Roger Scruton, v jeho provokativním BBC dokumentu o současném umění a architektuře a hudbě "Proč záleží na kráse" tvrdí, že ztrácíme krásu a spolu s ní smysl našeho života. Tvrdí, že krása "je hodnota, jako je pravda a dobro," a odsuzuje skutečnost, že svět se obrátil zády na kráse.

V této hodinové eseji nás chce přesvědčit, že "krása je univerzální hodnota", kritizuje duchovní poušť kterou jsme pro sebe udělali a nabízí nám možnosti cesty "domů." Říká, že toto vše začalo Marcelem Duchampem, "který podepsal pisoár" fiktivním jménem ... a umístil jej do soutěže - Scruton připouští, že toto bylo "vyrobeno", aby "pisoár" satirizoval svět umění. Ale že nyní, spolu s jeho odkazem, který vyvolal, to bylo interpretované jiným způsobem.

"Ukázal nám, že cokoli vystaveno se může stát umění. "A pokračuje v interprertaci, ... do jisté míry oprávněně, že když něco, co je šokující a opakuje se, stane se to prázdným a nudným ... ".

"Vzhledem k tomu, že umění potřebuje kreativitu" Scruton poukazuje (v pozadí krásné barokní hudby) na výtvory současného umění, které "nám ukazují situaci tady a teď," ... se všemi jeho ošklivostmi… Práce, které vykreslují svět se všemi jeho nedokonalostmi (jako cukrové instalace Jeffa Koonse a dalších) ... že takové práce jsou v konečném důsledku nedokonalé, protože i když můžou nabídnout pohled do reality, včetně ošklivosti, nedosahují základní lidské potřeby. Scruton provokuje: ... "je výsledkem tohoto opravdu umění?"

V jistém smyslu, ve jménu dovednosti, vkusu a kreativity, rozhodně odmítá existencionalismus a umění provedené avantgardou minulého století - a tvrdí, že tyto pokusy mají všude "kult ošklivosti."

Na konci dokumentu, Scruton představí opravdu krásnou Pergolesiho skladbu "Stabat Mater" vychvalující skutečné ctnosti v této jednoduchosti a přímosti, a ... krásným uměleckým dílem. Hodně z vizuálního umění, které Scruton ve filmu uznává, jsou tradiční figurální sochy a ne malé neo-klasické betonové kopie.