Biopaliva ve Východní Africe - rozhovor
FRANCIS NJOKA Keňský odborník na obnovitelné energie
Jaká je v Keni situace v oblasti obnovitelných zdrojů energie? Myslím, že situace v této oblasti je poměrně rozrůzněná. Mohli bychom ji pravděpodobně rozčlenit na komerční produkci a energii v domácnosti. V současnosti dominuje především hydroenergetika s přibližně 60% podílem. Pak máme geotermální energii, která se podílí asi 11%. Větrná energetika asi 3%. U domácností je to biomasa, která se podílí ve venkovských oblastech více než 85%, a částečně také v městech.
Máme tu tedy víceméně závislost na biomase, tradiční formě využití biomasy. V čem z vašeho pohledu spočívá největší potenciál pro boj s energetickou chudobou? Potenciál pro boj s energetickou chudobou, a to především ve venkovských oblastech, spočívá především ve zlepšování zemědělské produkce a také v přehodnocení optimálního využití půdy z hlediska biomasy a diverzifikaci venkovského energetického mixu tím, že se budeme snažit nejlepším možným způsobem vyrábět energii z odpadů vznikajících při zemědělské produkci.
A pokusit se zaměřit i na potenciální biopaliva, která by bylo možné zavést, a snížit tak závislost na palivovém dříví a dřevěném uhlí. Keňa se považuje za zemi, která má obrovský potenciál v oblasti produkce biopaliv. Mohl byste nám o tom říci něco více? Ano, je pravda, se Keňa považuje za zemi, která skýtá pro biopaliva větší možnosti. Ovšem tento pohled se zakládá na příslibu, že biopaliva budou využívat půdu, která není vhodná pro zemědělství.
Keňa má však pouze 16 % zemědělsky využitelné půdy, takže těch zbývajících 84 % budí dojem, že jde o plochy vhodné k pěstování biopaliv. Zjišťujeme však, že biopaliva stále v těchto nepříznivých klimatických podmínkách suchých oblastí nejsou schopna přežít. A je zde nebezpečí, ze zasáhnou do toho mála vhodného pro zemedělství. Měl bych proto říci, že situace, o níž mluvíme, tedy biopaliva schopná obstát v suchých oblastech, není ve skutečnosti ověřená v praxi.
Je zde proto protiklad toho, co je možné v suchých oblastech, a jaký druh biopaliv a kde může ve skutečnosti přežít. Řekněte nám něco o Dakatche. Řekněme, že Dakatcha se nachází poblíž severního pobřeží, kde hlavní řeka, což je řeka Tana, ústí do Indického oceánu. Lesní oblast Dakacha se tedy nachází v deltě řeky Tana. Na území Dakatchi se k dnešnímu dni realizovalo poměrně hodně projektů.
Jedním z nich byla plantáž cukrové třtiny, zřízená společností Mumia Sugar Taldal pod dohledem úřadů, Cílem tohoto projektu bylo optima- lizovat využití delty řeky Tana. Pak tu také jsou cizí společnosti, jedna z nich italská, která se myslím jmenuje Kanya Biofuels Foundation, a také kanadská společnost, které mají v úmyslu pěstovat biopaliva přímo v deltě. V této deltě žijí domorodí obyvatelé, kteří se věnují rybolovu a farmaření a tato oblast je živí.
V této oblasti rovněž žijí pastevci, kteří jsou na deltě závislí z hlediska vody pro zvířata a pastvin v období sucha. Takže problematika získávání velkých ploch půdy pro pěstování biopaliv ohrožuje biologickou rozmanitost a kulturu v oblasti Dakatcha, protože v deltě žije také několik druhů ptáků, respektive více než 200 druhů ptáků. Roste zde také několik druhů velmi cenných léčivých rostlin a také dřevo pro místní obyvatelstvo.
Nese to s sebou tedy protiklad, že na jedné straně hovoříme o ochraně životního prostředí a sociálního bohatství lidí, ale nástup těchto biopaliv to všechno ohrožuje. Proti té italské společnosti proběhla velká kampaň. Mohl byste nám o této kampani něco říci? Myslím, že ta italská společnost ukázala, že stávající systém nejspíš není lidem moc jasný Lidé, vědci a ochránci životního prostředí kladli mnoho otázek ohledně proveditelnosti projektu této italské společnosti.
Ohledně toho, jak chtějí využívat pole, kácet stromy a mýtit obrovské plochy. Několik nevládních organizací a ochránců životního prostředí se snažilo mobilizovat místní a informovat je o situaci. Myslím, že to také částečně vzešlo od místních, neboť někteří z nich měli být úřady přesídleni. Hněv místních ale dosáhl až k uším různých skupin v rámci občanské společnosti a mobilizoval je k tomu, aby bojovali za svá práva. Což je vlastně pravda.
