Snažíme se žít ve městě a nezpůsobovat žádný dopad na životní prostředí. a já o tom píšu na noimpactman.com Prostě jsme pokáceli příliš mnoho stromů. Potřebujeme stromy, abychom zachránili planetu. A lední medvědy. Zkouším žít svůj život v souladu se svými hodnotami. Kruci. Lidé jsou odhodláni vyměnit americký způsob života za větrnou energii a burgery z kůry. Jako tato newyorská rodina. Beavansovi jsou již pět měsíců v rok trvajícím závazku, že budou žít bez dopadu na ŽP.

Pravidla? Žádný toaletní papír, žádné žárovky nebo jednorázové žiletky.. nebo časopisy, noviny, televize... letadla, vlaky, auta, výtah, plastikové sáčky... nebo nakupování čehokoliv nového. Otravují naši kapitalistickou společnost. A teď je tu, aby se sám obhájil, Colin Beaven. Hlava rodiny těchto eko-Mansonů. Pane Beavane, mnohokrát děkujeme, že jste dorazil. Nyní zde máme spisovatele a hlavního představitele Člověka bez dopadu, Colina Beavana. Budeme zde dnes večer s jedním mužem, jehož rodina se rozhodla pro radikální experiment k záchraně planety.

Spolu s dalšími 40% obyvatel je přesvědčen, že globální oteplování způsobují lidé. Jen jsem si řekl, "Co kdybychom zkusili dále nezraňovat přírodu?" Jaký by to byl pocit? Je to možné? Je to praktické? Jedna věc, kterou jsem jako spisovatel chtěl, byla, psát více aktivistické texty, protože mé poslední dvě knihy byly o historii. Z důvodu jakési pokory chci, aby to dávalo nějaký smysl. Aby to co píšu, pomáhalo světu. Následující rok se budeme já, má žena a dcera pokoušet žít bez jakéhokoliv dopadu na životní prostředí, zatímco budeme nadále žít uprostřed New Yorku.

To znamená, že ve výsledku nebudeme vytvářet žádný odpad, takže žádné jídlo v krabičkách. Neprodukovat oxid uhličitý, takže žádné ježdění nebo létání. Nevypouštět toxiny do vody, takže žádné prací prášky. Nekupovat produkty z odlehlých zemí, takže žádné ovoce z Nového Zélandu. Nemluvě o výtazích, metru, produkty v obalech... Žádné plasty, klimatizace, TV a noviny. Takže to je... Toto je takové shrnutí projektu. Colin mi řekl, o čem ten projekt bude a má upřímná reakce - byla jsem opravdu ohromena tím, že má ideu, pro kterou je tak nadšený.

Protože to byla celkově nejdůležitější věc. Myslela jsem si "Dokud budeme dělat všechny tyto věci, proč bychom to nezkusili s mojí současnou závislostí " Kterou je nakupování a televize Jsem televizní amatér, závislák a expert. Podívej se na její obličej, teď. Je to dobrý. Měla jsem opravdu intenzivní vztah s obchody Vzorková prodejna Catherine Malandrino. Jean Paul Gaultier, tolik zábavy. A uvidím tě o půlnoci a večeřet budeme ve dvě ráno. Marc Jacobs je jako - "Jsem vdaná, jsem máma, ale stále zkouším trochu pracovat."

Jsem závislá na fruktóze z kukuřičného sirupu, víte... Závislá na obrazovce, holka masožroutka. Řekla bych, že jsem nebyla ekoložka. Řekla bych, že jsem byla typická, no, konzumující - Jsem konzument. Jsem závislá na jídle s sebou. Měla jsi strach, že nebudeš schopna rok nic nekonzumovat. Jo, to jsem byla. Máš pravdu. Takže ses pokoušela udělat svůj celoroční konzum během jednoho týdne. Mám tu účty. - Boty Chloe. Ty stály moc. - Kolik? - Jsem konsternovaná. - Můžeš říct, jak moc?

To je otřesné. To je prostě... Nemohu ani... Jsem v rozpacích. - To byl poslední počin. - To byl flám. - Dostal jsem tě. - Jo, to je účet za flám. Jo, smál jsem se, protože já jsem sháněl jen nezbytnosti. - To bylo jako Custerova poslední bitva, tohle. - Dobře. utrácení peněz za hloupé věci. Nezajímá mě, kolik jsi utratila. Tyto výdaje mají ale co do činění s- - Tvým projektem. - Žádným dopadem. - Myslel jsem, že to je náš projekt. - A jo. Je to "Člověk bez dopadu".

Je to jeho kniha a jeho projekt. A on je ten Člověk bez dopadu, ale, aby- Ale projekt je. Dělá to naše rodina. O dva týdny později, od prvního dne projektu... Přestali jsme používat dopravu produkující uhlík. Což znamená, žádná letadla, metro, taxi a žádné výtahy. Lidé říkají, "Dobře, proč ale takový extrém... protože ne každý na to jde takhle extrémně" Jde o to zažít celou tu škálu věci... vidět, čeho všeho jsme ochotni se vzdát. Na konci z toho vyjdeme a uvidíme, co jsme ochotni si ponechat.

Co jsme? Co bylo příliš těžké. Co příliš těžké nebylo. Paradigma je, "snížit, opětovně využit, recyklovat." Takže první věc je snížit - Snížit naši spotřebu, že? Napadá mě, že se bez tohohle neobejdu. Nezvládnu to bez tamtoho. Myšlenka ale je "OK, zvládněme to beze všeho." - Pojďte se podívat, jak je ta TV velká. - Jasně. Pojďte dál. Budou brát televizi pryč. A my nebudeme mít televizi. Budeme beztelevizní lidi. - Jo. - Mamka je trochu závislá na televizi. V létě mi bude 40 a v mém životě se už stalo tolik věcí, které bych chtěla změnit.

Nechala jsem si udělat podrobné krevní testy. Ukázalo se, že pokud nezmění své stravování, budu na nejlepší cestě k cukrovce. A teď ve spojení s mými narozeninami to je takový ten životní okamžik kdy si pomyslíte, "No tak jak bude vypadat druhá půlka mého života?" Když už mám první polovinu za sebou. Tik ťak. Projekt je rozdělen na části. Nejsem environmentální odborník, takže se učím vše za pochodu. Teď právě pracujeme na našem odpadu. Průměrný Američan ročně vyprodukuje 725 kg odpadu.

A my se to snažíme snížit na nulu. Vidíš to? Hawthorne Valley Farm? Certifikované biozemědělství. Půjdu se podívat, jestli můžeme, celá rodina, přijet na pár dní na jejich farmu jako dobrovolníci a tak Je to v pohodě? Jasně, zlato. To zní dobře. Většina našeho odpadu se skládá z obalů od jídla a zbytků. To, co je na farmářských trzích dobré je, že většina jídla se prodává bez obalů. Tudíž je zde snadné nakupovat a nevytvářet odpad. - Žádný negativní dopad na ŽP? - Jasně, Nezpůsobuje to žádný dopad. - Opravdu? - Jasně. - Nemusíte mi dávat ten pytlík. - Děkuji.

Jak to jen říct, aby to neznělo jako že mluvím o penisu. Jsem rozčílený z toho, jak je vše jednotlivě zabaleno v igelitu. Víš co? Neprodávají tady někde červy? - Na co potřebuješ červy? - Dobře, mohu ti to říct až později? V podstatě, červy urychlují kompostování. Zlato, tohle se mi vůbec nelíbí. Dobře, můžeme si o tom promluvit. - Michelle? - Ano? Nechceš se jít podívat na červy? Podívej, jak se tady kroutí, mami. - Jasně. Jak si můžeš být jistý, že se nedostanou ven? - Nemohou se dostat ven.

- Počkej. Na tom není žádné víko? - Samozřejmě, že je. - Tak to zavři. - Počkej, Isabella se na ně dívá. Dobře. Příroda. Mamka nemá přírodu opravdu ráda, ale táta ji má rád. Takže plenky Vyrobené z vlny. Přírodní vlny. Z jehňátek, se kterými bylo hezky zacházeno. Zkontroloval jsem si to. Existuje pět různých technik. Je to bikinové skládání, andělské skládání a kdo ví jaké ještě. Zkusíme to andělské. Je kolem toho dost nejasností, zda jsou látkové nebo jednorázové pleny lepší pro životní prostředí.

Studie vedené průmyslem tvrdí, že to je stejné. Ale skutečnost je taková, že denně vyhazujeme na skládky 49 milionů plastových plen. Je to třetí největší zdroj odpadu na skládkách. Cítíš nějaký rozdíl, zlato? - Je to tak vtipné. - Je to tak vtipné. Tak uvidíme. Hej, hej! Podívej se na sebe. - Dítě zeleného století. - Jasně - Jo Chodíme sem každou neděli na snídani a máme to tu rádi. Ale vzhledem k našemu - - Colinovu bezdopadovému projektu škrtáme vše, včetně restaurací.

