Learn About Tableau Náboženství a nemluvňata
Povím vám něco o náboženství. Takto široké a citlivé téma však vyžaduje, abych byl konkrétní. Řeknu vám tedy něco o vztahu mezi náboženstvím a sexualitou. (Smích)

Jedná se o velmi závažné téma. Řeknu vám tedy o tom nejúžasnějším, co si vybavím -- Když si mladý pár večer zašeptá: "Uděláme si teď dítě." Řeknu vám o vlivu náboženství na počet dětí připadajících na ženu.

Tento údaj je velmi důležitý, protože každý chápe, že naše planeta může pojmout pouze omezený počet lidí. Jsou takoví, kteří tvrdí, že světová populace roste následujícím způsobem: 3 miliardy v roce 1960, 7 miliard loni a dál poroste, protože jsou náboženství, která brání ženám mít méně dětí a tento trend může nadále pokračovat.

Do jaké míry mají tito lidé pravdu? Když jsem se narodil, byla na světě méně než jedna miliarda dětí a dnes, v roce 2000, jsou jich téměř dvě miliardy. Co se od té doby stalo a jaké jsou předpovědi odborníků ohledně celkového počtu dětí během tohoto století?

Je to taková hádanka. Co myslíte vy? Myslíte si, že se počet dětí sníží na jednu miliardu? Nezmění se a na konci století bude stále na dvou miliardách? Bude se počet dětí v následujících patnácti letech zvyšovat nebo bude růst konstantně a na konci století jich na světě budou čtyři miliardy? Na konci mé prezentace vám to prozradím.

Jakou v tom ale hraje roli náboženství? Klasifikovat náboženství je mnohem složitější, než si myslíte. Jdete na Wikipedii a první na co narazíte je tato mapa. Dělí svět na abrahámská náboženství a východní náboženství, nepopisuje je však detailně. Hledali jsme na Wikipedii dál a narazili na tuto mapu. Ta však rozděluje křesťanství, islám a budhismus do spousty až příliš detailně popsaných podskupin.

Vytvořili jsme v Gapminderu naši vlastní mapu, která vypadá takto. Každá země je jedna bublina. Velikost bubliny znázorňuje počet obyvatel -- Čína a Indie jsou tyhle dvě velké. Barva znázorňuje většinová náboženství. Náboženství, ke kterému se hlásí více než 50 % lidí. V Indii, Číně a sousedních asijských zemích to jsou východní náboženství. Islám převládá v pásmu od Atlantického oceánu přes Blízký východ, jižní Evropu a Asii až po Indonésii, kde najdeme islámskou většinu. Oblasti křesťanské většiny najdeme v těchto modrých zemích -- většina Ameriky a Evropy, mnoho zemí v Africe a několik v Asii. Bílé jsou země, které nemohou být zařazeny, protože se k náboženství nehlásí ani 50 % lidí, data jsou pochybná, anebo z jiného důvodu. Byli jsme v tomto opatrní.

Berte nyní v potaz naše zjednodušení. Tady máme rok 1960. Na svislé ose máme počet dětí připadajících na ženu: dvě, čtyři nebo šest -- mnoho dětí, málo dětí. Na vodorovné ose je příjem na hlavu v dolarech. Tyto dva údaje sledujeme, protože mnoho lidí říká, že nejprve musíte zbohatnout, než budete mít méně dětí. Nízký příjem tady, vysoký zde.

Vskutku, v roce 1960 to byli bohatí křesťané, kteří měli méně dětí. Japonsko bylo výjimkou. Japonsko bylo tehdy považováno za výjimku. Jinak se jednalo pouze o křesťanské země. Bylo také mnoho křesťanských zemí se šesti až sedmi dětmi připadajících na ženu. Všechny se ale nacházely v Latinské Americe nebo Africe. Téměř ve všech islámských zemích připadalo šest až sedm dětí na ženu, bez ohledu na úroveň příjmu. Všechny východní náboženství včetně Japonska na tom byly podobně.

Podívejme se nyní, co se ve světě stalo. Spouštím teď kolo času. Všimněte si, že země v roce 1962 mírně bohatnou, ale počet dětí připadajících na ženu klesá. Čína padá poměrně rychle. Také všechny země s muslimskou většinou se pohybují dolů, stejně jako země s křesťanskou většinou se středním příjmem na osobu. Na počátku tohoto století najdeme více jak polovinu lidstva v dolní části grafu. Do roku 2010 bude 80 % lidí žít v zemi s průměrem kolem dvou dětí připadajících na ženu. (Potlesk)

Tento vývoj je vskutku úžasný. (Potlesk) Tady máme země jako Spojené státy s příjmem 40 000 dolarů na hlavu, Francii, Rusko, Írán, Mexiko, Turecko, Alžírsko, Indonésii, Indii až po Bangladéš a Vietnam, které mají příjem na hlavu více než dvacetkrát menší než Spojené státy a mají stejný počet dětí připadajících na ženu.

Data o počtu dětí připadajících na ženu jsou překvapivě kvalitní ve všech zemích, to vám říkám. Máme je z dat ze sčítání lidu, na které se můžeme spolehnout.

Ukázali jsme si tedy, že nemusíte být bohatí, abyste mohli mít méně dětí. To potvrzuje skutečnost z celého světa.

Když se pak podíváme na náboženství, vidíme, že v žádné zemi, ve které by převažovalo východní náboženství, nepřipadají více jak tři děti na ženu. Zatímco země, kde tvoří většinu islámské a křesťanské náboženství, jsou rozprostřeny po celém grafu. Mezi těmito náboženstvími však není žádný podstatný rozdíl. Rozdíl je v příjmu. Země s méně dětmi připadajících na ženu zde mají poměrně nízký příjem. Většina z nich se nachází v subsaharské Africe. Máme tu ale i země jako Guatemala, Papua Nová Guinea, Jemen a Afghánistán.

Mnozí si myslí, že Afghánistán a Kongo, země, které prošly vážnými konflikty, nemají rychlý populační růst. Je tomu právě naopak. Země, které dnes mají nejvyšší úmrtnost, mají nejrychlejší populační růst. Smrt dítěte je totiž kompenzována narozením dalšího dítěte. V těchto zemích připadá na jednu ženu šest dětí. Provází je ale smutná statistika -- každé ženě zde zemře jedno až dvě děti. V Afghánistánu přesto stoupne populace z 30 na 60 milionů. V Kongu z 60 na 120 milionů. Tady je rychlý populační růst. A mnozí se mylně domnívají, že populace v těchto zemích stagnuje.

Porovnáme teď Senegal, převážně muslimskou zemi, s Ghanou, ve které převažuje křesťanství. Vrátíme se na počátek šedesátých let, kdy získaly nezávislost. Podívejte, jak s ní naložily. Prošly neuvěřitelným zlepšením -- ze sedmi dětí připadajících na ženu na čtyři až pět dětí na jednu ženu. Neskutečné zlepšení.

Co za ním stojí? To víme v těchto zemích velmi dobře. Je potřeba, aby děti neumíraly. Je potřeba dostat se z nejhlubší chudoby, aby děti nebyly v rodině tolik využívány k práci. Je potřeba mít přístup k nějakému způsobu plánování rodiny. A zejména je potřeba čvrtého faktoru,

který vám objasním na příkladu Kataru. Tady je dnešní Katar a Bangladéš. Pokud se vrátíme do doby nabytí jejich nezávislosti, téměř ve stejný rok -- 1971, 1972 -- spatříme, jak úžasným vývojem obě země prošly. Podívejte se na ně. Mají tak rozdílné příjmy, přesto je pokles počtu dětí připadajících na ženu téměř stejný.

Jak to bylo s Katarem? Udělal jsem to, co dělám pokaždé. Prošel jsem webové stránky národního statistického úřadu -- mají je výtečně udělané, můžu je doporučit -- a našel jsem si tam… ano, zažijete na nich spoustu zábavy, navíc jsou zdarma -- a vyhledal jsem si sociální trendy. Velmi zajímavé, spousta čtení. Našel jsem ukazatele obecné a úhrnné plodnosti. Data jsou zpracována akademiky a experty katarské vládní agentury, kteří shodně tvrdí, že nejdůležitějšími faktory jsou: "Zvýšený věk při vstupu do prvního manželství, zvýšená úroveň vzdělání katarských žen a větší počet žen zapojených do pracovní síly." Já, ani věda, bychom nemohli více souhlasit. Katar je země, která prošla opravdu velmi zajímavou modernizací.

