Doba je již zralá pro tento text, ačkoli vím, kolik negativních emocí u mnoha lidí zřejmě vyvolá. Příčina je však právě v "instalovaných" dogmatech, které jsou nám po léta nalévána do hlav. Když jsem ve své knize "Chléb a hry" v roce 2004 exaktně předpověděl dnešní hospodářskou krizi (prosím, odpusťte mi tu samochválu), mnoho lidí si tehdá ťukalo prstem na čelo, ale u tématu "Demokracie" jsou důsledky dramaticky horší.

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.

Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě, se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí:

V demokracii?!?
Lidé jsou bohužel již po generace udržování v tomto umělém "dualismu". Opakem demokracie je diktatura! S takto zjednodušenou představou o světě je možné manipulovat s miliardami lidí, aniž by to tušili.

Rozebereme-li si střízlivě náš dnešní svět a připustíme otázky, které nepodléhají politické korektnosti, zjistíme velmi rychle, že se za demokracií skrývá zvláštní forma diktatury. Když jsem se před pár lety dozvěděl, že "fašismus" se může lehce schovat do pláštíku "antifašismu", bylo mi hned jasné, jak chytré toto současné zřízení vlastně je, avšak jen v zájmu hrstky vyvolených. Skutečné záměry se schovají za svůj pravý opak. Tento princip znáte i ode mně, když komentuji zprávy z masmédií…

Přes vídeňský Institut für Wertewirtschaft jsem narazil na práci jednoho filosofa-ekonoma jménem Rahim Taghizadegan, který se tématem demokracie brilantně zabýval a která představuje podstatný základ tohoto textu.

Co vlastně znamená demokracie?

Pojem "demos" pochází ze starořečtiny a znamená asi tolik, co dnešní slovo "vesnice". Nejmenší spravující jednotka se v antice nazývala "deme", přičemž se tím v positivním slova smyslu označovala samovláda občanů. Je třeba si však na tomto místě říci, kdože to byli ti občané. Občané nebyli lid jako takový, nýbrž menšinová skupina lidí, kteří představovali politický orgán demosu (rozuměj vesnice). Převážná většina lidí byla z vládnutí vyloučena. I slovo "lid" bychom měli lépe prozkoumat. Slovem "lid" se rozuměla skupina svobodných obranyschopných mužů, kterým bylo přiznáno právo nosit zbraň. Tyto dva orgány, občané a lid, netvořily více než 5 � 15% celkového počtu obyvatel vesnice. Zbývajícím 85ti procentům "nesvobodných" bylo zapovězeno ovlivňovat politické dění. Volby v této jisté formě "aristokracie" neexistovaly, neboť byly považovány za nedemokratické. Místo toho existovala stále se střídající forma politické účasti všech občanů tak, aby se nakonec "každý" dostal ke slovu.

Naproti tomuto veřejnému úseku demokracie stál privátní úsek poddaných, kterým se říkalo "idios". V průběhu idealizace "demokratické elity" se zřejmě odtud odvodilo dnešní slovo "idiot", kterým byla míněna pracující třída, která měla za úkol pracovat pro "vedoucí deme" a kterým nebyl dáván čas ani příležitost se nad touto nespravedlností ani zamýšlet.

I Římané oddělovali od sebe obyvatele pomocí pojmů Res Privata (vedení) a Res Publica (závislá spodní vrstva obyvatelstva). Viděno dnešním pohledem, vidíme zde jisté paralely, pokud vezmeme soukromé koncerny a držitele moci (včetně politiků) a na druhé straně máme sloužící, pracující třídu poddaných, kteří jsou v rámci republiky "drženi pospolu".

Možná si teď myslíte, že to trochu přeháním, neboť jen obyčejná věcná kritika svaté krávy jménem "demokracie" je často spojena s extrémní a a priori nepřátelskou opozicí.

Stále je nám opakováno, že demokracie reprezentuje "většinovou společnost", ale tak tomu opravdu není. Například většina Němců si nepřála EURO či odmítá německou účast na válce v Afghánistánu, ale to "demokratické" vedení evidentně nezajímá. Je rozhodnuto jednoduše proti vůli obyvatelstva, které je současně umlčováno různými strach nahánějícími příběhy. Vzpomeňme na všechny ty story o nebezpečí teroru, o klimatických katastrofách, chřipkové pandemii � ověřená to metoda, jak přesvědčit poddané.

