Je mnoho věcí, které vám v běžných médiích neřeknou. Vygooglujte si heslo "New World Order" - "Nový světový řád" Celý tento podnik je šílený. Naprostý podvod, který vás přijde zatraceně draho. Evropští poslanci jsou jen takové cvičené opice, protože to probíhá tak, že úředníci sepíšou seznam a pokud je to volba číslo 58 a papírek říká ano, poslanci volí ano, a když je to číslo 59 a píše se tam ne, volí ne.

Je to fraška, podvod převlečený za demokracii. Nenechte se mýlit, stojí za tím velmi... velmi mocné síly, které pracují na vytvoření tohoto evropského superstátu. Toto je vesnice Goudhurst. Říká se, že pokud je Kent zahradou Anglie, pak Goudhurst je zahradou Kentu. Po staletí si tu žili svůj anglický způsob života. Je tohle všechno odsouzeno k zániku?

V roce 1996 předseda Britské strany pro referendum, sir James Goldsmith rozeslal miliónům domácností po celé zemi krátký dokumentární film, byl totiž frustrovaný z toho, že celostátní tisk vůbec neinformuje o tom, co on pokládál za likvidaci britské suverenity a nezávislosti spikleneckými praktikami politiků. Jamesovo volání "probuď se Británie" si získalo velkou pozornost a mnohé šokovalo.

Až uslyšíte, co vám chceme říci, budete i vy překvapeni a rozhořčeni. Toto je pravdivý příběh Evropy. Příběh, který politici nechtějí abyste slyšeli. Protože ukazuje, jak nás oklamali a zradili náš národ. Teprve v roce 1994 mluvčí pro zahraniční politiku kancléře Kohla, mluvící za vládnoucí stranu dominantního evropského státu, Německa, otevřeně přiznal, jaký je skutečný plán.

Tím plánem je vytvořit federální evropský superstát, v němž bude sloučeno až 25 starobylých evropských národů včetně našeho vlastního. Nová země zvaná Evropa bude mít jeden parlament, jednu vládu, jeden soudní dvůr, jednu měnu, jednu vlajku a jednu hymnu. To bylo v plánu po celou dobu. Ale ti, kdo to prosazovali, věděli, že Evropané by něco takového nikdy nepřijali.

Nikdy by se nevzdali svých svobod, aby se stali pouhou provincií obrovského evropského superstátu. Takže co politici udělali? Spikli se a tento plán před lidmi tajili. Takže jaká je skutečná pravda o Evropské unii? Je EU, jak nám naši politici stále tvrdí: největší naděje Británie pro budoucnost, šance k návratu na výsluní světové scény jako hráč v rámci evropské mocnosti?

Dnes se ve Velké Británii všechny tři hlavní politické strany zázračně shodují v jedné věci. Věří ve správnost likvidace Velké Británie jako nezávislého národa. Věří, že integrovaná Evropa je dobrý nápad. Že je to moderní pokroková myšlenka. Že se tím zabrání třetí světové válce v Evropě. Bohužel, nic není vzdálenější pravdě.

"Skutečná tvář Evropské unie"
Potřeba evropské spolupráce vyvstala zcela pochopitelně při obnově po zkáze, kterou tu zanechaly dvě ničivé světové války. Ze všech říší se právě ta nacistická nejvíce přiblížila k vojenskému dobytí a okupaci celé Evropy. V červnu roku 1940 Hermann Goering, vrchní velitel německé Luftwaffe, odhaluje finální plány pro operaci Lvoun, německou invazi do Velké Británie.

Také s Hitlerem probírá nový plán k sjednocení Evropy nejen dobyvatelským kladivem Blitzkriegu, ale skrze trvalou politickou a ekonomickou unii, kterou nacisté pojmenovali Europäische Wirtschaftsgemeinschaft - čili Evropské hospodářské společenství (EHS) V roce 1942 byla uspořádána v Berlíně konference, která měla tuto politickou a ekonomickou integraci Evropy projednat.

Ze všech národů Evropy právě Británie se ukázala největší překážkou protože jako jediná úspěšně odolala invazi. Na konferenci se přihlásil o slovo nacistický profesor ekonomie Horst Jagd z Berlínské univerzity a trval na tom, že Britové jsou tou největší překážkou pro ovládnutí Evropy Německem I Winston Churchill věřil, že Británie si má jít svou cestou, jinou než zbytek Evropy.