Takže toto je naše poslední večeře v Pastis. A naše poslední společná rodinná večeře, že? Budeme jíst jídlo ze vzdálenosti pouze okolo 400 km. Takže restaurace nejsou samy o sobě problém, ale například pšenice v chlebu pochází pravděpodobně ze středu Ameriky. Z daleka. Takže to je... To je to, v čem to vězí. Jídlo pochází z nejrůznějších koutů a my se snažíme jíst lokálně. Můžeme jíst co máme, kromě koření, protože to vydrží celý rok. Cibule není problém. Česnek není problém.

Dýně není problém. Brambory nejsou problém. Minulý týden jsme jedli pórkovou a bramborovou polévku tři dny v kuse. Přestala jsem jíst maso... ale stále jsem jedla ryby, takže jsem včera večer začala bez masa, bez ryb, bez ničeho. Beze všeho, bez schodů, skůtru a bez odpadků. Zjistila jsem, že rozhodně nejtěžší to bude s jídlem. Stále je to obtížné. Já chci jen pečené dobroty. Proč si myslíš, že to bude nejtěžší s jídlem? Protože nemůžu jíst nic dobrého. Zasekli jsme se teď jen na zelí a kořenové zelenině.

Dokud neodejde zima a nepřijde jaro. Ahoj Ryane. Za chvíli se vrátím, jen co seženu mléko. Nesu toho už docela dost. Jasně, uvidíme se. Ten chlápek, který mi obvykle dává vajíčka tu není. Doprava potravin produkuje spoustu uhlíku. Ve Spojených státech urazí potraviny z farmy na talíř průměrně 2 400 km. Tito chlápci mají výborná jablka. Zajímalo by mě, jaká jsou vaše oblíbená. Tyto z Winesapu vám vyrazí dech. Je tu spousta důvodu, proč jíst lokální produkty. Například zachování zemědělské půdy.

A důvod, proč jsme vegetariány je ... celosvětový. Jedení masa je zodpovědné za skleníkové plyny. Víc než cokoliv jiného, včetně dopravy. Není žádná lokální káva, tak jsme ji vyškrtli. Takže mé dnešní povyražení s ledovou kávou. Bojím se, že nebudu mít pevnou vůli, že to prostě nezvládnu. a také se bojím toho, že se na mě bude Colin zlobit. Protože ho to štve, když něco poruším... protože si bude myslet, že celý projekt jde do háje. Pro Colina je to v zásadě snadné, ale pro mě je to vražedné.

Jídlo a kofein. Toto je maminčina třetí a poslední ledová káva. Připravena začít. Cítím se skvěle. Můj bože, o moc lépe. Součástí toho, že jíte lokálně, je to, že dáte farmářům vědět o tom, že budete od nich nakupovat. Takže jedeme za Ronnym na jeho farmu a za všemi jeho kravičkami. To je poprvé, co jezdím veřejnou dopravou déle než měsíc v kuse. Je to docela zábava. Vláček. Každá kráva má jméno. Toto je Selma. Ahoj, holka. Je váš vztah ke zvířatům součástí toho, proč to děláte?

To je ten důvod, proč jsme to začali dělat. Má žena mi řekla, že až se nám narodí syn, budu muset dojit krávy. Nemohl jsem jí vzít do nemocnice. Už si to moc nepamatuju. Promluvme si o bio produktech. Nemáte žádnou "bio" značku. Proč ji nemáte a co si o takovém "bio" značení myslíte a ... No, myslím si, že "bio" je dobrý nápad. Proti "bio" značení mám jedinou výhradu. Nedovoluje léčit nemocné krávy. Pravda. To je jediná věc, proč jsem se k tomu nepřidal. Vysvětlete mi to.

No, když kráva onemocní, nemůžete použít žádná antibiotika. Mám problém s tím nechat ji prostě chcípnout. Tyto krávy jsou zde celé generace. Wow. Ahoj, zlato. Zeptám se vás takto. Vše, co říkáte - Vezměme to od konce. Lidé jsou teď posedlí nakupováním bio produktů. To nejdůležitější - důvod proč je lokální důležité, je v tom, že chci dělat potravní řetězec čitelným. Jestli si od vás koupím hrozny, chci vidět, co jste s nimi udělali. Možná nemáte "bio" certifikát, ale vše, co děláte, je "bio" nebo lepší.

Mléko, to musí být jedině, to musí být jedině lokální. a vy se musíte podívat, jak s těmi zvířaty zacházíme. Musíte se jít podívat. Toto je zcela lokální zeleninová omeleta. Kořenová zelenina pochází ze severu státu. Červené zelí - také ze severu státu New York. Vejce a sýr - Také ze severu. - Slyšeli jsi zvonit telefon? - Slyšel. - Bylo to Robin. - A? A v zásadě je dohoda taková, že chtějí zkusit udělat příběh do časopisu. Jo. Ale Robin potřebuje mít návrh v pondělí v sedm ráno.

Tak a já se cítím tak vysílená z nedostatku kofeinu, že si myslím, že to ovlivní mou práci. - Uh - Cítím, že by to mohl být velmi důležitý příběh. Tohle si myslím. Proč nepočkáš, dokud... - Kdy začneš pracovat? - Až po večeři. Proč zatím nepočkáš a nerozhodneš se až poté. Ty si ze mě musíš dělat srandu. Cítím se, jako by mi měla vybuchnout hlava. Pomůže mi to s pracovat a také si myslím, že to bude dost stresující... tak proč nevyužít tuhle pomoc? Počkej chvilku.

Ve skutečnosti tím ale chceš říct, že si chceš dát kafe. - Má to co dělat s ... - Půjdu ven se psem. - Provětrat se. - Jo, to je to co opravdu... Jo, to půjdu. Půjdu si zaběhat. - No, mě je to jedno. - Ale nemělo by ti to být jedno. - No, víš, že ... - Jím pouze lokální jídlo. Nedělám žádný odpad. - Nejím nic co... - Počkej, počkej. Jíš jenom lokální jídlo, ale kdo ho připravuje... vstává každé ráno a připravuje ti každý den snídani - Ty - Dělá ti oběd. - Ty - Dělá ti večeři - To jsem ale nemyslela. - Potom všem umyje nádobí? Já umývám nádobí.

Co se skutečně stalo, je že ti zavolal Robin a ty si myslíš, "Oh, to je přeci omluva." Takže ty budeš mít.. Jsi na mě naštvaný? A já ti říkám, že se o sebe postarám sama. Říkáš něco, co jsem já nikdy neřekl. Neřekl jsem, že jsem naštvaný. Já se o sebe postarám. Půjdu si dát ledovou kávu, možná dvě. Nevím. Nechci nikoho zklamat. Nechci zklamat sebe. Použil jsem kořeněný olivový olej a je to zbytek, který jsme měli. Protože už brzy nebudeme moct olivový olej používat. - A to to chceš tady zvládnout bez elektřiny? - Časem.

No, a co ta elektřina v bytě někoho jiného? Jestli nás někdo pozve k sobě na televizi, tak řekneme ano, protože je to společenská příležitost. Nežebrám, ale už jsem blízko. - Oblečení? - Použité oblečení je povoleno. Žádné nové materiály. Myslím, že Michelle s tím sekne. Na celý rok. Celý rok si nic nekoupím. Bylo to opravdu skvělé to nechat být, protože jsem byla schopna vše přehodnotit. Co mám používat? Co nemám používat? Protože Colin je úplně mimo. Jsme povrchní přátelé.

Druhá slabika Skvělá práce. Nejprve, protože jsme na to byli zvyklí, nám TV chyběla ale teď je to místo vyplněno. Tím, že prožíváme. S přáteli a s kýmkoliv jiným. Dělám kukuřičnou kaši, které máme opravdu spoustu, i když Michelle ji nemá moc ráda. Protože tady toho není moc, co by se zde dalo sehnat. Takže kukuřičná kaše je to jediné. Moje jablko. - Dobře, dej mamce pusu na rozloučenou. - Miluju tě. Uvidíme se později, dobře zlato? Jdu do práce. A já píchnu na blog článek " Jak jsme se vyhnuli vytváření odpadu "

" Žádné indické jídlo v jednorázových krabičkách s sebou. Žádné čínské jídlo v plastových krabičkách s sebou. Žádné italské jídlo v krabičkách s sebou. Žádné plechovky s limonádou. Žádná voda v plastu. Zrušením předplatného našich novin a časopisů. Skoncováním s tou nevyžádanou, stromy zabíjející, poštou. " Volám těm společnostem a ptám se, jestli mi to nemohou přestat posílat. "Vracením kartonů od vajec, prodejcům na farmářském trhu, aby je mohli použít znovu.

Kupováním mléka v lahvích, které se dají znovu použít. Používáním mého ultra hustého hrnku a lahve na vodu, která je ze skla a já ji zachránil před skládkou. Používání sody z doplnitelné nádoby, k čištění zubů. Přechodem na opravdové, myslím látkové, plenky. Nakupováním jídla z velkých nádob a z farmářských trhů, kde je jídlo nezabalené a čerstvé." Pokud chci jen to co je v té krabici, proč ji potřebuji také? A v té bedně je ještě sáček. Žádné jednorázové žiletky a plastová holítka.

