Pyramidy - Pás klidu
Jací byli lidé ve starověku? Co uměli, co znali? Egyptologie učí, že pyramidy byly postaveny kolem roku 2500 před Kristem. Možná ale ale existují důkazy, že pyramidy jsou ještě starší... Umí už věda vysvětlit, za jakým účelem pyramidy byly postaveny, anebo je to hádanka, která ještě čeká na rozluštění? Česká televize uvádí kontroverzní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové PYRAMIDY . díl Pás klidu V ústí delty Nilu se na šesti různých místech tyčí shluky pyramid, které postavila raná civilizace.

Jedna pyramida stojí na vrcholu hory. Je viditelná z vesmíru. Vnitřek kupodivu nechrání žádná střecha. Jakou měla funkci? Většina lidí zná pyramidy na náhorní plošině v Gíze a také Sfingu, ale neví o spojitosti těchto pyramid s ostatními stavbami. Všechny stavby jsou postavené rovnoběžně s úrodným pásem Nilu. Některá naleziště jsou odlehlá uprostřed pouště a málokdo o nich ví. Jiná jsou známá, ale dosud byla jen zčásti odkryta vykopávkami. Všechny stavby ale spojuje přímo uhrančivá monumentálnost, která v lidech odedávna vyvolává úžas a zvědavost.

Všechna místa se vyznačují vyspělým, technicky náročným stavitelstvím a monumentální architekturou. Mohli mít lidé ve starověku znalosti nějaké nám dosud neznámé vědy? Je vůbec možné, aby mezi nebem a zemí existovala nějaká spojitos? Proč toho o Egypťanech víme tak málo? Jejich technická vyspělost byla prý na nízké úrovni, ale na jejich chrámových zdech jsou vyobrazeni lidé, kteří dělají přesné výpočty. Z celé řady poznatků se o nich vynořuje poměrně barvitý obraz. Jsme na místě u Abú Raváše, fascinuje tím, že je na vrcholu hory.

Pyramida unikátní také tím, že je nekrytá. Toto naleziště vyvrací teorii o vytahování kamenů lanem na vršek pyramidy, protože tady by museli kámen nejprve vytáhnout na vršek hory, pak na pyramidu. Naleziště je odlehlé a opuštěné a řada lidí o něm vůbec neví. Není tu vstupní pokladna, není tu hlídač, není tu nic. Zřejmě má zůstat zapomenuta, protože se zcela vymyká teorii o tom, jak se pyramidy stavěly. Když se rozhlédnete kolem, uvidíte menší kameny, jsou novějšího data, středně velké kameny, a pak starověké velké kvádry.

U Abú Raváše lze spatřit stopy po strojovém opracování kvádrů. Víme, že žula pocházela z dalekých lomů. Hlazené konkávní kamenné bloky se sotva daly vytesat pouhým dlátem. A není to jediný příklad strojového opracování kamene. Teď vejdeme dovnitř pyramidy. Kráčíme po téhle římse... a tamhle vidíme spojovací chodbu, která vede dolů do pyramidy, i když je otevřená a nekrytá. Tak sejdeme dolů. Když stojíte tady, kameny všude kolem jako by byly zčernalé. To je důkaz nějakého silného žáru.

Řekla bych, že se tak stalo někdy ve starověku, ale stejně je to zvláštní. Je tady otvor a kameny jsou očividně ulámané, možná tady něco ohřívali. Toto je severní bod takzvaného Pásu klidu. Nejsevernější pyramida z řady dvaadvaceti pyramid od severu k jihu, jsme tedy severně od náhorní plošiny v Gíze. Jak vidíte na této mapě Pásu klidu, všechna naleziště kopírují tvar Nilu. Podle jedné nové teorie protékal kdysi přímo před pyramidami a přístupové cesty všech pyramid se dotýkaly řeky.

Vzhledem k tomu, že Nil je životní mízou Egypta, stejně jako jsou řeky na celém světě důležité pro společenství žijící na jejich březích, je zřejmé, že významné posvátné stavby by se měly stavět přímo u řeky, a ne třináct kilometrů od ní. Jak dlouho asi trvalo řece, než se její koryto přemístilo o dvacet kilometrů? Pohled na geologickou dobu nám poskytne další stopu k určení, kdy asi tyto úchvatné stavby vznikly. Tady patrně bylo mořské dno a tady začínalo ústí Nilu, který tekl přímo pod všemi pyramidami.

Každé naleziště se vyznačuje tím, že z něj jsou vidět pyramidy nejbližšího dalšího naleziště. Odsud nám Velká pyramida a Druhá pyramida připadají stejně velké. Když se přesuneme na další naleziště, zjistíme, že se velikostí značně liší. Velká pyramida zabírá plochu třinácti akrů. Je postavená ze dvou milionů tří set tisíc kvádrů, z nichž každý váží až 200 tun. Museli mít stavitelsko- inženýrské znalosti na neuvěřitelné úrovni ve srovnání s našimi. Měli společnost založenou na takzvaném kosmickém řádu, což přetrvalo 3000 let. To nedokázala žádná jiná civilizace.

Proč je starověký Egypt pro nás stále takovou záhadou? Díváme se jinam než bychom měli? Anebo jinak než bychom měli? Na všechno se díváme skrze vlastní společensko-kulturní kontext, takže je pro nás nesmírně těžké dohlédnout dál a odhalit jiný scénář, jak se to všechno odehrálo. Musíme být ochotni odpoutat se od tradičního nahlížení na svět. Právě to nám brání v pochopení lidí a života ve starověku. Možná bude nutné přehodnotit to, co nám tvrdí odborníci, i to, co se domníváme, že známe.

Zkusme například opustit myšlenku, že Egypťané postavili k pyramidě rampu v úhlu, protože jim stála v cestě Sfinga, a hledejme jinou příčinu. V den letní rovnodennosti slunce vychází podél rampy před Velkou pyramidou, pohybuje se velkým obloukem po obloze a zapadá mezi Druhou a Velkou pyramidou; v létě je tudíž větší vedro. V zimě slunce vychází podél velké vzestupní cesty u Druhé pyramidy a zapadá mezi Druhou a Třetí pyramidou; opisuje tak kratší dráhu, což přináší chladnější počasí.

Zdá se, že cesty u pyramid záměrně míří k vycházejícímu slunci ve dnech letní a zimní rovnodennosti. Většina egyptologů tvrdí, že pyramidy sloužily jako hrobky. Ze všech divokých teorií o pyramidách je nejdivočejší právě ta, kterou bez nejmenších pochyb přijímá plno egyptologů, a sice že pyramidy sloužily jako hrobky. Všechna tvrzení, že jde o hrobky, jsou nesmysl. Ze všech teorií, pro něž jsou nulové důkazy, tady jde o nulu na druhou. Podle mého soudu nejsou ani u jediné pyramidy pádné důkazy pro to, že sloužila jako faraónská hrobka.

Je to zřejmé: v pyramidách se nenašly mumie. V dějinách Egypta není otázky, která by nebyla rozporuplná. Samotní Egypťané minimálně na jedné kamenné desce a jednom papyru vyprávějí příběh o tom, že starověký Egypt je mnohem starší, než se domnívají egyptologové. Velká pyramida podle mě stojí na mnohem starším nalezišti. Pod Velkou pyramidou je dodnes sestupná chodba do podzemní komory. Řada důkazů podle mě svědčí o tom, že chodba byla vytesána v takzvané predynastické době, tedy hodně, hodně dávno.

Soudě podle hieroglyfů byla Druhá pyramida v mnoha ohledech považována za hlavní pyramidu na náhorní plošině v Gíze. A skutečně: z mnoha úhlů pohledu se Druhá pyramida jeví jako dominantní. Struktura pod ní i její základna jsou starší než Velká pyramida. V místě, kde je dnes Druhá pyramida, byla předtím stavba s plošinou. Je patrné, že plošina je větší než pyramida, z čehož vyplývá, že tam kdysi stálo něco jiného. Kolem základny je kruh z červené žuly. Podle toho, co jsem v Egyptě viděl, soudím, že něco podobného se často používalo kolem základen staveb, když je přestavovali.

Starší stavby často renovovali. Lze prokázat, že Druhá pyramida se stavěla přinejmenším ve dvou fázích, Třetí ve dvou nebo více fázích. V tuto chvíli nemáme nic, čím bychom mohli upřesnit datum jejich vzniku, na rozdíl od Sfingy. Při pohledu na zvětrávání na Sfinze a kamenné zdi kolem ní je jasné, že ho způsobilo stékání deště, dešťové srážky. To silné zvětrání, jak potvrdí 99 procent geologů, kteří znají naše důkazy, skutečně způsobila voda, srážky, čili to musely způsobit velké lijáky někdy v daleké minulosti, a otázkou zůstává, jak daleká to byla minulost.

Dešťová voda stéká z náhorní plošiny. Když po ní půjdete severozápadním směrem od Sfingy, dojdete k Velké pyramidě. Z přirozené topografie krajiny vyplývá, že voda stéká po zdech za Sfingou, a právě tam vidíte největší účinky zvětrávání způsobeného vodními srážkami. Při takové povrchové hydrologii by náhorní plošina musela být relativně neporušená. Jenže jak vidíme, tok vody dnes přerušuje velký kamenolom. Čili z toho lze soudit, že voda, která zvětrání způsobila, tudy musela téct předtím, než tam byl lom.

Lom je egyptologům známý z mnoha nápisů, těžilo se v něm už v době, kdy se stavěla Velká pyramida. To znamená, že Sfinga musela být vytesána ještě předtím, než tam byl lom, a voda nerušeně stékala po zdi za ní a způsobila to zvětrání, čili ještě před stavbou Velké pyramidy. V podstatě to vyvrací tradiční chronologii. I klasičtí egyptologové se shodují v tom, že náhorní plošina v Gíze má jednotný půdorysný plán. Jaké důkazy o této souvislosti podává Velká pyramida? Jsem přesvědčen, že když byla rozestavěná, sloužila jako astronomická observatoř.

Velká galerie, přesný severojižní otvor směrem na jižní oblohu, mohla sloužit jako skvělá pozorovatelna. Několik šachet je orientováno na hvězdy Orionova pásu, na Sírius. Víme to, protože o těch hvězdách se zmiňují staroegyptské texty. Můžeme tedy na základě principů precese dát tyto hvězdy do souvislosti se stavbami, v tomto případě s pyramidami. Velká pyramida stojí přesně uprostřed největší zemské masy na planetě, a přitom jsme přesnější představu o poloze světadílů získali prve před 600 lety.

Jak ji mohli znát už tehdy? Pokud na Gízu pohlížíme jako na pozemský protějšek Orionova pásu, pak rozestavení tří pyramid na zemském poledníku odpovídá nebeskému poledníku hvězd 10 500 let před Kristem, kdy při svém pohybu nahoru a dolů dosáhly nejnižšího bodu. Při pohledu na východ máte Sfingu, jak hledí na souhvězdí Lva. Takže na jednom místě na zemi máte dvě velké stavby orientované na souhvězdí, které jsou jejich odrazem na obloze. Máme důkazy, že to udělali úmyslně, a že ty konstelace tam byly.

Mohli stavitelé pyramid o těchto postaveních vědět? Ale proč ne? Lze ve světle těchto důkazů přehodnotit to, co nám tvrdí tradiční egyptologie? Stojíme u Abú Gurábu. Jak vidíte, nevede k němu silnice, není tu pokladna, nic. Je to odlehlá oblast. Projdeme mangrovým hájem. Kdybyste v Gíze nasedli na velblouda a vydali se na jih, přes písečnou dunu, uviděli byste tyto další pyramidy. Jak přicházíme blíž, vidíte hromadu trosek, které jsou ve skutečnosti základnou největšího obelisku, jaký kdy v Egyptě stál.

Tady přicházíme k plošině takzvaného oltáře z křemenného krystalu. Když se podíváte blíž, vidíte, že je z křemene. Odpadávají z něj malé kousky krystalů. Uprostřed je pak dvoumetrový kruh jako vyřezaný laserem, a tady tyhle hroty, tyhle obrovské kvádry namířené do čtyř světových stran vytesané z jediného kusu křemence. Tady je několik kamenných nádrží, které kdysi dávno našel Sir Walter Emery, a egyptské ministerstvo pro památky je jistou dobu chtělo uložit do muzea, nevěděli, co to vlastně je ani jak je nazvat, a nakonec se rozhodli, že je nechají tady, a tak tady zůstaly.

Ale když si je důkladně prohlédnete, zjistíte, že jsou z křemenného krystalu. Podíváme se blíž na pár míst, ale pokud najdeme malé úlomky, tak jde o kus křemene. Jsou v nich tyhle malé otvory, údajně je to kvůli zvířecím obětem, aby měla kudy odtékat krev... Mám o tom vážné pochybnosti. Nikdo zatím nepřišel s uspokojivou teorií, k čemu sloužily. Nenašel by se někdo, kdo o téhle oblasti ví víc? Hakim Awyan je ochránce domorodé moudrosti, narodil se v osadě Abúsír. V Evropě vystudoval archeologii.

Hakim žil celý život v oblasti známé jako Pás klidu. Náhorní plošina v Gíze byla místem, kde si jako kluk hrával. V letech 1936-37 byla Sfinga až po krk zasypaná pískem, a tam jsem si hrával. Byly tam tunely, kterými jsem prolézal. Ve vodě, občas jsem se musel plazit, tak byly úzké. V Abú Gurábu je oltář z křemene kulatý kotouč uprostřed čtyř - symbol hetep, a slovo "hetep" znamená "mír" a "potravu". Ten kotouč je poklop na šachtě, která je asi 60 metrů pod hladinou moře. A pořád v ní teče voda. Cítíte to, když v těch místech jste.

Tyto předměty se nenašly v linii, jakou vidíte dnes, těch devět, byly totiž nalezeny porůznu po celé oblasti a určitě se jich najde ještě víc. Pak máme nejstarší obelisk v Egyptě. Vedle oltáře jsou zbytky hieroglyfického nápisu neboli nápisu "sufi" na obelisku, sluneční kotouč, a slovo znamenající "srdce Slunce" - Íb -Ra. Po příjezdu do Abúsíru si lze snadno představit starověké kněží a kněžky, kteří tady procházeli nejvyšším zasvěcením. Stejně jako dnešní mniši, jeptišky a kněží byli i starověcí duchovní zasvěcováni do rituálních praktik, sloužily jim k nejvyššímu dobru lidstva.

Tady v Abúsíru je to zcela zřejmé: odsud vidíte staré řečiště a zahlédnete taky pyramidy v Sakkáře a v Gíze. Ale důležitější je, že vidíte starou přístupovou cestu a umíte si představit, jak po řece připlouvá člun, z něho vystupují nejvyšší zasvěcenci a kráčejí po velké vzestupné cestě mezi sloupy až do chrámu, který stojí před hlavní pyramidou. Duchovní pouto pěstovalo v zasvěcencích smysl pro pokoj a účel. Tyto elegantní sloupy jsou vytesané z jednoho žulového kvádru.

Při pohledu na tyto černé podlahy si lze snadno představit, jak byly kdysi naleštěné a krásné. Podobně krásnou černou podlahu lze spatřit i v chrámu východně od Velké pyramidy. Rituály starověkých Egypťanů se řídily hvězdami; sledovali například dráhu nejvýraznější hvězdy na noční obloze, Síria. Dlouhodobým pozorováním přišli na to, že tato hvězda vždy na 70 dní v roce zmizí za obzorem. Její návrat byl spojený s velkým očekáváním, protože se časově shodoval s pravidelnými nilskými záplavami.

Co se děje po dobu těch sedmdesáti dnů? Pokud pozorujete oblohu, všimnete si, že slunce dosáhne jistého bodu při svém zdánlivém cyklu kolem zvěrokruhu. Na začátku onoho sedmdesátidenního období je někde nad Orionem, a pak se... každý den posouvá přibližně o jeden stupeň směrem k souhvězdí Lva. Těch 70 dnů se nese ve znamení Lva v bodě někde nad Orionem. Ten bod se nachází přesně v místě Plejád. Na obloze je to jasné. Víme, co se za těch sedmdesát dní stane.

Když předpokládáme, že ty tři hvězdy na obloze jsou zastoupené třemi pyramidami v Gíze, a chrám v Heliopolisu představuje souhvězdí Lva... pak je zde další prvek: řeka Nil, která ty dvě odděluje. Podobně jako na obloze. Slunce se na počátku sedmdesátidenního cyklu chystá přejít Mléčnou dráhu a míří k souhvězdí Lva. Když tedy vezmete tři hvězdy Orionova pásu jako tři pyramidy, dostanete škálu. Znáte vzdálenost, a tedy i příslušnou hvězdnou stupnici. Pokud se tou stupnicí řídíte, pak poloha Abúsíru... odpovídá Plejádám.

Kupodivu je tam pět či šest pyramid, a je tam šest či sedm hvězd, které tvoří určitý shluk. A skutečně: dráha Slunce vede těsně pod Plejádami, nikoliv přes ně. Je těsně pod nimi. Jako z udělání jsou sluneční chrámy těsně pod pyramidami v Abúsíru. Máte tedy sluneční chrám vůči slunečnímu chrámu. Říkám jim stanice Slunce. Zdá se, že to byly ty stanice, kde na zemi sluneční král konal ty sedmdesátidenní rituály, něco jako zastavení na křížové cestě. Můžete je vnímat jako mnohem starobylejší a velkolepější.