Poukazoval na to, že Británie se opírá o svůj zámořský obchod a řekl: "Pokud si má Británie vybrat mezi Evropou a otevřeným mořem, vybereme si moře." Churchill i Jagd nezávisle na sobě zmiňovali oba ten samý fenomén, kterého si Napoleon všimnul už před 150 lety. Velká Británie byla světová obchodní velmoc a národy Evropy nebyly. Podle nacistů gigantická námořní obchodní flotila Velké Británie ožebračovala Evropu, protože odváděla obchod pryč z kontinentu.

Pokud by Británie byla dobyta vojensky, či ekonomicky, navždy zlomena jako významná ekonomická a politická entita, kořist z jejího obchodu a bohatství by připadla komukoli, kdo by řídil novou evropskou říši. Pánové z Berlína měli jasno v tom, kdo ji má řídit. Ale Němci nakonec válku prohráli. V roce 1944 se v hotelu Rotes Haus ve Štrasburku konala schůze mezi zástupci nacistické vlády a německého průmyslu.

Tématem setkání bylo, jak by Německo mohlo vyhrát mír, pokud prohraje válku. Po druhé světové válce se stala rekonstrukce Evropy a zejména Německa holou nutností a byla financována především z Marshallova plánu Spojených států. Washington i Londýn viděly rychlou stabilizaci kontinentu po válce jako nutnost, neměl-li Západní Evropu ovládnout nový obávaný nepřítel - Sovětský svaz.

Winston Churchill souhlasil, že určitá forma společenství evropských národů je potřebná v zájmu dosažení stability a trvajícího míru. Ale nikdy neviděl pro Británii místo v této nové budoucnosti: Ve Spojených státech evropských Pohled Winstona Churchilla na vztah Velké Británie a Evropy po druhé světové válce je shrnut těmito slovy: "My máme svou vlastní cestu, své vlastní sny." Jsme s Evropou, ale ne v ní. Jsme s ní spojeni, ale ne její součástí. Jsme zaujati a přidruženi, ale ne pohlceni."

Spojeneckou odpovědí na vojenskou stabilitu v Evropě byla Severoatlantická aliance, neboli NATO. která vznikla v roce 1949 jako stálá obranná aliance pro Evropu. Evropská unie oficálně začala existovat jako Evropské společenství uhlí a oceli v roce 1951. Byla to skrovná průmyslová aliance mezi Francií, Německem, Itálií, Lucemburskem a Holandskem.

Šest let později v roce 1957 šest států ze Společenství uhlí a oceli podepsalo tzv. Římskou smlouvu která jako svůj cíl deklarovala "stále užší spolupráci evropských národů." Smlouva z Říma zašla daleko dále, než k vytvoření pouhého společného trhu. Položila základy aparátu pro novou velmoc s vlastní ideologií. Tato nová entita dostala onen starý nacistický název Evropské hospodářské společenství.

V roce 1963 Charles de Gaulle a Konrád Adenauer podepsali Elysejskou smlouvu, která znamenala zakopání válečné sekery mezi Francií a Německem. Tak v Evropě tyto dvě země začaly hrát novou dynamickou vůdčí dvojroli De Gaulle později rezignoval a do roka zemřel. Británie byla opět zvána, aby se k Evropskému hospodářskému společenství připojila.

Tentokrát britský premiér, Edward Heath z Konzervativní strany, Římskou smlouvu podepsal a Británie na Nový rok 1973 vstoupila do Společného trhu. To vyvolalo v jeho zemi hluboké obavy, že připojení k Evropskému společenství ohrozí britskou národní suverenitu a nezávislost, Heath uklidňoval Brity a kolegy v tzv. Bílé knize. Napsal: "Británie v žádném případě národní suverenitu neztratí."

Hlavní plán byl ale Edwardu Heathovi, Lordu Hershamovi a jejich kolegům v Bruselu velmi dobře znám. Bylo to postupné vytvoření nového evropského superstátu z 25 národů Evropy a Skandinávie. A Británie měla být jeho součástí. Od roku 1973, tento pomalý ale neustávající odliv pravomocí z Westminsteru do Brusselu realizovaný skrze sled smluv, které naši politici podepsali, začal být znám jako acquis communitaire.

