Kam až moje paměť sahá, přitahoval mě život žraloků. Je to jeden z nejúžasnějších a nejtajemnějších živočichů na zemi. Studiem života žraloků, vlastně poznávám život samotný. Rovnováhu v oceánech a způsob přežití na naší zemi. Právě živočich, jehož se obáváme nejvíce je pro naše přežití nepostradatelný. Predátor oceánů, Postrach všech lidí sdílejících toto prostředí, je hlavním symbolem čekajícího nebezpečí: Žralok. Čím je však ve skutečnosti? Víme velmi málo, kromě toho, že tu byl ještě dávno před tím, než kontinenty zaujaly svou dnešní polohu.

Dávno před dinosaury, a je zde doposud, v podstatě nezměněn. Jedna z nejstarších forem života na zemi. Jakým způsobem žralok přežil, když vše, co zde žilo v počátcích buď zmizelo nebo podlehlo evoluci? Člověk má poznat vše o svých protivnících. Pokud je žralok jedním z nich. Pokud ano, jak se mu ubránit. Pokud ne, tak jak s ním vyjít po dobrém. Od svého mládí pořád slyšíme, jak jsou žraloci nebezpeční. Není bezpečné plavat dále od břehu, když se pak potopíme pod hladinu moře, a vidíme, že to, co nás celý život učili čeho se máme obávat, a je to tak dokonalé, nikomu to nechce ublížit, nejkrásnější věc co jste kdy spatřili, Změní vám to celý život.

Již od útlého mládí, jsem si moře zamiloval. Rybařil jsem jako mnoho ostatních dětí, byl jsem však mnohem šťastnější když jsem mohl mezi rybami jen plavat. Žraloci patřili mezi mé nejoblíbenější ryby stále jsem kolem sebe slyšel jak jsou nebezpeční. Strach mi byl cizí a tak jediná možnost jak se dopátrat pravdy o žralocích byla setkat se s nimi tváří v tvář. Stal jsem se potápěčem - fotografem a biologem, od té doby sleduji žraloky. Víme o nich tak málo Jak jsou důležití pro život na naší planetě.

Dvě třetiny povrchu této planety pokrývá voda, více než 80 procent všeho života se ukrývá pod hladinou moře. Naučil jsem se potápět abych se mohl se žralokem setkat, nicméně tato činnost je mnohem složitější, než jsem si myslel. Žraloci z nás mají strach. Nevidí nás jen díky svému zraku. Vnímají také naší energii a cítí z nás nebezpečí. Žraloci zde žijí již déle než 400 miliónů let, Byli tu už 150 miliónů let před příchodem dinosaurů, v době, kdy život na zemi teprve začínal.

V atmosféře byl nedostatek kyslíku, povrch souše tvořily jen dva kontinenty. Vliv žraloků byl mnohem silnější než dnes. Život na zemi se rozšířil z moře. První živočichové, byly jednobuněčné organismy ze kterých se pak vyvinuly řasy a korály, i miniaturní planktnon. Následovali bezobratlí živočichové, včetně kalmarů a měkkýšů. Jedním z prvních obratlovců vybavených čelistmi, jediný živočich, který se téměř nezměnil po dobu celých 400 miliónů let, je žralok. Nové živočišné druhy pocházející z oceánů se vyvíjejí díky vlivu predátorů, jako jsou právě žraloci.

Ovlivňují chování v hejnech ryb, maskování, rychlost, velikost a vzájemnou komunikaci. Žraloci ovlivňují populace pod sebou, Eliminují živočichy jenž se stávají snadnou kořistí a přispívají k vývoji nových druhů. I když přivádějí na svět jen málo potomků kterým trvá až 25 let než dosáhnou plné dospělosti, dokázali přežít všech pět velkých období zániku při kterých zmizelo z naší planety téměř vše živé. Můžeme je nazvat architekty našeho světa. Většina našich informací o životě žraloků Pochází z médií.

Čím déle času trávím mezi žraloky, Tím více si uvědomuji nesprávnost těchto informací. Jsou vynikajícími predátory a udržují potřebnou rovnováhu, Lvi a tygři našich moří. Spousta času stráveného pod vodou mi umožnila získat jejich důvěru a dostat se k nim tak blízko abych je mohl filmovat. Společný pohyb, společný život, konečná smrt dávala smysl. Žraloci jsou dlouhodobě nepřítelem člověka. Je to nebezpečný a těžko pochopitelný soupeř. Pokud se nacházíte v rajónu žraloka, můžete ho zastrašit pomocí zvuku, plácnutím sevřenou dlaní proti hladině vody.

Můžete zkusit pod vodou křičet. Vizuální způsob obrany proti útoku zahrnuje vypouštění bublinek ze záchranné vesty ve směru odkud žralok připlouvá. Můžete natrhat papír na malé kousíčky a potom rozptýlit kolem sebe na moři. Pokud žralok ohrožuje vás nebo vaše plavidlo, nesnažte se ho zranit nožem nebo kulkou. S velkou pravděpodobností ho jenom zraníte což ho může ještě více rozzuřit. Mějte na paměti, přední část hlavy žraloka je vlastně celá tvořena tlamou. Jakmile se dostanete do plavidla, zůstaňte úplně potichu.

Nezapomínejte, že jako člověk, můžete používat svůj mozek, což je nad žralokem velká výhoda. Sloni zabijí každým rokem mnohem více lidí, než žraloci, Dlouhodobě zakořeněná nenávist ukazuje žraloka jako chladnokrevné monstrum obývající hlubiny moří které vás roztrhá na kousky, je to však jen mýtus, skutečnost je úplně jiná. Je až s podivem, že bílý žralok má tak špatnou pověst, málokdy totiž napadne člověka. Pokud se podíváme do statistik, není tento druh odpovědný za většinu útoků na člověka. To rozhodně ne.

Ve skutečnosti je velmi těžké, se k bílému žraloku jenom přiblížit. Je mnohem jednodušší tohoto žraloka odstrašit než ho k sobě přilákat, a pokusit se navázat kontakt. Hlavním důvodem obavy před tímto žralokem je ve skutečnosti film Čelisti - Jaws, Tato mylná představa však neustále přetrvává. Myslím, že hlavním důvodem je to, že velká část médií stále prezentuje bílého žraloka v duchu tohoto filmu. Tři lidé byli opět napadeni žralokem tuto sobotu. Časopis Time to nazval "Létem žraloka."

Samozřejmě se nabízí otázka: Kdy bude koupání opět bezpečné? Potřebujeme netvora, kterého pak můžeme nenávidět. Takže... Pro televizi není moc dobré pokud někdo zjistí, že netvor o kterém tolik let mluvíme je ve skutečnosti plaché, váhavé stvoření které se v ničem neliší, od ostatních zvířat. Chceme mít tohoto netvora, a to je důvodem, proč se náš pohled dosud nezměnil. Nedávno jsem byl vyslán za fotografováním na Galapážských ostrovech, asi 1000 kilometrů od břehů Ekvádoru, uprostřed Tichého oceánu, v úplném odloučení od zbytku světa.

