Úvod do Praxeologie
Ahoj, tady Praxgirl. Studuji vědu o lidském jednání zvanou praxeologie. Praxeologie je věda, která zkoumá vědomé chování lidí. Udává všeobecně platné zákony lidského jednání. Historicky vzešla praxeologie z ekonomie, když si lidé uvědomili, že ekonomie nevysvětluje jen ceny a další tržní jevy, ale veškeré lidské rozhodování. Asi se ptáte: "Proč bych měl studovat praxeologii?" Tu samou otázku si můžete položit i u ostatních věd, jako je chemie či fyzika.

Ale odpověď je snadná: protože nám pomáhá pochopit svět, ve kterém žijeme. Fyzika mi říká, proč je nebezpečné šahat na drát pod proudem. Ale když potřebuji s tím drátem manipulovat, fyzika mi rovněž řekne, že při použití izolačního materiálu, jako je guma, je to bezpečné. Podobně praxeologie nám dává nástroje pro pochopení lidského jednání nad rámec toho, co je vidět. Krátký příklad: znáte ve svém okolí nějakého kutila?

Řekněme, že Ted potřebuje ušetřit peníze a tak si sám obloží střechu, při čemž utratí tisíc dolarů za materiál. Řemeslníci by ho vyšli na pět tisíc dolarů. Ale co kdyby místo obkládání střechy vlastními silami šel radši do práce a tam si vydělal osm tisíc dolarů? Pak by měl jak novou střechu, tak ještě navíc v kapse tři tisíce dolarů Možná Teda baví pracovat na svém domě a potom ta ztráta tří tisíc dolarů stála za to.

Ale jestli jeho cílem bylo ušetřit peníze, tak vidíme, že udělal chybu. Praxeologie také pomáhá porozumět limitům lidského plánování. Toto je obyčejná tužka. Od nástrojů z dob minulých, jako například kopí, které má zhruba podobný tvar, se ale tužka liší v jednom klíčovém aspektu. zatímco kopí v minulosti vyráběl jeden člověk, na výrobě tužky se podílí obrovské množství lidí v harmonické spolupráci. Neexistuje člověk, který zná celý proces výroby tužky.

Tento jednoduchý nástroj každodenního použití neumí celý vyrobit ani majitel, ani zaměstnanci továrny na tužky. Ani horník v grafitovém dole ani dřevorubec nemusejí vědět nic o tom, kde nakonec jejich produkty skončí. To, co držím v ruce, je zázrak společenské spolupráce v obrovském měřítku, na kterém se nepodílel žádný centrální plánovač. Výsledkem je efektivně vyrobená tužka za cenu, kterou si může dovolit zaplatit téměř každý.

Výrobní proces tužky je sice poměrně složitý, ale existují samozřejmě mnohem složitější věci. Jako třeba ta věc, přes kterou k vám teď mluvím: internet. A co celé světové hospodářství? Co umožňuje tak harmonický přesun tolika zdrojů přes celou planetu? V minulosti lidé jen částečně chápali tento spletitý systém spolupráce. Takový systém mohl naplánovat jen Bůh nebo stát. Ale tak to není! Praxeologie nám osvětluje pravou podstatu lidského jednání a interakce pomocí logických úvah, kterým můžeme porozumět.

Praxeologie dokonce umí vysvětlit povahu a původ samotné civilizace. Moc se těším na všechny lekce, kterými budeme spolu procházet. Začneme se základními koncepty a pochopíme podstatu lidského jednání. V dalších lekcích nám praxeologické zákony pomohou porozumět komplexnějším jevům ve společnosti a uvidíme, jak nebezpečné jsou všechny snahy řídit společnost silou. Není to těžké pochopit. Jediné, co potřebujete, je zájem. Ale co by mohlo být zajímavější než pochopit lidské jednání? Uvidíme se v příští lekci.