Král procházel těmito zastaveními a konal své obřady, své pašije. Jsme v Sakkáře. Toto je slavná Džoserova stupňovitá pyramida. Džoser je titul krále třetí dynastie přibližně 2900 let před Kristem, jak je psáno v knihách. Stupňovitá pyramida stojí na místě velkého nádvoří, které je mnohem, mnohem starší než pyramida. Můžete to porovnat na vlastní oči. Můžete se podívat na pyramidu a pak na zeď a uvidíte ten rozdíl. Tyto kusy kamene před Hakimem jsou z křemenného křišťálu typického pro tuto oblast.

Když se vrátíme k tomu stropu, odráží krystalové dlaždice na zemi. Zbylo z nich jen tohle. Všechno rozebrali místní v 17. století. Vidíme zbytky křemenné podlahy v Gíze, v chrámu východně od Druhé pyramidy. Ukazuju na sloup džed, znázorňuje jednoho ze starověkých bohů, Usíra. Slovem "džed" dodnes oslovujeme starší lidi, například babičku a dědečka. Vychází to z příběhu o Usírovi a jeho zlém bratru Sutechovi, který ho zabil, jeho tělo uložil do rakve a hodil ji do moře.

Moře rakev odneslo ke břehům Fénicie, dnešního Libanonu, kde rostou cedrové stromy. a tam ji našla Usírova milovaná sestra Eseta. Rozplakala se a její slzy dopadaly na jeho tělo a oni se pak spojili a zplodili dítě jménem Hor. Příběh o Esetě, Usírovi a Horovi tvoří základ staroegyptské kosmologie. Eseta je spojována s hvězdou Sírius a Usír je spojován se souhvězdím Orionu. Hor je jejich syn. Teď vás zavedu k nemocnici, kde léčí zvukem. Vyprávění o starověkých léčitelských metodách se tradovalo z generace na generaci.

Hakim vysvětluje, jakou roli hrál zvuk při diagnóze a léčení pacientů. Ta stavební linie, kterou vidíte, ty tři komory, to je všechno, co zbylo z Domu ducha, kde se léčilo pomocí zvuku. Měli tam vyšetřovací stůl. Pacient směl využít jednu nebo druhou stranu, stoupnout si napravo nebo nalevo, takže dotyčný se řídil intuicí, vylezl sem a vybral si bod, kam si stoupnul, poněvadž každý bod je propojený s komorou "ček". Je jich tam dvaadvacet, na každé straně jedenáct, bez stropu.

A když vejdete dovnitř, uvidíte výklenek, kam lékař vsunul hlavu a zjišťoval, co je pacientovi, který leží na stole... A to funguje s pomocí zvuku. Zdrojem toho zvuku je tekoucí voda v tunelech pod zemí. Existuje velká mapa tunelů tady dole. Předpokládejme, že pyramidy podél Pásu klidu jsou vyspělé souzvučné stavby, které nejenže odrážejí polohu hvězd, ale zároveň zdvojují souzvučné dutiny lidského těla. Zdá se, že komory v pyramidách jsou souzvučně naladěné na určitou frekvenci nebo hudební tón.

Léčitelské metody pomocí zvuku měly v těle pacienta znovu obnovit správnou vnitřní harmonii. Toto je pohled na Abúsír severně od Sakkáry a tady je pohled na Dahšúr na jihu. Stojíme na místě Lomené pyramidy. Všimněte si, že je postavená ve dvou úhlech. Někteří egyptologové to zdůvodňují tím, že Egypťané se UČILI stavět pyramidy; začali stavět pod jedním úhlem... a pak si to rozmysleli. Takový vysvětlení vykresluje starověké Egypťany jako naivní a neinteligentní lidi.

Cožpak pro to není jiný výklad? Podle nás se tyto stavby v Dahšúru vztahují ke králi Snofruovi. V Dahšúru stojí tři pyramidy, v každé z nich jsou tři pohřební komory, tedy celkem jich je devět. Podle mnohých egyptologů všechny tři pyramidy postavil faraón Snofru. Pokud je pravda, že pyramidy sloužily jako hrobky, proč jich Snofru potřeboval tolik? Snofru měl devět různých možností, devět míst, kam mohl být pohřben, což opět nedává smysl. Znovu z toho vyplývá, že díváme-li se na starověké Egypťany očima egyptologů, byli zmatení a nelogičtí.

Podle mě to není pravda. Pokud jde o slovo Sneferu, "sen" znamená "dvojitý" a "nefer" je "harmonie, soulad", čili dvojí harmonie; nejde o jméno osoby, ale o energii, kterou z těch staveb získáváme. Předpokládejme tedy, že naleziště pyramid podél Pásu klidu jsou vyspělé souzvučné stavby. (zvuk různých tónů) Zdá se, že komory v pyramidách byly souzvučně naladěné na různé frekvence nebo tóny. Lomená pyramida má dvě komory pro dva různé tóny. Každá komora v každé pyramidě tedy možná představovala zvukové zařízení s odlišnými tóny a vytvářela tak obrovská pole harmonické rezonance.

V Dahšúru stojí také Červená a Černá pyramida. Lomená pyramida je obložená bílým turským vápencem. Máme tedy červenou, bílou a černou barvu. Možná toto je klíč k pyramidám v Gíze, které měly v minulosti také odlišné barvy. Velká pyramida zřejmě zářila bílými obkladovými kameny. Druhá pyramida se dodnes třpytí červeně... zatímco Třetí pyramidu pokrývají zbytky černých kvádrů. Toto je staré řečiště, kudy kdysi dávno tekl Nil. Tady je Černá pyramida. Egyptologové tvrdí, že stavitelé pyramid experimentovali a přepočítali se, takže pyramida se rozpadla.

Není pro to však jiné vysvětlení? Další pyramida s podobnou konstrukcí sto kilometrů jižně od Pásu klidu je známá jako pyramida Maidúmu. Když dnes obcházíte pyramidu Maidúmu, zjistíte, že na zemi je vrstva obsidiánu černé barvy. Když některý pazourek zvednete, vidíte, že nahoře je černý, vespod má jinou barvu. Udála se tu nějaká pohroma. Jen se podívejte na zem. Vidíte vrstvu kouře, která pokrývá pazourky na zemi. Maidúm není jediným místem, které vypadá, jako by tam došlo k nějaké explozi. Podívejte na tuto velkou trhlinu v kameni Červené pyramidy.

Aby tak tvrdý kámen prasknul, k tomu bylo zapotřebí obrovské síly. Prasklina je také v podzemní komoře Velké pyramidy... a další ve Velké galerii. Na Červené pyramidě jsou podivná ohořelá místa. Co je mohlo způsobit? Na starých fotografiích královské komory ve Velké pyramidě má kámen černou barvu. Místnost byla očištěna a restaurována a dnes vidíme, že zdi jsou z růžové žuly. Žulový sarkofág má ulomený roh a ve zdi vedle něj je velká prasklina. Jaká síla ji mohla způsobit?

Co když egyptské ministerstvo pro památky zahlazuje stopy pod rouškou restauračních prací? Odkud známe dějiny Egypta? V 5. století před Kristem je sepsal řecký dějepisec Hérodotos s pomocí místních a my je od té doby opakujeme po něm. Je to nepravdivý příběh. Chci, abyste to pochopili sami, abyste zbystřili smysly a pozorně se dívali. To, co dnes vidíte, je všechno, co z pyramid zbylo. Lidé s nimi špatně zacházeli, rozebírali je kámen po kameni, může k nim kdokoliv a vzít si kameny a postavit kostel, mešitu, dům či palác.

Naše ministerstvo kultury a památek se o ně věru dobře nestará, to musím říct. V egyptských dějinách zůstává řada nezodpovězených otázek. Možná je načase přezkoumat důkazy a přehodnotit dosavadní názory. Chceme se podívat novýma očima a s pomocí odlišného časového rámce se pokusíme rekonstruovat dějiny starověkého Egypta. VĚK VODNÁŘE VĚK RYB VĚK SKOPCE VĚK BÝKA VĚK BLÍŽENCŮ VĚK RAKA VĚK LVA VĚK PANNY VĚK VÁHY VĚK ŠTÍRA VĚK STŘELCE VĚK KOZOROHA Na památku Abd ela Hakima Awyana (1926-2008) Tvůj odkaz bude pokračovat dál.

Pyramidy - Vyspělá technika
Jsme zvyklí na technické vymoženosti novověku. Proto jsme jen stěží ochotni připustit, že starověké národy možná disponovaly vlastní vyspělou technikou. Proč nám technické objevy starověku zůstávají skryté? Je to snad tím, že se díváme jinam, než bychom měli? Co když lidé ve starověku měli vlastní energetickou soustavu, úplně jinou než je naše? Česká televize uvádí kontroverzní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové PYRAMIDY . díl Vyspělá technika Pohled na architektonická díla starověkého Egypta v nás vyvolává úžas.

Je zřejmé, že egyptské památky se svou monumentálností přinejmenším vyrovnají nejmodernějším stavbám současnosti. A přece je nám vštěpováno, že vyspělá technika je vymožeností novověku, a že je vyloučeno, aby jí disponovaly i starověké národy. Dokud si budeme myslet, že lidé ve starověku neuměli využívat vyspělou techniku, tak ji ani nebudeme hledat, a přitom důkazy o tom přímo bijí do očí. Megalitická naleziště na celém světě mají určité společné rysy; jejich stavitelé znali něco, co my neznáme.

Proč se lidé vůbec pouštěli do obrovských megalitických staveb? Vždyť ani dnes pořádně nevíme, jak pohnout dvě stě, tři sta tunovým kamenem, natož pak před čtyřmi, pěti tisíci lety. Začal jsem zkoumat megalitické stavby z hlediska elektromagnetismu a skutečně: nacházel jsem tam energii, silnou a měřitelnou. Na posvátných místech se dějí podivné věci; jsou to důkazy, že jsou i jiné fyzikální zákony, než které nás učí ve škole. Tisíce let stály pyramidy a Sfinga jako stráž v otevřené poušti.

A přece kolem pyramid v Gíze vyrostla v posledních letech zeď vysoká téměř tři metry a dlouhá 32 kilometrů. V noci u pyramid hlídkuje asi stovka ozbrojených strážných. Žádosti o akademický výzkum se sice přijímají, ale téměř všechny jsou rutinně zamítnuty. Turisté v Egyptském muzeu už nesmějí fotografovat jako dřív. Egyptské památky jsou světovým dědictvím pod ochranou UNESCO. Proč je přístup k nim i jejich legitimní vědecký výzkum systematicky omezován? Řada staroegyptských památek teprve čeká na své odhalení.

Na satelitních snímcích jsou pod nánosy písku stopy dosud neodkrytých staveb. Nebrání nám egyptské úřady pod pláštíkem ochrany nalezišť odhalit pravdu o naší starobylé minulosti? I přes přísná omezení archeologického výzkumu existuje stále ještě množství důkazů, že starověcí Egypťané měli vědomosti, které se časem vytratily. Tyto pyramidy bychom nedokázali postavit ani dnes, nemáme příslušnou techniku. Nejsme nejvyspělejší civilizací, jaká tady kdy byla, a to si nejsme ochotni připustit; proto si neumíme představit, že lidé ve starověku mohli být chytřejší než my.

Hakima Awyana vychovali moudří starci, kteří žili v Pásu klidu. Mluvili prastarým jazykem, kterým si z generace na generaci předávali příběhy z dávné minulosti. Zůstaly tak zachovány střípky vědomostí ze starověku. Moji kolegové, učenci, tvrdili, že Egypťané vzali provaz a omotali ho kolem kamenného kvádru, co vážil nejmíň 60 tun, a ten táhli pomocí zvířat po dřevěných špalcích; tak to tvrdí učenci. Možná nikdy nebudeme dopodrobna znát tajemství stavby pyramid, můžeme se však pokusit přehodnotit naše chápání kultury, žijící v Zlatém věku, a jejích hodnot.

Tradiční egyptologové vykládají, že pyramidy postavili otroci, aby ukojili velikášské ambice faraónů. Odpovídá to obrazu Egypta v Zlatém věku, jaký se rýsuje nám? Nebylo otroctví. Všichni dělníci stavěli pyramidy naprosto dobrovolně. Byli to kvalifikovaní lidé, architekti, inženýři: vytesávali kameny a přenášeli je; vkládali do toho všechnu sílu a všechen um. Postupovali tak nejen u pyramid, ale i u chrámových zdí a mnoha dalších míst. Je to jasně patrné. Celý Egypt je posetý stopami, které svědčí o znalostech vyspělé techniky.

Když z dveřního překladu v chrámu Abydu nedávno upadl kus kamene, stalo se něco fascinujícího: pod kamenem se objevily rozporuplné obrazy připomínající vrtulník a další moderní dopravní prostředky. Zdá se, že tyto obrazy byly překryté jinými v dávné minulosti, když se v Egyptě změnily politické poměry. Dnešní průvodci v Egyptě mají výslovný zákaz upozorňovat turisty na tyto obrazy. Podle většiny egyptologů jde o několik hieroglyfických nápisů z různých dynastických období, které se překrývají.

Ale jako mnoho jiného v Egyptě je i toto vysvětlení sporné. Dalším kontroverzním předmětem, který egyptologové šmahem zavrhují jako něco nemožného, je takzvaná "Bagdádská baterie", nádoba připomínající vázu a vyrábějící slabý elektrický náboj. V celém Egyptě byla nalezena řada podobných starověkých předmětů. Nemůžeme to tvrdit s jistotou, ale vypadá to, že Egypťané existenci těchto nádob také zdokumentovali. Byly zhotoveny repliky těchto nádob a skutečně vyráběly elektrický proud.

Pozoruhodná jsou také zvláštní vyobrazení předmětů podobných žárovkám, která byly nalezena v kryptách v Dendeře. V podzemních kryptách nebylo přirozené světlo, a přece v nich nejsou stopy po sazích z pochodní či olejových lamp, tedy jediných světel, které, pokud víme, lidé ve starověku znali. Mohli starověcí Egypťané mít vlastní zdroj elektřiny? Když nic jiného, museli vysekat, přemístit a zvednout těžké kamenné kvádry, což by zamotalo hlavu i dnešním inženýrům. Co bylo jejich tajemstvím?

Automaticky předpokládáme, že starověké stavby sloužily ceremoniálním a náboženským účelům. Ale možná že pyramidy plnily ještě jinou funkci než jsme se dosud domnívali. Existuje řada spekulací, proč se pyramidy vlastně stavěly. Nejběžněji přijímaným názorem je, že to byly hrobky. U Velké pyramidy je to mnohem složitější než se většina lidí domnívá nebo je přesvědčena, včetně řady egyptologů, kteří ji prostě považují za hrobku faraóna Chufua. To je myšlenka veskrze naivní z jednoho prostého důvodu: v pyramidách se nenašly mumie.

Ani to, že se v pyramidách nenašla jediná mumie, ty lidi zřejmě nezviklalo v přesvědčení, že to byly hrobky. Občas se odkazuje na nález něčeho podobného kamennému sarkofágu nebo truhly z překrásné žuly, ale ani to v mých očích není nezvratný důkaz, že sloužily jako hrobky. Mohly sloužit řadě jiných účelů. Pyramidy se nestavěly s cílem, aby sloužily jako hrobky. Jen pár pyramid postavených jinak, například v stupňovitá pyramida Sakkáře, sloužilo jako hrobky. Podívejte se na ten zřejmý rozdíl mezi stupňovitou a Velkou pyramidou.

Rozdíl ve stavebním stylu by logicky naznačoval, že každá byla postavena v jiném období. Stavby, o nichž víme, že sloužily jako hrobky, jako stupňovitá pyramida nebo "mastaby" s plochými vršky, oboje v Sakkáře, se výrazně liší od pyramid s hladkými stěnami v Gíze a Dahšúru. Pro egyptské stavby je příznačné, že starší byly vybudovány z větších, mladší z menších kamenných kvádrů. Z archeologického hlediska jsou starší stavby hlouběji pod povrchem, novější lze najít v mělčích vrstvách půdy.

Všechny ostatní nalezené hrobky jsou nesmírně zdobné a je na nich jméno zemřelého. Vnitřek těchto pyramid bez jediné ozdoby působí dojmem ryze účelovým. Takže si položme zásadní otázku: "Pokud to nebyly hrobky, co to tedy mohlo být?" K čemu slouží největší novověké stavby na naší planetě? Největšími a nejimpozantnějšími stavbami jsou přehrady vodních elektráren. Proč jsme ochotni vkládat tolik námahy a úsilí do jejich budování? Protože víme, že se nám to vrátí ve velice cenné podobě: v elektrické energii.

Když to porovnáme se starověkými stavbami, nabízí se otázka, jestli i stavitelé megalitů nevynakládali tolik úsilí a prostředků jen proto, že věděli, že z nich získají něco hmatatelného a cenného. Lidé jsou egyptskými památkami fascinováni a někteří tvrdí, že z nich vyzařuje přímo hmatatelná energie. Je možné tuto energii dokázat vědecky? V posledních dvaceti letech jsme byli svědky celé řady pokusů, které dokazují, že jde o určitou energii, kterou naše současná věda nezná.