Začalo se tomu přezdívat "černá díra" protože jakmile byly jednou Bruselu předány členskou zemí nějaké pravomoci už se nikdy nevrátily Původně jsem si jako každý jiný myslela, že jsme se připojili k společnému trhu a co by mohlo být vhodnějšího a přátelštějšího a rozumnějšího a ekonomicky moudřejšího? Ale od roku 1975, kdy jsme hlasovali, zda chceme zůstat, se z toho stalo něco víc než jen společný trh.

Záhy se to proměnilo v Evropské hospodářské společenství (EHS) potom z toho bylo Evropské společenství (ES) A nyní je to Evropská unie, která neustále vytváří spoustu omezení a regulací. A čím dál tím rychleji se blížíme k přijetí tzv. evropské ústavy (Lisabonské smlouvy). Formuje se něco, co Francouzi nazývají Spojenými státy evropskými. A nejsem si jistá, že to je to, o čem jsem já a ostatní hlasovali, když jsme hlasovali o vstupu v roce 1975.

Zjednodušeně řečeno, podepisovali jsme to jako jakési ujednání o obchodu. Pak jsme ale my, občané, nechali vládu a následující vlády aby nás různými smlouvami zbavili našich demokratických práv. Tato vláda nemá právo schválit euroústavu bez souhlasu občanů. Ale budeme potřebovat odhodlanou veřejnost, abychom to zastavili. Po 25 letech je na čase přehodnotit své rozhodnutí, zda být v EU, Přestože lidé říkají, že o EU nestojí, pořád se z ní nějak nemůžeme dostat ven.

Je na lidech, aby dnes řekli NE. Toto je parlament ve Štrasburgu. Byl postaven v roce 1999 za 300 milionů liber. Je otevřen jen 4 dny v měsíci. Co se stane po těch 4 dnech je, že naložíme své kanceláře do plechových beden a pak dolů přijedou náklaďáky a odvezou to celé skoro 300 mil do Bruselu, kde se krabice vybalí na další 3 týdny, které tam máme strávit a pak jsou zase převezeny nazpátek.

Celý tenhle proces pendlování, stěhování věcí z jednoho místa na druhé stojí evropské daňové poplatníky 100 milionů eur za rok. Je to největší podvod v lidské historii. Nemluvíme tady o miliardách liber, ale mluvíme o bilionech liber. Proč by se naše země, která byla nezávislá po více než devět století, kdy chtěla zapojit do takové politické šikany a nesmyslu? To by nikdo soudný nepodpořil.

A teď máme jen asi 14 nebo 15 měsíců než nás svážou celoevropskou ústavou, která bude nadřazená naší skvělé ústavě, nejstarší ústavě na světě, která lidstvu ukázala cestu k spravedlivé vládě. A teď se jí vzdáváme. Politický cíl je vytvořit skutečnou ústavu Evropské unie a podle mého názoru to znamená budování evropského federálního státu. Je tam napsáno černé na bílém že Brusel podle euroústavy získá nadřazenost nad zákony členských států.

Pro Británii to znamená, že bude zbavena posledních zbytků nezávislosti. Znamená to ztrátu kontroly nad naší zahraniční politikou a ozbrojenými složkami. Přenechání našeho právního systému a soudní moci Evropské unii. Zrušení libry aby byla nahrazena eurem. Předání státního pokladu a zlatých rezerv do Evropské centrální banky. A totální regulaci britského domácího a mezinárodního obchodu Evropskou unií.

Ať už to byl záměr nebo je to náhoda, pokoření Británie, o které se mnozí marně snažili po staletí, bylo konečně dosaženo. Většina už si všimla, že vládnutí nad Británií se čím dál tí více odehrává v Bruselu, nevládnou tu britští politici ale jakési komise ze zahraničí, které se nikomu nezodpovídají a o kterých většina lidí v této zemi ani neslyšela, natož aby je zvolila k moci.

Tato nevolená nevyzpytatelná fóra diktují, co občané v celé eurozóně mohou a nemohou dělat a to do nejmenšího detailu. Od nynějška bude Británie řízena z nové Evropy, novou Evropou a ve prospěch nové Evropy. Síly řídící tento nový nadstát byly vždy vskutku stejné jako nyní - Francie a Německo. Lindsay Jenkins pracovala jako úřednice na Britském ministerstvu obrany téměř 10 let.

