Globální ekonomická krize roku 2008 stála desítky milionů lidí jejich úspory, práci a domovy. Takto k tomu došlo:

Island
Počet obyvatel: 320 tisíc
Hrubý domácí produkt: 13 miliard dolarů
Bankovní ztráty: 100 miliard dolarů

Island je stabilní demokracií s vysokým životním standardem. A až donedávna s extrémně nízkou nezaměstnaností a státním dluhem. Měli jsme kompletní infrastrukturu moderní společnosti. Využití přírodní energie, systém produkce jídla, rybolov. Dobrý systém zdravotní péče a vzdělání. Čistý vzduch. Islandská univerzita, profesor ekonomie. Nízkou kriminalitu, je tu dobré místo pro život rodin. Spisovatel a filmový tvůrce. A určité postavení.

Ale v roce 2000 islandská vláda začala s deregulacemi. Měly katastrofální následky. Nejdřív pro životní prostředí a poté pro ekonomiku. Vše začalo povolením příchodu nadnárodních společností jako je Alcova. Postavily se obří hutě na zpracování hliníku, využívající islandské přírodní geotermální a hydroelektrické zdroje energie. Nejkrásnější oblasti Islandu na vrchovině, známé svou velkolepou rozmanitou přírodou, mají zdroje geotermální energie. Nic není bez následků.

Současně islandská vláda privatizovala tři největší islandské banky. To byl jeden z největších experimentů v oblasti finančních deregulací, které kdy byly provedeny. Září 2008. Finance převzaly veškerou kontrolu a víceméně rozbily tohle místo na kusy. Během 5 let si tyto tři malé banky, které nikdy neoperovaly mimo Island, vypůjčily 120 miliard dolarů. 10x víc než je velikost islandské ekonomiky. Bankéři rozhazovali peníze pro sebe, mezi sebou a mezi svými přáteli.

Vznikla obrovská bublina. Ceny akcií šly nahoru. Ceny nemovitostí se víc jak zdvojnásobily. Islandská bublina dala příležitost lidem jako Jón Ásgeir Jóhannesson. Vypůjčil si od bank miliardy, aby si mohl založit maloobchodní byznys v Londýně. Koupil si také soukromé letadlo, jachtu za 40 milionů dolarů a luxusní byt na Manhattanu. Noviny vždy psaly v titulcích, tento milionář koupil tu a tu společnost. V Anglii, Finsku, Francii, nebo kdekoli jinde. Místo toho, aby napsaly, že tento milionář si na to vzal půjčku miliardu dolarů.

A že si je vypůjčil z místní banky. Banky stále vlastnily fondy peněžního trhu a přesvědčovaly investory, aby vložily úspory do těchto fondů. Ponziho schéma jako vyšité. Americké účetní společnosti jako KPMG, provedly audity islandských bank a investičních firem a nezjistily žádné pochybení. Americké společnosti specializující se na hodnocení úvěruschopnosti, prohlásily, že islandský trh je důvěryhodný. Členka speciální vyšetřovací komise islandského parlamentu.

V roce 2007 se ratingové agentury rozhodly udělit bankám nejvyšší možné ohodnocení AAA. Došlo to tak daleko, že členové vlády cestovali po zemi s bankéři, jako součást PR show. Když se na konci roku 2008 islandské banky zhroutily, nezaměstnanost se během 6 měsíců ztrojnásobila. Nebyl nikdo, koho by se to nedotklo. - Takže spousta lidí ztratilo své úspory? - Ano, přesně tak. Vládní regulační úřady, který by měly ochránit obyvatele Islandu neudělaly nic. Dva právníci z regulačního úřadu jeli do banky, aby prodiskutovali nějaký problém.

Když přijeli k bance, uviděli před ní stát 19 terénních aut. A když vešli dovnitř, bylo tam 19 právníků, co sedělo před nimi. Velmi dobře připravených. Připravených vyvrátit jakýkoliv argument. A pak, když jste si vedl opravdu dobře, nabídli vám práci. Jedna třetina zaměstnanců islandských regulačních úřadů odešla pracovat do bank. Ale tohle je všeobecný problém, zažil to i New York. - Jaké myslíte, že jsou teď příjmy na Wall Street? - Nepřiměřené. Paul Volcker, bývalý předseda Federálních rezerv.

Slyšel jsem, že je pro Mezinárodní měnový fond extrémně obtížné kritizovat USA? To bych neřekl. Dominique Straus-Kahn, generální ředitel Mezinárodního měnového fondu. Hluboce litujeme našich porušení amerických zákonů. Je ohromující, kolik kokainu tihle úředníci z Wall Street dokáží do sebe dostat, a druhý den vstát a jít do práce. Nevěděl jsem, co jsou zač swapy úvěrového selhání. Jsem trochu staromódní. George Soros. Multimilionář, investor, filantrop. - Vyjádřil Larry Summers někdy lítost?

- Nikdy jsem nic takového neslyšel. Barney Frank, předseda Komise finančních služeb, Sněmovna reprezentantů. Vláda jen vypisuje šeky a říká, to je plán A, to plán B, to plán C. - Podpořil byste kontrolu výše platů zákonem? - Nepodpořil. David McCormick, tajemník ministra financí, Bushova administrativa. - Nevadí vám výše odměn ve finančním průmyslu? - Ne, pokud jsou zasloužené. - Myslíte, že jsou zasloužené? - Myslím, že ano. Scott Talbott. Vedoucí lobbista. Sdružení finančních služeb.

- A proto pomáháte těm lidem ničit svět? - To říkáte vy. Měli nepředstavitelné soukromé příjmy na úkor veřejnosti. Andrew Sheng, vedoucí poradce. Čínská bankovní regulační komise. Když začnete přemýšlet o tom, vybudovat něco úplně z ničeho, je tomu velmi těžké odolat. Lee Hsien Loong, Singapur, premiér vlády. Jsem znepokojená, že mnoho lidí se chce vrátit k tomu,jak jednali před krizí. Christine Lagarde, Ministryně financí Francie. Dostávala jsem nespočet anonymních emailů od bankéřů, které říkaly, nemůžete mě citovat, ale jsem opravdu znepokojený.

Gillian Tett, vedoucí editorka americké pobočky novin The Financial Times. Proč myslíte, že se nevede více systematické vyšetřování? Protože pak by se našli viníci. Nouriel Roubini, profesor na Newyorské obchodní škole. Myslíte, že na Columbijské univerzitě existuje nějaký střet zájmů? To si nemyslím. Eliot Spitzer, bývalý guvernér a bývalý státní zástupce státu New York. Regulační instituce neudělaly to, co měly. Měly pravomoc zakročit v každém případu, který jsem měl v roli státního zástupce.

Prostě nechtěly zakročit. 15.září 2008. Lehman Brothers, jedna z největších a nejváženějších investičních bank, byla nucena vyhlásit bankrot a další banka, Merrill Lynch, byla nucena oznámit prodej. Začíná se mluvit o krizi. Finanční trhy jsou dnes hluboce dole, následující poslední dramatický vývoj... V září 2008, bankrot americké investiční banky Lehman Brothers, a kolaps celosvětově největší pojišťovny AIG, odstartovaly globální finanční krizi. Výsledkem byla celosvětová recese, která stála svět desítky bilionů dolarů, připravila 30 milionů lidí o práci a zdvojnásobila státní dluh Spojených států.

Když se podíváte na to, co to stálo, zkázu trhu s bydlením, ztrátu příjmů, pracovních příležitostí, 15 milionů lidí po celém světě pod hranicí chudoby. To je ohromně, ohromně drahá krize. Tato krize se nestala náhodou. Byla způsobena průmyslem utrženým ze řetězu. Od osmdesátých let americký finanční sektor zaznamenal vzestup, který vedl k vážným a stále závažnějším finančním krizím. Každá z dalších krizí působila stále větší škody. Zatímco finanční průmysl vykazoval stále větší a větší zisky.

Část I: Jak jsme se dostali až sem

Po Velké hospodářské krizi Spojené státy prožily 40 let ekonomického růstu bez jediné krize. Finanční odvětví bylo pevně regulováno. Mnoho z běžných bank bylo jen místních. A mělo zakázáno spekulovat s úsporami svých vkladatelů. Investiční banky, které obchodovaly s akciemi a dluhopisy, byly malými soukromými společenstvími. Samuel Hayes, profesor na Harvardské obchodní škole. V tradičním modelu investiční banky na bázi společenství, partneři vložili své peníze, a samozřejmě všichni partneři velmi ostražitě sledovali, co se s těmi penězi děje.

Chtěli si dobře žít. Nechtěli hazardovat s rančem nebo něco takového. Paul Vocker byl ve službách ministerstva financí. Byl předsedou Federálních rezerv od roku 1979 do roku 1987. Předtím, než se stal členem vlády byl ekonomem v Chase Manhattan bance. Když jsem odešel od Chase na ministerstvo v roce 1969, - můj příjem byl 45 tisíc dolarů ročně. - 45 tisíc dolarů ročně? V roce 1972 Morgan Stanley měli 110 zaměstnanců. Jednu kancelář a kapitál 12 milionů dolarů. Nyní mají Morgan Stanley 50 tisíc zaměstnanců, a kapitál několik miliard a pobočky po celém světě.

V osmdesátých letech finanční sektor prodělal boom. Investiční banky se otevřely veřejnosti a inkasovaly obrovský balík peněz za akcie. Lidé na Wall Street začali bohatnout. Můj přítel dělal do dluhopisů u Merill Lynch v sedmdesátých letech. V noci dělal průvodčího ve vlaku, protože měl tři děti a peníze mu nestačily. A potom v roce 1986 už vydělával miliony dolarů. Myslel jsem, že je to proto, že je chytrý. Nejvyšším zájmem je obnovit naši ekonomickou prosperitu.

V roce 1981 prezident Ronald Reagan ustanovil ministrem financí ředitele investiční banky Merill Lynch Donalda Regana. Wall Street a prezident si šli na ruku. Mluvil jsem k mnoha šéfy na Wall Street, nechali se slyšet, že budou stát na 100% za prezidentem. Reaganova administrativa podporována ekonomickými a finančními lobbisty, započala třicetiletou éru finančních deregulací. V roce 1982 Reaganova administrativa deregulovala spořitelny a úvěrové společnosti, když jim dovolila provádět riskantní investice s penězi vkladatelů.

Do konce desetiletí stovky z těchto společností selhalo. Tato krize stála daňové poplatníky 124 miliard dolarů a mnoho lidí jejich životní úspory. Mohla by to být největší bankovní krize v naší historii. Tisíce úředníků z těchto společností bylo potrestáno vězením za zpronevěru peněz. Jeden z nejextrémnějších případů byl Charles Keating. V roce 1985, když ho federální regulační úřady začaly vyšetřovat, Keating si najal ekonoma jménem Alan Greenspan.

V tomto dopise federálním úřadům, Greenspan vychválil Keatingův obchodní plán a manažerskou způsobilost a řekl, že neviděl žádný risk, aby nedovolil Keatingovi investovat jeho peníze získané od zákazníků. Keating údajně zaplatil Greenspanovi 40 tisíc dolarů. Charles Keating krátce poté nastoupil do vězení. Alana Greenspana prezident Reagan jmenoval předsedou Americké centrální banky. Státní banky Federálních rezerv.

Greenspan byl znovu jmenován prezidenty Clintonem a Georgem W. Bushem. Během prezidentského období prez. Clintona deregulace pokračovaly za účasti Greenspana, ministra financí Roberta Rubina, předchozího ředitele investiční banky Goldman Sachs, a Larryho Summerse, Harvardského profesora ekonomie. Finanční sektor Wall Street nabral na síle za pomoci lobbistů a záplavy peněz, postupně ovládl i politický systém, obě demokratickou i republikánskou stranu. V pozdních devadesátých letech, finanční sektor zkonsolidoval v několik gigantických firem.

