Filozofové, dramatici, teologové už po staletí zápolí s otázkou: Jaká je příčina toho, že se lidé začnou chovat zle? Kupodivu, já jsem si položil tu samou otázku už jako dítě. Jako dítě, vyrůstající v Jižním Bronxu, v ghettu uprostřed New Yorku, jsem byl obklopen zlem stejně jako všechny děti z center měst. A několik mých přátel, kteří byli opravdu skvělá děcka, si prošlo svou verzí Dr. Jekylla a pana Hydea - Robert Louis Stevenson. Začli s drogama, dostali se do potíží a skončili ve vězení. Někteří byli zabiti a jiní si tím prošli i bez drog.


Pro mě ten příběh od Roberta Louise Stevensona nebyla fikce. Zbývá tedy otázka, co jim to namíchali do oranžády. A zejména otázka, kde je hranice mezi dobrem a zlem - o které si privilegovaní lidé rádi myslí, že je nepropustná a daná jednou provždy, oni stojí na té dobré straně a ti ostatní na té špatné - Já jsem vědel, že ta hranice se dá posunout, a také, že je propustná. Hodní lidé se mohou nechat svést za tuto hranici a za vhodných a vzácných okolností se zběhlé děti mohou vrátit díky pomoci, nápravám, rehabilitaci.


Rád bych začal tímto nádherným optickým klamem od [holandského] umělce M.C. Eschera. Když se na něj podíváte a soustředíte se na bílé plochy, uvidíte svět plný andělů. Ale když zaostříte, tak jako teď my, vyvstanou před vámi démoni, ďáblové tohto světa. Z toho lze vyvodit několik věcí.


Jednak: svět je, byl a vždy bude plný dobra a zla, protože dobro a zlo jsou Jin a Jang lidské přirozenosti. A dále, jestli si vzpomínate, oblíbeným andělem Boha byl Lucifer. Podle všeho Lucifer znamená "světlo". V některých spiscích je jeho význam také "jitřenka". A on podle všeho neuposlechl Boha a to je ta nejzazší neposlušnost k autoritě. A když se tak stalo, archanděl Michael byl poslán aby ho vykopl z nebes spolu s dalšími padlými anděly. A tak Lucifer sestoupí do pekel a stane se z něj Satan, stane se z něj Ďábel, a tím se ve vesmíru zrodí síla zla.


Paradoxně to byl Bůh sám, kdo stvořil peklo jako skladiště zla. Jenže se mu příliš nedařilo udržet ho jen tam. A tahle kosmická proměna Bohem oblíbeného anděla v Ďábla podle mě vymezuje kontext pro pochopení lidských bytostí, které projdou proměnou ze slušných, obyčejných lidí v zločince.


A tak Luciferův jev, ačkoliv je soustředěn na to negativní - na to negativní, co se z lidí může stát, nikoliv to negativní, čím lidé jsou - mě vede k této psychologické definici: zlo je uplatnění moci A to je ten klíč k hádance: za vším je touha po moci. Se záměrem způsobit lidem psychologickou újmu, škodit jim fyzicky, zničit je morálně nebo zničit jejich myšlenky a páchat zločiny proti lidskosti. Když si v Googlu necháte vyhledat "zlo" - slovo, které už mělo dávno odumřít - dostanete v třetině vteřiny 136 milionů odkazů.


Před pár lety - jistě jste byli šokováni, stejně jako já, odhalením týrání vězňů americkými vojáky na neznámém místě uprostřed pochybné války: v iráckém Abú Ghraib. Muži a ženy ponižovali vězně těžko uvěřitelným způsobem. Byl jsem v šoku, ale ne překvapen, protože podobné obrázky jsem už viděl, když jsem byl hlavním dozorcem vězeňského experimentu na Standfordu.


Vojenští představitelé Bushovy vlády okamžite reagovali ... Jak? Tak jako všechny vlády, když se objeví skandál. "Nehažte vinu na nás. Chyba není v systému. Jde jen o pár zkažených jablek, o pár špatných vojáků." Má doměnka je taková, že američtí vojáci jsou v pořádku - obvykle. Možná je to nakonec ten sud, kde je ta hniloba. Ale jak s takovou hypotézou naložit?


