Film podrobně ukazuje role, kterou sehrály Anglo-německé bankovní kliky. Klíčoví členové Bank of England spolu se svými německými protějšky založili BIS, Banku pro mezinárodní platby, která prala kradené zlato v Evropě. V jejím vedení byli hlavní nacisté jako Walther Funk a Hjalamar Schact.

Prezident BIS byl Američan, Thomas McKittrick, který se ochotně stýkal s předními nacisty. Nejen BIS, ale i další spojenecké banky pracovali ruku v ruce s nacisty. Jeden z největších amerických bank měl stále otevřenou pobočku v okupované Paříži a se znalostí manažerů v USA, zmrazil účty francouzských Židů.
Mnoho lidí bez peněz chtějící uniknout z Francie skončilo v táborech smrti. Když v dubnu 1945 president Roosevelt zemřel, Morganthau ztratil svého ochránce a jeho tažení proti bankám skončilo. Byla to další ztráta, když byli lidé v jeho oddělení obviněni, že během éry McCarthyho spolupracovali s komunisty. Tento neuvěřitelný příběh obsahuje rozhovory s žijícími členy bankovní rodiny a vyšetřovací týmem Morganthause, stejně jako nově nalezené archivní materiály.

Švýcarské banky byly obžalovány z kolaborace s nacisty. Ale nebyli to JEN švýcarští bankéři, kdo obchodoval s Hitlerovou říší. Nové důkazy prokazují, že velká většina kdo financoval Hitlera, byla blíže k naším domovům. (UK,USA,Francie, Holandsko) Představa, že by švýcaři byli jediní kolaboranti s nacismem by bylo absurdní. Myslím, že ve vyšetřování chyběl větší důraz hledat fakta. Jestli byl někdo další, kdo nerespektoval etiku obchodu.

Když propukla válka, tak bankéři Velké Británie a Spojených států pokračovali v obchodování s nacisty. Když začala válka, tak lidé nevěděli kdo vyhraje, myslím si, že chtěli mít jistotu, že když Hitler vyhraje, tak mít přístup na druhou stranu. (ideologii rasové hygieny převzal Hitler z Velké Británie *pozn. překl.) Byli to děsivě cyničtí lidé, kteří si mysleli, že každá válka někdy skončí a oni se hned vrátí ke svému obchodování.

KDO FINANCOVAL HITLERA

V knihovně prezidnenta F.D.Roosevelta v New Yorku, jsou uchovány záznamy z dob jeho působení ve funkci prezidenta. Mezi jinými, se zde nachází i zápisník a záznamy jeho ministra financí Henry Morgenthau. Morgenthaův archiv odhaluje ohromující skutečnosti. Kde státní, ale i soukromé banky vytvořili systém, který pomáhal financovat nacisty.

CENTRÁLNÍ BANKA VELKÉ BRITÁNIE (majoritní akcionář rod Rothchildů, *pozn.překl.)
20. století dalo vzniku globálnímu bankovnictví a státy potřebovaly řešit obrovské dluhy. Standartní obchodní banky jednoduše neuměly řešit proces s tak finančně vysokými transakcemi. Tento problém vyřešil ekonom Hjalmar Schacht a založil novou banku. Banku pro mezinárodní platby.(BIS) Která má sídlo v Basileji, ve Švýcarsku.

BIS je centrální banka pro centrální banky. Pro banky jako Centrální banka Velké Británie, nebo Říšská banka. Spolu ještě s centrální bankou Japonska, velké národní banky Evropy zde otevřely účty u BIS a vyrovnávaly zde své dluhy zlatem, nebo kreditními transakcemi.

Pro Německo, to byl mechanismus, jak platit obrovské reparace z dob 1. světové války. Banka pro mezinárodní platby, byla banka založena v roce 1930, a měla za úkol vyrovnat válečné reparace. Banka měla zprostředkovat platby německých reparací se zeměmi spojenců, které jim pak měli být vyplaceny. A tak se z toho stal vlastně klub pro bankéře centrálních bank Evropy. Setkávali se jednou měsíčně. A projednávali společné zájmy. Dozorčí rada byla složena ze zastupitelů členských států, které měli podíl v bance a radil jim tým ekonomů.