Každá z nich byla tak velká, že jejich selhání mohlo ohrozit celý systém. A Clintonova administrativa jim pomohla k ještě většímu růstu. V roce 1999 se Citicorp a Travelers sloučily a zformovaly Citigroup. Největší společnost v oblasti finančních služeb na světě. Sloučení porušilo Glass-Steagal Act, zákon, ustanovený po Velké hospodářské krizi. Tento zákon bránil bankám nakládat s penězi vkladatelů v riskantních bankovních aktivitách. Bývalý ředitel Greenliningova institutu.

Převzetí Travelers bylo nezákonné. Greenspan nic nenamítl. Výbor federální rezerv udělil výjimku na rok a tak obešli zákon. V roce 1999 na naléhání Summerse a Rubina, Kongresem prošel Gramm-Leach-Bliley Act, zákon, známý rovněž i jako Citigroup Relive Act. Ten zvrátil zákon Glass-Steagal Act a uvolnil cestu sloučením dalších firem. Robert Rubin později vydělal 126 milionů dolarů jako místopředseda Citigroup. Rubin odmítl interview pro tento film. Vedoucí ekonom Citigroup.

Proč jsou velké banky? Protože banky mají rády monopol na trhu, vliv a sílu svého lobby, a protože banky vědí, že když se stanou velkými, nemohou být zavřeny. Předseda fondu Soros. Trh je nestabilní nebo minimálně potencionálně nestabilní. Přirovnal bych to asi k ropným tankerům, jsou velmi velké a proto je musíte rozdělit na jednotlivé oddělení, abyste zabránili při úniku ropy tomu, aby se tanker převrhl. Při stavbě tankeru musíte tohle vzít v úvahu. Po Velké hospodářské krizi regulační opatření zavedly tyto oddělení.

Deregulační opatření je zase zrušily. Další krize přišla na konci devadesátých let. Investiční banky vytvořily masivní bublinu v internetových akciích, což bylo následováno krachem v roce 2001 a ztrátou 5 bilionů dolarů investičních ztrát. Komise pro cenné papíry a burzy, federální úřad vytvořený během krize, jako nástroj regulace investičního bankovnictví, neudělala nic. Z důvodu neexistence smysluplného zákroku státu, a za zcela zřejmého selhání seberegulace nastává nutnost zavést neprodleně potřebná opatření.

Vyšetřování Eliota Spitzera objevilo, že investiční banky prosazovaly internetové společnosti i přesto, že věděly, že padnou. Burzovní analytici byli placeni na základě toho, kolik obchodu zprostředkovali. A to, co říkali na veřejnosti, bylo velmi rozdílné od toho, co říkali v soukromí. Infospace, společnost s nejvyšším možným ratingem, byla analytiky označena jako "brak". Excite, také vysoko hodnocená, jako "odpad". Mnoho investičních bank se bránilo slovy jako, ne, mýlíte se, dělají to tak všichni a všichni vědí co se děje a proto by nikdo tvrzení těchto analytiků neměl brát v potaz.

V prosinci 2002 deset investičních bank, vytvořily případ o celkovém objemu 1,4 miliardy dolarů a slíbily změnu politiky hospodaření. Scott Talbott je vedoucím lobbistou Sdružení finančních služeb. Jedné z nejvlivnějších skupin ve Washingtonu, která reprezentuje skoro všechny z největších světových finančních společností. Jak se stavíte k faktu, že některé z vašich členských společností, jsou angažovány ve velkém měřítku v kriminální aktivitě? - Buďte konkrétní.

- Dobře. A zaprvé kriminální aktivita by neměla být tolerována. Tečka. Od té doby, co byly zavedeny deregulační opatření, největší finanční společnosti byly přistiženy při špinavém praní peněz, zpronevěře peněz zákazníků a obohacování znovu, znovu a znovu. JP Morgan podplácela státní úředníky. Banka Riggs prala peníze pro chilského diktátora Augusta Pinocheta. Credit Suisse jela v byznysu ohledně peněz v íránském jaderném programu a pro Aerospace Industries, organizaci v Íránu, která vyvíjí balistické rakety.

Jakákoli informace, která by transakce identifikovala ve vztahu s Íránem, byla odstraněna. Banka byla pokutována částkou 536 miliónů dolarů. Citibank vyprala 100 miliónů dolarů peněz z drog z Mexika. Řekl jste, že veškeré dokumenty spojené s tímto účtem se mají ztratit? Víceprezident, Citibank. Řekl jsem to žertem. Nemyslel jsem to vážně. Mezi roky 1998 a 2003, Fannie Mae zveličila výdělky více než o 10 miliard dolarů. Tyto uvažované standardy jsou velmi složité. ¨

A vyžadují determinaci, se kterou odborníci často nesouhlasí. Ředitel Franklin Raines, který býval vedoucím rozpočtu u prezidenta Clintona, obdržel přes 52 miliónů dolarů v bonusech. Když UBS byla chycena při pomáhání movitým Američanům vyhýbat se placení daní, odmítla spolupracovat s americkou vládou. Jste ochoten nám sdělit jména? - Pokud by něco takového existovalo... - Ne pokud. Souhlasil jste, že se budete podílet na podvodu. AIG. by měla nabídnout 1,6 miliardy, aby se dohodla s úřady.

Jak se banky podílely na podvodech Enronu. Za pomoc při maskování podvodu Enronu: Pokuta 385 milionů dolarů. Ale zatímco společnosti čelí neslýchaným pokutám, investiční firmy nejsou nuceny přiznat vůbec nic. Když jste tak velcí a zabýváte se tolika produkty a tolika zákazníky, chyby se stávají. Průmysl finančních služeb má svoji úroveň kriminality, která je charakteristická. Kdy to bylo naposledy... když CISCO nebo Intel nebo Google nebo Apple nebo IBM... Úplně souhlasím, že hi-tech firmy oproti finančním společnostem jsou...

- Ale jakto? - Hi-tech společnosti pracují kreativně, kde vytvořená hodnota produktu a z toho odvozené příjmy jdou ruku v ruce. Vytvářejí něco nového a jiného. S počátkem v devadesátých letech, deregulační opatření a pokroky v technologiích, vedly k explozi komplexních finančních produktů, nazývané deriváty. Ekonomové a bankéři proklamovali, že budují trh stabilnějším. Ale místo toho jej učinili nestabilním. Během a od konce studené války, mnoho bývalých fyziků a matematiků, se rozhodlo uplatnit své dovednosti, ne na vyvíjení technologií studené války, ale na finančních trzích.

A společně s investičními bankéři... - Vyvinuli jiné zbraně? - Přesně. Jak řekl Warren Buffett, zbraně hromadného ničení. Úřady, politici a obchodníci nebrali vážně hrozbu přerodu finančního světa a jeho vlivu na stabilitu finančního systému. S využitím derivátů, si bankéři mohli hrát prakticky se vším. Mohli tipovat na vzestup nebo pád cen ropy, bankrot společnosti, dokonce i na počasí. V pozdních devadesátých letech, deriváty tvořily neregulovaný trh o objemu 50 miliard.

V roce 1998 se je někdo pokusil zregulovat. Brooksley Bornová, absolvovala jako první na Standforské právnické univerzitě. a byla první ženou, která se pokusila zrevidovat nastavená pravidla. Po praxi u Arnold & Porter, kde se zabývala deriváty, Bornová byla ustanovena prezidentem Clintonem, aby předsedala Komisi pro obchodování s komoditami, která dohlíží i na trh s deriváty. Brooksley Bornová mě požádala, zda bych šel s ní pracovat. Bývalý zástupce ředitele, Komise pro obchodování s komoditami.

Dohodli jsme se, že tohle bylo vážně ohrožující stabilitu trhu. V květnu 1998 CFTC vydala návrh na zregulování finančních derivátů. Clintonovo ministerstvo financí okamžitě odpovědělo. Přišel jsem do kanceláře Brooksley, zrovna když pokládala telefon. A pak zbledla, podívala se na mě a řekla, To byl Larry Summers. Měl 13 bankéřů v jeho kanceláři. Mluvil hodně nevybíravě. Vlastně jí přikázal, aby toho nechala. Konzultant pro deriváty. Autor knihy Obchodníci, zbraně a peníze.

Banky byly velmi závislé na příjmech z derivátů, a to vedlo k obrovské bitvě proti tomu, aby se zabránilo jejich regulaci. Krátce po telefonátu od Summerse, Greenspan, Rubin a předseda SEC Arthur Levitt, vydali společné prohlášení odsuzující Bornovou, a doporučili, aby deriváty zůstaly neregulovány. 24 červen, 1998. Regulace transakcí s deriváty, které jsou v rukou profesionálů, není potřebná. Předseda Komise pro finanční služby. Její návrh byl bohužel zamítnut.

Nejdřív Clintonovo administrativou, a pak i Kongresem. V roce 2000 senátor Phil Gramm hrál hlavní roli, v tom, že poté deriváty byly v podstatě osvobozeny od regulace. Předseda bankovní komise Senátu. Máme jednotné trhy, které bychom regulací zatížili. Věřím, že takhle je to správné. Po opuštění Senátu, Phill Gramm se stal vícepředsedou UBS. Od roku 1993, jeho žena Wendy pracovala u Enronu. Ministr financí. Ale naše velká naděje je, že bude možno letos upravit legislativu odpovídajícím způsobem, abychom vytvořili zákonnou jistotu pro OTC deriváty.

Larry Summers později vydělal 20 milionů dolarů jako konzultant zajišťovacího fondu, který z velké části pracoval s finančními deriváty. Rád bych podpořil vše, co zde řekl ministr financí Summers. V prosinci 2000 Kongres schválil zákon "The Commodity Futures Modernization Act", napsaný s pomocí lobbistů z finančního odvětví, a který zakázal regulaci derivátů. Profesor finančního práva, Univerzita San Diego. Jakmile se tohle stalo, strhla se lavina. Nastal boom finančních derivátů a finanční inovace po roce 2000.

Leden 2001. - K tomu mi pomáhej Bůh. - K tomu mi pomáhej Bůh. Od té doby, co G.W. Bush převzal prezidentský úřad v roce 2001, americký finanční sektor zaznamenal nesmírný vzrůst zisků, byl koncentrovanější a silnější než kdy dřív. Odvětví dominovalo 5 investičních bank. Dva finanční konglomeráty. Tři pojišťovny. A tři ratingové agentury. A spojením všech dohromady, vznikl nový systém, který dal dohromady miliardy dolarů, hypotéky a ostatní půjčky, s investory po celém světě.

Před 30 lety, pokud jste si chtěl vzít půjčku na bydlení, osoba, která vám půjčovala peníze, očekávala, že mu ty peníze vrátíte. Dostal jste půjčku od osoby, co chtěla půjčku vrátit. Když jsme zavedli tento nový systém, lidé, kteří si půjčovali, už se nemuseli bát, že nebudou moci půjčku vrátit. Ve starém systému, když majitel nemovitosti platil hypotéku každý měsíc, peníze šly místnímu věřiteli. A protože hypotéky trvalo splatit desetiletí, věřitelé byli opatrní.

V novém systému věřitelé prodají hypotéky investičním bankám, investiční banky zkombinují tisíce hypoték a ostatních půjček, jako půjček na auto, studentských půjček, úvěrů u kreditních karet, a vytvoří komplexní deriváty, nazývané zajištěné dluhové obligace neboli CDO. Investiční banky poté prodají CDO investorům. Nyní, když vlastníci nemovitosti platí hypotéku, peníze jdou k věřitelům po celém světě. Investiční banky platí ratingovým agenturám, aby ohodnotily tyto CDO, a mnoho z nich obdrželo AAA hodnocení, což je nejvyšší možné ohodnocení.