Teď to tedy shrňme: Je potřeba, aby děti přežívaly a nemusely být využívány k práci, aby ženy získaly vzdělání a vstoupily do pracovní síly a aby bylo zpřístupněno rodinné plánování.

Nyní se vraťme k našemu grafu. Průměrný počet narozených dětí je ve světě na stejné úrovni jako v Kolumbii -- 2,4 dítěte. Tady nahoře jsou velmi chudé země. V těchto zemích je potřeba rodinné plánování, lepší míra přežití při porodu. Velmi doporučuji prezentaci Melindy Gates na minulém TEDu. Tady dole jsou země s méně než dvěma dětmi na ženu. Teď se tedy můžu vrátit zpět a odpovědět předešlou hádanku. Na konci století budou na světě dvě miliardy dětí.

Počet dětí dosáhl vrcholu. Počet dětí na světě již neroste. Pořád ještě spekulujeme o ropném vrcholu, ale počet dětí svého vrcholu již dosáhl. Růst světové populace se zastaví. Oddělení populačního růstu při Spojených národech avizovalo, že se růst populace zastaví na deseti miliardách. Jaktože světová populace roste, když neroste počet dětí?

To vám teď ukážu. K tomu mi poslouží tyto krabice, ve kterých byly zabalené vaše bloky. Docela se hodí pro vzdělávací účely. Každá krabice představuje miliardu dětí. Na světě jsou dvě miliardy dětí. Dvě miliardy mladých lidí ve věku mezi 15 až 30 lety, zaokrouhleně. Jedna miliarda lidí ve věku mezi 30 až 45 let, téměř jedna miliarda ve věku mezi 45 až 60 lety. A pak tu máme mou krabici, ve které jsem já -- lidi nad 60 let. Jsme tady nahoře.

Tomu, co bude následovat, říkáme "velké doplnění". Vidíte, že tady jakoby chyběly tři miliardy lidí. Nechybí proto, že by zemřeli, nikdy se totiž ani nenarodili. Před rokem 1980 se totiž narodilo mnohem méně lidí než v posledních třiceti letech. Co se tedy nyní stane je velmi jednoduché. Staří, bohužel, zemřou. Zbytek z vás zestárne a budete mít dvě miliardy dětí. Staří pak zase zemřou. Zbytek zestárne a bude mít dvě miliardy dětí. A opět staří zemřou a další dvě miliardy dětí se narodí. (Potlesk)

Tomuhle říkáme "velké naplnění", ke kterému nevyhnutelně dojde. Všimli jste si, že k tomuto růstu došlo bez prodloužené délky života a více dětí?

Náboženství má na počet dětí na jednu ženu malý vliv. Všechna světová náboženství jsou schopna uchovat své hodnoty a přizpůsobit se měnícímu se světu.

Pokud se nejchudší dostanou z chudoby, jejich děti přežijí a získají přístup k rodinnému plánování, bude nás na světě deset miliard. Tohle všechno je potřeba. Neodvratně nás však bude o dvě až tři miliardy víc. Pokud se tedy budete bavit o plánování zdrojů a energií potřebných pro zajištění budoucnosti lidí na naší planetě, musíte počítat s tím, že nás bude deset miliard. Děkuji mnohokrát. (Potlesk)

nový pohled na chudobu
Loni jsem vám řekl tři věci. Řekl jsem, že světové statistiky nebyly pořádně zpřístupněny. V důsledku toho máme stále ty staré představy o rozvojových a průmyslových zemích, což je špatně. A že animované grafy můžou věci změnit. Věci se mění. A dnes na domácí stránce Divize pro Statistiku OSN stojí, že od prvního května je plný přístup do všech databází. (Potlesk) A jestli se s vámi mohu podělit o ten obrázek na obrazovce. Tak se staly tři věci. OSN zveřejnily své statistické databáze, a my máme novou verzi softwaru fungující jako beta verze na internetu, takže si jej už nemusíte stahovat.

A dovolte mi zopakovat to, co jste viděli loni. Ty bubliny jsou jednotlivé země. Tady máte míru porodnosti - počet dětí na jednu ženu - a tady máte délku života v rocích. Tohle je rok 1950 - tamto byly průmyslové země, tamto byly rozvojové země. V té době existovalo "my" a "oni". Ve světě byly obrovské rozdíly. Ale potom se to změnilo a vyvíjelo se to docela dobře.

A stalo se tohle. Vidíte, jak Čína je ta velká červená bublina, ta modrá tamhle je Indie. A procházejí přes tohle celé... Já se budu snažit být letos o trošku vážnější, když vám budu ukazovat jak se věci doopravdy změnily. A je to Afrika, která vyčnívá jako problém tady dole, ne? Stále velké rodiny a epidemie HIV takto stáhly ty země dolů. Tohle je víceméně to, co jsme viděli loni, a takhle to bude pokračovat v budoucnosti.

A já budu mluvit o tom jestli je tohle možné. Protože vidíte, že teď jsem ukazoval statistiky, které neexistují. Protože tohle je kde jsme teď. Bude to možné, aby se tohle stalo? Já tady pokrývám délku svého života, víte? Očekávám, že budu žít 100 let. A tohle je, kde jsme dnes. Teď, mohli bychom se podívat namísto toho na ekonomickou situaci ve světě? Chtěl bych to ukázat ve srovnání s dětskou úmrtností. Přehodíme osy: tady máte dětskou úmrtnost - tedy, přežití - čtyři děti umírají tady, 200 umírá tady. A tohle je HDP na hlavu na téhle ose. A takhle to bylo v roce 2007.

A když půjdu zpět v čase, přidal jsem nějaké historické statistiky - jedeme, jedeme, jedeme - 100 let zpátky neexistuje tak moc statistik. Některé země stále měly statistiky. Díváme se zpátky do archívů, a jsme zpět až v roce 1820, a jenom Rakousko a Švédskou jsou schopni podat záznamy. (Smích) Ale byly tady dole, měly 1000 dolarů na osobu na rok. A přišly o pětinu dětí před jejich prvními narozeninami.

Takže tohle je, co se dělo ve světě, když přehrajeme celý svět. Jak se stávaly postupně bohatší a bohatší, a přidávaly statistiky. Není to krásné, když získají statistiky? Vidíte, jak je to důležité? A tady děti nežijí déle. Minulé století, 1870, bylo těžké pro děti v Evropě, protože většina těchto statistik je Evropa. Teprve na přelomu století přežilo svůj první rok více jak 90 procent dětí. Tady se objevuje Indie, s prvními údaji z Indie. A tohle jsou Spojené státy, které se tady vzdalují, vydělávají víc peněz. A brzy uvidíme Čínu, jak se objevuje v tom nejvzdálenějším rohu tady. A zvedá se s Mao Ce-tungem, získává zdraví, ale moc nebohatne. Tady zemřel, pak Teng Siao-pching přinesl peníze, pohybuje se tímhle směrem tady. A ty bubliny se stále pohybují sem nahoru, a takhle svět vypadá dnes. (Potlesk)

Pojďme se podívat na Spojené státy. Tady máme funkci - můžu říct světu "zůstaň, kde jsi". A vezmu Spojené státy - pořád chceme vidět to pozadí - a vložím je takhle sem, a teď jdeme pozpátku. A vidíme, že Spojené státy jdou po pravé straně toho hlavního proudu. Pořád jsou na té straně peněz. A zpátky v roce 1915 byly Spojené státy sousedem Indie - Současné, dnešní Indie. A to znamená že Spojené státy byly bohatší, ale ztratily úměrně víc dětí než Indie dnes. A podívejte sem - srovnejte s dnešními Filipínami. Dnešní Filipíny mají téměř stejnou ekonomiku jako Spojené státy během první světové války. Musíme převést Spojené státy o docela velký kus v čase, abychom našli stejné zdraví Spojených států jako máme na Filipínách. Tady okolo roku 1957 je zdaví Spojených států stejné jako na Filipínách. A tohle je drama světa, kterému mnozí říkají globalizovaný, že Asie, arabské státy a Latinská Amerika jsou mnohem víc napřed ve zdraví, vzdělání, lidských zdrojích, než jsou ekonomicky.

Je to nepoměr v tom, co se dnes děje v nastupujících ekonomikách. Tam teď sociální výhody, sociální pokrok, jde napřed před hospodářským pokrokem. V roce 1957 měly Spojené státy stejnou ekonomiku jako má dnes Chile. A jak daleko musíme vzít Spojené státy abychom dostali stejné zdraví, jako má dnes Chile? Myslím, že musíme jít až sem - máme rok 2001, nebo 2002 - Spojené státy mají stejné zdraví jako Chile. Chile dotahuje! Během pár let může mít Chile lepší dětské přežití než Spojené státy. Je to opravdu změna, že máme tohle zpoždění o více jak 30, 40 let ve zdraví.