Můj otec Per Jacobson byl zvolen jako ekonomický poradce. To byl evoluční krok. Dříve centrální banky neměly žádné ekonomické poradce. Jako mladá studentka ekonomie v Basileji, Erich Jacobsonová znala členy dozorčí rady jako by byly členi její rodiny. Včetně toho nejdůležitějšího člena Montagu Normana, guvernéra centrální banky Velké Británie. Baron Norman, byl také velmi blízkým přítelem Hjalmara Schachta. Oni používali instinkt, stejně jak můj otec. Jejich ekonomie byla založena na vlastních instinktech.

A tak předvídali co se bude dít. Měli stejnou práci a jak víte, když má někdo stejnou práci, tak si s ním můžete povídat jinak než s jinými lidmi. Nepamatuji si, že by se nějak názorově rozcházeli. Byli na stejné vlně. Něco na způsob být spolu v dobrém i ve zlém. V roce 1933 se stal Hitler kancléřem Německa, jmenoval jako ministra financí Hjalmar Schachta. A jmenoval ho jako zastupitele za nacisty v BIS. Hitler řekl o Schachtovi : "Byl to ten jeho konzulát na dovednost podvádět lidi, co ho dělalo nepostradatelným v té době.

Ale když se to veme, tak celá ta banda bankéřů je spolek darebáků, s kterýma se ztrácel smysl jednat poctivě. Před každým zasedáním Mezinárodní banky v Basileji, polovina světa toužila vědět, zda Schacht se zúčastní nebo ne. Až po tom co se vědělo, že tam bude, tak si židovští bankéři nabalili své kapsy a připravili se vyrazit na zasedání. Schachtovi nemůžu důvěřovat, když jsem viděl, jak se třepe, když někoho uměl obrat o bankovku 100 marek. Schacht byl samozřejmě velmi komplikovaný partner, někdy byl centrální bankéř, někdy byl nacista, někdy byl anti-nacista.

Když se podíváte na jeho práci, byl na všech stranách. Byla to práce právě Schachta, kdo měl obstarávat finance pro vybudování Třetí říše. BIS směřovala investice ze spojeneckých mocností do Německa pro expanzi své ekonomie. Přestože, po roce 1933 zde nebyly žádné nové investice, již existující investice byly každý rok obnovovány a vypláceny Hitlerově říši. Během roku 1939, bylo převedeno do německé ekonomiky 234 milionů franků ve zlatě. Schacht měl ekonomickou prioritu znovu vyzbrojení Německa.

Skrz BIS spojenci investovali peníze do Německa, které se vyzbrojovalo na válku. V USA rostoucí vliv BIS byl zpozorován ministrem financí Henry Morgenthau. Podělil se s tímto poznatkem s prezidentem F.D. Rooseveltem, o podezření na bankovní komunitu. Bylo zde opodstatěné znepokojení proti Wall Street, hlavně demokratickou stranou, která se obklopila kolem prezidenta. Bylo to snad poprvé, kdy ministrem financí nebyl bankéř. Morgenthau byl velmi loajální vůči prezidentu Rooseveltovi.

A měli velmi blízký přátelský vztah. Ale nerozuměl mezinárodnímu bankovnictví a zahraničnímu obchodu. Hlavní obava byla, dostat se z velké hospodářské krize. Obava z mezinárodní války v Evropě, byla jen u některých lidí. Ale nebyla to hlavní věc, čím se zabývali v politických kruzích. Morgenthau vždy sledoval americký obchod s Německem. Byl znám jako politická osoba. A věřím, že v mnoha případech jeho principy byly na prvním místě, a zákonitě byl znepokojen tím co se děje v Německu.

Bylo to nejvíc co ho znepokojovalo, nenávist nacistického Německa. Morgenthau si stál za názorem, že by USA neměla spolupracovat žádnými prostředky s zemí tohoto typu. Ale myslím si, že tak nikdy nepřemýšleli lidé, kteří se zabývali mezinárodními finančními vztahy. Když nacisté pronikli do Rakouska v roce 1938, obavy Morgenthaua, že BIS bude zneužito jako nástroj k imperialismu, se ukázaly jako pravdivé. Jeden z prvních kroků po vpádu do Rakouska byl, že BIS má převést rakouský podíl v BIS k účtu říšského Německa.

