Stejně jako většina arabských a islámských zemí, Libye trpěla činy extrémistických skupin a zpravodajskou válkou proti těmto skupinám, stejně jako jiní v jiných částech světa, kteří se této války účastnili. Libyjský stát se s problémy extrémismu vypořádával bezpečnostními akcemi a dialogem. Ti, kteří byli zatčeni doma, nebo se vrátili z Afghánistánu, Iráku nebo Guantanáma, byli po přezkoumání a po zřeknutí se násilí propuštění. Jenže...Zřekli se násilí doopravdy?

Čekali spící buňky na správný moment? Systém lidových kongresů využil příležitosti pro prodiskutování všech problémů a Libyjci přes tyto konference praktikovali moc a nepotřebovali tak demonstrovat v ulicích. Ve všech arabských a islámských zemích požadovali intelektuálové a vzdělaní občané reformy na boj proti finanční a administrativní korupci. Mezi nimi byl i Sajf Al-Islám al-Kaddáfí, který vedl proud obnovy a reformy skrz občanskou akci. Vedení reforem převzala Kaddáfího nadace, která tlačila na státní úřady.

Kaddáfího asociace dosáhla nějakch úspěchů. Noviny, televize a rozhlas se věnovaly reformnímu hnutí. To poskytlo příležitost pro kulturní a politická spektra vyjadřovat názory a myšlenky a poskytlo to možnost vytvořit občanské asociace sponzorované Sajfem al-Islámem al-Kaddáfím. Tou nejvýznačnější byla Kaddáfího asociace pro lidská práva předsedaná a vedená bývalými vězni. Kaddáfího asociace pod podporou Sajfa Isláma uspěla v propuštění politických vězňů, jako třeba členů Libyjské islámské bojovné skupiny.

Každý mluvil o tom, že se Libye změnila a začala nová éra míru a sociální stability vedoucí k protikorupční kampani. Libyjci si užívali klid, bezpečnost, rozvojové projekty a reformy jim prospěšné. Co se ale stalo? Po vypuknutí situace v Tunisku vyšly lidé do ulic a režim Ben Alího padl. Po vypuknutí situace v Egyptě a odstoupení Hosniho Mubaraka se v Libyi na Facebooku objevily hlasy pro demonstraci 17.února 2011, na páté výročí úmrtí čtyř ze 13ti lidí v Benghází při útoku na italský konzulát v rámci protestu proti italskému ministrovi.

Ten urazil proroka Mohameda. Rodiny 13ti obětí vydali přes média prohlášení. Odmítli protestovat a dokonce i obvinili ty, kteří volali po demonstraci z toho, že jsou pokrevní zrádci jejich synů. .února 2011 byly rodiny přijaty Muamarem Kaddáfím a vyjádřily podporu bezpečností a stabilitě Libye. Bezpečnostní složky zatkly Fateha Tharbila, právníka Asociace příbuzných obětí věznice Sabú Salím poté, co občany pubuzoval, aby šli k věznici Abú Salím v Tripolisu jako kdyby hořela a osvobodili vězně.

Na požádání některých rodin byl propuštěn a pak organizoval demonstrace před bezpečnostním direktoriátem, které vedl až do centra města Benghází. Protesty nebyly nikdy zastaveny nebo narušeny. V jiných ulicích se odehrála další demonstrace a bezpečnostní složky zabránily střetům mezi oběma demonstracemi. 16.února 2011 ráno protestovali přes Severním soudem v Benghází klidně někteří právnici a aktivisté, požadovali právní a politickou reformu. Pak přišel správný moment pro spící buňky extrémistů z Iráku, Afghánistánu a Guantanáma.

16.února 2011 večer byly v Benghází napadeny tři policejní stanice molotovovy koktejly a lehkými zbraněmi. Zasáhli a zapálili ředitelství Vnitřní bezpečnosti a kanceláře generálního prokurátora. Při útoku přišlo o život 6 lidí. Ve stejnou dobu, ve městě Al-Bájda, asi 200 kilometrů východně od Benghází, byl napaden Batalion Juify a letecká základna Labr, byly zabaveny všechny zbraně a zatčeno několik vojáků. V oblasti vyvěšené logo ukázalo, že zde existuje Al-Kájda, masakrovala a věšela zajaté vojáky.

Libyjci v Benghází, Al-Bajda, v Derně, Egdbayi, Tripolisu, Misuratě, Záwiji a v dalších městech.. Držte v rukách své zbraně, posbírejte je a schovejte všechny, co můžete. Nikdy nazapomeňte na váš cíl. Zabití libyjských vojáků ozbrojenci v Misuratě metodou Al-Kájdy Metoda zabití Al-Kájdy Zabití libyjských vojáků v Al-Bajdě metodou Al-Kájdy. Ve stejnou dobu v západní části Libye nastal další útok na administrativní sekretariáty a na budovu libyjské televize, která byla obsazena, zvandalizována a zapálena.

Byly napadeny policejní stanice a budova Vnitřní bezpečnosti. V armádních základnách v Záwiji, Subratě, Derně, Erždabji a Zintanu bylo zabaveno obrovské množství lehkých zbraní. V Benghází 17.února, po pohřbech předchozích obětí, zamířili demonstranti na základnu Jednotky Al-Fadeen a převzali ji. Boje mezi nimi a vojáky začaly o : pokračovali až do půlnoci. Výsledkem bylo 14 obětí na obou stranách. 18.února 2011 útočnící použili bomby z TNT a Molotovy.