Toto území je na seznamu OSN, žijí tam živočišné druhy, které nenajdete jinde na naší planetě. Na tomto místě přišel Charles Darwin se svojí teorií o původu druhů. Mám za to, že naše planeta byla kdysi podobně jako zde obdařena hojností zvěře a všeho života, ať už to byly velryby, nebo jen hejna ryb, želvy, ptáci, před příchodem člověka, kterému se podařilo během pár století všechno téměř zničit. Asi 250 kilometrů od centra Galapážských ostrovů se nachází dvě podmořské sopky, Darwin a Wolf jejichž vrcholky stěží pronikají nad hladinu moře.

Jedno z mála míst na naší planetě kde můžete spatřit hejna žraloků kladivounů. Právě jsme se připravovali k sestupu pod hladinu na místa, kde je možno spatřit shromážďující se kladivouny. V té chvíli se na hladině objevily podmořské proudy, a s nimi voda bohatá na plankton následovaná vzápětí i živočichy, kteří jsou na planktonu závislí a kteří se tu shromážďují, včetně žraloků kladivounů kroužících v těchto proudech v noci se opět potápí do hloubek aby mohli hodovat na kalmárech.

My se potápíme do hloubky asi 40 metrů abychom se pokusili najít shromážďující se kladivouny, včetně možná jednoho či dvou žraloků hedvábných. Oblast Galapážských ostrovů je vlastně jednou z největších mořských rezervací na této planetě, kde se žralokům dostává ochrany. Kladivouni jsou jedním z nejméně porozuměných druhů žraloka. Jsou to neuvěřitelně plachá zvířata. Jako všechny ostatní druhy žraloků, mají i kladivouni o dva smysly více než člověk. Jsou to boční linie viditelné po celé délce až k ocasu, sloužící k detekování pohybu ve vodě.

Jejich lebka je vlastně obří smyslový systém sloužící k detekci elektro-magnetického pole, jež jim pomáhá lokalizovat potravu nacházející se mimo zorné pole včetně detekce signálu mého srdce. Dokáží proto rozeznat jestli cítím vzrušení nebo mám strach. Mají z nás takový strach, že pokud nejsem úplně klidný, a nemám srdeční puls v normálu, vůbec se ke mně nepřiblíží. Tito žraloci využívají magnetické pole naší planety při orientaci podél mořského dna stejně, jako my využíváme kompasu, a navigují tak tisíce kilometrů při plavbách oceánem.

Žraloci jsou normálně samotáři, kladivouni však mají několik lokalit kde se v hloubce setkávají aby spolu komunikovali a pářili se. Tyto skupinky jsou tvořeny převážně kladivouny ženského pohlaví, Z nichž ty největší spolu soupeří o pozice uprostřed, kam připlouvají samci aby se pářili. Dominantní samice, dosahující délky okolo 3 a půl metru, soupeří o pozici uprostřed pomocí agresivního chování, a vytlačují slabší samice ke kraji hejna. S příchodem noci se potom hejno rozpadá, když kladivouni sestoupí do větších hloubek, aby si hledali potravu.

O žralocích toho víme tak málo že nový druh tohoto žraloka byl v roce 2006 objeven v Atlantickém oceánu. Tvar jejich lebky má za následek že se kladivouni řadí k nejvíce obávaným druhům žraloka. Pravdou zůstává, že neexistuje jediný záznam o tom že by byl tento druh žraloka odpovědný za smrt byť jediného člověka. Když jsme se vynořili po ponoru, objevily se hladině dva rybářské čluny táhnoucí za sebou 100 kilometrovou šňůru. Se 16000 nastraženými háčky Tato návnada by dosáhla ze země až do vesmírného prostoru.

Oba čluny se urychleně vzdálily, vzhledem k tomu, že tento druh rybolovu je zde přísně zakázán, nastrženou šňůru nám nechali na pospas. Okamžitě jsem skočil do vody a začal natáčet, všechno co bylo možné zachytit na kameru, plavali jsme asi dva nebo tři kilometry, podél těchto nastražených šňůr, a odstraňovali všechny návnady z háčků, které jsme nalezli První chycená ryba byl dvoumetrový Istiophorus z čeledi mečounů bohužel byla již mrtvá. Zamotala se do šňůry a udusila se Protože nemohla plavat a tím získat kyslík.

O kousek dál jsem nalezl delfína dorado. Ten byl ještě živý. Plaval v kruzích, co možná největších pokud mu to šňůra dovolovala. Pomalu jsem se přiblížil tak, abych rybu nevyplašil, a vlasec přestřihnul. Potom jsem objevil žraloky. V délce téměř 100 kilometrů, umíraly tyto ryby. Bojují o život až se nakonec zamotají a udusí. Jen několik jich bylo stále naživu, abych je mohl odříznout. Celkem jsme tam našli, asi 160 žraloků, pět mečounů, čtyři doráda a tuňáka. Měl jsem z toho pocit, jako by zemřel někdo z mojí rodiny.

Ten den se něco změnilo, něco ve mně. Je to jen šňůra, dlouhá šňůra s nastraženými háčky, ale mnoho, mnoho zvířat - Většina z těch co plavou na povrchu projeví o nastraženou potravu zájem, skočí po ní a následně se chytí do pasti. Nezávisle na tom, zdali je to druh o který rybář vlastně stojí, Takže tam může skončit třeba vzácná želva nebo jiný mořský savec. Prostě se jen zamotá do šňůry a utopí se. Existují spolehlivější způsoby rybaření, než je tento, kde nedochází ke zbytečým úlovkům.

Hlavním důvodem proč tento druh rybaření přetrvává je ten, že to prostě nevidíme. Víme, že predátoři hrají hlavní roli v tom jak se člení a jak fungují ekosystémy. Pokud odstraníte kontrolní článek celého ekosystému, nebo chcete-li živočišný druh, dravou rybu jenž ovládá většinu procesů potravinového řetězce, odstraníte také důležitého činitele a to může způsobit převrat na nižších úrovních jako jsou rostliny a zooplankton. Oceán je v podstatě podpůrný životodárný systém celé naší planety.

Jakákoliv změna takového systému je ve své podstatě velice riskantní. Z minulosti už víme, že každá změna v oceánu způsobila také změnu života na zemi. Chtěl jsem se dozvědět proč lidé zabíjí žraloky, a co mám dělat, abych to zastavil. Opustil jsem svou práci fotografa abych o nich mohl natočit film, žraloci však už byli pryč. V místech, kde dříve plavaly stovky žraloků, jsem jich teď nalezl jen pár. Jejich populace již byla zdecimována všude na světě Poslední žraloci jsou nyní vybíjeni i v těch několika zbývajících rezervacích.

Nikdo to nezpozoroval. Všichni se starali o medvídka pandu, slony a medvědy, a svět měl ze žraloků strach. Četla jsem článek o třináctiletém chlapci, Japonci, toho žralok spolkl celého. dokonce bez jediného kousnutí, prostě ho spolkl na posezení. Ty jo, prostě rozřízli žraloka a tam ten kluk byl. Úplně nezraněnej, to je fakt síla. Když ale tady žraloci nejsou, proč máš teda strach z vody? Protože tě stejně můžou kousnout a já zpanikařím, vždycky zpanikařím. Jsem takovej strašpytel. Jaká je teda pravděpodobnost? - Strašně malá. - Ani ne. Je malá.