A dalších 10 let strávila prací pro britské a americké investiční banky v Londýně. Je autorem 2 knih odhalující původ evropského federalismu a vzniku Evropské unie. Dnes přes 80% - slovy "osmdesát" - procent všeho, co prochází Dolní sněmovnou a Sněmovnou lordů je pouhé orazítkování bruselských nařízení. To je zatraceně hodně. Nedávno jsme oslavili, pokud je to správné slovo, naší čtyřicetitisící směrnici z Bruselu.

A po dobytí naši vlády teď Brusel útočí na naší regionální strukturu samospráv. Takže jsme ztratili, jen tak pro rekapitulaci, následující: Ztratili jsme 100% kontroly nad životním prostředím, britskou krajinu a venkov, všechno co zahrnuje životní prostředí, včetně zdravotních a bezpečnostních norem, úplně všechno. Ztratili jsme téměř 100% kontroly nad naším rybolovem. Ztratili jsme 100% kontroly nad naším zemědělstvím.

A ztratili jsme 100% kontroly nad obchodní politikou. A tato ztráta je obzvlášť významná, když si uvědomíte, že Británie je 4. největší ekonomikou na světě. A máme zdaleka největší objem obchodu v poměru k velikosti populace ze všech zemí světa. Pro mnoho lidí v této zemi, vznikla jejich první zkušenost s Evropskou unií, - pomineme-li otázku DPH - když se snažili protestovat proti nové legislativě, zavádějící omezení množství a dostupnosti vitamínů, bylinek a alternativních léčiv, které budeme smět v budoucnu kupovat a užívat.

Spojené království se vždy těšilo z velice otevřeného obchodu. Výrobky byly povoleny k prodeji, pokud byly bezpečné - tečka. Nebyla tu žádná omezení dávky či typu produktu, pokud to bylo bezpečné a nepřinášelo rizika pro zdraví veřejnosti. Evropská direktiva o doplňcích stravy to zcela mění a můžeme přijít o více než 300 různých živin.. Navíc tu budou omezení dávek. Takže tablety s 1000mg vitaminu C, které se prodávají po 40-50 let se také stanou ilegální.

Takže bezpečné a účinné produkty, které byly v této zemi používány po desetiletí, budou zakázány z jediného důvodu, že Evropa chce harmonizovat - zglajchšaltovat - legislativu. Jsme jednou ze 3 zemí s otevřeným obchodem a potravinovými doplňky, a tyto výrobky 1. srpna 2005 přijdeme. Jsem doktor Paul Layman, pracuji na klinice využívající přírodních terapií k léčení lidí a považuji každé omezení vitamínů a minerálních látek a jejich dostupnosti za velice vážné a může to lidi poškodit.

K léčbě pacientů používáme velké množství potravinových doplňků a víme, že je opravdu potřebují a reagují na léčbu velice kladně. Většina lidí v Británii dnes věří, že Evropský parlament funguje podobně jako londýnský parlament ve Westminsteru. Takže tisíce Britů píšou svým poslancům a europoslancům, a protestují proti těmto a dalším direktivám.

Mají ale europoslanci skutečnou moc změnit direktivy o potravinových doplňcích a bylinkách, nebo vůbec cokoliv? Takže k čemu europoslanci vůbec jsou? Tak to vám řeknu: Europoslanci jsou tu, aby hlasovali. A hlasují často a hlasují pravidelně. Někdy musí hlasovat až 450krát během 80 minut. Musím se přiznat, že u poloviny věcí ani nevím, o co se jedná. Ani jsem všechny ty dokumenty nečetl, to se nedá, je jich hora.

Může být, že všichni mí kolegové jsou Einsteni a vždycky ví, o co se jedná. Ale obávám se, že to není ten připad. Ve skutečnosti je europoslanec něco jako cvičený šimpanz, funguje to totiž tak, že úřednící sepíšou seznam a pokud je volba číslo 58 a seznam říká hlasujte pro, hlasujete pro, a pokud je to číslo 59 a říká hlasujte ne, hlasujete ne. Je to jenom takové divadlo, celé je to podvod, převlečený za demokracii.