Přiřadili mě jako soudního znalce k jednomu z těch dozorců, seržantovi Chipu Frederickovi, a ze svého titulu jsem měl přístup k tuctu vyšetřovacích spisů. Měl jsem přístup k němu. Mohl jsem jej studovat, pozvat si jej domů, lépe jej poznat, sestavit psychologickou analýzu a zjistit, zda je tím špatným nebo dobrým jablkem. A za třetí, měl jsem přístup k celé tisícovce fotografií, které ti vojáci pořídili. Tyto snímky jsou násilného a sexualního charakteru. Všechny byly pořízeny americkými vojáky. Protože každý vlastní digitální fotoaparát nebo ho má v mobilním telefonu, tak fotili úplně všechno. Více než 1000 fotek.


Roztřídil jsem je do různých kategorií. Ale tyto pořídila Vojenská policie Spojených států, rezervisté. To jsou vojáci, kteří jsou zcela nepřipraveni na tento druh mise. A všechno se to odehrálo na jednom místě, v bloku 1A, během noční směny. Proč? Blok 1A byl centrálou vojenské rozvědky. Zde se konaly výslechy. Byla tam CIA. Byli tam lidé z Titan Corporation. Ti všichni tam jsou a nedaří se jim získat informace o povstalcích. Tak se rozhodnou zatlačit na tyto vojáky, na armádní policii, aby překročila hranici, dají jim povolení zlomit vůli nepřítele, připravit jej k výslechu, oslabit jeho odpor, nejednat v rukavičkách. Takové byly ty eufemizmy a takhle byly interpretovány. Sestupme do toho žaláře.


(Zvuk závěrky) (Duňení) (Zvuk závěrky) (Duňení) (Dýchání) (Zvony)


Pěkná hrůza, co? Tak takhle nějak může vypadat zlo. A nemělo by uniknout vaší pozornosti, že ten důvod, proč jsem toho vězně s roztaženými pažemi dal do souvislosti s ódou humanitě od Leonarda Da Vinciho, je ten, že tento vězeň byl duševně nemocný. Ten vězeň se obaloval hovnama den co den a oni ho nutili válet se v prachu, aby nesmrděl. Dozorci mu začali říkat Hovnivál (Shit Boy). Co on měl co dělat ve vězení, místo toho, aby byl v nějaké psychiatrické léčebně?


Ať tak či tak, tady máte bývalého ministra obrany Rumsfelda, který tam přišel a řekl: "Chci vědět, kdo je za to zodpovědný! Kdo jsou ty černé ovce?" To je ale špatná otázka. Musíte ji přeformulovat a ptát se: "Co je za to zodpovědné?" Protože to "co" může být tím "kdo", značící kontrétní lidi, ale může to být také to "co", značící danou situaci. a taky je to jednoduše hloupé. 


Takže, jak na to jde psycholog, chce-li pochopit tu změnu v lidském charakteru, za předpokladu, že šlo o dobré vojáky před tím, než přišli do toho žaláře? Třemi způsoby: Hlavní způsob se nazývá dispoziční. Pátráme v nitru dané osoby, toho zkaženého jablka.


To je základem všech sociálních věd, základem náboženství, základem práva. Sociální psycholog, jako já, přijde a řekne: "Jasně, lidi jsou těmi herci na scéně, ale taky si musíte uvědomit, jaká je ta okolní situace. Kdo obsazuje "herce"? Jaké mají kostýmy? Režíruje to někdo?" Takže nás taky zajímá, jaké jsou ty vnější faktory okolo jednotlivců, ten nahnilý sud. A sociologové se tady zaseknou a neuvidí to hlavní, co jsem objevil já jako soudní znalec v procesu Abú Ghraib. Ta moc se skrývá v systému. Systém vytváří situace, které korumpují jednotlivce, a ten sytém to je právní, politické, ekonomické, kulturní prostředí. A tady leží ta moc těch, co vyrábí ty nahnilé sudy.


Když chcete někoho změnit, musíte změnit samotnou situaci. Jestli chcete změnit tu situaci, musíte vědět, kde leží moc v daném systému. Takže pochopit Luciferův jev znamená porozumět tomu, jak tyhle tři faktory ovilňují proměnu lidského charakteru. Je to vzájemné působení. Čím do dané situaci přispívají jednotlivci? Co z nich daná situace udělá? A jak vypadá ten systém, který tyto situace vytváří a udržuje?


