Bitva u Thermopyl
Toto jsou Thermopyly. Přímořské město na pevninské části Řecka. V srpnu roku 480 před Kristem zde řecká sedmitisícová armáda vedená králem Leonidem a 300 Sparťany, bojovala proti čtvrt milionové invazivní armádě, jíž velel Xerxés, perský panovník. Bojovalo se zde o budoucnost řecké civilizace. S pomocí nové technologie používané v herním průmyslu vám dnes můžeme bitvu ukázat tak, jak jste ji zatím neviděli. Masy vojáků, bojové formace. Jak se bojovalo a vítězilo.

To vše z pohledu, který by si tehdejší generálové přáli mít. Právě teď v pořadu Rozhodné bitvy. V době před 2500 lety Řecko nebylo politicky jednotné. Na řeckém území existovala řada nezávislých městských států. Jmenujme Athény, Korint či Spartu. Každý z nich měl vlastní zákony a politický systém. Řekové však v té době žili ve stínu obrovského perského impéria. Pod něj spadalo území dnešního Turecka, severního Egypta, Izraele, Iránu, Iráku, Afghánistánu a severní Indie.

Tedy dvě třetiny tehdy známého světa. Ani to ale Xerxés nepovažoval za dostatečné. Toužil po Evropě. A Řecko je evropskou branou. Deset let předtím jeho otec Dareios utrpěl od Řeků porážku v bitvě u Marathonu - a Xerxés odmítal dopadnout stejně. Povolal muže ze všech koutů své říše a sestavil čtvrtmilionovou armádu, jež vyrazila k Balkánskému poloostrovu. Perská vojenská výprava mající za účel ovládnout pevninské Řecko, představovala tehdy unikát - byla první v tomto měřítku.

V roce 480 před Kristem přešel Xerxés se svou armádou Hellespontskou úžinu a mířil na sever Řecka. Perská flotila plula stejným směrem podél evropského pobřeží. Města padala jedno za druhým. Xerxés byl poměrně dost zarputilý chlapík. Pokud si vytyčil cíl, nenechal se už zastavit. Jeho tehdejším cílem se staly Athény. A Řekové museli jeho armádu zastavit za každou cenu. Rozhodným místem se staly Thermopyly. Pokud by tudy prošel, jeho vstupu do Athén by už nic nebránilo.

Když vezmeme v úvahu to, jak území tohoto poloostrova vypadá, je oblast Thermopyl předurčeným místem střetu. Thermopyly získaly své jméno díky horkým pramenům, které zde vyvěrají. Toto místo je z obou stran chráněno horami, díky kterým lze úzký průsmyk dobře bránit. Útočník tudy přesto bude chtít projít - je to totiž cesta do celého Řecka. Dva tisíce let vlivu počasí a erose místo starověkého bojiště proměnily. Vytvořili jsme proto animaci jeho podoby z roku 480 před Kristem.

Řecko vyslalo sedmitisícovou armádu, aby průsmyk před vetřelci ubránila. Přidaly se k ní i tři stovky vojáků ze Sparty. Athény a Sparta představovaly dva vzájemně se lišící městské státy. V podstatě jsou to protiklady. Athénská společnost fungovala velmi otevřeně, i vůči okolnímu světu. Naproti tomu sparťanská společnost byla vůči okolí poměrně dost uzavřená. Muži ve Spartě byli vzděláváni výhradně pro svou vojenskou funkci. Od sedmi let se chlapci cvičili, aby obstáli ve válce.

Armáda se stala jejich životem. I ženatí muži žili v kasárnách. Nevěnovali se žádnému dalšímu řemeslu ani obchodu. Na všechnu každodenní práci využívali otroky. Sparta představovala jedno z menších měst. Počet plnoprávných obyvatel nikdy nepřekročil 9000. V jejich armádě se proto muži navzájem znali. Když stál voják v bojové formaci, často měl bratra ob jednoho vedle či otce v řadě za sebou. Sparťané byli Řekům vůdci, razili jim cestu a představovali hlavní oporu vzniklé celořecké armády.