A za zdravím je úroveň vzdělání. A je tam hodně co se týče infrastruktury, a jsou tam lidské zdroje obecně. Teď tohle můžeme dát pryč - a chtěl bych vám ukázat rychlost, rychlost změny, jak rychle postupovali. Půjdeme zpátky do roku 1920, a chci se podívat na Japonsko. A chci se podívat na Švédsko a Spojené státy. A uspořádám tady závod mezi tímhle žlutým Fordem tady a červenou Toyotou tady dole a hnědým Volvem. (Smích) A jedem, jedem. Toyota má velmi špatný začátek tady dole, jak vidíte, a Ford Spojených států to bere terénem. A Volvo si vede celkem slušně. Tohle je válka. Toyota se ztrácí, a teď se Toyota objevuje na zdravější straně Švédska - vidíte to? A předjíždí Švédsko, a je teď zdravější než Švédsko. To je ten úsek, kdy jsem prodal Volvo a koupil Toyotu. (Smích) A teď můžeme vidět, že rychlost změny v Japonsku je enormní. Opravdu to dohnali.

A tohle se mění postupně. Musíme se podívat přes několik generací, abychom tomu rozuměli. Dovolte mi ukázat svoji vlastní rodinnou historii - my jsme vytvořili ty grafy tady. A tohle je stejné, peníze tady dole, a zdraví, vidíte? A tohle je moje rodina. Tohle je Švédsko, 1830, kdy se narodila moje pra-pra-babička. Švédsko bylo jako je Sierra Leone dnes. A tohle je když se narodila pra-babička, 1863. A Švédsko na tom bylo jako Mosambik. A tohle je když se narodila moje babička, 1891. Starala se o mě, když jsem byl dítě, takže já teď nemluvím o statistice - teď to je ústní historie mojí rodiny.

Tehdy věřím statistice, když to je babičkou potvrzená statistika. (Smích) Myslím, že to je nejlepší způsob potvrzení historické statistiky. Švédsko bylo jako Ghana. Je zajímavé vidět tu obrovskou různorodost v rámci subsaharské Afriky. Říkal jsem to loni, řeknu to znova, moje matka se narodila v Egyptě, a já - kdo jsem já? Já jsem Mexikánec v naší rodině. A moje dcera, ta se narodila v Chile, a vnučka se narodila v Singapuru, dnes nejzdravějším státě na Zemi. Předběhl Švédsko asi před dvěma nebo třemi roky, s vyšším dětským přežitím. Ale oni jsou hrozně malí, víte. Jsou tak blízko nemocnice, že je nikdy nemůžeme v těchto končinách porazit. (Smích) Ale všechna čest Singapuru.

V Singapuru jsou teď nejlepší. Tak tohle teď také vypadá jako dobrý příběh. Ale není to tak jednoduché, že to je všechno dobrý příběh. Protože vám musím ukázat jednu další funkci. Můžeme taky použít tu barvu tady pro znázornění proměnné - a co tady vybírám? Emise oxidu uhličitého, v metrických tunách na hlavu. Tohle je 1962 a Spojené státy vypouštěly 16 tun na osobu. A Čína vypouštěla 0.6, a Indie vypouštěla 0.32 tun na hlavu. A co se stane když se posuneme vpřed? No, vidíte ten pěkný příběh o postupném bohatnutí a o zlepšujícím se zdraví - každý toho dosáhl za cenu vypouštění oxidu uhličitého. Není nikdo, kdo to zatím dotáhl dál. A my už nemáme všechna aktuální data, protože tohle jsou dnes skutečně žhavé data. A tady jsme, 2001.

A v diskusi, které jsem se zúčastnil s globálními lídry, víte, hodně jich teď říká, že problém je v nastupujících ekonomikách, že vytvářejí příliš mnoho oxidu uhličitého. Ministr životního prostředí Indie řekl, "No, byli jste to vy, kdo ten problém způsobil." Země OECD - země s vysokým příjmem - byly to ony, kdo způsobil změnu klimatu. "Ale my vám odpouštíme, protože jste to nevěděli. Ale od teďka počítáme na hlavu. Od teďka počítáme na hlavu. A každý je zodpovědný za emise na hlavu."

Tohle vám doopravdy ukazuje, že jsme neviděli dobrý ekonomický a zdravotní pokrok nikde na světě bez ničení podnebí. A to je to, co se doopravdy musí změnit. Byl jsem kritizován, že ukazuji příliš optimistický obraz světa, ale nemyslím, že to tak je. Ve světě je docela pěkný nepořádek. Tohle můžeme nazvat Dolarová ulice. Každý žije na téhle ulici. To kolik vydělávají - ve kterém čísle bydlí - je kolik vydělávají za den. Tahle rodina vydělává kolem jednoho dolaru na den. Jedeme ulicí nahoru, a nacházíme tady rodinu, která vydělává dva až tři dolary na den. A jedeme dál, tady - nacházíme první zahradu v téhle ulici, a tihle vydělávají 10 až 50 dolarů na den.

A jak žijí? Když se podíváme na postel, můžeme vidět že spí na pokrývce na zemi. Tohle je hranice chudoby - 80 procent rodinného příjmu jde pouze na pokrytí energetických potřeb, na jídlo na den. Tohle jsou dva až pět dolarů, tady máte postel. A tady je mnohem hezčí ložnice, jak vidíte. Přednášel jsem o tomhle pro Ikeu, a ti chtěli hned vidět pohovku. (Smích) A tohle je pohovka, jak se objevuje odsud. A zajímavá věc je, když tady jdete dokola v té panoramatické fotografii, stále tady vidíte rodinu sedící na zemi, i když je tady pohovka. Když se kouknete na kuchyň, můžete vidět, že největší rozdíl pro ženy nepřichází mezi jedním a 10 dolary. Přichází až později, kdy opravdu můžete získat dobré pracovní podmínky v rodině. A pokud opravdu chcete vidět rozdíl, tak se podíváte na záchod. Tohle se může změnit, to se může změnit. Tohle jsou všechno snímky z Afriky, a může se to hodně zlepšit. Můžeme se dostat z chudoby.

Můj vlastní výzkum nebyl v informačních technologiích ani ničem podobném. Já jsem strávil 20 let rozhovory s Africkými farmáři, kteří byli na pokraji hladomoru. A tohle je výsledek výzkumu na základě potřeb farmářů. Je pěkné, že tady nepoznáte kdo jsou na tomhle obrázku výzkumníci. To je, kdy výzkum pro společnost funguje - musíte s těmi lidmi doopravdy žít.

Když jste v bídě, všechno je jen o přežití. Je to o tom, mít jídlo. A tyhle dvě mladé farmářky, to jsou dívky - protože rodiče jsou mrtví kvůli HIV a AIDS - právě diskutují se školeným agronomem. Tohle je jeden z nejlepších agronomů v Malawi, Junatambe Kumbira, a on mluví o tom, který druh manioku zasadí - nejlepší konvertor slunečního svitu v jídlo, který člověk objevil. A ony se velmi, velmi dychtivě zajímají o rady, aby přežily v chudobě. To je jeden kontext. Dostat se z chudoby. Ty ženy nám říkaly jednu věc. "Dejte nám technologie. Nenávidíme tenhle hmoždíř, stát celé hodiny a hodiny. Dejte nám mlýn, abychom mohly mlít mouku, pak budeme moci zaplatit za zbytek samy." Technologie vás dostane z chudoby, ale je potřeba mít trh na únik z chudoby. A tahle žena je teď velice šťastná, když vozí svoje produkty na trh. Je velice vděčná za veřejné investice do školství, takže dokáže počítat, a nebude na trhu ošizená. Chce, aby její dítě bylo zdravé, takže bude moct jet na trh a nebude muset zůstat doma. a chce infrastrukturu - je dobré mít zpevněnou silnici. A dobré je to také s úvěry. Mikro-úvěry jí poskytly kolo. A informace jí řeknou, kdy má jet na trh s kterým produktem. Tohle se dá udělat.