Žraloka jsem v životě neviděla. Ani jsem nikdy neslyšela že by tady někoho napadl. To je fakt. Ani v Daytoně ne. Tady je to asi nejhorší. Žralok málokdy napadne člověka, a nikdy to není protože by měl hlad, jako že, "Koukni se, co to tady plave za dobrotu." Snaží se jen zjistit, co jsme zač. Neznají toho tvora, takže nás zkoumají. Velice, velice zřídka se ocitnou tak blízko, že do nás na zkoušku trochu kousnou. Proto je většina zranění jen povrchová. Málokdy je to skutečně vážné.

Podle informací asi 60 až 100 napadení ročně A to z několika miliónů setkání s těmito zvířaty. Takže podle těchto informací, žraloci nejsou nebezpeční. Lidé si myslí: Hloupá ryba, A to není pravda. Jsou až překvapivě inteligentní. Mají krátkodobou i dlouhodobou paměť, jsou všímaví a učenliví. Nejsou ani hloupí ani primitivní. Třeba se povídá, že prostě sledujou stopu krve, koušou do všeho co se leskne. Hodně rychle si uvědomíte, hej, takhle to přece není.

Žraloci usmrtí každoročně 5 lidí Sloni a tygři: 100 lidí Popravy: 2.400 lidí Předávkování drogami: 22.000 lidí Dopravní nehody: 1.200.000 lidí Smrt hladem: 8.000.000 lidí Jen za jeden rok, krokodýli na celém světě napadli asi tolik lidí kolik jich žraloci usmrtili za posledních 100 let. Krokodýl je chráněný. Žralok že je mírný zvíře? To je nesmysl! Žralok vůbec neni mírný zvíře! No a? Žraloci ne? Cože? Co? Takže nemám... Není to teda dobrej nápad plavat mezi žraloky? Zakousnou se, trhnou a umřeš bolestí umřeš, žralok je krutý zvíře.

Žraloci jsou metlou oceánů každý člověk by měl aspoň jednoho dostat. Ochránci přírody si přijdou a rozhlašujou takový věci, "Nechte je být, nechte je žít." My tu žijeme na zemi, Ale taky nelezem za nima do vody a nekoušeme je do prdele, že jo? Ale oni klidně můžou. Je žralok tak nebezpečný predátor? Podle vás je to opravdu přímé nebezpečí pro lidi, kteří se odváží vlézt do vody. No tak vlez se žralokem do moře, do 2 metrů vody a uvidíš sám, pokud se rozhodnou zaútočit, tak nemáme šanci.

Nemyslíte si ale, že účinek toho co děláte jak lovíte žraloky a strašíte lidi je akorát, že rozséváte kolem sebe hysterii, lidi pak zachvátí panika? Naopak, tím jsem zachránil mnoho životů. Kdyby nebylo mne a toho co dělám posledních 25 let, odneslo by to mnohem více lidí. Vic Hislop. Jeho úkolem je chránit lidstvo před žraloky Je odpovědný za smrt největších a nejstarších bílých žraloků, kteří byli kdy evidováni. Velký bílý žralok je nyní ohroženým druhem. Faktem zůstává, že žraloci lidské maso nejí.

Kdyby to tak bylo, tak už tady dávno nejsem. Většina žraloků má zuby které nejsou určeny k trhání. Nemůžou s nimi kousat maso z něčeho, co je větší než jejich tlama. Stovka dlouhých jehel těžko vykousne z něčeho kus masa. Takže většina žraloků není vybavena na to, aby se živila zvířaty naší velikosti, a jsou si toho vědomi. Vyvinuli se k tomu, aby se živili svou klasickou kořistí. Většina si také vybírá. Nebudou proto plýtvat energií a honit se za něčím o čem ví, že těžko můžou žrát.

Když k takovému omylu dojde, tak člověk většinou skončí na břehu. Ve většině případů, člověk neztratí žádné maso. Ve vzácných případech které končí smrtí, je to většinou z důvodu ztráty krve, ale ne proto, že by žralok člověka sežral. Tři a půl nebo jen dvoumetrová ryba dokáže člověka roztrhat na kusy. Ale nic takového se neděje. Svědčí to o kvalitě smyslů žraloka. Jen několik málo lidí je ročně napadeno. Těžko si půjdete zaběhat společně se stádem lvů, se žraloky se ale koupeme pořád.

Milióny lidí se koupou každý rok v moři v oblastech kde také loví žraloci, a jen několik z nich je napadeno. Pokud by nás chtěli lovit, už by to dávno dělali. Automaty na limonádu, usmrtí více lidí než žraloci. O žralocích se tradičně vypráví, že jsou prostě něco jako ztělesnění zla. Mají strašně ostré zuby a zabíjejí lidi. Ve skutečnosti takto dříve lidé smýšleli i o velrybách velryby byly nebezpečné mořské obludy. Takže si třeba vzpomeňte jen na Moby Dicka. Jak ho viděl Kapitán Achab monstrum z hlubin.

Byl to lovec lidí. Ale všechno kolem nás, vše co kolem nás existuje, potřebuje potravu, něčím se živí. Máme tendenci se obávat třeba pavouků a hadů, ale na druhou stranu, milujeme štěňata a tuleně. Jakmile se podíváte na velryby nebo žraloky i z jiné stránky, možná změníte názor. Jsou to krásná zvířata, absolutně nádherná která mají stejná práva jako ostatní k životu na této planetě. Na lov velryb bylo v roce 1986 pod tlakem veřejného mínění uvaleno moratorium. Neexistuje žádný mezinárodní zákon, který by chránil žraloky.

Navštívil jsem všechny hlavní organizace zabývající se ochranou zvířat, ale téměř žádná z nich neměla v programu nic co by se týkalo se žraloků. Opravdu vás to zajímá nebo jen chcete nadávat? Zajímá a docela dost. Tak ale pro to něco dělejte a nestěžujte si pořád. Pak jsem se setkal s Paulem Watsonem. Můj typ pane? Renegát, ochránce přírody mimo zákon. Potopil celou norskou velrybářskou flotilu. Zastavil velrybáře v celém severním Atlantiku, nikdo jiný to nedokázal. Paul byl jedním z prvních členů Greenpeace.

Bojuje proti pytlačení přes 30 let. Založil jsem společnost Sea Shepherd někdy asi kolem roku 1977. Organizaci která přímo zasahuje a nutí k dodržování mezinárodních zákonů, nařízení a smluv, takže žádná protestní organizace, ale společnost která vyplňuje prázdné místo, protože nikdo na celém světě nic takového nedělá. Pokud se něco takového nedodržuje... Snaží se potopit loď. Snaží se potopit loď. Takže část úlohy aktivisty, jako je Paul Watson, je: "To jim přece nesmí projít, aby tohle dělali úplně veřejně."

Paul je hrdina. Někdo, kdo dělá věci, na které politici nemají odvahu. Kapitán Paul Watson vede asi tu nejtvrdší, a nejradikálnější frakci ochranářů zvířat na celém světě. Jestli někdo zemře, přičtu vám to k zodpovědnosti. Nemáte právo nám něco nařizovat, nacházíme se v mezinárodních vodách. Přepínám. Uhněte, na ně! Policie napadla loď Sea Shepherd ze člunu použili na nás slzný plyn. Je to poprvé v historii kdy se střílelo na neozbrojenou loď ochranářů. Jsme tu hlavně proto, aby si nás lidi všimli.