Nazýváme ji subtilní energie. To je zcela nový náhled na starověké stavby, že totiž tenkrát znali subtilní energie. Jde možná o technologii, kterou snad znala megalitická kultura, tedy lidé, kteří stavěli z kamenných kvádrů. Celá populace se tím motivovala k mravenčímu úsilí, které do těch staveb vkládali. Nechci tím říct, že to byl jediný účel megalitických staveb, ale je zcela zřejmé, že to mohl být přinejmenším významný účel, proč se ty megality stavěly. Megalitická naleziště jsou k vidění po celém světě, většinou jsou stavěná do kruhu nebo určitých útvarů.

Megalitické stavby jsou roztroušené po celém světě. Je jejich poloha nahodilá, anebo jejich umístění odhaluje další skrytou vrstvu starověkého vědění? Když jsem zkoumal megalitické stavby v různých částech světa, v několika světadílech, zjistil jsem, že ať už šlo o Stonehenge, pyramidy nebo další stavby, všechny byly postavené v místě, kde neobvyklý typ geologie přirozeně soustřeďuje běžné elektromagnetické výkyvy, ke kterým dochází každý den, všude na zemi.

Například v Anglii jsou takzvané "ley lines", protínají celou zemi a jsou nositeli téhle energie. Vzniká tam elektrický proud, takzvané telurické proudy v přímém geologickém smyslu slova. Vyskytují se všude na naší planetě. Takzvaná subtilní energie prochází těmito geopatogenními zónami. Existují určitě geologické vrstvy, které ty telurické proudy několikanásobně zesilují. Právě tam nejčastěji nacházíme megalitické stavby. Obvykle tam, kde se tyto linie kříží, se stavěly chrámy.

Nazývají se "diskontinuity vodivosti", což zní hodně odborně, ale je to jen místo, kde se část zemské vrstvy s dobrou elektrickou vodivostí střetává s místem, které má menší schopnost vést elektrický proud. Stejnou tradici měli i Číňané, kteří těm zónám říkali dračí žíly. Bylo zakázáno pohřbívat na takovém místě prosté lidi neurozeného původu. Směl tam být pohřben jen král. Stavěly se tam paláce. Je řada posvátných míst, která jsou vybudovaná na těchto liniích.

Chci něco říct o poloze chrámů v těchto místech; na zemi se objevují symboly, a když je lidé zahlédnou, přicházejí sem, aby z místa načerpali zdravou energii, která ze země přímo tryská. Zdá se, jako by se pokoušeli ovládnout tok této energie, spoutat ji a použít k vlastním účelům. Klíčové jsou naneštěstí hodiny těsně před svítáním. Pokud chcete tu energii zkoumat, musíte si přivstat, už kolem třetí ráno spěchat na místo. Energie, kterou jsou tato naleziště prostoupená, pochází z denních změn v geomagnetickém poli Země.

Nejsilnější je ve dne, nejslabší v noci, a právě v hodinách těsně před úsvitem nabírá slabé geomagnetické pole rychle na síle. Je to skutečně nejdramatičtější část dne, pokud jde o změnu magnetické síly za hodinu. A vždycky když se mění magnetické pole, ve všem vodivém vzniká elektrický proud. Je to jednoduchý fyzikální princip zvaný indukce, a je univerzální. V běžném životě se nesetkáváme s velkými koncentracemi této energie. Obvykle se projevuje na vrcholech hor, na posvátných místech.

Cítíte tam určitý klid a mír. Občas lidé na takových místech popisují mystické zážitky, například vidí jinou dimenzi, nahlédnou do jiného časoprostoru. Číňané tento jev znají už dávno a nazývají ho "čchi". Staré hinduistické texty jim říkají "prána". Dlouhou tradici má i mezi jogíny. Ovlivňuje řadu různých procesů. Elektřina a magnetismus mají na tento jev silný vliv. Když blíže zkoumáte volbu polohy posvátných míst a stavbu například pyramid, musí vás nutně napadnout, že tehdy o těchhle věcech věděli mnohem víc než my. Patrně je využívali ve svém inženýrství.

Megalitické stavby byly navržené a uspořádané tak, aby tyto energie ještě více soustřeďovaly. Jejich stavitelé tedy rozhodně věděli, co dělají. Nemáme ve zvyku pohlížet na kamenné stavby jako na symbol vyspělé techniky. Je jasné, že při stavbě egyptských pyramid bylo použito několika různých druhů kamenů z různých zdrojů. Sloužily odlišné vlastnosti kamenů nějakému účelu? Připadá mi úžasné, že jádro pyramid, přinejmenším v Gíze, je z jednoho druhu vápence. Byl to, pravda, vápenec, který byl po ruce, ale shodou okolností je to taky dolomitský vápenec, tedy vápenec s obsahem hořčíku, což je kov, a v důsledku toho je tento druh vápence docela slušný vodič elektřiny.

Zvenčí byla pyramida obložena bílým turským vápencem, který ji měl samozřejmě zkrášlit, ale navíc tento druh vápence neobsahuje téměř žádný hořčík, a je tudíž mnohem horší elektrovodič. Složením má blíž k čistému uhličitanu vápenatému, což je základní složení vápence. Čistý uhličitan vápenatý vede elektřinu mnohem hůř než dolomit. Je zajímavé, že vnější obkladové kvádry byly vytesány s takovou přesností, že ani dnes, po těch tisících let, se mezi ně nevejde ani žiletka.

Čili máme tady pyramidu s vysoce vodivým jádrem obloženou v podstatě účinným izolátorem. Proč je v chodbách žula? Samozřejmě, přemýšlím o tom z hlediska elektrického a fyzikálního: je na žule něco zvláštního? Ano: žula je slabě radioaktivní, tudíž ionizuje neboli elektrizuje vzduch. Vzduch uvolňuje radonový plyn, který je radioaktivní. Žula je kámen transmisní, přenosový. Není to mrtvý kámen, je živý. Jsou tam tedy ty neprodyšně uzavřené šachty s žulovým obložením a mě napadá, jestli to v nich nemělo udržovat elektrický náboj.

Byly postavené úplně jako izolovaný drát, ba ještě víc, protože náboj je rozložený po celé základně a postupuje až do malé špičky nahoře. Nacházíme podobnosti ve třech různých stavbách: v údolním chrámu v Gíze, ve stavbě v Abydu, a pak ještě ve stavbě v anglickém Stonehenge. Je v nich použitý stejný materiál stejným způsobem a stejnou technikou, jen stavba tady má navíc vodu, protože je to řečiště. Obrovské řečiště a dodnes funkční. V Egyptě je to podobné jako v Anglii: pod stavbami je takzvaná vápencová zvodeň.

Tato zvodeň je podzemní vrstva propustné vodonosné horniny. Protékají jí dešťové srážky a stéká do ní voda z rozvodněných řek a jezer. Je známo, že pohyb vody vápencovými nebo křídovými zvodněmi vyrábí elektrický náboj dvěma různými procesy, které se vzájemně posilují. Sám jsem to celý týden měřil na náspu Silbury Hill v Anglii. Před bouřkou a po ní, jak voda vsakovala do země, jsme měřili nárůst zemního proudu a změnu magnetického pole. V Egyptě docházelo ke každoročnímu nárůstu a poklesu hladiny Nilu a... tento pohyb vody vápencovými vrstvami nahoru a dolů vytvářel elektrický náboj; tekoucí voda totiž vyrábí přinejmenším slabý elektrický náboj, což znamená, že vyrábí elektrický proud, čímž vzniká magnetické pole.

Čili kdybyste hledali elektrický náboj, například pro nějaký násep nebo tak, bylo by rozumné pídit se po nějaké proudící vodě. V Tiahuanaku, na jižním břehu jezera Titicaca, stojí největší stavba, pyramida Akapana; po jejích stupňovitě se svažujících rovinách stékala voda střídavě vnitřkem pyramidy a po jejím povrchu. Takováto padající voda vyrábí dostatečně velký náboj, můžete si to ověřit běžným fyzikálním pokusem: když doma nad dřezem rozdělíte proud vody tekoucí z kohoutku a mezi oba proudy vsunete LED diodu, zjistíte, že proudící voda vyrábí dost elektřiny na to, aby se žárovka asi tak jednou za dvacet vteřin rozsvítila. Vyvstává tedy otázka: nacházely se takové vápencové vrstvy i v náhorní plošině v Gíze? Odpověď zní ano.

A právě tam, kde stojí pyramidy, vycházely tyto vrstvy na několika místech těsně k povrchu. Možná že právě stoupání a klesání Nilu vyrábělo zemní elektrický proud protékáním různými vrstvami vápencové zvodně. Tam, kde byla prohlubeň, ionizovaný vzduch v žulových šachtách a galeriích pomáhal udržovat proces v chodu. Vyráběl snad elektrický proud? Možná ty zelektrizované šachty fungovaly podobně jako baterie v autě, když zastavíte na červené. Normálně za jízdy baterie nepracuje, všechnu elektřinu vyrábí alternátor, ale když zastavíte, alternátor zeslábne, a vtom začne pracovat baterie: udržuje motor v chodu, aby nezhasl.

Takže ve špičce pyramidy nebo ve vrcholu pahorku je koncentrace záporného náboje ze země, a nad ní koncentrace kladného náboje, a když jsou oba náboje dost silné, dojde k trsovému/korónovému výboji, to znamená, že bude zářit jako kulový blesk, například. Je to divoká teorie. Proč nejsou ve Velké pyramidě žádné nástěnné malby, žádná dekorace? Někteří lidé přišli s nápadem, že pyramidy jsou ve skutečnosti energetické přístroje. Přirovnávám to k tomu, že přece byste nevyzdobili vnitřek pečicí trouby.

Mluvil jsem se ženou, která strávila jistou dobu ve Velké pyramidě, a okomentovala to takhle: "Cítila jsem se tam jako ve stroji... nepřipadalo mi to jako nádherná svatyně, nýbrž jako něco ryze funkčního." Pak dodala něco velmi výstižného. Řekla: "Cítila jsem, že bych tam nechtěla být, když to běželo." Neviditelná subtilní energie je přítomna všude kolem nás a dá se změřit. Všimli jsme si, že na řadě fotografií megalitických památek je neúměrné množství světelných kruhů, jaké obvykle vznikají při focení bleskem.

Tyto kruhy si lidé vysvětlují jako prachové či jiné částice ve vzduchu, ale to nic nemění na tom, že se vyskytují častěji na určitých místech v určitou dobu. V Tikalu, na špičce pyramidy s největším energetickým nábojem, jakou jsme tam našli, jsme pořídili spoustu snímků během řady osmihodinových sezení přibližně od tří do jedenácti dopoledne. Na pyramidách, které byly bez elektřiny, bez šťávy, na těch velkých, hezkých a postavených relativně nedávno, jsme po vyvolání fotek zjistili, že na nich nejsou žádné kruhy, žádné zářící světelné tečky.

Ale u té nejstarší, na které jsme pracovali a získali řadu výsledků, která byla o 1200 let starší než ty větší a hezčí, se fotografie pořízené obyčejným foťákem s bleskem doslova hemžily tečkami a kruhy světla v době, kdy byl ve vzduchu nejsilnější elektrický náboj. V den, kdy byl nejsilnější, jsem naměřil vyšší elektrický náboj, než jaký jsem naměřil v Anglii za bouřky. Nevíme, co ty kruhy jsou, ale domníváme se, že jde o shluky ionizovaného nebo zelektrizovaného vzduchu.

Můžeme to přirovnat ke kulovému blesku, který je zelektrizovaný a molekuly v něm jsou natolik excitované, že září. Jiné důkazy svědčí o tom, že všude na naší planetě je dostatek přírodní energie, o které naše věda sice ví, ale kterou očividně přehlíží. Nicola Tesla se pokoušel poskytnout celému světu, všem lidem na naší planetě, bezplatnou bezdrátovou elektřinu. Objevil, že elektřina je přírodní jev, který se vyskytuje v zemské atmosféře i v zemi; v zemi má podobu telurických proudů, o kterých mluvil John Burke; elektřina je přítomná v ionosféře a v atmosféře ionizované sluncem.

Vynalezl a vyvinul také metody, jak tuto energii spoutat. Kdo naučil Teslu, jak se dostat k elektrické energii? Sám ji nevynalezl, protože už existovala, jen pochopil, jak ji využít. A nejen to; nedělal to pro vlastní prospěch jako pan Edison. Tesla si chtěl podmanit přírodní energii, která existuje všude na zemi. Edison chtěl vyrábět a rozvádět elektřinu řízeným monopolem. Zbohatl a lidi měli doma světlo. Ale na to, jak tuto energii využít, přišel Nicola Tesla.

Mezi lety 1901 a 1917 byla na Long Islandu vybudována věž Wardenclyffe jako bezdrátový vysílací systém telefonních a elektrických signálů. Zajímavé je, že byla vztyčena nad zvodní s průchody a tunely pod zemí. V té době málokdo chápal funkci podzemních zvodní. Bankéř J.P.Morgan nakonec přestal Teslu finančně podporovat, když zjistil, že Tesla chce rozvést bezplatnou bezdrátovou elektřinu, a on z ní nebude mít zisk. A tak, třebaže mnozí uznávali genialitu Tesly, nakonec upadl v zapomnění.

Zato energie vyrábějící bezplatnou bezdrátovou elektřinu na naší planetě existovala odnepaměti a existuje dodnes. Není to jediná energie, je jich spousta. Řeky pohání energie, vlna tsunami je energie, frekvence jsou taky energie. Naše dnešní elektřina je založená na výbušné neboli explozivní energii, zatímco zvuková energie je založená na odlišném principu, který se nazývá implozivní energie. To nebyla energie, kterou máme dnes a která znečišťuje; byla to zcela pasivní energie bez vedlejších produktů.

Energie, kterou využíváme dnes, se vyrábí spalováním a je neobnovitelná. Při této takzvané výbušné (explozivní) energii vznikají zplodiny a znečišťující látky. Současný systém na celé planetě je založený na výbušné energii, proto je benzín tak drahý. Naproti tomu implozivní energie, například solární panely a větrná energie, je čistá a obnovitelná. Začínáme si uvědomovat, že potřebujeme udržitelnou energii. Implozivní energie je velmi prostá. Stačí sluneční paprsek dopadající na tekoucí vodu, která ovšem neteče rovně, nýbrž klikatě; zjistíte, že všechny tunely pod pyramidami jsou klikaté právě za tímto účelem.

Vedle vápencových zvodní se pod pyramidami nalézá síť umělých tunelů. Jako kluk jsem bydlel v domě, který je jen pár stovek metrů od nosu Sfingy, Tefnuti, a tam jsem si často hrával. Znám ty tunely, procházel jsem jimi, plaval jsem v nich, prolézal jsem je a vím, že je to jeden ze způsobů vytváření energie. Nic to nestojí. Stačí k tomu jen sluneční paprsek, který dopadá na tekoucí vodu v tunelu; je tam skutečně vidět řada otvorů. Každý tunel je stavěný tak, aby do něj mohlo vniknout sluneční světlo.

Tak vzniká energie. Energie není tedy jen od toho, aby vám poháněla auťák. Jestliže jsou pyramidová pole Pásu klidu a síť podzemních tunelů pořád tam, co kdysi, proč už nevyrábějí energii? V tom stavu, v jakém jsou pyramidy dnes, bez hladkého izolačního vnějšího obalu, propouštějí elektrický náboj, asi tak jako chladič v autě vyrábí teplo. Pyramida je postavená tak, aby elektrický náboj tlumila, a přece existuje svědectví lidí, jako například Wernera Siemense, jednoho z průkopníků elektřiny.

Pod jeho jménem známe jednotku elektrické vodivosti, jeden siemens. Někdy v 80. letech 19. století stál na vrcholu pyramidy a někdo si všiml, že když jeho arabský průvodce rozpřáhl paže s roztaženými prsty, bylo slyšet takové praskání, a když dlaně zavřel, ustalo to. Siemens doslova cítil tu elektřinu ve vzduchu a přímo na místě vyrobil něco na způsob leydenské láhve, což je jedno z nejstarších zařízení na uskladnění elektrického náboje. Otevřel láhev s vínem, namočil kus novin a mokrými novinami obalil tu láhev a zvedl ji nad hlavu; držel ji, dokud z ní nezačaly sršet jiskry.

V tu ránu ho jeho arabští průvodci obvinili z čarodějnictví a vrhli se na něj; když se Siemens náhodou dotkl jednoho z nich tou nabitou lahví, srazil ho k zemi. Muž byl chvíli v bezvědomí, pak všichni sešli dolů. Jinými slovy, byl tam vědec s odbornými znalostmi o elektřině v její rudimentární formě; správně ji vycítil, i v tom zchátralém stavu, v jakém pyramida byla a dodnes je. V Egyptském muzeu je exponát, známý jako břidlicový disk, našel ho doktor Walter Emery, který se domníval, že jde o vázu na lotosový květ. Nikoliv.

Břidlicový disk byl nalezen v Sakkáře v pohřební komoře, kterou nesmí nikdo navštívit, protože hrozí její zřícení. Dalšími předměty nalezenými v komoře byly provazy, kamenina a mláto. Konstrukce kotouče vykazuje jasné známky vyspělé techniky a vůbec nezapadá mezi ostatní nalezené předměty. Je to původní úložiště tohoto artefaktu? Anebo za ta tisíciletí urazil dlouhou cestu a na tomto místě se ocitl náhodou? Sledujte dutý kamenný válec. Zdá se, že břidlicový disk do něj přesně zapadá.

