Jsem filmařka. Posledních osm let života jsem věnovala dokumentování práce Izraelců a Palestinců, kteří se snaží ukončit konflikt mírovou cestou. Když se svou prací cestuji po Evropě nebo Spojených státech, zaznívá často jedna otázka: Kde je palestinský Gandhí? Proč nepoužívají Palestinci nenásilný odpor?

Je škoda, že tuto otázku často slyším hned po návratu z Blízkého východu, kde jsem právě filmovala desítky Palestinců, kteří se snaží nenásilně chránit svou půdu a vodní zdroje před izraelskými vojáky a osadníky. Tito lidé se snaží vytvořit obrovské národní nenásilné hnutí za konec okupace a navrácení míru do této oblasti. Přesto o nich většina z vás nikdy neslyšela. Ten rozdíl mezi tím, co se děje na tomto území a informovaností zahraničí je jedním z hlavních důvodů, proč se ještě nenašel palestinský nenásilný protest, který by byl úspěšný.

Proto tu dnes chci mluvit o síle pozornosti, o síle vaší pozornosti a o začátcích a vývoji nenásilných hnutí na Západním břehu Jordánu, v Gaze a i jinde - ale dnes se chci věnovat hlavně Palestině. Věřím, že aby se nenásilí šířilo, není třeba, aby se Palestinci začali chovat nenásilně, ale abychom my začali věnovat pozornost těm, kteří se tak už chovají. Dovolte mi uvést příklad jedné vesnice jménem Budrus.

Před sedmi lety jí hrozil zánik, protože Izrael ohlásil vybudování separační bariéry jejíž část měla vést přímo skrz vesnici. Ztratili by 40% země, byli by ohraničeni a ztratili tím volný přístup na zbytek Západního břehu. Díky motivovaným místním představitelům byla spuštěna mírumilovná prostestní kampaň proti těmto bariérám.

Ukážu vám krátké video, abyste získali představu jak to tam tehdy vypadalo.

(Hudba)

Palestinská žena: Řekli nám, že zeď oddělí Palestinu od Izraele. Tady v Budrusu, by ta zeď zabrala část naší země.

Izraelský muž: Ta zeď vytváří řešení teroru.

Muž: Dnes jste pozváni na mírumilovný pochod. Jsou tu s námi desítky našich izraelských bratrů a sester.

Izraelský aktivista: Nic nevyděsí armádu víc než nenásilná opozice.

Žena: Viděli jsme muže, jak se snaží odtlačit vojáky, ale nikomu se to nepodařilo. Ale myslím, že děvčata by to zvládla.

Člen strany Fatah: Musíme z našich hlav odstranit tradiční myšlení.

Člen strany Hamas: Byli jsme v naprosté harmonii a chtěli jsme ji rozšířit po celé Palestině.

Skandování: Jeden jednotný národ. Fatah, Hamas a Lidová fronta! Zpravodajství: Střety kvůli bariéře pokračují.

Reportér: Izraelská pohraniční policie musela rozpustit dav. Měli nařízeno použít veškerou nutnou sílu.

(Střelba)

Muž: To jsou ostré náboje. Je to jako Fallujah. Všude se střílí.

Izraelský aktivista: Byl jsem si jistý, že tam zemřeme. Ale někteří lidé kolem mě se třeba ani nekrčili.

Izraelský voják: Nenásilný protest nezabrání [nesrozumitelné]

Odpůrce: Tohle je pokojný pochod. Není zapotřebí používat násilí.

Skandování: Zvládneme to. Zvládneme to. Zvládneme to!

Julia Bacha: Když jsem poprvé slyšela příběh Budrusu, byla jsem překvapená, že mezinárodní média se vůbec nezabývají těmito neobyčejnými událostmi, které se staly před sedmi lety, v roce 2003. Ještě více mě ale překvapilo, že Budrus byl úspěšný. Obyvatelé po 10 měsících mírumilovného odporu přesvědčili Izraelskou vládu, aby přesunula bariéru z jejich území na zelenou linii což je mezinárodně uznávaná hranice mezi Izraelem a Palestinským územím. Vytrvalost obyvatel Budrusu se mezitím rozšířila do vesnic po celém Západním břehu a do okolí Jeruzaléma. Média však o těchto věcech většinou mlčí. Toto mlčení má těžké následky, protože snižuje šanci že nenásilí se v Palestině může šířit, nebo dokonce přežít.