Tohle učinilo CDO populární u penzijních fondů, které jediné mohou nakupovat vysoce hodnocené obligace. Tento systém byl tikající časovaná bomba. Věřitelé se už nezajímali, jestli dlužník může půjčku splatit. Takže ti si začali brát stále riskantnější půjčky. Investičním bankám to bylo také jedno. Čím víc CDO prodaly, tím větší byl jejich profit. Ratingové agentury, které byly placeny bankami, neměly žádnou zodpovědnost, pokud se jejich hodnocení CDO ukázala nesprávná.

Byli jste v obtížné situaci. Neexistovaly žádné regulační omezení, takže jste měli zelenou, brát si víc a víc půjček. Mezi roky 2000 a 2003, roční počet hypotečních půjček se skoro zečtyřnásobil. Nikdo v tomto novém systému, od začátku do konce, se nezajímal o kvalitu hypotéky. Starali se jenom o zvětšení jejich počtu, a poplatky z každé z nich. Po roce 2000 nastal velký rozmach nejriskantnějších půjček, nazývaných rizikové hypotéky. Ale když tisíce riskantních hypoték byly zkombinovány a vytvořily CDO, mnoho z nich stále dostávalo AAA hodnocení.

Pokud by bylo možné vytvořit takové derivativní produkty, které nemají takováto rizika, které jsou nějakým způsobem odečitatelné, kde jsou vymezeny limity rizik, které si můžete dovolit atakdále... ale takhle se to neudělalo, že? Ne, a když se ohlédnu nazpět, mělo se to tak udělat. Takže myslíte, že věděli, že dělají něco nebezpečného? Myslím, že ano. Investiční banky preferovaly riskantní půjčky, protože přinášely vyšší výnosy. To vedlo k masivnímu rozmachu půjčování.

Vypůjčovatelé byli nuceni k drahým riskantním půjčkám, a mnoho půjček bylo dáno lidem, kteří je nebyli schopní splácet. Všechny pobídky, které finanční instituce nabídly hypotečním makléřům, byly založeny na co nejvíce rentabilních produktech, což byly rizikové půjčky. Centrum pro zodpovědné půjčky. Bankéři inkasovali více peněz, A proto to chtěli dělat.

Část II: Bublina - 2001-2007

Zčistajasna stovky miliard dolarů proudily ročně tímto novým systémem. Od té doby, kdy si každý mohl dovolit vzít hypotéku, prodeje domů a ceny nemovitostí vyletěly nahoru. Výsledkem byla největší finanční bublina v historii. Reality jsou skutečné, můžete vidět svůj majetek, můžete bydlet ve svém majetku, můžete ho pronajímat. Autor knihy Jak zmizely dvě miliardy dolarů. Vypukl obrovský boom na trhu s bydlením, který neměl vůbec žádný smysl. Tahle vlna finanční poptávky pobláznila všechny.

Naposledy to bylo v pozdních osmdesátých letech, když tu byla bublina s bydlením. Tenkrát ale růst cen bydlení byl relativně malý. Tato bublina s bydlením vedla k relativně závažné recesi. Od roku 1996 do roku 2006 se ceny nemovitostí zdvojnásobily. Za vstupenku o ceně 500 dolarů, si přišli vyslechnout, jak si koupit svůj vlastní americký sen. Goldman Sachs, Bear Stearns, Lehman Brothers, Merrill Lynch, ti všichni podnikali v rizikových půjčkách. Vzestup objemu rizikových půjček byl ze 30 miliard ročně, na přes 600 miliard ročně.

Během deseti let věděli co se děje. Countrywide Financial - největší poskytovatel rizikových půjček, vydal půjčky za 97 miliard dolarů. To jim vydělalo přes 11 miliard dolarů profitu. Roční bonusy na Wall Street vyletěly vzhůru. Obchodníci a ředitelé společností se stali během této bubliny enormně movitými. Lehman Brothers byli největším pojistitelem rizikových půjček. A jejich ředitel Richard Fuld dostal domů 485 milionů dolarů. Na Wall Street tato bublina na trhu s bydlením vedla ke stovkám miliard profitu.

V roce 2006 okolo 40% celého profitu 500 firem S&P, pocházelo od finančních institucí. Vedoucí ekonomický komentátor novin The Financial Times. Nebyl to skutečný profit, byly to jen peníze vytvořené tímto systémem. Profit byl produkován uměle a po 3 letech bylo vše pryč. Vlastně to nebylo nic jiného, než velký celostátní, a ne jen celostátní, ale celosvětový podvod na bázi Ponziho schématu. Přes zákon Home Ownership and Equity Protection Act, Výbor federálních rezerv měl pravomoc regulovat trh s hypotékami, ale jeho předseda Alan Greenspan ji odmítl využít.

Alan Greenspan řekl, žádné regulace. Nevěřím, že mohou pomoci. Po 20 let byl Robert Gnaizda hlavou Greenliningova institutu, vlivné advokátní skupiny na ochranu spotřebitelů. Setkával se pravidelně s Greenspanem. Položili jsme na stůl příklad u Countrywide, 150 různých komplexních hypoték s upravitelnou úrokovou sazbou. Řekl, i kdybyste měl doktorát v matematice, nebyl byste schopný porozumět dostatečně, abyste věděl, co pro vás bude výhodné a co ne. Tak jsme si mysleli, že něco udělá, ale jak rozhovory pokračovaly, bylo stále víc jasné, že je upnutý ke své ideologii.

Setkali jsme se znovu s Greenspanem v dalších pěti letech, častokrát dvakrát ročně a minimálně jednou za rok, a on nezměnil své smýšlení. Alan Greenspan odmítl rozhovor pro tento film. Předseda SEC. V tomto ohromujícím světě bezprostřední globální komunikace, volný a efektivní pohyb kapitálu, pomáhá vytvořit největší prosperitu v lidské historii. Komise pro cenné papíry a burzy nenařídila žádné vyšetřování proti investičním bankám během bubliny. 7.října 2008, bylo 146 lidí uvolněno z výkonné divize SEC.

- Rozumím správně tomu, co jste vypověděl? - Ano. Bývalý vedoucí účetní Komise pro cenné papíry a burzy. Ano, myslím, že probíhalo systematické nabourávání nebo jakkoli jinak tomu chcete říkat, agentury a jejích schopností přes snižování stavu zaměstnanců. SEC kancelář pro kontrolu rizik, jak jste říkal, byla redukována na jednoho zaměstnance? Ano, když tento pán šel v noci domů, zhasínal světla. Během bubliny si investiční banky masivně půjčovaly, aby mohli nakupovat více půjček a vytvořit více CDO.

Poměr mezi vypůjčenými penězi a vlastními penězi banky se nazývá míra zadlužení. Čím víc si banky půjčí, tím víc se zvyšuje míra zadlužení. V roce 2004 Henry Paulson, ředitel Goldman Sachs, pomohl s lobby u Komise pro cenné papíry a burzy, aby se uvolnily limity pro míru zadlužení. To dovolilo bankám navýšit poměr vypůjčených peněz. SEC rozhodli, že dovolí investičním bankám riskovat ještě mnohem víc. To bylo šílené. Nevím, proč to udělali, ale učinili tak.

28.dubna 2004, SEC začala zvažovat zvednutí limitů míry zadluženosti v investičních bankách. Řekli jsme, že to jsou velcí hráči a to je bezpochyby pravda. Komisař. Ale to znamená, že pokud se něco přihodí, nastane obrovský chaos. Ředitelka. Na této úrovni se potkáváte s vysoce sofistikovanými finančními institucemi. Jsou to firmy, které se v Americe nejvíce zabývají derivativními produkty. Mluvili jsme s některými z nich, tyto firmy si myslí, že v současnosti je jejich situace přiměřená. Předseda.

Navrhli a hlasovali komisaři pro změny pravidel a jsou tyto nová pravidla doporučována? - Ano. - Zajisté. Jednohlasně. Ale byli jsme odmítnuti. Úroveň zadluženosti ve finančním systému se stala noční můrou. Ředitel Westwood Capital. Investiční banky zvedly svou míru zadluženosti na 33:1, což znamená, že i malý pokles hodnoty vlastního kapitálu o 3 procenta, by je odsoudil k insolvenci. Tohle byla další tikající bomba ve finančním systému. AIG - celosvětově největší pojišťovací společnost, prodávala velké množství derivátů, nazývané swapy úvěrového selhání.

Pro investory, kteří vlastnili CDO, swapy úvěrového selhání sloužily jako pojišťovací pojistka. Investor, který koupil swap úvěrového selhání, platil AIG čtvrtletně pojistné. Pokud CDO šlo ke dnu, AIG se zavázali zaplatit investorovi jeho ztrátu. Ale na rozdíl od standardního pojištění, spekulanti rovněž mohli koupit swapy úvěrového selhání od AIG, aby si vsadili na CDO, která nevlastnili. V normálním pojištění můžete nechat pojistit jen to, co vlastníte. Řekněme, že vy a já vlastníme majetek a já vlastním dům.

Můžu si nechat ten dům pojistit jen jednou. Ve světě derivátů si tento dům může pojistit kdokoli. Vy to můžete udělat, i někdo jiný a dalších 50 lidí si může nechat pojistit můj dům. Takže co se stane, když můj dům shoří? Počet ztrát v systému je přiměřeně větší. Od okamžiku, kdy swapy úvěrového selhání nebyly regulovány, AIG si nemusela dávat na stranu žádné peníze na pokrytí potencionálních ztrát. Místo toho AIG vyplácela svým zaměstnancům obrovské odměny, jakmile byly podepsán kontrakty.

Ale pokud by později CDO šly ke dnu, AIG by byla v obtížné situaci. Lidé dostávali odměny za podnikání nepředstavitelných risků. V dobrých časech produkovali krátkodobé výnosy, profit a proto i odměny. Ale nakonec tohle každou firmu dovede časem k bankrotu. Což je totálně překroucený systém kompenzací. Divize AIG FP v Londýně, vydala swapy úvěrového selhání za 500 miliard dolarů během bubliny. Mnoho z nich za CDO podpořené rizikovými hypotékami. 400 zaměstnanců AIG FP vydělalo 3,5 miliard dolarů mezi roky 2000 a 2007.

Joseph Cassano, ředitel AIG FP, si osobně vydělal 315 milionů dolarů. Je pro nás těžké, ve vší vážnosti, si jen představit, jen vidět možnost, že bychom ztratili byť jen jeden dolar v těchto transakcích. V roce 2007 auditoři AIG vydali varování. Jeden z nich, Joseph St. Denis, na protest rezignoval, poté co mu Cassano opakovaně zabránil ve vyšetřování účetnictví AIG FP. Ředitel AIG (2005-2008). Víte, kdo jediný nedostal odměny, zatímco všichni ostatní ano? Byl to St. Denis.

Pan St. Denis, který se vás dva pokusil upozornit na fakt, že se řítíte do velkých problémů. Frustrován odešel a nedostal odměny. V roce 2005 Raghuram Rajan, vedoucí ekonom Mezinárodního měnového fondu, přednesl nótu na každoročním Jackson Hole sympoziu, nejprestižnější bankovní konferenci na světě. - Kdo seděl v publiku? - Přední bankéři světa. Počínaje panem Greenspanem, Benem Bernankem, Larry Summers tam také byl, Tim Geithner také, Název nóty byl, tvoří finanční vývoj svět riskantnějším?

A závěr byl, že ano. Rajanova nóta se zaměřila na pobídky, které generovaly obrovské peněžní odměny, založené na krátkodobých ziscích, ale které nepředstavují žádné tresty za případné pozdější ztráty. Rajan argumentoval, že tyto pobídky povzbudily bankéře, aby podnikali riskantně. Což mohlo eventuálně jejich vlastní firmy zničit. Nebo dokonce celý finanční systém. Je velmi lehké generovat zisk při riskantním podnikání. A co je potřeba dělat, je mít vyvážený poměr zisků a rizik.