Takže moje kniha, Luciferův jev, která nedávno vyšla, je o tom jak porozumět tomu, jak se slušní lidé obrátí ke zlu. Je v ní plno podrobností o tom, o čem zde dnes budu povídat. Takže "Luciferův jev" od Dr. Zimbardo, ačkoliv se soustředí na to zlé, je ve skutečnosti oslavou té nekonečné schopnosti lidské mysli učinit nás laskavé, kruté, dobrosrdečné, lhostejné, tvořící, nebo ničící, a z některých znás udělá padouchy. A tou dobrou zprávou, ke které se snad na konci dostanu, je, že z některých z nás udělá hrdiny. Tahle báječná karikatura z New Yorkeru, skvěle shrnuje celou mou přednášku: "Nejsem zlej ani špatnej polda, Jerome. Stejně jako ty, jsem komplexní směsicí pozitivních i negativních osobnostních rysů, jenž se v závislosti na okolnostech mohou, ale nemusí, projevit." (Smích)


Existuje studie, o níž si někteří z vás myslí, že ji znají, ale jen pár lidí ten příbeh ve skutečnosti četlo. Znáte ji z filmu. Tohle je Stanley Milgram, malý židovský chlapec z Bronxu, který se zeptal: "Mohl by se holokaust odehrát tady a teď?" Lidé odpovídali: "Ne, tohle neni nacistické Německo, to byl Hitler, rozumíš, to bylo 1939." A on na to: "Jasně, ale představ si, že by se tě Hitler zeptal: 'Zabil bys neznámeho člověka elektrickým proudem?' - 'V žádnym případě, já ne, já jsem hodnej člověk.'" On na to: "Co takhle tě postavit do situace, v které si můžeš vyzkoušet, jak se zachováš?"


A tak podrobil 1000 obyčejných lidí testu. 500 v New Havenu (Connecticut), 500 v Bridgeportu. V inzerátu stálo: "Psychologové chtějí porozumět paměti, chceme vylepšit lidskou paměť, jelikož paměť je klíčem k úspěchu". OK? "Dáme vám pět babek - čtyři dolary za váš čas." A dále: "Nechceme studenty z univerzit; požadujeme muže ve věku mezi 20 a 50." - v pozdějších studiích testovali též ženy - obyčejní lidé: holiči, účetní, úředníci.


Takže vstoupíte a jeden z vás hraje učitele, druhý žáka. Bodrej chlápek ve středním věku hraje žáka. Přivážou ho k šokovému zařízení ve vedlejší místnosti. Ten žák může být ve středním věku, nebo mu může být pouhých dvacet. A jednomu z vás bude z pozice autority, chlápkem v bílém plášti, řečeno: "Jako učitel je tvým úkolem dát tamtomu chlapovi podklady k zapamatování. Když odpoví správně, odměníš ho. Když to splete, zmáčkneš tlačítko a on dostane šok. První tlačítko je 15 voltů. To ani neucítí." To je ten klíč. Všechno zlo začíná na 15 voltech. A další krok je dalších 15 voltů. Háček je v tom, že na koncí té řady je knoflík se 450 volty. A jak jdete krok za krokem, ten chlap úpí: "Mám srdeční vadu! Končím!"


Jste slušnej člověk. Stěžujete si. "Promiňte, kdo ponese zodpovědnost, když se mu něco stane?" Vedoucí experimentu řekne: "Nemějte obavy, já jsem za to zodpovědný. Pokračujte, učiteli." A otázka zní, kdo dojde až na těch 450 voltů? Tady si všiměte, že u 375 stojí napsáno: "Nebezpečí: Silný šok." A když to dojde až sem, tak tu stojí "XXX": Pornografie moci. (Smích)


Milgram se zeptal 40 psychiatrů: "Kolik procent Američanů dojde až na konec?" Odpověděli, že jen 1 procento. Protože tohle je sadistické chování, a my víme, psychatrie nám říká, že pouze 1 procento Američanů jsou sadisté. Tady máte ty výsledky. Těžko se mohli splést víc. Dvě třetiny došli až ke 450 voltům. A to je jen jedna z těch studií. Milgram jich provedl víc než 16. A koukněte na tohle. V 16. studii, kde lidi jako vy dojdou až na konec, 90 procent jich tam dojde. V 5. studii, jestli se lidi vzepřou, tak v 90 procentech. A jak jsou na tom ženy? Studie 13: žádný rozdíl od mužů. Milgram tedy kvantifikuje zlo jako ochotu slepě poslouchat autoritu, dojít až k 450 voltům. Je to jako mít tlačítka lidského charakteru. Tlačítka v tom smyslu, že téměř kohokoliv můžete přimět k totální poslušnosti, přimět většinu, nebo taky nikoho.