A důsledkem bylo, že jak národní úřad pro životní prostředí, tak místní úřady původní rozhodnutí přehodnotily. A namísto 50 000 hektarů získali Italové na pilotní projekt přibližně 20 %, tedy asi 10 000 hektarů. Mohou tak dokázat, že tato plantáž zaměřená na bionaftu lidem a životnímu prostředí opravdu prospěje. Uvidíme, jestli to tak opravdu bude a přinese to prospěch. Jaký myslíte, že by mohl být další osud tohoto pilotního projektu?
Podle mého názoru není jasné, zda prospěch, který tento projekt přinese, bude schopen zcela nahradit vymýcené pozemky. Protože stávající přínos této oblasti nelze s touto plantáží srovnávat Na druhé straně je jasné, že produkt, který se vytváří v této oblasti, není určen k místní spotřebě. Místním obyvatelům nepomůže, jejich životní úroveň nezvýší. Takže to nepovažuji za vhodné, pro celé požadované území.
Domnívám se, že zůstane pouze u pilotního projektu, protože jde o vysoce biologicky rozmanitou oblast, dle našeho vlastního hodnocení. Myslíte, že evropská poptávka po importu biopaliv může lidem a životnímu prostředí v Keni a ve východní Africe uškodit? Evropská poptávka po biopalivech nepochybně místním lidem ublíží. A to kvůli přístupu, jehož jsme v současnosti v Keňi a ve východní Africe svědky, tedy že se kvůli výrobě biopaliv zabírají obrovské plochy půdy, zatímco máme problémy v oblasti čisté energetiky – nemáme čistou energii a zároveň se vzdáváme své cenné půdy, aby se na ní pěstovalo něco, co nám s naší energetickou situací nepomůže.
To je tedy poměrně negativní aspekt – namísto řešení našich místních problémů naopak množství našich problémů zvyšujeme, neboť do hry vstupuje otázka nedostatku potravin, jelikož bude větší výměra půdy určena na biopaliva, která na naší straně nic neřeší. Pracovní příležitosti, které to vytváří pro místní obyvatele, jsou spíše minimální. Postrádám i vyhlídky na to, že by přišlo více technologií, protože většina biopaliv se bude pravděpodobně zpracovávat v zahraničí.
U nás se získá pouze surová bionafta, kterou lze zpracovávat jinde. Nedojde tedy ani k významnému zlepšení v oblasti technologií nebo rozvoji dovedností. Většina Keňanů a Afričanů jsou totiž přirozeně farmáři, takže tento projekt toho v této oblasti mnoho nezmění. % je orná půda, dalších 16% je pak zemědělská půda. Tato půda živí asi 75% obyvatel. Z ní velkou část zabírají usedlosti. Hodně zabírá infrastruktura.
Takže ve skutečnosti mají zemědělci k dispozici méně než 10% rozlohy Keni. Protože zbytek zabírají lesy, usedlosti a infrastruktura – jako cesty. Síť cest se vlastně vyvíjí podle potenciálu zemědělství. Takže pro samotné zemědělství je k dispozici velice málo půdy. To, že máme velmi málo půdy pro zemědělství, je způsobeno tím, že jedině oněch 16% má k dispozici minimální srážky v průměrné výši 270 mm.
Ve zbytku země prší méně, takže jej nelze využít k výrobě potravin. K dispozici jsou pouze dvě povodí řek, povodí řeky Athi a řeky Tana, a k tomu západní část země. Ten malý zlomek úrodné půdy se nachází v těchto částech Keni. Zbytek země je suchý a bez spolehlivých vodních zdrojů či dostatečných srážek. Z hlediska udržitelnosti máme nedostatky jak v zemědělství, tak v energetice. Doposud se nám nepodařilo optimalizovat zemědělské využití půdy, zemědělský systém stále ještě není vyhovující.
Z toho důvodu je potřeba náš zemědělský potenciál vylepšit - a možnosti tu jsou. Mohli bychom provozovat zavlažovací systémy, jelikož v současnosti jsme závislí v zásadě pouze na dešťových srážkách. Z toho důvodu zde existuje potenciál pro zvýšení naší zemědělské bezpečnosti. Z energetického hlediska jsme závislí převážně na dovezené ropě. Hydroenergetika je zasažena změnami klimatu a počasí, takže stále není spolehlivá.