Násilný odpor a nenásilný odpor mají společnou jednu důležitou věc; obojí je formou divadla, hledající publikum. Pokud násilní herci budou jediní dostávat titulky na prvních stranách a získávat mezinárodní pozornost ohledně Palestinské otázky, bude pro nenásilné vůdce velmi těžké přesvědčit komunity, že občanská neposlušnost je možným způsobem jak upozornit na svůj problém.

Síla pozornosti je něco, co určitě nepřekvapí zde přítomné rodiče. Nejlepší způsob jak naučit dítě mít silnější a silnější záchvaty vtzeku je věnovat mu pozornost, jakmile poprvé začne. Záchvat se pak stane tím, čemu dětští psychologové říkají užitkové chování, protože dítě se naučilo, že díky němu může získat pozornost rodičů. Rodiče mohou zesílit nebo zeslabit jisté chování jednoduše zvýšením nebo snížením pozornosti. Ale to platí i pro dospělé. Chování celých komunit a zemí může být ovlivněno tím, na co zaměří mezinárodní komunity svoji pozornost.

Věřím, že základ skončení konfliktu na Blízkém východě a vnesení míru je, abychom změnili nenásilí na užitkové chování tím, že budeme věnovat více pozornosti současným nenásilným činům. Během promítání svého filmu ve vesnicích na Západním břehu, v Gaze a Východním Jeruzalémě jsem viděla jaký vliv může mít i jen jeden dokumentární film.

Ve vesnici Wallajeh, která leží velmi blízko Jeruzaláma, hrozil komunitě velmi podobný osud jako Budrusu. Mohli být ohraničeni, ztratit velké množství země a nemít volný přístup ani na Západní břeh, ani do Jeruzaléma. Dva roky nenásilně protestovali, ale byli zklamaní, protože jim nikdo nevěnoval pozornost. Tak jsme zorganizovali promítání. Týden potom proběhla zatím nejpokojnější demonstrace s nejvyšší účastí. Podle organizátorů vesničané poté, co viděli příběh Budrusu ve filmu, pochopili, že stále existují lidé, které zajímá, co dělají. Takže to nevzdali.

Na izraelské straně je nové mírové hnutí Solidariot, což v hebrejštině znamená solidarita. Představitelé tohoto hnutí používají Budrus jako hlavní způsob oslovení lidí. Tvrdí, že izaelci, kteří se nikdy předtím neangažovali, po shlédnutí filmu pochopili sílu nenásilí a připojili se k jejich aktivitám. Příklady Wallajehu a hnutí Solidariot ukazují, že i nízkorozpočtový nezávislý film může hrát roli v přeměně nenásilí na užitkové chování. Představte si tu sílu, kterou by mohla mít velká média, kdyby začala informovat o nenásliných demonstracích, které se konají každý týden ve vesnicích jako Bil'in, Nil'in, Wallajeh, v okolí Jeruzaléma, třeba v Sheikh Jarrah a Silwan - nenásilní představitelé by byli viditelnější, efektivnější a více ceněni při své práci.

Věřím, že nejduležitější je vědět, že pokud nebudeme věnovat pozornost těmto snahám, budou neviditelné, jako by se nikdy nestaly. Ale sama jsem viděla, že pokud budou mít pozornost, bude jich přibývat. Pokud budou přibývat, vzroste jejich vliv v rámci izraelsko-palestinského konfliktu. A to je ten vliv, který může konečně vyřešit celou situaci. V místech jako Budrus tito lidé ukázali, že nenásilí funguje. Věnujme jim pozornost, ať mohou dokázat, že funguje všude.

Děkuji.

(Potlesk)