V roce 2007 se USA snažili vyvolat válku s Iránem. Jen jedna osoba tomu zabránila. A tohle je její příběh.
Tohle radši přeskočíme. to jsou fotky jak šli v čase, viděla jsem je tady, budou tu... zde je fotografie v Kuwaitu z února roku 1992. a tady jsem na pláži, kde vedle mě je výbušná mina. to jsem u základen s proti-letadlovýma raketama Stinger, měla jsem na sobě abáju, ale byla mě krátká, protože neměl delší.. tady na té můžete vidět v pozadí odstřelovací kulomety..

to jsem já a kamarádka v Bílém Domě.. jsme na pódiu, odkuď pokaždé promlouvají prezidenti.. tady jsem na palubě lodi USS Eisenhauer v Perském zálivu... blízko Iránu.. a to byl rok 1992 měla jsem děsivý pocit, že se něco špatného stane, protože ze stropu helikoptéry unikala nějaká kapalina, a říkala jsem si..uhh... ale podařilo se nám v bezpečí vrátit.

NEVYŘČENÁ PRAVDA
specialista na Střední východ bývalá konzultantka pro armádu USA Jmenuji se Gwyneth Toddová, jsem američanka, pracovala jsem mnoho let v Bílém domě a Pentagonu, a taky jsem sloužila tři roky v Bahrainu jako politický poradce, tohe byla moje kariéra a teď žiju v Austrálii. Navštívila jsem Sýrii v roce 1989, do Damašku, abych se naučila arabsky. "Hoří to"... Pak jsem okamžitě začla pracovat pro armádu Spojených států. A nastoupila jsem do služby deset dní po tom, kdy Saddám provedl invazi vojska do Kuwaitu.

A mluvila jsem díky mému školení arabsky. Takže mě okamžitě naveleli do pozice nákupu materiálů a konkrétně do vybavení zdravotnického materiálu, vybavené obranných chemických materiálů, například do zbraní, a také do proti-letadlových zbraní Stinger. A během té doby jsem strávila čas v mnoha zemích. Ale nikdy ne v Iránu. Ale chápala jsem, že Irán je tabu a hlavně za republikánů, když byli u moci. Za jejich vlády jsme s nimi vůbec nekomunikovali. Myslím, že to byl rok 1998, prezident Chátamí, dával interview pro Christiane Amanpour ze CNN, a v tomto rozhovoru sdělil, že je otevřen k zdvořilé diskuzi se Spojenými státy.

Okamžitě prezident Clinton následně na to přišel do mé kanceláře a řekl abych našla nějaký způsob, jak zlepšít vztahy s Iránem, rád bych s němi navázal dialog. Jedině dialog může tohle nějak posunout dál. Zastavit ho. Náš problém v USA je, že zde máme velmi silnou izraelskou lobby AIPAC. (sionisti také ovládají centrální banku USA) V podstatě měli moc na kurz historie USA již dávno v minulosti, kdy zastavovali jakoukoli snahu někoho, kdo se jim znelíbil. Jane Harman:"..je to v našem národním zájmu, abychom zabránili Iránu získat jadernou zbraň.."

Joe Lieberman:"nenechte si nikým namluvit, že atomový Irán je jen problém Izraele, není to tak.." Barack Obama:"Izrael vždy musí mít právo sám se bránit, před jakoukoli hrozbou.." Žádný prezident, žádný kongresman, žádný senátor nemá šanci na znovuzvolení, pokuď bude vystupovat proti AIPACu. Takže prezident Clinton, a bylo to v době jeho druhého volebního období a on neměl už co ztratit, tak mě dal vědět, abych si zjistila, co má AIPAC zalubem, protože oni by se snažili zastavit tento pokus o dialog s Iránem.

Chodila jsem skoro každý týden na oběd s ředitelem a politickým poradcem AIPACu. On se snažil dostávat informace ze mě, o tom, co plánuje prezident Clinton. Já jsem se snažila dostat informace z něho, který senátor bude mě bude posílat dopis, v kterém bude na mě řvát, že nesmíme jednat s Iránem, a já budu muset na něj reagovat. Byla to taková hra na kočku a myš. Obama pokaždé, nebo jeho vláda, tlačí na Netanyahua nebo Ehud Baraka, aby se dohodli s Palestinci.

