Ženský vs Mužský mozek
Začnu s mužským mozkem. Mozek muže je velmi unikátní. Jeho mozek je totiž tvořen malými krabicemi. A máme krabice na všechno. Máme krabici na auto, krabici na peníze, krabici na práci. Máme krabici na vás, krabici na děti, krabice na vaši matku je někde ve sklepě. Máme- máme... Máme všude krabice. A pravidlem je, že krabice se nedotýkají. Když muž o něčem mluví... Přijdeme k příslušné krabici... Vytáhneme tu krabici... Otevřeme jí...

Mluvíme jen o tom, co je v téhleté krabici! Jasné? A pak tu krabici odložíme, ale dáváme přitom velký, velký pozor, abychom se nedotkli jakékoli jiné krabice! Omlouvám se, na chvíli mě ovládla moje katolická výchova, ale... Nejsem katolík, ale když jsem byl malý, chodil jsem do katolické školy. Znal jsem jeptišku, co učila o Pekle, jako kdyby se tam narodila. Na to nezapomenu... Vlastně to pro mě bylo dobře, byla to dobrá věc!

Takže ženský mozek se od mužského diametrálně liší. Ženský mozek je tvořen velkou koulí drátů. A všechno je propojeno se vším! Peníze jsou propojeny s autem, auto je propojeno s prací, A děti jsou propojeny s vaší matkou a všechno je... Je to jako internetová superdálnice! Jasné? A všechno to pohání energie, kterou nazýváme emoce. Je to... To je jeden z důvodů, proč mají ženy sklon si pamatovat všechno!

Protože pokud vezmete událost... a spojíte si ji s emocí, vpálí se vám do mozku a pamatujete si ji navždy. To samé se děje i mužům, jen se to nestává moc často, protože upřímně: je nám to fuk. Ženy mají sklon se starat o všecičko! A prostě to milují. Jasné? Muži mají v mozku krabici, o které ženy nemají ponětí. Tahle zvláštní krabice v sobě nic nemá! Je to pravda. Vážně. Vlastně ji nazýváme Krabice ničeho. A ze všech krabic, které muž v mozku má...

Krabice ničeho... je naše oblíbená. Pokud muž dostane možnost, vydá se do Krabice ničeho pokaždé. Díky tomu může muž celé hodiny dělat něco, při čem vypadá jak po mrtvici. Jako rybaření: A milujem to, díky tomu může chlap sedět před televizí a dělat: Tvoje oblečení... Samozřejmě, z tohohle naše manželky šílí. Vyjedou na vás a křiknou "Přestaň!" "Takhle se nemůžeš na nic koukat!" Taky že ne. Jdi pryč.

Tohle už bylo změřeno, Pennsylvánská univerzita před lety dělala studii, a zjistila, že muži mají schopnost naprosto o ničem nepřemýšlet a přesto stále dýchat. Víte, připojili k nim ty dráty a tak k měření mozkové aktivity a to udělalo: Myslím, že je mrtvý! Vypadněte. Tohle ženy nedokážou! Tohle ne, jejich mysl nikdy nepřestane: A nerozumí Krabici ničeho! A z toho šílí! Protože z ničeho žena nešílí víc, nic ji nenaštve tolik, jako sledovat muže, který nedělá... nic!

Jedno z největších odhalení je pro ženy právě Krabice ničeho. Všechno začíná dávat smysl! A viděl jsem ženy, které se ptaly... "Vůbec nic..." "Můžu s ním do jeho Krabice ničeho?" Ne! "Proč ne?" Protože potom je otevřená! Navíc tam vejdete a začnete: "Víš, vážně by to tu chtělo obrázky." "Pěkný stoleček tady, pár kytek a..." Ne! Nic! Vypadni! Nechci tu nic! Zajímavé je, jak muži a ženy zvládají stres. Dobře. Když je muž ve stresu...