Zjistil jsem, že moje zkušenost z 20 let v Africe je, že zdánlivě nemožné je možné. Afrika si nevedla špatně. Během 50 let se dostali z před-středověké úrovně, na velmi slušnou úroveň Evropy před 100 lety, s fungujícím národem a státem. Řekl bych, že subsaharská Afrika si vedla nejlépe na světě během posledních 50 let. Protože my se nedíváme, odkud začínali. Je to ten hloupý koncept rozvojových zemí, který dává dohromady Argentinu a Mosambik před 50 lety, a říká, že Mosambik si vedl hůř. Musíme toho vědět trochu víc o světě. Já mám souseda, co zná 200 druhů vína. Ví všechno. Ví jméno hroznů, teplotu a všechno. Já znám jenom dva druhy vína - bílé a červené. (Smích) Ale můj soused zná jenom dva druhy zemí - průmyslové a rozvojové. A já znám 200, já vím o všech těch podrobných datech. Ale to se dá udělat. (Potlesk)

Ale musím teď být vážný. A jak se člověk stane vážný? Použijete PowerPoint, že ano? (Smích) Pocta balíku Office, ne? Co je to, co je to, o čem mluvím? Mluvím o tom, že existuje mnoho rozměrů vývoje. Každý chce tu svoji malou věc. Když jste v podnikatelském sektoru, milujete mikro-kredity. Pokud bojujete v nevládní organizaci, milujete rovnost mezi pohlavími. Nebo když jste učitel, budete milovat UNESCO, a tak dál. Na globální úrovni potřebujeme mít víc než tu jednu vlastní věc. Potřebujeme všechno. Všechny tyhle věci jsou důležité pro rozvoj, zvlášť, když se právě dostáváte z chudoby a měli byste se posunovat k blahobytu.

To, o čem potřebujeme přemýšlet je, co je cílem rozvoje, a co jsou prostředky rozvoje? Dovolte mi nejdřív oznámkovat, co jsou nejdůležitější prostředky. Ekonomický růst pro mě, jako profesora veřejného zdraví, je nejdůležitější věc pro rozvoj, protože vysvětluje 80 procent přežití. Vládnutí. Mít vládu, která funguje - to je to, co vytáhlo Kalifornii z mizérie v roce 1850. Byla to vláda, která nakonec zavedla fungující zákon. Vzdělání, lidské zdroje jsou důležité. Zdraví je taky důležité, ale ne až tolik jako prostředek. Životní prostředí je důležité. Lidská práva jsou taky důležitá, ale dostanou jen jeden křížek.

A teď co cíle? Kam směřujeme? Nezajímají nás peníze. Peníze nejsou cíl. Je to ten nejlepší prostředek, ale dám jim nula jako cíli. Vládnutí, no, je zábavné volit o nějaké věci, ale není to cíl. A chodit do školy, to není cíl, to je prostředek. Zdraví dostane dva body. Chci říct, je pěkné být zdravý - zvlášť v mém věku - můžete tu stát, když jste zdraví. A to je dobré, dostává to dva plusy. Životní prostředí je velmi, velmi zásadní. Nic nezbude pro vnoučata, pokud nebudeme šetřit. Ale co jsou ty důležité cíle? Samozřejmě, jsou to lidská práva. Lidská práva jsou cíl, ale není to tak důležitý prostředek rozvoje. A kultura. Kultura je ta nejdůležitější věc, řekl bych, protože to je to, co přináší do života radost. Je to hodnota života.

Takže zdánlivě nemožné je možné. Dokonce africké země můžou tohohle dosáhnout. A já jsem vám ukázal záběr toho, kdy zdánlivě nemožné je možné. A pamatujte, prosím pamatujte si moje hlavní poselství, což je toto: zdánlivě nemožné je možné. Můžeme mít dobrý svět. Ukázal jsem vám záběry, dokázal jsem to v PowerPointu, a myslím, že vás přesvědčím také kulturou. (Smích) (Potlesk) Přineste mi můj meč! Polykání mečů pochází se staré Indie. Je to kulturní výraz, který po tisíce let inspiroval lidské jedince přemýšlet za hranice zjevného. (Smích) A já vám nyní dokážu, že zdánlivě nemožné je možné tím, že prostrčím tento kus oceli - pevné oceli - tohle je armádní bajonet Švédské armády, 1850, poslední rok, kdy jsme měli válku. A je to celé masivní ocel - můžete to slyšet. A já vezmu toto ocelové ostří a prostrčím jej skrze moje tělo z masa a krve, a dokážu vám, že zdánlivě nemožné je možné. Mohu požádat o okamžik absolutního ticha? (Potlesk)

Nechte má data změnit způsob vašeho myšlení
Budu mluvit o vašem způsobu myšlení. Je v souladu s mými daty? (smích) Pokud ne, tak jedno nebo druhé potřebuje vylepšit, ne?

Když se svými studenty mluvím o světových tématech a poslouchám je o přestávce, vždycky mluví o "nás" a o "nich". A když se pak vrátí zpátky do třídy, ptám se jich: "Co myslíte tím 'my' a 'oni'?" "No, to je velmi jednoduché. Jde o západní svět a rozvojový svět", říkají. "Učili jsme se to ve škole." A jak byste to tedy definovali? "Definice? Tu zná každý", říkají.

Ale mně to nestačí, tak se ptám dál. A tak jedna dívka velmi chytře řekla: "To je jednoduché. Západní svět, to je dlouhý život v malé rodině. Rozvojový svět je krátký život ve velké rodině." A mně se ta definice líbí, protože mi umožnila změnit jejich domněnky na podložená fakta. A tady ta fakta jsou. Na této ose je velikost rodiny. Jedno, dvě, tři, čtyři, pět dětí na jednu ženu na ose. A tady je očekávaná délka života: 30, 40, 50. To, co studenti řekli, přesně vystihovalo jejich pojetí světa.

A ono to skutečně je o posteli. O tom, zda se muž a žena rozhodnou mít malou rodinu a starat se o děti a o to, jak dlouho budou žít. Záleží i na koupelně a kuchyni. Víte, když máte mýdlo, vodu a jídlo, tak můžete žít dlouho. A studenti měli pravdu. Svět se skládal tady z těch zemí s velkými rodinami a krátkým životem. Rozvojového světa. A pak zde byly země tady nahoře, západní svět. Malé rodiny a dlouhý život.

A vy teď uvidíte úžasnou věc, která se na světě stala během doby, co jsem naživu. Rozvojové země začaly používat mýdlo a vodu, očkování. A celý rozvojový svět začal s plánovaným rodičovstvím. A částečně i díky USA, které pomáhají s poskytováním technické podpory a investic. A vidíte, že celý svět se mění na rodiny se dvěma dětmi a délkou života mezi 60 a 70 lety.

Ale některé země stále zůstávají v této oblasti. A vidíte, že tady dole ještě pořád máme Afghánistán, Libérii, Kongo. Takže máme ještě země v této oblasti. Takže ten můj problém je, že chápání světa, jaké mají moji studenti, odpovídá realitě světa v roce, kdy se narodili jejich učitelé. (smích) (potlesk)

A my, když jsme to prezentovali v různých zemích - minulý týden jsem byl na Globální konferenci o zdraví tady ve Washingtonu a viděl jsem, že stejně špatně to chápou i aktivní lidé ve Spojených státech. Nezaznamenali posun Mexika - zde - a Číny ve vztahu ke Spojeným státům. Podívejte, posunu je dopředu. Tak. Dohánějí Státy. To je Mexiko. V těch dvou sociálních měřítkách je porovnatelné se Spojenými státy. Vědělo to méně než 5 % odborníků na světové zdraví. Ten úžasný národ, Mexiko, má problém s tím, že ze severu přicházejí zbraně, přes hranice. Tak s tím museli přestat. Protože mají se Státy takový podivný vztah, však víte.

Pokud bych ale změnil tuto osu, podívejte, a dal bych sem místo toho příjem na osobu, příjem na osobu, dám ho sem, tak uvidíme zcela jiný obrázek. Mimochodem, právě vás učím, jak používat náš web, Gapminder World. Proč to upřesňuji? Protože se to dá na internetu používat zdarma. A když už to teď mám správně, můžu se vrátit o 200 let zpátky do minulosti. Spojené státy jsou tady nahoře. A můžu ukázat i ostatní země. A teď mám na této ose příjem na osobu. A Spojené státy měly v té době jen kolem 2 000 dolarů. A očekávaná délka života byla 35 až 40 let, stejně jako dnes v Afghánistánu.