A tady je zakopán pes. Rajan udeřil hřebík na hlavičku. Co obzvláště vyniklo v jeho řeči bylo následující: Vy říkáte, že jste našli způsob, jak vydělat víc peněz s menším rizikem, já říkám, že jste našli způsob, jak vydělat víc peněz s větším rizikem. A to je velký rozdíl. Summers pronesl vyjádření. Myslel si, že jsem kritizoval změny ve finančním světě. A obával se o regulaci, která by tuto změnu mohla zhatit. Nařknul mě, že se chovám jako luddisté. Chtěl si ohlídat, že nevzejde v potaz zavedení nové řady regulačních opatření, což by zastavilo překotný rozvoj finančního sektoru.

Larry Summers odmítl rozhovor pro tento film. Vyděláte extra 2 miliony nebo i 10 milionů dolarů ročně. Když budete podnikat se svou institucí riskantní investice, a zaplatí to někdo jiný, vy to platit nebudete, proč byste do toho nešli? Většina lidí na Wall Street říkala: Jistě, proč bychom do toho nešli? The Hamptons, 2 hodiny od New York City. Nikdy toho nebylo dost. Nikdy nechtěli jen domov, jen jeden domov. Chtěli vlastnit 5 domů a chtěli mít drahý apartmán na Park Avenue.

Chtěli mít vlastní letadlo. Myslíte, že úroveň velmi vysokých odměn v odvětví je v pořádku? Byl bych opatrný použít slovo velmi vysoké, to je velmi relativní pojem. Máte dům na pláži na Floridě za 40 miliónů, letní dům na dovolenou v Sun Valley v Idahu, vy a vaše žena máte uměleckou sbírku naplněnou obrazy za milión dolarů. Richard Fuld, ředitel Lehman Brothers se nikdy neobjevil mezi zaměstnanci. Chodili tam za ním neustále umělečtí poradci. Bývalý víceprezident Lehman Brothers.

Víte, měl svůj vlastní výtah, byl úplně izolovaný. Jeho výtah byl tak naprogramovaný, jeho řidič ho ráno přivolal a muž z ochranky ho přidržel. Bylo tam okno jenom asi dvě nebo tři vteřiny, kdy se musel nebo mohl s někým potkat. A pak hupnul do výtahu a jel rovnou nahoru do 31 patra. Insolvenční právník. - Lehman vlastnili letku company letadel, víte o tom? - Ano. Kolik jich bylo? 6 včetně jednoho Boeingu 767. Také měli helikoptéru. Aha. Není to trochu hodně letadel?

Místopředseda Lehman Brothers 2003-2007. Jednáme s osobnostmi typu A a osobnosti typu A ví všechno na světě. Vedoucí ekonom Citigroup. Bankovnictví se změnilo v soutěž, kdo dočůrá dál, víte... Moje je větší než tvoje a tak dál. Dělali to tak všichni. 50 miliard za kontrakty nebylo dost, tak uděláme kontrakty za 100 miliard. Tito lidé jsou hazardéři, jsou impulsivní. Jonathan Alpert je terapeut, jehož klienti jsou mnozí z vysokých úředníků na Wall Street. Je to součást jejich chování, součást jejich osobnosti.

A to se projevuje i mimo práci. Pro tyhle lidi je typické chodit do strip barů, užívat drogy, viděl jsem hodně uživatelů kokainu a hodně prostituce. Profesor a ředitel MIT, Massachusettského institutu technologie. Nedávno vědci uskutečnili experimenty na několika jedincích, kdy je vzali, podrobili je testům na magnetické resonanci, a nechali je hrát hru, při které jsou výhrou peníze. Všimli si, že když tito jedinci vyhrávali peníze, stimulovalo to tu samou část mozku, kterou stimuluje i kokain.

Hodně lidí cítí, že potřebují být tohohle součástí. Být povyšováni, být známí. Podle Bloombergova článku, podíl za zábavu obchodníků reprezentuje 5% celkových příjmů newyorkských makléřů s deriváty, a často obsahují výdaje za strip kluby, prostituci a drogy. Newyorkský makléř podal žalobu v roce 2007 proti jeho firmě, a prohlásil, že byl nucen najímat prostitutky pro zábavu zákazníků. Až dosud tu byla pouze ignorace, pro jejich činy a důsledky, jež mohou mít na společnost, na rodinu.

Nemají problém si užít s prostitutkou a pak jít domů za ženou. Kristin Davisová měla elitní okruh provozující prostituci z jejího luxusního apartmánu, jen pár bloků od newyorské burzy. Kolik jste měla zákazníků? Tehdy asi 10 tisíc. Kolik z nich bylo z Wall Street? Z té vysoko postavené klientely, asi tak 40 až 50 procent. Byli od všech hlavních firem na Wall Street? Goldman Sachs. Lehman Brothers, ano ti všichni. V Morgan Stanley tohohle bylo trochu méně, V Goldman Sachs, myslím, toho bylo hodně.

Hodně klientů mi volalo a říkalo, můžete mi na noc sehnat holku a Lamborghini? Tihle chlápci utráceli firemní majetek. Měla jsem mnoho černých karet od rozličných finančních firem. Co se dělo, bylo, že služby byly vyúčtovány za opravu počítače. Ti, co dělali průzkum trhu, konzultanti pro vyhovění požadavkům trhu, Obyčejně jsem jim dala prázdný papír s razítkem a řekla jim, připravte si sami fakturu. Tento druh jednání, myslíte, sahá až k seniorskému managementu firmy? Ano.

To vím naprosto jistě. Jde to hodně nahoru. Senior editor magazínu Fortune. Můj přítel, který pracoval ve firmě s velkou účastí ve financích, řekl, je čas, aby ses něco naučil o hypotékách. Takže jsme se sešli u počítačů. On a já. A ten šílenec přes technologie, který to všechno postavil, se najednou rozrušil, běžel ke svému počítači a během tří vteřin... Tenhle problém Goldman Sachs s obligacemi. Bylo to úplné neštěstí. Vypůjčovatelé si půjčovali, v průměru, na 99,3 procent ceny domu.

Což znamená, že už jim nic nezůstalo. Pokud se něco stalo, museli odejít od hypotéky. Tohle není půjčka, kterou byste opravdu chtěli, no ne? To byste museli být šílení. Ale nějakým způsobem se stalo, že tu bylo 8 tisíc takových půjček. A když to vzali pod křídla Goldman Sachs a ratingové agentury, dvě třetiny půjček bylo hodnoceno AAA, což znamenalo, že byly hodnoceny stejně jako státní obligace. To je úplně šílené. Goldman Sachs prodali CDO v ceně přinejmenším 3,1 miliard v první polovině roku 2006.

Ředitel Goldman Sachs v té době byl Henry Paulson, nejvíce placený ředitel na Wall Street. 30. května 2006. Dobrý den, vítejte v Bílém domě. S radostí oznamuji, že nominuji Henryho Paulsona na post ministra financí. Má celoživotní zkušenost v oboru, má dokonalou znalost finančních trhů, vysloužil si reputaci za svou čestnost a bezúhonnost. Mohli byste si myslet, že pro Paulsona by to mohlo být těžké, přizpůsobit se platu státního úředníka. Ale vzít místo ministra financí bylo nejlepší finanční rozhodnutí jeho života.

Paulson musel prodat jeho akcie Goldman Sachs za 485 milionů dolarů, když odešel pracovat pro vládu. Ale díky zákonu schválenému za prvního prezidenta Bushe, nemusel platit žádné daně. To mu zachránilo 50 milionů dolarů. V roce 2007, Allan Sloan publikoval článek o CDO, vydaných během posledních měsíců Paulsona jako ředitele Goldman Sachs. Ten článek vyšel v říjnu 2007. Třetina z hypoték již nebyla splacena. A většina dalších následují. Jednou ze skupin, která nakoupila tyto nyní bezcenné obligace, byla Public Employees Retirement System of Mississippi, která poskytuje měsíční platby přes 80 tisícům důchodců.

Ztratili miliony dolarů a nyní žalují Goldman Sachs. Průměrný roční důchod v Mississippi: 18750 dolarů. Průměrné roční odměny zaměstnance Goldman Sachs: 600 tisíc dolarů. Odměna Hanka Paulsona v roce 2005: 31 milionů dolarů. Na konci roku 2006, Goldman zašli ještě dál. Neprodávali pouze pofidérní CDO, začali aktivně sázet proti nim, když začali říkat zákazníkům, že jsou velmi kvalitními investicemi. Nákupem swapů úvěrového selhání od AIG, Goldman mohli sázet proti CDO, které nevlastnili, a dostat zaplaceno, když CDO selhali.

Zeptal jsem se jich, jestli někdo volal zákazníkům, a řekl jim, nám už se popravdě nelíbí tento druh hypoték, a mysleli jsme si, že byste to chtěli vědět. Neřekli na to nic. Ale skoro jste mohli slyšet ten smích přes telefon. Goldman Sachs od AIG koupili swapy úvěrového selhání přinejmenším za 22 miliard dolarů. Bylo to tolik, že Goldman si uvědomili, že i sama AIG by mohla zbankrotovat. Takže utratili 150 milionů dolarů, aby se pojistili proti potencionálnímu kolapsu AIG.

A pak v roce 2007, Goldman zašli ještě dál. Začali prodávat CDO tak specificky nastavené, že čím víc peněz zákazníci ztratili, tím víc peněz Goldman vydělali. Ředitel Goldman Sachs a celý management odmítli rozhovor pro tento film. Ale v dubnu 2010, byli donuceni vypovídat před Kongresem. Obligace Timberwolf za 600 milionů dolarů, které jste prodali. Než jste je prodali, tohle si lidi ve vašem týmu říkali: Ten Timberwolf byl ale mizernej kšeft. Bylo to v emailu, který jsem dostal na konci června.

- Ano. A to o tom Timberwolf... - Bylo to po provedení transakce. Ne, ne, prodali jste Timberwolf až potom. - Udělali jsme prodej až poté. - Ano, dobrá. Další email, podívejte se, z 1.července 2007, říká, nejvyšší prioritou prodeje je Timberwolf. Vaší nejvyšší prioritou je prodat tenhle mizerný kšeft. Pokud máte protichůdné zájmy než má váš klient, nemáte povinnost to klientovi prozradit? Říct mu, že máte protichůdné zájmy? To je moje otázka. Pane předsedo, snažím se tomu porozumět.

Ne, vy tomu rozumíte dobře, jen nechcete odpovědět. Myslíte, že máte povinnost jednat v nejlepším zájmu svého klienta? Znovu, senátorko, já... Budu opakovat, že máme povinnost sloužit našim klientům tím, že jim ukážeme ceny transakcí, u kterých nás o to požádají. Co si myslíte o prodávání obligací, o kterých si vaši vlastní lidé myslí, že jsou na nic? Vadí vám to? - Myslíte hypoteticky? - Ne, ve skutečnosti. - No pak ne... - Dnes jsme to tu slyšeli. Tady to dnes zaznělo, byl to mizerný obchod.

Dnes jsem neslyšel nic, co by mě přimělo myslet si, že jsme něco udělali špatně. Není tam konflikt, když něco někomu prodáváte, a pak sázíte proti té samé obligaci, a té osobě, které tu obligaci prodáváte, o tom neřeknete? - V... - Nevidíte v tom problém? V kontextu vytváření trhu, takový konflikt tam není. Když jste se dozvěděl, že se v těchto emailech vaši zaměstnanci takto vyjádřili, Bože, to je mizernej kšeft, Bože, to je obchod na houby, co jste si myslel? Myslím, že bylo velmi nešťastné to napsat mailem.