V celém domě používat staré oblečení jako hadry, namísto papírových ubrousků. Udržováním červů kompostujíce naše zbylé jídlo a měnící ho v hnojivo, které můžeme opět vrátit do země. Namísto toxinů, které unikají ze skládek. Tady. Podívejte se na to. Myslím, že mi říkali, že snědí 1.5 kila jídla. Za týden. Jasně. Před tím, než projekt začal, nám trvalo naplnit popelnici 4 dny. Bylo to 340 litrů za 4 dny. To je dost nechutné. Toto je náš směsný odpad za jeden týden.

- Dobře, takže fázi odpadu už máme. - Jasně. - A také jsme zvládli fázi jedení lokálních produktu. - Jo. A teď se přesuneme do fáze udržitelné spotřeby. Ale co doprava a všechny ty věci, které jsme zatím udělali? Ano, ale to není součástí této fáze. - Takže teď se přesouváme k... - Okej. V zásadě se musíme ujistit, že naše nakupování nemá negativní dopad na ŽP. Tak, první pravidlo je, nekupovat nové věci. Dobře? Ale můžeme si půjčit, pronajmout nebo koupit to použité.

Potřebuješ na nočník? Potřebuješ na nočník? Potřebuješ nějaký toaletní papír? Vlastně, toaleťák nám došel. Zlato, máme ještě nějaký toaleťák? Jedna věc, která je pro konzumenta opravdu, ale opravdu obtížná, je rozhodnout, co je v pohodě koupit a co není a co by mělo být jednorázové a co nikoliv, že? - Jo - Takže zjistit, co to je, je opravdu vážně složité - a nikdo to nemůže úplně vyřešit. - Jo. Ale jestliže se odstřihneš od kupování věcí, které skutečně nepotřebuješ...

- Jo. - Ty už jsi to ale udělal. - Jasné! - Nepotřebuješ to už zjišťovat. Takže když zjistíš, že toaleťák skutečně nepotřebuješ, můžeš prostě používat nějakou látku. - Jasně. - Jo, takže nebudeš kupovat toaleťák... a nemusíš o toaleťáku už nic zjišťovat. Chápeš to? - Jo.. - Opravdu chceme být tak barvití? Protože - Je to o tom, že to nemůžeš vědět, dokud to nezkusíš. Cítím se, jako bych měla přijít o práci. Doktor se nám vysměje, to prostě bude... - Je to roční experiment.

- Pravda. Nedělá z tebe ten Člověk bez dopadu vyloučeného blázna... Prostě že budeš na okraji společnosti a za úplného blázna? To je jen řečnická otázka. Ale pokud to zkusím a zjistím, že to funguje.. a že je to lepší pro prostředí. A že to není problém... a pokud to může být hygienické, tak nevím, proč bychom to neměli zkusit. Ale pokud to nezkusím, tak to nebudu nikdy vědět. - Chápeš? - Ach bože... Co je ale tak špatného na toaleťáku? Potřebujeme stromy k tomu, aby absorbovali oxid uhličitý... ale na místo toho je kácíme a dělám z nich toaleťák.

Takže součástí našeho experimentu je, položit si otázku, jsme pouze kultura na jedno použití? Dobře? A toaleťák... Je už extrém, protože zkoumáme tuhle jednorázovost ze všech úhlů. Protože konzumní společnost sama o sobě je velkým problémem. A vlastně, kdybychom... Možná se můžeme vypořádat se vším, co je na jedno použití. Dnes večer jsem si říkala: "Ok, no, když se mě na to zeptá... tak bych měla dostat nějakou cenu, kupón nebo poukaz." Ale já vlastně nic nechci.

A další myšlenka byla - Cítila jsem smutek, jako kdyby nějaká má část tak trochu umírala a cítila jsem jen prázdno. Tak a co zbylo? - Co to je? - To všechno jsou věci, které budeme muset dát pryč. Vyvětrat skříně. Ok, připraveni? Tomu se říká "škrty v rozpočtu" Nikdy předtím jsem zde nebyla. Mají tu kabelku Marc Jacobs. - Vždyť už máš úplně stejnou. - Ne, zlato, to teda nemám. - Že ne? - Zlato, já mám bílou od Sophie. - A jaká je tahle? - Ta není bílá. - Je taková šedá a je to úplně jiná kabelka.

Možná, že naše byla větší. Já nevím. Ale, každopádně, připomíná mi tu naši TV. Posloucháte newyorské rádio WNYC, FM a AM a wnyc.org V Central parku bude většinou slunečno. Mým dnešním prvním hostem je Člověk bez dopadu. Colin Beavan právě vyšplhal 24 pater v doprovodu svého hostitele, který není hrdý nebo unavený, aby se vyhnul spotřebě elektřiny ve výtahu. Ti z vás, kdo mají po ruce New York Times, nalistujte oddíl F - Bydlení a domov. Je tam nazelenalý obrázek Colinova bytu... s jeho ženou, dcerou a vším ostatním.

Jeden z největších obrázků, které jsem kdy v Timesech viděl - jeden z nejmenších bytů, které jsem kdy v Timesech viděl. Jel jsem domů ze show Briana Lehrera a říkal jsem si "Podívám se, jestli někdo z mých přátel viděl ten článek v Timesech a pogratuluje mi..." Přišlo mi 150 e-mailů. V políčku předmět stály věci jako "Pozdrav z dnešní show" Ahoj, tady Mary Knowles. Producentka pořadu Billa Mahera. Nejprve jsem byl vzrušený... ale poté, když jsem viděl, kolik pozvánek přišlo, tak jsem nevěděl, co dělat...

Místo vzrušení mě přepadla hrůza. Ahoj, Coline. Jmenuji se Celia Converse a pracuji pro Discovery. Pane Beavane, jmenuji se Abian Agradge... a volám z anglické Al Jazeery se sídlem ve Washingtonu. Lidé mě kontaktovali z Austrálie, Kolumbie, Německa, Itálie... Time Out Kids píší článek o rodinách z New Yorku, o takových těch environmentálních, zelených rodinkách. - Můžete se natočit trochu na mě? - Ach můj bože. Vidíš? A to nemluvím o italské a japonské televizi.

Žádosti o rozhovor pro francouzské noviny. Za námi je McDonald. Vyrůstal jste na jídle od McDonaldu? Než jsme začali s celým projektem, Michelle a já- Mluvil jste o filosofii. Řekněte, co stojí za Člověkem bez dopadu? Tak nějak jsem vždy přemýšlel o kolektivních činech. Co bychom měli jako společnost udělat. Jaké zákony by měly být změněny. Ale v jedné věci jsem byl, jako liberál, dost slabý. V individuálních činech. Proč bych měl čekat, než Kongres něco udělá? Proč bych měl čekat než něco udělají velcí byznysmeni?

Proč nedělám něco já? Times tvrdí, že to vypadá částečně jako pokus změnit svět a částečně jako trik jak prodat vaší novou knihu. - Souhlasíte s tím? - Jasně, zcela s tím souhlasím. Jsem tím, čím jsem. To je to, co dělám. Ale jestli dokážu použít tu energii, kterou jako člověk mám a nasměrovat ji takovým směrem, a říkám to s největší pokorou, a nasměrovat ji takovým směrem, aby mohla pomoci světu... tak je to lepší, než ji směřovat jakýmkoliv jiným směrem. Tohle je to, co se píše v závěru článku v Timesech.

"Může se to zdát jako scéna z nějakého starého sitkomu a také jako ten nejhorší a morálně pochybný způsob vlastní propagace." Takže z celé škály možností napsala, že je to špatné, nebo ještě horší. Čtenáři to muselo přijít opravdu legrační. Podle mého názoru to narušuje příležitost přimět lidi přemýšlet. Co kdybychom to nazvali: "Rok, během kterého jsem zhubl 10 kilo a ani jedno nebyl v tělocvičně"? Nebo "Rok, během kterého jsme se nedívali na televizi a stali se z nás tak lepší rodiče"?

Nebo kdybychom to nazvali "Rok, kdy jsme jedli lokálně a sezonně... a skončilo to tím, že má žena již nemá náběh na cukrovku"? Ve skutečnosti to má mnoho výhod, žít přátelsky k prostředí. Takže toto jsou názory čtenářů, ano? 379 komentářů. Zřejmě to je obrovské číslo. "Obětuj se teď nebo se obětuj později. Už toho dělám hodně, ale budu toho dělat ještě víc." A pak je tady ještě tenhle. "Nemohu se dočkat, až si tou knížkou vytřu prdel." Tenhle říká "DTMFA, Michelle."