A aby přišli s řešením dvou samostatných státech. Z ničho nic, všude v novinách a médiích se objevovali titulky "Irán má atomovou bombu!" A bylo to jako pes a veverka. Jako kdybych zavolala svého psa, a já bych jí ukázala prstem tam a zavolala "podívej veverka", okamžitě by se tam rozběhla a začala ji hledat. A bylo by úplně jedno, jak mě má můj pes rád.(reflex) A přesně takto reagují i lidé. Pokaždé, když někdo zvolá "Irán má atomovu zbraň!" Tak se rozhodíme a říkáme "zapomeňeme na mírové jednání, zapomeňte na Palestince, o můj Bože" Takže je to velmi, velmi užitečný nástroj.

Jednoduchá otázka. Volala mi jedna paní a ptala se mě, jestli se můžeme setkat v restauraci. A já řela, že samozřejmě. A tak jsem přišla na tu schůzku do té restaurace a byla tam tato paní, ještě s nějakou kolegyní. A předložili mě své odznaky a sdělili mě že jsou od FBI. Tak jsem řekla "Ok." A řekli mě:"My jsme konečně dostali zelenou, abychom vystopovali, kdo vypouští tajné informace a předává je Izraeli, a chtěli je využít k rozpoutání války s Iránem." "A Vy tu osobu znáte velmi, velmi dobře o kom si myslíme, že to je."

Ten chlápek byl uprostřed jeho šestého rozvodového řízení. A scházela jsem se s ním jednou týdně na večeři, a nemluvili jsme jen o rodině, ale snažila jsem se z něj dostat kdo vynáší ven ty informace o Iránu a co s ním mají v plánu. Proč podporujete válku proti Iráku? A ta jeho odpověď byla děsivá. Ale nevím jak bych to jinak interpretovala. "mnoho, mnoho, mnoho lidí bude zabito" říkal mě:"nám je jedno co se bude dít s Irákem, Izraeli je fuk Irák, jenom potřebujeme mít základu, z které budeme operovat k změně režimu v Iránu." A díky tomu jsme pak identifikovali, že to byl Larry Franklin, kdo to vynášel.

Který byl zaměstnán v Pentagonu, který přeposílal informace izraelským lobystům. Oni ho dokonce přistihli v restauraci, kde přímo lidi z AIPACu na něj čekali. A měl u sebe tajné dokumenty o Iránu. A chytili ho při činu. Přiznal se k espionáži a k předávání tajných dokumentů. Ale ještě to museli dokázat těm američanům, kteří ale byli izraelští lobysti. Ale nikdo na ně nechtěl šáhnout. Takže v roce 2004 mě znovu zavolali z FBI, a řekli mě, že oni ví, že ti lidé jsou špehové, byli přichyceni při činu.

Všechno to souvisí s Iránem, můžete za námi dojít a promluvit s lidma z ministerstva spravedlnosti? A já řela, že ano. Byla jsem konfrontována skupinkou mužů, kteří byli docela nepřátelští a byli docel hnusní. A já jim řekla prostě:"Myslím, že si vůbec neuvědomujete, co vše je tady v sázce." Řekla jsem jim, že Irák je v šíleném stavu a všude tam umírají denně lidé, a že se to nijak nezlepší. A teď zde mluvíme o lidech, kteří chtějí válku s Iránem. Mluvíme tady o roznícení konfliktu který by vedl k možné 3. světové válce.

Nechali by jste zabít statisíce, možná i mnohem více Iránců, a také tam budou umírat i američani. A možná by to byl důvod, který by spojil sunnity a šiíty, proti nám všem. Protože Irán nesympatizuje s Al-Kajdou, ale pokuď by jsme začali bombardovat Irán, tak by Saudové mohli být spojenci Iránu, protože to je hrozba vůči Islámu, vůči muslimům. řekli mě:"Promiňte, moc krát děkujeme, my Vám zavoláme." Irák bude přestupní stanicí k změně režimu v Iránu. Uděláme invazi do Iráku, nastolíme vládu, která bude přátelská k Izraeli a k nám(USA).