BIS jako správce všech centrálních bank, poslušně převedlo 22 tun rakouského zlata na Hitlerův účet. Jejich zájem byl maximalizování zisku obchodních bank, pokračování ekonomické a finanční politiky jejich zemí. Asi si mysleli, že se zemí jako Německo, v jejich oboru není možné se ani jinak rozhodovat. 16. března roku 1939, Henry Morgenthau byl stále ponořen do sledování tahů BIS. Banka pro mezinárodní platby, jejichž pravidelné měsíční schůze, přináší cenné kontakty, se počala v těžkém roce 1930, ale už plně předvedla svoji sílu a dokáže ji ve své budoucnosti.

Jak předpokládal, tak nacistické německo obsadilo Československo. A nacisti se dožadovali českého zlata. To stejné, co udělali Rakousku. Ale tentokrát zde byl problém. Protože většina českého zlata byla poslána do bezpečného útočiště. Do centrální banky Velké Británie. Bohužel část českého pokladu bylo na účtu BIS. Nacisti se chtěli zmocnit českého zlata, aby si zvýšili svůj zahraniční příjem. Bylo mi řečeno, že na guvernéra české národní banky(Ladislava F. Dvořáka) a na jeho kolegy byla namířená pistole.

"Jestliže neautorizujete převod vašich peněz na náš účet, tak Vás zabijem!!" Dozorčí radě ČNB bylo nařízeno kontaktovat BIS a zažádat o převod českého pokladu na účet nacistického německa. Protože zlato bylo v Anglii, BIS zavolalo do centrální banky Velké Británie. A informovali guvernéra centrální banky Barona Montagu Normana o požadavcích Čechů. Stejně jak BIS, ano i Montagu Norman se nijak nesnažil zabránit k převodu peněz. Ale podle směrnic BIS, měl Monatgu Norman pravomoc pozdržet převod peněz, a to tak, že by neutorizoval převod, ještě ten samý den, kdy se musí dokončit všechny bankovní transakce.

Baron Norman však neučinil žádné kroky a okamžitě přepsal českých 6 milionů liber ve zlatě na účet Říšské banky. Když se akce centrální banky dostala do povědomí Britů, způsobilo to kravál v dolní komoře parlamentu Velké Británie. Po tom co se stalo, tak na centrální banku Velké Británie, nemůže být nazíráno, jako na nejbezpečnější místo na světě. A fráze "bezpečné jako centrální banka Anglie" už nemůže být používáno. Sankce BIS jsou tou nejurážlivější věcí pro naši generaci.

Okradení Československa.
Ve Washingtonu, Henry Morgenthau a jeho spolupracovníci pracovali na poskládání celé kauzy československého zlata. Ministerstvo financí USA mělo hodně informací a kontaktů, které přicházeli od pěti, či šesti lidí, z vysoce postavených finančních kruhů v Londýně, kteří pracovali na ambasádách. Jeden z nich jménem William Butterworth, kterého znali všichni v bankovní komunitě Londýna. A dělal dobře svoji práci, takže jeho zprávy byly velmi důležité.

"No četl jste ten Buttworthův report co se stalo s českým zlatem, když to celé zhrnu, tak z toho výjde tohle, že skoro 6 milionů liber ve zlatě, bylo převedeno Německu." "Teď jsme ve výhodě, protože jsme to před rokem už předpokládali, a proto jsme s BIS nejednali" "Je to špinavý obchod, ať se na to díváte jak chcete." Od léta toho roku se začla Evropa připravovat na válku. V Basileji, BIS udělala své kroky, aby se ochránila, zvolila do svého čela neutrální osobu, amerického bankéře žijícího v Londýně. Thomase McKittricka (v Evropě zastupoval zájmy Rockeffelera).

Pan McKittrick přišel z americké banky v Londýně Lee, Higginson & Co. Říkal mě, jak si moc užíval život v Londýně, kde si pilně vychutnával pyžamové večírky. A měl se tam dobře, jako nikdy před tím. Ale prostě takový byl život vyšších společenských tříd v Londýně. Tedy myslí si to. Myslím si, že bez ohledu na to že byl jen zástupem, tak za A, dali na místo američana, který byl neutrální a za B udrželi tuto pozici v chodu. McKittrick byl právník, ne ekonom, a jeho hlavní prací bylo udržet banku v chodu, jako instituci.