Jaké jsou tedy ty vnější paralely? Neb každý výzkum je umělý. Nakolik je ten výzkum ve skutečnosti validní? V Guayanské džungli roku 1972, spáchalo 912 Američanů sebevraždu, nebo bylo zavražděno rodinnými příslušníky či přáteli, protože slěpě poslouchali tohodle chlápka, jejich pastora. To není žádný kněz, ale pastor. Reverend Jim Jones. Přiměl je ke spáchání hromadné sebevraždy. On je tím novodobým Luciferovým jevem. Zbožný člověk, z něhož se stane anděl smrti. Celý Milgramův výzkum je o autoritě jednotlivce kontrolovat ostatní. Většinou jsme součástí nějaké instituce a Standfordský vězeňský experimet je studií institucionální moci ovlivňovat chování jednotlivce. Mimochodem, Stanley Milgram a já jsme oba chodili do stejné třídy na střední škole v James Monroe, v Bronxu, roku 1954


A tahle moje studie, na které jsem dělal společně s mými studenty, zejména Craigem Haney, se také započala malým inzerátem. Neměli jsme peníze, takže jsme si podali levný a krátký inzerát, s tím rozdílem, že my jsme pro náš výzkum chtěli vysokoškoláky. 75 dobrovolníků prošlo testem osobnosti a pohovorem. Vybrali jsme jich dva tucty: ty nejnormálnější a nejzdravější. Náhodně jsme je rozdělili na vězně a dozorce. Věděli jsme tedy, že začínáme s těmi dobrými jablky. A já je hodlám postavit do zlý situace. 


A zadruhý víme, že mezi těmi kluky, z kterých budou dozorci, a těmi, z kterých budou vězni, není žádný rozdíl. Těm děckám, který budou hrát vězně, jsme řekli: "Čekejte doma na koleji. Studie začne v neděli." Neřekli jsme jim, že si pro ně přijde městská policie a provede realistické zatčení. Muž z videa: Policejní auto zastaví před vchodem a polda přijde ke dveřím a zabuší a říká, že se shání po mě. Hned mě vytáhli ze dveří, a opřelli mě o auto. Bylo to opravdový policejní auto a opravdovej polda a opravdový byli i ti sousedé z ulice, kteří nevědeli, že jde o experiment. Všude okolo byly kamery a sousedé. Posadili mě do auta a vezli celým Palo Altem. Vzali mě na policejní stanici, do jejího sklepení. Potom mě zavřeli do cely. Byl jsem první, koho zatkli, takže mě strčili do cely, která byla prostě jako pokojík se zamřížovanýma dveřma. Bylo jasný, že to není opravdový vězení. Zamkli mě tam, v tomhle ponižujícím, o číslo menším oblečení. Brali celej ten experiment příliš vážně.


Tohle jsou ti vězňi, kteří budou dehumanizováni. Budou z nich jen čísla. Tohle jsou dozorci se symboly moci a anonymity. Dozorci budou nutit vězně čistit zachodové mísy holýma rukama a plnit další ponižující úkoly. Svlečou je do naha. Vystaví je sexuálnímu posměchu. Začnou s potupnými aktivitami, jako předvádění sodomie. Vzpomeňte na předvádění felace u vojáku z Abú Ghraib. Mým dozorcům k tomu stačilo pět dní. Reakce na stres byla tak extrémní, že tihle normální kluci, které jsme vybrali pro jejich zdraví se zhroutili během 36 hodin. Experiment byl ukončen během šesti dní, protože se vykmnul kontrole. Pět kluků se emočně zhroutilo.