Trochu rozruchu, aby lidi začali přemýšlet. To je hlavní smysl naší ochranářské společnosti Sea Shepherd. Proč vy neděláte nic? Jediný násilí, ke kterému tady dochází je protizákonné zabíjení velryb. Je to násilí a je to i zločin. Přepínám. Paul a Sea Shepherd připravují akci proti pytlákům na dvou posledních lokalitách, které žralokům zůstaly na celém světě: Galapážské ostrovy, Ekvádor, a ostrůvek Cocos, Kostarika. Cocos leží uprostřed Tichého Oceánu, asi 600 kilometrů od břehů Kostariky.

Je to národní park a světem chráněné území je tu největší koncentrace žraloků na celém světě. Bohužel, Kostarika nemá peníze aby kontrolovala dodržování zákonů, a piráti tam loví každý den. Teď ho řízli do hlavy! Žraloci jsou vybíjeni. Pro Krista, nenech ho takhle umírat. Takže president Kostariky požádal Sea Shepherd o pomoc. Why, it's illegal as well. Paul je člověk jaksepatří, je jediný, kdo vůbec něco dělá pro záchranu žraloků. Požádal mně, abych se připojil ke kampani proti ilegálnímu lovení žraloků. Ok.

Přidal jsem se k němu v Los Angeles na palubě lodi Ocean Warrior, která patří do flotily Sea Shepherd. Vydali jsme se na jih, 5,000 kilometrů směr Kostarika. Před každou akcí přejmenují a přebarví svoje plavidla aby je pytláci nemohli snadno odhalit. Loď Ocean Warrior už bojovala proti pytlákům nesčetněkrát a okázale vystavuje na boku jejich skalpy, což jsou vlastně vlajky člunů které atakovala nebo potopila. Loď je vybavena otvírákem, což je hydraulická ocelová radlice která se v případě bitky vysune ze strany.

Cestovali jsme na jih otevřeným oceánem, 12 dní v kuse. 4,000 km od Los Angeles a 80 km uvnitř výsostných vod Guatemaly, jsme objevili pirátský člun kladoucí dlouhé šňůry s návnadou a ilegálně lovící žraloky. Nedá to ani moc hledání najít tady ilegální rybáře. To ti teda řeknu. Ježíši Kriste, jsou pomalejší. Loď Varadero je registrovaná v Kostarice a nemá povolení k lovení mimo vody Kostariky nebo uvnitř Guatemaly. Kudy? Zavolali jsme rádiem Guatemalu, kde nám sdělili, abychom člun eskortovali do přístavu kvůli zatčení.

Požádali jsme posádku, aby vytáhli šňůry a pustili chycené žraloky, ale neposlechli nás. Neodpovídají? Snažíme se být u návnad dříve než oni. Pokaždé nás předhoní a zabijí další žraloky. Všechny tyhle čluny, z mnoha zemí, když začnou rybařit - a to se děje všude na světě - všechno to dělají kvůli zisku. Jakmile opustí přístav chovají se, jako by jim oceán patřil. Dělají si co se jim zlíbí. Chytili dalšího! Máte žraloka? Řekni mu ať ho pustí. Pokud neposlechne, a nepustí je, potopíme mu šňůry.

Hej, Robe, vyfotil si toho žraloka? Pokud toho nenechá, předjedem ho a seberem tu šňůru Vlastně počkej, zastavím hned tady. Přitáhni to k nám a pokusíme se to vytáhnout na palubu. Máš tu šňůru? Chytni jí. Pokud ji přitáhneš... Kde je ta další? Máš? Sakra. Jakmile se tam dostaneme, už to vytahují. Pořád ty žraloky zabíjejí. Jsou pro ně nějak moc důležití. Dělají to všechno kvůli ploutvím. Polévka ze žraločích ploutví je symbolem bohatství. Podává se jako jako výraz úcty.

Je to zvyk starý mnoho století, během posledních dvaceti let získal nebývalou popularitu. Ta ploutev nemá žádnou chuť, Tvoří základ polévky, ta se pak ochutí kuřecím či vepřovým vývarem. Je to symbol prestiže. Podává se na svatbách a recepcích, a u lepších večeří. Kilogram ploutví má cenu kolem $400 amerických dolarů, cena průmyslu kolem žraločích ploutví jde do miliard. Každým rokem, je zabito 30 až 70 milionů žraloků jen kvůli tomuto rostoucímu celosvětovému průmyslu kolem žraločích ploutví a jiných produktů.

Ploutve mají největší hodnotu. Na druhé straně zeměkoule, v Číně a Hongkongu, je polévka z ploutví vyhledávanou lahůdkou. Miska polévky stojí až 90 dolarů. Je to královský pokrm. Jídlo pro císaře. Vaří polévku z ploutví. Každý lepší čínský kuchař musí umět připravit dobrou žraločí polévku. Věřte tomu nebo ne, to způsobuje úbytek žraloků v oceánech na celém světě. Všichni teď ví jakou cenu žraločí ploutve mají, a zabíjejí žraloky jen pro ně téměř v každé zemi, která má moře.

Ploutve mají takovou cenu, že se jim vyrovná jen obchod s drogami. Pokud lidstvo přežije, tak za několik tisíc let, nebudou mít budoucí generace respekt pro kulturu která je připravila o něco co nyní máme svět se jim zmenšil. Nebudou mít vůbec žádný respekt zrovna jako my nemáme respekt pro kultury otrokářů. Poprvé za více než 400 milónů let, se žraloci stali kořistí. Zabíjí dokonce i žraloky velrybí. Největší rybu na této planetě, která nemá žádné zuby a živí se jen mikroskopickým planktonem.

Jsou to mírní obři brázdící teplé vody oceánů při hledání planktonu. O jejich stylu života nevíme téměř nic, kde se páří, nebo jaká je jejich délka života, ačkoliv se domníváme že žijí stejně dlouho jako člověk. A nyní je tento druh žraloka, spolu s ostatními jako jsou, velký bílý žralok a žralok obrovský, blízko k vyhubení. Takto velká ploutev se dá nyní v Číně prodat za více než 10,000 dolarů, a ochránci přírody tvrdí že rostoucí obchod s ploutvemi nyní ohrožuje nejen žraloka velrybího, ale i ostatní druhy všude na světě.

Jakmile ploutve dorazí do Asie, prodávají se sušené za 200 dolarů za půl kila. Takže z 80 centů za půl kila zde a spoustu prostředníků později skončí původní cena 80 centů na 200 dolarech, je to kouzelný proces. Musíme zjistit jak se sem ploutve dostávají. Je to ploutev, ryba. Dělají z nich nějaké tabletky. V Asii se domnívají, že protože žralok nebývá tak často nemocný ani neochoří tak snadno jako ostatní zvířata tak je vybaven nějakou kouzelnou léčivou mocí, a právě toto je mylná informace protože i žraloci mají problémy a trpí rakovinou.