Blbé je, že dnešní poddaní musejí pro "deme" tak tvrdě pracovat, že se již nedostanou k tomu, aby si přečetli něco od starých mudrců.

Aby se mohl podílet na antické řecké demokracii, musel každý muž prokázat, že vykazuje určité vlastnosti. V této době (cca. 500-300 před Kristem) byly předpisy pro přijetí velmi přísné. Člověk musel být starší 18ti let, musel pocházet z Atén a musel prokázat bezpodmínečnou nezávislost. Všichni občané (tedy rovněž členové "deme") mohli kdykoliv zřídit "vyšetřovací výbor", pokud byl uchazeč v podezření, že někdy v minulosti nestál při svých aténských rodičích, nebo že byl zbabělý ve válce.

Chtěl bych ještě jednou jasně říci, že při této proceduře se nejednalo o ucházení se o nějaký úřad, nýbrž jen o účast na demokracii tím, že mohu spolupůsobit při kontrole politických shromáždění, zda tato probíhají podle pravidel. Pokud chtěl někdo hovořit s předsedajícím takového shromáždění, který by se dal srovnat s dnešním kancléřem, bylo to téměř kdykoli možné. V průměru byl každý druhý občan jednou ve svém životě činný jako (neplacený) "kancléř".

Existovala také stálá armáda. V případě války byli obyvatelé (samozřejmě bez žoldu) okamžitě k dispozici, aby chránili vlast. Občanské shromáždění bylo zhruba srovnatelné s dnešním parlamentem, akorát s tím rozdílem, že "poslanci" nesli přímou odpovědnost za své chyby. Odhlasovaly se zákony a když někdo navrhnul změnu, která se také zrealizovala, byl "iniciátor" do konce života odpovědný, když ta či ona novinka přinesla v praxi problémy pro obyvatelstvo. V extrémních případech docházelo dokonce i k popravám.

Pomyslím-li na náš dnešní zákonodárný chlív, zřejmě bychom už žádné poslance neměli.

Platón to vystihl dobře: "Vidím přicházet konec každého státu, ve kterém zákon neurčuje panovníka, nýbrž panovník zákon."

Za těchto okolností se dá označit dnešní společenské zřízení za spíše pravý opak toho, co je ve skutečnosti "demokracie". Snad už je teď více jasné, proč ve svých knihách často používám výrazy jako je "Demokratismus" nebo "Demokratura".

Při mých zkoumáních mně vždy zarazilo, že velcí myslitelé a filosofové se vyslovovali jasně proti demokratickému zřízení, protože zde zřejmě spatřovali základ budoucí tyranie. Demokracie s omezenou dobou trvanlivosti? Zde se nám otvírají obrovské brány k přemýšlení. Kritika směřuje k tomu, že je třeba prozkoumat paralely diktatury jedné osoby, uskupení mocných (oligarchie) a tyranie zkrze lid samotný (demokracie).

Celá hra je velmi jednoduchá: "Kdo je u koryta, cpe se. Lhostejno, o který druh moci zrovna jde".

Vše se evidentně opakuje. Římský stát zanikl díky spotřebě vlastních zdrojů. Tento stav začal tehdy také neuvěřitelným nafukováním státního aparátu ve formě úředníků, politiků a podobným státním orgánům. Ať už v antickém Řecku, Římském impériu nebo ve Spojených státech, kterým se podřídil v podstatě celý zbytek světa, vždy se v demokracii objeví "třída", která se soustředí na to, aby lidi ovlivňovala a manipulovala s cílem udržet si pro sebe prebendy. Obyčejný člověk, který se lopotí jako poddaný, aby tento systém financoval, nehraje od určité chvíle žádnou roli.