Myslím, že to znamená "Vykašli se už na toho vola." Gawker je stránka s parodiemi, které reflektují to, co je zrovna v mediích. "Colin tiše pláče na záchodě, příliš vlhký, aby odešel, příliš hrdý, aby utřel." To bylo skvělé, ale ty komentáře. "Má první reakce byla, postřílet ty lidi samopalem a křičet, "Je to pro vás dostatečný dopad?"" Začal jsem - Chvíli jsem o sobě pochyboval. Myslel jsem, že dělám něco hodnotného, ale možná ne. Možná je to filosoficky špatně.

Protože dostávám také e-maily od některých environmentalistů, kteří říkají: "Pošahaný lidi, jako ty, dělají špatný jméno nám ostatním." Mohu tedy potenciálně dělat zcela špatná rozhodnutí? Jasně, ale... Jen to zkouším. Jen se snažím sám sebe ptát. Dělat to, co mé svě Zkouším následovat své svědomí. Vím, že teď nemůžu couvnout a vím, že ty také ne... ale mám pocit, že se mi to nechce dělat. Myslím, že je to... Četli jsme ty blogy a podobné věci. Má přijít jedna kolegyně z práce.

Mám ji velmi ráda. Je to má kamarádka, ale hádám... Kamkoliv přijde, tak si o tom lidé povídají... Vlastně jací jsme šílení buržousti a pošuci.... a ona se mě celou dobu snaží bránit. A potom mi jeden chlápek řekl... "Manželka mi nařídila, abych ti nikdy v životě nepodal ruku." A ona pokračovala celou noc o hygieně a... Rozumím tomu, proč nás lidé kritizují, ale nechápu, proč nás nenávidí. - Nemyslím si, že by nás nenáviděli. - Nechápu to. Úplnou náhodu jsme byli s Colinem pozváni na brunch...

Pozvala nás Kerry, protože píše o jídle. A na konci brunche se ukázalo, že to ona o nás píše tak negativně. A že je jednou z našich odpůrkyň na internetu. Tvrdí, že na nás změnila názor. No, já nevím. Podívejme se, jestli to dokážu vysvětlit. Tenhle okamžik mě děsil. Bála jsem se, že se zeptáte. Bože. "Člověk bez dopadu, ve skutečnosti dopad má, ale takový, který zřejmě nezamýšlel. Kdysi dávno, byla ctnost sama o sobě odměnou. Nyní je slib dobrovolné skromnosti prostě jen dalším podnikatelským záměrem.

Ta okázalost, se kterou Člověk bez dopadu přijímá všechny ty "bio" produkty nepřišla jen tak. Fajn, ekomóda, to je to, co mě trápí. Tak zatímco Člověk bez dopadu dělá humbuk ze sušení svého zadku pro příští generace, méně náruživí lidé se leda tak inspirují." - Jo, ptala jsem se na jeho upřímnost a na jeho motivy. - Ano. Bože bylo tam tolik příspěvků, které mě totálně iritovaly. Tvá kritika je v celém kontextu velmi, velmi mírná. Ještě jsem nepřišla na to, proč nás lidé tak nenávidí nebo proč je to takový...

- Mám určitou teorii. - Já jsem na nic nepřišla. Na základě mých vlastních zkušeností s takovýmto druhem věcí, v daleko menší míře... si myslím, že se to lidí opravdu dotkne. Krom toho, že se lidé cítí provinile a v úzkých, kvůli svým konzumním návykům... Lidé jsou velmi traumatizování, pokud naznačuješ, že by se měli bez něčeho obejít. Pojem, vystačit si bez něčeho - Pojem "potřebuji to". - Jo, "tohle potřebuju". Nebo to nepotřebuji, ale chci to a proč bych to teda neměla mít?

To znamená být dobrým Američanem. Součástí nakupování lokálního jídla je propojení s místem, na kterém vyrostlo... a tak jsem se byl zeptat na místní komunitní zahrádky... a seznam čekatelů na vlastní parcelu je dlouhý, čeká se roky a roky. Ale ukázalo se, že je zde pouze jediný člověk, který v zahrádkářské kolonii pěstuje zeleninu. Všichni ostatní pěstují květiny. Byl velice ochotný mi poskytnou nějaké rady. Budeš mi pomáhat na zahrádce? - Jasně. - Chceš něco vypěstovat?

Tohle je můj kamarád Mayer- Buď opatrná. To je šípek, má trny. Má to ostré věci. - Promluvme si o tom, co bychom si přáli dnes udělat. - Jo. Na tomto záhonku bude petržel. Tak nějak to tady zrýt... Překlopit to, jak se říká, a cokoliv jiného. Chceš, abych ti řekl, co dělám? Budeme tady sázet nějaké rostliny. Takže musím zrýt zem, abychom zde mohly rostliny růst. Myslel jsem si, že zahradničení bude pořádná dřina, Mayere. Taky je. Už jsem tu nejtěžší práci udělal.

- Když jsi to hnojil? - Jo. - Přesně tak. - Když jsem tohle blbý místo minulý podzim celé rozryl. Beru tyhle semínka, vidíš? A budu je vkládat do země. Mayere, strávíme čtyři dny na farmě v Hawthorne. Celé je to o tom, že na farmě se vše recykluje. - Ano. - Jsou soběstační. Ano. Volal jsem jim. A celá rodina - Já, Isabella a Michelle pojedeme, budou to takové prázdniny. - To je skvělé. - Jo. Mám pocit, že bychom si měli promluvit o tom mít další dítě. Ale já vím, že další nechceš, tak mám pocit, že to znamená, že další dítě asi mít nebudeme.

Když jsme měli Isabellu, cítil jsem, že dítě opravdu chceš a to co jsem chtěl od života jsem mohl mít. Nemohl jsem to před tebou skrývat. A chtěl jsem to s tebou překonat, protože jsem cítil... Taky je to srandovní, protože jsme si už něčím prošli. Také jsem byl vyděšen, když jsme se brali a chtěl jsem se tě ptát "Děláme opravdu správnou věc?". A ty jsi řekla ano a já ti - Já ti věřil a pro mě to bylo naprosto správné rozhodnutí. Ale když přemýšlím o druhém dítěti - jako, čí kariéra se dostane - Čí zaměstnání bude muset být vedlejší?

Protože ty pracuješ na vysokém postu. Pokud bychom měli druhé dítě, jsi ochotná se té práce vzdát? Nemusím se... To je... No.. To je tak... Nemusím skončit s prací, pokud budu mít druhé dítě. Nevím, proč jsi to zmínil. Nemyslím si, že by s tím měla má práce co do činění. Ale má. Protože věc se má tak, že chci vědět, kdybychom měli další dítě, ano? A já především nechci další... Já nechci další dítě. Ale před tím, než to vůbec začneme zvažovat... V našich povinnostech není moc volného prostoru.

Takže se tě ptám, kde se ten prostor vezme? Já si ho udělám. Ok, sesbíral jsem všechny čistící prostředky, které doma ještě máme. Běžné čistící prostředky obsahují spoustu chemikálií, které pro nás nejsou moc dobré a už vůbec nejsou dobré pro přírodu. A končí spláchnuty v odpadu a dostávají se do vody. To, na co se tady díváme, je spousta prostředků, které jsou označeny jako přírodní, nebo neškodné vůči přírodě, protože projekt už nějaký čas trvá. Nedovolí vám ty obaly znovu naplnit a tak z důvodu našeho projektu nepoužíváme jednorázové výrobky.

A lidé říkají: "No, a co recyklace?" Ale recyklování plastů není ve skutečnosti tak dobré, jak se všeobecně tvrdí. Je to lepší, než nic, ale stále to není dokonalé. Takže lidé tomu raději říkají "downcycling" než recycling, protože s každým zpracováním klesá kvalita a toxiny se stále uvolňují. A tak jak nám tyto prostředky docházely... Schovávali jsme si prázdné lahve, takže je můžeme naplnit svými vlastními čistícími prostředky. Všechny naše čistící prostředky budou vyrobeny z těchto věcí: Vinný ocet, soda, Jádrové mýdlo a borax.

Nevím, jak poznám, že je to skutečně čisté? Ale myslím, že je... Přijde mi, že je to stejné, jako když používám běžný čistič. Hele, zlato, víš co teď udělám, že? - Chystám se zbavit se veškeré kosmetiky. - Mé kosmetiky? - No, neměli bychom to udělat? - To jako myslíš můj makeup a ostatní věci? Řekl bych, že jo, ale nevím to jistě. Na co používáš ten makeup? Co to děláš? Chceš všechny ty šminky vyhodit? No, nechci je vyhodit. Dám je do téhle krabice, dokud projekt neskončí.

Dobře, jen mi dej vědět. Dáme všechny ty věci do téhle krabice. Pomůžeš mi? - Zlato? - No? Nech tam tu lahev, na které je napsáno "fresh". Postarám se o ni sama. Už jsem ti ji tady nechal. Ok, prázdná. - Je prázdná. - Já vím. Potřebuji ji Protože víš co teď budu dělat? Budu vyrábět šampón a dám ji do té lahve. Před pár dny jsem psal na blog o tom, že se pokoušíme vypořádat s elektřinou, a tak jsem se ptal na nějaké návrhy. Přidal jsem i seznam věcí, se kterými bych potřeboval pomoc a jedna z těch věcí bylo praní.