Za patnáct minut musíme dolů do Evropského parlamentu a splnit svou funkci jako europoslanci, což znamená hlasovat. Takže co teď deláme je, že se se svými asistenty prokousáváme množstvím textů a prací v zákulisí. Oni nám v podstatě říkají, co máme dělat. Podívejte se na tohle, klasický příklad hlasování v EU. Máme tu 40 jednotlivých, různých pozměňovacích návrhů, o kterých máme hlasovat v jednom bloku.

Já pochybuji, že kterýkoli muž či žena v této sněmovně je schopen/a pochopit všechny pozměňovací návrhy a udělat vyvážené rozhodnutí. To je zkrátka nemožné. Zákony Evropské unie nejsou navrhovány Europarlamentem, ale Evropskou komisí. Komise je jedním ze tří mocných fór, které třímají skutečnou moc Unie. Členové těchto fór nejsou do svých křesel voleni občany. A ani se to neplánuje.

Když jsou zahnáni do kouta, politici a úředníci rutinně Britům tvrdí, že EU je jen obchodní partnerství. Nahlédnete-li však pod povrch, uvidíte poněkud jiný obrázek. V roce 2001 byl obchodník usvědčen z prodávání banánů vážených podle britských imperiálních měr, místo gramů a kilogramů. Britský okresní soudce, uvalujíc rozsudek na nebohého metrického mučedníka prohlásil: "Žijeme teď v novém právním řádu. Zákon o Evropském společenství z roku 1972 byl mezníkem, ne jen obyčejnou úmluvou, ale novým způsobem života."

Toto jsou nové ústavní pravomoci. "Britský parlament se vzdal suverenity v roce 1972. Evropská legislativa je nadřazena nad našimi britskými zákony.´ Ustanovení o svrchovanosti britského parlamentu mají dnes už jen historickou hodnotu jsou nezávazné." Zeptali jsme se ústavního experta Johna Bingleyho, zdali měli naši politici pravomoc obejít zákon a předat pravomoci britských vlád zahraničním mocnostem. Odpověď je jednoduchá: NE.

Máme ústavní dokumenty, které tato země plně nedoceňuje. A tyto dokumenty - Listina práv a Deklarace práv spolu s Magna Chartou a dalšími právními nástroji jasně říkají, že vláda musí být loajální královně. A královna zase ve své korunovační přísaze přísahá svou loajalitu lidu této země. A to není něco,co může být porušeno. A politici nemají pravomoc porušit přísahu, již skládají při nástupu do úřadu.

Tedy, žádná vláda ať s mandátem veřejnosti, či bez něj, nemůže předávat suverenitu dočasně ani trvale cizí mocnosti, která nemá žádný závazek loajality k britské koruně a nezodpovídá se britskému lidu. Nový systém evropské spravedlnosti, který se dnes zavádí v Británii je znám jako Corpus Juris, nový právní řád Corpus Juris je navržen pro kompletní a trvalou změnu britského systému spravedlnosti.

A obsahuje následující: Ruší soud před porotou z lidu Od nynějška budete stát před státem dosazeným soudcem, který vás prohlásí vinným, či nevinným. Ruší Habeas corpus (právo na slušné zacházení s obviněným). Takže vás mohou zadržet bez obvinění. V rámci "corpus juris" můžete být zadrženi bez obvinění, nebo jakéhokoli důkazu zveřejněného proti vám, po dobu devíti měsíců.

Ruší princip "nevinný dokud není prokázán opak." Od nynějška musí občan dokazovat svou nevinu proti spojené mašinérii státu. Ruší princip toho, že člověk nemůže být souzen pro jedno obvinění dvakrát. Na nátlak z EU, Jack Straw, když byl ministrem vnitra, dal žalobcům možnost odvolávat se proti rozsudkům neviny, pokud chtějí. Technicky, je možné to dělat opakovaně, dokud se požadované usvědčení nepodaří.

Zrušení nepředpojatosti soudu Od nynějška, pod corpus juris, všechna vaše předešlá usvědčení, budou dostupná soudu před začátkem procesu. Není tu žádná presumpce neviny. Francouzský systém, či šířeji kontinentální systém koncipované administrativy, zajišťuje, že subjekt v cizích, či kontinentálních zemích nemá vůbec žádná práva. Doposud byl Angličan svobodný. Vše, co nebylo zákonem zakázáno, bylo povoleno.