Ukážu vám, co se pak na světě stalo. To máte místo jednoho roku studia historie na univerzitě. Stačí, když mě budete jednu minutu sledovat a celé to pochopíte. (smích) Vidíte, jak hnědé bubliny, západní Evropa, a žlutá, Spojené státy, bohatnou a bohatnou a zároveň jsou zdravější a zdravější. A tady jsme před sto lety, kde zbytek světa zaostává. A tady je to. To byla chřipka. Proto se dnes chřipky tak bojíme, že? Pořád si ji pamatujeme. Pokles průměrné délky života. Pak jsme se zvedli, ale ne před dosažením nezávislosti.

Podívejte, tady je Čína a tady Indie a tohle je, co se stalo. Všimněte si, že tady nahoře máme Mexiko. Mexiko není na stejné úrovni jako Spojené státy. Ale jsou celkem blízko. A zvlášť zajímavé je vidět Čínu a Spojené státy během 200 let. Protože můj nejstarší syn teď pracuje pro Google, poté, co si Google pořídil tento software - protože jde vlastně o dětskou práci - můj syn se ženou seděli v kumbále spoustu let a tohle vyvinuli. A můj nejmladší syn studuje čínštinu v Pekingu. To oni přišli se dvěma hledisky, které mám, víte? A můj syn, ten nejmladší, co studoval v Pekingu v Číně, získal dlouhodobý náhled. Kdežto můj nejstarší syn, který pracuje pro Google by měl něco vyvíjet čtvrtletně nebo půlročně. I když, v Google jsou docela velkorysí a tak mu dávají i rok či dva.

Ale v Číně berou v úvahu generace, protože si pamatují to velmi trapné období sta let, kdy šli dozadu. A také si pamatují první část minulého století, kdy to bylo opravdu zlé. A blížíme se k takzvanému Velkému skoku vpřed. Byl to rok 1963, kdy Mao Ce-tung nakonec přinesl Číně zdraví. A pak zemřel. A pak Teng Siao-pching zahájil ten úžasný pohyb vpřed.

Není zvláštní vidět Spojené státy, jak nejdříve budovaly ekonomiku a pak postupně bohatly, zatímco Čína ozdravěla mnohem dříve? Protože využila poznatků o vzdělávání, výživě a také těžila z užívání penicilínu, očkování a plánovaného rodičovství. A Asie dosáhla sociálního rozvoje dříve než ekonomického. Mně, profesoru veřejného zdravotnictví, není divné, že všechny tyto země teď rostou tak rychle.

Protože to co tady vidíte, je jednotný svět Thomase Friedmana, že ano? Není tedy úplně jednotný, ale země se středními příjmy - a zde navrhuji svým studentům přestat používat termín "rozvojový svět". Protože mluvit po tom všem o rozvojovém světě je jako mít v dějinách Spojených států dvě kapitoly.

Poslední kapitola je o přítomnosti a o prezidentu Obamovi a ta druhá je o minulosti, kde pokryjete vše od Washingtona až po Eisenhowera. Protože období Washingtona až Eisenhowera odpovídá tomu, co označujeme za rozvojový svět. Dokonce bychom mohli začít připlutím Mayflower (r. 1620 přivezla z Anglie první americké osadníky) a pak po Eisenhowera a to by dohromady dávalo dohromady rozvojový svět, jehož města se po právu rozvíjí úžasným způsobem. Který má skvělé podnikatele ale také má upadající země.

Takže jak tomu lépe porozumět? Můžeme zkusit, zda by šlo vzít úvahu rozdělení příjmů. Zde je rozdělení příjmů obyvatelstva světa, od jednoho dolaru - za který sotva pořídíte něco k jídlu. Tito lidé usínají hladoví. A toto je počet lidí. Tady je 10 dolarů, a ať už máte veřejné či soukromé zdravotnictví, zde můžete své rodině zabezpečit zdravotnické služby a svým dětem školu. A toto jsou země OECD. Zeleně Latinská Amerika, východní Evropa. Tady je východní Asie. A světle modrá je jižní Asie.

A takto se svět měnil. Změnil se takto. Vidíte, jak roste? A jak se stovky milionů a miliardy lidí v Asii dostávají z chudoby? A jde to až sem. A teď už se dostáváme k možnému vývoji. Ale víte, tady, na prahu banky Lehman Brothers, musím skončit. Protože... (smích) protože tady už projekce nejsou platné. Svět pravděpodobně udělá toto. A pak bude pokračovat takto. Ale víceméně se dostaneme sem. A na svět se nelze dívat jako na rozdělený.

Zde máme země s vysokými příjmy, se Spojenými státy jako vedoucí mocí. Uprostřed máme rostoucí ekonomiky, které poskytují hodně financí na nápravu krize. A zde máme země s nízkými příjmy - no ano, tak to je, že odtud pocházejí peníze, v minulém desetiletí šetřili, víte - a zde máme země s nízkými příjmy, kde se podniká. A zde jsou země, které se hroutí a jsou ve válce, například Afghánistán, Somálsko, části Konga, Dárfúr. Vše se děje zároveň.

Proto je tak obtížné popsat, co se děje v rozvojovém světě. Protože co se tam děje, je velmi rozdílné. A proto navrhuji trochu odlišný přístup k tomu, jak ho nazývat. I mezi zeměmi jsou obrovské rozdíly. Slyšel jsem, že zde zastupujete různé regiony. Zde máme subsaharskou Afriku, jižní Asii, východní Asii, arabské státy, východní Evropu, Latinskou Ameriku a OECD. A na této ose je HDP. A na této je zdraví, dětská úmrtnost. A není překvapením, že Afrika, na jih od Sahary, je nejníže.

Ale když to rozdělím na bubliny zemí - velikost bublin je zde populace - pak vidíte, že Sierra Leone a Mauricius jsou na tom zcela jinak. Takové rozdíly jsou v subsaharské Africe. A můžu rozdělit i ostatní. Tady je jižní Asie, arabský svět. Všechny možné části světa. východní Evropa, Latinská Amerika, země OECD. A tady to je. Ve světě existuje spojitost. Nemůžeme jej rozdělit na dvě části.

Tady dole je loď Mayflower. Tady je Washington, budující, rozvíjející se země. Tady to je Lincoln, který je posouvá dále, to je Eisenhower, který země modernizuje a tady nahoře máme Spojené státy dnes. A všude po této cestě jsou nějaké státy. Tohle je důležité pro pochopení toho, jak se svět změnil. A zde jsem se rozhodl dát pauzu. (smích)

A mým úkolem je, jménem zbytku světa, vyřídit poděkování daňovým poplatníkům USA za Demografický zdravotní průzkum (DHS). Mnozí z nich to neví - ne, to není vtip, myslím to velmi vážně. Je to právě díky tomu, že posledních 25 let USA financují velmi dobrou metodologii měření dětské úmrtnosti a my tak tušíme, co se děje ve světě. (potlesk) A je to vláda USA, bez toho, že bych se jí zastával, která poskytuje fakta užitečná pro společnost. A poskytuje je zadarmo na internetu, k obecnému užití. Díky vám.

Zcela v protikladu se Světovou bankou, která sesbírala data za vládní peníze, za daně, a pak je prodala, aby si trochu vydělala, a to velmi neefektivní, Guttenbergovskou cestou (vytiskla je). (potlesk) Nicméně, ti, kdo tak ve Světové bance činí, patří mezi ty nejlepší na světě. Jsou to velmi schopní odborníci. Jde jen o to, že bychom rádi naše mezinárodní agentury zdokonalili, aby se chovaly moderně, tak jako my. A když se jedná o data zdarma a transparentnost, USA patří mezi ty nejlepší. A to se švédskému profesorovi veřejného zdravotnictví neříká snadno. (smích) A ne, nezaplatili mi za to, abych přišel.

Rád bych vám ukázal, co se děje s daty, co jimi můžeme ukázat. Podívejte se zde. To je svět. Dole jsou příjmy, tady dětská úmrtnost. A co se ve světě stalo? Od roku 1950, během uplynulých 50 let, poklesla dětská úmrtnost. A to víme díky DHS. A došlo k nárůstu příjmů. A modré, původně rozvojové země se mísí s původním průmyslovým západním světem. A navazují na sebe. Ale pořád ještě máme - a tady nahoře to je samozřejmě Kongo - stále máme chudé země, stejně jako jsme je měli v minulosti. A to je ta spodní miliarda, ke které, jak už jsme dnes slyšeli, lze přistupovat zcela novým způsobem.