A od tam bude možné zasahovat do iránské politiky a vytvářet problémy. Tohle byl původní plán. Takže proto všechny naverbovali, abychom vstoupili do Iráku a zbavili se Saddáma. Poprosili mě abych šla do Bahrainu. A moje práce tam byla ochrana amrádních vojsk a politický poradce. Neměla jsem žádnou imunitu, nebyla jsem diplomat, nebyla jsem voják, byla jsem civilní zaměstnanec vlády. Zajišťovala jsem aby naši admirálové a naši lidé, a naši námořní kapitáni byli na základnách. A vysvětlovala jsem jim pravdu.

A řekla jsem :"Poslyšte, tohle je rutinní hra, která je zde hrána." "Nepřežeňte vaše reakce" A všechno bylo v pohodě, až do roku 2007. Můj známí pracoval u námořnictva na základně v Bahrainu. A setkali jsme se, a mluvila jsem s americkým admirálem. a řekl mě:"Podívej se, mám obavu, že zde bude komunikační nedorozumění." někdo říkal, že se chystá falešná vlajka, a zaútočí na základnu. A tak začne válka. Takže po mě chtěl, abychom navázali telefonní kontakt s Iránem. Abychom jim řekli: "Podívejte se, cokoliv tady děláme je rutina." Řekla jsem mu, jestli to navrhne Washingtonu?

Odpověděl ano, a já mu na to řekla, že se ho zbaví. A on řekl:"Myslíš? To ne...proč by mě se mě zbavovali?" Protože lidé, s kterýma budeš mluvit chtějí válku s Iránem. říkal:"Né, ne ne....." "Nikdo nechce válku s Iránem" A já mu řekla:"Ano, chtějí..!!" A jsou to úplně stejní lidi, co nás nahnali do války s Irákem. Oni to vyvolají, pokuď budou mít tu možnost. A stalo se přesně to, co jsem předpověděla, ten kontakt s Iránem se nikdy neuskutečnil. Nacpat zpátky do krabice.

George W. Bush v roce 2007 říkal, že to je poslední šance započat válku s Iránem a svrhnout režim. On tedy pak odvolal jednoho admirála z Bahrainu, který byl velmi velmi dobrý člověk. A poslal tam nového admirála(Kevin J. Cosgriff). Tohoto nového admirála jsem znala už z dřívějška, a tehdy byl ještě kapitán v Bílém domě. Jednoho dne si mě omylem zpletl se studentkou na praxi a poprosil mě abych mu vyhodila koš se smetím. A já se na něho podívala a řekla mu:"Připadám Vám, že jsem popelář?" Od té doby jsem ho neviděla, až do té doby co jsem byla v Bahrainu.

A setkali jsme se, ale to už byl tří hvězdičky na váložkách a byl místoadmirálem. A byl to můj nový šéf.(Kevin J. Cosgriff) Takže bych měla jít vysypat to smetí. Okamžitě jak přišel na základnu, tak dal jasně najevo, že jeho agenda je dostat Irán zpět do krabice. V květnu roku 2007, byly naplánovány první rozhovory mezi Iránem a Irákem, mělo to být v Bagdádu. A cílem bylo zastavit násilí v Iráku. A bylo to velmi, velmi důležité, protože v Iráku to bylo hodně zlé, a my(USA) jsme to zapříčinili.

To co udělal admirál bylo, že se v ten samý týden rozhodl přemisťovat lodě po Perském zálivu. Nikdo neměl čas sledovat přesun lodí po celou dobu. Je to ponecháno vlivu vojenských velitelů, protože nikdo na to nemá čas. Nikdo si toho nevšímal, ani ministerstvo zahraničí by si toho nevšimlo, jedině kdyby je na to někdo upozornil. Admirál nechtěl, aby se to někdo ve Washingtonu nedozvěděl. "Projedeme Perský záliv a budeme pozorovat, jak budou reagovat iránci." Nebyla to záminka k válce, ale mohlo to tak vypadat a někdo by mohl zpanikařit a na nás vystřelit.

A mohl by to být jen jediný výstřel, a my bychom měli záminku k palbě. V rámci "sebeobrany". O tom nevědělo ani ministerstvo obrany. A oni(lidi z min. obrany) přišli za admirálem a řekli mu, že to nesmí dělat, respektive může to dělat, ale musí o tom informovat naše spojence v Perském zálivu. A sdělit jim, že to má mírové poslání, a jak já tomu rozumím, tak to mělo být i znamení Iránu, že:"Nebojte se, tohle je za mírovým účelem." Admirál mě zavolal dolů do jeho kanceláře.