Byl expertem na rozeznáváni rostlin, a spolu jsme chodili po horách, a učil mě botanice, já o tom nic nevěděla. Díky tomu jsem se stala malým expertem. Měl smysl pro humor. Prostě já ho měla něco jako za svého strýce. Hjalmar Schacht byl uvězněn v koncentračním táboře po tom, co byl v roce uskutečněn pokus o atentát na Hitlera. S invazí do Polska, válka propukla v celé Evropě. Když byla obsazena Belgie a Holandsko, tak jejich zlato bylo převedeno na Hitlerovu stranu, aby bylo více peněz na zbraně, na více válek.

Některé zlato, si našlo cestu do BIS. Přestože britští a francouzští vojáci byli vytlačeni z Dunkerku, centrální banka Velké Británie nezměnila nic ve vztahu s BIS, její řád jí dával diplomatickou imunitu. V červnu 1940, Paříž ochromila zpráva, že jejich zem byla poražena. Když padla Paříž v roce 1940, tak jsem došel k závěru, že je na čase opustit Basilej. V případě kdyby byla válka krátká a Němci vyhráli, tak jsem tam nechtěl být a ani kdyby byla zdlouhavá.

Moje žena byla těhotná, a tak jsme šli za doktorem a ten nám řekl ať necestujeme. Pak jsme šli k jeho synovci, který byl mladší a ten nám řekl ať jedeme. V mnoha případech, když máte dva protichůdné názory, tak si vždy vyberte ten který chcete. McKittrick oficiálně odvolal měsíční schůze dozorčí rady během války. On a jeho ekonomický poradce odjel bydlet do Rougemont, 160 Km od Basileje. Jeho příbuzný byl vlastníkem zámku a McKittrick měl možnost ho užívat.

Chtěla jsem spočítat počet posteli v jednom křídle a bylo jich 22. A měli jsme služebnicvo v počtu šesti osob, každý jsme měli přidělen jednoho služebníka. Během války příslušníci ze zemí nepřítele, nesměli být nijak postihováni. Ale mezi členy BIS, staré přátelství rychle umíralo. McKittrickův cíl byl, aby udržel vztah na jedné straně s Němci a na druhé straně se spojenci, ale nikdy to nefungovalo. Celé se to rozhádalo..na nepodávání rukou a podobně, jak Vy by jste to řešil...navíc když se Vám mělo narodit dítě.. a tak.. jinak by jste totiž nevěděl, že je vůbec nějaká válka... i poté, kdy vstoupila amerika do války v prosinci 1941, McKittrickovo prezidentství nebylo nějak ohroženo úředníky nacismu.

Více znepokojivé byly zprávy, které dorazily do Washingtonu o Baronu Normanovi a jeho dobrém příteli Hjalmar Schachtovi, který byl v té době ministr bez portfolia, že se vyjednávají separátní smír. V červenci 1942 poslal Roosevel telegraf Churchilovi "Myslím si, že předseda vlády by měl vědět ze sítí informací, že Baron Montagu Norman je v kontaktu se Schachtem a domlouvájí mírovou dohodu." Churchill odpověděl ministru zahraničí Anthony Edenovi "Ministře zahraničí, tomu nemohu uvěřit, pokuď je Vy nabo já neuvidí na vlastní oči."

Eden Churchilovi 29. července: "Předsedo vlády, viděl jsem Montagu Normana a trval na tom, že se Schachtem nemá kontakt víc jak přes rok." 1. července, Churchill odpověděl Edenovi : "Ministře zahraničí, jsme ve válce dva a třičtvrtě roku, zaručíte se za tuto celoudobu za informaci, na které trváte?" V korespondenci Churchillovi nebyla nikde uvedena žádná záruka. Přesto poslal telegraf do Washingtnu, že trvá na tom, že Schacht a Baron Norman nejsou v kontaktu během války.

Bez žádné dokumentace, není možné nějak prokázat jestli spolu byli v kontaktu. Mezitím McKittrick veřejně, udělal jen papírovou roční schůzku BIS v úplně prázdné zasedací místnosti dozorčí rady. Aby prokázal činnost BIS i v čase běžící války. Ale co nebylo veřejné, že McKittrick udržoval kontakty s členy dozorčí rady a s nacistickýmí, italskými, japonskými a britskými zaměstnanci BIS a pokračovali v setkáních a domlouvali biznis. Během války Německo si vybíralo dividendy z uložených peněz a to i z těch, které byly zemí, které si podmanili.