A jak rychle se to událo? Jde o globální cíl UNICEF snížit za 25 let dětskou úmrtnost o 2/3. USA se moc nechtělo se na tomto cíli podílet. Ale byli jste tím hlavním sponzorem, který umožnil tento jev změřit. Protože měřit můžeme jen tuto dětskou úmrtnost. A říkávali jsme, že by se měla snížit o 4 % ročně. Podívejme, co dokázalo Švédsko. Chlubívali jsme se rychlým sociálním rozvojem. Tady jsme byli v roce 1900. V roce 1900 mělo Švédsko stejnou dětskou úmrtnost jako Bangladéš v r. 1990. Ačkoliv měli nižší příjem, začali velmi dobře. Využili pomoc, očkovali děti, zajistili si lepší vodu a snížili dětskou úmrtnost o úžasných 4,7 % za rok. Porazili Švédsko. Přehraji teď stejné šestnáctileté období pro Švédsko.

Ve druhém kole je to Švédsko v roce 1916 proti Egyptu v roce 1990. Jdeme na to. USA na tom má znovu částečný podíl. Opatří čistou vodu, jídlo pro chudé a vymýtí malárii Zvládnou to rychleji než jak je nastaven globální cíl rozvoje UNICEF.

A třetí šance pro Švédsko, tentokrát proti Brazílii. A Brazílie zaznamenává úžasné sociální zlepšení za posledních 16 let. A postupují rychleji než Švédsko. To znamená, že svět se přibližuje. Země se středními příjmy, rostoucí ekonomiky, dotahují, stěhují se do měst, kde k tomu také získají lepší podporu.

Švédi teď protestují. Říkají: "To není fér, protože ostatní země měly očkování a antibiotika a Švédsko je mít nemohlo. Musíme provést srovnání v reálném čase". Tak jo. Třeba Singapur v roce, kdy jsem se narodil. Singapur měl dvakrát vyšší dětskou úmrtnost než Švédsko. Je to nejvíce tropická země na světě. Bažina na rovníku. Tady. Chvilku jim trvalo získat nezávislost, ale pak začali budovat ekonomiku. a investovali do sociálních služeb, odstranili malárii, vybudovali ohromující systém zdravotnictví, který porazil USA i Švédsko. Nikdy bychom si nepomysleli, že mohou vyhrát nad Švédskem! (potlesk)

Všechny zelené země dosahují globálních cílů UNICEF, těm žlutým se to téměř daří a těm červeným ne. Musí dojít ke změně pravidel - ne jen zjednodušující extrapolací. Skutečně musíme najít cestu, jak takové země podpořit lépe. Musíme respektovat země se středními příjmy, to, co dělají. A způsob, jakým nazíráme na svět, musíme stavět na faktech.

Tady jsou dolary na osobu. Toto je HIV v jednotlivých zemích. Modrá je Afrika. Velikost bublin značí počet nakažených HIV. Zde vidíte tragédii Jihoafrické republiky. Kolem 20 % dospělé populace je nakaženo. A přestože mají vysoký příjem, mají i velké množství nakažených HIV. Ale vidíte, že jsou i africké země tady dole. V Africe není žádná HIV epidemie. V Africe je 5 - 10 zemí, které jsou na stejné úrovni jako Švédsko a USA. A jsou tam i jiné, které jsou extrémně vysoko.

A já vám ukážu, co se stalo v jedné z nejlepších zemí s nejživější ekonomikou a dobrou vládou v Africe, v Botswaně. Jsou na velmi vysoké úrovni. Trochu klesají, ale nepadají. Protože tam s pomocí PEPFAR (záchranný program prezidenta USA pro boj s AIDS) funguje ošetřování a lidé neumírají. A vidíte, že to není tak snadné a že za to může válka. Protože tady, v Kongu, je válka. A tady, v Zambii, je mír.

A není to ekonomikou. Bohatší země jsou nakaženy o trochu více. A když rozdělím příjmy v Tanzánii, nejbohatších 20 % v Tanzánii je nakaženo HIV více než nejchudších 20 %. A napříč státem je to opravdu rozdílné. Podívejte na provincie v Keni. Hodně se od sebe liší. A tady tu situaci vidíte. Není to velkou chudobou. Jde o speciální situaci, způsobenou pravděpodobně více sexuálními partnery v části heterosexuální populace v některých zemích či jejich částech v jižní a východní Africe.

Nesvalujte to na Afriku. Nedělejte z toho rasovou záležitost. Berte to jako místní záležitost. A provádějte prevenci v každém místě způsobem, který je tam nejvíce vhodný. Takže na závěr, Z různých, nám neznámých důvodů trpí miliarda nejchudších lidí - jde o ty, kteří nemají mobil, kteří zatím neviděli počítač a kteří nemají doma elektřinu.

Toto je nemoc Konzo - strávil jsem v Africe 20 let jejím objasňováním. Je způsobena rychlým zpracováním toxického kořene manioku při hladomoru. Podobá se pelagře v Mississippi ve 30. letech, je podobná jiným chorobám způsobeným špatnou výživou. Nikdy jí nebude trpět bohatý člověk.

Zachytili jsme ji v Mosambiku. Zde je epidemie v Mosambiku, toto je epidemie v severní Tanzanii. Nikdy jste o této nemoci neslyšeli a přitom je jí nakaženo daleko více lidí než ebolou. Na celém světě způsobuje zmrzačení a v uplynulých dvou letech bylo zmrzačeno 2000 lidí na jižním cípu regionu Bandunda, kde se dříve nelegálně obchodovalo s diamanty. Tuto oblast ovládal Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly. Teď odtamtud zmizeli. a je ve velkých ekonomických problémech A před týdnem se poprvé na internetu objevily čtyři řádky.

Nenechte se zmást pokrokem rostoucích ekonomik a velkými možnostmi lidí v zemích se středními příjmy a pokojných zemích s nízkými příjmy. Jedna miliarda je pořád ještě zahalena tajemstvím a my musíme najít lepší pojmenování než jen rozvojové země a rozvojový svět. Potřebujeme nový způsob myšlení. Svět se sbližuje, ale, ale, ale. Ne spodní miliarda. Jsou stále tak chudí, jako vždy byli. Není to udržitelné. A nebude to záležitost jen jedné velmoci. Ale vy zůstanete jednou z nejdůležitějších velmocí a velmocí dodávající nejvíce naděje v nadcházejícím čase. A tato instituce bude hrát zásadní roli, ne pro USA, ale pro svět. Máte velmi špatné jméno - říkáte ministerstvu zahraničí "State Department" - tohle není "státní oddělení". Je to "světové oddělení". A my ve vás máme velkou důvěru. Děkuji vám. (potlesk)

Vývojové trendy populace, nejlepší statistiky, jaké jste kdy viděli
Před zhruba deseti lety jsem se ujal výuky kurzu světového rozvoje pro švédské vysokoškolské studenty. Předtím jsem strávil asi dvacet let v Africe, kde jsem spolu s tamními institucemi studoval nedostatek potravin, takže se ode mě tak trochu očekávalo, že o světě něco málo vím. Na naší lékařské univerzitě, institutu Karolinska, jsem zahájil výuku předmětu "Globální zdraví". Když ale dostanete takovou příležitost, začnete být trochu nervózní. Říkal jsem si, že studenti, kteří k nám přicházejí, měli to nejlepší vzdělání, jaké mohou švédské školy poskytnout - takže možná už znají vše, co je chci učit. Než jsme tedy začali, nechal jsem je napsat test. Jedna z otázek, ze které jsem se hodně poučil, byla: "Která země z každé z následujících pěti dvojic má vyšší dětskou úmrtnost?"

Poskládal jsem je tak, aby v každé z dvojic měla jedna země dvojnásobnou úmrtnost oproti druhé. To znamená, že rozdíl je daleko větší než by mohla způsobit nepřesná data. Nebudu vás tu zkoušet, správně je Turecko, které ji zde má vyšší, Polsko, Rusko, Pákistán a Jihoafrická republika. A tohle jsou výsledky švédských studentů. Získal jsem poměrně úzký interval spolehlivosti, což mě samozřejmě potěšilo, konkrétně 1,8 správné odpovědi z pěti možných. To znamená, že existovalo místo pro profesora mezinárodního zdravotnictví - (Smích) a pro můj předmět.

Ale jednou pozdě večer, když jsem zpracovával referát, jsem si uvědomil svůj objev. Ukázal jsem, že nejlepší švédští studenti vědí statisticky významně méně o světě než šimpanzi. (Smích) Šimpanz by totiž získal polovinu správných odpovědí, pokud bych mu dal dva banány s nápisy "Srí Lanka" a "Turecko". V polovině případů by měli pravdu.

