Země si nás zase bere zpět. Život a smrt existují v každém okamžiku. Kosu jsem vídával celé dětství na Slovensku, kde jsem vyrůstal, podél všech silnic a na všech trávnících. Tak jsem ji vyzkoušel a ihned jsem k ní pocítil hluboký vnitřní vztah. Tenhle nástroj je mojí vášní. Při kosení polí s tátou, mámou a sestrami jsem prožil několik moc silných okamžiků. Myslím, že to byly jedny z mých nejvíce propojujících zážitků vůbec. Jedna z věcí, kterou cítíme je: Jsme tu všichni spolu, všichni děláme co nás baví.

Takzvaná práce nám ubíhá pod rukama a navíc je nám na poli dobře a užíváme si to. Všichni to kouzlo někdy pociťujeme. Občas, myslím, cítíme energetické propojení i všichni najednou. Myslím, že to je pro všechny důležitá zkušenost. Osobně jsem si prošel vyrůstáním ve městě, univerzitou a skrze čtení inspirujících děl jsem došel k rozhodnutí, že by na světě mělo být víc farmářů. Země nám dává vše, a my toho můžeme jen tak málo vrátit. Abychom uctili dary, kterých se nám dostává, můžeme udělat alepoň to, že si vezmeme pouze tolik, kolik opravdu potřebujeme.

Neděláte to jen z praktických důvodů, vychází to z vaší lásky k zemi. Necítíte povinnost starat se o milovanou osobu, děláte to jen proto, že toho člověka milujete. Alespoň do takové míry, do jaké jsem schopna to zvládnout. Takový vztah chci mít se zemí. Být jakoby zamilovaná. Všichni to potřebujeme, abychom zahojili rány, které jsme si navzájem způsobili. A zemi. Tolik krásy kolem nás a my jsme ji vůbec neoceňovali. Je třeba učit se být za ty dary vděčný a žít lehce. A citlivě.

Tak pojďte holky! Mé rozhodnutí stát se farmářem bylo částečně politické a sociální, a částečně pramenilo z touhy přijít na to, co nás udržuje naživu. Chtěli jsme být v užším spojení se zemí. Bylo to ale i sociálně-politické rozhodnutí, být součástí změny k tomu, co si myslím, že je dobré pro nás pro všechny. To celé moje zaujetí kosou bude patrně souviset s mojí vizí takové světové rolnické revoluce, kdy lidé dělají věci, které je přivádějí blíže ke zdroji jejich obživy.

Ať už jde o vzduch, jídlo nebo vodu - chápou, odkud ta výživa pochází. A také je tu potrava pro duši, duchovní potrava. A to obojí od sebe nelze oddělit. Když se Petr poprvé ocitl na tomhle místě, hned mu přišel pocit: "Paráda, tohle je to místo, které jsme celé ty roky hledali." Především je mým nejlepším přítelem. Nikoho podobného jsem nikdy nepotkala. Rád sdílí svoje myšlenky, je to myslitel. On přišel s touhle vizí, která přerostla v něco, co on viděl jako nástroj, který proměňuje lidi.

A tahle vize, dát kosu do rukou miliónům lidí, tak nějak rostla a inspirovala nás ostatní, abychom s tím nápadem pomohli. Náš život tady je pokusem naučit se vyjít s minimálními vstupy z vnějšku. Vezmete si pahýl, sekyrku a za pár minut z toho uděláte takový polotovar. Mám to srovnané podle velikostí. Takhle je potom procházím - jsou různě dlouhá a zahnutá a vybírám to tak, aby to potom k sobě všechno pasovalo. Třeba držadlo - může být buď příkře nakloněné, nebo takhle téměř pravoúhlé - to mi ale moc nesedí.

Nebo třeba takovýhle tvar držadla. Všechna jsou jinak zprohýbaná. Podívejte, tady jsem náhodou narazil na držadlo, ketré má takový svůj charakter. A řekl byste si, tyjo, jak tohle budu držet v ruce. Ale když si to podržíte, zjistíte, že tohle držadlo je vlastně velmi pohodlné. Palec přesně dosedne, je to takhle zahnuté, takže se to neprosmekává, nemusím to pevně svírat. Prostě kus krásného dřeva s charakterem. Skoro jsem s ním nic nedělal. Strom udělal práci za mě.

To celé sestavování není jen tak - je skloubením určitých technicky doložitelných vztahů. Mohl bych tady dlouze rozebírat, podle čeho si volím to které konkrétní držadlo, ale na to teď nemáme dost času. I když je ostří neustálým používáním čisté, vždycky před naklepáváním používám tuhle německou brusnou houbičku. Přejedu s ní spodních 3-5 mm ostří, což mu dodá takový matný vzhled. Běž támhle dolů k tomu balíku a pokračuj ve stejném směru, vytvoříš za sebou prostor a Jonathan půjde kus za tebou a bude se mu to hromadit nalevo od té neposekané trávy.

Snažím se posouvat kosu a ne ruce, ty prakticky zůstávají na místě, což je o dost pohodlnější a já se nemusím natahovat. Tohle je potřeba dělat alespoň každých pět minut. Tady by to mělo být víc zvednuté, takhle to normálně nevypadá - v trávě jsi narazil na drát, takže - překáží mi ta stopka - do toho tady klepnu kladivem. Tady teď můžeš cítit, jak se to vyrovnalo. - A jak držet tohle kosiště? - Přesně takhle. - A co tak? - Kdybys byla na závodech, tak i obráceně, ale teď to chytni takhle a tu levou ruku si posunuj a najdi si pohodlnou pozici.

Když tu kosu budeš zvedat - takhle, tak se dost nadřeš. Prostě to člověka nějak nutí, tu kosu držet na zemi. Tenhle náš životní styl cítím jako správný. Jak z intelektuálního hlediska, tak i pocitově. Při používání kosy jste daleko více naladění na trávu, stromy, vítr, ptáky, počasí a na Zemi. A cítíte skutečné propojení, což se nestává, když sedíte na traktoru nebo sekačce - nehledě na to, že takhle nepoužíváte fosilní paliva a pomáháte svému zdraví. Tahle naše práce je o něčem víc, než jen o kose.

Kosa je symbolem životního stylu, který chceme prosazovat - prostší život, zanechávající na Zemi menší ekologickou stopu, uvědomělejší život - tohle všechno pro nás kosa představuje. Dobrá, připravte se ... na tři. 1 ... 2 ... 3! Potřebuju to usušit na seno - podivejte, vždyť to nemusim ani hrabat do řádky. Děkuju ti opravdu moc. Koukej na to, tybrďo, jak ona to seno urovnala...

české stránky o kosení: www.kosimesnadno.cz www.vianatura.cz titulky: Tomáš Vaňo - tom.vano@gmail.com zorganizoval Jaroslav Svoboda www.ekozahrady.com