Říká se, že kontrola zahraničního obchodu je jak sex, je to velmi težké to ovládat.. A posunul bych to na další úroveň, když očividně někde existuje zdroj zisku, kdekoli, je to velmi těžké zabránit lidem, aby po něm nešli. Je za tím pud, nutkání.. touha po sexu, po zisku.. Byl do té banky dosazen pro dobro světa, a nezapomeňte, že se nevědělo která strana vyhraje. Banka byla zapotřebí pro po válečné potřeby, a proto se museli chovat jako lidské bytosti, aby to zajistili.

Prostě bristští i němečtí zaměstnanci chodili na společné vycházky, byly tam i sekretářky samozřejmě, nedělali z toho nějakou věc z té války, prostě se pomíchali jako jiní normální lidé. Zaměstnanci BIS, si také užívali privilegia cestování, laskavost Osy Berlín-Řím-Tokio. V roce 1942, prezident BIS Thomas McKittrik odletěl domů do USA. Překvapivě se vrátil v květnu roku 1943, přes Řím s povolením od představitelů fašistického režimu, navzdory tomu, že Itálie byla ve vlálce s USA.

Můj otec odjel do Švédska, myslím, že to bylo tak kolem roku 1943. Jel přes Německo, a znal se s guvernérem banky říšského německa Emilem Puhlem. A poprosil ho, aby ho nechal letět do Anglie. A řekl ano, jeďtě do Anglie. To uděláte dobře pro BIS. Puhl byl zastáncem udržovat dobré vztahy s BIS jen jak to je možné. Puhl dokonce posílal zprávy Baronu Normanovi přes mého otce.. jestli je v pořádku, jak se má a podobné vzkazy.. Americké tajné služby také zaznamenaly, že Emil Puhl se setkal se McKittrickem, aby diskutovali jaké jsou vztahy USA vůči Německu, a McKittrick dokonce cestoval do Německa v roce 1943.

Zjevná blízkost mezi BIS a Osou Berlín-Řím-Tokio, bylo pro vyšetřující tým ministerstva financí USA velmi alarmující. Když jsem začala pracovat pro vyšetřovací tým na podzim v roce 1942, mohlo být v týmu asi od 14 do 20 právníku, kolem asi další stovky vyšetřovatelů a asi další stovka pomocného personálu. A skončilo to v počtech dvou až tří tisíc lidí, kteří se na tom podíleli. Byli jsme idealisti, hlavní ideou bylo respektovat lidi. Ve válce bylo mnoho mužů, ale i žen, které nasazovali své životy.

Denně byli zabíjení na bitevním poli v blátě a podobně. Zasloužili si, aby lidé doma zjistili, za co skutečně umírají a aby to zjistila jejich vlastní vláda. Britské ministerstvo financí, mělo jiný pohled na BIS. Centrální banka Velké Británie stále dostávala splátky z Říšské banky. Z půjček před válkou, které poskytla přes BIS. Nacisti mohli platit úroky z uloupených peněz, které získali okupováním evropských zemí. V létě 1944 Edward Playfair obhajoval pozici Velké Británie "Nic se nestalo, abychom změnili naše pohledy na situaci, které jsou zcela jiné od ministerstva financí USA. Myslím si, že jsou více důležité, než abychom se drželi dozadu, a měli bychom akceptovat jejich názory jako za ty správné. Viděl jsem vypis, že Osa Berlín-Řím-Tokio, platí ročně BIS 760 000 liber v úrocích. A BIS dostává jednu třetinu jako dividendu. A my máme zbytek."

Od roku 1944 mělo ministerstvo financí USA velké množství dokumentů o kolaboraci BIS. Norská vláda v exilu vydala formální protest proti bance pro mezinárodní vztahy (BIS). Henry Morgenthau byl připraven konat. V Brettonwoodu, New Hempshire delegáti ze 44 spojeneckých a partnerských zemí, přijeli na otevření finanční a měnové konference, pořádanou Spojenýmy státy Americkými. Budou jednat v tomto letovisku. Byli to reprezentanti USA, kdo měl hodně informací a byli to oni, kdo představil tuto resoluci na konferenci, aby BIS byla rozpuštěna a to tak rychle, jen jak je to možné.