To... Velmi nešťastné, velmi nešťastné...já ne... Napsat mailem? Co jste si myslel? Myslím, že od kohokoli bylo velmi nešťastné se takhle vyjádřit, jakýmkoliv způsobem. Myslíte si, že vaši konkurenti se rovněž angažují v podobných aktivitách? Ano, a ve větším měřítku než my, ve většině případů. Manažer zajišťovacího fondu John Paulson, si vydělal 12 miliard dolarů sázením proti hypotečnímu trhu. Když byl John Paulson na suchu ohledně hypotečních obligací, proti kterým sázel, spolupracoval s Goldman Sachs a Deutsche Bank, aby vytvořil další.

Morgan Stanley také prodávali hypoteční obligace, proti kterým bylo sázeno. A to je teď žalováno zaměstnanci vládního důchodového fondu Panenských ostrovů kvůli zpronevěře. Žaloba říká, že Morgan Stanley věděli, že CDO byly odpad. Přestože byly hodnoceny AAA, Morgan Stanley si vsadili, že padnou. O rok později ti stejní Morgan Stanley vydělali stovky milionů dolarů, zatímco jejich investoři ztratili skoro všechny své peníze. Goldman Sachs, John Paulson a Morgan Stanley nebyli sami.

Zajišťovací fondy Tricadia a Magnetar vydělali miliardy sázením proti CDO, které navrhli spolu s Merrill Lynch, J.P. Morgan a Lehman Brothers. CDO byly prodány zákazníkům jako bezpečné investice. Můžete si myslet, že penzijní fondy by oznámily, tohle jsou rizikové investice, proč je tedy kupovat? A měli lidi u Moody's a Standard a Poor's, co říkali, tyto jsou hodnoceny AAA. Manažer zajišťovacího fondu. Žádná z těch obligací nebyla vydána bez požehnání the Good Housekeeping Seal of Approval a ratingových agentur.

Tři ratingové agentury, Moody's, S&P a Fitch, vydělali miliardy za vydávání vysokých hodnocení riskantním obligacím. Moody's, největší ratingová agentura, zečtyřnásobili svůj profit mezi roky 2000 a 2007. Moody's a S&P dostávali odměny na základě ratingových hodnocení. A čím víc strukturovaným obligacím dali AAA hodnocení, tím větší byly jejich čtvrtletní výdělky. Představte si, kdybyste šli do New York Times, a řekli, podívejte, když napíšete co já budu chtít, dám vám 50 tisíc dolarů.

Ale pokud ne, nedostanete nic. Ratingové agentury mohly zastavit párty a říct: Bývalý ředitel Moody´s ratingové agentury. Promiňte, budeme dodržovat naše standardy. A tím by okamžitě zastavily příliv spousty peněz za riskantní půjčky. AAA hodnocené investice se rozdávaly plnými hrstmi tisícům a tisícům. Byly ohodnoceny cenné papíry za stovky miliard dolarů. - Za rok. - Za rok, ano. Svědčil jsem před oběma sněmovnami Kongresu kvůli problému s ratingovými agenturami.

A v obou případech se vytasili s velmi prominentními právníky, a argumentovali tím, že když o něčem řekli, že to má hodnocení AAA, že to byl jen jejich názor, na které by se neměl nikdo spoléhat. S&P vyjadřují svůj názor. Naše hodnocení jsou naše názory. Názory jsou víte, jen názory. Zdůrazňujeme fakt, že naše hodnocení jsou jen názory. Své názory nám nesdělili. Všichni odmítli rozhovor pro tento film. Nesdělují trhu hodnotu cenných papírů, nestálost jejich hodnoty, nebo vhodnost jako investice.

Část III: Krize - Červenec 2005

Tolik ekonomů říká že, tohle je bublina a jednou praskne, a bude to skutečný problém pro ekonomiku. Někteří dokonce říkají, že to jednou může způsobit recesi. Jaký je nejhorší scénář, ke kterému může dojít? Co to může udělat s cenami? S těmi předpověďmi nesouhlasím. Je to velmi nepravděpodobná možnost. Nevěřím, že dojde k úpadku, co se týče cen bydlení na celostátní bázi. Ben Bernanke se stal předsedou Výboru federálních rezerv v únoru 2006, nejrušnějšího roku, co se týče poskytování rizikových půjček.

Ale navzdory nesčetným varováním, Bernanke a Výbor federálních rezerv neudělali nic. Ben Bernanke odmítl rozhovor pro tento film. Robert Gnaizda se setkal s Benem Bernankem a Výborem federálních rezerv třikrát poté, co se Bernanke stal jeho předsedou. Až na posledním setkání, připustil, že je to problém, a že vláda se na to podívá. To bylo kdy? Jakého roku? 11.března 2009 ve Washingtonu. - Letos. - Letos jsme se setkali, ano. - A setkali jste se i během předchozích dvou let? I v roce 2008?

- Ano. Jeden z guvernérů Výboru federálních rezerv sloužících pod Bernankem, byl Frederic Mishkin, dosazený prezidentem Bushem v roce 2006. Zúčastnil jste se pololetních setkání, která Robert Gnaizda a Greenlining institut, měli s Výborem federálních rezerv? Ano. Byl jsem členem Komise pro záležitosti spotřebitelů. Varoval, zvlášť výslovným způsobem, kvůli tomu, co se děje a přišel před Výbor federálních rezerv s dokumenty popisující druhy půjček, které se často dělaly.

Byl zdvořile vyslechnut a nic se nestalo. Ano. Znovu, nevím detaily... co se týče... popravdě...já ne....já... ohledně informací, které poskytl, nejsem si jistý, co přesně... Abych byl upřímný, na tuhle diskuzi si přesně nepamatuji, ale zajisté byly nějaké problémy, co přicházejí na pořad. - Ale otázka je, jak palčivé jsou? - Proč jste se o tom nepřesvědčili? Myslím, že jsme tak učinili. Celá skupina lidí se tím zabývala. Promiňte, to nemůžete myslet vážně. Pokud byste se tím zabývali, tyhle věci byste našli.

Víte, to je velmi, velmi snadné říct, že jsme to mohli lehce najít. Už v roce 2004, FBI varovala o epidemii zpronevěr hypoték. Reportovali přemrštěné odhady, zmanipulované dokumentace, a další podvodnou aktivitu. V roce 2005, vedoucí ekonom IMF, Raghuram Rajan, varoval, že nebezpečné pobídky by mohly vést ke krizi. Pak přišla varování od Nouriela Roubiniho v roce 2006, v článcích od Allana Sloana v magazínu Fortune a novinách Washington Post v roce 2007, a znovu další varování od IMF.

Řekl jsem za Mezinárodní měnový fond, krize, která je před námi, bude krizí obrovskou. - S kým jste mluvil? - S vládou, ministerstvem financí, se všemi. V květnu 2007, manažer zajišťovacího fondu Bill Ackman, dal do oběhu prezentaci nazvanou Kdo drží měšec, popisující, jak se bublina rozprskne. A na začátku roku 2008, Charles Morris publikoval knihu o nadcházející krizi, Nejste si jistý, co byste měl dělat. Můžete mít podezření, že se něco děje, ale pak otázka je, měl byste s tím začít něco dělat?

V roce 2008, začalo eskalovat zabavení nemovitostí a systém se zbortil. Věřitelé už nemohli prodávat své pohledávky investičním bankám. A když půjčky selhaly, spousta z věřitelů skončila na dně. Chuck Prince, z Citibank, se svým slavným prohlášením, ve kterém řekl, musíme tančit, dokud hudba nepřestane hrát. Ale ve skutečnosti, v době, kdy tohle řekl, hudba už dávno nehrála. Trh s CDO se zhroutil, a zanechal investiční banky v držení půjček za stovky miliard dolarů, CDO, a nemovitostí, které nemohli prodat.

Když krize začala, Bushova administrativa i lidé z Federálních rezerv byli úplně mimo. Vůbec nechápali rozměr toho, co se děje. Kdy jste si poprvé pomyslela, tohle je nebezpečné, situace je zlá? Pamatuji si velmi dobře na jeden z G7 meetingů v únoru 2008. A pamatuji si na rozhovor s Hankem Paulsonem. A jasně si vzpomínám, že jsem Hankovi řekla, díváme se na blížící se tsunami. A vy si pouze myslíte, že se jenom ptáme, jaké plavky si máme vzít. Co na to odpověděl? Jaká byla odpověď?

Věci jsou pod kontrolou. Ano, víme o tom, zkoumáme pečlivě situaci, je to pod kontrolou. G7 meeting, Tokyo. 9.února 2008. Budeme udržovat růst. Pokud udržíme růst, pak nebudeme v recesi. To všichni víme. Recese začala již 4 měsíce předtím, než Paulson pronesl toto prohlášení. V březnu 2008, investiční bance Bear Stearns došli peníze. A byla převzata za cenu 2 dolarů za akcii JP Morgan. Spojení bylo kryto rovněž i 30 miliardami dolarů z fondu Federálních rezerv, pro krytí méně likvidních aktiv společnosti Bear Stearns.

To byla doba, kdy mohla nastoupit administrativa a zavést spoustu různých opatření, které by snížily míru rizik v systému. 10.června 2008. Z některých informací, které dostávám, lze odhadnout, že tohle ještě není úplné dno, ještě je kam spadnout. Viděl jsem investiční banky spolupracovat s FED a SEC na posílení likvidity, posílení pozice kapitálu. Dostávám neustále zprávy. Naše regulační instituce jsou velmi ostražité. 7. září 2008, Henry Paulson oznámil státní převzetí Fannie Mae a Freddie Mac, dvou gigantických poskytovatelů hypoték na pokraji kolapsu.

Nic z naší dnešní akce, žádným způsobem neznamená změnu našeho postoje k trhu s bydlením, ani nemění nic na síle jiných amerických finančních institucí. O dva dny později Lehman Brothers oznámili rekordní ztráty 3,2 miliardy dolarů, a jejich akcie se zhroutily. Kolaps Lehman a AIG v září nás překvapil. I potom, co se stalo v červenci s Fannie a Freddie. Takže... I přední představitelé v září nic netušili? Myslím, že ano. Bývalý ředitel Moody´s ratingové agentury. Bear Stearns byli hodnoceni AAA, měsíc předtím než zbankrotovali?

- Spíš A2. - A2. - Ano. - Dobře. - A2 pořád není hodnocení bankrotu. - Ne, ne, ne. Je to stále vysoké hodnocení, solidní investiční hodnocení. Lehman Brothers; hodnocení A2, pár dní před pádem, AIG, hodnocení AA, pár dní před kolapsem. Fannie Mae a Freddie Mac měli AAA, když byli zachráněni státem. Citigroup, Merrill, ti všichni měli vhodné investiční hodnocení. Jak je to možné? To je dobrá otázka. To je velmi dobrá otázka. Lidé z státní administrativy nikdy nešli do těch předních institucí a neřekli, tohle je závažná situace, řekněte nám, jak na tom jste, žádné lži, jak na tom jste?

Zaprvé, to je práce regulačních institucí, ne? Jejich práce je rozumět velikosti ohrožení. Tyto instituce, a ony mají velmi vytříbené porozumění situaci, které bylo tím hlubší, čím víc krize pokračovala. - Promiňte, ale tohle není pravda. - Co tím myslíte, že to není pravda? V srpnu 2008, věděl jste o hodnocení, která měli Lehman Brothers, Merrill Lynch, AIG a myslel jste si, že jsou správná? Již tenkrát bylo zřejmé, že i dřívější hodnocení byly nesprávné, protože byly značně sníženy.

Ne, nebyly. No, byl tam nějaký pokles ve smyslu poklesu odvětví, ceny akcií. Všechny ty firmy byly hodnoceny minimálně A2, dokonce pár dní předtím, než byly zachráněny státem. No pak, víte, odpověď je, nevím o tom dost, abych byl schopen kvalifikovaně odpovědět. Guvernér Fred Mishkin rezignoval, s platností od 31.srpna. Říká, že se plánuje vrátit zpět na post učitele na obchodní škole v Columbii. Proč jste opustil státní služby v srpnu 2008? Uprostřed nejhorší finanční krize.