Demeoti ovládají Idioty

Tyto souvislosti dokáží bystří lidé samozřejmě relativně rychle pochopit, což aktivuje určité morální komponenty, kdy člověk nechce potom být za tyto utlačovatelské mechanismy demokracie zodpovědný. S ohledem na "dogmatiky" našich demokratických vlád po celém světě, kteří umí přijít akorát s "kritickou" námitkou: "Demokracie sice není 100% spravedlivá, ale lepší systém neznám" pak máme hned důkaz, že v politice nejsou ty nejlepší osoby, nýbrž (přinejmenším morálně) ty nejhorší. Možná bychom si občas mohli vzpomenout na staré filosofy, neboť přesně toto zjištění bylo již mnohokrát popsáno.

Starý římský politický typus "Cato", který byl v rámci demokratických struktur vystřídán typusem "Césarem", hřměl směrem k masám lůzy, když jej před rozlobeným shromážděním táhli od pultu:

"Umlčujete ty, kteří nad Vámi převažují, jen abyste se sami vydali na milost vládě jednoho!"

Další průběh zániku Říma je znám. Rozpoznáme zde opět "podobnosti" s dnešním demokratickým "pořádkem"?

Masová hysterie při Obamových volbách ukázala více než jasně, ve kterém stádiu manipulace se obyvatelé této povětšinou demokratické planety nacházejí. Lidé plačící štěstím v den voleb. Když se při své badatelské práci ptám lidí, co vlastně dělá Obama lépe než třeba pan Bush nebo pan Clinton (myslím zcela konkrétně), tak se nedozvím vlastně nic víc, než krčení rameny a větu: "Obama je neuvěřitelně sympatický a já mu prostě věřím…" "Yes we can!" Touto lacinou frází nadchnout miliony lidí, to je skutečně mimořádné.

Všichni otcové zakladatelé USA byli všichni antidemokraté! To nemá co dělat s nějakými špatnými pohnutkami, avšak pouze a jen se studovanými historickými zkušenostmi. Obecně panoval názor, aby Spojené státy neupadly do demokracie, což bylo i písemně stvrzeno. Místo toho byla preferována republika, jejíž politické vedení podléhalo malému množství vybraných mužů se zvláštními zásluhami a jejichž úkol byl sloužit lidem.

Když americký prezident Andrew Jackson zavedl v rámci demokracie všeobecné volební právo, začalo také zároveň "podmazávání" ve formě povolebních dárečků pro rýsující se systém úřednictva. Slavný sociolog Max Weber označil tento systém jako diletantská správa loupeživých politiků (též profesionálních politiků).

Francouzský aristorkat Alexis de Tocqueville k tomu řekl:
"Prezident již nevládne v zájmu státu, ale v zájmu svého znovuzvolení; provozuje prostituci před lidmi a místo aby odolával jejich choutkám, tak jak by to byla jeho povinnost, nechá se pohánět jejich náladami"

Podařilo se mu tedy odhalit systém volebních lístků jako základ pro korupci a intriky!

Každé čtyři roky jsou i dnes lidé na jeden den "demokraté", aby si odhlasovali své nové vůdce. Vlastní odpovědnost lidí? Kdepak! Právě naopak! Říkáme to dokonce zcela nepokrytě: "Odevzdáváme svůj hlas!" Lépe se to snad ani vyjádřit nedá.

Potom zase tyranie pokračuje dál, lhostejno, kdo je zrovna u (údajné) moci. Tragické na tomto systému je, že není možné rozpoznat nějakou fyzickou osobu jako tyrana, nýbrž zde máme jakousi vytvořenou instituci "demokratického státu", která lidem namluvila, že tou institucí jsou vlastně oni sami. Systém politických stran v republikách dodatečně podporuje tuto chybnou doměnku. Špatného krále je možné rychleji vyhnat z paláce, než špatnou "demokratickou elitu", za kterou je navíc člověk sám zodpovědný, když ji přece "volil". A tady je právě ten omyl!

Jak svobodně a nezávisle jsou vlastně politici voleni? Velká část pobíračů státního platu jsou úředníci, nebo jinak státem zaměstnávaní lidé � ti dostávají svůj příjem ze státního rozpočtu. Další velké množství lidí je rovněž plně závislých na systému, ať už je to zkrze důchody, podpory, nebo jiné sociální dávky. Celkově je často více než polovina obyvatel demokratické země v této formě "polapena".

Podíváme-li se při této příležitosti na volební účast, která je cca 50% oprávněných voličů (u posledních evropských voleb to bylo asi 43%), je nám hned jasné, že politici jsou voleni v podstatě jen na státu závislými lidmi.