Henry Morgenthau byl potěšen s tímto dokumentem, byl přesvědčen a nadšen, že tato rezoluce je potřeba. Ale ne všichni účastníci konference byli takové náklonosti. Zastupovaný názor centrální bankou Velké Británie a také ministerstvem financi, ekonom John Maynard Keynes se setkal s Henry Morgenthauem a řekl mu mimo záznam, že BIS by neměla být uzavřena, protože bude potřeba pro další řešení po válečných finančních reparací. Během diskuzí na Brettonwoodské konferenci, válka se začala obracet proti nacistům.

Vojsko USA, zahájilo invazi na sever Evropy. Během jedenácti týdnů, osvobodili Paříž. Drsné zacházení bylo běžné na pařížanech, ketří kolaborovali s nacistickým režimem. Ale když Morgenthau poslal agenta z ministerstva financí do Paříze, s osvobozeneckou armádou, odhalil velmi nepříjemnou pravdu až do jaké hloubky probíhala kolaborace. V prosinci roku 1944, dorazil na jeho pracovní stůl report o aktivitách pařížské pobočky, americké banky Chase (majoritní akcionář byl tou dobou John D. Rockeffeler Jr.), která patřila k největším bankám v USA.

Pařízská pobočka Chase, se ukázala jako nejvíce usilující o jakýkoliv vztah s nacistickým režimem. Například banka Chase získala právo vést bankovní konto nacistické ambasády v Paříži. Snažili se získat i tak směšné položky z nacistů. Veškerá snaha banky Chase byla očividně s cílem udržet status banky za jakoukoli cenu. Doporučuji, aby toto vyšetřování bylo urgentně podstoupeno. Měla by do Paříže být poslána posila, tak rychle jen jak je to možné. V New Yorku, agentka ministerstva financí Marjorie Farberová měl na starost vyšetřit banku Chase.

Ministerstvo financí zažádalo banku Chase, aby poskytla veškerou korespondenci mezi ředitelstvím v New Yorku a pařížskou pobočkou a já tam byla poslána, abych se na to podívala. Bylo zde podezření, že banka Chase kolaborovala s německým průmyslem. To je to proč mě tam poslali. A po těchto indíciích jsem také pátrala. Jestli něco na tom je, nebo ne. V průběhu vyšetřování Marjorie Farberová objevila obávanou pravdu. V roce 1941 byl ohlášen pokles zisku, díky omezení svobod židům ve Francii.

Banka Chase přistoupila ke kontroverzním rozhodnutím. Byli nemilosrdní, pohrávali si s myšlenkou, že pokuď je tohle ten problém, tak u vkladatelů kteří byli židé, tak bychom jim vůbec nemuseli vracet jejich vklady! Tyto kroky bankou Chase v Paříži, které byli namířené proti židům, se přihodili, kdy ještě byly USA v příměří s Německem. Pozdější report uvedl, že kroky pařížské banky Chase byly na popud vyhlášky, aby banka zmrazila účty židovským klientům. Kdy měli za to, že zmrazení účtů je legální.

Stejný report také uvedl, že nejvyšší představitelé pařížské pobočky Chase, že se snažili být co nejvíce milý na úředníky nacistického Německa. Vyšetřování amerického ministerstva financí narazilo na další banky, které kolaborovaly s nacisty. Jedna z bank, teď si nepamatuji, jestli to byla Westminster(NatWest), nebo Barclays banka. Vznesli dotaz na zastupitele, který byl zvolen německou diktatůrou, jestli zaměstnance židovského původu mají dále zaměstnávat, nebo propustit.

A jeho odpověď byla "Je mě to úplně fuk, tohle řeší francouzské nařízení. Já žádné nemám." A samozřejmě oni neměli povinnost se takhle ptát, očividně jejich záměr byl udělat dobrý dojem. Vlastně report Farberové uvadí obě banky Westminster i Barlcays, které mají sídlo v Londýně. Že obě banky dobrovolně uvedly nacistům, že zaměstnávají lidi židovského původu. Ale v reportu už není zmínka o tom, jestli zabavili investice židů, jak například uvedla banka Chase.