To jediné, co chce je utéct do svojí Krabice ničeho. Takhle relaxujem. To poslední, co chceme, když jsme ve stresu, je promluvit si o tom. Nechcem o tom mluvit, chcem jenom: Prostě proto, že ona z toho šílí. Žena, která uvidí muže v tom vegetativním stavu přijde a zeptá se: "Na co myslíš?" Na nic. "Na něco přece myslet musíš!" Ne, nemyslím na nic. Ten chlap byl v pohodě, než se objevila ona. "Jdi pryč!" Dobře?

Protože takhle zvládáme stres, prostě: A když je ve stresu žena... Musí o tom mluvit. Pokud si o tom nepromluví... její mozek doslova... vybuchne. Takže začne: A znám muže, kteří utíkají od svých žen, když tohle dělají. A já se ptám: "Proč od ní utíkáš?" A on na to: "Protože nevím, co jí mám říct!" Sakra, jsi muž, ty jí nemáš říkat nic Ona nechce, abys něco říkal.

Víte, spousta mužů má pocit, když... když začnete... vyprávět o svém stresu, cítí se povinni to napravit. Jasné? Protože tak to dělá muž. Vypráví o problémech jen jinému muži. V naději, že ten mu pomůže to napravit. Dobře? Ale ona není muž! A když to zkusíte napravit, zabije vás. Jasné? Nechce od vás radu. Nechce, abyste jí pomohl. Chce abyste sklapl a poslouchal! A pár dam: "Správně, jen mu to vysvětlete!" "Řekněte, ať sklapne!"

Paměť a multitasking
Ženské mozky mají spoustu paměti navíc. Aby si zapamatovaly detaily... úplně... všeho! Mužský mozek splňuje jen ty nejzákladnější požadavky. Abychom nezapomněli dýchat. A jíst. Jasné? Proto mužům tolik nezáleží na detailech. Nepamatujeme si je. Když se stane nějaká událost, prostě si ji uložíme jako: Událost. Dobře. Zatímco u žen to není jen událost, je to všechno. Detaily pojící se k té události. S tím se setkáte třeba tehdy, když nějaká rodinná přítelkyně zavolá, že se jí narodilo dítě.

A... a pak říkáte manželce, že ta a ta volala, že má dítě. A ona řekne: "A co to bylo?" A on na to: "No, bylo to dítě." "Jaký druh dítěte?" "Nevím, prostě dítě, jaký je v tom rozdíl?" "A jak je to dlouho?" "Já nevím!" "Jak dlouho, jak velké, kolik vážilo?" "Já nevím, něco pod deset kilo! Proč..." Chce detaily, detaily. Znáte to, žena přijde k muži a zeptá se: "Jaký jsi měl den?" Pak se koukneme do paměti a najdem tam jen to, že to byl den. A tak řekneme, že byl fajn.

A ona se zeptá: "A co se dělo?" A my se koukneme do paměti a tam nic není. A zpanikaříme. A řekneme: "Nic." Ale ženy mají všechno to... Když chlap vypráví příběh, většinou se to omezí na to hlavní. Co se stalo? Stalo se tohle, stalo se tamto a konec. Když se spousta žen dělí o zážitky... Tak tu událost prožívají znovu! Tak podrobně, až to bolí! Je to jako byste tam byli! Chápete? Páry se kvůli tomu dost hádají.

Se ženou se kvůli tomu pořád hádáme, protože z toho oba šílíme. Ona prostě... Zlato, když se tě manžel zeptá, co říkal instalatér... Ve skutečnosti nechce vědět, co říkal. "Já se ptala, jak se má, on, že se má fajn, já na to, že je dnes hezky, on řekl, že jo..." Co říkal? To hlavní! Chápete? Detaily. Mužský mozek, ženský mozek, taky to ovlivňuje, jaká říkáme slova a tak, ale taky to ovlivňuje to, jak posloucháme. No jo. Ženy poslouchají.

