x Jak se operuje srdce s robotickým chirurgickým nástrojem DaVinci. Absolventská práce Petry Vykydalové, absolventky Vyšší odborné školy publicistiky Praha.

Představa toho, že máte pod kůží komunikátor na úrovni mobilního telefonu, není nereálná. V dokumentu uvidíte experiment, při němž má vědec implantován v ruce mikročip a s jeho pomocí řídí robota. Jaké jsou další možnosti, ale také smysl využívání umělé inteligence? „Netočili jsme film o vědeckém objevu, nebo o tom, jak takový čip funguje," vysvětluje dramaturgyně Jana Hádková. „Je to ostatně věc tak složitá, že ji lze pouze ukázat, ale těžko laikům vysvětlit. Ptáme se spíš, kde jsou hranice, za kterými se začíná vytrácet lidská individualita. Protože profesor Kevin Warwick předvedl na pražské ČVUT jen jedoduchou demonstraci toho, jak lze propojit lidské tělo s umělou inteligencí. Jeho další směřování ovšem vede k tomu, aby byl takový mikročip implantován přímo do lidského mozku. Představte si, že jak tady sedíme proti sobě, nebudeme muset vůbec mluvit - protože prostě budeme vědět, co si ten druhý myslí. Není to trochu děsivé?" Tak daleko profesor kybernetiky na univerzitě v britském Readingu sice ještě nedošel, ale není od těchto úvah již daleko. Mikročip v mozku by měl umět přímo komunikovat s počítačem - to znamená, že dříve nebo později by vývoj tohoto spojení došel tak daleko, že veškerá data, proudící informačními sítěmi, by byla automaticky přístupná vašemu mozku. Onen bezeslovný dialog je pak jen otázkou správných spojení. Znamená to ovšem také to, že člověk může být snadno řízen, lépe řečeno ovládán. Jak a kým? Lépe snad nedomýšlet... Autoři dokumentu Lucie Tomanová a Vít Olmer zaznamenali nejen diskusi Kevina Warwicka se studenty techniky, ale na názor se zeptali i představitelů různých filozofických a náboženských proudů. Nakolik pozmění technologické vylepšení vnímání lidské identity? A bude ještě takový jedinec vůbec schopen normálních lidských vjemů, citů? Jak bude vypadat rodina budoucnosti? Někteří studenti se jistě budou věnovat bádání v tomto oboru a jejich práce přinese další výsledky, další možnosti. Řada z nich se ale již dnes zamýšlí nad samotným smyslem tohoto výzkumu, nad jeho možnými dopady, nad tím, zda je člověk schopen nést zodpovědnost za realizaci takových projektů. Technický pokrok se nezastaví. Je nanejvýš načase spojit s ním i rozvoj uvažování o samotné lidské existenci.