Musel jsem dokončit knihu. Jeho odchod pro FED znamená, že 3 místa ze 7 v tomto výboru zůstávají neobsazena, zrovna, když je ekonomika potřebuje nejvíce. No, jsem si jistý, že vaše kniha je důležitá a oblíbená veřejností. Ale v srpnu 2008, víte, se ve světě děly daleko důležitější věci, nemyslíte? V pátek 12. září, Lehman Brothers došly peníze. Celý průmysl investičního bankovnictví šel rychle ke dnu. Stabilita celosvětového finančního systému byla v ohrožení. Ten víkend, Henry Paulson a Timothy Geithner, prezident newyorské Federální státní banky, svolali nouzové setkání s řediteli předních bank, ve snaze zachránit Lehman Brothers.

Ale Lehman v tom nebyli sami. Merrill Lynch, další přední investiční banka, byla také na pokraji kolapsu. A tu neděli, byla převzata bankou Bank of America. Jediná banka, která se zajímala o koupi Lehman byla britská firma Barclay's. Ale britské regulační instituce požadovaly finanční záruky od americké vlády. Paulson odmítl. Ani v Lehman ani ve vládě neměli vypracován plán, jak postupovat v případě bankrotu. Všichni jsme naskákali do taxíků a jeli do Federální rezervní banky.

Chtěli zahájit insolvenční řízení před půlnocí 14. září. Měli jsme dojem, že to bude příšerná záležitost. A pak v jedné chvíli, jsem použil slovo Armageddon. Zvážili opravdu následky toho, co navrhovali? Vliv na trh by byl mimořádný. - Řekl jste to nahlas? - Ano. Řekli jen, že zvážili všechny komentáře, které jsme pronesli, a pořád věří, že v zájmu uklidnění trhu a pohnutí se kupředu, že je nezbytné Lehman nechat zbankrotovat. - Uklidnění trhu? - Ano. Kdy jste se poprvé dozvěděla, že Lehman směřují k bankrotu?

- Až poté co zbankrotovali. - Až poté? Dobře. A jaká byla vaše reakce, když jste se to dozvěděla? Ty vole. Paulson a Bernanke nic nekonzultovali s ostatními členy vlády a nerozuměli následkům zákonů jiných států o bankrotu. Díky britskému zákonu, pobočka Lehman v Londýně musela být okamžitě uzavřena. Všechny transakce se zastavily. A byly to tisíce, tisíce a tisíce transakcí. Zajišťovací fondy, které spolupracovaly s Lehman v Londýně, přes noc zjistily jejich situaci, přirovnatelnou k hororu, a že nemohou dostat své pohledávky zpět.

Jedna součást kola praskla. A to mělo obrovský vliv na celý systém. Nejstarší peněžní fond na trhu, odepsal okolo 3/4 miliardy dolarů nesplatitelného dluhu, díky bankrotu Lehman Brothers. Selhání Lehman také způsobilo kolaps na trhu komerčních papírů, na kterých mnoho společností záviselo, aby zaplatili provozní náklady, jako jsou výplaty. Tohle možná bude znamenat propouštění zaměstnanců. Nemohou si nakoupit součástky. Znamená to zastavení výroby. Náhle se lidé zastavili a řekli: čemu můžeme ještě věřit?

Nemůžeme věřit už vůbec ničemu. Ten samý týden, AIG dlužila 13 miliard dolarů držitelům swapů úvěrového selhání. A neměla peníze na vyplacení. AIG byla další odpadlá součást. Pokud by padla AIG, všechna letadla by musela zůstat na zemi. 17. září AIG byla převzata vládou. A o den později Paulson a Bernanke, požádali Kongres o 700 miliard dolarů pomoci bankám. Varovali, že cokoliv jiného by znamenalo katastrofický finanční kolaps. Bylo to děsivé. Celý systém zamrzl.

Každá část finančního systému, každá část úvěrového systému. Nikdo nemohl půjčovat peníze. Bylo to jako srdeční zástava celého finančního systému. Hraji s kartami, které mám v ruce. Potýkám se s následky věcí, které se staly v mnoho případech před mnoha lety. Ministr financí Paulson takhle mluvil po celou dobu pádu. A všechny potencionální příčiny, a že jich bylo spousta, byly pojmenovány. - Takže si nejsem jistý, že... - To nemůžete myslet vážně, ne? Myslím to vážně.

Co jste očekával? Co se to tu snažíte najít? Byl advokát, který pomohl prosadit zamezení regulace swapů úvěrového selhání, a také zavedení limitů míry zadlužení u investičních bank. - Takže znovu. - On řekl všechny ty věci? Nikdy jsem to od něj neslyšel. Můžeme to na chvíli vypnout? Henry Paulson odmítl rozhovor pro tento film. Po obdržení pomoci AIG, držitelé swapů úvěrového selhání, mezi nimiž vyčnívali Goldman Sachs, byli vyplaceni částkou 61 miliard dolarů hned následující den.

Paulson, Bernanke a Tim Geithner přinutili AIG zaplatit 100 centů na dolar, radši než vyjednávat o nižších cenách. Výpomoc AIG stála daňové poplatníky přes 150 miliard dolarů. 160 miliard šlo AIG, 14 Goldman Sachs. Současně Paulson a Geithner přinutili AIG, aby se vzdali žaloby Goldman a ostatních bank za podvod. Není tu konflikt zájmů, když osobou zabývající se touto krizí, je předchozí ředitel Goldman Sachs? Někdo, kdo měl hlavní roli v příčině této krize. Myslím, že je správné zmínit, že dnešní finanční trhy jsou velmi komplikované. Dodat naléhavě potřebné peníze...

4.října 2008, prezident Bush podepsal šek na výpomoc bankám v řádu 700 miliard dolarů. Ale světové burzy pořád pokračují v pádu, uprostřed strachu z globální recese. Zákon o výpomoci neřeší propouštění a zabavování majetků. Nezaměstnanost v Evropě a Americe rychle roste k 10 procentům. Recese akceleruje a šíří se po celém světě. Začínal jsem se opravdu bát, protože jsem nepředvídal, že celý svět bude v úpadku stejným způsobem a ve stejnou dobu. V prosinci 2008, General Motors a Chrysler čelí bankrotu.

A jak američtí spotřebitelé začali šetřit, čínští výrobci zaznamenali pokles prodeje. Přes 10 miliónů lidí v Číně ztratilo práci. A nakonec jako vždycky, nejchudší zaplatili nejvíc. Továrna Grand Lightning, provincie Guangdong, Čína. Bývalá zaměstnankyně továrny. Tady si můžete vydělat spoustu peněz, 70, 80 dolarů za měsíc. Farmáři na venkově si takové peníze nemají šanci vydělat. Pracovníci posílají své platy domů. Svým rodinám. Krize začala v Americe. Všichni víme, že dorazí i do Číny.

Některé z továren reagují propuštěním zaměstnanců. Někteří lidé budou zchudnou, protože ztratí práci. Život se stává obtížnějším. SINGAPORE. Vedoucí editor. Singapure Press Holdings. Zaznamenali jsme růst o 20 procent. Byl to super rok. A pak najednou propad o 9 procent v tomhle čtvrtletí. Export spadnul dolů. Bavíme se asi o 30 procentech. Dostali jsme ránu, spadli z útesu, bum! Singapurský premiér vlády. Když se krize rozmáhala, nevěděli jsme, kam až může zajít, nebo jak závažná může být.

A pořád jsme doufali, že můžeme najít nějaké přístřeší, aby se nás ta bouře tolik nedotkla. Ale to není možné. Svět je velmi globalizovaný, všechny ekonomiky jsou spolu provázány. Zabavení majetku dosáhly v Americe čísla 6 milionů v roce 2010. Ředitel centra pro zodpovědné půjčky. Pokaždé, když došlo k zabavení majetku, dotklo se to každého okolo toho domu. Protože, když jde majetek na trh, bude vždy prodán za nižší cenu. Možná, že předtím než se opět prodá, nebude dobře udržovaný.

Předpokládáme, že dalších 9 milionů vlastníků ztratí svůj domov. Vyjeli jsme se přes víkend podívat, jaké domy jsou na prodej. Našli jsme jeden, co se nám líbil. Cena byla 3200 dolarů. Columba Ramos a její manžel neumí anglicky. Jejich peníze byly zpronevěřeny jejich hypotečním makléřem. Vše bylo skvělé, dům byl velmi pěkný. Cena nízká. Vyhráli jsme v loterii. Ale realita byla jiná, když dorazila první splátka. Měsíčně hypotéka. Platba: 5938,33 dolarů. Cítila jsem se velmi špatně kvůli mému manželovi.

Protože moc tvrdě pracuje. A máme tři děti. Stanové městečko. Pinellas County, Florida. Dobrovolník. Katolická charita. Naprostá většina tady poslední dobou, jsou lidé postižení ekonomicky. Žili ze dne na den, od výplaty k výplatě a bohužel to nezvládli. Bez zaměstnání nezaplatíte hypotéku, ani leasing na auto. Byl jsem řidič kamionu s dřívím. Bývalý pracovník na stavbě. Všechny pily tady v okolí byly zavřeny. Tak jsem se přestěhoval sem. Měl jsem práci na stavbě. Stavby všechny také skončily. Život je tvrdý. Je tu hodně lidí. Brzy bude po okolí takových městeček víc, protože tu teď není žádná práce.

Část IV: Zodpovědnost

Ředitel Lehman Brothers. Když se společnosti dařilo, i my jsme se měli dobře. Když se společnosti nedařilo, pane, nám také ne. Muži, kteří zničili vlastní společnosti a zavlekli svět do krize, odešli z potápějící se lodi s vlastním bohatstvím nedotčeným. 5 nejvyšších manažerů Lehman Brothers, si vydělalo přes miliardu dolarů mezi roky 2000 a 2007. A když firma zbankrotovala, peníze jim všechny zůstaly. Systém byl funkční. Nedává žádný smysl, abychom dělali obchody, které selžou.

My ztratíme. Oni ztratí. Vypůjčovatel ztratí, veřejnost ztratí, my ztratíme. Ředitel Countrywide Angelo Mozilo, si vydělal 470 milionů dolarů mezi roky 2003 a 2008. 140 milionů, pocházelo z prodeje jeho Countrywide akcií, během 12 měsíců předtím, než společnost prodělala kolaps. V zásadě, výbor ředitelů musí nést zodpovědnost, když firma selže. Protože výbor ředitelů je zodpovědný za zvolení a propuštění výkonného ředitele a dohlíží na základní strategická rozhodnutí.

Problém s výborem ředitelů v Americe je, že do výborů jsou lidé voleni. Výbory jsou v mnoha případech vybírány výkonným ředitelem. Výbor ředitelů a komise odměn, jsou dva orgány nejvhodnější k tomu, aby nastavily úroveň platů a odměn pro vedoucí pracovníky. Jak si myslíte, že se jim to daří za posledních 10 let? No, dal bych známku asi za 2. - Za 2? - Ano. - Ne za 5? - Za 5 ne. Za 5 ne. Stan O'Neal, ředitel Merrill Lynch, obdržel sám 90 milionů dolarů mezi roky 2006 a 2007.

Po dopadu Merrill Lynch na dno, výbor ředitelů Merrill Lynch ho nechal rezignovat. a on obdržel 161 milionů dolarů jako odstupné. Místo toho, aby byl Stan O'Neal propuštěn, je mu dovoleno rezignovat, a odnese si v kapse 151 milionů dolarů. To je rozhodnutí, které tehdy ten výbor udělal. A jakou známku byste dal za tohle rozhodnutí? To je těžká otázka. Dal bych asi rovněž za 2. O'Nealův následník John Thain, dostal 87 milionů dolarů v roce 2007. A v prosinci 2008, 2 měsíce poté, co Merrill bylo pomoženo penězi daňových poplatníků, Thain a výbor Merrill Lynch rozdali miliardy v odměnách.