My taky posloucháme, jen jinak. Spousta žen říká, že problém mužů je, že mají selektivní sluch. Víte, co to je? To je, když žena řekne: "Zlato, jdi na nákup, ukliď kompost pak se donuť umýt a navoskovat auto, dej nažrat psovi, dovez děti do školy a kup dvacet housek. On to prožene svým selektivním filtrem... A slyší jenom: "Zlato, jdi, ukliď se a dej si dvacet." Jasné? Ale o tom tady nemluvím, já mluvím o rozdílech mezi single-taskingem a multi-taskingem.

Většinou, opět, koukněte se na svůj vztah. Neplatí to pro všechny, ale většinou platí, že muži jsou single-taskeři. Děláme jednu věc a děláme ji celkem dobře. Ženy zvládnou víc věcí, takhle chlapi nefungují. Proto byste neměli nechat chlapa starat se o víc dětí najednou. Zvládneme se postarat o jedno. "Zlato, s Johnnym ti to jde skvěle. Páni. A kde jsou ostatní děti?" "My máme další děti?" Ale muži, my prostě... Já jsem klasický single-tasker. Je to zlé.

Opravdu dokážu dělat jen jednu věc. Vážně se v tom ztrácím. Musím si restartovat mozek. Hej! Kde to jsem? Ale muži, obecně řečeno, co děláme, děláme hodně dobře. Jedním z důvodů, proč muži dělají to, co dělají tak dobře, je schopnost naprosto se soustředit na jeden jediný úkol. Muži se obvykle dostanou na špici i v profesích, které bývají považovány za ženské. Ti nejlepší módní návrháři bývají muži. Nejlepší kuchaři - muži.

Čím to je? Protože máme schopnost soustředit se na jedinou věc a udělat ji extrémně dobře. Dobře? Ženy fungují jinak. Ony prostě... Moje žena umí... V obýváku kouká na televizi, čte si, dělá cetky a telefonuje. To všechno najednou. To mi přijde úžasné. Samozřejmě, přijdu já a předpokládám, že tu televizi nesleduje. "Héj!" "Co je?" "Já se na to koukala!" "Jak ses mohla koukat? Děláš cetky a všechno to okolo!" "Přepni to zpátky!"

Prostě... Tohle ovlivňuje to, jak slyšíme, protože když muž něco dělá... tak většinou nic neslyší. Je to tak. Ženy takové nejsou. Dokážou dělat tunu věcí a vést tři různé rozhovory. Vejde do pokoje a uvidí manžela, jak si čte noviny. A říká si: "Já dělám víc věcí najednou... takže on taky dělá víc věcí najednou." Ale on má zaplý program čtení novin a může mít spuštěný jen jeden program. Neslyší ani ň. A to ženy dost štve.

Musíte prostě přijít a ukončit program čtení novin. Musíte nahodit program "Poslouchej mě!" A musíte chvilku počkat, musí se restartovat. "Nevěděl jsem, že tu jseš." Chápete? Vy se smějete, ale já to myslím vážně, děvčata. Když vidíte muže něco dělat, pokud tedy nefunguje jinak, nedávejte mu důležité informace! Protože je to jako házet hrách na stěnu. Tenhle rozhovor ještě párkrát zažijete.

Když přísaháte, že jste to říkala a on přísahá, že jste mu to neřekla. Vy víte, že jste mu to řekla. Ale podle jeho mozku jste mu neřekla ani ň. Problém je, že my chlapi se dostáváme do potíží, protože máme takový přirozený obranný mechanismus, který říká: "Za žádnou cenu nepřestávej s tím, co právě děláš." Takže když na nás někdo začne mluvit, obranný mechanismus začne dělat: Jo. A děláme dál, co jsme dělali, a ona si myslí, že ji posloucháme.

Ale neposloucháme. Musíte přestat, jste velcí kluci, musíte přestat s tím, co děláte, otočit se na tu dívku a začít jí věnovat pozornost. Není to jen na ženách, jste velcí kluci, tak když začne mluvit, přestaňte! Poslouchejte tu dívku, a až skončí, klidně se vraťte k tomu, co jste dělali. To zní fér, ne?