Metodologie
Nazdar lidi, tady Praxgirl. V úvodu jsem definovala praxeologii jako vědu, která studuje logiku lidského jednání. V této lekci bych se chtěla věnovat způsobu, kterým praxeologie studuje lidské jednání a odvozuje univerzálně platné zákony. Narozdíl od chemie či fyziky se praxeologie zabývá lidskými bytostmi, a tak místo empirického pozorování musí používat logickou dedukci. Zákony lidského jednání, které praxeologie odvozuje, jsou vždy pravdivé a univerzálně platné, protože jsou logicky odvozené od jednoduchých a nepopiratelných skutečností.

Jak může být nějaký fakt nepopiratelný? Fakt je nepopiratelný tehdy, když pokus ho popřít naopak dokáže jeho platnost. Jakmile určíme jeden takový nepopiratelný fakt, můžeme z něj odvodit další nepopiratelné pravdy, které platí vždy, všude a pro všechny lidi bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, vyznání a barvu. Pokud se nikde nedopustíme chyby v logické dedukci a pokud předpoklady našich tvrzení jsou založeny na původní nepopiratelné skutečnosti, celý náš argumentační řetězec musí být v každém kroku nepopiratelně pravdivý.

Počátečním bodem praxeologie je jeden takový nepopiratelný fakt, který se navíc snadno pamatuje. Lidské jednání je účelové chování. Z této nepopiratelné skutečnosti je odvozena celá praxeologie. Tento fakt, či axiom, je nepopiratelný, protože, jak jsme již řekli, pokud byste chtěli tento axiom popřít, sami byste jednali za nějakým účelem! Zde je dobře vidět, že k tomuto závěru vede pouze jedna vhodná metoda. logická dedukce.

Než půjdeme dále, možná se ptáte. Je možné studovat lidské jednání pomocí empirického pozorování, kterému vědci říkají indukce? Odpovědět na tuto otázku vyžaduje, abychom si uvědomili rozdíl mezi objekty pozorování ve vědách jako jsou chemie či fyzika, a lidskými bytostmi, jejichž jedinečné vlastnosti jsme určili v našem axiomu. Přírodní vědy popisují dráhu letícího kamenu, atomy nebo planety pomocí příčiny a důsledku, ale lidé se od neživých objektů liší v jedné zásadní věci: lidé jednají!

Jednají za nějakým účelem a usilují o své cíle. Kameny, atomy ani planety nemají žádné cíle. Buď se pohybují nebo něco s nimi pohybuje, ale nemohou si vybrat ani se k ničemu rozhodnout. Lidé mohou a také to dělají. Přírodní vědy jako chemie či fyzika zkoumají své objekty a třídí je do nejmenších detailů. Umějí převést okolní svět do kvantifikovaných dat. Oproti tomu lidi ale nelze "spočítat". Lidé se každým dnem učí novým věcem, adoptují nové hodnoty a cíle a navíc své názory často mění.

Lidi nelze zaškatulkovat a předpovídat jejich chování tak, jak to lze u neživých věcí bez vlastní vůle a schopnosti se učit a vybírat si. Axiom lidského jednání nám říká, že jedinečnost každého člověka je logicky jediným správným startovacím bodem pro studium lidského chování. Existují tzv. "vědci", kteří se snaží popřít tento koncept a tvrdí, že jedinou správnou metodou lidského poznání je metoda používaná v přírodních vědách, ale my už vidíme, jak je jejich snaha marná a pošetilá.

Jsme na nádraží Grand Central Station v New Yorku. Zdejší shon a hemžení lidí je známé po celém světe. Chci vám jen názorně ukázat svůj příklad. Podívejme se na dvě různé metody zkoumání lidského chování. Behaviorální "vědec" by se sem postavil a jal by se pozorovat fakta. Lidé chodí tam a zpět bez jakéhokoliv účelu. Ale opravdový student lidského jednání si uvědomí, že lidé usilují o své cíle. V tomto případě se snaží dostat z práce domů! Je zřejmé, který z těch dvou je skutečným vědcem.