Záleží na tom, jestli vojáci, co jdou do boje, mění svůj zevnějšek, nebo ne? Záleží na tom, jestli vystupují anonymě v tom, jak se chovají ke svým obětem? Víme, že v některých kulturách, když jdou do boje, tak svůj zevnějšek nemění. V jiných kulturách se malují jako "Pán much". V jiných nosí masky. Často jsou vojáci anonymní díky uniformám. Antropolog John Watson porovnal 23 kultur, pro které měl dva údaje: Mění svůj zevnějšek? 15. Zabíjejí, mučí, zmrzačují? 13. Když svůj zevnějšek nemění pouze jedna z osmi zabíjí, mučí, nebo zmrzačuje. Klíč je v té červené části. Když mění svůj zevnějšek: 12 z 13 - tedy 90 procent - zabíjí, mučí, zmrzačují. Tady máte tu moc anonymity.


Co jsou tedy zač těch sedm sociálních procesů, které mydlí ten kluzký svah zla? Bezmyšlenkovitě udělat ten první malý krok. Dehumanizace ostatních. De-individualizace sebe sama. Rozptýlení osobní zodpovědnosti. Slepá poslušnost autoritě. Nekritická konformita k normám kolektivu. Pasivní tolerance zla skrze nečinnost nebo lhostejnost.


A dojde k tomu, když se ocitnete v nové či neznámé situaci. Vaše obvyklé vzorce chování přestanou fungovat. Vaše osobnost a morálka se rozejdou. "Nic není snazšího než odsoudit zločince; nic obtížnějšho než mu porozumět", říká Dostojevskij. Pochopení neznamená omlouvání. Psychologie není omluvologie.


Sociální a psychologický výzkum ukazuje, jak obyčejní, dobří lidé mohou být přetvořeni bez pomoci drog. Nejsou zapotřebí. Stačí jen ty sociálně-psychologické procesy. Analogie z reálu? Provnejte tohle s tímhle. James Schlesiger - a tímhle budu končit - říká: "Psychologové se snaží porozumět tomu jak a proč se někdy jednotlivci a skupiny, kteří se jinak chovají lidsky, mohou za určitých okolností chovat opačně." To je ten Luciferův jev. A dále pokračuje: "Převratné výsledky standfordského experimentu jsou výstražným příběhem pro všechny vojenské operace." Když lidem svěříte moc bez dohledu, máte recept na její znužití. Věděli to a přesto to dopustili. 


Další zpráva, vyšetřovací zpráva generála Faye, říká, že na vině je systém, a dále, že to byly vnější podmínky, které daly vzniknout Abú Ghraib, kvůli chybám ve velení, které přispělo k výskytu takového zneužívání a kvůli faktu, že vyšší orgány jej po dlouhý čas neodhalily. Tři měsíce se odehrávalo tohle zneužívání. Kdo dohlížel na ten sklad? Odpoveď zní: nikdo. A já si myslím, že záměrně. On dal strážím povolení takhle jednat a oni věděli, že nikdo nikdy nenakoukne do toho žaláře.


Co potřebujeme, je změna přístupu k těmto otázkám. Ta změna není nějaký medicinský model, který se soustředí pouze na jednotlivce.. který rozpozná situační a systémové bacilonosiče nemoci. Buzerace je nemoc. Předsudky jsou nemoc. Násilí je nemoc. Od dob inkvizice nakládáme s problémy v rovině jednotlivce. A co myslíte? Nefunguje to. Alexandr Solženicyn říká, že ta dělící čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každé lidské bytosti. To znamená, že ta čára není někde tam venku. To rozhodnutí musíte udělat jen vy sami. Je to osobní záležitost.


Na závěr ještě rychle něco pozitivního: Hrdinství jako protijed zla. Tím, že propagujeme hrdinskou představivost zejména u našich dětí a ve školském systému. Cíl je, aby si dítě myslelo, že je hrdinou, který čeká, čeká na správnou příležitost a pak se zachová jako hrdina. Celý můj život se postupně odklání od snahy porozumět zlu, která ve mě byla již od dětství, ke snaze porozumět hrdinství.


Ta idea heroismu spočívá v tom, že to jsou obyčejní lidé, kdo dělá hrdinské skutky. Což je protiklad k "banalitě zla" Hannah Arendtové. Tradiční hrdinové naší společnosti jsou špatnými příklady, protože jsou to jen vzácné vyjímky. Celý svůj život zaměřili tímto směrem. Pravě proto známe jejich jména. A hrdinové našich dětí jsou taky jejich vzory, protože mají nadpřirozené schopnosti. Chceme, aby si děti uvědomily, že hrdinové jsou běžní lidé a hrdinský čin je něco neobvyklého. Tohle je Joe Darby. To on zastavil to zneužívání, které jste viděli. Protože když ty snímky uviděl, rozhodl se je předat nadřízenému vyšetřovateli. Byl jen řadovým vojínem a to stačilo. Byl to nějaký hrdina? Ne. Museli ho ukrývat, protože ho lidé chtěli zabít a potom i jeho matku a ženu. Tři roky se ukrývali.