Podle nového právního řádu žádná vlastní práva nemáte. kromě těch, která vám propůjčí stát. Tato fundamentální odlišnost je velice zásadní, protože teď s přijetím euroústavy spějeme ke stavu, kdy se také dostaneme pod tento nový právní systém a to nás připraví o právo na posouzení porotou, a celé to připravuje půdu pro nastolení diktatury Sami vysocí úřednící, jak zjišťujeme a zjišťujeme to krok za krokem, mají totální imunitu před vším.

To znamená, že jsou chránění před trestním právem v kterémkoliv členském státu. Zdá se že mají mimořádné pravomoci, ale nikdo vlastně neví jaké. Poté postupně po částech získávají další pravomoci. Získají pravomoci řešit terorismus. Co to přesně znamená, to si nejsme moc jisti. Také mají pravomoci řešit korupci. Jaké jsou, to si nejsme zcela jisti.

Po staletí bylo nejzákladnějším právem britských občanů zvolit 100% poslanců, kteří mají vládnout jejich zemi, či je v jiném případě odvolat s dát jim padáka, pokud neplní dobře svou funkci. Například základní princip, že jeden westminsterský parlament může vždy změnit, co minulý udělal, to je hlas demokracie, že můžete zvolit nový parlament a můžete mít nový zákon.

Tento hlas v EU neexistuje a neexistuje v ústavě, kterou teď vytváříme. Jak více a více evropských daní dopadá na hlavu britského danového poplatníka, od regionálních komunálních daní po vyšší národní pojistné daně - kolik lidí vůbec zná skutečnou cenu, kterou členství v Evropské unii Británii skutečně stojí? Lidé si neuvědomují, že náklady Británie jsou 1,3 milionu liber za hodinu - každou hodinu, každý den, každý rok.

A směr, kterým se toto číslo bude ubírat je nahoru, ne dolu. Každý rok jim dáváme k vánocům pěkně drahý dárek, stojící miliardy liber a oni se rozhodnou, kolik drobečků nám vrátí. Mě neobalamutí, ale naneštěstí obalamutí spoustu lidí v této zemi. Evropani mají mnohem vyšší úroveň zdanění. Platí DPH, věřili byste tomu? Na jídlo. Bude tu DPH na nákup domu. Bude tu DPH na veřejnou dopravu, bude tu DPH na dětské oblečení, bude tu DPH na pohřby.

Nenasytnost byrokrata se nezastaví před ničím. A další bod je samozřejmě ryze finanční. Tohle místo je plné institucionální korupce. Můžete si koupit levnou letenku a přiletět do Štrasburgu za přibližně 45 liber. Poslancům však EU proplatí za letenku skoro 800 liber. To se děje posledních 20 let, A co s tím dělají naši europoslanci? Jednoduše o tom nemluví. Systém je korupční, je prohnilý do morku kostí.

EU přikrádání si na nákladech za letenky a extravagantní plýtvání penězi daňových poplatníků na ukecávání a opíjení europoslanců k servilnosti je samozřejmě vážné samo o sobě. Ale jsou tu horší věci. Je tu endemická korupce, která byla v srdci Unie už od začátku. Celý systém je prohnilý. Tady vidíme index korupce, graf od komise Sněmovny lordů, bylo to 6000 milionů liber jako objem korupce za jediný rok.

Účty EU neprošly auditem ani jednou za posledních 8 let. Proč by kdokoli chtěl vládu něčeho tak strašně zkorumpovaného? Je to až neuvěřitelné. Víte všichni ti europoslanci v Bruselu... Budeme mít hroznou práci to zastavit, jednoduše protože mají pohodlnou početní převahu. A tohle byl vždycky problém nejen s europoslanci, ale i s naší vlastní vládou. Jsou příliš zaneprázdnění stavěním vlastního hnízdečka.

V roce 1998 muž jménem Paul van Buitenen, který pracoval v Evropské komisi, došel k rozhodnutí, že zpronevěra, plýtvání, špatné hospodaření, korupce a protekce dosáhly takové úrovně, že už se neudržel a zveřejnil to a stal se prvním udavačem. Zjistilo se, že fakticky všechna jeho obvinění byla pravdivá a celá Evropská komise musela s hanbou rezignovat. Předseda té komise, Jaques Santer je dnes jako europoslancem za Lucembursko, a komisař Kinnock, který byl jedním z dvaadvaceti, co museli rezignovat, je nyní místopředsedou Evropské unie a má na starosti dohled nad ... řešením zpronevěr.