A nechal mě tam sedět, mezitím, když volal do Saudské Arábie. Samozřejmě Saudi o tom už dávno věděli, a tak stejně i iránci už vše věděli. Celý plán tím byl zmařen. Seděla jsem ve své kanceláři a bylo asi dvě nebo půl třetí odpoledne, a přišel za mnou jeden poručík a měl v ruce nějaký kus papíru v nějaké složce. A v podstatě mě sdělil, že je zde podezření na hrozbu atentátu, který má údajně sponzorovat Irán, na člena americké armády. Ale mě to nedávalo smysl. Těžko by někdo plnil rozkazy zadané od iránců.

Admirál si mě zavolal do jeho kanceláře. A hovořili jsme o tom, a já mu na to řekla, že to nedává smysl. a on řekl:"Ale jestli to je pravda, tak mohou umírat lidé." "Můžete nám pomoci?" "Vy znáte dostatek lidí, na tomto ostrově, aby jste mohla najít pravdu." "Nebudete mít žádnou ochranu, ale můžete zachránit životy." A říkala jsem si, pokuď to může zachránit životy, tak:"Ano" Byla jsem idiot, totálně mě oblbnul. Ale věděla kdo jsem a taky jsem to udělala. Nesetkala jsem se s údajným atentátníkem, setkal jsem se s velmi vlivným a známým aktivistou za lidské práva na Bahrainu (bahrajnec-šiíta).

A já se ho zeptala."Podívejte se, připravuje se nějaký atentát?" A on odpověděl: "Ne. Určitě Ne." A i kdyby někdo říkal, že připravuje atentát, tak bychom se snažili toho člověka eliminovat říkal, že tady něco nesedí. A já mu řekla že v pořádku, a že se mu ozvu. Mezitím, jak jsme tam seděli, přišli za náma dva policisti v civilu. Potřásli mě i jemu rukou, a on úplně zbledl. A udělali si z něho legraci, že přibral na váze. A že bude muset něco dělat, aby ho předehnal. Když odešli, tak mě vysvětlil, že zrovna tihle dva ho mučili, když byl zavřený ve vězení v Bahrainu.

Říkal, že to co se tady děje je něco zlýho. Tak jsem mu řekla, ať jde tedy svou cestou a že já zase půjdu svojí. Takže já se vrátila v ten samý den v noci na základnu, bylo asi půl jedenácté. A zkoušela jsem použít svoje ID ke vstupu, ale nefungovalo. Říkala jsem si, co se to děje, a tak jsem zavolala vedoucího noční služby. A on mě znal, a tak mě otevřel a pustil mě. Takže jsem šla dovnitř. A napsala jsem report o tom, že Irán za žádným atentátem nestojí, že nic z toho není pravdivé a nic takového se nechystá.

A pravděpodobně ten, kdo připravil ten report, to věděl, a je nutné toho člověka dohledat. Ten report jsem pak dala na stůl vedoucímu informační služby a šla jsem domů. On přišel po půlnoci, našel ho, napsal k tomu své stanovisko a poslal to do Washingtonu, aniž by to sdělil admirálovi, protože admirál v tu dobu nebyl přítomen. Druhý den ráno v sedm jsem přišla do kanceláře, byl to pátek, takže to nebyl pracovní den. Byla jsem pozdravena ve dveřích šéfem armádní informační služby, a řekl mě, abych opustila základnu, něco špatného se děje.

Řekl mě, že přeposlal můj report, a že to byl jeden z nejlepších reportů, které kdy viděl. A ten report jde znovu do Washingtonu. Ale admirál je rozčílen, a také bezpečnostní velitel. A já zavolala velitelce Lynn Chowové, a zeptala jsem se jí o co zde běží? A řekla mě, že mi suspendovali můj přístup do prověrky přísně tajné. A já se jí zeptala:"Proč?" Odpověděla mě :"To je tajné." A já jí řekla, že žádám vysvětlení, a ona mě řekla, abych přišla na základnu. A já řekla:"Ne, Vy příjďtě za mnou." A ona odpověděla: "Ne" Takže v té situaci, jsem byla zcela zmatená.