Tahle žena zastavila standfordský vězeňský experiment. Už jsem zmínil, že se to vymklo kontrole - to já byl hlavním dozorcem. Nevěděl jsem, že se to tak rozjelo. Byl jsem zcela netečný. Sešla se tam podívat, uviděla ten blázinec a řekla mi: "Víš ty co? Je to příšerný, co děláš těm klukům. Oni nejsou vězni, ani dozorci, jsou to kluci a ty za to neseš plnou odpovědnost." A já tu studii zastavil hned příští den. Dobrá zpráva je, že jsem se s ní oženil hned příští rok. (Smích) (Applause) Prostě jsem se najednou probral. 


Vnější situace tedy mají tu moc - ta pointa je taková, že ta samá situace, která v některých z nás zažehne zvrácené představy, která nás přiměje konat zlo, může u ostatních vzbudit hrdinské představy. Je to ta samá situace. A vy stojíte buď na jedné, nebo na druhé straně. Většina lidí má na svědomí zlo kvůli své nečinnosti, protože vám matka říkávala: "Do ničeho se nepleť, hleď si vlastních starostí." A vy musíte odpovědět: "Mami, humanita je má starost."


Psychologie hrdinství je o tom - ve chvilce skončíme - jak nadchnout děti pro tuhle novou výuku hrdinství, kterou připravuju společně s Mattem Langdonem - on vede workshop o hrdinství - abychom v nich rozvinuli hrdinskou představivost, tohle sebe-nahlížení: "Já jsem hrdina, který čeká" a naučili je potřebným dovednostem. Abyste se stali hrdinou, musíte se naučit být odlišní, protože vždy budete stát proti skupinové konformitě. Hrdinové jsou obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné činy. Lidé, kteří jednají.


Klíčem k hrdinství jsou dvě věci. A: Musíte jednat, když ostatní lidé nejednají. B: Musíte jednat v zájmu společnosti a ne ve svém zájmu. Na závěr bych se rád podělil o příběh, který možná znáte, o hrdinovi z New Yorkského metra, Wesley Autrey. 50 letý dělník, Afroameričan. Čeká v metru v New Yoku; Bílý muž spadne do kolejiště. Metro přijíždí. Okolo stojí 75 lidí. A hádejte co. Ztuhnou. Má důvod se do ničeho nezaplést. Je černoch, ten chlap je bílej, a on má dvě malý děcka. Místo toho svěří své děti neznámému člověku, skočí do kolejiště, položí toho chlapa mezi kolejnice, lehne si na něj, metro nad nimi přejede. Wesley a ten chlap: 52 centimetrů. Výška podvozku: 53.5 centimetrů. Centimetr a půl a prišel by o hlavu. A on řekl: "Udělal jsem to, co mohl každý." O nic nejde skočit si pod vlak.


A ten morální imperativ zní: "Udělal jsem to, co by měl udělat každý." Jednoho dne se ocitnete v nové situaci. Dejte se první cestou a stane se z vás zločinec. Zločinec ve smyslu, že z vás bude další Arthur Andersen. Budete podvádět, dopustíte násilnosti. Cesta druhá: proviníte se zlem nečinnosti. Cesta třetí: Stanete se hrdinou. Otázka je, zda jsme připraveni vydat se touhle cestou oslavování obyčejných hrdinů, kteří čekají na svou příležitost angažovat svou hrdinskou představivost. Protože ono to může přijít jen jednou za život a když to propásnete, budete už napořád vědět, mohl ze mě být hrdina a já to prošvihl. Tím klíčem je myslet na to a pak to udělat.


Tak vám chci poděkovat. Děkuju. Díky. Vzepřeme se moci systémů zla u nás i v zahraničí a soustřeďme se na to pozitivní. Zasazujme se o respekt k osobní důstojnosti, o spravedlnost a mír, naše vláda to bohužel nedělá. Mockrát děkuju. (Potlesk)