Banky ve Francii, měli zájem rozvíjet obchod s nacisty. Byl to vlastně kompromis. Pokoušeli se poskytovat služby nacistům, poskytováním informací, které by sloužili ve prospěch němců, výměnou za zisk. Sedm francouzských bank a anglická Barclays jsou obžalováni za zadržování židovských vkladů, jediná Barclays to přiznává a chce tyto vklady všechny vyplatit zpět. V roce 1998, se Švýcarské banky rozhodly vyplatit přes miliardu dolarů lidem, které přežili holokaust, a také pozůstalým.

Když spojenci překročili řeku Rýn, spatřili osud těch, kteří neměli štěstí utéct, Když spatřili Hitlerovi koncentrační tábory a tábory smrti, tak se zjistilo, že nacisté brali zlato obětem, i na těch nejosobnějších místech. Bylo zde i podezření, že nacisté použili BIS, pro zpeněžení uloupených ceností, za švycarské franky. Já si nemyslím, že BIS vědělo, co vlastně dělají. Ale ministerstvo financí USA bylo přesvědčeno, že BIS vědělo, že Němci se podílí na okrádání svých obětí.

A to až do té míry, že okrádali oběti holokaustu o zlaté zuby, nebo zlaté hodiny a podobně. Report americké tajné služby ukazuje, že nacisti posílali zlato ještě 2.dubna 1945. Žádný přímý důkaz nebyl, jeslti BIS vědělo odkud je zdroj zlata, nebo zda je to z koncentračních táborů. Důkazy o tom, jestli se dva ředitelé BIS vědomě podíleli na obchodu obětí holokaustu byl na dohled.. V březnu roku 1945 poslal vyšetřovatele do Basileje, aby vyzpovídali McKittricka.

"Myslím, že Vás bude zajímat přiložené mé memorandu rozhovoru s McKittrickem ve Švýcarsku. Byl jsem překvapen, jak dobrovolný rozhovor kterého se účastnil McKittrick, který měl hájit BIS, by mohl být ve vyšetřování tak přínosný. Zeptal jsem se McKittricka, proč podle jeho názoru Němci dovolili BIS fungovat takovým způsobem, který popsal. McKittrickova odpověď byla následovná "V Německu existuje malá skupina lidí, která nesdílí nacistický pohled, ale jsou pro nacisty a vedení německých financí tak důležití, že je nechali vykonávat dál jejich důležité posty.

Zeptal jsem se McKittricka, jestli by uvedl někoho z této malé skupiny lidí. Jedinou osobu kterou zmínil byl Puhl." Můžete sdělit vaše celé jméno? Následující rok, člen dozorčí rady BIS a vice prezident Říšské banky byl obviněn ze zločinu proti lidskoti a obviněn z obchodem se zlatem, od zavražděných židů v koncentračních táborech. Zabíjení z první ruky nebyla jeho vina, byl souzen hlavně za dvě aktivity. Jedna byla zpeněžnění děsivých věcí z koncentračních táborů, zlaté zuby, zlaté hodinky, zlaté tužky, zlaté obaly na brýle které byly odebírány zabitým lidem v koncentračních táborech.

Takže Říšská banka neměla tak veliké zločiny, prostě menší zlo. Druhá aktivita byla, dostupné fondy pro SS, k budování koncentračních táborů. A Puhl byl jen prostě člověk, který kontroloval, aby peníze nebyly utráceny bez myšlenkovitě. A aby byly používány na věci, ke kerým byly určeny. Také byl vyšetřován a obviněn člen dozorčí rady BIS a prezident Říšské banky Walther Funk. "Že by ředitel Říšké banky o tom nevěděl? Věděl jste o 1000 vagónech textilu, který byl poslán do skladů, které pocházeli od mrtvých židů z koncentračních táborů?"

V průběhu výselechů se dostaly na povrch další machinace. Nazval jsem to pak později "Dokumenty drážďanské banky" o kterých jsem si myslel, že jsou důležité, v kterých byl seznam amerických bankéřů, kterým byla poskytnuta vyjímka k obchodním stykům. Myslím, že ten dokument se tak i jmenoval. Byl to seznam bank, které s němci prostě obchodovaly. A banka Chase byla určitě na tom seznamu? Určitě Chase byla v tom seznamu! Nemohl jsem z toho spustit oči. Když se válka blížila ke konci, Morgenthau dostal report o tom, jak se nacisti chystají vzkřísit, po jejich porážce přes investice amerických bank a dalších spřízněných zemí.

