Když Benjamin Franklin opouštěl ustavní shromáždění USA byl tázán ženou: "Pane co nám přinášíte?" Jeho okamžitá odpověd byla: "Republiku paní, pokud si jí budete umět uchránit." Přesto je dnes většina američanů přesvědčena že náš vládní systém je demokracie a ne republika. Rozdíl mezi těmito dvěma je zásadní pro porozumnění politickému systému. Předtím než se pustíme do rozebírání politických systému, je vhodné nejdříve vyjasnit zmatení pojmů, které se rozšířilo v oblasti politického spektra.

Mnoho lidem bylo vsugerováno, že politické spektrum umístuje skupiny jako komunisty do oblasti extremní levice a fašisty a diktátory do oblasti extremní pravice, a politicky umírněné směry do středu spektra. Ačkoli mnohem přesnější politické spektrum získáme pokud si umístíme vládu s minimální mocí na konec pravé části spektra a vládu s veškerou mocí do levé části spektra. Takže na "extremní" pravici není žádná vláda. Zatímco extremní levice znamená všemocnou vládu pod různými názvy jako: komunizmus, socializmus, nacizmus, fašizmus.... diktátory ... prostě jakoukoliv formu totalitní vlády.

Ti, kteří tvrdí, že fašisti a nacisti jsou pravicové ideologie jsou zmatení. To přispívá k šíření zmatku. Směrem ke středu politického spektra může být nalezena vláda, která je limitovaná a stará se především o ochranu práv svých občanů. Tam patří také ústava USA. Ti kdo obhajují takovou formu vlády jsou skutečnými obhájci ústavy. Takže si pojďme znalalyzovat základní formy vlády. Máme tedy: monarchii nebo diktaturu - vládu jednoho, Oligarchii - vládu skupiny lidí, Demokracii - vládu většiny, Republiku - vládu práva, a anarchii, což je vláda nikoho.

Pokud se podíváme blíže na těchto pět tak zjistíme, že jich je ve skutečnosti ještě méně. Podíváme-li se nejdřív na monarchii nebo diktaturu, tato forma vlády v podstatě neexistuje v praxi. Je to vždy skupina, která vyzvedne jednoho svého člena. Král má svůj koncil šlechticů a hrabat. Každý diktátor má svoje byrokraty nebo komisaře - muže za oponou. To není vláda jedince, ačkoliv je jeden člověk viditelným vůdcem. Je to vláda skupiny. Takže pojďme vyškrtnou monarchii a diktaturu, protože nikdy opravdu neexistuje.

Oligarchii, což je vláda skupiny, je nejčastější forma vlády v celé historii. A je to nejčastější forma vlády dnes. Většina zemí na světě je ovládána několika mocnými lidmi. A tedy oligarchie, jako formá vlády, zůstává. Na druhé straně spektra nalezneme anarchii, které známená doslova "bez vlády". Někteří lide se podívali do historii a zjistili, že mnoho z nejhorších zločinů bylo spácháno vládami. Takže se rozhodli, že nemít žádnou vládu by mohla být dobrá myšlenka. Ale to je chyba.

Protože jak již věděli staří Řekové, "bez zákona nemůže být svoboda." Zakladatelé USA se schodli na tom, že určité množství "vlády" je potřebné v uspořádané společnosti. Na druhé straně v anarchii, všichni si musí chránit svůj život, svobodu, vlastnictví a svojí rodinu. Všichni musí být ozbrojeni a svoboda pohybu je hodně omezena protože si jednotlivci musí neustále hlídat svůj majetek. Civilizovaní lidé si vždy někoho najali, aby jím majetek hlídal. Šerifa, policii nebo někoho takového.

Jakmile někdo vynucoval právo, lidé se stali svobodnějšími. Mohli svůj majetek opustit. Pracovat na polích a tak. Ve zkratce tedy, správná dávka vlády činí každého svobodnějším. Existují lidé, kteří obhajují anarchii ne protože chtějí žít bez vlády, ale protože se jím nelíbí to co mají. Používají anarchii jako nástroj pro revoluční změnu. Anarchie je mocenské vákuum, vždycky se někdo objeví, aby ho naplnil. Tito vypočítaví anarchisté pracují na svržení současné vlády, prostřednictvím nepokojů, zabíjení, drancování a terorizmu.

Je tragické, že lidé se většinou obrací na ty, co nejschopnější tento chaos ukončit a prosí je, aby zasáhli a navrátili pořádek. A kdo umí nejlépe ukončit chaos? Ti sami lidé, kteří ho začali. Anarchisti, kteří ten problém vytvořili potom vytvoří vládu, kterou ovládají, tedy oligarchii, kde mají totalní moc. To je přesně to, co se stalo v Rusku a co vedlo k převzetí totalitní moci Leninem, a v Německu Hitlerovy elitní jednotky vytvořily chaos, který ho dostal k moci.

Ale anarchie není stabilní forma vlády. Je to rychlá přeměna z nečeho co existuje na něco co je požadováno mocichtivými. Je to přechodný stav. A protože to není stálá forma vlády, tak ji vyloučíme. Slovo demokracie pochází ze dvou řeckých slov, "Demos", což znaméná "lid" a "Kratein", což znamená "vládnout". Demokracie tedy znamená "vláda lidu". Vláda většiny. To samozřejmě zní dobře, ale představte si, že se většina rozhodne o tom, že sebere někomu jeho dům, podnikání nebo dokonce děti!