- Nechce nám povolit natáčení. - Nemůžeme točit? Chce abychom odešli. Právě nás vyhodili z restaurace Lun Fung. Nabízejí polévku z ploutví, navíc vám ji zabalí s sebou. Dokonce vám tu v lékarně prodají pilulky ze žraločích ploutví, údajně mají posilující účinek na váš organismus. To jsou ty mylné představy které o žralocích máme, myslí, že protože žraloci jsou odolní vůči některým parazitům, a neonemocní tak často jako někteří lidé, je možné jejich konzumací přenést tyto vlastnosti na sebe.

Některé společnosti profitují na zvýšené odolnosti žraloka, a nabízejí produkty ze žraločí chrupavky jako lék na rakovinu a artritidu. Nemáme pro to žádné vědecké podklady. Bylo však dokázáno, že nemají žádný pozitivní vliv. Naopak žraloci jsou nyní kontaminováni rtutí a jinými nebezpečnými látkami, které vypouštíme do oceánů, takže používání těchto produktů vám spíše způsobí problémy, než aby je to léčilo. Pytláci z Varadera stále odřezávají žralokům ploutve a házejí jejich torza přes palubu.

Zkoušeli jsme s nimi hovořit. Rybaření je zde ilegální musíte jet s námi. Jejich motivace byla zřejmá - peníze, hodně peněz - Lovíte tu žraloky ilegálně. Na základě instrukcí Guatemalských úřadů jsme jim nařídili, aby ukončili tuto činnost a následovali nás do přístavu. Jo, řekni mu, že se musí rozhodnout, jestli chce do vleku za nás, nebo pomocí vlastního motoru. - Zase táhnou žraloka! - Odmítli a vzdalují se. Teď se rozhodli zmizet. Vědí, že pokud s námi pojedou, mohli by přijít o svou loď, to je víc než jasné.

Musíme se teď vrátit a donutit je. Pronásledovali jsme je s vodním dělem, a nadějí, že jim vodou zaplavíme motor. Můžeme je zadržet? Jdem na ně? Pokud nebudeme připraveni obětovat životy na řešení těchto problémů, nic se nezmění. Nemusí to dělat každý. Stačí jen několik málo procent. Pět, sedm procent už může mít nějaký vliv. Ok, připravíme se. Bude to těsné. Posádka Varadera konečně souhlasí a doprovodí nás do přístavu, kde je můžeme předat úřadům. Asi tři hodiny před příjezdem se dozvídáme, že Guatemala posílá dělový člun aby nás zatkli.

Posádka Varadera začala tahat za provázky. Vzhledem ke spoustě peněz, které financují tento průmysl, většina navíc na černém trhu, je nám jasné, že se něco zvrtlo. Lidé kvůli ploutvím už přišli o život. Neměli jsme zájem bojovat s Guatemalským dělovým člunem. Nechali jsme Varadero Varaderem, a pokračovali na jih směr Kostarika. Spojené národy, oddělení pro zemědělství a potraviny, organizace sídlící v Římě, nejvyšší sekce UN, která má na starosti odbor rybolovu, nemá ve své podstatě žádné právo vytvářet zákony, které by platily v mezinárodních vodách.

A víte co ještě? To právo nemá nikdo. Takže dokud se několik zemí nespojí a nevytvoří nějakou organizaci, která může změnit zákony týkající se omezení v rybolovu a ochrany pro mezinárodní vody, nebude rybolov nijak efektivně omezen. Ve své podstatě je to klasický příklad lovu v mezinárodních vodách, jde o čisté vykořisťování, kde každý bere kolik potřebuje aniž se stará aby něco vrátil zpět. Představte si, že v lese nastražíte nějakou past kde se chytí třeba los, jelen, dikobraz, tchoř veverky, psi, chápete, chytíte spoustu druhů zvěře - i když ve skutečnosti potřebujete jen jedno nebo dvě, maximálně ale tři nebo čtyři, ale teď máte tahle všechna zvířata která umírají, nebo jsou již mrtvá.

To nejde ani den. Chci tím říct, nikdo nemůže nastražit pasti na 50 kilometrch a pak prostě vyhodit půlku zvířat co se tam chytila. To nebude nikdo tolerovat, ale tady se to děje každý den ještě mnohem více. Ach To nikdo nevidí máme před sebou boj Není cesta Ať říkají co chtějí Jak je to špatně Od téhle chvíle Je to špatný pocit Jak jenom Tak zle Od této chvíle Cítit Zle Když jsme dorazili do Kostariky, všude se o nás psalo a mluvilo. Posádka Varadera, člunu ilegálně lovícího žraloky, tvrdila, že jsme se je pokusili zabít.

Ok. Já taky nevím co to je. - Víte... víte to? - Já nevím co to je. - Jo, aha... - To je rozkaz. Je to nařízení soudce, Je to oficiální rozkaz vstoupit na palubu a provést... Obvinili nás z pokusu o sedminásobnou vraždu. - Je to plno. - Děláme to co vždycky, Filmy jsme poslali do Kanady, aby je tam zpracovali. Šlo jim o Paula, protože je kapitánem člunu, a taky o mě, protože jsem to natočil chtěli moje záznamy. Je nějaká možnost se dostat k vašim původním záznamům které jste získal od začátku této situace?

Je nějaký způsob, jak se k nim dostat? - Jo. - Ne. - Někdo jiný je má? - Ano, někdo jiný. Ok... Zatčení? Ptal ses jich? Můžu se jich zeptat? Ano, asi jo. Co musíte udělat, musíte jim zatelefonovat nebo co? - Hm, jo. - Můžete je hned teď zavolat? - Hned teď? - Jo. Je důležité získat tu informaci. Je lepší... Nechali ty pytláky jít... a nám hrozí zatčení. A zákon z celé Kostariky, je tady, mluví s námi. Chtějí vidět... Nic tam není, Zatím žádné fotky s nimi. - Určitě tam nic není? - Jo. Každý se sem nevejde.

V celé místnosti je asi jen tolik místa. Nedává to smysl, proč chtějí zatknout nás a ty pytláky ignorují. Nás sem pozval prezident Kostariky abychom chránili ostrov Cocos před pytláky. Co myslíš, že teď udělají? Nemám potuchy. Myslím, že oni taky ne. Jaké máte s sebou na palubě zbraně? Pušku. Můžeme jí vidět? Jasně. Jenom jednu. Ale ta je... Už to nebylo jen mezi našimi dvěma čluny. Chtějí nám zakázat ochranu žraloků. Úřady nám nařídily domácí vězení, Musíme se dostavit k soudu.

Mám jednu otázku: Je tu možnost, že nám zabaví naši loď? a jaká je možnost, že mě dnes zatknou? Předvolali nás k soudu, kde nás čekal Milton, náš právník, abychom zhodnotili naše možnosti a pokusili se najít řešení. Jak je možné, že všichni ignorují fakt že pytláci z Varadera, za prvé: Porušili Guatemalské i Kostarické zákony porušili i mezinárodní zákony, máme o tom důkazy. Není možné lovit žraloky jen kvůli ploutvím, nesmí lovit v Guatemalských vodách, nesmí lovit mimo území Kostariky bez platného povolení.