No, jakpak v tom byl úspěšný? Inu, vyskytl se další udavač. Její jméno je Marha Andreason. Šla za komisařem Kinnockem a řekla: "Je mi líto komisaři Kinnocku, ale nemůžu podepsat tyto účty." "Pořád totiž používáte jednoduchý účetní systém, ne podvojné účetnictví, které přitom bylo vyvinuto už ve 14. století." Řekla: "Nemohu uzavřít tyto účty jako pravdivý a přesný údaj o hospodaření EU." A tak byla odvolána a hrozilo jí vyšetřování.

Každý mluví o nutnosti reforem v souvislosti se zpronevěrami v EU, já si ale myslím, že celý systém je tak prohnilý, že se reformovat nedá. Poprvé po stovkách let nám budou vládnout lidé, které nemůžete odvolat. Proč by to kdokoli měl přijmout dobrovolně? Politici všech hlavních třech stran jsou zcela oddání evropské integraci. Chtějí stále užší integraci, což v podstatě znamená stále silnější dušení národních států.

Pokud bude Británie součástí EU, bude to znamenat, že navždy příjde o kontrolu nad svými vojenskými silami a zahraniční politikou. Nová evropská armáda, kterou tak nadšeně protlačuje Francie s Německo, ve své podstatě ohrožuje NATO, organizaci, která udržovala v Evropě mír posledních padesát let. Budou moci disponovat s naši armádou, námořnictvem i vzdušními silami v takzvaných jednotkách evropských sil rychlé reakce.

A představte si naší armádu pod vedením francouzkého nebo německého generála! A potom je tu euro. Vstoupení do eurozóny je nevratné. Aspoň podle Hanse Tietmayera, bývalého prezidenta německé Bundesbanky. Měnová unie je věc nezvratná, žádné pozdější revidování nebo stáhnutí se z eurozóny není právně ani politicky možné. Ekonomika Británie tradičně sleduje ekonomiku USA, protože silně obchodujeme s dolarem.

Takže jaký by to mělo efekt vstupovat do eurozóny a navazovat ekonomiku Británie na jednotnou měnovou politiku, která se provádi v ostatních zemích EU? Brusel to chtěl také vědět, to je důvod proč v říjnu 1990, Británie vstoupila do "evropského mechanizmu směnných kurzů" což byla generální zkouška pro zavedení eura a měnové unie, což efektivě uzavřelo britskou libru do spojení s ostatními měnami EU.

Následovalo 23 měsíců chaosu. Britská ekonomika prožívala nejhorší recesi za posledních šedesát let. Sto tisíc britských podniků zkrachovalo. Zdvojnásobila se nezaměstnanost z 1,5 na 3 miliony lidí. Bylo vice bankrotů než za celé dva předcházející roky. Vyvlasťnování majetku bankami vzrostlo 7x. V roce 1993 bylo přes půl miliónu Britů v nejméně tříměsíčním zpoždění se splátkami svých hypoték.

Británie ztratila 68 miliard liber ze svých devizových rezerv. A pokud někdo chce analogii: Můžete být dobří přátelé s vašimi sousedy, ale předali byste jim kompletní kontrolu nad svým bankovním účtem? Celkem pravděpodobně ne. Jenže to je přesně to, co se stane, pokud přijmeme euro. A pokud jste v Irsku nebo Litvě, euro může být skvělé, protože za vás všechno platí. Bohužel to platíme my.

A nemyslím si, že bychom si to mohli v této výši dovolit navždy. Pokud přimeme euro a stane se nám to samé jako se stalo v Německu, může se nám zase stát, že většina Britů bude mít vážné problémy splácet své hypotéky. Behěm posledních pěti let probíhá velká debata o výhodách jednotné měny. Tvrdí nám, že firmy to potřebují a především nám tvrdí, že je to dobré pro zaměstnanost.

Dobře, tak se podívejme za naše hranice - jak to funguje v Německu, které před třemi lety euro přijalo, nyní je tam 6,5 miliónů lidí nezaměstnaných. Zažívají přesně to, co jsme zažívali my, když jsme vstupovali do "evropského mechanizmu směnných kurzů" v roce 1990. Oni si nemohou nastavovat svojí úrokovou míru, která by byla vhodná pro jejich ekonomiku.