Snaha převést lidi na předvídatelná statistická data, což funguje v biologii, astronomii či geologii, je zde nejen naprosto nevhodná, ale je to i snaha o popření axiomu lidského jednání, je to protimluv. Metoda praxeologie zohledňuje lidské myšlení právě proto, že my, lidé, jsme vybaveni nástroji nezbytnými pro pochopení účelnosti lidského jednání. Rovněž je zřejmé, že z lidské jedinečnosti vyplývá omezenost rozsahu toho, co lze praxeologií vysvětlit. Snaha o absolutně úspěšné předpovědi na poli lidského jednání je usilováním o nemožné a je tudíž NAPROSTO NEVĚDECKÁ. Uvidíme se v příští lekci.

Účelové jednání
Nazdar lidi, tady Praxgirl. V minulé lekci jsem vysvětlila metodu, kterou praxeologie používá ke studiu lidského jednání. Představila jsem koncept axiomů a základních nepopiratelných pravd, ze kterých je odvozeno veškeré učení praxeologie. V této lekci chci vysvětlit, co praxeologie myslí pod pojmem účelové jednání a jak se liší od ostatních kategorií lidského chování, jelikož nepochopení tohoto rozdílu může vést k chybné kritice praxeologie.

Axiom lidského jednání říká, že lidé vědomě usilují o své cíle. To je samozřejmě něco jiného než neúmyslné chování, nedobrovolná reakce. Když mě doktor klepne kladívkem pod koleno a já kopnu nohou, jedná se o neúmyslné chování a tím se praxeologie nezabývá. Reflexy, situace mimo lidskou kontrolu, jako například nemoc, nebo vlivy přírody mimo naší kontrolu jako například počasí jsou všechno fakta, která člověk ve svém jednání musí brát v potaz. Někdy člověk dokáže silou své vůle potlačit nemoc, nebo se naučí nějak vykompenzovat své fyzické nedostatky, ať již zděděné nebo získané během života, nebo se může naučit do určité míry potlačit své reflexy.

V tom rozsahu v jakém je to možné se potom rozšiřuje pole působnosti praxeologie. Praxeologie studuje samo jednání, neřeší psychologické faktory, které k jednání vedou. Tímto se zásadně liší praxeologie od psychologie. Psychologie studuje jak vědomé tak podvědomé faktory, které nutí člověka jednat. Oproti tomu praxeologie studuje to samotné jednání a nezabývá se motivy, které k němu vedou. Proto praxeologický termín "nevědomý" je úplně něco jiného než psychologický termín "podvědomý", neboť každý patří do jiného vědeckého systému.

Používáním termínu "lidské jednání" praxeologie nemyslí jen to, že lidé mají nějaké preference, ale že ty preference ve skutečném životě promítají do jednání. Někdy má člověk preference týkající se věcí, které nelze ovlivnit, jako počasí. Například John má radši sluníčko než déšť, protože počasí je mimo jeho kontrolu. Jednající člověk si vybírá, rozhoduje se, usiluje o svůj cíl. Pokud člověk nemůže mít dvě věci najednou, musí si jednu z nich vybrat a druhou odložit na jindy.

Proto při každém jednání si člověk něco vybírá a současně odmítá něco jiného. A nakonec bych ráda zdůraznila, že praxeologie nerozlišuje mezi "pasivním“ a "aktivním" jednáním. Není žádný rozdíl mezi kuchařem, který chodí každý den do práce, a nezaměstnaným studentem, který je radši doma, místo aby hledal práci. Pokud máte možnost změnit svou budoucnost, je lhostejné, zda něco uděláte nebo ne, tak jako tak jde o jednání. Lidské jednání je účelové chování. Je to koncept, který můžeme chápat všichni a který je charakteristickým znakem lidských bytostí. Studiem jednání se zabývá praxeologie. Uvidíme se v příští lekci.

Předpoklady lidského jednání
Nazdar lidi, tady Praxgirl. V minulé lekci jsme rozebírali lidské jednání, které lze popsat jako účelové chování, a zabývá se jím praxeologie. Odlišili jsme lidské jednání od reflexivního chování, pouhých přání a psychologických konceptů. Ukázali jsme si, že každé, i to nejprimitivnější, lidské jednání, můžeme chápat jako volbu mezi věcmi, které jsme mohli bývali mít a věcmi, které skutečně máme.