Jejich přítomnost byla zásadní. 00 Sparťanů pochodovalo k místu bitvy. Velel jim král Leonidas. On sám nebyl optimistou - pokud šlo o šanci na výhru proti Peršanům. Jednak se bitva měla konat během sparťanské náboženské slavnosti. To údajně přinášelo vojsku smůlu. Ani z delfské věštírny nepřicházely pouze dobré zprávy. Věštba zněla, že Leonidas padne - teprve pak bude moct Řecko zvítězit. Manželka Leonida, královna Gorgo, mu položila otázku - co chce, aby udělala, pokud se on už z bitvy nevrátí.

Na to jí odpověděl: provdej se za dobrého muže. A poroď mu děti. Leonidas byl očividně mimořádně odhodlaný velitel, pověstná je i jeho osobní statečnost. Bylo mu tehdy už přes čtyřicet, tedy na svou dobu rozhodně žádný mladík. Sparťané do boje oblékali vymodelovaný bronzový krunýř a helmu, jež měla probouzet v nepříteli strach. Každý z nich měl dřevěný štít plytkého miskovitého tvaru. Na přední straně bylo písmeno lambda - dle domovského regionu Lakedaimon.

Primární zbraň představoval oštěp držený ve výši. Dlouhý 8 stop (2,5m) zakončený kovovou špičkou ve tvaru listu a bronzovým bodcem. Při boji zblízka tasili krátký meč nazývaný xiphos. Naproti tomu perská armáda disponovala jen lehkou výzbrojí. Hlavní pro ni byla schopnost rychlého přesunu. Xerxés spoléhal především na své přesné lukostřelce. V záloze měl i svou elitní jednotku - deset tisíc Nesmrtelných. Nesmrtelní byli tím nejlepším z perské armády. Přezdívku jim dali sami Řekové, kterým se zdálo, že na místo jednoho padlého okamžitě nastupuje další.

Leonidas se svými Sparťany zaujal pozici v nejužším místě průsmyku. Za nimi se přesouvalo i dalších 7000 Řeků. Bránili místo s nízkou zdí. Xerxés sešikoval svou armádu na pláni kousek od vstupu do průsmyku. V této pozici perská armáda čtyři dny vyčkávala. Xerxés prý nemohl uvěřit, že se mu tahle hrstka Řeků chce skutečně postavit. Pátého dne mu došla trpělivost. Zopakoval Řekům svůj požadavek: odložte zbraně. Leonidas na to zakřičel: tak si pro ně pojď! Peršané vyslali těsně před útokem jednoho ze svých průzkumníků, aby obhlédl řecké vojsko.

Nevěřil vlastním očím - Sparťané cvičili, natírali se olejem a česali si vlasy. Nedokázal to pochopit. Ve skutečnosti se tak Sparťané snažili nabudit. Věděli, že za pár okamžiků budou čelit smrti. Xerxés si nechal zřídit provizorní trůn na jedné z okolních vyvýšenin. Odsud posílal svoje lučištníky do boje. Ze své pozice jich Řekové viděli jen několik tisíc. Další desetitisíce však byly připraveny za kopcem. Leonidas přikázal Sparťanům stáhnout se do zadních pozic.

Namísto nich vyslal do první linie řecké vojsko. Začala bitva o Thermopyly. A neprobíhala podle perského scénáře. Srpen roku 480 před Kristem. Řecká armáda vedená Leonidem a 300 Sparťany čelí čtvrtmilionové perské hordě. Xerxés ze svého místa nevěřícně sledoval, jak se 700 řeckých vojáků šikuje v místě vstupu do údolí. Řekové utvořili falangu (sevřená obdélníková formace). Vypadala jako les kopí. Velitel vydal vždy rozkaz k zapření. Zadní řady tlačily na přední - štíty jim podpíraly záda.