Vláda je tedy kontrolována těmi, kteří jsou na ní závislí!

Zajímavé je, že většina lidí instinktivně cítí tuto naprostou šílenost, jestliže jejich mozek zrovna nezamlžují masmédia. "Volíme menší zlo", říkává se často, nebo "proti těm nahoře se stejně nedá nic dělat".

Co to má prosím celé společného s lidem jako suverénem státu?

Demokracie se stala náboženstvím, o kterém se nikdy nesmí pochybovat, neboť jedinou alternativou je přece hrůzostrašná totalitní společnost, což nás "naučila historie 20. století", žeano. Jednoduchá, věčně chybná, avšak efektivní metafora, která pomalu ale jistě vede lid do duševního otroctví.

Ve snaze být opět zvoleni, slíbí politici všechno, především to, co nikdy nemohou splnit.

Právem volit se poddaní ještě zdaleka nestávají občany.

Jelikož demokracii věrní voliči podvědomě cítí celé toto pozadí, stoupá potenciál agrese, která může být politiky (kteří fungují jaké zástupci skutečných "deme") využita k iniciaci nových válek tím, že se budou konstruovat obrazy veřejných nepřátel.

Nic se nezlepší, pokud lidé nezačnou pomalu zkoumat základy. Pak bychom zřejmě mohli "znovuobjevit" férové alternativy soužití.

Milí čtenáři, doufám, že jsem Vám tímto provokativním textem přiblížil svou základní otázku:

Demokracie nebo tyranie, je v tom vůbec rozdíl?
Uzavřít chci své pojednání citátem od Gustava Le Bona z roku 1895:
Masy nikdy neprahly po pravdě. Od skutečností, které se jim nelíbí se odvrací a dávají přednost tomu, uctívat omyl jako svého Boha. Ten, který je umí klamat, se stává jejich pánem. Ten, který se je pokouší probudit, je vždy jejich obětí…

Andreas Popp: Vzdělání
Zdravím Vás, myšlenky, které zveřejním v tomto vydání, opět narazí na některá dogmata naší společnosti. To je sice škoda, ale nedá se jinak… Poté co jsem se stáhl z aktivního podnikatelského života se věnuji v podstatě už jen osvětě v zájmu lepšího světa.

Zní to heroicky, ale je to tak. Kdo se denně zabývá tím, aby si honbou za stále chybějícími úroky zajistil v rámci našeho vykořisťovatelského finančního systému své přežití, tomu často chybí čas a síla, než aby se zabýval zlovolnou podstatou dnešního zřízení. Člověk však chce být v obraze a mylně se domnívá, že toho dosáhne zkrze sledováním zpráv. Spíše pravý opak je pravdou. Koncentrujte se raději na Vašich pět smyslů a vlastní intuici, to je můj tip. Tímto vlastním počínáním rozpoznáte rychle skutečné souvislosti. V naší společnosti jsme permanentně udržování v uměle vytvořené dualitě. To u nepřemýšlejících lidí funguje velmi dobře - v zájmu systému. Prostí lidé nejsou hloupí, nýbrž spíše jen "ozářeni" systémem.

Když jsem nedávno přednášel v jednom německém městě, vedl jsem během pauzy velmi zajímavý rozhovor s jedním starým pánem. Jeho duch, vědomosti a vysoká úroveň způsobu jeho komunikace na mě udělal hluboký dojem. Jen jeho znalost historie a kultury byla ohromná. "Z rukávu" citoval Platóna, Goetheho, Schillera. Po tomto dlouhém, pro mně velmi zajímavém rozhovoru jsem se toho pána zeptal na jeho profesi. Jeho odpověď mně zaskočila. Byl to sedlák - a hrdě mi vyprávěl, že střední školu absolvoval ještě před svým vyučením (!) a neopoměl dodat, že v jeho mládí si "vzdělávací" systémy svůj název ještě zasloužily. Při jeho slovech se mi prohnala hlavou spousta myšlenek.

