Vzpoura! Co naše zalíbení v pirátech vypovídá o obnovení veřejného prostoru
Díky. Před několika lety byl mùj syn, kterému je 9 let, často zván na oslavy narozenin s pirátskou tématikou. Samozřejmě vyvstala otázka, co si obleče. Pro první oslavy to nebyl problém - klasické pirátské kalhoty, košile, páska přes oko...
Ale jakmile byl pozván na pátou nebo šestou z těchto oslav, a jistě byste si dokázali představit, jak zábavné je mě mít za otce, řekl jsem, že ho vyšleme s AK-47 a nafukovací loïkou, nebo jenom v jeho normálních šatech s táškou plnou padělaných DVD - pozvánka říkala pouze "piráti". Piráti, jako všichni v těchto těžkých časech, rozšiřují své pole pùsobnosti. Takže namísto toho, aby se živili tradičně napadáním lodí jako v 18. století, se piráti nyní objevují na internetu, provozují pirátská rádia a také pirátí software.
A piráti umis»ují svoje logo, Jolly Roger, úplně všude. Dětské botičky, kravaty, lahve pro děti, knoflíky zavařovací sklenice a ano, dokonce i pirátské slipy. Takže: kdo jsou piráti a proč jsou tak populární? Jsou to jenom roztomilé postavy z knih pro děti, nebo násilničtí zloději, kteří se snaží zničit prùmysl? A jestli to druhé, proč oblékáme naše děti, aby je napodobovali? Protože mùj syn nebyl nikdy pozván na narozeniny s tématikou ozbrojených krádeží. Takže se snažím nějakým zpùsobem propojit tyto rùzné pirátské myšlenky.
A došel jsem k závěru, že piráti se objevují vždy v případech, kdy se v nějakém systému vyskytují chyby. A» už se jedná o ekonomii, politiku, spiritualitu, kulturu nebo umění, piráti nám vysílají signál, že něco, co by měli mít v rukou běžní občané, jim bylo odepřeno. Když se podíváme do historického zlatého věku pirátství, do sedmnáctého století, vidíme Anglii, Španělsko, Francii a Nizozemsko, jak se všemi silami snaží začlenit nově objevenou Ameriku do svých říší.
Právě toto je moment, kdy se rodí globální kapitalismus. Motorem tohoto hnutí je loï, palivem v těchto motorech jsou námořníci jako tady černovous. Mají výbušnou povahu, která se naplno projevila kvùli obrovskému tlaku, kterému byli vystaveni. Námořníci byli brutálně zneužíváni. Byli bičováni, mláceni, krmeni hnijícím jídlem. Námořníci byli v této době zřídkakdy placeni a pravidelně zraòováni. Jeden tehdejší spisovatel řekl, že být námořníkem znamená být chycen v systému, ze kterého není úniku, až na zajetí, dezerci nebo smrt.
Být námořníkem ve válečném loïstvu znamenalo být blízko smrti. A znak, kterým se v lodních záznamech označovala smrt námořníka: lebka a překřížené kosti. Námořníci se dali na pirátství protože už měli dost brutálního zacházení ze strany svých kapitánù. Život námořníka býval krátký, takže když bude krátký, proč si ho pořádně neužít? Když se námořníci stali piráty, žili na moři úplně odlišný život. Piráti si volili zástupce do svých vlastních úřadù. Piráti jedli dobré jídlo a pili dobré pití.
Piráti byli odškodněni ze společné pokladny, když se zranili. Ale co je nejdùležitější, piráti se mezi sebou rovnoměrně dělili o zisky. Běžně se o pirátech mylně uvažuje jako o pouhých zlodějích, ale co tomuto pohledu schází je, že tehdy kradli všichni: anglické námořnicko okrádalo francouzské, Francouzi okrádali Španěly Španělé zase Nizozemce. A všichni z nich kradli z pevniny. Dùležité je, že piráti nebyli nenáviděni kvùli tomu, že by kradli. Byli nenáviděni proto, že to, co si nakradli, nepředávali králi.
Byli nenáviděni proto, že se domnívali, že jsou něco víc než lùza. A přesně tohle dává hlasitě najevo jejich Jolly Roger. "Brutální zacházení, ponižující práce bez odměny - takový život my žít nebudeme." Piráti přicházejí s projevem radikálního sebeurčení. Stát se pirátem je emancipační krok směrem ze života plného utlačování. To je ten dùvod, proč své děti oblékáme do pirátských oblekù. Chceme jim dát zakusit tuto svobodu. Tito piráti z osmnáctého století vypovídají něco dùležitého o pirátství obecně: kdykoliv jsou prostředky mnoha lidí uzavřeny pro prospěch pouhé hrstky lidí, piráti povstanou, tento systém zbortí a bohatství dají zpět do rukou běžným lidem.
V kulturním slova smyslu jsme toto viděli v padesátých letech 20. století v BBC. BBC měla absolutní monopol na vysílání, ale hrála pouze asi hodinu populární hudby týdně. A kdo se objeví v tomto uzavřeném systému? Piráti. Přichází pirátská rozhlasová stanice Radio Caroline, která lidem dává zpět jejich hudbu Stejnou situaci vidíme u Henryho Hillse, piráta knih, který v roce 1706 začal tisknout levné verze populárních knih za takovou cenu, kterou si běžní lidé mohli dovolit.