Doslova tak falanga tlačila na příchozího útočníka a snažila se ho zastavit a odstrčit dozadu, vytlačit jej z bojiště. Na tyto chvíle se vojáci připravovali po celý svůj život. Řecká falanga měla 18 řad do hloubky a 64 napříč. Jejich štíty se vzájemně překrývaly jako hadí šupiny. Prakticky neproniknutelně. První tři řady spustily oštěpy do nižší pozice a sunuli se směrem k nepříteli. Naproti tomu Peršané (Médové) měli lehkou zbroj. Kryli se splétanými štíty, v druhé ruce třímali oštěpy.

V první fázi vyslali své šípy lukostřelci v hromadné salvě. Leonidas vyslal další řecké vojáky, aby falangu posílili. Ti se opět zapřeli štíty do zad svých druhů. Peršané posílali na Řeky další a další šípy. Řeky chránily štíty - jejich čelní strana byla z bronzu, zbytek tvořilo dubové dřevo v tloušťce asi 2 palce (5cm). Takže takové solidní kuchyňské prkénko. Můžete do něj mlátit, čím chcete, jen velmi obtížně je zlomíte. Když Řekům už docházely síly, vyslal Leonidas do boje své Sparťany.

Přibližovali se ve falanze. A Řekové se za ně stáhli. Sparťané spolu i během postupu komunikovali. Vzájemně si dodávali odvahu. V situaci, kdy se krok po kroku přibližujete k početnému nepříteli, na člověka nepochybně padne i hrůza z celého toho. Špičkově vycvičení Sparťané masakrovali řady nepřítele jednu za druhou. Peršané viděli, že jejich vlastní zbraně jsou proti těžkooděncům nepoužitelné. V zoufalství se snažili zachytávat sparťanská kopí. V této fázi tasili Sparťané meče - a začala skutečná jatka.

Jsi unavený, hladový či zraněný? To je teď jedno. Jsi voják, tak bojuješ. Stísněný prostor nedovolil Peršanům, aby naplno těžili ze své obrovské početní výhody. V jeden moment Peršané nikdy do prostoru nevměstnali potřebné množství vojáků, kteří by přemohli sparťanský stroj na zabíjení. Boj byl v této době bezprostřední záležitostí. Žádné pušky, žádné vyspělé výbušniny. Nepřítel, se kterým jste se navzájem chtěli zabít, vám hleděl do očí. Řadu za řadou kosili Sparťané perské vojsko, které se marně snažilo narušit jejich stěnu štítů.

Leonidas během boje vtipkoval: Xerxés má hordy mužů, ale žádné skutečné vojáky. I na straně Sparťanů byly oběti. Mrtvá těla byla často k nepoznání. Proto měli Sparťané vlastní metodu, jak zjistit počty a identitu padlých. Vzali větvičku, podepsali si ji svým symbolem a rozlomili ji. Jednu polovinu zabodli do země dále od bitevního pole, druhou si ovázali kolem zápěstí. Jde o starověkou variaci na dnešní armádní identifikační přívěsky. Pokud bojovník přežil, sám sebral svůj klacík.

Pokud ne, zůstala větvička v půdě a bylo snadné spočítat oběti. Ani s příchodem druhého dne bojů perské vojsko nijak nepokročilo. Nebyli jednoduše na tento typ boje připraveni. Boje na východních rozlehlých rovinách totiž vypadaly zcela jinak. V těch rozhodovala kavalérie, válečné vozy a lehká pěchota. Xerxés, pozorující celé představení z provizorního trůnu, byl čím dál znepokojenější. Každou chvíli byl na nohou, jako rozrušený divák na fotbalovém utkání. Xerxés tam posílal své vojáky s úkolem rychle odstranit Řeky z cesty.

