Je takové rčení, že štěstí znamená držet květiny oběma rukama. Pro ty z nás, kdo milujeme květiny, jsou srdcem a duší zahrady. Od poupěte do květu těší naše vnímání, cit pro barvu, vůni i náladu... Symboliku květin uznávala celá historie. Ofélie ve svém šílenství rozhazovala macešky jako myšlenky a rozmarýn jako vzpomínky. Dámy a jejich milenci povýšili řeč květin na umění. První jarní květ představoval naději, kamzičník avizoval galantnost a vistárie vzkazovala „lpím na tobě".

Audrey znovu začala obdivovat květiny, jako protipól k pohromě expanze průmyslu ve městě. Více než kdy jindy to není jen jarní kvítek, představující naději, je to jakákoliv květina v květinové zahradě, kde, podle Sira Francise Bacona: „Dech květin je daleko sladší, když přichází a odchází jako hudební trylky."

V Tintinhullu na anglickém venkově v Somersetu je stylová zahrada proslulá svou skladbou a promyšleností okrajových květinových záhonů. Tyto smíšené záhony, jeden z nejsložitějších prvků při plánování zahrady, jsou určující znak květinové zahrady. Okrajové záhony v Tintinhullu představují s elegancí, které bylo málokdy dosaženo, anglický přirozený styl. Rostliny, které vypadají, že je stvořila příroda takové, jaké jsou - přirozeného a potěšujícího vzhledu - sem byly ve skutečnosti plánovitě vysázeny a jsou pečlivě pěstovány, čímž bylo dosaženo jemné směsice barev a textur květů a listů.