Z libyjských a zahraničních stavebních společností byly ukradeny buldozéry pro demolici zdí základny. Výsledkem bylo několik obětí. 19. února pokračovala bitva proti Jednotce Al-Fadeen a útočníci použili samopaly zabavené z vojenského tábora Šahad, 220 kilometrů východně od Banghází. 20.února použili útočníci tanky, bomby a lehké zbraně. Výsledkem bylo více obětí z obou stran před policejními stanicemi a vojenskými základnami. Byla napadena také budova vnitřní bezpečnosti, oběti přibývaly.

I přes všechnu sabotáž, státní bezpečnost a ani armáda nikdy nazakročily, měli totiž rozkazy neútočit na žádné civilisty. Telefonní hovory, který byly zachyceny mezi teroristy, a přiznání těch, kteří byli zatčeni později, byly dobrým důkazem o tom, že je zde plán a spiknutí větší, než si každý myslel. Součástí nebezpečného a destruktivního plánu byl také útok na věznici, propuštění vězňů a vyzbrojení vězńů zbraněmi. Země se rychle ponořila do války se všemi různými zbraněmi, od primitivních po sofistikované, lehké a těžké, které se rebelům povedlo ukrást.

Velké množství pocházelo z vojenských základen a policejních stanic. Ulice velkých libyjských měst se změnily na zbraňové přehlídky, na ulicích jezdily tanky řízené cizinci a vítáné uprchlíky. Protiletadlové střely, samopaly a děla skončily v rukách zločinců, kteří terorizovali lidi ve městech pod jejich kontrolou, země se posunula k občanské válce. I přes to, co se dělo na zemi, média současné události v zemi neprobírala. Média poskytla obrázek popisující přehnané a falešné události v Libyi.

Absence zahraničních reportérů a selhání libyjských médií vedlo k absenci objektivity a povinnosti zpravodajství událostí v Libyi. Stát ale i tak pozval novináře z celého světa, aby události sledovali přímo na místě. Některá média v přehánění a vymýšlení pokračovala. Média publikovala spoustu lží o Kaddáfím a falešné detaily. Tím největším byl jeho útěk, který pocházel od neznámého zdroje, britský ministr zahraničí to pak potvrdil a vyjasnil roli další část plánu - zapojení některých vlád v libyjských událostech....

I přes důkazy, že Kaddáfí zůstal v Libyi... Některé zpravodajské stanice pokračovaly v propagaci lží, jako třeba bylo bombardování Tripolisu, Bani Walíd, Misuratě a v Zuwara. Některé satelitní kanály podněcovaly násilí a nenávist a vyvolaly válku proti Libyi a Libyjcům s černou pletí pod záminkou přítomnosti afrických žoldáků bojujících s vládními složkami, připomínalo to příběh zbraní hromadného ničení v Iráku. Tváře těchto žoldáků nebyly kamerám těchto televizí ukázány i přes příběhy jejich perzekuce.

Na těchto stanicích dokonce ukázali fotografie s libyjskými vojáky tmavé pleti. Svět zažíval spoustu válek a konfliktů, v libyjském případě byla světová reakce jiná. Organizace a vlády poprvé zaujaly postoj na základě přehnaných zpráv z médií a tím největším nebezpečím byla rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1970, což je nebezpečný mezinárodní precedent. Přítomná média šířila strach a teror a vyděsila dokonce i velvyslance, libyjské delegáty a mezinárodní organizace, to je donutilo zaujmout pozice proti své zemi.

Rusko, Amerika, Čína, Somálsko, Jemen a další takové události zažily, s libyjskou krizí to bylo pro svět jinačí. Libyjci různých generací a regionů zaplavily ulice, odmítaly plán proti jejich vlastní zemi a vyjádřili symbol národní jednoty - Muammara Kaddáfího. Většina Libyjců odmítala násilí a vyjádřili důležitost obnovy sociálního míru mezi všemi Libyjci. Rebelové zatím pokračovali v postupování na ty nejnebezpečnější místa. Na ty nejdůležitější pro Libyjce a celý svět - šli ovládnout ropné terminály.

Přiznání jednoho ze sabotérů snažícího se odpálit oblst Souk Al-Jumaa a most mezi letištěm a Bab al-Zizyiou. Přiznání jednoho člena libyjských bojovných skupin Jeden z Egypťanů z teroristických skupin Al-Kájdy Al-Kaddáfí ve svém proslovu 2.března prohlásil, že všechny reformy požadované klidnými demonstranty budou oznámeny na generálních lidových kongresech, a že nenechá extrémisty a vzbouřence pohrávat s národní jednotou a zdroji. Libyjská ropa patří všem Libyjcům a žádná skupina ji nesmí ovládnout násilím.

Je toho na ovládnutí hodně - libyjská ropa a libyjská půda pro další kolonizaci Libye. Tohle je nemožné...nemožné...nemožné. Potvrzení, že skupiny ukradly zbraně, a další fakta potvrzují, že je Libye obětí spiknutí, ve kterém hrají důležitou roli extrémisté, média a některé cizí státy. . 9.3.2011 začala zahraniční vojenská agrese. Masky spadly, konspirace byla odhalena a pravda byla venku. Překlad: http://wertyzreport.com