V březnu 2008, AIG Financial Products Division ztratila 11 miliard dolarů. Místo propuštění, Joseph Cassano, ředitel AIGFP, byl vydržován jako konzultant za plat milion dolarů měsíčně. A můžu vás ujistit, že klíčoví lidé, klíčoví zaměstnanci, uvnitř AIGFP, my jediní máme intelektuální znalost věcí. Byl jsem hostem na jedné velmi zajímavé večeři, organizované Hankem Paulsonem před něco víc než rokem, spolu s několika státními úředníky a řediteli několika amerických největších bank.

A kupodivu, všichni ti pánové tvrdili, že byli příliš chamtiví, takže máme svůj díl zodpovědnosti. Fajn. A pak se obrátili na ministra financí a řekli, měli jste víc regulovat, protože jsme příliš chamtiví. Nemůžeme si pomoct. Jediným řešením je víc regulace. Mluvil jsem o tom s mnoha bankéři, i s těmi vysoce postavenými, A tohle je vůbec poprvé, co slyším někoho říct, že chtěli, aby jejich odměny byly pod kontrolou. Jo, protože to bylo ve chvíli, kdy měli nahnáno.

A když se začala ukazovat cesta z krize, pak si to pravděpodobně rozmysleli. V Americe jsou nyní banky větší, silnější a ještě koncentrovanější, než kdy předtím. Je tu několik konkurentů a spousta malých bank byla koupena těmi velkými. JP Morgan dnes je ještě větší než předtím. JP Morgan převzali Bear Stearns a pak WAMU. Bank of America převzala Countrywide a Merrill Lynch. Wells Fargo převzali Wachovia. Po finanční krizi, finanční průmysl včetně Sdružení finančních služeb, bojoval ještě tvrději proti reformám.

Finanční sektor zaměstnává 3 tisíce lobbistů, víc než 5 v přepočtu na každého člena Kongresu. Myslíte, že finanční odvětví má nepřiměřeně velký politický vliv ve Spojených státech ? Ne. Myslím, že každý člověk v... v zemi je zastoupen zde ve Washingtonu. A myslíte, že všechny vrstvy americké společnosti mají stejný a férový přístup do toho systému? Můžete přijít do jakékoli zasedací místnosti, do jaké budete chtít. Myslím že ano. Můžu přijít do jakékoli zasedačky, ale nemůžu vypsat šeky, jaké vy lobbisti a ostatní v odvětví vypisujete.

Nebo dávat příspěvky politikům a jejich stranám, jako to děláte vy. Mezi roky 1998 a 2008, finanční odvětví utratilo přes 5 miliard dolarů na lobování a příspěvcích na politické kampaně. A po krizi, utratili ještě víc peněz. Finanční odvětví také uplatňuje svůj vliv způsobem, o kterém většina Američanů nic netuší. Univerzita Harvard. Zkorumpovali samotná studia ekonomiky. Univerzita Columbia. Deregulace měly nesmírnou finanční a intelektuální podporu. Protože ti lidé argumentovali ve svůj vlastní prospěch.

Ekonomická profese byla hlavním zdrojem té iluze. Od osmdesátých let, vysokoškolští ekonomové byli velkými zastánci deregulací a hráli významnou roli při vytváření politiky americké vlády. Pouze nemnoho z těchto akademických expertů varovalo před příchodem krize. A i po krizi, mnoho z nich stále oponovalo proti reformám. Lidé, co učili ekonomii, měli tendenci, dostávat spoustu peněz za konzultace. Profesoři na obchodních školách nevyžívají pouze z platů na fakultě.

Daří se jim velmi, velmi dobře. Za poslední desetiletí finanční odvětví věnovalo politikům za 5 miliard dolarů příspěvků. To je hodně peněz. Nevadí vám to? Ne. Martin Feldstein je profesor na Harvardu a jeden z předních světových ekonomů. Jako vedoucí ekonomický poradce prezidenta Reagana, byl hlavním architektem deregulací. A od roku 1988 do roku 2009, byl ve výboru ředitelů obou AIG a AIG Financial Products, kteří mu zaplatili miliony dolarů. Nelitujete něčeho, když jste byl ve výboru ředitelů AIG?

K tomu není co říct. Ne, nelituji ničeho ve výboru AIG. - Ničeho. - Ne, absolutně ničeho. Dobře. Litujete nějakých rozhodnutí AIG? O AIG už nemám nic víc co říct. Učil jsem na Northwesternu, v Chicagu, Harvardu a Columbii. Glenn Hubbard je děkan obchodní školy v Columbii a byl předsedou Sboru ekonomických poradců za George W. Bushe. Myslíte, že finanční průmysl má příliš politické moci ve Spojených státech? To si nemyslím. Určitě ne. Ten dojem byste neměl po výprasku, který pravidelně dostávají ve Washingtonu.

Mnoho prominentních akademiků si potichu nahrabalo jmění, zatímco pomáhali finančnímu průmyslu ovlivňovat veřejnou debatu a politiku vlády. The Analysis Group, Charles River Associates, Compass Lexecon, a Law and Economics Consulting Group, ovládají multimiliardové odvětví, které poskytuje na najmutí akademické experty. Dva bankéři, kteří využívali těchto služeb, byli Ralph Ciofi a Matthew Tannin, manažeři zajišťovacího fondu Bear Stearns stíhaní za podvod. Po najmutí The Analysis Group, oba byli zproštěni obžaloby.

Glennu Hubbardovi bylo vyplaceno 100 tisíc dolarů, za svědectví na jejich obhajobu. Vedoucí ekonomický poradce Bushe. Děkan obchodní školy v Columbii. Myslíte, že tam není střet zájmů? - Nejsem si jistý, že vím o čem mluvíte. - Nemyslíte, že významný počet ekonomů má finanční střet zájmů, které nějakým způsobem mohou vzbuzovat otázky? Teď už vím co máte na mysli. O tom pochybuji. Většina akademických ekonomů, nejsou bohatí byznysmeni. Hubbard vydělává 250 tisíc dolarů ročně jako člen výboru firmy Met Life.

A byl dříve i ve výboru Capmark, předního poskytovatele komerčních hypoték během bubliny, a který zbankrotoval v roce 2009. Radil také Nomura Securities, KKR Financial Corporation, a mnoha ostatním finančním společnostem. Laura Tyson, která odmítla rozhovor pro tento film, je profesorkou na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Byla členkou Sboru ekonomických poradců, a ředitelkou Národní ekonomické rady v Clintonově administrativě. Krátce po opuštění vlády, se stala členkou výboru ředitelů Morgan Stanley, kteří jí platí 350 tisíc dolarů ročně.

Ruth Simmons, prezident Brown univerzity, vydělává přes 300 tisíc dolarů ročně, jako člen výboru Goldman Sachs. Larry Summers, který jako ministr financí, hrál kritickou roli v deregulacích derivativních produktů, se stal prezidentem Harvardu v roce 2001. Zatímco pracuje v Harvardu, vydělává miliony za konzultace pro zajišťovací fondy, a další miliony jako mluvčí, mnoho z nich je od investičních bank. Podle jeho daňového přiznání, Summersův čistý příjem je mezi 16,5 a 39.5 miliony dolarů.

Frederic Mishkin, který se vrátil na Columbijskou obchodní školu, po odchodu z Federálních rezerv, deklaroval na svém daňovém přiznání, že jeho čistý příjem se pohybuje mezi 6 a 17 miliony dolarů. - V roce 2006, jste se podílel na studii o islandském finančním systému. - To je pravda. Island je pokroková země s excelentními institucemi, nízkou korupcí, vládou zákona. Ekonomika se již přizpůsobila finanční liberalizaci, zatímco regulace a dohledy nad trhem jsou dost důrazné. To byla chyba.

Jak se ukázalo, regulační opatření a dohledy nebyly na Islandu důrazné. - A zejména během období... - A co vás vedlo k tomu, že jste si mysleli, že ano? Nakládáte s informacemi, které máte k dispozici. A obecný názor byl, že Island měl velmi dobré instituce. Byla to velmi pokročilá země. Kdo vám to řekl? Jakým způsobem jste to zkoumali? Mluvíte s různými lidmi, věříte jim, v Centrální bance, která na tom hlavně pracovala. Zcela zřejmě...tohle... Proč věříte Centrální bance?

No, ta víra, protože...vy... Nakládáte s informacemi, které máte. Kolik jste dostal zaplaceno za napsání té studie? Dostal jsem...to číslo bylo... je to veřejná informace. Frederic Mishkin dostal zaplaceno 124 tisíc dolarů od Islandské obchodní komory. Ve vašem životopisu titulek té studie je změněn z finanční stability na Islandu na finanční nestabilitu na Islandu. To nevím... asi to bude překlep, je tam překlep. Myslím, že to ,co by mělo být veřejně známo, je, že když někdo dělá studii na určité téma, měl by odhalit, jestli tam není finanční střet zájmů.

Ale pokud si vzpomínám, nic takového není pravidlem. Nedovedu si představit nikoho, kdo by to neudělal. Pokud byste dělal takovou studii, a toto nepřiznal, byly by tam důrazné sankce za to, že jste tak neučinil. Nevidím v té studii nikde zmíněno, že jste za ni dostal zaplaceno od Islandské obchodní komory. - Ne, já... - Dobrá. Richard Portes, nejznámější ekonom v Británii, a profesor na Londýnské obchodní škole, byl rovněž objednán Islandskou obchodní komorou v roce 2007, aby napsal zprávu, která vyzdvihuje islandský finanční sektor.

Banky samy jsou vysoce likvidní. Vydělaly nyní peníze na pádu islandské měny krony. Jsou to silné banky, jejich fondy jsou zabezpečené na nadcházející rok. - Jsou to hladce běžící banky. - Děkuji Richarde. Jako Mishkinovo, rovněž i Portesova zpráva neobsahovala informaci, že byla zaplacena Islandskou obchodní komorou. Předseda ekonomického oddělení Harvardu. Požaduje Harvard zveřejnění informace o možném finančním střetu zájmů při publikování knih? Pokud vím, tak ne.

- Požadujete od lidí hlášení odměn, které mají ze svých vnějších aktivit? - Ne. - Nemyslíte, že to může být problém? - Nevidím důvod, proč by měl být. To, že je Martin Feldstein ve výboru AIG, Laura Tyson ve výboru Morgan Stanley, že Larry Summers vydělává 10 milionů ročně konzultováním pro finanční firmy. Je to nepodstatné? No, vlastně ano. Ředitel AIG a AIGFP, Profesor ekonomie na Harvardu. Napsal jste velký počet článků o nejrůznějších tématech. Nikdy jste nepsal o rizicích neregulovaných swapů úvěrového selhání. Nepsal.

Stejná otázka ohledně odměn vysokých úředníků finančních firem, - příspěvků politikům. - Co....to... Nevím, co bych o tom měl psát. Dívám se teď na váš životopis. Vidím tady, že většina toho, co jste dělal, jsou konzultační a vedoucí funkce ve finančních institucích mimo školu. - Souhlasíte? - Toho si nejsem vědom. Nemyslím, že moji konzultační klienti jsou na mém životopisu, takže... - A kdo jsou vaši konzultační klienti? - To vám nemám povinnost sdělovat. Dobře.

Podívejte, máte ještě pár minut a pak je rozhovor u konce. Děláte konzultanta u nějakých firem podnikajících ve finančnictví? Odpověď je ano. - A... - Ale nechci mluvit o detailech. - Týká se to i jiných finančních institucí? - To je možné. - Vy se nepamatujete? - Tohle není výslech, pane. Byl jsem tak laskavý, že jsem vám poskytl svůj čas, což jak vidím, bylo pošetilé. Máte ještě tři minuty. Zkuste to ještě jednou. V roce 2004, během bubliny, Glenn Hubbard byl spoluautorem studie široce známé veřejnosti, spolu s Williamem C. Dudleym, vedoucím ekonomem Goldman Sachs.