Zřejmě zde musí existovat nějaké omezení Chyba demokracie je ta, že většina není ničím omezována. Pokud více než polovina lidí může být přesvědřena, že něco chce, tak v demokracii vládnou. Ale co republika? To slovo pocházi z latinského "Res", což znamená "věc" a "Publica," což znamená věřejná. To znamená "věc veřejná" - tedy zákon! Pravá republika je tam, kde moc vlády je omezená zákonem a kde vláda nechává lidi napokoji. Otcové zakladatelé USA měli před sebou prázdný nepopsaný papír.

Mohli založit oligarchii, Dokonce tam byli tací, kteří chtěli, aby George Washington byl jejich králem. Ale otcové zakladatelé znali historii. a vybrali si, že nám předají vládu práva - republiku, a né vládu většiny, jako je to v demokracii. Proč? Poďme si ukázat ten rozdíl na příkladu divokého západu. Představte si lynčující dav v demokracii. jezdcdců honí jednoho pistolníka. A chytí ho. Hlasují 35 proti jednomu, proto, aby ho oběsili. Demokracie vyhrála a je o jednoho pistolníka na světě méně.

A nyní si představme ten samý scénář v republice. jezdců chytne pistolníka a hlasují 35 proti jednomu, aby ho oběsili. Ale potom dorazí šerif, a řekne, "Toho nemůžete zabít, on má právo na spravedlivý soud." Takže odvedou pistolníka zpět do města. A porota soudců je vybrána. a oni naslouchají důkazům a obhájci. A rozhodnou jestli ho pověsí. Rozhoduje se ta porota většinovým hlasováním? Ne, musí volit jednohlasně nebo je osvobozen. Práva člověka nejsou předmětem "většinového hlasování", ale věcí práva.

To je základ republiky. Mnoho Američanů by bylo překvapeno, kdyby se dozvědělo, že slovo "demokracie" se neobjevuje ve Vyhlášení nezávislosti nebo Americké ústavě. Také se slovo demokracie neobjevuje v ústavě jediného z padesáti států USA. Otcové zakladatelé dělali vše proto, aby nás ušetřili demokracie. James Madison, známý jako "otec Americké ústavy", napsal v eseji na obranu Americké ústavy, "demokracie byly vždy plné nepokojů a svárů, nikdy nebyly slučitelné se zajištěním osobní bezpečnosti a práva na majetek, a obecně měli vždy krátký život a končily vždy násilně."

Alexander Hamilton souhlasí těmito slovy: "Jsme republikánská vláda. Skutečná svoboda se nikdy nenacházi v despotizmu nebo v extrémech demokracie." Samuel Adams, signatář Deklarace nezávislosti, dodává: "Demokracie nikdy dloubo nevydržely. Brzy se vyčerpají a zničí samy sebe." Otcové zakladatelé měly dobrý důvod pohlížet na demokracii s opovržením, protože věděli, že demokracie v ranném obodobí řeckých městských států vytvořily ty největši výstřelky, které si vůbec umíme od vlády představit.

V každé případě skončily tím, že vládla lůza, potom přišla anarchie a nakonec tyranie pod vládou oligarchie. Během tohoto období v Řecku existoval muž jménem Solon, který prosazoval vytvoření právního dokumentu, který nebude předmětem rozmarů většiny. Tuto moudrou radu Řekové nikdy neuplatnili, ale udělali to za ně Římané. Na základě toho, co bylo známé jako Solonovy zákony, vytvořili dvanáct tabulek římského práva a v podstatě, vytvořili republiku, která omezila moc vlády a nechala lidi žít.

Protože moc vlády byla omezená, lidé mohli svobodně tvořit, s tím, že si mohli nechat "ovoce" svojí práce. V té době se Řím stal pýchou světa. V době nadbytku ale Římané zapomněli na to co svoboda musí obsahovat. Zapomněli, že: Základem svobody je správné omezení moci vlády,½ že když moc vlády roste, svoboda lidí klesá. Jakmile Římané přestali na toto pravidlo dbát, politikům začala růst chuť po moci, což bylo na úkor práv garantovaných lidem v Římské ústavě.

Někteří si osvojili, že mohou volit takové politiky, kteří použijí moc vlády, aby některým lidem majetek vzali a dali jej jiným. Byly zavedeny dotace zemědělství, následovali programy na podporu bydlení a sociální podporu. S tím ruku v ruce rostly daně a stát více a více ovládal soukromou sféru. Brzy velká část lidí nedovedla platit tak vysoké daně a skončili na státní podpoře. Klesala produktivita, začaly se objevovat nedostatky zboží, davy začaly protestovat na ulicích, vyžadující chléb a hry od vlády.

Mnoho lidí se nechalo přemluvit, aby vyměnili svobodu za bezpečí. Nakonec celý systém zkrachoval a změnil se z republiky na demokracii a skončil jako oligarchie zastřešená vládou cézarů. Proto demokracie není stabilní formou vlády. Naopak je to postupná změna od omezených pravomocí vlády k neomezené vládě oligarchie. Když tohle víme, zůstávají nám tedy pouze dvě možnosti. Můžeme mít republiku, tak jak to myslel Benjamin Franklin, nebo nevyhnutelně skončíme s oligarchí - tyranií elit.