Namísto toho však řečtí těžkooděnci nakopali zadek každé várce perských lehkooděnců, která se přiblížila. Xerxés se rozhodl použít svůj největší trumf a vyslal do boje Nesmrtelné. Celkově mohly být na bojišti statisíce vojáků, ovšem hlavní boj se měl odehrát mezi oběma elitními jednotkami. 0 000 perských Nesmrtelných versus zbytek z původně 300 Sparťanů. Srpen roku 480 před Kristem. Sparťané úspěšně brání průsmyk u Thermopyl už půl druhého dne. Xerxés dosud neprorazil jejich obranný šik.

Rozhodl se proto hrát vabank a vyslal do boje svou osobní stráž, Nesmrtelné. Byl na ně ohromující pohled. Jejich výzbroj tvořil luk, kopí a krátká dýka. Ovšem i jejich řady posílali Sparťané k zemi. Peršané nedokázali prorazit řecká brnění, ovšem naopak se to Řekům dařilo. Výhodou Řeků bylo i to, že byli nejlepší v boji zblízka. Sparťané stále úspěšně bránili své pozice. Xerxés potřeboval k vítězství zázrak. A ten přišel v nečekané podobě. Řecký zrádce jménem Efialtés toužil po rychlém zbohatnutí.

Vypravil se do perského tábora a Xerxés se od něj dozvěděl o existenci stezky, díky níž mohou Peršané vpadnout Řekům do zad. Symbol zrádce se dostal i do řeckého jazyka - Efialtés v moderní řečtině znamená "noční můra". Pod rouškou noci se Peršané vydali stezkou kolem průsmyku. A třetího dne ráno se objevili Sparťanům za zády. Leonidas byl přelstěn. Věděl, že je to jeho poslední bitva. Aby se vyhnul zbytečným ztrátám, poslal zbytek řecké armády domů - zůstali jen Sparťané.

Musel to být neuvěřitelně emotivní moment. Část mužů, nepochybně také odvážných, odcházela domů. Druhá část na smrt. Jeden z Řeků upozorňoval na to, že při počtu perských lučištníků mohou jejich šípy zastínit slunce. Sparťan Dienikes na to odvětil: tak budeme bojovat ve stínu. Tohle byl sparťanský smysl pro humor. Podobné průpovídky měly muže pobavit a zbavit strachu. Leonidas měl však u Thermopyl vážnější náladu. U snídaně svým mužům řekl: večeřet dnes budeme u Háda.

Peršané nyní vedou útok vůči zbývajícím Řekům z obou stran. Sparťané neměli už co ztratit - a bojovali jako lvi. Peršané i nyní přicházeli o velké množství vojáků. Pak Leonidas padl. Jeho druzi se k němu vrhli, aby zachránili jeho tělo před zohavením. To, že byli vojáci ochotni bojovat i ve chvíli jisté porážky, jen aby jeho tělo o něco déle zachránili před zohavením, podle mě ukazuje na to, jaký respekt měl král a vojevůdce mezi sparťanskými bojovníky. Xerxés se nyní rozhodl, že bitvu co nejrychleji ukončí.

Nemohl již nechat bojovat muže proti muži, protože tak přicházel o tisíce vojáků, včetně dvou jeho bratrů. Rozhodl se proto pěchotu stáhnout a dorazit Sparťany z bezpečné vzdálenosti - za pomoci šípů. Sparťané považovali luk za zbraň pro zbabělce, neboť zabíjí na dálku. Tisíce šípů pršely na zbytek bojovníků. Tak dlouho, dokud nezůstal jediný. Dorazily je tedy zbraně, jimiž nejvíce opovrhovali. Rozčilený Xerxés přikázal svým mužům, aby našli mrtvolu Leonida. Následně mu odsekli hlavu a narazili ji na kůl.