Velkým riskem spojeným s eurem je to, že můžete skončit, v naprostém nesouladu s ekonomikami ostatních zemí EU. a neexistuje nic, co by demokraticky zvolená vláda mohla dělat, aby to pak změnila. Evropské země mají obrovský nekrytý penzijní dluh. Jde především o Německo, Francii a Itálii a je odhadováno, že dosahuje 1300 miliard liber. A to bude to něco, na co se bude očekávat, že Britové budou přispívat.

Ale jak by se Británie mohla uvolnit ze sevření EU pomocí vojenské akce, pokud všechny její ozbrojené složky budou pod kontrolou EU? A v případě, že by Británie získala znovu svojí nezávislost, jak by se mohla Británie znovu vrátit ke své libře, pokud by předala všechny svoje zlaté a měnové rezervy do Evropské centrální banky.

A otázka, kterou se můžete ptát svých ministrů je: Jak je možné, že když přísahali při nástupu do fukce, tak slibovali, že budou bránit všechny orgány a pravomoce naležející královně proti všem zahraničním silám a potom se těchto pravomoci dobrovolně vzdají nebo aportují tyto pravomoci těm, kteří nejsou oddaní britskému panovníkovi. Dnes evropský parlament odhlasoval vstup deseti nových zemí do EU.

Musím vám říct, že jsem byl jeden z 22 členů parlamentu, kteří hlasovali proti vstupu těchto zemí. Hlasoval jsem tak především z důvodu, abych ušetřil britského daňového poplatníka. velký balík peněz, pokud by tyto země nevstoupily. Dělal jsem to také v jejich zájmu, protože tyto země právě opustily systém centralizované, nedemokratické, komunistické vlády založené na Sovětském svazu.

Obávám se, že se chystají vstoupit do velmi podobného systému. Ale musím vám říct toto: Ne všechno na EU je špatné, protože dobrá zpráva je, že existuje něco, co s tím můžeme udělat. Pokud chceme, všechno, co potřebujeme, je politická vůle. Britský parlament může schválit "přátelský rozchod" s tímto zkorumpovaným klubem. Můžeme vyjednat pravou smlouvu o svobodném obchodu, což je to, co jsme si mysleli, že podepisujeme na začátku.

A dokonce sami komisaři jako Kinnock a Patten a výtečníci jako Giscard D' Estaign připouštějí, že pokud Británie nechce být součástí této politické unie, o kterou se pokoušejí, tak si můžeme odejít a vyjednat si dohodu o svobodném obchodu. Nemusíme být v Evropské unii, abychom s ní mohli obchodovat, ta myšlenka je zastaralá a datuje se zpět do padesátých a šedesátých let. Takže to je opravdu na nás.

Ale musíme s tím něco udělat. Musíme zvolit lidi, kteří nedovolí, aby tato plíživá demontáž naší suverenity pokračovala. Pokud s tím něco neuděláme v několika dalších letech, znamená to konec demokracie a všeho, za co jsme bojovali po staletí. Čas rychle utíká. Myslím, že už vstup Británie do EU byl v rozporu z britskou ústavou, právem, Magnou chartou, deklarací práv, a Listina práv a monarchie jsou tím podkopány.

A děsí mne, když vidím, jak Britové ztrácejí se vstupem do EU svá práva a svobody. Policií vynucená diplomatická imunita tu má přednost před demokracií. Je to velice nebezpečné. V zásadě politici členských států EU zahodili práva a svobody svých občanů. Tedy, žádná vláda, ať s mandátem veřejnosti či bez něj, nemůže předávat suverenitu dočasné ani trvale do rukou cizí mocnosti, která nemá žádný závazek loajality k britské koruně a nezodpovídá se britskému lidu.

Tak říkám, pokud chcete změnit svou demokracii na Evropskou federaci bez toho, aby Britové mohli rozhodovat o svých vlastních zákonech, tak děláme historickou chybu. Jen za tu dobu, co jste se dívali na tento pořad, stálo členství Velké Británie v EU britské daňové poplatníky téměř jeden milion liber. Za neocenitelnou pomoc při tvorbě tohoto filmu patří naše velké díky těmto lidem: John Gouriet, Nigel Farage, Norris McWhirter a Richard North.