A někdo mi poslal mail s tím, že prádlo perou ve vaně tak, že po něm prostě chodí. Znělo to dost dobře. Chceš to taky zkusit? A teď půjdeme zpátky. Mami? Pereme prádlo. Chci to zkusit sama. Chceš to zkusit sama? Mám ale strach, že upadneš. Neupadni. Čím ty věci čistíš? Jádrové mýdlo. Říkal jsem ti, ať nepadáš. - Co v tom je? - Jádrové mýdlo a borax. - Co je borax? - Je to přírodní. Je to zcela přírodní prostředek na praní. - Chceš se přidat? - Ano. - Peru. - Pereš prádlo. Až půjde na vysokou, tak bude... Dal jsi tam tak studenou vodu. - No, namáčelo se to už tři hodiny. - Jo. To není sranda.

Pojď sem. Je to jak šlapání hroznů. Tak pojďte děcka, vypereme to. - A tohle je nepříjemné. - Nepříjemné? Co? - Dobře, teď je to v pohodě. - Vidíš? Vždycky vidíš nějaký problém. - Prádlo. - Všichni pereme prádlo. Nemyslí si vaši přátelé, že jste blázen? Zkouším si představit... Když k vám domů přijdou na večeři... na pastinák nebo co to máte. Co na to vaši přátelé říkají? Bez ubrousků a žádného toaletního papíru. Mohli byste to udělat? Nikdo nemusí dělat přesně to, co já. To není ta nejdůležitější věc.

Co dělám, upozorňuje na nějaký problém. Ale všichni se můžeme naučit dělat to, co můžeme. Teď jste v tom, jak? Pět a půl měsíce? Další krok je vypořádat se s elektřinou a vyžít pouze s denním světlem. V sobotu. Máme v doma pojistky které jistí rozvody elektřiny v celém bytě. Budeme mít s přáteli menší párty a v tu chvíli ty pojistky vypneme. Jo. Abyste věděli, budeme teď Colina sledovat během tohoto dlouhého období. Byl jsem sehnat nějaký špenát... ale uvědomil jsem si, že teď, když budeme bez elektriky, tak nemohu nakupovat tolik věcí.

Nakupím jídlo jen na pár dnů, protože víc by se toho prostě zkazilo. Dnes večer vypínáme elektriku... a na to jsem vůbec nemyslela, ale vlastně cítím- Blížíme se k půl roku a já začínám vnímat to co nám to dává- všechny ty výhody začínají vyplouvat na povrch. Takže jsem vlastně docela nadšená, ale jsem si jistá, že mluvit se mnou zítra, tak budu prostě zoufalá. Pojďme se teď pobavit trochu o tom, jaké to vlastně bude. Takže teď bude následovat přechodová fáze, která je stejně těžká jako ten zbytek.

Ahoj, no ahoj. - Jak se máš? - Jak to jde? - Ahoj. Jak se máš? - Ahoj. "Vyrobeno z recyklovatelných materiálů. Pomož nám, pomož planetě." Tohle jako nestačí? Řekni mi, co je na tom špatně. - Je to jednorázový kelímek. - Ano. - Nerecyklovatelné víčko. - Ano. A pak ten obal, a potom... A pak máš vlastně dva kelímky, když se na to tak podíváš. - Porušil jsi všechna pravidla. - Každé pravidlo, které existuje. Jo. Lidi, už jste viděli naši novou ledničku? - Chcete ho taky, že? - O co tady jde? - Jakže se to jmenuje?

- Jmenuje se to květináč v květináči. Bylo to vynalezeno pro použití v Nigérii. A funguje to tak, že Vypařuje se z toho voda, ten písek mezi těma dvěma květináči je mokrý a jak se ta voda vypařuje... a energie z toho vypařování se bere z toho vnitřního květináče... který to celé ochlazuje. A například rajče... které ti v Nigérii vydrží tak dva dny po utržení, v téhle věci vydrží tři týdny. A teď je tam sklenice s vodou a my uvidíme, jestli ta sklenice- Počkej, já jsem si myslela, že je to část té ledničky.

Ne, tak sklenice je tam proto, abychom viděli... na konci téhle noci, jestli je ta voda studená. Myslel jsem si, že to je nějaké nukleární jádro... které pohání celou tu věc. - Nukleární energie. - Ne, to není. Jo. - Chápu podstatu celé té věci. - To fakt? A tohle všechno je z farmářských trhů? Jo. Dobrá, jdeme na to. - Jen seďte. - Jsme v pohodě. Je to studenější, ale ne tak moc. Předpokládám, že je způsob, jak to udělat studenější. Tohle je moje čtvrtá sezóna.

Mám tady svoje světlo. Někdo přijde a vynese moje odpadky. A je tady, víš jak... spoustu tepla a elektřiny a klimatizace. Moje největší potěšení přichází... led. Ukážu vám to. Technicky vzato, led by taky neměl být dovolený... ale já... led jsem si dovolila. Je to fakt dobrý. Je to kohoutková voda z New Yorku. Takže je stejně dobrá jako lahvová voda. Pravděpodobně čistější a lepší než hodně lahvových vod. Je to dobrý s ledem. Ale aby to bylo opravdu studený, je potřeba počkat trochu déle.

Chlapi, chci abyste o tom udělali příběh. Vlastně mám opravdu dobrý, fakt šťvnatý informace zevnitř. Je to takovej příběh o tom, co se stalo špatně. Soustředili se na jejich slabosti. Oni totálně zanedbali a podcenili svoje silné stánky. V téhle chvíli, musím tu věc dotáhnout do konce, jasné? A pak uvidím, co se stane v pondělí v poledne. - Tohle je fakt silnej příběh. - Já vím. Tohle je první příběh, u kterého mě ani nenapadlo že bych ho udělala bez kofeinu.

Dělám pokroky. Dělám pokroky. Zlato? Pamatuješ si, kam jsi dal sirky? Počkej. Vydrž. Vydrž. Tady jsou. Mám je. Je to vlastně první opravdová noc bez elektřiny... Protože včera jsme tu měli spoustu lidí a elektriku jsme měli velkou část noci. Jsi skleslý? Jsi na mě naštvaný? Zlato, co se děje? Je to hloupé. - Co, ten projekt je hloupý? - No, fungovat bez elektřiny. Kdo existuje bez elektřiny? Je to pitomé. Takže co tě ve skutečnosti štve? Bojíš se, že- Jen přemýšlím o tom, že to bude... Cítím, že to bude jako osina v prdeli. Něco takovýho.

- Na to ti nemám co říct. - Já nevím. Jen mi připadá, že celej ten projekt je směš... možná zvláštní... ale ne... Nikdo už to nebude řešit, když vyjde ta kniha a ... Prostě to bude jen další irelevantní kniha. Prostě si řekněme, že se ukázalo, že je to totálně stupidní. Opravdu? Já si to nemyslím. To je ten nejhorší možný scénář. Míč je na naší straně. To byl celou dobu. Je to těžký, ale je to sranda, že? Jasně, je to sranda. Rádio New York, WNYC, FM a AM New York a wnyc.org.

A teplotní index nás pouze nevaruje. Je tu vedro. Už je 28°C s to je teprve 6 minut po desáté. To je nechutné. Včera jsem přišel domů a byt byl plný much. Hejna much se namnožila v červím kompostu... a pokaždé, když jsem otevřel kompost, vyletěly další. Pro boha, podívej se na to. Bože. Mimochodem, podívej se na tohle. Tohle všechno je hlína. Vidíš? Ani jsem si nemyslela, že by to mohlo fungovat. Prostě to nefunguje, jasný? To je důvod, proč mají lidi ledničky.

Pravda je, že jsem naštvaná, protože... Jen jsem zdrcená tou zprávou na Googlu o tom otěhotnění. Statistiky jsou tak nízký, a mě už bude čtyřicet... a mám už šedý vlasy... a prostě mě ti zdrtilo. A cítím to prostě tak, že někdo jako já má jen pětiprocentní šanci... Je to daný... V tvém případě to bude fungovat, protože ty šance jsou tak nízký. Já vidím, že jsi smutná a úplně ti rozumím... ale mě to připadá jako reality show, mluvit na tohle téma na kameru.

Myslela jsem si, že chceš vědět, co si myslím o tom květináči v květináči. Víš, to je... Já určitě chci vědět, co si myslíš o květináči v květináči. Takhle to já prostě cítím. Celá tahle věc byla o tom, že jsme chtěli podporovat toho druhého... v tom, kým chtěl být, ne? Chtěli jsme tu být jakoby jeden pro druhého, pro jeho sny. Tohle je pro tebe důležité, že nemáme ledničku. Je to tak? Já jsem s tím srozuměna, ale cítím se opravdu zklamaná... protože cítím, že dáváme veškerou energii na splnění tvého snu, chápeš?