Král Sparty donutil Peršany zaplatit za vítězství u Thermopyl ohromnou cenu. Deset tisíc padlých bylo z hlediska perské armády zanedbatelných. Daleko horší rány utrpěl Xerxés na svém egu a na morálce své armády. Xerxés byl v šoku, když viděl muže, ochotné bojovat za ideál svobody. Perská armáda se vydala směrem k Athénám. Zdejší obyvatelé i armáda však stačili město opustit. Ještě téhož roku, tedy 480 před Kristem, Řekové zdolali Peršany ve velké námořní bitvě u Salamíny.

Z perského vítězného scénáře nezůstalo nic. Osobně si myslím, že nebýt heroického výkonu Sparťanů u Thermopyl, tak celý řecký odpor by dlouho nevydržel. Pro Řeky byl vývoj naplněním proroctví - král Sparty padl a Xerxés utrpěl porážku. Velké civilizace po sobě obvykle zanechávají úchvatné památky. Po Spartě nezůstalo nic podobného ve fyzické rovině. Ovšem odkaz jejich odporu v bitvě u Thermopyl je nesmazatelný. A jako ideál dodnes přežívá.

Odvaha Sparťanů u Thermopyl vyslala poselství naděje a hrdosti do celého Řecka. Těch tři sta mužů nebude nikdy zapomenuto. Řecký básník Simonides napsal padlým bojovníkům epitaf vytesaný do thermopylského památníku: Ty, kdo procházíš kolem, jdi a řekni Sparťanům, že poslušní jejich vůli zde ležíme.

The Greeks: Crucible of Civilization
It was perhaps the most spectacular flourishing of imagination and achievement in recorded history. In the Fourth and Fifth Centuries BC, the Greeks built an empire that stretched across the Mediterranean from Asia to Spain. They laid the foundations of modern science, politics, warfare and philosophy, and produced some of the most breathtaking art and architecture the world has ever seen.

This series, narrated by Liam Neeson, recounts the rise, glory, demise and legacy of the empire that marked the dawn of Western civilization. The story of this astonishing civilization is told through the lives of heroes of ancient Greece. The latest advances in computer and television technology rebuild the Acropolis, recreate the Battle of Marathon and restore the grandeur of the Academy, where Socrates, Plato and Aristotle forged the foundation of Western though. The series combines dramatic storytelling, stunning imagery, new research and distinguished scholarship to render classical Greece gloriously alive.

Empire of Mind
The final segment describes how Athens, at the height of her glory, engaged in a suicidal conflict with her greatest rival, Sparta. Through the eyes of Socrates, Athens' first philosopher, viewers see the tragic descent of Athenian democracy into mob rule.The episode opens in 399 B.C., after the great philosopher Socrates has been sentenced to death and Athens lies in ruins after a war with Sparta.

This episode goes back to 431 B.C., to an Athens at the height of its cultural, political, and economic power. Having taken great leaps forward in every field of learning, and with a strong economy that dominates Mediterranean trade, Athens and its 150,000 residents are the envy of their neighbors, in particular, bellicose Sparta. Jealous of Athenian success, the Spartans yearn to spill Athenian blood and dominate the region.

Of course, Pericles knows what is coming, and he orders the citizens to abandon open areas and take refuge inside the walls of Athens. The mighty Athenian fleet will provide supplies for the citizens through the port of Piraeus and a walled corridor between that city and Athens. Over time, the navy will prevail, as it had against the Persians, and win yet another victory.

Much is at stake - democracy, freedom, the whole Athenian way of life. As expected, the Spartans invade and burn the open areas around the city. But it is the unexpected that deals the most devastating blow to Athens. Incoming ships with supplies for the walled-in Greeks carry plague-bearing rats feeding on grain. The disease ravages the Athenians, inflicting agony on them and killing one out of every three.

The Spartans are of little concern; what matters is surviving until tomorrow. Pericles' esteem plummets even as he himself contracts the plague and eventually dies. Finally in 404 B.C., Athens surrenders. The Athenians, shattered and stripped of their empire, take revenge on their most vocal critic and condemn Socrates to death before a people's court.