Vzpoměl jsem si na debaty s dnešními maturanty, kteří umí Goetheova Fausta jen správně zařadit, pokud si zrovna vybrali ten správný "volitelný" předmět (Leistungskurs). Dramatická selhání našeho (německého) vzdělávacího systému si někdo evidentně přeje jinak si to neumím vyložit. Nebo jak si chcete jinak tuto zrychlenou destrukci jediné německé "suroviny" vysvětlit? Už staří germáni, na které se normální lidé stále ještě zcela nesmyslně dívají jako na v kožešinách pobíhající mlátičky, jejichž hlavním úkolem mělo být zabíjení dobrých Římanů, vedli evidentně vysoce duchovně kvalitní život. Velikým cílem germánského člověka byla zřejmě skutečná svoboda.

Kdo dokázal sebe a svou rodinu uživit v rámci autarkního zemědělství ten této svobody dosáhl. Jednotliví členové se potom rádi podřídili hlavě rodiny. Ne jako otroci, nebo jinak utlačovaní nýbrž jako svobodně podřízení kteří se v zájmu vlastního zaopatření nechali začlenit do rolnické dělby práce. Silné rodinné pouto byl přirozeně nejcennější výdobytek, který bylo třeba chránit, jestliže hrozilo nebezpečí zvenčí. Zřejmě právě takto se po staletí či tisíciletí vyvíjela vysoká kulturní síla - v rámci této životní filosofie bez nějakého útisku!

Tato silná společenství zapřičinila další veliký vývoj řemeslo! Dokonce ještě v dnešní době je mnoho rukodělných kvalit severní Evropy specielně Německa - označováno jako "perly řemesla" Velké inženýrské umění německého automobilového průmyslu, letecké a kosmické techniky, i mnoho dalších oborů jsou dodnes nepřekonané. Kořeny těchto typických vlastností se dají očividně hledat již u starých germánských národů jejichž touha po perfekcionismu a neustálé optimalizaci představovala základ smyslu života Jakožto řemeslník se vlastně člověk sám šlechtil a stoupal do vyšších, ostatními uznávaných pater přičemž výrazem "šlechtit" nemám na mysli někdejší, dodnes existující skupiny lidí modré krve kteří byli katolickou církví dosazování jako panovníci v knižectví, aby vysávali lid a drželi jej v daňovém područí. Germánští mistři řemesla, stejně jako germánští sedláci byli osoby, kteří se svými perfekcionistickými výkony přiblížili optimální svobodě tak blízko jak jen to bylo možné a byli tak ohrožování už jen přírodními vlivy, jako byla třeba nepřízeň počasí.

Pročež taky vždy udržovali kontakt se svými bohy. Je známo, že germáni měli spoustu bohů, ať to byl Bůh Hněvu, Bůh Hromu, Bůh Deště, atd. Řemeslnné výkony byly jasným uměním zručnosti které zase pomáhalo blíže pochopit i duchovní rozměr života. Helvéti, Normané, Vikingové, Gótové ostatně Gótové, kteří byli tak početní, že se museli rozdělit do světových stran západní Gótové, východní Gótové, atd. a ostatní kmeny, vedly germánský způsob života.

Gotický Kolínský dóm, tedy quasi germánská stavba platí mezi odborníky dodnes mezi architektonický zázrak. Chtěl bych nyní konstatovat dva, dle mého soudu důležité body . Germáni byli rozprostřeni po velkých částech Evropy a neměli by být dáváni do souvislosti pouze s Němci. Ostatně pojem Indogermáni nevznikl jen tak náhodou. Proč např. mnoho spirituálně založených lidí tíhne tolik k Indii? Najdeme snad i tam některé germánské aspekty které zde byly před mnoha staletími převzaty? Ptám se vážně.

Za druhé: Tisíciletá německá historie se neskládá období 1933-1945, ikdyž tomu máme podle příslušných výkladů věřit. Kdybychom znovuobjevili některá materialistickými "kulturami" zničená nebo skrytá, dědictví našeho původu mohli bychom zřejmě vyhodit množství knih, které dnes platí za "učební" látku. Zmíněné staré schopnosti ve velkých částech staré Evropy ale i silná kmenová a rodinná pouta byly na čistě materialistické straně Říma jakoži i oligarchicky řízeným impériem USA, vnímány jako nebezpečí, se kterým je třeba bojovat.