K tak preciznímu vyhloubení válce je zapotřebí složitých nástrojů. Čím to udělali Egypťané? Takhle vyhloubit kámen, to nelze kovovými nástroji jako třeba bronzovým dlátem. Ne. Jedině jiným kamenem, a to tím nejtvrdším, jaký existuje: diamantem. Kolem leží kamenné úlomky konkávního tvaru, na kterých jsou patrné stopy po obrábění. Důkaz vyspělé techniky máme přímo před nosem. Podívejte se znovu na tyto předměty z křemene. Mohly mít kromě jedinečných a podivuhodných tvarů i jiný účel?

Dnes je křemenný krystal základem nejrůznějších moderních technologií. Nejběžněji se používá v krystalových oscilátorech. Tato technologie využívá oscilujících frekvencí z drobných křemenných krystalů, které vibrují určitou rychlostí charakteristickou pro každé zařízení. AM/FM rádia, kompaktní disky a DVD, počítačové procesory a Ethernet se opírají o křemenné krystaly. Co když lidé ve starověku tuto technologii znali a využívali ji v mnohem větší míře, než jakou si dnes vůbec umíme představit?

Samozřejmě to nemůžeme tvrdit s jistotou, ale z toho, co jsme zatím viděli, můžeme vyvodit určité závěry. Energii lze vytvářet a využívat mnoha způsoby. Je to životodárná míza každé civilizace a je tedy významným nástrojem. V Egyptě je podél Nilu 67 staveb, a ti, kteří mají oči, vidí podle tvaru té stavby, těch rovných úhlů, že to je pyramida jako energetická stavba. Továrna na energii, to je pyramida. Nemohu se ubránit teorii, že měli v úmyslu nějak zduchovnit celou civilizaci, jinými slovy poskytnout lidem široce dostupnou energii na vysoké úrovni, protože se blížil "věk úpadku".

Podle mého názoru sloužily pyramidy a některé jiné stavby stejnému účelu jako dnešní pouliční lampy. Pokud žijete ve čtvrti, která nepatří mezi nejbezpečnější, tak uvítáte, když je v noci řádně osvícena. To byla v podstatě Velká pyramida. Nebylo to světlo, aby lidem svítilo na cestu. Je to v podstatě zařízení, generátor vysílající a přenášející po celé planetě typ pole, které pozvedávalo celé lidstvo. Možná že pyramidy měly sloužit jako jakási hráz proti úpadku. Říkejme jim "duchovní obilnice", kde byla uložena emocionální, duchovní, duševní či jiná energie, zdroj síly, aby lidstvo neupadlo do barbarství, jak se nakonec stalo.

Ten systém měl patrně na jistou dobu schopnost pozvedávat ducha lidstva, ale toto "pouliční světlo" nakonec pohaslo. Původní vědomosti časem vymizely a pozdější stavitelé stavěli z ješitného rozmaru. Pyramidy byly pomníky králům, ale už to nebyly stroje, které pomáhaly "nasytit" lid. Přírodní pohromy v různých částech světa poškodily nebo vyřadily z provozu několik staveb, a tak byly některé odpojené, stejně jako elektrárny. Někdy se ptám, jestli ta hrstka lidí, která znala tajemství energetického účelu pyramid, nevymřela.

Byl to tenký řetězec například šamana a jeho učně, a jestli v příhodný okamžik zabijete pár lidí, kteří zemřít neměli, řetězec se zpřetrhá a vědomosti jsou navždy ztraceny. Dokud budeme přesvědčeni, že jsme vyspělejší, než jsme byli kdy předtím, zůstaneme slepí k technologii, založené na tzv. subtilní energii. Není čestné popírat to, co vidíte, na co si můžete sáhnout. To všechno si vyžadovalo techniku. Tu techniku pořád ještě máme, ale nikdo nechce naslouchat! Na památku Abd ela Hakima Awyana (1926-2008) Tvůj odkaz bude pokračovat dál...

Pyramidy - Posvátná kosmologie
Proč se lidé ve starověku tolik zajímali o pohyb hvězd? Proč byla pro ně kosmologie posvátná? Když přemýšlíme o dějinách starověkého Egypta, obvykle se nám vybaví tajuplné pyramidy a impozantní chrámy; ale kde to všechno začíná? Víme, jak je to dávno, co lidé ve starověku začali pozorovat hvězdy? Nejsou pod nánosy písku pohřbeny ztracené světy? Česká televize uvádí kontroverzní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové PYRAMIDY . díl Posvátná kosmologie Kosmologie je nauka o vesmíru v jeho celistvosti.

Autoři cyklu považují kosmologii za vědu, zatímco Egypťané ji měli za něco posvátného. Jedno víme o starých Egypťanech jistě: že pozorovali hvězdu Sírius. Zcela určitě mluvili o této hvězdě. Všechno, co vychází ze starověkého světa, může mít duchovní a metafyzickou základnu. Lidé ve starověku, zejména starověcí Egypťané, ale možná i další starověké civilizace, chápali sebe, lidstvo, nás, jako něco těsně provázaného s širším prostředím, s vesmírem, jako součást většího celku.

Stavěli pomníky podle hvězd, ale proč? Má to, v co věřili, platnost i dnes? Pokud chceme rozšifrovat egyptskou symboliku, měli bychom hledat stopy ve starověkém jazyce, který se naučil Hakim jako dítě od starých mudrců žijících podél Pásu klidu. Z množství staroegyptských zobrazení jsme dosud usuzovali, že byli přímo posedlí smrtí. Když ale prozkoumáme starobylý jazyk Sufi, zjistíme, že dokonce ani neměli výraz pro smrt. Nazývali ji "cesta na západ". V naší kultuře není výraz pro smrt.

Neexistuje slovo "smrt". Abychom ji popsali, mluvíme místo toho o "cestě na západ", podle slunce, které vychází na východě a po obloze míří k západu. Takže cesta na západ, žádná smrt. Věříme ve vzkříšení, znovuoživení, slunce večer zapadne a ráno znovu obživne, když vyjde na východě, a my věříme, že stejně jako slunce znovu obživnou i zesnulí. Staroegyptský náhled na svět se zřejmě výrazně lišil od našeho: věřili v posmrtný život a nesmrtelnost duše. Bylo vůbec možné, že znali něco jako vědu o nesmrtelnosti?

Zdá se, že byli neoblomně přesvědčeni o tom, že umějí vyslat svého krále do jeho kosmického světa. Ta hvězdná božstva... neboť král věřil, že se po smrti stane jedním z hvězdných božstev, proto stavěli pomníky a vykonávali rituály, které napodobovaly události a děje na nebi. Příčí se to všem našim vědeckým zásadám, ale musíme... pochopit, proč byli tak přesvědčeni. Starověcí Egypťané pojímali zemi jako kosmické prostředí, které odráží děje na nebi, věřili, že děje na zemi a na nebi se odehrávají souběžně.

A měli pro to důvod. Jedním z hlavních důvodů byl cyklus řeky Nil. Nil byl životodárnou mízou Egypta a jeho tok probíhal v cyklu, který se řídil cyklem Slunce a hvězd. Není tedy divu, že Egypťané spojovali znovuobjevení hvězd se znovuzrozením Nilu. Toto "hvězdné náboženství", chcete-li, bylo založeno na jednom důležitém aspektu: že mohlo pomáhat králi stát se duchovní bytostí a vrátit se do kosmického světa na určité místo s Orionem atd. Byli přesvědčeni, že to dokážou, když budou pozorně sledovat, co se děje s hvězdami. Hvězdy se pohybují v ročním cyklu.

Sírius a Orion mají zvláštní cyklus tím, že zmizí, nebo zdánlivě zmizí... Ale když pozorujete hvězdu v průběhu roku, zjistíte, že v určitou dobu svítí velmi nízko na západě. Slunce zapadá a stmívá se, a hvězda se na pár sekund objeví těsně nad západním obzorem. Na druhý den ji už nevidíte; hvězda přibližně na 70 dní zmizí. Jako by se propadla do země. Ale po těch sedmdesáti dnech se znovu objeví, tentokrát za svítání těsně před východem slunce, což nazýváme heliakální východ hvězdy, zatímco Egypťané to označovali jako znovuzrození hvězdy.

Podle nich se něco událo, a sice že hvězda vstoupila do podsvětí, tam sedmdesát dní pobyla, a pak se jako zázrakem znovu vyhoupla nad obzor, znovu se zrodila na východě. To jsou Texty pyramid, kde se mluví právě o tomto cyklu. Texty pyramid, nejstarší známé náboženské texty na světě, se nacházejí ve starověké lokalitě Sakkáře. Vnitřní zdi těchto malých pyramid jsou poseté tisíci hieroglyfy, svědčících o znalostech mechaniky nebeských těles a časových cyklů.

Ačkoliv v chápání hieroglyfů jsme už dosáhli značného pokroku, je možné, že řada významových odstínů ve znacích nám zůstávala skrytá. Až do dneška. Když zkoumáme hieroglyfy, vycházíme z vlastního pojetí a automaticky předpokládáme, že písmena naší abecedy odpovídají určitým hieroglyfům. Známe ale na 4000 egyptských hieroglyfů, zatímco písmen abecedy je jen 26. Abychom rozluštili jejich kód, musíme otevřít mysl odlišným odstínům významů. Je zde zaběhaný stereotyp o tom, jak fungují novodobé jazyky.

Nikdo nečeká, že by mohlo slovo fungovat i jinak. Přistupujeme k němu s tím, že písmeno je nositelem fonetické hodnoty, a že slovo je nositelem významu. Abychom pochopili egyptská slova, musíme je vnímat tak, že písmeno je nositelem významu a slovo je celá věta. Slova mají své nuance, kterým neporozumíme, dokud nepochopíme, co znamenají jednotlivé hieroglyfy. Existuje například egyptské slovo, které se překládá jako "potápějící se kachna", ale když přečtete jednotlivé hieroglyfy, znamená to "kaluž vody, místo potápějící se kachny".

V roce 1822 rozluštili hieroglyfy francouzský učenec Jean-Francois Champollion a britský vědec Thomas Young z takzvané Rosettské desky. Deska pochází z roku 196 před Kristem. Byl do ní vyrytý stejný nápis v hieroglyfech, v řečtině a takzvaným démotickým písmem. Vědci se od té doby opírají o Champollionovy překlady jako o základ při luštění hieroglyfů. Co když ale Champollionovi unikly některé nuance, anebo některé informace dokonce zatajil? Podle jedné biografické studie Champollion dlouho otálel se zveřejněním svého překladu, poněvadž, jak studie uvádí, "tvrdošíjně lpěl" na myšlence, že egyptský hieroglyf má možná i jiný než čistě fonetický význam.

Laird Scranton je počítačový softwarový inženýr, který objasnil nový aspekt hieroglyfiky. Jeho výzkum od základu změnil naše dosavadní chápání hieroglyfů. Egyptské hieroglyfy v podstatě fungují spíš jako akronymy v angličtině, jako například FYI nebo CIA nebo CBS, kterým rozumí každý, kdo umí anglicky. Nepokoušíme se je vyslovovat jako jedno slovo, jako souhrn jednotlivých hlásek. Hláskujeme každé písmeno zvlášť, jako počáteční písmena slov, poskládaných k sobě.

Když začneme vnímat každé hieroglyfické slovo jako akronym, a ne jako foném, otevře se nám nová rovina výkladu. Hieroglyfy odhalují v symbolických pojmech představy starých Egypťanů o fungování vesmíru. Můžu dokázat, že tvary určitých klíčových hieroglyfů vycházejí z kosmologie, která popisuje vznik vesmíru. Jelikož ty tvary vycházejí z kosmologie, je logické, že významy jim přiřazené mají také kosmologickou souvislost. Jejich významy se vztahují ke vzniku vesmíru.

Když uznáte, že hieroglyf pro Slunce obsahuje všechny přidružené významy, jen těžko vyvrátíte, že slovo "měsíc" říká i to, že měsíc "udělá" jeden oběh... nebo jen těžko vyvrátíte, že slovo "rok" říká "doba ročního oběhu kolem Slunce". Staří Egypťané přímo posedle všechno zaznamenávali. Největší pozornost věnovali nebeským tělesům. To od nich víceméně očekáváme, ale jak dlouho dozadu... to je velká otázka. Inu, dnes víme o nalezištích starších nejmíň o 6000, 7000 let, třeba megalitické naleziště objevené začátkem 70. let, ale pochopené teprve nedávno, které má astronomické uspořádání.

Zvláštní je, že tohle astronomické uspořádání navlas odpovídá tomu, které nalézáme ve Věku pyramid, čili Orion, Sírius, letní slunovrat. Už to není jen teorie. Máme pro to důkazy. Autor Robert Bauval už desítky let zkoumá uspořádání egyptských památek vůči klíčovým hvězdám. Mohamede, Jusúfe. Přijeli jsme sem a teď se pokusíme dojet do Nabta Playa. Nejdůležitější je dostat se tam. Chystá se na výpravu pouští k nalezišti zvanému Nabta Playa, sto kilometrů západně od Nilu a třicet kilometrů severně od súdánské hranice.

Právě tam leží nejstarší egyptské astronomické měřicí zařízení. Až tam budeme, jak to poznáš? Je to samá poušť. Ano, všude je poušť; já znám v západní poušti každý kout. Potřebujeme na to GPS. -Ano, mám ji. -Hned se mi zlepšila nálada. Tým se dozvídá, že povolení z Káhiry se zpozdilo. Počkáme. Říkáš, že máme čekat na odpověď z Káhiry, tak si mezitím prohlídneme pár nalezišť. Omrkneme několik chrámů. Jdeme. Klíčem k dešifrování Egypta je uspořádání chrámů, které se v různých epochách měnilo, aby se shodovalo s majestátním precesním pohybem hvězd.

Stojíme u karnackého chrámu v Luxoru. Na této zdi vidíme rituál natahování provazu. Na pravé straně je bohyně Sešat; představuje ji kněžka, která drží v ruce provaz a paličku. Na druhé straně je faraón. Mezi nimi je natažený provaz a oni vlastně "rovnají" polohu pomníku podle postavení hvězd. Z nápisů v karnackém chrámu víme, že přiřazovali stavby k obtočnovým hvězdám, zejména k Velkému vozu. Stavby uspořádávali také podle Orionu, podobně jak tomu je v Nabtě. Karnacký chrám, coby centrum egyptského náboženství, je uspořádaný podle východu slunce v den zimního slunovratu.

Když se podíváme po téhle ose tímto směrem, v den zimního slunovratu bude slunce vycházet podél ní. V den letního slunovratu bude zase souběžná se západem slunce. Čili stejně jako v Nabta Playa, v kalendářním kruhu uspořádaném k letnímu slunovratu, máme tady další příklad podobného uspořádání o tři tisíce let později. Robert Bauval doufá, že během výpravy do otevřené pouště se na vlastní oči přesvědčí, že takhle je uspořádáno i odlehlé naleziště u Nabta Playa. Tým chce v rámci přípravy zmapovat trasu, po které pojedou s pomocí GPS.

Džípy jsou vybavené zásobami na nebezpečnou cestu. Tým přijíždí do první zastávky na cestě napříč dějinami. V srdci oázy Chárga leží křesťanská osada, jejíž kořeny sahají do 3. století po Kristu. Strop kaple zdobí původní fresky vyprávějící příběh o Adamovi a Evě. Důležité je, že v Nabta Playa máme osadu, která vznikla nejmíň před 6000 lety před Kristem. Tady máme římskou osadu z 1. nebo 2. století... Zdejší lidé si nepochybně byli vědomi jakéhosi původu v poušti. Určitě se stěhovali z místa na místo.

Jsme odtamtud jen 300 kilometrů. To je velké dílo, do kterého se musí pustit kulturní antropologové, lidé, kteří umějí hledat stopy uvnitř ztracené kultury. Hledáme ztracenou kulturu, která byla možná původem naší civilizace. V dálce se rýsuje křesťanská osada. V údolí pod ní vidíme staré řečiště Nilu, které se přemístilo o více než 60 kilometrů na východ. O kolik tisíc let je třeba vrátit geologické hodiny do doby, kdy tudy tekl Nil? Nil kdysi tekl tamhle... To jsme dřív nevěděli!

Myšlenkový svět těchto lidí, jejich víra, jejich pohled na hvězdy, na slunce, způsob pohřbívání zemřelých, to všechno téměř jistě pochází odsud, aby ovlivnilo faraónskou civilizaci. Představte si římskou posádku před dvěma tisíci lety... se setníky, kněžími, římskými dámami, povozy... Je úžasné pomyšlení, že to takhle bylo. Lidé tady žijí už tisíce let. Víme to. Ale teď nám musíte ukázat prehistorické jeskyně s kresbami, které svědčí o tom, že lidé tady byli mnohem déle, možná před deseti, patnácti tisíci lety. Neuvěřitelné.

Teď jsme na třiceti- čtyřicetimetrové duně přímo uprostřed silnice. Staré silnice, jak vidíte, je to úžasné, stará silnice vlastně vede pod dunou. Tohle je nová duna, vznikla tak asi za posledních třicet let. Dokazuje, jak rychle se písek pohybuje. Tým testuje džípy v otevřené poušti a zkracuje si přes ni cestu ke starobylému pouštnímu klášteru. Cestou naráží na rozlehlý kamenitý výčnělek s viditelnými vrstvami usazenin. Průvodce vypráví, že ta místa kdysi tvořila dno oceánu.

