Před několik lety, tady na TEDu, Peter Skillman představil konstruktérskou výzvu zvanou výzva marshmallow. Jde o jednoduchou myšlenku. Čtyřčlenné skupiny mají postavit nejvyšší samostatně stojící konstrukci z 20-ti suchých špaget, metru lepicí pásky, metru provázku a marshmallow. Marshmallow musí být umístěno na vrcholu. A i když to vypadá poměrně jednoduše, je to vlastně fuška, protože to lidi nutí, aby velmi rychle spolupracovali.

A tak jsem si říkal, jaký je to zajímavý nápad a zařadil jsem ho do návrhářského workshopu. A bylo to velmi úspěšné. Od té doby jsem uspořádal kolem 70 návrhářských workshopů po celém světě se studenty, návrháři a architekty, dokonce i s technologickými řediteli Fortune 50 společností. Tito lidé v tomto cvičení představují něco, co odhaluje hluboké ponaučení o podstatě spolupráce a já bych vám o tom chtěl něco říct.

Většina lidí začne běžně tak, že se orientují na daný úkol. Mluví o něm, zjišťují, jaké to bude, přetahují se o moc, a pak tráví chvilku plánováním, organizováním. Načrtnou si to a rozloží špagety. Většinu času stráví montováním špaget do obrovských konstrukcí, a pak jak času ubývá, někdo konečně vezme marshmallow a dá ho opatrně na vršek, odstoupí a "tadááá", kochají se svou prací. Ale většinou se stane to, že "tadááá" se změní v "o-ou", protože hmotnost marshmallow způsobí, že se celá konstrukce podlomí a zhroutí.

Takže je spousta lidí, kteří mají mnohem více "o-ou" chvilek než ostatní, a mezi ty nejhorší patří čerství absolventi manažerských škol. (smích) Lžou, podvádějí, nechají se vyrušit, a jejich konstrukce jsou dosti mizerné. A samozřejmě jsou také skupiny, které mají mnohem více "tadááá" konstrukcí, a mezi ty nejlepší patří čerství absolventi mateřských školek. (smích) A to je opravdu úžasné. Jak říká Peter, nejen že postaví ty nejvyšší věže, ale ony jsou ty věže i nejzajímavější.

Takže otázka, kterou si kladete, je: Jakto? Proč? Co to v nich je? A Peter rád říká, že "žádné dítě netráví čas hraním si na ředitele Špagetárny a. s.". Netráví čas manipulováním s mocí. Ale je tu i jiný důvod. A tím důvodem je, že studenti manažerských škol se učí najít ten jediný správný plán. A pak podle něj postupovat. A pak se stane to, že dají marshmallow na vršek, až když mají málo času, a pak? Nastane krize.

To zní povědomě, že? Děti ze školek jsou jiné v tom, že začnou s marshmallow, a staví si prototypy, postupné prototypy, vždy s marshmallow na vršku, takže mají mnoho příležitostí opravit nedokonalé prototypy. A návrháři uznávají tento způsob spolupráce jako podstatu iteračního procesu. A každá verze je pro děti okamžitou zpětnou vazbou na to, co funguje a co ne.

Takže schopnost hraní si s prototypy je velice důležitá, nicméně mrkněme na to, jak si vedou další týmy. Průměr pro většinu lidí je kolem půl metru, pro studenty manažerských škol je to asi polovina, právníci jsou na tom o něco líp, ale o moc ne, děti ze školky to zvládnou lépe než většina dospělých. A kdo to zvládne nejlíp? Architekti a konstruktéři, díky bohu. (smích) Nejvyšší konstrukce, co jsem kdy viděl, měřila 99 cm. Proč je tomu tak? Protože oni rozumí trojúhelníkům a sebe posilujícím geometrickým modelům, klíčům ke stavbě stabilních konstrukcí. Ředitelé, trošku lepší než průměr. Ale tady je to zajímavé. Pokud do týmu nasadíte asistentku, dojde ke zlepšení. (smích)

Je to neuvěřitelné. Víte, sledujete je, říkáte si: "Jo, tato skupina vyhraje". Prostě to víte dopředu. A proč? Protože mají specifickou dovednost facilitace. Řídí proces, rozumí mu. A jakýkoliv tým, který řídí svou práci, a plně se na ni soustředí, značně zlepší svůj výkon. Speciální dovednosti a schopnost facilitace a jejich kombinace vedou k jasnému úspěchu. Když máte 10 skupin s typickým výkonem, tak asi šest z nich postaví stabilní konstrukci.

Zkusil jsem něco zajímavého. Pomyslel jsem si, co tak je zkusit více motivovat? A nabídl jsem vítězům software za 10 000 dolarů jako odměnu. Co myslíte, že se stalo těm studentům designu? Jak dopadli? Takhle dopadli. Žádný tým nepostavil stabilní konstrukci. Pokud by tým postavil, řekněme, třícentimetrovou konstrukci, mohl by si odnést cenu domů.

Je zajímavé, jak velký vliv má vysoký hmotný zájem. Cvičení jsme zopakovali s těmi samými studenty. A co myslíte, že se stalo? Teď už chápou hodnotu prototypů. A tak ten samý tým, který byl mezi těmi nejhoršími, se dostal mezi nejlepší. Postavili nejvyšší konstrukce za nejkratší dobu. A z toho plyne velké ponaučení o podstatě pobídek a úspěchu.

Možná se ptáte: Proč by někdo trávil tolik času zajišťováním workshopů s marshmallow? A důvodem je, že pomáhám vytvářet digitální nástroje a procesy, které pomáhají týmům navrhnout auta, videohry a nebo vizuální efekty. A úkol s marshmallow jim pomáhá odhalovat skryté předpoklady. Protože, upřímně, každý projekt má své marshmallow, že ano? Náročný úkol poskytuje společnou zkušenost, společnou řeč, společný postoj k postavení toho správného prototypu. A to je hodnota zkušenosti, tohoto jednoduchého cvičení.

A ti z vás, které to zajímá, mohou navštívit marshamallowchallenge.com. Je to blog, kde můžete sledovat, jak se s tímto úkolem popasovat. Je tam průvodce stavby krok za krokem nebo bláznivé příklady ze světa, kde si lidé přizpůsobují okolní podmínky. Jsou tam taky s tím spojené světové rekordy.

Každopádně tou základní lekcí je, že design je opravdu kontaktním sportem. Vyžaduje, abychom se soustředili na úkol všema smysly, a použili to nejlepší z našeho myšlení, našich pocitů a našeho konání pro úkol, který máme právě před sebou. A malý prototyp takovéto zkušenosti může být tím, co nás posune od "o-ou" k "tadááá" okamžiku. A to je ve výsledku velký rozdíl.

Mockrát vám děkuji.