Zavolala jsem svému známému, který byl na základně. A řekla jsem mu, že musí zjistit, o co tady běží. A tak šel a zjistil, když mluvil s náčelníkem štábu, a našli dopis, který jsem měla, a byl datován k 13. prosinci 2007, byl psán velitelkou Lynn Chow. Bylo tam napsáno, že mě suspendují moje přístupy k informacím. Také mě zrušili přístupy k dvěřím do štábu. A bylo tam uvedeno, že všichni moji kolegové o tom byli informováni. Poslali bahrajnskou policii do vesnice, kde jsem bydlela a čekali na mě až tam vjedu.

A buď bych byla zadržena a nebo zabita. Když by mě zadrželi, tak by mě přišili obvinění, že jsem byla špión pro Irán. Zrovna jsem jí kvůli tomu suspendovali její přístupy na základnu. A plánovala teroristický útok na základně a financovali ji Irán. To by byla záminka pro válku. Druhá možnost byla, že by mě zabili. Kdy by pak řekli, že Irán nechal zabít amerického vojáka v Bahrainu. A to by byl taky pro důvod, jak mít záminku k napadění Iránu. Byly prostě jen dvě možnosti, které byly možné. Snažili se ten dopis schovávat. Nechtěli mi ho dát.

Ale můj známý ho viděl. Bojoval jsem tři měsíce, abych ten dopis z nich dostala. A to už v té době jsem byla v Austrálii. V počátku, jsem měla obrovskou podporu od mých kolegů. Ale někdo z právníků, nikdo by se mnou o ničem nemluvil. Nedali mě žádné odpovědi. Do Austrálie jsem odjela na krátkou návštěvu, abych si srovnala co se vlastně stalo. A když jsem zde byla, jden z mých... já mám totiž firmu.. a to byl jeden z mých smluvních partnerů, byl to turecký miliardář, a on mě řekl, že mě zaplatí všechny účty a výlohy v soudním sporu s armádou, abych se tím netrápila.

Takže já se zde usadila v lednu 2008, poslal mě peníze, abych mohla zaplatit své právníky a to byla obrovská suma peněz. A dva dny na to ho našli zastřeleného na chodníku v Istambulu. Oni napsali, že to byla sebevražda, ale nebyl zde žádný dopis na rozloučenou. Stalo se to v sobotu odpoledne. Na chodníku na ulici. Kdo by se tímto způsobem zabíjel? Na takovým místě? Dostala jsem email, s omluvou, že je mrtvý. Jo, tihle lidi prostě se s ničím nepářou. Ty lidi chtějí válku. A chtějí tu válku teď. Budeme to Vy a já kdo zemře. Naše rodiny, a děti. Pokuď se rozpoutá tento typ války.

Finančně mě zničili. Koupili jsme tento dům, do kterého jsme se nastěhovali před třemi týdny. Ale já vím moc dobře, že oni se zasloužili, abych nemohla sehnat práci. Vím moc dobře, že obvolávali mnoho lidí, aby se mnou nedělali pohovor. K mým dveřím mě chodilo FBI v civilu a snažili se mě dostat na ambasádu. Byla to velká oběť. Ale cítím se z toho velmi pozitivně. A jsem jenom jeden člověk. Nemohu změnit vše. Cítím se..nevím jak to říci, ..něco jako že skoro cítim se arogantní, být naštvaná, že jsem nebyla schopná zastavit válku v Iráku.

Protože člověk nemá šanci a takovou moc zastavit obrovskou válku. Ale vím moc dobře, že jen pár lidí, mělo celou tu práci v rukou, aby se ta válka udála. Ale nikdo stejně neposlouchal. Takže si říkám, že jsem měla tu možnost to zastavit, ale nepodařilo se mě to. ale víte co, něco vyhrajete, něco prohrajete. Svobodný tisk, je něco neztravitelného pro lidi, kteří orchestrují tyto konspirace. Když totiž vidí, že se o těchto informacích dozvídají běžní občané.

Já respektuji židovskou víru, respektuji buddhisty, hinduisty, lidé jsou lidé... to je to co jsou.. není to o tom, jak je označkuješ... a nejsou zde žádné organizace, které by tohle mohly napravit. jenom lidé to mohou napravit.. a když se toho dostane dostatek do médií... to co je proti agendě těchto lidí,... tak zjistíte, že Vám utnou vaše připojení k satelitnímu vysílání(narážka na odpojování družic Press TV)