Jeho podezření o německém znovuposílení ho podnítilo k vypracování plánu, který byl znám jako "Morgenthaův plán" a zapsal se neodmyslytelně do historie. Postoj Morgenthaua a Whita, bylo prostě, že Německu by nemělo být dovolena re-industrializace. Němci se měli stát pěstiteli zelí. Mělo jim být dovoleno mít jen malé prodejny a pěstovat obilý. Neměli se stát nikdy industriální mocí. Morgenthaův plán byl odmítnut. V dubnu roku 1945, ztratil jeho největšího ochránce.

Po smrti F.D. Roosevelta, Morgenthau podal demisi z veřejné služby a vyšetřování bank a kolaborace s nacisty šla ke dnu. Žádné kroky nebyly učiněny proti bance Chase, Barclays, nebo Westminster, a v Basileji banka pro mezinárodní vztahy (BIS), pokračuje v obchodech do dnešních dnů. Důležitá věc byla, udělat cestu pro řádné vypořádání po válečných dluhů. To bylo co je zajímalo, ať byli na jekékoli straně. Pokuď máte jednu instituci v Evropě, kde chcete fungovat, být důležitý a pomáhat s poválečným vyrovnáním.

To je to co BIS dělalo. Podle výpovědi jste uvedl, že jste upadl do rukou zločinců. Tvůrce BIS, Hjalmar Schacht byl uvězněn nacisty poslední měsíce války. Norimberský soud ho poslal na osm let do vězení nucených prací. Jak víte Hitler je mrtev. (nebyl, byl osvobozen anglickou tajnou službou MI6, operací Winnie The Pooh, *pozn. překl.) Na žádost byl sprostěn veškerých obvinění a založil si vlastní banku. Jeho přítel Montagu Norman se stal Lordem. A zapsal se do historie jako nejdéle působící guvernér centrální banky Velké Británie v historii.

McKittrick rezignoval na konci války v BIS a odletěl domu do USA, kde se stal vice prezident banky Chase v New Yorku. Emil Puhl byl propuštěn po 4 letech a 7 měsících. A v roce 1954 zažádal o vízum do USA. Reference pro vyřízení víza mu poskytla banka Chase v New Yorku.

Generál amerického koncilu napsal k jeho válečným zločinům "Měl by být vyzdvižen fakt, že americký koncil nemá nic proti tomu, co by bránilo, aby pan Puhl obdržel plnohodnotné vízum, pan Puhl je vynikající bankéř z Německa a dostal několik pozvání velmi známých bankéřů, s kterými se bude účastnit na důležitých setkáních.

Dokumenty, jestli Emil Puhl vstoupil na půdu USA, zůstávají pod státním tajemstvím vlády USA. Oni zůstanou vždy na té správné straně. Bankovnictví je bankovnictví. A tihle chlapíci měli o sebe zájem a měli mírumilovné vztahy. Němci, Briti, jim to je jedno. Mírumilovné vztahy, kde všichni vydělávají peníze. Ti co bojovali proti bankéřům nedopadli moc dobře. Americký způsob života, který rozkvetl z naší republiky. Boj s nacismem byl u konce, boj s komunismem právě započal.

Harry Dexter White, 2. náměstek Henry Morgenthaua, byl nařčen z komunismu. Utrpěl osudný srdeční infarkt, při vyšetřování v roce 1948. White byl jediný kdo byl ve spojení s komunistickým agentem. Další členové vyšetřovacího Morgenthauova týmu a jeho celá administrativa byla nařčena z komunismu. Celá americká vyšetřovací komise společně s McCarthym se k nim chovala jako k odpadu.

Myslím, že pan Morgenthau se cítil zrazen. Byla jsem moc smutná, když jsem ho viděla jak se trápí, říkala jsem mu, že mu to nikdy nemůžou dokázat. A taky mu nic nedokázali. Byli to chudáci, někteří patřili k nejlepším ekonomům na světě. Jejich životy byli zničeny. Morgenthau strávil zbytek jeho života budováním archivu, aby zachoval pravdu pro další generace.