Je to ilegální! Tato fakta každý ignoruje. Paul již podobné situace zažil, a je mu jasné, že máme velký problém pokud nebudeme bojovat. Faktem je, že pokud by k tomu došlo v jiné středoamerické zemi, než je Kostarika, nepokoušeli bychom se ani o tohle. Další věc: Pokud se bude konat soud, bude v Puntarenas. A jestli ano, bude to porota nebo soudce? - Tři soudci. - Tři soudci? - Ano. - Bude to v Puntarenas? A sakra, nemáte žádnou šanci. Ale překvapuje mě, proč je justiční systém Kostariky proti nám tak zaujatý, když přece brání jen ilegální lov ryb?

Ale pak když vidíte kolik tady loví člunů pomocí dlouhých šňůr s návnadami, včetně tajwanských, kteří zde mají základnu, a pak soudní systém v Puntarenas, určitě jim nejde jen o nezákonné lovení ryb, nicméně jsou odhodláni zastavit každého, kdo jim v tom bude bránit. Pak jsem se setkal s Williamem, William si myslí, že úřady dostávají peníze od tajwanské Mafie, která organizuje lovení žraloků na Kostarice. Lovení žraloků jen kvůli ploutvím je zde ilegální, nicméně ohromné zásilky z ploutvemi pocházející odsud putují do celé Asie a nikdo neví jak se tam dostaly.

William tuší, že tajwanské společnosti vlastní soukromé doky kde o této činnosti nikdo neví. Potřeboval jsem zjistit jestli je to pravda, Jestli opravdu loví žraloky jen kvůli ploutvím. Porušili jsme domácí vězení a tajně vyrazili do města. Takový strach jako teď, jsme nezažili po celou dobu natáčení. Narazili jsme na celou ulici rybářů lovících žraloky ležící v odlehlém zálivu, obklopeném privátními doky. Tyto podniky zpracovávají, balí a vyvážejí žraločí ploutve pocházející hlavně z Ekvádoru a Kostariky.

Ploutve suší na střeše, kde je za vysokými betonovými zdmi, nemůže nikdo spatřit. Téměř všechny tyto ploutve jsou exportovány do Asie, přímo z Kostariky, aniž by o tom kdo věděl. V této továrně jsou ploutve z více než deseti druhů žraloka. Jsou tu ploutve za milióny dolarů a desítky ilegálních provozů o kterých úřady určitě musí vědět, vše je řízeno velkými podniky z Asie. Kostarika na tom vydělává milióny dolarů a my to zkoušeli zastavit. Teď jsem to všechno pochopil dostali jsme se do vážných problémů.

Rozsah obchodu se žraločími ploutvemi je prostě obrovský, obzvláště v zemi, která závisí na ekoturismu. V dalším podniku jsme objevili přívěs, parkující vedle budovy a tak jsme na něj vyšplhali, abychom natočili důkaz v denním světle. Bylo tam minimálně 10,000 ploutví sušících se na střeše, zaměstnanci se dali na útěk, a pokoušeli se odstranit ploutve z dosahu naší kamery. Potom vyběhli z budovy směrem přímo k nám, takže jsme rychle naskočili do Williamova auta a odjeli. Korupce je tedy skutečná.

Podařilo se nám v Kostarice odhalit ilegální operace, které tamní úřady ignorují. Tajwan poskytuje milióny dolarů v oblasti Puntarenas - staví se zde kilometry silnic, staví se budovy a mosty - vměšování není povoleno. Každý rok je zabito sto milónů žraloků žraločí ploutve přináší obraty v řádech miliard dolarů ze kterých Kostarika profituje. Máme vážný problém. Budeme mít štěstí, pokud se nám podaří opustit Kostariku. William mi řekl, ať se nevracím do města, kde po mě pátrá žraločí Mafie.

Oh Sinnerman where you gonna run to Sinnerman where you gonna run to where you gonna run to All along dem day well I run to the rock Please hide me I run to the rock... Když jsme se vrátili na loď, oznámil nám náš právník, že pobřežní hlídka je na cestě nás zatknout a budou nás držet neomezeně dlouho. Museli jsme rychle vypadnout, takže jsme zvedli kotvy a vyrazili směrem mezinárodní vody. I said rock what's a matter with you rock - Myslím že jede naším směrem. - Jak rychle? 10? Během několika minut, nás sledovala pobřežní hlídka vybavená děly a kulomety, a oznamovali, že je použijí pokud nezastavíme.

It was bleedin' I run to the sea It was bleedin' I run to the sea It was bleedin' Nemám rád cizí vojáky mávající samopaly, dožadující se vstupu na palubu. Teď postačí ostnatý drát. Budou to mít těžší... Věděli jsme, že nemůžeme zastavit. Takže jsme natáhli ostnatý drát kolem dokola boků naší lodi, aby vojáci nemohli vstoupit na palubu, a pokračovali v útěku. Nezastavujeme. Please hide me Lord Don't you see me prayin' Don't you see me down here prayin' Řekni lidem at jsou opatrní protože oni mají zbraně.

Snad nebudou střílet. Tak jim řekni ať střílí. We're not stopping. He said go to the devil All along dem day So I ran to the devil He was waitin' I ran to the devil He was waitin' Ran to the devil He was waitin' We did everything right, Udělali jsme všechno co nám řekli. O co jim jde? Chtějí začít mezinárodní incident? Řekni jim že musíme volat právníka. Zavoláme rádiem Miltona a oznámíme mu, že nás pronásledují. Sinnerman you oughta be prayin' Oughta be prayin' Sinnerman Oughta be prayin' All on that day I cried power Power - Power - Power Nakonec se nám podařilo opustit Kostarické území pobřežní hlídka nás přestala honit.

Pokračovali jsme na jihozápad směr Galapágy, a zanechali ostrov Cocos pytlákům. Cena žraločích ploutví byla příliš vysoká a za pytláky stála Mafie a celý průmysl. Věděli jsme, že do Kostariky se již nemůžeme nikdy vrátit. Za 4 dny od této události a 1300 km jižněji, jsne dorazili na Galapážské souostroví. Naše loď Sea Shepherd má pozvání od národního parku za účelem ochrany mořské rezervace před pytláky nyní míříme mezi ostrovy do hlavního přístavu Santa Cruz, kde se máme setkat s námořnictvem, které má za úkol park chránit.

Ačkoli jsou Galapágy mořskou rezervací, byl tu vždy nějaký rybolov povolen aby si mohli místní obyvatelé opatřovat potravu. Rybáři si brzy uvědomili, že jejich podmořský poklad má cenu zlata a začali vyvážet svoje úlovky do zahraničí. Vláda si toho všimla a začala uplatňovat kvóty aby ochránila tyto přírodní zdroje, ale rybáři se začali bouřit, zničili několik kanceláří parku, drželi úředníky parku jako rukojmí, a hrozili zabitím obřích želv. Vláda povolila a kvóty zase zvedla. Ekvádor by chtěl chránit oblast mořského parku, ale zákony psané a zákony skutečné se občas velmi liší.

Jedním z hlavních problémů využití přirozených zdrojů je ten, že často vůbec nechápeme jakým způsobem ekosystémy vlastně fungují. V tento okamžik, jsou žraloci chráněni uvnitř mořské rezervace. Jejich lov není povolen. Na Galapágách se ale nyní silně uvažuje o tom opět povolit používání dlouhých šňůr. V tom případě se to týká také lovení žraloků. Víme stále relativně málo o obecné ekologii oceánů. A riziko spojené s odstraněním velkého počtu predátorů z malé oblasti může mít následky které si vůbec nedokážeme představit.

