Jsme dnes zde, protože OSN formulovala cíle pro další vývoj zemí. Nazývají se Rozvojové cíle tisíciletí - Millenium Development Goals. Tyhle cíle se mi opravdu líbí, protože jich je osm. Tím, že stanovila osm různých cílů OSN vlastně řekla, že existuje právě tolik věcí, které se musí změnit k lepšímu, aby se pro lidi zajistil kvalitní život. Musíte skoncovat s chudobou, zlepšit vzdělání, rovnost pohlaví, zdraví dětí a matek, musíte dostat pod kontrolu infekční choroby, chránit životní prostředí a vytvořit dobré vztahy mezi národy ve všech směrech od humanitární pomoci po obchod.


Je i další důvod, proč se mi tyto cíle líbí, jsou totiž všechny kvantifikované a měřitelné. Například dětská úmrtnost. Cílem je snížit dětskou úmrtnost o dvě třetiny od roku 1990 do roku 2050. To jsou čtyři procenta za rok. A je to měřitelné. V tomhle spočívá rozdíl mezi řečmi politiků a skutečnou snahou docílit důležité věci, lepšího života pro lidi.

Moc mě na tom těší, že už teď jsme zaznamenali, že mnoho zemí v Asii, na Středním východě, v Latinské Americe a ve Východní Evropě, kterým se daří zlepšovat touto rychlostí. A dokonce i velká Brazílie klesá rychlostí pěti procent za rok, Turecko o sedm procent za rok. Takže máme dobré zprávy. Pak jsou ale také lidé, kteří říkají: "V Africe není žádný pokrok. Nemáme ani žádné statistiky, abychom věděli, co se tam děje." Dokážu, že nemají pravdu ani v jednom bodě.


Zvu vás teď do zázračného světa statistiky. Pojďte se mnou na stránky ChildMortality.org, kde se můžete podívat na úmrtí mezi dětmi do pěti let ve všech zemích. Ten průzkum dělají specialisté OSN. Vezměme například Keňu. Tady jsou ta data. Nepropadejte panice, pomůžu vám s tím. Vypadá to hrozně, jako na střední, když jste neměli rádi statistiku. Ale jako první, když vidíte tečky jako jsou tyto, musí být otázka: "Odkud ta data pocházejí? Kde je jejich původ?"

Je to snad tak, že v Keni jsou lékaři a jiní specialisté, kteří po smrti dítěte sepíšou úmrtní list a pošlou ho do statistického úřadu? Ne. Země s nízkým příjmem, jako je Keňa pořád nemají tak vyspělou organizaci. Existuje tam, ale není kompletní, protože mnoho úmrtí se odehraje doma s rodinou a nikdo je nezaznamenává. Nespoléháme však na nekompletní systém. Máme k dispozici rozhovory, máme průzkumy.

Ty jsou prováděny profesionálními tazatelkami, které se na hodinu sejdou se ženou a zeptají se jí na její porody a děti. Kolik dětí máte? Jsou naživu? Pokud zemřely, v jakém věku a ve kterém roce? A tohle je prováděno na reprezentativním vzorku tisíců žen z celé země a zpracováno v něčem, čemu se říkalo Zpráva o demografickém zdravotním průzkumu. Tyto průzkumy jsou ale drahé, takže mohou být prováděny jen jednou za tři až pět let. Jsou tedy kvalitní, ale mají svá omezení.