Vroubky na skále připomínají vodní vlnky a v tvrdé hornině jsou pořád ještě usazené lastury, což vypovídá o výrazné změně v geologii a v klimatu za posledních několik tisíc let. Zkamenělé dřevo je z mnohem pozdějšího období, ale tady vidíte kámen osázený lasturami, starý miliony let. Kráčíme terénem starým miliony let. Západní poušť je dnes vyprahlá, ale v minulosti na ni spadlo až 500 milimetrů srážek ročně. Oblast tvořila stálá jezera, mohutné prameny a sezónní toky.

Poslední vlhké období bylo mezi 130 000 a 70 000 lety; tehdy oblast tvořila savana porostlá trnovými keři. Žilo zde množství velkých živočichů: gazely, žirafy, buvoli, velbloudi a antilopy. Toto období vystřídalo období sucha, které trvalo do 12 000- 13 000 let před Kristem. Před 12 000 lety zasáhly jižní Egypt letní tropické monzuny. Srážek bylo málo a omezovaly se většinou na letní měsíce. To stačilo k životu menším zvířatům a dobytku. Menší živočichové žili z rosy.

Takové podnebí nutilo pravěké lidi k častým přesunům. V jedné odlehlé jeskyni se nacházejí pravěké kresby, které možná svědčí o lidském osídlení z dávných dob. Jak tyto významné důkazy chrání egyptské úřady? Hrůza. Je to hrozné. Toto jsou vzácné, vzácné prehistorické důkazy. Podívejte! Co je to? Pes, gazela... Ten člověk, vidíte ho? Má na sobě faraónské roucho. Hrozné... Všude čmáraniny... Důkazy, které hledáme, tady ničí nezodpovědní lidé, naleziště je nechráněné, a paradoxní je, že lidé, kteří zodpovědní jsou, sem nesmějí a papírování a povolení je dohánějí k šílenství.

Podívejte! To je krásná Hathořina kráva! Jen se koukněte! To je umělec, a ne primitivní kameník. Predynastické náboženské představy Egypťanů se zrodily ze zvířecích kultů spojených s Nilem. Kráva byla považována za matku Slunce. Dobytčata byla uctívána jako božstva, jako pozemské zobrazení bohů; ústřední postavou této dlouho přetrvávající ideologie byla bohyně Hathor. Byly nalezeny kresby býků a zobrazení hvězd z doby predynastického Egypta. Pastorální výjevy s dobytkem v Sahaře pocházejí z doby o několik tisíc let starší než byl predynastický Egypt.

Gilf Kebír, což znamená "velká náhorní plošina", je dalším velkým obřadním střediskem dalších 600 kilometrů západně u hranic Egypta s Libyí a Súdánem. Tady se nachází "Jeskyně plavců", kterou proslavil film "Anglický pacient". Prehistorické skalní umění zobrazuje lidi a jejich dobytek. Jelikož je Gilf Kebír od prvního naleziště vzdálený 600 kilometrů, zdá se, že dobytčí kulty v pravěku převládaly v celé severní Africe. Není to další důkaz, že kočovné kmeny byly vzájemně propojené?

Mohly ovlivnit starověké Egypťany? Po příjezdu ke klášteru vidíme, že nikdy nebyl dostupný silnicí. Klášter, v němž kdysi žili křesťané, leží na prastaré velbloudí stezce, 40 dnů od nejbližšího naleziště. Dodnes jsou zde patrné stopy, že to kdysi byla oáza s obrovským akáciovým stromem, starým přes 800 let. Tým si udělal piknik na koberci žlutých akáciových květů. Tohle je nádherná oáza. Jsem moc rád. Vyzkoušeli jsme auta, všechno klape, řidiči jsou v pořádku a... byl to dobrý nápad, dojet sem a odpočinout si.

Potřeboval jsem si setřást to napětí z čekání na povolení. Všechno je připraveno? Povolení máme? Ano, ale je načase odsud odjet do hotelu a přenocovat tam, zítra ráno vyrážíme brzo, už ve tři ráno. Jsem připraven. Ano, to vím, ale zato vy nevíte, že do Abú Simbelu je to dlouhá namáhavá cesta. Tak jedeme, už jsme se načekali dost. Jedeme, ať se pořádně vyspíme. Tým vyráží brzo ráno, vybavený dlouho očekávanými povoleními, která jim vystavila Nejvyšší rada pro památky a egyptská armáda.

Pojedou nebezpečnou oblastí západní pouště jižně od oázy Chárga. Tak, po dnech čekání a nejistoty jsme konečně na cestě. Máme povolení a jsme připraveni vyrazit do pouště a do Nabty. Po několikahodinové jízdě na jih po staré cestě tu a tam zasypané písečnými dunami vládne v týmu nervozita. Poslední úsek pojedou naslepo otevřenou pouští a budou se spoléhat jen na zařízení GPS, které je navede k nalezišti Nabta Playa. -Asi... -Tohle je přesný. ... tři kilometry... jsem si jist. Jdem na to.

Jaké stopy odhalí u Nabta Playa? Jak se vliv naleziště šířil dál po celé Africe? Více než 3000 kilometrů dál na západ, v Mali, žije kultura s náhledem na svět překvapivě podobným tomu, jaký měli starověcí Egypťané. Dogonové žijí v odlehlých a izolovaných částech Mali. Podle studií se v dogonské kultuře zrcadlí smýšlení starých Egypťanů s přímo zarážející přesností. Zkoumáním života Dogonů jsem objevil souvislost mezi jejich světem a světem Egypťanů; všiml jsem si, že dogonské kresby se objevují jako hieroglyfy v egyptských slovech.

Ve svém radikálně jiném výkladu egyptských hieroglyfů vychází Laird Scranton ze zkoumání dogonských kosmologických znaků. Dogonští kněží už tisíce let používají kosmologické kresby a znaky. Zatímco staré Egypťany o vysvětlení požádat nemůžeme, dogonští kněží nám mohou vysvětlit svou kosmologii i to, jak se jejich znaky píší a vyslovují. Dogonové vše vysvětlují tak podrobně, že je to, jako byste měli učitelský výtisk příručky, kterou studujete, s klíčem a odpověďmi vzadu.

Můžete se obrátit na dogonského kněze, nebo zapátrat v antropologických studiích, a oni vám ochotně vyloží, co jejich znak znamená a o čem vlastně mluví. Obecně řečeno nám dogonská kosmologie prozrazuje, jak se má nějaký pojem vyjádřit, jak se má dané slovo vyslovit, jakým významovým rovinám se to slovo má přiřadit a s jakou kresbou má být spojeno. Z toho můžeme usuzovat, co bychom měli najít v Egyptě. Když tedy zkoumám egyptské hieroglyfy - nahlédnu do slovníku hieroglyfů nebo do knihy o egyptské kosmologii - a najdu stejné slovo vyjadřující stejné významy psané stejnou kresbou nebo stejným písmenem, tak mám shodu.

Jak je možné, že dogonská kultura v dnešním Mali je propojená s kulturou staroegyptskou? Co je pojítkem? Zdá se, že Dogonové se vyvinuli z vrstvy vzdělaných kněží se speciálními znalostmi, kteří byli z nějakého důvodu nespokojeni s vývojem v Egyptě a odešli. Řekl bych, že to zní pravdivě. Nemůžu to dokázat, ale neodporuje to ničemu, co zatím vím. To, že se dogonské kresby a egyptské hieroglyfy shodují v kontextu téhož slova, stejně se vyslovují a mají stejné významy, je pro mě dalším potvrzením, že jsem na správně stopě a tato slova se skutečně shodují.

Vyjdeme-li z tohoto nového výkladu hieroglyfů, co se můžeme dozvědět o staroegyptském pohledu na posvátnou kosmologii? Původně jsem měl určité obavy z napsání těch knih. Jakým právem začnu odhalovat něco, co se dařilo udržet v tajnosti 3000 let? Ale když jsem si uvědomil, že kosmologie je věda o vzniku hmoty a tak dál, a došlo mi, jak se naše zkoumání přiblížilo... poznatkům starověkých kosmologů, řekl jsem si, že pokud z toho má mít vůbec někdo užitek, tak to musím vydat teď. Už nemůžu dál čekat.

Jsme už jen asi padesát let od objevení všeho, co jsem našel v dogonské a egyptské kosmologii. Je vůbec možné, že staroegyptská kosmologie byla vyspělejší než dnešní věda? Starověká kosmologie podle mě obsahuje informace, z kterých by mohli těžit autoři teorie strun i současní kosmologové, kdyby jim věnovali pozornost. Dogonové i Egypťané nám vysvětlili, jak je možné, že pouhým vnímáním se dá rozvlnit hmota a rozložit na částice, což vědci neumějí vysvětlit. Když se zeptáte Stephena Hawkinga, kolik existuje elementárních částic, řekne, že přes 200.

Dogonský kněz vám odpoví: 266. Věda teprve stojí na pokraji objevů, které starověké civilizace zřejmě znaly už dávno. Jak je to možné? Jsme už blízko... jen pár stovek metrů. Vzrušení narůstá; blíží se konečný cíl výpravy, pravěké naleziště Nabta Playa. To je ono? Ano! Stojí tady shluk obrovských megalitů, které sem přivlekli bůhvíodkud a rozestavili do určitého tvaru, byl to jakýsi ústřední bod celé oblasti. Je zásadní, abychom nic neporušili, na nic nesahali, jen se na ně dívali, poněvadž v tomhle uspořádání tady stojí už tisíce let a my podle nich můžeme určit stáří naleziště.

Skupina archeologů pod vedením Freda Wendorfa, nazvaná Kombinovaná prehistorická expedice, v Nabta Playa náhodou narazila na úlomky z kameniny. Domnívali se, že megality jsou jen kamenné výčnělky v písku, ale pak si uvědomili, že sedí na usazeninách takzvané "playa", solné pláně vzniklé v mladší době kamenné. Jak se tam dostaly? Musel je tam dopravit člověk. Ty megality jsou umělé, lidské objekty. Jedním z možných pojítek s Egyptem z předfaraónské doby je to, že Nabta Playa se stala klimaticky vyprahlou, jaká je dnes, kolem roku 3800 před Kristem.

Od té doby je neobývaná. Historikové se dosud domnívali, že Egypt svou vyspělou kulturu převzal z Mezopotámie; dnes se však obecně uznává, že spletité společenské procesy se nešíří z jednoho místa na druhé, ale vyvíjejí se spíše lokálně. Kolem roku 3400 před Kristem se v údolí Nilu začaly rozvíjet predynastické kultury, jen sto kilometrů východně od Nabta Playa. Pokud je to tak, potom řada faktů, které známe ze slavného období faraónského Egypta, měl v nějakém ohledu původ v kulturním vývoji lidí z Nabta Playa.

Doktorka Nicole Doueková je egyptoložka, která je lektorkou v londýnském Britském a v newyorském Metropolitním muzeu. Zvláštní shodou okolností byla v Nabta Playa ve stejný den jako náš tým. Podle toho, co od ní vím, je taky přesvědčena, že tohle je možná zdroj egyptské civilizace. To je úžasné! Chystám se sem od chvíle, co vyšla první publikace! Jaká byla pravděpodobnost, že se tu potkáme? Žádná! Je to ohromná shoda náhod. Vloni jsme se stejnými lidmi odjeli do Gilf Kebíru a Uvejnátu.

Dva dny jsme prolézali Karkúr Tal a prohlíželi jsme si kresby těch přežvýkavců, toho dobytka a lidí na cestě se svými stády. A je to stejné stáří jako tady. Ti lidé měli to, čemu dnes říkáme kalendář. Podle postavení Slunce označovali určité dny v roce. Hlavními body jsou samo sebou letní a zimní slunovrat a obě rovnodennosti. Nepochybně pozorovali Slunce po celý rok a proto měli kalendář. Tato struktura na povrchu nevypadá významná. Zato pohled pod zem odhaluje záhadu.

Tyto složité stavby jsou nejzáhadnější stránkou Nabta Playa. Když odkryli ústřední, největší kámen, asi tři metry pod zemí v usazeninách solné pláně playa, objevili tuhle megalitickou skulpturu. Někteří ji nazývají "kraví kámen". Možná se vzdáleně podobá krávě, ale zdá se, že má možná i astronomický význam, protože se nachází v astronomickém komplexu. A pod tímto kamenem, na podloží, pod všemi usazeninami, našli další skulpturu vytesanou ze skalního podloží připomínající sfingu.

Skulpturu vytesanou v podloží zasypaly v průběhu tisíců let další nánosy. Potom byl vytesán "kraví kámen" a umístěn sem; ten postupem času zakryly další vrstvy usazenin. Díváme se na tři podzemní vrstvy usazenin. To svědčí o mimořádném stáří Nabta Playa. Mnohem zajímavější na tom je, že je uspořádali podle hvězd. To je něco zcela jiného, poněvadž uspořádání podle hvězd znamená, že rozeznávali roční období. Klimatické podmínky byly pro ně tedy nesmírně důležité. Když začalo období monzunů, tak hvězdy byly pro ně znamením, že začaly monzuny.

Vydali se na cestu a přišli sem v době, kdy monzunové srážky zaplnily jezera. Bylo pro ně klíčové, aby sem došli, když byla v jezerech voda. Bylo by fatální chybou přijít sem o 20 nebo 30 dnů dřív. Ze středu naleziště paprskovitě vycházejí tři řady kamenů na východ; série čar na sever, správně? Podle Wendorfa a následně i Brophyho jde o uspořádání podle východu určitých hvězd tady a tady. Dvojitá řada bloků dlouhá 250 metrů ukazuje k nejjasnějším hvězdám Orionova pásu.

Druhá řada ukazuje na vycházející postavení Síria. Další dlouhá řada je uspořádaná podle nejjasnější hvězdy Velkého vozu, který Egypťané později zobrazovali jako stehno nebo nohu krávy. Stély jsou natočené k obtočnové části oblohy, kterou Texty pyramid popisují jako místo, kde hvězdy nikdy neumírají. Je zde Orionův pás a Sírius. Zajímavé je, že je nejen přiřazovali, ale pozorovali jejich pohyb na obloze, a to dlouhodobě. Takže věděli, že se hvězdy pohybují, věděli, že slunce se rok co rok pohybuje po stejné dráze v ročním cyklu.

Možná, že celý ceremoniální komplex měl něco společného s Věkem Blíženců a s přechodem na Věk Býka. Jestliže tedy mluvíme o přechodu na Věk Býka, souviselo zobrazování krav ve starém Egyptě s kočovnými dobytčími kulty, které v oblasti převládaly? Astronomie nám tedy říká, že je zde pojítko. Teď je na antropolozích a egyptolozích, aby to pojítko našli. Potíž je v tom, že většina těchto oborů je tak zahleděná do vlastního "světa", že je těžké je pohnout tam či onam.

Nevím, jak je to ve Spojených státech, ale v Británii je každý uzavřený ve vlastním malém světě, a lidé, kteří se zabývají texty, nemluví s lidmi, kteří se zabývají nalezišti v tom samém oboru. -Je čím dál zřejmější... -Skutečně! ... že jsou zde... -... souvislosti. -... souvislosti. No ovšem, a jsou to poměrně zajímavé souvislosti, poněvadž zatím tak či tak neznáme jiné odpovědi, čili tahle je stejně dobrá! Lepší! Na památku Abd ela Hakima Awyana 1926-2008 Tvůj odkaz bude pokračovat dál...

Pyramidy - Člověk obdařený duchovní silou
Krása a dokonalost egyptského umění nás nepřestávají uchvacovat. Jak máme rozluštit šifru vloženou do každého předmětu, který je jejich dílem? Jak osvětluje symbolika egyptského umění jejich kulturní hodnoty? Jaká starobylá tajemství leží stále ještě ukryta v tom, co máme na očích? Česká televize uvádí kontroverzní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové PYRAMIDY 4. díl: Člověk obdařený duchovní silou

Naše chápání staroegyptské kultury je omezené. Při pohledu na artefakty, které po sobě zanechali staří Egypťané, je zřejmě, že se jejich hodnoty, zvyky i náboženství lišily od našich. Učebnice dějepisu se hemží příběhy o válkách, o vpádech na cizí území a o patriarchálním chování i myšlení. A přece se zdá, že starověký Egypt zažíval dlouhá údobí míru a blahobytu a hlubokého sepětí s přírodou a duchovnem. Lze nějak vysvětlit tento posun? To, čemu říkáme počátek dějin před asi 6000 lety, je ve skutečnosti jen nástupem odlišného společenského uspořádání, které se vyznačuje hierarchiemi nadvlády: válčící bohové, válčící mytologie a řídicí systémy.

Védská kultura starověké Indie hovoří o velkolepém a měřitelném cyklu 26 000 let složeném ze vzestupných Věků světla a sestupných Věků temna. V "érách světla" jsme svědky filozofie života v souladu s přírodou. Lidé komunikují s bohy, jsou s nimi v neustálém styku. Prakticky každá starobylá kultura má příběhy o bozích. Jsme svědky řady matriarchálních kultur, pokud jdeme dost daleko dozadu. V dobách temna převládal krutý, paternalistický typ vládnutí. Je pro nás těžké chápat starověké Egypťany, protože je poznáváme skrze paradigma patriarchální struktury a díváme se na ně optikou vlastní kultury.