Lov žraloků pro ploutve je velmi lukrativní a snadný způsob jak vydělat spoustu peněz, a je proto finančně podobný jako, například mořské okurky. Situace kolem obyčejné mořské okurky se ale pomalu mění. Pochybuji že tento průmysl bude dál pokračovat, jednoduše protože již pomalu zmizely. Několik rybářů z člunů lovících mořské okurky - kteří zde nyní ilegálně rybaří - se nás právě přišli zeptat, protože dva členové jejich posádky trpěli kesonovou nemocí. Jeden z nich již trpěl 4 dny, měl velkou bolest v ramenou která přetrvávala.

A druhý z nich právě dnes. Potopil se zpět, pokusil se o dekompresi pod vodou, a teď se cítí v pořádku. Pokud to trvá 4 dny a má stále vážné problémy bolest v rameni, měl by jít do dekompresní komory. Kesonová nemoc vzniká při hloubkových ponorech, když se potápěč příliš rychle vynoří. Je to hrozně bolestivé a může končit i smrtí pokud se včas nepodrobíte dekompresi. Pokud jim někdo platí za potápění pro okurky, Měl by jim také zaplatit za cestu do Santa Cruz, kde je dekompresní komora. Protože tahle situace je vážná.

Pokud se tam včas nedostane mohl by i zemřít. Problém teď je, že jim zbývá 12 dní rybolovu, takže nechtějí ten čas obětovat k cestě do Santa Cruz, kde je komora. Ztratit 4 dny rybaření, nebo ztratit jednoho muže? Okurky měly větší cenu než životy rybářů. Jelikož jsou zásoby okurek téměř vyčerpány, snaží se rybáři o legalizaci používání dlouhých šňůr, na které se chytají většinou žraloci. Žraloci byli na Galapágách vždy chráněni. Teď, když je lovení žraloků pro ploutve na Kostarice povoleno, jsou Galapágy poslední žraločí baštou.

Povolit takový druh rybaření by znamenalo nebezpečí nejen pro žraloky. Každé zvíře a ekosystém na Galapágách je závislé na oceánu kvůli přežití. Žraloci už teď mají potíže s lovem tuleňů a lachtanů. Dlouhodobým lovením, je donutili přizpůsobit se a vyvinut vlastní způsob jak se žralokům vyhnout. Tuleni si vypěstovali hyper-mobilní páteř, takže jsou teď ve vodě extrémně hbití a žraloci mají problém je ulovit. Musejí na ně teď číhat ze zálohy nebo hledat pomalejší poraněné zvíře.

Pro přepadení se potopí do hloubky... zmizí tak z dohledu tuleně, a hledají nad sebou ve vodě jeho siluetu - která je velmi podobná člověku plovoucímu ve vodě. Zdravý tuleň se ve vodě pohybuje aniž způsobí hluk nebo vytvoří bubliny. Zraněný tuleň sebou ve vodě nemotorně plácá, tvoří kolem sebe vlny a bublinky, stejně jako plovoucí člověk. Je až překvapivé, jak málo lidí je každoročně napadeno žralokem, vzhledem k tomu, že vypadáme jako jejich potrava. Chováme se k nim různě, ale všechna zvířata dělají to samé.

Takže roztomilé tulení mládě nakonec vyroste a požírá ryby, úplně stejně dravě jako žralok. Ale pořád si představujeme tuleně jako něco malého a roztomilého, zatímco žraloka vidíme jako krutého predátora, ale je to vše jen lidská mytologie. Pak moje mise naráz skončila, Začala mě bolet noha a odvezli mne do nemocnice. Diagnóza nebyla příznivá: Masožravá bakterie. Podle doktorů mám štěstí, že jsem vůbec naživu, a vyváznu jen se ztrátou nohy. Bolest vycházela z lymfatické uzliny v levé části třísel.

Zeptal jsem se co se mnou je. Řekli mi, že to je stafylokok, bakterie se mi dostala do nohy. Stafylokok je nebezpečná bakterie, dostane se do těla otevřenou rankou, právě takovou, jaké mám na chodidle. Ničí tkáně a živí se masem, pomalu ho konzumuje. Pokud se neléčí, může vás zabít. Byl jsem hospitalizován, začal boj o mojí nohu. Sledoval jsem, jak mi do žíly proudí antibiotika v solném roztoku kapka po kapce. Teď, když nemůžu být v oceánu, překapávají pomalu oceán do mně. Budu v pořádku, že? Slibuji.

Ležel jsem tam a sledoval, jak mi červená linie stoupá na noze. Byla už v půlce stehna a dostala se až skoro ke kyčli, Ztratil bych víc, než jenom nohu. Určitě spíš zemřu při práci v Torontu než tady. Člověče... Briane, nenervuj se a nerozčiluj se, ok? Jsem v pohodě, to jen... jen malá překážka, že jo? Pak mi přišla zpráva od Paula. Prý už se nedá nic dělat, Sea Shepherda právě vypověděli i z Galapág... ...protože vláda Galapág právě legalizovala použití dlouhých šňůr.

Rybáři chtějí víc peněz, a tak začali obchodovat se žraločími ploutvemi. Vláda nedokázala odolat, A použití dlouhých šňůr povolila. Po ztrátě ostrova Cocos jsme přišli i o Galapágy. Průmysl žraločích ploutví zvítězil. Svět se musí dozvědět, že žraloci jsou teď pravděpodobně nejvíce ohroženým druhem který nyní žije v oceánu. Počet žraločích druhů se velmi rychle snižuje. A není to žádný přírodní úkaz. Způsobuje to rybaření a vliv člověka ale stále ještě máme možnost tuto situaci zvrátit.

Ochrana žraloků však představuje jistý problém, na jedné straně se jich lidé obávají a nechtějí se jim nijak přibližovat. Svým způsobem je můžete beztrestně lovit. Nikdo se o ně nestará. Neexistuje žádná kampaň, třeba ve stylu Greenpeace, namířená na jejich ochranu. Paul zahajuje novou akci proti ilegálnímu lovení velryb v Antarktidě. A já jsem zůstal sám. Poslední dvě útočiště pro žraloky na celém světě zmizí z povrchu planety. Během posledních 6 dní mého pobytu v nemocnici bylo zabito více než 1.5 miliónu žraloků.

Všichni mi radí, abych odjel domů, vykašlal se na žraloky, a snažil se zachránit si aspoň nohu. Nevěděl jsem, zdali moje práce bude mít ještě smysl, myslel jsem pouze na jedinou věc: být co nejrychleji zpět pod vodou mezi žraloky. Přítomnost žraloků v oceánech tvoří rámec pro populace živočichů pod nimi, včetně fytoplanktonu, miniaturní vodní rostlinky které spotřebují více kysličníku uhličitého než cokoliv jiného na zemi. Kysličník uhličitý je plyn který způsobuje ohřívání planety, plankton ho přeměňuje na kyslík, a tím poskytuje 70% kyslíku který všichni dýcháme.