Studenti tak dobří nebyli. Problém podle mě nespočíval v ignoranci - byly to předsudky.

Provedl jsem také neetickou studii na profesorech institutu Karolinska, (Smích) který uděluje Nobelovu cenu za medicínu, a ti dopadli stejně jako šimpanzi. (Smích) V ten moment jsem si uvědomil, že je opravdu potřeba komunikovat, protože data o tom, co se děje ve světě, a o zdraví dětí v každé zemi jsou dobře známá.

Vytvořili jsme software, který data zobrazuje takto: každá bublina představuje jednu zemi. Tahle země je Čína, tahle Indie. Velikost bubliny odráží populaci země. Na tuto osu jsem umístil porodnost. Mí studenti totiž říkali, když se dívali na svět a já se jich zeptal: "Co si doopravdy myslíte o světě?" No, zjistil jsem, že studovali převážně Tintina. (Smích) Říkali: "Svět je stále rozdělen na 'nás' a na 'ně'. My jsme západní svět, oni jsou třetí svět." "A co myslíte tím západním světem?" ptal jsem se. "No, to je dlouhý život a malá rodina, a třetí svět je krátký život a velká rodina"

Takže tohle zde můžu zobrazit. Zde jsem dal porodnost - počet dětí na ženu - jedno, dvě, tři, čtyři až osm dětí na ženu. Od roku 1962, nebo asi od roku 1960, máme velmi podrobná data o velikosti rodin ve všech zemích. Statistická odchylka je malá. Tady pak ukazuji průměrnou délku života, od třiceti let v některých zemích až po sedmdesát. V roce 1962 tady máme skupinu zemí, industrializovaných zemí, ve kterých jsou malé rodiny a dlouhá doba života. A tady tyto země byly rozvojové: byly v nich velké rodiny a žili relativně krátké životy. No a co se stalo od roku 1962? Chceme vidět tu změnu. Mají studenti pravdu? Existují pořád dva typy zemí? Nebo se v rozvojových zemích zmenšily rodiny a žijí asi tady? Možná, že žijí déle a nacházejí se tady nahoře...

Tak se podívejme. Tohle jsou všechno statistiky OSN, které byly dostupné. Jdeme na to. Vidíte? To je Čína, která se pohybuje k lepší zdravotní péči, zlepšuje se. Všechny zelené latinskoamerické země směřují k menším rodinám. Tyhle žluté jsou arabské státy, které mají větší rodiny, ale - ne, delší život, ale ne větší rodiny. Afričané jsou tihle zelení dole. Pořád tam zůstávají. Tady máme Indii. Indonésie sebou celkem hnula. (Smích) V osmdesátých letech je Bangladéš pořád mezi africkými zeměmi. Ale teď, v osmdesátých letech, se v Bangladéši stal zázrak: imámové začali prosazovat plánované rodičovství. Posunují se támhle do rohu. A v devadesátých letech se odehrála hrozná epidemie HIV, která stáhla dolů délku života v afrických zemích a všechny ostatní směřují nahoru do rohu, kde máme dlouhé životy v malé rodině, a tak vznikl zcela nový svět. (Potlesk)

Teď přímo srovnám Spojené státy americké a Vietnam. V roce 1964 má Amerika malé rodiny a dlouhou dobu života. Vietnam má velké rodiny a krátké životy. A stane se následující: data z období války ukazují na to, že i přes všechno to zabíjení došlo ke zlepšení průměrné doby života. Ke konci roku byl ve Vietnamu zahájen program plánovaného rodičovství a rodiny se zmenšily. Spojené státy tam nahoře se propracovávají k delšímu životu a zachovávají si stejně velké rodiny. V osmdesátých letech opouští Vietnam komunistické plánování a volí tržní ekonomiku, což vede i k růstu úrovně společenského života. Dnes máme ve Vietnamu stejnou průměrnou délku života a stejně velké rodiny, ve Vietnamu v roce 2003, jako v USA v roce 1974, ke konci války. Myslím, že všichni, pokud nevěnujeme pozornost těmto datům, podceňujeme nesmírné změny v Asii, které spočívaly nejdříve ve změnách společenských a až pak v ekonomických.

Podívejme se teď na jiný graf, na kterém můžeme ukázat distribuci příjmů. Toto je rozsah lidských příjmů na celém světě. jeden dolar, deset dolarů nebo sto dolarů za den. Mezi bohatými a chudými neexistuje žádná propast. To je mýtus. Tady je sice menší hrb, ale jinak jsou lidé rozložení po celé ose. Když se podíváme, v čích rukách tyto peníze končí - toto je sto procent ročního světového příjmu - a nejbohatších dvacet procent vydělává 74 procent této sumy. A nejchudších dvacet procent má pro sebe asi dvě procenta. To ukazuje, že koncept "rozvojových zemí" je velmi pochybný. Přemýšlíme o mezinárodní pomoci jako o pomoci těchto lidí těmto. Ale uprostřed máme většinu světové populace, která vydělává 24 procent celkového světového příjmu.

Už jsme o tom slyšeli. A kdo vlastně jsou ti lidé z tohoto grafu? Kde jsou všechny různé země? Můžu vám ukázat Afriku. Tohle je Afrika. Deset procent světové populace, převážně žijících v chudobě. Tohle je OECD. Bohaté země. Výběrový klub OSN. A ti jsou tady na téhle straně. Afrika a OECD se v jednom místě docela překrývají. Tohle je Latinská Amerika. Je v ní zastoupeno všechno na světě, od nejchudších po ty nejbohatší. Na to všechno můžeme položit východní Evropu, východní Asii a jižní Asii. A jak by to vypadalo, kdybychom se posunuli zpět v čase, do doby kolem roku 1970? Tehdy byl ten hrb větší. A většina lidí žijících v naprosté chudobě byli Asijci. Světovým problémem byla chudoba v Asii. A když teď nechám svět běžet dál v čase, uvidíte, že zatímco populace roste, stovky milionů lidí v Asii se dostávají z chudoby a někteří jiní do ní upadají. To je rozložení, které máme dnes. Nejoptimističtější předpověď Světové banky říká, že se stane tohle a už nebudeme mít rozdělený svět. Většina lidí bude tady uprostřed.

Zde je samozřejmě logaritmická stupnice, ale my vnímáme ekonomii jako procentuálně rostoucí a považujeme za možný růst percentilu. Pokud graf změním, místo rodinného příjmu zadám HDP na obyvatele a změním tato individuální data na data regionální, přičemž ty regiony umístím sem dolů - velikost bubliny pořád odpovídá populaci. Takže zde máte OECD, tady subsaharskou Afriku, také oddělíme arabské státy, jak z Afriky, tak z Asie, a umístíme je zvlášť, a teď rozšíříme tuto osu, můžu jí přidat další dimenzi, přidáním společenských hodnot, dětskou úmrtnost. Na této ose tedy máme HDP a na této pravděpodobnost přežití dětí. V některých zemích se pěti let dožije 99,7 procenta dětí, v jiných pouze 70. Zde už to vypadá, že existuje mezera mezi OECD a Latinskou Amerikou, východní Evropou, východní Asií, arabskými státy, jižní Asií a subsaharskou Afrikou. Vztah mezi dětskou úmrtností a bohatstvím je velmi lineární.

Ale teď subsaharskou Afriku rozdělím. Zde je znázorněno zdraví, zde je lepší zdraví. Můžu takto rozdělit subsaharskou Afriku na jednotlivé státy. Když se rozprskne, velikost bublin jednotlivých zemí odpovídá jejich populaci. Tady dole je Sierra Leone. Mauricius je nahoře. Mauricius byl první zemí, která se zbavila obchodních bariér a mohla prodávat svůj cukr. Mohli prodávat své látky za stejných podmínek jako lidé z Evropy a Severní Ameriky.