V této studii, Hubbard vyzdvihl úvěrové deriváty a nový systém, říkajíc, že zlepšil alokaci kapitálu a vylepšil finanční stabilitu trhu. Zmínil sníženou nestálost ekonomiky a řekl, že recese jsou méně časté a mírnější. Napsal, že úvěrové deriváty chránily banky proti ztrátám a pomáhaly rozložit risk. Je to, jako kdyby lékař napsal článek, který říká: Na léčbu téhle nemoci, byste měli předepisovat tenhle prášek. A pak se ukáže, že 80% příjmu toho lékaře je od výrobce toho léku. To je vám jedno?

Myslím, že je zajisté důležité říct, že... Myslím, že se to liší od toho, o čem se tady bavíme, protože... Prezidenti Hardvardské a Columbijské univerzity, odmítli komentovat tyto střety zájmů. Oba odmítli rozhovor pro tento film. Co myslíte, že to vypovídá o současné úrovni kázně v ekonomii? No, to s tím nemá nic společného. A rozhodně, myslím, že je to důležitá část problému.

Část V: Kde jsme nyní

Vzrůstající moc amerického finančního sektoru, byla součástí širší změny v Americe. Od osmdesátých let, se Spojené státy staly postupně nevyváženou společností. A jejich ekonomická dominance zeslábla. Společnosti jako General Motors, Chrysler a U.S. Steel, dřívější pilíře americké ekonomiky, byly špatně vedeny, a zaostaly za svými zahraničními konkurenty. A když země jako Čína otevřely své ekonomiky, poslaly americké společnosti práci do zámoří, aby si zachránily výdělky.

Po mnoho, mnoho let, 660 milionů lidí v rozvinutém světě, byly efektivně chráněny před vší tou lacinou pracovní silou. A pak se náhle železná a bambusová opona zvedla, a najednou tu bylo dalších 2,5 miliardy lidí. Američtí pracovníci v továrnách byli propouštěni po deseti tisících. Naše výrobní základna se rozpadla doslova během několika let. I když výroba upadala, ostatní průmysl rostl. Spojené státy vedou ve světě v informačních technologiích, kde se dá snadno najít dobře placená práce.

Ale tato práce vyžaduje vzdělání. A pro průměrné Američany, vysoká škola je stále víc mimo dosah. Zatímco vrcholné soukromé univerzity jako Harvard, dostávají miliardy dolarů dotací, podpora veřejných univerzit se snižuje a školné stoupá. Školné pro Kalifornské veřejné univerzity se zvedlo z 650 dolarů v sedmdesátých letech, na přes 10 tisíc dolarů v roce 2010. Nejdůležitější faktor, jestli Američané půjdou na vysokou, je, jestli seženou dost peněz, aby si ji mohli dovolit.

Mezitím se americká daňová politika změnila a zvýhodňuje nyní bohaté. Když jsem přišel do úřadu, myslel jsem si, že daně jsou příliš vysoké a to byly. Nejdramatičtější změnou byla série snížení daní, navrhnutá Glennem Hubbardem, během jeho působení v úřadu Bushova vedoucího ekonomického poradce. Bushova administrativa rapidně snížila daně u investičních výnosů, akciových dividend a eliminovala daň z nemovitosti. Měli jsme komplexní plán, který zanechal skoro 1,1 bilionu dolarů, v rukou amerických pracovníků, rodin, investorů a malých živnostníků.

Nejvíce výhod ze snížení daní šlo k nejbohatšímu procentu Američanů. A mimochodem, byl to základní kámen naší politiky oživení ekonomiky. Rozdíl mezi bohatými a chudými v Americe, je nyní vyšší, než v jakékoli jiné rozvinuté zemi. Americké domácnosti zareagovaly na tyto změny dvěma způsoby: Delší pracovní dobou, přesčasy a zadlužením. Jak se střední třída propadá víc a víc, politici by měli umožnit, aby bylo snadnější dostat úvěr. Nemusíte mít bídný dům. I člověk s nízkými příjmy může mít stejně hezký dům jako každý jiný.

Americké domácnosti si půjčovaly, aby financovaly své bydlení, auta, zdravotní péči, a vzdělání svých dětí. Lidé v dolních 90 procentech ztratili půdu pod nohama mezi roky 1980 a 2007. Všechno šlo hornímu jednomu procentu nejbohatších. Poprvé v historii, průměrní Američané dosahovali méně vzdělání a dařilo se jim hůř, než jejich rodičům. Éra chamtivosti a neodpovědnosti na Wall Street a ve Washingtonu, nás zavedla do finanční krize, nejvážnější od Velké hospodářské krize.

Když naplno udeřila krize, právě před volbami v roce 2008, Barack Obama poukázal na chamtivost Wall Street, a selhání regulace, jako na příklady potřeby změny v Americe. Nedostatek dohledu ve Washingtonu a na Wall Street je přesně to, co nás dostalo do téhle kaše. Po převzetí úřadu, prezident Obama mluvil o potřebě reformy finančního odvětví. Chceme systematické regulační nástroje, zvýšené požadavky na kapitál, potřebujeme agenturu na finanční ochranu zákazníků. Potřebujeme změnit kulturu na Wall Street.

Ale konečně uzákoněné finanční reformy v prostředku roku 2010 byly slabé. A v některých kritických oblastech, včetně oblastí ratingových agentur, lobování a odměn, nebylo nic významného ani navrženo. Na adresu Obamy a jeho regulační reformy, moje odpověď, v jednom slovu, by byla... To je velmi malá reforma. Jak to? Je to vláda Wall Street. Obama zvolil Timothy Geithnera ministrem financí. Geithner byl prezidentem banky Federálních rezerv v New Yorku během krize.

A jeden z klíčových hráčů v rozhodnutí vyplatit Goldman Sachs 100 centů za dolar, za jejich sázení proti hypotékám. Když Tim Geithner přísahal jako ministr financí, řekl, nikdy jsem nebyl regulátor. To mi řeklo, že nikdy nerozuměl své práci, jako prezident Federálních rezerv v New York FED. Timothy Geithner odmítl rozhovor pro tento film. Novým prezidentem New York FED je William C. Dudley, bývalý vedoucí ekonom Goldman Sachs, jehož studie, na které spolupracoval s Glennem Hubbardem, vyzdvihla deriváty.

Geithnerovým personálním ředitelem je Mark Paterson, bývalý lobbista Goldman Sachs, a jeden z poradců Lewise Sachse, toho, který dohlížel na Tricadii, společnost hluboce zapletenou v sázení proti hypotečním obligacím, které prodávali. Vůdcem Komise pro obchodování s komoditami, Obama vybral Garyho Genslera, bývalého člena Goldman Sachs, který pomáhal v boji proti regulaci derivátů. Pro Komisi pro cenné papíry a burzy Obama vybral Mary Shapirovou, bývalou ředitelku FINRA, Úřadu pro regulaci finančního průmyslu, samoregulační instituce finančního sektoru.

Obamův personální ředitel, Rahm Emanuel, si vydělal 320 tisíc dolarů ve výboru Freddie Mac. Martin Feldstein a Laura Tysonová, jsou členové Obamova Ekonomického poradního výboru. A Obamův vedoucí ekonomický poradce je Larry Summers. Většina z ekonomických poradců jsou ti samí lidé, kteří byli u toho, kteří budovali strukturu systému. Když jsem se dozvěděl, že Summers a Geithner, budou hrát klíčové role jako poradci, věděl jsem, že se nic nezmění. Obamova administrativa odmítla regulaci bankovních odměn, i když v zahraničí se k tomu odhodlali.

Myslím, že finanční průmysl je odvětví služeb, které by mělo nejdříve sloužit jiným než samo sobě. V září 2009, Christine Lagarde a ministři financí Švédska, Nizozemí, Lucemburska, Itálie, Španělska a Německa, svolali zasedání G20, včetně Spojených států, k projednání uvalení striktních regulací na bankovní odměny. A v červenci 2010, Evropský parlament schválil tyto striktní regulace. Obamova administrativa nereagovala. Jejich názor je, že tohle je dočasný výkyv a věci se vrátí k normálu.

A proto ho znovu jmenuji předsedou Federálních rezerv. Díky, Bene. V roce 2009, Barack Obama znovu jmenoval Bena Bernankeho. Děkuji, pane prezidente. V polovině roku 2010, ani jediný z manažerů finančních společností, nebyl stíhán, dokonce ani zatčen. Žádný zvláštní žalobce nebyl jmenován, ani jediná finanční firma nebyla stíhána za zpronevěru obligací nebo účetnictví. Obamova administrativa neučinila žádný pokus, dostat nazpět nějakou z odměn, danou finančním úředníkům během bubliny.

Jistě bych přemýšlel o kriminálním stíhání, proti některým vrcholným manažerům Countrywide, jako je Mozilo. Podíval bych se na Bear Stearns, Goldman Sachs, Lehman Brothers a Merrill Lynch. - Ohledně kriminálního stíhání? - Ano. Ano. Myslím, že by bylo těžké zvítězit. Ale myslím, že by to mohli dokázat. Pokud by sehnali dost podřízených, kteří by vypověděli pravdu. V odvětví, ve kterém drogy, prostituce, podvodné vydávání prostituce jako běžné obchodní výdaje, se objevují v takovém měřítku, by nemělo být těžké přimět lidi mluvit, pokud byste opravdu chtěli.

Dali mi příležitost k výnosnému obchodu a já se jí chopila. Nezajímali se vůbec o moje záznamy, nezajímali se o nic. - Vaše záznamy je nezajímali? - Přesně tak. Přesně tak. Je zde určitá přecitlivělost ohledně využití lidských neřestí v kontextu s případy na Wall Street. To se pomíjí. Myslím, že po té zkáze, kterou jsme prošli, to možná lidé přehodnotí. Já nejsem ten, který je to teď schopen posoudit. Státní prokurátoři se neštítili použít osobní hříchy Eliota Spitzera, aby ho donutili v roce 2008 rezignovat.

Podobné nadšení ve vztahu k Wall Street neprojevili. Přišli jste dnes sem a říkáte nám, promiňte, takhle jsme to nemysleli, už to neuděláme, věřte nám. Znám některé lidi ve svém volebním obvodě, kteří vykradli některou z vašich bank. A oni říkají tu samou věc! Promiňte, nechtěli jsme to udělat. Už to neuděláme. V roce 2009, když nezaměstnanost dosáhla nejvyšší úrovně za 17 let, Morgan Stanley vyplatili svým zaměstnancům přes 14 miliard dolarů. Goldman Sachs vyplatili přes 16 miliard.

V roce 2010 byly bonusy ještě vyšší. Proč by měl být finanční inženýr placen 4x, 4x až 100x víc, než skutečný inženýr? Skutečný inženýr staví mosty, finanční inženýr staví sny. A když se tyhle sny promění na noční můru, jiné lidé to zaplatí. Po desetiletí, americký finanční systém byl stabilní a zabezpečený. Ale pak se něco změnilo. Finanční průmysl se obrátil zády ke společnosti. Zkorumpoval náš politický systém a zavlekl světovou ekonomiku do krize. Za enormní cenu jsme předešli katastrofě a zotavujeme se.

Ale lidé a instituce, které způsobily krizi, jsou stále u moci. A to se musí změnit. Budou nám říkat, že je potřebujeme. A že to, co dělají, je pro nás příliš obtížné pochopit. Budou nás přesvědčovat, že se to už nestane. Utratí miliardy, aby se vzepřeli reformám. Nebude to snadné. Ale za některé věci se vyplatí bojovat.