Bez přítomnosti žraloků, by se živočichové žijící z planktonu mohli vymknout kontrole, a spotřebovat i ten plankton na kterém závisí naše přežití. Oceány jsou nejdůležitějším ekosystémem, jenž reguluje klima, a zároveň poskytuje potravu většině planety. Život na souši je přímo závislý na životě v oceánech. Uvědomil jsem si, že už se nejedná jenom o záchranu žraloků, jedná se o záchranu nás samotných. Nemohl jsem nic dělat pro jejich záchranu na Galapágách, ale lov žraloků pro ploutve byl stále ilegální v Kostarice.

Pokud bych se mohl vrátit do Kostariky, možná bych se dostal i na ostrov Cocos a mohl se pokusit se zastavit lov tam. Doufal jsem, že se červená linka zastaví, a to se po týdnu také stalo. Infekce ustoupila, a já jsem byl volný. Myslím si, že problém je v tom, že my lidé nevíme kdo skutečně jsme. V podstatě jsme, ehm, však víte prostě jen domýšlivé nahé opice, ale v naší hlavě se považujeme za pány tvorstva a myslíme si, že jsme něco jako bůh, že se můžeme procházet po zemi a rozhodovat kdo přežije a kdo ne.

Co bude zničeno a co spasíme. Skutečnost je taková, že jsme jen banda opic, která se vymkla kontrole. Teď se nacházíme uprostřed třetí světové války, ale tentokrát jsme nepřítelem my sami a cílem je zachránit planetu sami před sebou. Není žádná naděje pro lidské masy cokoliv zachránit. To se nikdy nestalo a už nestane. Všechny sociální změny vychází ze zásahů ovlivněných buď jednotlivci nebo menší skupinkou. Otroctví neskončilo zákrokem žádné vlády ani instituce. Ženy nemají volební právo díky nějaké vládě.

Boj za lidská práva je to samé - Indie a Mahatma Gandhi, Jižní Afrika a Nelson Mandela. Jsou to vždy jen jednotlivci. Tyto jednotlivce potřebujeme Aby se zapojili s nadšením a energií. Opravdu nevím o žádné vládě nebo instituci která by dělala cokoliv pro vyřešení těchto problémů. Ale všude na světě si všímám, jednotlivých lidí a nevládních organizací, které se zaujatě zapojují do záchrany ekosystémů i živočišných druhů, a právě v nich vidím optimismus, tam jsou nějaké výsledky.

Ok. Tak to bychom měli. Jakmile mě propustili z nemocnice, začal jsem plánovat cestu zpět na Kostariku. Poslední místo na zemi, kam bych měl jet. Okamžitě mě tam zatknou jakmile zjistí, že jsem se vrátil. Musel jsem se tam dostat tajně. Z Galapážských ostrovů jsem odjel lodí do Ekvádoru. Moji přátelé v Kostarice mě varovali, abych necestoval do země letadlem, tam by mě snadno chytili. musel jsem se také vyhnout velkým přístavům, policii a pobřežní hlídce. Pokud se dostanu na pobřeží, musím se také vyhýbat žraločí Mafii.

Aby mě nechytili, cestoval jsem mnoho dní po zemi, používal jsem veřejnou dopravu a dálkové autobusy jen abych se dostal zpět do země. Ten autobus jede dál? Před několika týdny jsem utekl jen o vlásek musel jsem najít cestu do země najít způsob, jak zachránit žraloky. Cestováním veřejnými autobusy za neustálého skrývání, jsem se konečně dostal na pobřeží a dorazil do Puntarenas. Místo žraločí mafie, kterou jsem na místě očekával, mě uvítaly protesty v ulicích. Kostaričané protestovali proti lovení žraloků.

Publicita kolem našeho případu vynesla celý průmysl kolem ploutví do středu pozornosti. Takže jsme tak úplně neselhali. Pomohli jsme probudit celou zemi. Kostaričané byli pobouřeni; a protestovali proti soukromým dokům ozvali se proti korupci. Svět začal bojovat za žraloky. Policie měla plné ruce práce a Mafie se skrývala. Teď mi bylo jasné, že se dostanu na ostrov Cocos nepozorovaně. Našel jsem své přátele, a vyrazili jsme. Vrátil jsem se pod vodu, konečně jsem mohl opět plavat se žraloky, na jednom z posledních míst kde se jim ještě daří.

Volné potápění... Zadržel jsem dech a snažil se být klidný aby se mě nebáli. Už od raného dětství, jsem si žraloky oblíbil. Od nich jsem se učil o životě, o tom, že strach si vytváříme sami, a není skutečný. Žraloci jsou na zemi od prvopočátku, když v oceánech ještě bujel primitivní život a zem byl pokryta pouští. Byli tím největším predátorem, a tak ovlivnili všechna zvířata na zemi. Žraloci už tady vládnou více než 400 miliónů let, vytvářeli svět po celou dobu života na zemi.

Když jsem je opět uviděl, bylo mi jasné, že jsou téměř vyhubeni. Zabíjení žraloků je ta největší ekologická bomba která na nás v nejbližší době dopadne. Musíme jednou pochopit, že žraloci jsou nejpočetnější vrchní predátor na planetě, vážící více jak 50 kilogramů, to mluví jasně samo za sebe. Příroda pro ně má dobrý důvod. Ale lidé prostě... prostě je to nezajímá zabijí 100 miliónů, 200 miliónů. "No a?" Co jako? "Žraloci jsou nám jen na obtíž, mrtvý žralok je dobrý žralok. Prostě se jich zbavme."

Ale jestli k tomu jednou dojde, zničíme tím potravinové řetězce celého mořského ekosystému většina kyslíku který nyní dýcháme však z tohoto ekosystému pochází, takže se musíme mít na pozoru. Žádný živočišný druh na této planetě nikdy v minulosti nepřežil aniž by dodržoval základní ekologická pravidla, Ta základní pravidla, jež naše generace nyní všemožně porušuje, což může mít za následek zánik lidské rasy v krátkém časovém úseku, pokud se nedokážeme naučit žít v harmonii s přírodou.

Budoucí generace se na nás budou dívat jako na barbary stejně, jako my se nyní díváme na generace otrokářů minulých století. Uvidí v nás barbary proto co nyní děláme. Skutečnost, že spalujeme všechna fosilní paliva, během několika generací, že znečišťujeme oceány, že máme na svědomí vyhynutí mnoha živočišných druhů. A ze všeho nejhorší je, že jsme si toho vědomi. Vědí to přírodovědci, Vědí to environmentalisté, nadnárodní společnosti i široká veřejnost. A přesto všechno, se nic neděje.

Žraloci žili v rovnováze s oceány jako jejich hlavní predátor. Člověk je ten nejmocnější predátor, rozhodující o živočišných druzích i o jejich zániku. Přemýšlím, jestli jsme dostatečně vyvinuti abychom dokázali přežít jako oni. Jsme závislí na oceánech abychom mohli dýchat kyslík; těch oceánech, které ovládá žralok.

Pokud žraloci vyhynou, narušíme rovnováhu kyslíku, který potřebujeme k životu. Jsme na zemi jen pár miliónů let a během posledních 100 let, jsme významně ovlivnili život v oceánech. Jsme však také schopni prosadit změny k lepšímu. Lidé v Kostarice nevyšli do ulic jen za žraloky. Ale také za život na této planetě a za nás.