A vládní tiskaře té doby, kteří měli na tisknutí monopol, tím tak štval, že mu běžně ničili tiskařské stroje a došlápli si i na něho samotného. Ale Hills byl odhodlaný a oddaný myšlence zpřístupòování vědomostí všem lidem. Proto všechny jeho knihy byly nadepsány takto: "Ku prospěchu chudým." Nazývali ho pirátem, protože bojoval za to, aby narušil privilegium elity a zpřístupnil informace všem. Jeho cíl si vzal za svùj další tiskař na druhém konci světa, muž, který na tomto principu radikálního sdílení vybudoval celý národ.
Díky ignorování britského autorského zákona se otec zakladatel Benjamin Franklin mohl vychloubat, že snadný přístup ke knihám pomohl běžným americkým obchodníkùm, aby inteligencí předčili aristokraty z jiných státù. A kvùli tomu byla Amerika známá jako pùvodní pirátský národ. Jejich první autorský zákon byl radikální text s názvem "Zákon na podporu vzdělávání". Jak mùže copyright podporovat vzdělávání? Velmi jednoduše. U každého nového vynálezu je vynálezci zaručeno období, kdy je jeho obchodování chráněné a on tak mùže vydělat zpět to, co investoval.
Ale toto období, které mùžeme nazývat obdobím kompenzace, je po krátké době následováno otevřením přístupu pro potřebu veřejnosti. Poté mohou všichni tento vynález prozkoumat, poučit se z něj a použít ho k novým vynálezùm. A právě tato myšlenka se téměř úplně vytratila. Všechno v naší ekonomice je orientováno pouze na soukromý zisk. To je dùvod, proč se piráti v tak velkých počtech opět vrací. Je hloupé piráty démonizovat, protože co nám naznačují je, že něco, co by mělo být veřejné, je drženo pro soukromý zisk.
Žijeme v dùsledně privatizovaném světě: jezdíme v soukromých autech, sekáme naše vlastní trávníky, v ekonomice soustředící se na osobní zisk. Ale činí nás to š»astnějšími? Svobodnějšími? Existuje staroanglická tradice, tzv. boření hranic. Zhruba v tomto období se každý rok lidé z farností vydali na pochod po veřejných pozemcích a shazovali všechna oplocení, která někdo stavěl, aby si pozemek zabral pro sebe. Veřejné pozemky byly pozemky, ke kterým komunita sdílela práva, kde lidé doslova sázeli a pěstovali rostliny společně.
Jeden spisovatel se o veřejných pozemcích vyjádřil v tom smyslu, že to bylo divadlo, ve kterém se odehrával život dané komunity. A v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy sílilo hnutí za privatizování pozemkù, se tato tradice boření hranic stala výraznou politickou manifestací. A z boření hranic se tedy stává projev pirátství. Piráti dnes zase vystupují na povrch, protože prostor, na kterém se život našich komunit mùže odehrávat, se opět neustále zmenšuje s tím, jak se uzavírá pro soukromé potřeby jednotlivcù.
Dnes se zabýváme otázkami a otázka, nad kterou bych chtěl, abyste se zamysleli, je: Co mùžete udělat pro to, abyste tento prostor opět rozšířili? Co mùžete udělat pro to, abyste obrátili trend soustředění se čistě na soukromý zisk zpět ku prospěchu veřejnosti. Výzkumy nám celkem jasně říkají, že ve společnostech, které více sdílejí, které více dbají na veřejný prostor, se žije lépe všem. Ale jde o mnohem více. Jestliže budeme žít v globální vesnici, potřebujeme veřejný prostor chápat globálně jako prostor, který musíme společně bránit.
Musíme znovu bořit hranice, musíme provádět ctnostné pirátské činy, abychom chránili veřejný prostor a změnili společnost tak, aby namísto pouhého soukromého zisku kladla dùraz na prospěch veřejnosti. Existují skvělé firmy, které přesně tohle dělají. Inovovat? Ano. Vydělávat peníze? Jistě! Ale zároveò úmyslně obohacují veřejnost. A není to přestně to, co vidíme tady na TEDu? Jedna z věcí, kterou nemùžete upirátit, je přednáška na TEDu! Jsou to myšlenky hodné sdílení.
A jak jsou sdíleny? Pod licencí Creative Commons. A co se tímto zpùsobem vytváří? Komunita, inspirace a dobré jméno. V roce 1726 byl známý pirát William Fly odtažen na šibenici, aby byl oběšen za pirátství. Úřední činitelé chtěli, aby o této popravě lidé věděli, protože chtěli, aby Fly veřejně litoval svých činù. Ale to nepočítali s jeho odhodlaností. William Fly zkritizoval popravčího za špatně odvedenou práci a převázal si smyčku, dal si ji kolem krku a prohlásil: "Pokud se vláda chce zbavit pirátù, měla by platit námořníkùm lepší peníze a zabránit kapitánùm, aby nás krutě zneužívali a chovali se k nám jako ke psùm."
Potřebujeme novou komunitu pirátù, muže a ženy, kteří budou hájit veřejné bohatství a stavit se proti nadměrnému uzavírání bohatství. Takže odložte své iPady a nasaïte si pásky na oko (vtip s rýmem). Pojïme pracovat na tom, abychom rozšířily veřejný prostor, ve kterém musíme všichni hrát své role. Děkuji.