Máme ale také geotermální zdroje energie, které jsme zatím nebyli schopni řádně využít. A také biomasu, která v zásadě není využívána. Existuje zde potenciál, ale nebyli jsme schopni ho plně využít. Co se týče potenciálu biomasy, potenciálu biomasy a biomasy z odpadů, přibližně devět cukrovarnických společností produkuje velké množství odpadu využitelného energeticky. A také melasu z cukrovarů. A káva.
Pěstuje se tu rovněž mnoho kávy, přičemž vzniká mnoho energeticky využitelných odpadů a lusků. A také sisal, máme několik větších plantáží sisalu. které jsou rovněž schopny produkovat nezanedbatelné množství energie. Máme také květinové farmy, exportujeme hodně květin do Evropy i jinam, tyto farmy produkují mnoho odpadů, které nejsou využívány k výrobě energie. Pěstujeme i ananas, a to především velmi centralizovaně na plantážích.
V žádném z těchto oblastí nedochází k přeměně odpadů na energii. Mám-li vám poskytnout stručný přehled ohledně přístupu k elektřině, řekl bych, že na celostátní úrovni má přístup k elektřině 18% obyvatelstva. V urbanizovaných oblastech je to kolem 51%. Na venkově má k elektřině přístup pouze šest procent obyvatel. Zbytek venkovského obyvatelstva je závislý na palivovém dříví, dřevěném uhlí a kerosinu, který se používá do lamp.
Co se týče distribuce obyvatelstva, bych řekl, že většina Keňanů žije ve venkovských oblastech. Z odhadovaného počtu 41 milionů obyvatel v roce 2011 žije řekněme 55% na venkově. Ostatní žijí v menších a větších městech. Zaznamenali jsme nárůst městského obyvatelstva, kdy z důvodu nedostatečné zaměstnanosti došlo k nárůstu chudinských slumů, což jen podtrhuje důležitost energetiky, Obyvatelé slumů na tom nejsou jinak než venkované, podobně jako oni mají problém s přístupem k energiím.
Jedním z největších keňských problémů v oblasti životního prostředí je pravděpodobně nakládání s odpady. Máme velké problémy s odpady. Chybí nám infrastruktura, jež by nám umožnila s nimi nakládat. Mnohé odpady se dostávají do hlavních řek, které jsou proto velmi znečištěné. Je to důsledek nárůstu populace a nedostatečné infrastruktury, jež by tyto odpady umožnila monitorovat či regulovat. To je z pohledu životního prostředí velký problém.
Neřekl bych, že odpady jsou jediným problémem, jsou tu i jiné, které s nimi souvisejí. Především přístup k čisté vodě, kanalizace, choroby související s hygienickými podmínkami. To vše je důsledkem neexistence vhodné infrastruktury na ochranu životního prostředí. Využití odpadu, respektive lidmi generovaných odpadů, k výrobě energie má velký potenciál, protože se řídí počtem obyvatel. A většina slumů a místních komunit v podstatě využívá společnou kanalizaci a vodovod.
Existuje možnost vyrábět touto cestou energii, je ale potřeba vytvořit kanalizační infrastrukturu, která by umožnila využití lidmi generovaného odpadu. Tyto systémy na výrobu energie nemusí vzhledem k nedostatku chemických přípravků, které se v čisticích systémech k tomuto účelu využívají, fungovat dokonale. K návrhu kanalizačního systému je tedy nutný proaktivní přístup, takový, který by umožnil získávat energii z lidmi generovaného odpadu.
Je pravda, že v Keni máme dostatečnou dobu slunečního svitu, k dispozici máme přiblině 4–6kWh na metr čtvereční denně. Podle mého soudu nevznikla ovšem žádná vládní iniciativa na podporu solární energie, Odvětví je podle všeho nekoordinované, máme tu několik společností, které vyvinuly solární fotovoltaické a fototermální systémy. Keňané jsou na druhé straně poměrně nadšení a někteří si kupují domácí solární systémy k vlastnímu použití a ti bohatší rovněž solární systémy na ohřev vody zabudované do střech.
Takže jde o trhem ovládané odvětví, schopné růst bez výrazné vládní podpory. Na druhé straně se vláda snaží v institucích, jako jsou školy, zdravotnická zařízení, administrativní kanceláře či jiné vládní úřady ve vzdálených oblastech. instalovat ostrovní solární systémy nebo středně velké fotovoltaické systémy.
Neinstalují se ale fotovoltaické systémy určené k připojení do sítě. Mám za to, že cena těchto řešení je stále spíše vyšší Tedy v očích vládních úředníků. Řekl bych, že vláda by proti implementaci takovýchto projektů nebyla. Měli bychom se tedy spíše zeptat našich investorů, proč ještě neuvažovali o investicích do této obrovské potenciální oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Rozhovor vedla: Christine Marit