Byla světová kultura vždy ovládaná muži a patriarchální? Pokud tomu tak nebylo, jak asi vypadal matriarchální systém? Matriarchát NENÍ opakem patriarchátu, kde vládnou ženy a ovládají muže. Je založen na ROVNOVÁZE mezi mužstvím a ženstvím a souladem s přírodou. Příkladem toho je starověký Egypt, který byl ve starém jazyce označován jako Země Kemet. Hakim Awyan byl zasvěcen do života a duchovního odkazu jejího lidu v dávné minulosti. Staroegyptský koloběh života byl takový, že tradice se předávaly dál skrze matku.

Matka byla učitelkou, ne otec jako v patriarchátu, to byl matriarchát: matka je bohyně, je v domě vším. Bezpočet artefaktů svědčí o vysokém postavení žen. V muzeu jsou sochy, u kterých vám jistě neunikne, že žena má ruku kolem mužova ramene. Má to znamenat, že jsou si rovni? Ne. Žena byla hlavou rodiny. Když bere muže kolem ramen, říká tím: "Tohle je moje." Často taky vidíte skulptury mužů, kteří mají na hlavě ženskou paruku; to se dělo tehdy, když byl muž povýšen. Mužské paruky byly stupňovitě vrstvené v různých délkách.

Ženské paruky byly rozdělené uprostřed, byly hladké a stejné délky. Pokud měl ženskou paruku muž, znamenalo to, že měl vysoké postavení. Pouze muži moudří nosí ženskou paruku, čili písaři a lékaři a tak dál. Stačí vrátit se do Staré říše a je zřejmé, že tam vládla do značné míry rovnost. Bohyně byly uctívány stejně jako bohové. Je zde dokonce příklad Hathory, ta je výjimkou, poněvadž je jediným božstvem, které má celý chrámový sloup jen pro sebe. Takzvaná Velká matka, velký ženský princip, zaujímá významné místo v celé egyptské symbolice a doktríně.

Ženy mohly vlastnit majetek a měly tolik práv co muži; mohly se stejně snadno jako muži třeba i rozvádět. Ze všech vyspělých civilizací, ke kterým máme přístup, byly na tom ženy ve starověkém Egyptě lépe než kde jinde. Možná že se na starý Egypt díváme z patriarchálního úhlu pohledu. Možná bychom se měli spíš ponořit do symboliky příběhu, který vyprávějí staroegyptské artefakty. Fresky na zdech staroegyptských chrámů a nápisy na kamenných deskách v muzeích na celém světě vyprávějí vlastní příběh.

V egyptském umění vidíme stále znovu se opakující stejné obrazy. Když se naučíme rozluštit tyto znaky, dokážeme nahlédnout zpátky v čase a sloupneme vrstvy patriarchátu, které zatemňují naše chápání starověkých dějin. Teprve pak můžeme začít luštit poselství, které nám zanechali naši předkové. Musíte přijmout, že se zabýváme dobou před nejméně 5000 lety. To málo, co o ní víme, pochází z tajuplných textů napsaných okultní a esoterickou formou. Nebyly určené pro vás či pro mě.

Tajné vědění starých Egypťanů nebylo pro prosté lidi. Bylo určené malé elitní skupince lidí, které bylo nutné zasvěcovat dlouhé roky, aby těm textům porozuměli. Byly pro nejvyšší vrstvu zasvěcených, což byli lidé neustále vzděláváni, procházeli různými zasvěceními, zkouškami, které jim pomáhaly zmoudřet a umět se postavit vlastnímu strachu, které vedly k rovnováze těla, mysli a emocí. Zasvěcení byli studenti, kterým byly vštěpovány základní vědomosti o tajuplných tradicích mayských a egyptských kosmických cyklů.

S tím, jak dosahovali vyšších sfér vědomí, si začínali vážit odlišných stránek vlastního já, které byly zastoupeny v ženství a v mužství. Ale oni šli ještě dál a nazývali to posvátné ženství a posvátné mužství, což znamenalo nejčistší formu související s dvěma mozkovými hemisférami. Ženské vědomí odpovídá pravé mozkové hemisféře a levé straně těla. Naproti tomu mužské vědomí odpovídá levé mozkové hemisféře a pravé straně těla. Patriarchální vědomí se soustřeďuje na dějiny, lineární čas, dogma, racionalitu, bdělý stav vědomí a vědu.

Matriarchální vědomí se soustřeďuje na věčnost, časové cykly, rituál, kouzlo, změněné stavy vědomí a umění. Zkoumáme-li blíže zobrazené postavy, vidíme, že stojí vždy s jednou nohou nakročenou, někdy jen mírně, jindy jsou výrazně rozkročené. V každém výjevu bohyně vykročuje mírně vpřed levou nohou na znamení důrazu na ženské principy nadčasovosti a magie. Naproti tomu faraón je dlouze vykročený pravou nohou na znamení, že je pevně ukotven v mužském principu. Obdobně často vídáme zobrazení s dvěma levýma rukama.

Vykládá se to jako pouhá stylistická konvence, ale neměli bychom egyptskému umění vnucovat své myšlení. Levé ruce naznačují dávání, pravé naznačují braní. V naší kultuře jsme prakticky vymazali ženský princip ve prospěch mužského, tedy čtení, psaní a aritmetika; umění a hudba nejsou tak důležité. Naše společnost je v důsledku toho poměrně nevyvážená. Lidé ve starověku věděli, že nelze dosáhnout vysokých stavů vědomí bez rovnováhy obou principů. Proto uctívali čisté vlastnosti obou, takže když říkáme "posvátné ženství" a "posvátné mužství", byla to nejvyšší forma úcty, takže ženství mělo v sobě vyvážené ženství i mužství, a rovněž tak mužství mělo v sobě vyvážený ženský i mužský princip.

Rovnováha mezi posvátným ženstvím a posvátným mužstvím je hluboce zakořeněná v egyptském symbolizmu. Zobrazení bohové i zobrazené bohyně drží v různých kombinacích berlu, cep a hůl. Berla představuje rovnováhu citů, cep symbolizuje rovnováhu mysli a hůl znázorňuje rovnováhu těla. Jakmile bylo dosaženo rovnováhy těla, mysli a citů, mohlo se rozvíjet vědomí. Všimněte si, že hůl je nahoře zakončena ptačí hlavou, dole je vidlicovitě rozdvojená. Hůl se nikdy nedotýká země.

To naznačuje, že jsme duchovní bytosti s pozemským prožitkem. Jsme vtělení tady, ale naše duše umějí překračovat pozemskou sféru. Egyptské chrámy byly dějištěm duchovního života. U vchodu do chrámů je vždy oblouk s okřídleným kotoučem. Okřídlený kotouč zobrazuje supa a hada. Hada můžeme vnímat jako symbol mužství, sup je symbolem ženství. Ženství a mužství muselo být v rovnováze. Nižší já se mělo podřídit vyššímu já, aby mohlo vstoupit do posvátného prostoru.

To znamenalo, že ego každodenního světa muselo ustoupit, zatímco vyšší já se napojilo na kosmickou energii. Sup umí létat, což had neumí, zato mají oba stejné žlázy. Životní pochody podmiňují žlázy. Tyto žlázy byly nejdůležitější součástí lidské bytosti. Jednou z nejvíce nedoceněných funkcí lidského těla je dnes právě náš endokrinní systém. Žlázy vylučují hormony, které aktivují reprodukci. Plodnost a rozmnožování měly v egyptském myšlení velkou váhu. Staří Egypťané měli jasnou představu o tom, jak energetická centra v lidském těle, neboli čakry, jak zní hinduistické označení, souvisejí se žlázami.

Starověké učení mluví o sedmi energetických centrech v těle zvaných "čakry". Mezi pojetím čaker - energetických center v těle a žláz existují paralely. Zdá se, že jsou to dva způsoby popisu téhož principu. Spojením spirituality a vědy dosáhli staří Egypťané holistického chápání významu žláz a jejich ústřední role v rozmnožování i ve vědomí. Pokud ty symboly dokážeme rozluštit, zjistíme, že posvátnost plození prostupuje celým staroegyptským uměním. Když vidíte zobrazení chlapce nebo muže, nad hlavou má něco podobného láhvi.

To není láhev, ani bílá koruna symbolizující Horní Egypt, jak tvrdí moji kolegové a učenci. Ne. To je žláza v lidském těle za plícemi, která se nazývá brzlík. Brzlík je nejaktivnější ve fázi lidského plodu v matčině děloze. Jeho činnost pokračuje do puberty, poté se brzlík začne zmenšovat a zakrní, když člověk přestane být plodný. Je to klíčový aktivátor vědomí. Červená koruna je další žláza. Je to lůno, děloha, placenta. Brzlík a děloha jsou spojené s koloběhem života. Když vidíte dvojitou korunu, červená koruna je děloha a placenta, bílá koruna je brzlík, který ovlivňuje činnost dělohy. To je symbol jedné ze žláz.

Na začátku 20. století vydal alchymista Schwaller de Lubicz dílo "Chrám člověka", kde názorně dokládá, že architekti chrámu v Luxoru se opírali o posvátnou geometrii, která odrážela přesné proporce lidského těla. Ve všech egyptských chrámech se nejposvátnější místo nacházelo v zadní části chrámu: takzvaná ústřední svatyně tak odpovídala žláze zvané epifýza. Epifýza (neboli šišinka) má stimulovat vyšší stavy vědomí. Pokud tedy chrámy byly metaforami lidského těla, epifýza odpovídala ústřední svatyni.

Ve vchodu do nejposvátnější části chrámu stojí vysoké sloupy představující mužství a ženství: papyrus a modrý lotos. Papyrus a lotos odrážejí rovnováhu mezi ženským a mužským principem a v celém staroegyptském umění jsou zobrazované společně. Modrý lotos je symbolem života. Tato rostlina, tento květ, vyrůstá pod vodou, jako vodní lilie. Právě staří Egypťané věřili, že život začíná ve vodě, v podobě lotosu. Staroegyptské symboly tedy vždy obsahují mnohočetné významy.

Existuje ještě další důvod, proč byl modrý lotos tak důležitý při egyptských obřadech? Ve staroegyptském umění vídáme množství zčásti zvířecích, zčásti lidských zpodobení. Co chtěli staří Egypťané vyjádřit těmito podivnými obrazy? Antropologové tyto tvory označují odborným termínem theriantropy. Název pochází z řeckých slov therion, což znamená zvíře, a anthropos, což znamená člověk. Jde tedy o kombinaci zvířete a člověka. To, že egyptští bohové jsou theriantropy, není náhoda.

Mají samozřejmě zcela lidské tvary, ale ve většině případů mají také zčásti zvířecí, zčásti lidské tvary. Vezměte si třeba boha Hóra se sokolí hlavou a lidským tělem, nebo například bohyni Sechmet, lvici s lidským tělem a lví hlavou; také bůh Anubis, průvodce duší, je zobrazován jako člověk s šakalí hlavou. Egypt není jediný, kde se tyto napůl zvířecí, napůl lidské výtvory vyskytují. Na opačné straně zeměkoule lze najít stopy pro rozluštění těchto tajuplných symbolů.

V celé Amazonii užívají šamani silný psychoaktivní odvar zvaný "ayahuasca", připravovaný ze dvou rostlin. Velmi často se stává, že když se šamani po vyprchání účinků odvaru vrátí do normálního, bdělého stavu vědomí, tak sednou a nakreslí to, co viděli v omámeném, vizionářském stavu pod vlivem odvaru. A nejčastějším motivem vizí pod vlivem ayahuasky je theriantrop, tvor se zčásti zvířecí a zčásti lidskou podobou. Tento specifický znak staroegyptských bohů je pro mě jedním z důkazů, že naši egyptští předkové s pomocí změněných stavů vědomí zkoumali duchovní sféru lidského bytí.

Opět vidíme zobrazení modrého lotosu. Máme pro tento znak i jiný, méně prvoplánový výklad? Změny stavu vědomí lze docílit nejrůznějšími metodami a technikami. V šamanských kulturách se dodnes nejběžněji užívají různé rostliny s halucinogenním účinkem, které jako by přepnuly vlnovou délku přijímače mozku a umožnily nám naladit se na jinou dimenzi reality. Samo sebou existuje i celá škála technik bez pomoci halucinogenů: rytmický tanec, určité druhy hudby, nebo určité prostory, které mají vliv na lidské vědomí.

Ale máme řadu důkazů, že Egypťané užívali odvar z modrého lotosu a kořene mandragory, možná také vlčího máku, kterým vyvolávali vizionářský stav vědomí. V tomto stavu pak zkoumali "posmrtnou říši", procházeli jí a poznávali ji. Měli o ní velmi konkrétní a určité představy, které jsou vyjádřené v staroegyptských Knihách mrtvých a v Textech pyramid. To nebyl výplod bujné fantazie kněží, tím jen dokumentovali to, co viděli a zažili ve změněném stavu vědomí při zkoumání oblastí, které přesahují pouhé fyzično.

Je možné naučit se i dnes dosáhnout jiných dimenzí? Můžeme rozšířit svou schopnost vnímání? Potřebujeme nové formy, jak popsat tyto jevy? Když k vám přijdu a řeknu vám, že se mi o vás zdálo, zeptáte se: "Co jsi viděl?" a já vám povím, co se mi zdálo. Ale viděl jsem vás? Sloveso "vidět" tam není, já vás ve snu sice viděl, ale ne očima, protože jsem spal. Tak jak to vlastně bylo? Musí existovat smysl, který mi umožnil vidět i bez pomocí zraku. V popisu jsem omezován slovní zásobou, když říkám, že jsem vás ve snu "viděl".

Ne, neviděl jsem vás, ale jinak se to vyjádřit nedá. Mohli staří Egypťané ovládat vrozené lidské schopnosti, které jsme zapomněli? Poznáte, jestli to ptáče na stromě je spokojené, nebo ho polekala kočka. Poznáte, jestli je osel rozmrzelý nebo veselý, podle vibrace zvuku. To bychom si měli všímat, zvuku. Nezáleží, CO říkáte, ale JAK to říkáte. Podle vibrace poznáte, jestli je to pravda nebo ne. To je přirozené. Zdraví lidé používali všechny smysly, plnou kapacitu svých smyslů.

Pět smyslů, jak je známe dnes, symbolizoval skarabeus. Když se díváte na skarabea, díváte se na lidskou lebku. Dělí se na tři části: přední, symbolizována sedmi otvory - dva, čtyři, šest, sedm. To je přední část hlavy, a na ní "přijímače", kterými vidíte, slyšíte, chutnáte a tak dál. Na levé straně je strana vědomí v bdělém stavu, která zpracovává běžné denní podněty. Na druhé straně je podvědomí, kde neumíte vysvětlit, co se děje. Je tedy jasné, že staří Egypťané věděli o podvědomé části lidské mysli.

Měli schopnost dosáhnout za smysly a nad ně, tedy něco, o čem jsme se začali dozvídat až s dílem Freuda a nástupem psychologie na počátku 20. století. Nesrovnávejte dnešní lidi s lidmi v dávnověku. Lidé ve starověku byli zdraví! Byli schopni používat smysly. My se na věci díváme, jako bychom byli zmrzačeni. Máme jen pět smyslů. Ale máme jich mít tři sta šedesát! Tři sta šedesát, a uznáváme jen pět! Máme žlázy a smysly, ale nepoužíváme je, a jako každý sval, který nepoužíváme, i ony samozřejmě zakrní.

Umíme si vůbec představit, že staří Egypťané vládli třem stům šedesáti smyslům? Jako metafora pro úplné spektrum smyslů může posloužit koule. Dokážeme se dnes přenést nad svých pět smyslů? Našich pět známých smyslů se vyvinulo evolucí jako pojítko s fyzickým, materiálním světem. Ale máme i něco, co přirovnávám k tajným dvířkám v naší mysli, které lze otevřít v změněných stavech vědomí, a kterými můžeme promítat naše vědomí do jiných světů a dimenzí, a tak si je dokážeme zpřístupnit.

Je možné, že staří Egypťané uměli vstupovat do nadpřirozených světů ve stavu zvýšeného vnímání, do něhož se dostali pomocí úplného spektra smyslů? Došel jsem k závěru, že nelze pochopit staroegyptskou civilizaci a staroegyptskou spiritualitu a náboženství, pokud nepřijmete fakt, že kněží tohoto náboženství záměrně a cíleně pěstovali změněné stavy vědomí... aby vstoupili do nadpřirozené dimenze. Věděli to, co vědí i dnešní šamani na celém světě, že totiž v bdělém stavu vědomí, kterého si cení zejména západní průmyslová společnost, nemůžete mít žádné nadpřirozené či spirituální prožitky.

To neznamená, že nadpřirozeno či spiritualita neexistují, jsou všude kolem nás, nepřetržitě, to jen naše smysly se neumějí na ně naladit. Zdá se, že staří Egypťané museli být naladěni na něco, díky čemu dokázali budovat monumentální, architektonicky náročné stavby. My se dnes považujeme za vzdělané a technicky vyspělé, a přece si inženýři nevědí rady se stavbou byť jen malé pyramidy. Že by se náš vzdělávací systém odklonil od toho, co bylo ve starověku běžnými znalostmi?