V této lekci bych chtěla definovat nutné předpoklady lidského jednání, nebo jinak řečeno základní a logicky nezbytné podmínky pro účelové chování člověka. Lidé jednají tehdy, pokud cítí potřebu odstranit nějakou svou nespokojenost. Prostředí, ve kterém se člověk nalézá, je nějakým způsobem pro něj neuspokojivé a on ho chce změnit k uspokojivějšímu stavu. Jeho mysl si představí situaci, která mu vyhovuje lépe, a předmětem jeho jednání je snaha tuto situaci nastolit.

Pokud je člověk přesvědčen, že svým jednáním může svou situaci zlepšit, potom může jednat. Právě jsme definovali 3 předpoklady jednání. . Stav nespokojenosti. 2. Představa světa bez této nespokojenosti. Přesvědčení, že jednáním lze této změny dosáhnout. V těchto podmínkách lidé žijí. Pokud jednu z nich odstraníte, logicky i odstraníte koncept účelového chování. Pokud například odstraníte nespokojenost, zničíte i motivaci lidí jednat.

V tom případě se už nejedná o člověka, jak ho známe z reálného světa, ale o dokonale šťastného člověka, který nemá žádný důvod jakkoliv měnit svou situaci. Zbývající podmínky jsou irelevantní. Pokud odstraníte druhou či třetí podmínku, máte nespokojeného člověka, který si ale buď neumí představit žádné zlepšení, nebo nevěří, že toho zlepšení lze jakkoliv dosáhnout. V takovém světě by se člověk prostě poddal nevyhnutelnému, odevzdal by se do rukou osudu.

Jednání je proto snaha člověka dosáhnout štěstí. Slovem "štěstí" budeme nadále rozumět ty subjektivně vnímané cíle, o které člověk ve svém jednání usiluje. Praxeologie nezkoumá to, co by člověka "mělo" těšit. Praxeologie se jen zabývá uskutečněným jednáním a logikou, která ho řídí, ale ne tím, co člověka těší či trápí. V tomto smyslu je v praxeologii úplně jedno, o jaké konkrétní cíle lidé usilují.

Závěry praxeologie jsou platné pro veškeré účelové chování. Ať se jedná o běžnou či extrémní situaci, pokud může být jednání definováno jako účelové, musí být přítomny uvedené předpoklady a je demonstrována volba. Podobně jako u rozdílu mezi aktivním a pasivním člověkem z minulé lekce se lidé rozhodují a vybírají si i tehdy, kdy takové jednání v běžné řeči označujeme jako impulzivní či jako instinkt. Lidé si vybírají, i když jsou plni emocí.

Narozdíl od zvířat není člověk otrokem svých instinktů, ale je schopen své instinkty, emoce a nutkání potlačit. Emocionální jednání se od jiného jednání liší jen hodnocením vstupů a výstupů ze strany jednajícího člověka. Pokud se Georgovi lidé vysmívají, může se mu zdát praštit Johna jako přitažlivější cíl a cena, kterou za to musí zaplatit, méně zatěžující, než jak by se mu to zdálo, pokud by uvažoval s chladnou hlavou.

Také se může stát, že nutkání praštit Johna je pro George tak silné, že nevidí žádné nevýhody, které takové jednání přinese. Ať tak nebo tak, pokud se zaměříme na logické předpoklady, které vedly George k jeho cíli praštit Johna, tak vidíme, že George seřadil svá přání a touhy do žebříčku, a že si z nich vybral - jinými slovy jednal. Ahoj v příští lekci.

Já, tužka
"Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu." Toto je svět, ve kterém žijeme. Kdybychom jim každý den nebyli obklopeni, kdybychom to nepovažovali za samozřejmost, byli bychom ohromeni jeho nesmírnou složitostí a geniálností. Toto je dobře známá obyčejná dřevěná tužka. Mohli byste si myslet, že je jednoduchá. Je možné, že jste ji používali, když jste ještě neuměli číst ani psát. Ale jen to, že je dobře známá, neznamená, že je jednoduchá. Ve skutečnosti je složitá, propracovaná, nádherná, elegantní. Její samotná existence je příliš neuvěřitelná, aby to kdokoliv skutečně chápal.