Teď někteří z Vás, kteří zrovna poslouchají, zřejmě už ohrnují nos neboť naše dnešní reflexy chtějí hned vyvolat nějaké radikální tendence. Avšak opak je pravdou! A já předpovídám skutečně radikální vývoj v naší vlasti přičemž mi jsou jak pravicoví tak i levicoví "radikálové" proti srsti. Ti co přemýšlí jednoduše mi často vyčítají že chci Němce jen tak zbavit historické odpovědnosti zvláště, jedná-li se o naši nedávnou historii. I to je samozřejmě zcela mimo.

Na druhou stranu však přeci jen chci rozdělit všechnu tu špínu trochu rovnoměrněji na tom mi záleží Možná byl třeba Norimberský proces který byl přinejmenším z právního hlediska dosti svérázný prostě jen "příliš krátký" Ta dnešní organizace, jakže se jmenuje? ANTIFA, nebo jiné samozvané skupiny "proti pravici" dosáhnou podle mě přesně pravý opak toho, co si kladou za cíl. Přičemž mnoho jejich nohsledů možná v duchu věří v to správné a usilují o to.

V tomto díle bych rád dal podnět k přemýšlení že náš vnitřní pocit, že vše kolem nás je postavené na hlavu, je správný. Dosáhneme-li ve větších skupinách duševní autarkie můžeme konečně začít s prováděním trvalých positivních změn Být autonomní není nic špatného ikdyž je tento pojem dnes vnímán převážně negativně Můj osobní tip, především pro ty mladší, zní Vidím kolem sebe pobíhat spoustu lidí se sluchátky na uších ať už při cvičení, ve školních autobusech, nebo jen tak ve městě.

Děje se tu trvalé zanášení rozumu a duše, které je velmi nebezpečné. Je mi jasné, že této produkované závislosti, která má zabránit přemýšlení je těžké se zbavit. Pokuste se někdy v klidu, nejlépe v přírodě, pokud je to možné na 10 min. jen tak v klidu posedět a nechat se unášet bez jakékoli muziky, bez jakéhokoli hovoru, nebo něčeho jiného. Vydržíte to? A nebo Vás to ticho začne za chvíli znervózňovat? To by byl velmi vážný varovný signál!

Stejně jako kdysi máme v sobě nekonečnou energii kterou člověk může probudit, pokud bude skutečně chtít. Poté se otevřou všechny horizonty a člověk začne cítit klíčící svobodu. Tato rozvíjející se kolektivní síla která nepotřebuje žádnou organizaci, nebo vládu může tento svět velmi rychle nasměrovat správným směrem. Když svým posluchačům přibližuji svůj svět, často slýchávám, že "ztrácejí půdu pod nohama". A já jim vždy říkám To je přeci skvělé!

Neboť jen z ptačí perspektivy může člověk získat přehled. Na to ale člověk musí ztratit půdu pod nohama Užijte si přeci toto létání! Ani já neznám do podrobna skutečnou historii našeho národa, za kterou tu nyní hovořím. Věřím však, že mohu velkou část oficiálních výkladů naší historie vyvrátit. Tím jsem sice ztratil pohled na svět, který jsem získal ve škole ale to je mi milejší, než mít ten špatný. Znám mnoho oficiálních historiků kteří vyučují něco jiného, než čemu věří.

Toto šílenství už musí přestat! A o to bychom se měli zasadit. Naše velké schopnosti v rámci jedinečné rukodělné tradice mohou znovu ožít neboť ono chtěné zničení za poslední desetiletí nemusí být trvalé! Duch, vynalézavost a ostatní vlastnosti se nedají externímy vlivy za pár generací jen tak rozpustit. Ostatně, ani pár to ještě není... Nemyslím, že to odpovídá našim vlastnostem, brát dětem budoucnost a sužovat jejich duše nebo mučit naše zvířata v hrůzných podmínkách, abychom je pak přepravili na porážkový dvůr a to bych mohl v těchto zavrženíhodnostech pokračovat…

A já se jen tak neunavím stejně jako jiní mí nezávislí kolegové a budu nadále říkat nepohodlné věci. Děkuji za Vaši pozornost Váš, Andreas Popp. Překlad & české titulky: Zvídavý Vincenc; zvidavyvincenc.wordpress.com