V rámci Afriky jsou obrovské rozdíly. A Ghana je tady uprostřed. V Sierra Leone probíhá humanitární pomoc. Tady v Ugandě pomoc rozvojová. Zde je čas investovat, sem můžete jet na dovolenou. Opravdu je zde velká variabilita, v rámci Afriky, kterou jen zřídka uznáváme - většinou ji považujeme za stejnorodou. Můžu teď rozdělit jižní Asii. Indie je ta velká bublina uprostřed. Všimněte si ale obrovského rozdílu mezi Afghánistánem a Srí Lankou. Rozdělme arabské státy. Jak jsou na tom ony? Stejné klima, stejná kultura, stejné náboženství. Obrovské rozdíly i mezi sousedy. Jemen - občanská válka. Spojené arabské emiráty - finance, které byly použity rovnoměrně a správně. Tedy ne tak, jak tvrdí mýtus. A to jsou v grafu zahrnuty i děti zahraničních pracovníků, kteří se v dané zemi nachází. Data bývají mnohdy lepší, než myslíte. Mnoho lidí je považuje za nespolehlivá. Existuje určitá statistická odchylka, ale můžeme vidět, že rozdíl mezi Kambodžou a Singapurem je daleko větší, než může být nepřesnost dat. Východní Evropa: Po dlouhou dobu zde fungoval sovětský ekonomický model, ale po deseti letech vypadá velice, velice různorodě. A pak je tu Latinská Amerika. Dnes už nemusíme jet na Kubu, abychom v Latinské Americe našli zemi s dobrým zdravotnictvím. Chile bude za několik let mít nižší dětskou úmrtnost než Kuba. A tady máme bohaté země OECD.

Dostali jsme tím pádem mozaiku celého světa, která vypadá víceméně takto. A když se na ni podíváme, jak vypadá - v roce 1960, začne se pohybovat. 1960. Tohle je Mao Ce-Tung. Přinesl do Číny zdraví. Pak zemřel. Přišel Teng Siao-pching a donesl do Číny peníze, díky kterým se vrátila zpět mezi ostatní země. Viděli jsme, jak se země pohybují různými směry, takže je poměrně složité najít stát, který by ilustroval vývoj celého světa. Rád bych se teď vrátil zpět do roku 1960. Srovnám Jižní Koreu, ta je tady, s Brazílií, která je zde. Teď mi zmizely popisky... A také porovnám Ugandu, ta je tady. Teď nechám běžet čas. Můžete si všimnout, že Jižní Korea se velmi, velmi rychle zlepšuje, zatímco Brazílie je o mnoho pomalejší.

Pokud se zase vrátíme zpět a necháme je dělat stopy, uvidíme, že rychlost vývoje se opravdu liší a že se země pohybují víceméně stejnoměrně, ale zdá se, že se zlepšíte mnohem rychleji, když jste nejdřív zdraví, než když jste nejdřív bohatí. Abych to na něčem ukázal, zvýrazním cestu Spojených arabských emirátů. Začali zde - země nerostného bohatství. Zpeněžili všechnu ropu, získali dostatek peněz, ale zdraví si nekoupíte v obchodě. Do zdraví se musí investovat. Musíte dostat děti do škol, připravovat zdravotníky, vzdělat celou populaci. A to šejk Sayid zvládl docela dobře. Navzdory klesajícím cenám ropy svou zemi dostal až sem. Dostali jsme tedy mnohem stejnorodější vzhled světa, ve kterém se všechny země snaží utrácet své peníze lépe, než tomu bylo v minulosti. Tedy, zhruba to platí, když bereme v úvahu průměrná data z těchto zemí. Vypadají takto.

Používat průměrná data je ale nebezpečné, protože v rámci jednotlivých zemí existují velké rozdíly. Když se podíváme sem, uvidíme, že Uganda je dnes tam, kde byla Jižní Korea v roce 1960. Pokud Ugandu rozdělím, uvidíme, že vůbec není jednolitá. Tohle jsou kvintily - pětiny - Ugandy. Nejbohatších 20% Uganďanů je zde. Nejchudší jsou tady dole. Pokud rozdělím Jihoafrickou republiku, bude to vypadat takto. Nakonec se podívejme na Niger, ve kterém byl hrozivý hladomor. Rozdělí se takto. Nejchudších dvacet procent Nigeřanů je tady, nejbohatších dvacet procent Jihoafričanů zde, a přesto tak často diskutujeme o tom, jak vyřešit situaci v Africe. V Africe můžeme najít něco ze všeho na světě. A nemůžeme pro zajištění všeobecné dostupnosti léku proti HIV pro tuhle horní pětinu použít stejnou strategii jako pro ty nejchudší. Vývoj světa se musí uvádět v důkladném kontextu, není spolehlivé jej znát jen na regionální úrovni. Je třeba jít do větších detailů. Zjistili jsme, že studenti jsou nadšení, když mohou tyto poznatky použít.

A zákonodárci a privátní sektor by také velmi rádi sledovali, jak se svět mění. Proč tomu tedy tak není? Proč nevyužíváme dat, která jsou nám k dispozici? Máme data z OSN, z národních statistických úřadů, z univerzit a z nevládních organizací. Bohužel jsou ale všechna schována hluboko v databázích a pořád je nevyužíváme efektivně. Znázorníme si zde veřejnost a internet.

Žádné z údajů, které se tu před chvílí míhaly, nepocházely ze statistik financovaných z veřejných zdrojů. Existují nějaké internetové stránky které takové údaje obsahují, které čerpají informace z těchto databází, ale lidi na ně lepí cenovky, hloupá hesla a nudné statistiky. (Smích) (Potlesk)

A tohle nebude fungovat. Co je tedy potřeba? Databáze máme. Nepotřebujeme tedy nové. Máme úžasné návrhářské nástroje a neustále jsou vyvíjeny nové. Založili jsme tedy neziskový podnik, který spojuje data a design, a nazvali jsme jej Gapminder, podle londýnského metra, kde vás varují abyste "dali pozor na mezeru" (Mind the gap). Začali jsme psát program, který by mohl data prezentovat tímto způsobem. Nebylo to tak těžké - za pár let práce jsme vytvořili animace. Můžete vzít sadu dat a vložit ji sem. Uvolňujeme data OSN, z několika jejich organizací.

Některé země souhlasí s uveřejněním svých databází, ale doopravdy potřebujeme pochopitelně hlavně vyhledávací funkci. Vyhledávací funkci, pomocí které můžeme data převést do vyhledávatelného formátu a dostat je do světa. A co nám na to říkají ostatní? Udělal jsem si malý průzkum mezi hlavními statistickými databázemi. Každý říká: "Je to nemožné. Tohle se udělat nedá. Naše informace jsou specifické v mnohých detailech a nemohou být vyhledávány stejným nástrojem jako ostatní. Nemůžeme je zdarma uvolnit pro studenty ani pro podnikatele po celém světě." Ale přesně tohle bychom chtěli, nebo ne? Data získaná za veřejné peníze jsou tady dole, a chtěli bychom, aby z internetu rostly tyto květiny. Jeden z klíčových bodů je pak umožnit vyhledávání v datech, načež budou lidé moci použít nějaký jiný designový nástroj k jejich animaci. A mám pro vás celkem dobré zprávy. Současný šéf Statistické divize OSN neříká, že to je nemožné. Říká jen: "My to nezvládneme." (Smích) A to je to celkem chytrý chlap, hm? (Smích)

Takže vidíme, že v oblasti dat se toho v následujících letech bude dít hodně. Budeme se moci podívat na rozdělení příjmů zcela novými způsoby. Toto je distribuce příjmů v Číně v roce 1970, toto distribuce příjmů ve Spojených státech v roce 1970. Téměř žádné překrytí. A co se stalo potom? Stalo se tohle: Čína roste, už není tak stejnorodá, a objevuje se tady, odkud shlíží na USA. Skoro jako duch, že? (Smích)

Je to docela strašidelné. Ale myslím si, že je velmi důležité mít k dispozici všechny tyto informace. Potřebujeme je znát. A místo sledování těchto údajů bych chtěl skončit předvedením počtu uživatelů internetu na 1000 obyvatel. V tomto softwaru máme snadný přístup k asi pěti stům proměnným ze všech zemí. Chvilku zabere, než to všechno změním, ale na osách si lehce nastavíte jakoukoli proměnnou budete chtít. A teď jen zpřístupnit zdarma všechny databáze, umožnit v nich vyhledávání a dalším kliknutím je převést do grafického formátu, ve kterém jim okamžitě porozumíte. Statistikové to sice nemají rádi, říkají, že to pak nezobrazuje realitu a že musíme používat statistické analytické metody. Ale to je věc diskuze.

Skončím pohledem na svět. Internet právě přichází. Počet uživatelů internetu stoupá. Toto je HDP na obyvatele. Je to nová technologie, ale překvapivě dobře zapadá do ekonomik jednotlivých zemí. Proto je tak důležitý počítač za sto dolarů. Ale tendence to je pěkná. Jako by se svět zplošťoval, že? Tyto země se zvedají nejen ekonomicky a bude velmi zajímavé to přes rok sledovat, což snad budete moci dělat s pomocí všech těch veřejných dat. Mnohokrát vám děkuji. (Potlesk)