A pak je to jako... Podívej, já jsem ochotný s tebou pracovat a bavit se s tebou... o vyhlídkách na druhé dítě a podívej se, kam jsme se tímhle mluvením dostali. Ale jestli to spojuješ s tímhle projektem, pak já... Pro mě je to spojené. Je to úplně svázané. Takže jestli to není spojené pro tebe, pak... Jestli to chápu správně, tak ty si myslíš, že ty mě podporuješ a já tebe ne. Já nepodporuju tvoje sny. Cítím to jakože tohle je moje největší, nejdůležitější a nejvzácnější věc.

- Správně. - A já se cítím jako... Jo, ty to nechceš udělat, takže... Takže je to jakože ne. Odpověď je ne. Dobře, já chci chtít to co chceš ty. Ale já si nemyslím, že by to bylo dobré pro naši rodinu... já to cítím jako, "Okej, ty to chceš, tak já do toho půjdu"... Když to ve mě vyvolává tak silné emoce. Chceš toho už nechat? To je v pořádku, zlato. Prostě to teď na chvíli nebudeme řešit, jo? Dobrá. Květináč v květináči byl odstěhován. A tohle je naše nejnovější lednička.

Aby to bylo studené, tak jsem si půjčila od sousedky Hilary led. Budeš ho potřebovat každý den? Nebo jak to chceš dělat- Myslím že to v lednici vydrží o trochu dýl. Jo. doufám že jo. Myslím že jo - Dobře. - Můžu nést tu tašku? Jo, jo. Můžeš nést tu tašku. Zavřeme ten mrazák- - Mockrát děkuju. - Nemáš zač. - Poděkuj Hilary, zlato. - Díky. Čau. Nemáš zač. Ahoj, zlatíčko. Dobře. Perfektní. Vezmeme ten balíček ledu a dáme ho přesně nahoru... takže to mlíko zůstane pěkně studené.

Chceš na to dát ty kostky ledu? Dáš je tam? Jednu po druhé? Jednu po druhé. Lednice je prostě kámen úrazu. Květináč v květináči. A teď- Nevím co z toho nenávidím víc, květináč v květináči nebo tohle. Nejsem si jistá. Jen tady ta síla a kostky ledu. Takže to nějak nechápu. Je to jako, "Cože?" Řekni, "Čau divná ledničko." Čau, divná ledničko. Kdo víc podvádí, ty nebo Colin? Myslím, že musím podvádět víc Jako tohle. Zkoušela jsem přírodní barvu doma, ale byla to katastrofa.

- Dobře. - On určitě nepodvádí. On si trošku ohýbá ta pravidla, ale pro něj to není podvádění. Letos nebude žádná dovolená, protože nemůžeme nikam jet. Takže on se rozhodl, že uděláme výjímku... a jedeme na farmu, kde pěstují veškeré naše jídlo. Na Penn Station jsem šli se všema kuframa pěšky. Tady se to začalo hroutit. Jdu do Dunkin' Donuts. Je tam obrovská fronta. Dám té servírce veký spropitný a říkám jí, "Můžete tu sklenici naplnit dvakrát?" Dostala jsem dvě velký kafe bez kofeinu, a obrátila jsem je tam do sebe.

- Nakopne tě to. - A za mnou je dalších deset lidí. Ale dala jsem jí tak dobrý spropitný, že tam byla na chvilku jen pro mě. Ale bylo to jako- Nechci dávat svoji energii do květináče v květináči.. Chci mít další dítě. Nechci trávit svoji dovolenou na farmě. Když jsme se brali, bylo to jako"Podívej Coline, vezmu tě. Ale je tady jedna věc Nesnáším kempování. Nikdy s tebou nepojedu kempovat." Ale celej náš domov se proměnil v jeden velký kemp.. A já vlastně ani nemám ráda přírodu.

A teď jedeme na dovolenou do přírody. Budeme se dívat a pracovat se vším tím jídlem, které máme z farmářských trhů. Tohle je ta farma, ze které to pochází. Ahoj. Kráva. Kráva. - Můžeš tam strčit ruku a dotknout se jich. - Ahoj, krávo. Díky moc, že tu můžeme být. - Potěšení je na mojí straně. - Máme se tu opravdu skvěle. Jsme tady zatím jenom hodinu. Pokud pracuješ jako správce na téhle půdě... pěstuješ velice vitálního... dynamického jedince... který je v rovnováze.

Je to uzavřený systém. Krávy žerou tu trávu. Dávají ti mléko, ale dávají ti taky hnojivo. To hnojivo se kompostuje. Pak je úrodný. Uděláme kolem 400 tun kompostu za rok. A čichni si k tomu. Jo, to smrdí přesně jako půda. Vlastně to smrdí jako můj kompostovač. Přesto všechno říkáš, že on si takhle realizuje svoje představy? - Jo. - A ty- Jak to cítíš, po šesti měsících? - Ještě pořád- - Cítím to tak, že už není cesty zpět. Už není cesty zpět. Správně? Správně?

Tohle je pro naši rodinu. To není jen o tom projektu. - Odkud jsi? - Žiju ve městě. Doufám, že vám budu víc k užitku, než ke škodě. Jdem na to! To je Henry. To je být. Pojď, Henry. Jdeme. Je dobré odvést Henryho do stodoly. Tu noc než jsme odjeli, měli Colin a farmář rozhovor. Bavili se o tom, jak to údolí bylo dřív obydlené ovcemi. A mluvili taky o tom, jak se lidé můžou změnit ve zvířata. A na mě ta konverzace tak zapůsobila. A když jsme šli tu noc do postele, na tom krásném venkovském vzduchu... a ta krásná farma, a ti skvělí lidi... kteří se o nás starali jako o svoji rodinu... a snila jsem o tom, že jsem jednou z těch ovcí.

Je to divný, poněvadž moji prarodiče byli farmáři. Byli to osadníci. A já začal cítit jako- Cítím, jako by má rodina... tam něco zapomněla. A já na to, "mám pocit že po to jdu zpátky." Když jsem poslouchal farmáře, jak mluví o stádu... a jak se někdy to něco stane jednomu z hovad, ale stádo jde dál... Cítil jsem se jako bych se prostě vzbudil. Cítil jsem, jako bych se měl s něčím znovu spojit. Jedna firma mi pro projekt půjčila tenhle solární panel. Nemůžu změnit způsob, jakým do svého domu dostanu elektřinu.

- Máš to? - Jo. Solární panel poskytne akorát tolik elektřiny... abych mohl napájet svůj počítač a psát svůj blog. Ale co je na téhle fázi opravdu zajímavého je, ... že je to poprvé kdy jsem si uvědomil... že to není o tom, užívat tak málo jak se jenom dá... ale hledání cesty, jak dostat co potřebuji udržitelným způsobem. A to je to, co potřebujeme udělat s mou elektřinou, se solárním panelem. Ale to je taky to, co musíme udělat s našimi systémy. Jenom potřebujeme vymyslet, jak dodat lidem co potřebují... takovým způsobem, který nepoškozuje planetu.

Řekni tomu chlápkovi, ať vypadne z cyklopruhu. Chceš vědět, co jsem jí dal ke čtyřicátým narozeninám? Žádná antikoncepce. Víš co tím myslím? Říkáme tomu Ruská ruleta. Otázkou je, je to klik-klik nebo bum-bum? Jestli je to bum-bum, já jsem mrtvej, ona žije. Bacha na toho šílence vpravo. Můj dnešní blogpost byl o příležitostech během krize. Představte si kdybychom udělali město hezčím místem k žití. Takže zatím jediný dva komentáře pod tím jsou: "Buďme realisti, ... nemůžeš udělat město hezkým, tak na to zapomeň."

Je zde tak málo idealizmu. Ale já myslím že realizmus nás dostal tam, kde jsme. Víš co tím myslím? To pomáhá. Jsi OK, Michelle? - Dávej pozor, zlato. - Vím. Vím. - Je to tak tichý. - Já vím. - Tam to je Fort Tilden? - Jo. Och můj bože. Tohle je jako Hamptons. - Je to lepší než Hamptons. - Páč tady nikdo není. Och můj bože. Jak radikální je tohle? A tohle je pořád New York City. Jsme v New York City. Brouk! Půjdeš se mnou plavat? Pro mě je ohromující, jak je příroda odolná.

Na téhle pláži jsou bahňáci, a každý se snaží přežít. A tady jsou tihle píseční krabi, a oni jsou v New York City. - Vidíš tady ty dva? - Jop, vidím je. Jop. Vidím. Lidi pořád mluví o tom, "Co je nejtěžší?" "Strádáš?" Jako, všechny tyto aspekty projektu jsou těžké. Ale není to o strádání. Není to o nestarání se o sebe. Je to pravý opak. Je to o tom, vidět jestli je možné mít dobrý život... bez tolika plýtvání. Colin potkal tuhle úžasnou ženu na farmářském trhu, půjčila nám svojí tříkolku.

