Huňatí rybáři
O těžkostech i omylech ochránců přírody při záchraně vyder. Mlaskají, kníkají a vrčí a umějí neuvěřitelně rychle zhltnout svou kořist. Před venkovním chladem a ledovou vodou je chrání až padesát tisíc jemných chlupů na jednom čtverečním centimetru srsti. Vydry říční jsou mistři v potápění - pod vodou vydrží až osm minut. Jsou hravé, a tak jsou miláčky těch, kdo je mohou pozorovat. Jejich vzdálené příbuzné v moři na západním pobřeží USA - vydry mořské - mají za sebou podobný osud. I ony jsou dnes přísně chráněné a i zde lidé dělají vše pro jejich záchranu.

V potemnělé říši chimér
Tvorové, kteří žijí v mořských hlubinách, si musejí svítit sami. Svět věčné tmy v propasti mořských hlubin obývají tvorové, kteří musí svítit sami sobě a mít zcela jiné smysly než ti, kteří žijí na denním světla. V tomto prostředí žijí i zcela zvláštní paryby - chiméry. V hlubinách Severního moře u Norska zkoumají badatelé tyto tvory zblízka. Jejich zájem platí i dalšímu exotickému druhu medúzy - korunovce purpurové. Potvrzuje se, že v těchto temných vodách mohou přežívat jen vysoce specializovaní živočichové. Ve světě tmy se pohybují jako kosmické lodě ve vesmíru.

Žraloci levhartí
Nádherní lovci z Andamanského moře nechávají potápěče nahlédnout do svého soukromí. Potápěči tvrdí, že je tento žralok opravdu krásný. Vědecky se jmenuje Stegostoma fasciatum a v odborné literatuře je uváděn pod jménem žralok levhartí. Při setkání s potápěči jsou tito žraloci přátelští - a to ke své vlastní škodě. Lovci s harpunami zabíjeli tisíce těchto tvorů kvůli jejich ploutvím, které se na asijských trzích prodávají za veliké peníze. V Andamanském moři u Thajska leží ostrov Kho Phi Phi. Je to jedno z mála míst ve světových mořích, kde žraloci levhartí nechávají lidi nahlédnout do svého soukromí a kde mají jakési jesle a školky.

Světoběžníci oceánů
Mořské želvy putují Atlantikem jako tažní ptáci oblohou. Mořské želvy jsou dokonalým dílem evoluce. Tito plazi obdaření krunýřem se na Zemi objevili před asi 200 miliony lety. I když někteří z těchto samotářských a pohodlných plazů odešli žít do vody, všechna jejich mláďata bez rozdílu poprvé spatří světlo světa na souši. Na malé karety pak čeká oceán. Autoři filmu se s karetami vydali přes Atlantik od pobřeží Floridy směrem na východ Golfským proudem. Vědci zkoumají, jak se želvy orientují v nekonečných prostorách oceánu a jak se po 13 tisíc kilometrů dlouhé pouti po letech vrátí zpět na pláže, kde se vylíhly.

Nebezpeční zabijáci v Antarktidě
Jen málo potápěčů se odvážilo nafilmovat tuleně levhartího při lovu pod vodou. Ve vodách kolem Antarktického poloostrova se prohánějí nebezpeční predátoři. Když se objeví, bývá už většinou pozdě. V jeho obří zubaté tlamě zmizí denně až třicet tučňáků. Tuleň levhartí je ploutvonožec, ale nemá vůbec nic společného s hravými lachtany, které máme tak rádi. Je to přes tři metry dlouhý zabiják s hlavou připomínající tyranosaura. Potápěči poznali, že i tito tuleni si rádi hrají - a ta hra může být docela jemná. Hned v příštím okamžiku se však může změnit v nekompromisní útok, že člověk stěží ucukne.

Přízrak z hlubin
Pátrání po jednom tajemstvím opředeném predátorovi - žraloku šestižábrém. Autoři cyklu se tentokrát spolu s potápěči vypravili k ostrovu Vancouver u tichomořského pobřeží Kanady. Budou pátrat po jednom tajemstvím opředeném prerdátorovi, kterého dosud spatřilo jen málo lidí. Na celém světě jsou jen tři známé oblasti, kde byli spatřeni žraloci šestižábří. Jejich životním prostředím jsou velké hlubiny oceánu. Cílem výpravy byl maličký ostrůvek Flora Islet. Málokoho by napadlo, že právě tady je eldorádo mořských badatelů.

Bratrstvo těžké váhy
Překvapující pohledy do soukromého života mrožů. Biolog a fotograf Jason Roberts je v arktických oblastech jako doma. Tentokrát se vypravil na Ostrov prince Karla nedaleko Špicberk. Je to neobydlený kus země, který je domovem obřích ploutvonožců - mrožů. Jsou to společenská zvířata - a vědci označují jejich soužití za ukázkové. Přesto se jejich sociální struktura řidí - jak uvidíte - zcela přesnými pravidly. Tito tlouštíci jsou v ledové vodě jako doma, ale pro potápěče bylo potápění při venkovní teplotě minus 22 stupňů učiněným utrpením.

Mořští hadi
Tito jedovatí obyvatelé hlubin patří v moři k nejobávanějším tvorům. V dalším dílu přírodopisného cyklu se připojíte k badatelům, kteří svou práci zasvětili poznávání života nebezpečných mořských hadů. Dnešní mořští hadi mají jen málo společného s obrovskými nestvůrami z námořnických legend. Největší jsou sotva tři metry dlouzí. Vypadají mírumilovně, přesto však v moři patří k nejobávanějším tvorům. Vysoce účinný jed jednoho hada by mohl zabít až 300 lidí. Potápěči, kteří se rozhodli mořské hady filmovat, se nejednou ocitli v nepříjemné situaci.

Žraloci mako
Natáčet tyto mořské predátory patří k nejnebezpečnějším druhům práce potápěčů. "Žraloci mako jsou krásní a mají víc bojovného ducha než kterýkoli jiný žraločí druh," napsal Ernest Hemingway. Filmový štáb se tentokrát vypravil do vod kolem jižní Afriky spolu s Chrisem Fallowsem, který je přeborníkem v disciplině zvané "fotografování žraloků". Natáčet žraloky mako v širém moři je mimořádně nebezpečné. Ochranná klec se dá použít jen zřídka - a to znamená být tváří v tvář s lovcem, který umí vyvinout rychlost až sedmdesát km v hodině a při vyrušení téměř vždy útočí.

Dívka a obří chobotnice
Setkání s osmiramenným hlavonožcem v severním Pacifiku Kanadská bioložka Karen Rowlandová nás pozve ke sledování obřích chobotnic. V jejích očích jsou tito tichomořští živočichové vysoce inteligentní a přizpůsobiví tvorové, kteří obdivuhodně ovládají svá ramena. Každé jedno chapadlo může být pokryto až 240 přísavkami, fungujícími na principu vakuové vývěvy, díky čemuž chobotnice disponují neuvěřitelnou silou. Chapadly mohou navíc nahmatat i ty nejmenší předměty.Tito měkkýši mají špatný sluch i čich, zato zrak jim slouží výtečně, o čemž se můžeme přesvědčit i v tomto dokumentárním filmu.