Toto jsou základní materiály, tvořící tužku grafit, cedr, kov a guma. Ale kdybyste měli všechny součásti tužky přímo před sebou, uměli byste tužku vyrobit? Není to tak snadné, jak jste si mohli myslet. Ve skutečnosti, by to žádná samotná osoba na Zemském povrchu nedokázala bez pomoci nespočtu dalších. A to je klíčové pro pochopení světa. RODOKMEN TUŽKY Tužka je, jako vy nebo já, konečným výsledkem rozsáhlého a spletitého rodokmenu. Symfonií lidské činnosti, klenoucí se nad zeměkoulí. Skrze svou práci a vědomosti, bylo obrovské množství lidí zapojeno do tvorby této jednoduché tužky.

Narozdíl od vašeho rodokmenu, tužka pochází ze skutečného kmenu. Nejbezprostřednějším předkem tužky je cedr na tichomořském severozápadu. Ale dřevorubci, těžící dřevo, jsou také jejími předky. A tito muži nepracuji sami. Přímo jim asistují lidé a průmysl vyrábějící pily, lano a nespočet dalších nářadí, které používají. Ti jsou také předky naší tužky. Jako je čísnice v přilehlé restauraci, prodávající dřevorubci oběd. Ani se nezmiňujme o tisících lidí, účastnících se výroby této jednoduché svačiny. Napříč časem a prostorem se síť rozrůstá. Uvažte cesty, náklaďáky, lodě, komunikační systémy a lidi, kteří je navrhují, staví a udržují.

Všichni jsou nezbytní k dopravě dříví ke zpracování do výroben a továren. Všichni tito jsou také předky tužky. A i s prací všech těchto lidí, jsou vše, co máme namořené dřevěné laťky, holá polovina dřevěného těla tužky. Ale její rodokmen je větší a rozsáhlejší. Grafit se těží v Číňe a na Srí Lance. V továrně na tužky se smíchá s jílem a teplem a dalšími materiály, předtím než se vytlačí, vysuší a vypálí v peci. Lidé s odlišných kontinentů, odlišných kultur spolupracují, aby spojili tyto materiály s vosky a pecemi a vybavením z celého světa. Jsou také předky tužky.

To samé platí pro gumu. S indegriencemi z celého světa je konečným výsledkem podobně složité a exotické větve rodokmenu. Stejně jako je kování, kovový kroužek vyrobený z materiálu těženého, rafinovaného a dodáváneho z celého světa. Každá část tužky je výsledkem spolupráce a součinnosti miliónů lidí. Dohromady utvářejí neustále měnící se a přizpůsobující se proces. Změna v dostupnosti nebo ceně matriálu na jednom místě, může udělat jiný zdroj více žádoucím a proces se plynule mění a přizpůsobuje.

Je zde však více zarážející fakt. Neexistence organizátora, kohokoli diktujícího nespočet čiností, z nichž tužka vzniká. Každý člen tohoto rodokmenu poskytuje jen malé množství nezbytného know-how potřebného k výrobě tužky. Činí tak dobrovolně. Ne protože nezbytně tužky chtějí nebo se jim líbí, ale protože prací na jejich výrobě, směňují svou práci a dovednosti za mzdy, dovolující jim koupit to, co chtějí a potřebují. Co vidíte, je působení trhu.

Spontání soustava tvořivé lidské energie. Milióny lidí s jejich ruznými dovednostmi a nadáním dobrovolně se organizujících v odpovědi na lidskou potřebu a touhu. Jakoby vedeni neviditelnou rukou k podpoře cíle, který nebyl částí záměru. Každou sekundu našeho života těžíme z výrobků dobrovolné sponntání spolupráce. Toto je moderní svět. Je zázračný, je komplikovaný a stává se lepší každým dnem, tak dlouho dokud jsou lidé svobodní v jednání mezi sebou. Pokud můžeme ponechat tvořivou energii lidstva nespoutanou, neexistuje hranice toho, co můžeme dokázat. KONEC JÁ, TUŽKA založeno na eseji Leonarda E. Reada, zakladatele Nadace pro ekonomické vzdělání.