Můžeme valit. Totálně to změnilo náš život. Nemáme žádnou televizi, žádná světla, žádnou elektřinu, žádnou klimatizaci. Všechno to byly věci, které nás držely vevnitř. Svým způsobem jsme teď pořád nuceni být mimo bytu. Je to jako by dny trvaly věčnost. - Co to je? - To jsou světlušky. Svítí. - Hraješ gin rummy? - Hrajeme gin rummy. Teď ti chci něco ukázat, okej? Tomuhle se říká "nakopat tatínkovi zadek." Okej? Pocházíme z ohromně rozdílných světů. Nikdo už více nebude tak naivní- naivně doufající a naivně optimistický, jako jsme byli my v pozdních šedesátkách.

Ale myslím že tady může být něco trochu podobného... ale víc utlumené, co se teď děje. Vůbec ne stejným způsobem. Ale cítím, že se tady děje... jistý tichý začátek nějaké rebelie. Další věc k vypíchnutí je tohle na česneku. Tomuhle se říká stvol S-T-V-O-L. Podle mě by sis měl domů vzít jednu nebo dvě od těchhle. - Okej. - Tohle jsou fazole. Hele jak se chytají na tyčku. - A vidíš tohle? - Jo. Začíná to dávat rajčata. Jsi veskrze optimistický ohledně lidstva, nebo skeptický?

Věřím tomu, že je to vždycky 50 na 50. Jasně. - Že se, ve skutečnosti, některé věci zlepšují. - Jasně. Některé věci se zlepšují. Jo. Vždy, když se snažíš udělat něco správného, nezáleží na jaké jseš úrovni- - Jasně. - jsou tam nepředvídané výsledky. V čem si o tvé práci nejsem jistý... je, že to umožňuje lidem nalhávat si- že jediný, co stačí udělat je, že vymění žárovku- a zrecyklují svůj plastový pytlík. No, dokud to takhle cítí, žádný politik se toho neujme.

A já cítím, že je to celé pravda, že je to obojí. Musíš mít- Myslím, že je to ohromný- Jestli máš politický postoj... pak máš obrovské možnosti žít takovým způsobem, který odráží tvůj politický postoj. -Nechci být příliš osobní, ale- - Jasně. Není. Jsou to jenom fakty. - Michelle píše pro Business Week. - Ano. Miliony stromů jsou pravidelně káceny... aby se mohla prezentovat naprosto bludná propaganda... že americký korporátní kapitalismus... je dobrý pro lidi- dobrý pro tebe a mě.

Teď jestli si myslíš, že ona si to nahradí tím, že to vyrovná tím... že do vašeho bytu na Páté Avenue nejede výtahem... musím říct, že jsi buď neupřímný nebo klameš sám sebe. Rozhodně je v tom nějaká... ironie nebo paradox- Odkud se berou všechny tyhle sračky? Udělal to všechno Americký korporátní kapitalismus. Jestli si někdo opravdu myslel... že tady opravdu budeš mít dopad... nedostávalo by se ti tolik pozornosti, kolik dostáváš. A tady je náš Muž bez dopadu, Colin Beavan, ve svém Bezdopadovém SUV-čku.

Počkejte chvilku. Tohle musím vyzkoušet. Můžete být v mé show, ale nejsem tady abych šířil zrovna vaše kázání. Protože si myslím, že to, co děláte, je extrémně nebezpečné, OK? Oh, tak jdeme. To je dobrý. - Teď to mám všechno nastavený, takže tě vidím. - Něco málo vidím. - Něco málo. - Něco málo. OK, něco tady podržím, abyste mohla vidět víc. - To je nechutné. - Ne, to není. Pro mě to vypadá jako sračky. Jo, to jsou sračky. Červí sračky. Myslím že moje jediné spojení s jídlem, co jsem měl před projektem, bylo jezení.

Opravdu jsem téměř všechno své jídlo jedla v restauracích... nebo z krabiček na rozvoz. Nikdy jsem to nevařila. Nikdy nepřipravovala. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Nikdy jsem nekompostovala. Nikdy jsem nepřemýšlela o odpadu. Teď, když chodím na farmářské trhy, znám každého, kdo pěstuje naše jídlo. Tak nějak mám malou tužbu posunout to na další level. Dnešek vidím jenom jako prvotní úspěch, první lekci. Takže uděláme jenom nějaký- Přemýšlím jenom o pár věcech, co můžeme udělat.

Takže začni se zelenými fazolkami. Utrhni jenom tenhle konec. - Takže utrhnout nějaký tenhle hnusnější konec-tenhle. - Přesně. Vidíš? Tady jsou pampeliškové listy. Jenom ušmiknu konečky. - Jenom utrhnu konec. Okej? - Okej. - Skvělý. - Hezká práce. Předehřej to na 190, ale upřímně, možná bych to ke konci trochu zvedla. Udělám trochu kafe, ale vím že ty asi nechceš, že? Ale jo. Dám si trochu. Jo. Můžu si trochu dát. Ale je tady důvod proč můžu jenom trošku.

Jestlipak, lidi, uhodnete důvod. - Dám si jenom trochu kafe. - Jsi těhotná? Ach můj bože. Jsi? - Ach můj bože! To je tak skvělý! - Já vím. Můj bože. Mám za tebe takovou radost. - Chci jít ven. - Tatínek tě vezme ven, zlato. Tatínek tě vezme ven. Jenom je vyndám. Miluji rajčata. Dnes večer dělám večeři, a ve skutečnosti jsem pro nás nikdy večeři nedělala. Chceš abych ti ukázal, jak tu troubu dostat na 175 nebo 190? Je to trochu ošemetný. - Proč prostě nenastavíš tu troubu na 175, 190?

- Okej. Jop. Jop. Okej. To je dobrý trik. Okej, a jestli si chceš být jista, tady dole je teploměr. - Ach, to je fajn. - Říká ti to, jaká je teplota v troubě. - Máme rádi náš lilek. - Máme rádi náš bílek. Možná to nevyjde, ale člověk se musí učit za pochodu. Dneska se zaměřuji na to, naučit se jak opéct zeleninu. Čau! Čau. Mám trochu trému. Zajímalo by mě, jestli mám tyhle uříznout, nebo- Je mi trochu na zvracení. Celý svůj život jsem hledala nějaké guru, nebo tenhle program nebo tamto nebo- Vždy jsem tak nějak něco hledala.

Cítím jako bychom tu věc hledali spolu, a jaksi něco z toho nacházíme. Musím přiznat, že byly časy, kdy jsem byla taková svině. Měla jsem hodně takových momentů. Teď si myslím, že to co on dělá, je hustý. Hodně mě nakopnul. Myslím, že je, jako- Ještě to úplně není. - Madame and monsieur. - Oui. - Víc sýru na můj chleba, poprosím. - Víc sýru na tvůj chléb? Už jenom ten nápad, že můžeš zaparkovat i jiné věci než auta. Idea je, proč věnujeme tuhle zemi autům místo lidí? Umíte si představit, kdyby se tohle rozšířilo celou cestu až k Sedmé Avenue?

V rámci projektu jsme začali fázi pozitivního dopadu. Idea je: žádný čistý dopad na životné prostředí. To znamená zredukovat negativní dopad a zvýšit pozitivní dopad. A nemá to být nic vědeckýho. Má to být jenom filozofický. Můžu žít na téhle planetě tak, abych dělal víc dobra než škody? Pomáhal jsem s jedním výzkumným projektem... vracet do řeky Hudson ústřice, které budou filtrovat vodu. Šel jsem čistit záhony pro stromy v Bronxu. Říkal jsem si "Co za nicotnou sračku je No Impact Man jako projekt."

Je tady síť lidí, co na těchhle věcech dělá odjakživa. Jak už jednou nežiješ v ignoranci... že když něco vyhodíš, ve skutečnosti to jde pryč- Je to opravdu těžká věc... protože, ano, tvůj kus odpadu přijde do komunity jako tato, kde je zpracován. Většina lidí, když konzumují... nechápe jaké jsou skutečné náklady toho zboží. Jaké znečištění vzniklo k jeho výrobě. Jaké zdravotní dopady jsou s tím spojeny. My jsme bodové zdroje všech těch skleníkových plynů... které se teď všichni snaží potlačovat.

Myslím, že bychom měli trávit víc času tím... že si uvědomíme, že lidské životy jsou každodenním kompromisem... a je tomu tak už po desetiletí. Tou čtvrtí projede 12 tisíc kamionů denně. Částečky z nafty způsobují dětem astma... způsobují dětem poškození mozku. Když jsem s tímhle projektem začal, myslel jsem že jen budu dělat míň odpadu... necestovat tolik, a jaký hrdina že ze mě nebude, žejo. A já- Myslím že mi nebylo jasný, kolik dalších věcí se s tím otevře.