Nebyly školy ani univerzity, jaké máme dnes; jsme ovlivněni tímto systémem učení. Tehdejší život nám dnes připadá primitivní. Neměli žádné vzdělání, nechodili do školy, tak jak mohli postavit pyramidu? Neznali čísla, tak jak to dokázali? Jenže my nevíme, že smysly, které máme, dokážou nemožné přeměnit v možné. To v naších očích nemožné, založené na nevědomosti, lze učinit možným, poněvadž VĚDĚNÍ... je velká síla. Stačí vědět. Nejdůležitějším obřadem, který učil lidi žít správně, bylo takzvané "vážení srdce".

Odhaluje názor starých Egypťanů na dění v prvních chvílích po smrti. V původním obřadu "vážení srdce" se zesnulý setkal s Anubisem, který řekl: "Jsi mrtev. Ukaž nám své srdce. Zvážíme je proti pírku pravdy." Jestliže bylo srdce těžké, protože dotyčný udělal něco nemorálního, nesměl přejít na druhý břeh. Lidé tak pochopili, že musí mít lehké srdce, aby žili dobře. Starověký Egypt však postupně sklouzával do patriarchálního žití a myšlení; spolu s tím se začala prosazovat a nakonec byla uzákoněna prastará duchovní ideologie... a organizované náboženství ovládli Amonovi kněží.

Amonovi kněží měli tak velkou moc, že prosadili vybírání poplatků za vykoupení. V původním obřadu se vážilo srdce proti pírku pravdy, ale v pozdějších zobrazeních obřadu vystupuje Hór, který drží váhy, a knězům se dalo zaplatit soškami - vešebty. Čím víc jich člověk měl, tím snáz si mohl koupit lehkost srdce i ten, kdo nebyl lehkého srdce. To je zásadní změna v tom, jak žít dobře, a možná i my tak dodnes žijeme. Dějiny píší vítězové; s upevňováním patriarchátu šlo ruku v ruce potlačování matriarchální minulosti Egypta.

Několik faraónů bylo vymazáno z královského seznamu. Hatšepsut byla jednou z nich, taky Achnaton a Tutanchamon. Odkaz rozporuplného faraóna Achnatona byl bezmála navždy ztracen, když bylo srovnáno se zemí město, které založil spolu s Nefertiti v Amarně. O Amarně prakticky nikdo nic nevěděl, až po jednom zemětřesení se zjistilo, že pylony v Karnaku jsou napěchované úlomky kvádrů. Vzali je z Amarny a použili je jako výplň pylonů. Když je našli archeologové a začali je skládat, zjistili, že jde o velký příběh.

Podle starých Egypťanů se život na zemi odrážel v pohybu hvězd na nebi. V starém Egyptě byl hlavním městem nejprve Inebu Chedž - Bílé zdi, a to na dlouhých 2160 let, a pak byly hlavním městem Véset, dnešní Karnak, stejně dlouho. Když na trůn nastoupil Achnaton v 18. dynastii Nové říše, bylo to v době, kdy se schylovalo ke změně poměrů. V té době sílil patriarchát a moc Amonových kněží rostla. Achnaton se shodou okolností narodil v jednom z těch zlomových okamžiků návratu... či nového začátku, jinými slovy byl jako všichni faraónové podřízený kosmickému zákonu, zákonu bohyně Maat.

Co se událo nahoře, to podle jejich víry řídilo dění na zemi. A nahoře se udály věci, které Achnatonovi nařizovaly, aby přestěhoval... své působiště a obnovil původní náboženství. Když nadešel čas změnit hlavní město, Achnaton a Nefertiti věděli, že moc mají v rukou Amonovi kněží, a že jim v tom budou bránit. Kdyby se přestěhoval, vypukla by občanská válka... Kdyby zůstal v Karnaku, nevykonal by to, co mu diktoval kosmický zákon. Nakonec se rozhodl pro místo uprostřed.

A tak, místo aby přestěhovali hlavní město zpět na sever, rozhodli se pro bod přesně uprostřed mezi oběma, a to byla Amarna. Umění vzniklé v amarnském období je vytříbené a výrazně se lidí od umění z jiných období. Egyptské faraónské umění vůbec poprvé zobrazovalo faraóna a jeho rodinu společně a s výraznými projevy vzájemné náklonnosti. Vybudovali překrásné město s nádhernými paláci a lidé vynikali tvořivým duchem; vládl klid a mír, byly tam květiny a příroda a lidé žili beze spěchu.

Byl to návrat k pravému duchovnu. Faraón vládl s velkou královskou manželkou Nefertiti; ženství bylo uznáváno. V rámci této přeměny Achnaton a Nefertiti zavrhli náboženství nastolené úplatnými Amonovými kněžími. V hluboké úctě chovali sluneční energii nazývanou Aton. Návrat k tomuto náboženství byl pro Amonovy kněží velkou hrozbou, a tak kuli pikle, aby Amarnu zničili. Nakonec se jim to povedlo, město zbourali a znovu zavedli původní bohy s celou ikonografií.

Zničili úplně všechno, zahladili všechny stopy, a kdyby se nenašly trosky Achnatonova chrámu, kterými vyplnili pylony v Karnaku, tak by po Achnatonovi nezbylo prakticky nic. Amarna byla mírumilovnou společností s velkou tvořivostí a krásou; a přece vědci i tradiční egyptologové neustále zobrazují faraóna Achnatona jako znetvořeného, odpadlického a kacířského vůdce. Zřejmě opak byl pravdou: těmi kacíři byli kněží. On žádný kacíř nebyl; byl naopak odhodlaný řídit se božským zákonem a byl pro to ochoten i zemřít.

Po pádu Achnatona se faraónem stal devítiletý chlapec: Tutanchamon. Jelikož se našla Tutanchamonova hrobka v neporušeném stavu, hodně víme o něm i o tom, jak žil. Vyrostl v Amarně. Podle názoru některých byl jeho otcem Achnaton, ale bez DNA to nemůžeme dokázat; Achnatonovu mumii jsme totiž nenašli, takže to nevíme jistě. Ale je zajímavé, že původně se jmenoval Tut-anch-aton, protože v Amarně uctívali Atona, ale když nastoupil na trůn, znovu otevřeli chrámy a odstěhovali se z Amarny.

Zdá se, že jen co Amonovi kněží zjistili, že faraón je "ten z Atona", změnil své jméno na TutanchAMONA, a pak najednou zmizel. Po deseti letech vlády, když bylo Tutanchamonovi devatenáct, za záhadných okolností zemřel. Rentgenový snímek jeho mumie odhalil zlomenou lebku, pravděpodobně po úderu do zátylku. Zdá se, že ho pohřbili ve spěchu. Jeho hrobka byla velmi malá a poblíž byla řada mumií, které odsunuli stranou. Jako by v hrobce, kam ho uložili, bylo několik mumií z jiných dynastií, a pak vzali nábytek z Amarny a pohřbili ho tam s ním.

Ačkoliv z nálezů v hrobce krále Tutanchamova se dalo vyčíst leccos, jeho osud zůstává záhadou. Další obětí patriarchálního překroucení dějin je královna Hatšepsut. Hatšepsut byla dřívější vládkyní 18. dynastie. Začala jako královna a potom se stala faraónem. Hatšepsut byla moudrou a silnou vládkyní; navázala obchodní styky se sousedními zeměmi a položila základy prosperity 18. dynastie. Tento strom přivezla na pramici Hatšepsutina výprava, která je zobrazena na chrámových zdech Vládla dlouho v době míru a nesmírného blahobytu.

Umělecká díla nikdy nebyla lepší než za její vlády. Kdyby byla mužem, pravděpodobně by se do dějin zapsala jako nejlepší panovník Egypta. Ale bez ohledu na vladařské úspěchy zůstává Hatšepsut záhadnou a kontroverzní postavou egyptských dějin. Možná to způsobila i malá snášenlivost patriarchátu vůči obrazům schopné ženy nadané mocí. Vědci se nemohou shodnout v názoru, kdo byla skutečná Hatšepsut. Byla o ní napsaná spousta tlustých knih, a přece z nich nelze vyvodit jednoznačné závěry.

Nepochybně šlo o nesmírně schopnou vládkyni, protože vládla nějakých 22 let. Ale stalo se, že asi 20 let po její smrti zničili její sochy a naházeli je do jedné jámy. Když je našli, začali je skládat dohromady, ale stejně jako Achnaton, Nefertiti a amarnské období, upadla i ona v zapomnění, protože lidé, kteří přišli po ní, se cítili ohroženi a chtěli zničit všechny stopy. Hatšepsut, Nefertiti, Achnaton i Tutanchamon - to byli ti, kteří chápali duchovní stránku žití.

Asi když se neprodává vykoupení, nedají se vydělat peníze. Možná se nikdy nedozvíme, jak fungovaly faraónské dvory v starověkém Egyptě. Je pravděpodobné, že to, jak je popisovaly patriarchální instituce 19. a 20. století, nás uvedlo v omyl. Mír a prosperita 18. dynastie, zejména za vlády Hatšepsut, Nefertiti a Achnatona, souvisela s dodržováním rovnováhy mezi ženstvím a mužstvím. Egyptské artefakty i nástěnné malby dokládají, že ženský princip hrál ve společnosti význačnou roli, byl vážený a uctívaný.

Ženský princip byl základem pojetí takzvané Velké matky, která hrála ústřední roli v egyptském náhledu na svět, a která se objevuje i v jiných světových kulturách. Mléčná dráha na obloze se v různých formách objevuje v mytologii, tradicích a různých kulturách na celém světě a univerzálně je ztotožňována s principem Velké matky, jako Velká kosmická matka na nebi. Ve starém Egyptě se biologie prolínala s kosmologií a obě byly považovány za posvátné. Když se podíváte na kosmologii z hlediska biologie jako popis dějů uvnitř ženského lůna, to lůno se shoduje s lůnem Matky Bohyně.

V mayské i staroegyptské kosmologii je střed Mléčné dráhy místo, kde se rodí hvězdy. Obrazně je to děloha Velké kosmické matky zastoupené bohyní Isis při porodu. Snažíme se proniknout do myšlení starých Egypťanů a ze všeho na nás dýchá biologie a plození, jak jsme se tady ocitli, jak jsme vznikli - biologie - a pak jak jsme odešli a jak naše duše žije dál. Vidíme, že není mnoho symbolů, které se nevztahují k rovnováze těla, mysli a citů, a k rovnováze mezi oběma mozkovými hemisférami.

Když přijmeme tohle, snáze pochopíme myšlení Egypťanů. Ta změna z matriarchátu na patriarchát je podle mě příčinou toho, co se ve světě děje dnes, všechny ty spory a neshody a vytahování se mocí. Už na začátku první dynastie se ve starověkém Egyptě přesouvalo těžiště z matriarchálního na patriarchální bytí a myšlení. Bylo několik období, kdy si vzpomněli na ty prastaré vědomosti, ale je důležité uvědomit si, že dějiny Egypta sahají mnohem dál do minulosti, ještě před dynastie, a ta raná období nepředstavovala tyto hodnoty.

Takže mně připadají nejzajímavější ty části egyptských dějin, které pocházejí ze vzpomínek na časy, které sahají dál do minulosti. Mnohokrát jsem řekl, že zdraví lidé mají moc, kterou nezdraví nemají. Chci, abyste vy a všichni mí přátelé a drazí věděli, že ji máte. Když to víte, můžete pracovat na jejím posílení. Jak už jsem řekl předtím, smysly jsou jako svaly. Když je nepoužíváte, zakrní a odejdou. Na památku Abd ela Hakima Awyana 1926-2008 Tvůj odkaz bude pokračovat dál...

Pyramidy - Nová chronologie
Je nám vštěpováno, že staroegyptská civilizace zažila svůj Zlatý věk v období dvou až tří tisíc let před Kristem. Při představě, jak se tato velkolepá kultura rodí z malých osad v biblické době, se nás bezděky zmocní pochybnosti, zda je naše časová osa správná. Součástí všech světových kultur jsou báje vyprávějící o vysokých rovinách vědomí, vyspělé vědě, umění a architektuře kdysi v pradávných dobách. Jak lze sladit tento rozpor? Česká televize uvádí kontroverzní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové PYRAMIDY 5. díl Nová chronologie

Jsme uvěznění ve vlastním pojetí času ale řada kultur má pro čas diametrálně odlišné měřítko. Podle vědeckých poznatků jsou nejstarší lidské ostatky staré asi dva a půl milionu let. To posunulo naše odhady o řadu let zpět; můžeme tedy soudit, že lidská kultura je mnohem, mnohem starší. V tradici indické a asi třiceti dalších kulturách se uznává cyklus 26 000 let. Jaký to má vliv na klasickou chronologii Egypta, podle níž byly pyramidy postaveny kolem roku 2450 před Kristem?

Přiměje to vědce k přehodnocení chronologie starověkého Egypta? Rok co rok se scházejí stoupenci alternativního myšlení na Konferenci o přehodnocení našich znalostí starověku. Sdělují si názory o starověkých kulturách, ztracených znalostech a o velkých časových cyklech. Založil jsem tradici Konferencí o starobylém vědění, protože jsem chtěl dát dohromady chytré mozky tohoto širokého spektra alternativního dějepisu, abychom tu starověkou skládačku zkusili znovu poskládat.

Geologové, fyzikové, inženýři i archeo-astronomové debatují o obecně uznávaném datování světových dějin. Jsem přesvědčen, že jsou určité... neshody v pohledu na principy egyptské civilizace, jakož i na její časové zařazení. Podle mě jako geologa není pochyb o tom, že chronologii je nutné přepracovat. Znalosti o precesi a vyspělé astronomii existovaly už v dávných, pradávných dobách. Takže máme do činění s chronologií mnohem, mnohem starší, než se obecně uznává. Začleněním nedávných vědeckých objevů do různých vědních oborů definují tito vědci novou časovou přímku naší minulosti.

Egypťané nám zanechali konkrétní důkazy, které popisují politické události z mnohem dávnější minulosti, než si umíme představit. Proč se to dosud přehlíželo? Samotní Egypťané alespoň na jedné kamenné desce, a to Palermské, a na jednom papyru, a sice Turínském, tvrdí, že starý Egypt byl mnohem, mnohem starší než se domnívají egyptologové. Popřít to samo sebou znamená předpokládat, že mnozí egyptologové toho o staroegyptských dějinách vědí víc než věděli staří Egypťané, což je typický příklad povýšenosti ze strany Akademiků.

Proč tedy usuzujeme, že civilizace je stará asi jen 6000 let? Je to naší omezenou představivostí, anebo je pro to jiný důvod? Novodobí vědci mají sklon co nejvíc snižovat časovou hranici, poněvadž to lépe odpovídá současnému pojetí dějin. Podle něj byl člověk před 5000 lety lovcem a sběračem. Aby mohl vybudovat velké stavby nebo civilizace, musel mít písmo. Shlukoval se do větších skupin, aby se lépe ubránil nepříteli, a tak podobně. Takže když například v Caralu v Peru objevili onen úžasný soubor šesti pyramid, usoudili, že je postavili Inkové, poněvadž to bylo jen před 500 lety a Inkové zastavěli většinu Jižní Ameriky.

Když ale jejich stáří změřili radiokarbonovou metodou, ukázalo se, že pyramidy jsou staré 4700 let, což pozměnilo současnou teorii o dějinách. Akademikové o tom mlčí, poněvadž na to v rámci současné teorie dějin nemají chytřejší odpověď. Spojením důkazů s teorií snáz pochopíme širší souvislosti; když uplatníme poznatky více vědních oborů - astronomie, geologie, astrologie a klimatologie, můžeme dospět k novým závěrům o chronologii starého Egypta. Musíme vzít od úvahy dvě vědy: astronomii a geologii.

U pyramid máme do činění s mnohem přesnější vědou. Jsou uspořádané podle hvězd. Egypťané dávali náboženské představy do souvislosti s pohybem hvězd, souhvězdí a Slunce. Z toho můžeme vyjít a dospět k velmi přesnému datu. Jak tato informace ovlivní určení stáří Velké pyramidy? Byla skutečně postavena v době, kterou uvádějí egyptologové? Tradiční datum stavby Velké pyramidy je kolem roku 2550 před Kristem, plus mínus. Vedou se o tom spory, někteří chtějí určit přesný rok.

Taková přesnost ale tady podle mě vůbec není na místě. Ráda to přirovnávám k malování domu. Jestliže jste naposledy malovali v roce 2003, to ještě neznamená, že váš dům byl i v tom samém roce postaven. Proto se přikláním k názoru, že v roce 2450 před Kristem se na Velké pyramidě sice hodně pracovalo, ale byla postavena nejspíš mnohem dřív. Na změnách dat je něco hrozivého, protože nás to vyřazuje z určitého konkrétního období, ale Egypt podle mého názoru existoval mnohem dříve, v matriarchálních dobách, a myslím, že je pro to řada pádných důkazů.

Není naprosto žádný důvod domnívat se, že Egypťané neznali precesní cyklus. Jak určujeme stáří? No, existují různé metody, například když si vezmete archeologické naleziště... existuje takzvané archeologické určování stáří, tedy zkoumání nalezených artefaktů, jejich zařazení do časového rámce podle úlomků keramiky, vrstev - stratigrafie, ale to může být velmi klamné... protože to vyžaduje spoustu výkladů. Nicméně tyhle metody jsou v archeologii převažující. Další je radiokarbonová metoda.

