David Gallo ukazuje podmořské zázraky
Potopíme se do hlubokého moře a každý, kdo měl tuto úžasnou příležitost ví, že asi po dvou a půl hodinách cesty dolů se nachází dokonale temný svět. A vídali jsme ta nejzáhadnější stvoření skrz okno, která ani nemůžete popsat: tato blikající luminiscenční světýlka, podobná světluškám. Doktorce Edith Widder -- nyní je v Asociaci pro výzkum a zachování oceánu -- se podařilo vynalézt fotoaparát, který je schopen vyfotit některé z těchto fascinujících tvorů, které právě můžete pozorovat na obrazovce.

Toto je bioluminiscence. Jak už jsem řekl - jako světlušky. Tady je létající krocan pod stromem. (Smích) Jsem vystudovaný geolog. Ale zbožňuji to. A vidíte záření, které využívají k přežití, některá jej používají k přilákání kořisti, ale všechna jsou z uměleckého hlediska naprosto úžasná. A hodně z toho, co se děje uvnitř... zde je ryba se zářícím pulzujícími oky. Některé z barev jsou určeny k hypnotizování těmito rozkošnými vzory. A nyní toto poslední, jedno z mých oblíbených, tento větrníkový vzor. Každý ponor je naprosto úžasný.

Toto je neznámý svět a dodnes jsme prozkoumali teprve 3 % toho, co se ukrývá v oceánu. Již jsme nalezli nejvyšší hory na světě, nejhlubší propasti na světě, podvodní jezera, podvodní vodopády -- spoustu toho jsme vám ukázali na jevišti. A v místě, kde jsme si mysleli, že není žádný život, jsme nalezli, alespoň myslíme, život s větší rozmanitostí a hustotou, než v tropických deštných pralesích, což nám říká, že toho vlastně tolik o této planetě nevíme. Stále zbývá 97 % a buď je těch 97 % prázdných, nebo plno překvapení.

Ale nyní chci přeskočit k mělkým vodám a podívat se na některá stvoření, která jsou naprosto skvělá. Cephalopoda -- hlavonožci. Jako dítě jsem je znal především jako kalamáry. (Smích) Toto je chobotnice -- toto je práce Dr. Rogera Hanlona v Mořské biologické laboratoři -- a je fascinující, jak hlavonožci pomocí jejich neuvěřitelných očí, dokáží vnímat své okolí, dívat se na světlo a vzory. Zde je chobotnice pohybující se přes útes, najde si místo k usazení, zakroutí se a potom mizí do pozadí. Těžko proveditelná věc.

V další části uvidíme pár olihní. Toto jsou olihně. Samci, kteří když bojují, a jsou opravdu agresivní, tak zbělají. A tito dva samci bojují tím, že do sebe narážejí zadky, což je zajímavý koncept. Nyní zde je samec nalevo a samička napravo, a samec rozděluje jeho barevnost tak, aby samice viděla pouze jeho milejší část. A samec ... (Smích). Pustíme si znovu Podívejte se na ještě jednou. Pozorujte barevnost: bílá napravo, hnědá nalevo. Udělá krok zpět -- odrazuje tak ostatní samce, pomocí rozdělováním svého těla -- a přichází zase na druhou stranu... Bingo! Bylo mi řečeno, že to není fenomén pouze u samců olihní, ale nevím. (Smích)

Sépie. Miluji sépie. Tohle je obrovská sépie australská. A tady je, její skleslé oči támhle. Ale ony také dokážou úžasné věci. Zde uvidíme jednu couvající do štěrbiny, pozorujte její chapadla -- vtáhne je dovnitř a udělá to tak, aby vypadala jako řasy. A mizí v pozadí. Naprosto úžasné. Zde jsou dva bojující samci. A zase - tito hlavonožci jsou dostatečně chytří, že se navzájem nezraní. Ale podívejte se, jaké vzory dokáží vytvořit na kůži. Úžasná věc.

Zde je chobotnice. Někdy, když se pohybují, si nepřejí být viděny, protože by je mohli uvidět predátoři. Zde, tenhle chlapík se umí doslova proměnit v kámen a sledujíc prostředí, v němž se nachází, může klouzat po dnu, za použití vln a stínů tak, že nemůže být viděn. Jeho pohyb se mísí s pozadím -- trik s pohybujícím se kamenem. Takže - stále se učíme spoustu nového z mělkých vod. Stále objevujeme hluboké vody, ale přitom se toho dozvídáme spoustu o mělkých vodách. Zde je dobrý důvod proč: mělké vody jsou plné predátorů -- zde je barakuda -- a když jste chobotnice nebo hlavonožec, musíte vědět, jak využít své okolí k ukrytí.

V další sekvenci uvidíte krásné korálové dno. A jak vidíte, chobotnice by zde nevydržela snadno, kdyby nemohla použít svou kamufláž, použít kůži ke změně barvy a textury. Zde jsou nějaké řasy v popředí ... a chobotnice. Není to úžasné? Nyní ji Roger vystrašil tak, že se vznesla v oblaku inkoustu a když se usadila, tak říká: "Ah, uviděli mě. Nejlepší věc, co můžu udělat, je se co nejvíc zvětšit." To velké hnědé dělá její oči velkými.

Takže blafuje, pojďme si to pustit pozadu -- Poprvé když mi to ukázal, tak jsem si myslel, že si dělá srandu. Myslel jsem, že to bylo upravené -- takže zde je to pozpátku. Pozorujte zbarvení kůže, pozorujte strukturu. Prostě úžasná stvoření, můžou změnit barvu a strukturu, aby splynula s okolím. Podívejte se, jak okamžitě splyne s řasami. Raz, dva, tři. (Potlesk) A nyní zmizela, udělám to samé. Velice vám děkuji.

Život v moři
S filmem Život v moři 3D objevíte neprozkoumaný svět pod hladinou moře, jehož základem je nutnost spoléhat se jeden na druhého a tak přežít. Film natočil světově uznávaný režisér Howard Hall, který produkoval také první 3D film z oblasti podmořského světa pro kino IMAX "Tajemné hlubiny 3D" jež se stále těší velkému zájmu diváků.

Dokonce ani většina z těch, kteří se aktivně potápí, se dosud nesetkala s těmito živočichy a neviděla, jak se chovají v přítomnosti jiných zvířat. Život v moři 3D obsahuje záběry, které Howard osobně ještě nikdy během své dlouhé a rozmanité filmové kariery nezachytil. Tito podmořští živočichové jsou děsiví, krásní i legrační zároveň Đ jde o názornou ilustraci úžasné rozmanistosti života.”

Kvalita tohoto 3D filmu je důkazem úspěšného spojení spolupráce společnosti Warner Bros Pictures s talentem režiséra Howarda Halla a producentů Michele Hall a Toni Myers.”

Film získal prestižní cenu PANDA za Nejlepší velkoplošný film. Ocenění si převzali zástupci kina IMAX na festivalu Wildscreen 2006, který se konal v Bristolu ve Velké Británii. PANDA je přední ocenění udělované přírodovědeckým filmům či projektům a je v této oblasti stejně významnou cenou jako např. americký OSCAR