Nemluvím o ledních medvědech. Nemluvím o lidech ve vzdálených ostrovních komunitách... které budou poškozeny když se hladiny oceánů zvednou. Mluvím o lidech, kteří už teď žijí s důsledky... naší překonzumované společnosti. Kdybyste se mě před devíti měsíci zeptali... jestli bych kdy měla své dítě na kole, já bych řekla ne. Naprosto ne. To je šílené. Pamatuji si spílání na cyklokurýry. "Tihle zasraní cyklokurýři. Jsou kurva šílení." A "Každý, kdo by jezdil na kole po New Yorku, musí být kurva šílený."

A "Dělají to fakt riskantní- ti cyklisti- pro nás, lidi v autech... Jako půjčovny SUV, ty to pro nás dělají kurva riskantní." A to je můj pohled na svět. A teď se můj pohled na svět otočil úplně vzhůru nohama. Ulice byly úplně zabrány, a již nejsou pro lidi. A pak ta chtivá spotřeba pro spotřebu... a ta koma kterou to navozuje. Jenom přehodnocuji všechno v podmínkách toho, co je důležité. Cítíš to jako pohyb vpřed... že budeš jaksi- Cítíš to jako že budeš zvažovat svá rozhodnutí jiným způsobem?

Jo. Myslím tím- Víš jak, no, teď- Co teď budu dělat, prostě říct "Víš, mně je to jedno" ? Upravím to, takže získáme nejvíc... slunce co se dá. Velká otázka uprostřed našeho experimentu Bez dopadu... byla, jestli může jeden člověk něco změnit. Jedna věc, která mi opravdu dělá vrásky... když lidi mluví o tom, že individuální akce není důležitá... je to, že se díky individuální akci lidi začnou zapojovat. Naše společnost není nastavena na udržitelné žití. Potřebujeme více hromadné dopravy, vozidla s vyšší efektivitou... už žádné uhelné elektrárny.

To jsou těžké změny. Mezivládní panel pro změny klimatu... říká, že do roku 2050 potřebujeme omezit uhlíkové emise o 80%. To je ohromný. První věc, kterou bych jako váš volič chtěl udělat... je poděkovat vám za podporu energetického balíčku, protože- - Nemáte zač. - nám to dává dobrou- Dobrý solidní zákon. Používat méně je začátek, ale není to dost. Musíme požadovat, aby se naše systémy staly udržitelnými. Můžeš se tady houpat. Budu tě kolébat, okej? Chceš se houpat během koukání na Frankieho?

Řekli jsme Isabelle... mysleli jsme, že má Michelle v bříšku děťátko, ale spletli jsme se. Ve skutečnosti neměla. Myslím, že to bylo podruhé když jsme byli u doktora. Poprvé, když jsme byli u doktora, bylo všechno fajn. A podruhé, šli jsme k doktorovi- - No, nebylo to, že každý- - nebyl tam srdeční tep. Jo. Druhé- Nebyl tam. Netlouklo srdce. Kam jdeš? Z perspektivy příběhu, to by byl perfektní zakončovák příběhu. Nakonec jsem svým způsobem přešla na Bez dopadu... a fakt jsem to přijala, a to je to, co Colin fakt chtěl.

A pak jsem otěhotněla, a to je to, co bych já bývala chtěla. A pak je projekt v závěru. Je to všechno v něčem jako velké finále. A ono to není finále. Je to jeden velký otevřený konec. Takže je to otevřený konec. Je to vyprávěčský otevřený konec a spirituální otevřený konec. Prostě otevřený konec. Spousta otevřených konců v životě. Myslím že to asi zkusíme znovu. Jsou jako duhy. Je to jako duhy na tvých nohou? Duhy na mých nohou. Oficiální labutí písní zahrady je, když na podzim zaoráváš půdu.

To je oficiální konec sezony. Je to svým způsobem zajímavý, protože se vracíme... k jídlu, které jsme jedli, když projekt začínal... což je dýně a kořenová zelenina a takové věci. A, podobně, i zahrada se obrací. Takže ty vlastně- Ty svým způsobem- Není to jako když obrátíš stránku v kalendáři a můžeš říct, že uplynul rok. Cítíš, že uplynul rok... protože poznáváš něco o Zemi. Jsme tak odpojeni, myslím ve městě, od rytmů přírody. Předtím jsem to nevěděl, ale je to ve skutečnosti velkou potěchou, být spojen.

Tady vevnitř mrzne. Je sedmého listopadu a jsme skoro hotovi, a je mi zima. Takže co často dělám je, že já- Hele, právě jsem přišla z práce. Mám na sobě kostým. Ale přijdu sem a jdu do peřin. Když je zima, strávím pod peřinami hodně času. Nemluvíme o tom, že to končí. Je to sranda, protože když to skončí, rozdělíme se. Protože když to skončí, beru letadlo a jedu navštívit rodiče... které jsem neviděla rok. A Colin bude tady, a já beru Isabellu. Takže my- Je to sranda.

Doopravdy jsme o tom nemluvili. Ale každej venku se mě na to ptá. - Haló? - Co se děje, zlatíčko? Tady není žádný světlo. Nic nevidím. Těším se na to, jak si budeme s Isabelou číst v posteli... s úplným osvětlením. Úplný světlo. Nejsi unavená, že ne? Příští týden, je tady ta školní věc na newyorské univerzitě. Jakože asi 200 studentů univerzity se bude snažit žít týden bez dopadu. Myslím si, že to je fajn. Takže v neděli tak jdu a máme tam workshop jak to dělat.

A pak to další pondělí k nim budu mít velkou přednášku. Místnost 206. A tenhle týden,jak uvidíte, myslím si, že uvidíte, že to není špatné. Můj experiment bude trvat jen o dva týdny víc. Jak skončíme s tímto experimentem, tak některý ty věci, kterých jsme se vzdali, zas vezmeme zpátky. Ale faktem je, že to bude vyvážené. Budeme způsobovat podstatně menší enviromentální dopad... aniž by to nějak negativně ovlivňovali naše štěstí. Věc se má tak, že jestli se změním, tak to bude určitě rozdíl.

Ale je to o tom, že pokud se každá z nás, jako jedinec změní... inspiruje to ostatní, aby se změnili. Takže věřím, že nejradikálnějším politickým činem na téhle věci je být optimistou. Nejradikálnějším politickým činem je věřit, že když já se změním... další lidi mě budou následovat. Důvod proč jsem tady je ten, že prvačka, která se jmenuje Olive... napsala na můj blog a požádala mě abych přišel. Lidé se mě ptají, "Kdybych měl udělat jednu věc, co by to bylo? Nepoužívat platové sáčky nebo nepoužívat plastové kelímky?"

Řekl bych, že kdybych měl udělat jednu věc... bylo by to dobrovolničení pro enviromentální organizaci. Částečně proto, že je tam nějaká komunita. Velice silně věřím v to, že hodně enviromentálních problémů Země... přišlo proto, že došlo k rozpadu komunit. Protože bez komunity, se nikdo necítí odpovědný nikomu. Všichni jsme propojeni na mnoha úrovních. Pokud jsi věřící, tak to chápeš na náhoženské úrovni. A i když jsi jen praktický, tak taky vidíš, že jsme propojeni.

Pokud stoupnu do louže a ty stojíš vedle ní, tak tě to taky pocáká. Pokud žnečišťuji ovzduší, ty to musíš dýchat. Moje mysl mi říká, že já jsem ten, kdo je důležitý, chápete? Takže si pořád dokola musím opakovat, že to není pravda. A pak když zapneš světlo, tak se rozsvítí všechna světla? Většina z nich. Snažil jsem se to nstavit, aby se rozsvítila většina světel. Než to uděláš, budou všechna fungovat? Ne. Musím to zapnout na víckrát. 'Protože je tady víc obvodů.

Takže musíš zajit tři obvody a pak to bude fungovat? - Jo. - Takže to můžeme rozsvítit. Dobře. Bylo to- No, nebyl to ve skutečnosti rok... Ta etapa s elektřinou začala někdy po šesti měsících. Takže je to šest měsíců, co jsme bez eletřiny. Jsme vděčni za maličkosti. Jdeme na to. Musím říct, že na začátku jsem byla opravdu skeptická ohledně mnoha věcí. A myslela jsem si, že jsou šílený a opravdu hloupý. a nenáviděla jsem tě a odmítala, kvůli nim. Ale opravdu chci pokračovat v ježdění na kole.

A taky chci produkovat co nejméně odpadu. A opravdu, pravdu chci dál chodit n farmářské trhy. Chci být vegetariánka, ale chci- Zrovna teď prostě chci hot dog. Měl by to být vege- "vegehotdog" nebo "vegedog." Chtěla bych, abychom neměli doma televizi, ale nemůžu se dočkat, až půjdu do kina. A když jsme na dovolené, ta věc je zapnutá. - A je tu pár věcí, se kterými mám trochu problém. - Jo? Proč nemůžeme odnést ty červy dozadu? Protože z kuchyně udělají "Pána much". A dál je pár věcí, který nebudeme schopni dál dělat... a tohle by mohla být jedna z nich. 'Protože ohledně toho už jsem se rozhodla.