Ta je do jisté míry dobrá, ale jak známo, je zavádějící, pokud byl vzorek kontaminován. Kromě toho na řadě míst nejsou látky, na které se dá tato metoda uplatnit. Měření poločasu rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku C-14 lze uplatnit jen na organických látkách, ale vzorek se snadno kontaminuje pouhým dotykem. Kámen proto touto metodou zkoumat nelze. Jinou formou určování dat je precesní astronomie. Čím můžeme měřit čas? Je možné dát jej do souvislosti s pohybem hvězd? Hvězdy se posouvají asi o jeden stupeň každých 72 let.

Naše planeta není na tom samém místě; i ona je v pohybu, ale my to necítíme. Nic není pořád v jedné poloze. Ta se neustále mění. Nic není v klidu. Naše planeta se otočí kolem své osy za čtyřiadvacet hodin; slunce vychází každých čtyřiadvacet hodin. Ale naše planeta se točí i jinak. Precese je pohyb zemské osy, která kmitá jako káča vlivem přitažlivosti Měsíce a Slunce. Zemská osa opíše kružnici jednou za 26 000 let. Například stavba, kterou všichni známe: chrám bohyně Isidy v Dendeře.

Je to malý chrám za Hathořiným chrámem. Tento chrám je na 99 procent uspořádán podle východu Síria, čili pokud s jistotou víme, že chrám má svou osu uspořádanou podle východu nějaké hvězdy, a víme, která hvězda to je, pak můžeme určit stáří chrámu. Je to hračka, zvládneme to za pár minut. Tomu se říká precesní astronomie. Hvězda se pohybuje či zdánlivě pohybuje v důsledku precesního kmitání a tak známe datum. Platón nazval precesní cyklus 26 000 let Velkým rokem. Velký rok je Platónův termín pro tenhle rozsáhlý časový cyklus.

Jedna precese rovnodennosti je asi 26 000 let, a existuje přes dvě stě bájí, které vyprávějí o cyklu střídání dob temna a Zlatých věků, nebo které se zmiňují o Zlatém věku v dávné minulosti. Ve třiceti různých kulturách se v určitou dobu tradovaly tyto pověsti a báje, které se vesměs vztahují k pohybu hvězd, který dnes známe pod pojmem precese. Dokonce i Newton o tom napsal knihu, kde se snažil přiřadit dějiny ke všem souhvězdím zvěrokruhu. To všechno vymazala Darwinova evoluční teorie z doby před necelými dvěma sty lety; tehdy začala být nepřijatelná představa, že nějaká kultura, která žila dlouho před námi, možná věděla něco, co my nevíme.

Kultury žijící v různých světadílech vyslovily stejné myšlenky. V mayské doktríně takzvaných Světových věků je zakotvená určitá věda o časových cyklech. Její paralelu nacházíme v egyptských idejích, jakož i v hinduistické doktríně Světových věků známých jako "yugy". To je v rozporu s tím, co nám je vštěpováno v našem západním systému vzdělávání, tedy takzvaný "mýtus pokroku", že totiž dnešní lidé po všech stránkách předčí lidi, kteří tady byli před námi. To jednoduše není pravda.

Cykly procházejí obdobími vzestupu a obdobími poklesu. Mayští "strážci dnů" jsou potomky starověkých Mayů, kteří sledují posvátný kalendář. Ke každému dni jsou přiřazené jisté vlastnosti a určití bohové. Strážci dnů pozorují pohyb planet, zatmění a astrologická postavení. Jsou to často školení šamani, kteří provádějí věštecké obřady a předpovídají události příštích dnů i měsíců. Mayský kalendář je zajímavý tím, že je založený na lunárním rytmu. Úhelným stavebním kamenem posvátného kalendáře je 260-denní cyklus.

Mayští strážci dnů to dnes vysvětlují přirovnáním k době těhotenství. Je to zhruba devět měsíců. Všechny lidské bytosti tedy sdílí tento prvopočáteční rytmus vývoje založený na lunárním cyklu. To je zajímavý klíč k řekněme mayské filozofii času. Čas lze dělit různým způsobem: na sluneční cykly, měsíční cykly nebo delší časové cykly. Mayové vytvořili "Kalendář dlouhého počtu", který kombinuje cyklus dvaceti pojmenovaných dnů s dalším cyklem třinácti čísel, z čehož vzniká 260 jedinečných dnů.

Ke každému z dvaceti dnů je přiřazen jiný bůh mayské mytologie. Velký cyklus započal v roce 3114 před Kristem a skončí v prosinci 2012. Kalendář dlouhého počtu je nejzajímavějším kalendářem, který Mayové vymysleli. Pro nás je obzvlášť zajímavý tím, že onen dlouhý cyklus v Kalendáři dlouhého počtu, toto období třinácti bachtunů, skončí v roce 2012. Je v našem zájmu přijít na to, proč mayští hvězdáři vybrali zrovna rok 2012 jako konec velkého časového cyklu.

Mayové byli výteční tvůrci kalendářů. Dávali v nich do vzájemné souvislosti pohyb Měsíce, Slunce a Venuše, což kalendáře velmi zpřesňovalo; z nějakého důvodu končí jejich Kalendář dlouhého počtu, "bachtun", rokem 2012. Kdoví, možná tím chtějí na něco upozornit. Mnozí lidé mluví o roku 2012 jako o mezníku, bodu obratu. Jaký má toto datum význam? Někdy kolem roku 2012 bude prosincový slunovrat protínat střed naší Mléčné dráhy. Je to vzácná konstelace ve velkém cyklu precesních rovnodenností, v tomto cyklu 26 000 let.

Další zajímavostí tohoto období třinácti bachtunových cyklů, které začalo v roce 3114 před Kristem a končí v roce 2012, je jeho prostředek, rok 550 před Kristem. V tom roce se na jevišti dějin objevilo hned několik velkých myslitelů, například řecký Pythagoras, Buddha nebo v Persii Zarathustra. Kalendář dlouhého počtu rozděluje čas a zároveň vymezuje určitá období v lidské kultuře, tedy body počátku, body vrcholu a body konce. Stéla s vyrytým textem popisujícím Kalendář dlouhého počtu byla objevena v mexické Izapě.

Je na ní zobrazený střed Mléčné dráhy, nebeský pól a bůh Slunce. Proč tomu Mayové přikládali takový význam? Je to krásné a hluboké pojímání času. Když jsem dělal výzkum v Izapě, odkud Kalendář dlouhého počtu pochází, pochopil jsem, že mayská moudrost není jen bezvýznamné náboženství jednoho zapomenutého národa, nýbrž spíše jakási dvířka, která se otevírají do duchovního života sdíleného všemi velkými kulturami. Všechny velké duchovní tradice staroegyptské, indické či islámské vyznávají tytéž univerzální, věčné duchovní principy.

Souvisí to s koncem cyklů. Stejně jako v cyklech narození, života a smrti, se také v cyklu 26 000 let označovaném jako Velký (Platónský) rok, vyskytují rozsáhlá období temnoty a světla. Jsou rozdělena do věků známých jako Věk zlatý a stříbrný, doba bronzová a doba železná. Už v dávnověku věděli, že dějiny lidstva sklouznou do doby temna; před čtyřmi-pěti tisíci lety nahlíželi na minulost jako na Zlatý věk. Viděli, jak oni sami přecházejí do doby temna a měli z toho strach, protože věděli, že je čekají horší časy, že nastane chaos.

Kultury na celém světě mluví o období těsně před dobou temna, že to jde s kopce. Souhlasím s názorem mayským i hinduistickým, že Zlatý věk, tedy dobu napojení se na božskou moudrost, zažilo lidstvo před dávnými dobami, a že procházíme obdobími rostoucího odcizení se duchovnímu světlu. Zlaté věky jsou období osvícená, v nichž civilizace dosahují rozmachu a rozkvětu v architektuře, v duchovním životě a laskavosti. Má se za to, že ve Stříbrném věku došlo k mírnému poklesu, dál se to zhoršovalo v době bronzové a nejvyššího stupně chaosu, korupce a nevědomosti to dosáhlo v době železné neboli době temna.

Poté se cyklus vrací zpět k dalšímu Zlatému věku. Jednou z metod měření cyklů "yuga" dlouhých 26 000 let je měření pomocí takzvaných zodiakálních věků, které Egypťané znali a rozuměli jim. Otázkou je původ znamení zvěrokruhu, to patrně není možné určit přesně. Jediné znamení, které vzdáleně vypadá, jak by mělo, je znamení Lva. Hvězdy tvořící znamení Panny rozhodně jako panna nevypadají. Stejně záhadná jsou ostatní znamení: Štír, Býk a tak dál. Znalost precese a vyspělé astronomie existovala už v hlubokém dávnověku.

Základ samotných znamení... zvěrokruhu, zodiaku nebo zvířetníku - ten pojem se překládá různě, pokud chcete znát, co ta znamení vyjadřují, musíte jít hlouběji a zkoumat vlastnosti těch znamení. Jinými slovy každé znamení je mužské nebo ženské; každé znamení je oheň, země, voda, vzduch. Každé z dvanácti znamení zvěrokruhu má zvláštní energii a zastupuje jeden ze čtyř přírodních živlů: Známe tedy zemská neboli materiální znamení, vzdušná neboli duševní znamení, vodní neboli citová znamení a ohňová neboli tvůrčí znamení.

Pohled na dvanáct zodiakálních věků, z nichž každý trval přibližně dva tisíce let, nám pomůže lépe pochopit staroegyptské vnímání času a vypracovat novou chronologii. V našem dějepisu je mezera. Palermská deska a Turínský papyrus jsou důkazy od samotných Egypťanů a obsahují informace od panovníků z pradávných egyptských dějin. Udávají roky vládnutí a jméno každého panovníka, a když spočtete všechna jména a roky, dostanete datum někdy kolem let 34 000-36 000 let před Kristem.

Zároveň toto datum zhruba odpovídá poznatkům staroindické védské civilizace, která také, když to propočtete, udává datum někdy kolem 40 000 let před naším letopočtem. Máme tedy dvě velké, vyspělé civilizace, které zdokumentovaly své přesvědčení, že jejich civilizace začala někdy kolem tohoto letopočtu. Je pozoruhodné, že jde o dobu přibližně před půldruhým precesním cyklem, tedy o předešlý Zlatý věk. Sfinga se lvím tělem přímo bije do očí jako znamení Lva, jako označení Věku Lva.

Poslední Věk Lva nadešel kolem roku 10 500 před Kristem, to datum vyznávají i Graham Hancock a Robert Bauval. Já se to datum zdráhám přijmout, protože poslední doba ledová končí katastrofou někdy kolem let 11 000-11 500 před Kristem, a ve čtvrtohorách došlo prokazatelně k vyhynutí mamutů a srstnatých nosorožců na celém světě. Sibiř, kde předtím bylo mírné podnebí, se mění v arktickou tundru. Severní Amerika, která ležela pod několikakilometrovým ledovým příkrovem, roztaje a všechna voda stéká do oceánu.

Hladina moří se zvedne o sto metrů v průběhu několika tisíc let, ale po etapách, někdy velmi překotných, možná odpovídajících biblické potopě nebo Platónově báji o Atlantidě. Čili za těchto okolností, celosvětově velmi nepříznivých, mi připadá nepravděpodobné, že by vznikly Sfinga a pyramidy, které předpokládají pevnou, stabilní a vyspělou společnost; v takových podmínkách by lidé sotva zvládli ty úžasné stavby. Čili zbývá doba před rokem 10 500 před Kristem.

Ale mně se ta symbolika Lva zamlouvá; předešlý Věk Lva byl o 26 000 let dřív, a to nás posouvá do doby kolem roku 36 000 před Kristem, což zní sice absurdně, ale vylučovací metodou přestává být tak absurdní, jelikož všechna pozdější data mají svá velká úskalí. Když si prohlédneme zvětrání Sfingy a zdí kolem ní, je jasné, že je způsobily dešťové srážky. Pokud je to skutečně vodní zvětrání způsobené srážkami, muselo k tomu dojít v dávné minulosti. Otázka zní: jak dávná to byla minulost?

Trvalo zřejmě desetitisíce let, než se Nil přesunul o 13 kilometrů. Můžeme na základě těchto důkazů změnit stáří těchto památek? Když se podíváte na geologii, vidíte, že řečiště se přesunulo ze západu, více než 50 kilometrů západně, pak přešlo náhorní plošinu a vidíte, že koryto řeky kdysi dávno skutečně vedlo těsně kolem pyramid, a zasvěcení mohli vystoupit z bárky po rampě rovnou do pyramidy. Když se podíváte dnes, Nil je plných 15 kilometrů východně a odděluje Káhiru od Gízy.

Z hlediska geologického času tedy muselo trvat několik desítek tisíc let, než se Nil přestěhoval až sem. Můžeme to srovnat s nalezištěm v Tiahuanaku v Bolívii, které téměř určitě leželo na břehu jezera Titicaca a dnes je od něj vzdálené 80 kilometrů. To od základu mění představu o stáří těchto nalezišť. Kolik tisíc let musí uplynout, aby řeka tak výrazně změnila koryto? Oázy Chárga a Fajúm dnes leží souběžně s Nilem, ale sto kilometrů západně od něj. Zdá se, že řeka se přestěhovala odsud do svého současného koryta.

V oblasti, která je dnes pouští, kde však kdysi byla voda, byly nalezeny důkazy o lidském osídlení. V těchto místech jsou kamenné kruhy, svědčící o znalostech astronomie. Co nám to říká o vzdálené minulosti? K jakému závěru můžeme dospět ohledně stáří pyramid a Sfingy? Podle údajů, které mám, můžu říct jen tohle: myslím, že pocházejí z doby nejmíň 5000 let před Kristem. Můžou být starší? Mohly by být starší? Možná. Obecně, když mě nutí říkat data, je můj nejlepší odhad někde mezi 7000-5000 lety před Kristem.

To je rozpětí, s kterým se můžu bez potíží ztotožnit. Přicházíme na to, že v tom období sedmi až pěti tisíc let před Kristem se i v jiných částech Egypta a v jiných zemích dělo mnoho zajímavého, to podle mě vsazuje Sfingu do širšího místního i globálního rámce; není to jedna izolovaná věc. Nevypadá tak izolovaně jako před patnácti lety, kdy jsme toho věděli míň. Dospěl jsem k závěru, že pokud se objeví jiné časové údaje, které naznačují něco jiného, doufám, že se nikdy nebudu bát změnit své závěry nebo vydat se směrem, kterým mě vedou důkazy.

Budu se držet svého extrémního odhadu 36 000 let před Kristem, dokud se neprokáže něco jiného, a pokud se prokáže, změním názor. Můžeme snad pojetí védských cyklů neboli yugů přiřadit k něčemu konkrétnímu, co známe z vlastních dějin? Když prozkoumáme vyprávění, která jsou často zavrhována jako fantaskní mýty, možná zjistíme, že naznačují větší síly ve hře. Ti z nás, kteří se zabývají védským pojetím Světových věků, tedy cyklů, vědí, že poslední Zlatý věk vyvrcholil někdy v období 11 500 let před Kristem.

Taky víme, že Platón zmiňuje sérii přírodních pohrom, které postihly lidstvo, v pověsti o Atlantidě, kde tvrdí, že podle našeho kalendáře došlo kolem roku 9500 před Kristem k nějakému obrovskému pozdvižení, které přineslo zkázu. Není také možné, že v průběhu těch několik tisíc let byly ty katastrofy tak kataklyzmatické, že i přes vysokou úroveň Stříbrného či Zlatého věku se z nich lidé nevzpamatovali? Konec Zlatého věku a úpadek do následného Stříbrného věku nebo, jak ho občas nazýváme "duševního věku", znamenal dobu, kdy lidstvo na této planetě, průměrní lidé, začalo ztrácet schopnost dosahovat vysokého stavu vědomí.

Šlo tehdy o mnohem osvícenější a laskavější společnost, než jakou si dnes umíme představit, ale začínala ztrácet onen takřka božský stav, který existoval ve Zlatém věku. Začínali upadat do Stříbrného věku, kdy se začíná klást větší důraz na posvátná místa a posvátné stavby. Můžeme si je představit jako jakési stroje na posílení uvědomění či vytvoření prostředí, které bychom mohli nazvat "změněné stavy prožitků", změny vědomí, rozšíření vědomí. Co bylo jejich skutečným účelem?

Nešlo o nic sobeckého, jako třeba o povzbuzení několika jednotlivců. Mělo to mnohem širší globální perspektivu. Tím vlastně byla Velká pyramida. Bylo to v podstatě zařízení, generátor pro vysílání a přenášení určitého pole, které povznášelo lidstvo na celé planetě. Nejmíň tisíc let tato stavba dokonale plnila svůj účel. Hádám, že hodně pomohla oddálit pád do doby temna. Podle mně u těch jednotlivců, kteří byli jakžtakž vnímaví, pyramidy udržovaly energii polarizovanou do vyšších center. To je skutečné.

A z mého pohledu velmi důležité. Je to jako velké umění či velké duchovní vcítění, rozšíření vědomí. Nemohlo to tak jít věčně, nakonec totiž vyhraje matka příroda a cyklus je součástí přírody. Je stejnou součástí přirozeného světa jako jsou den a noc. Měli jsme schopnost zachytávat ty elektromagnetické síly a ty zásadnější síly, které je podtrhují a pozvedávají lidstvo. Pyramidy mají přímý účinek, jen pokud jste jim nablízku, což platí i dnes. Když stojíte v pyramidě, možná rozpoznáte takový účinek, ale před tisíci lety člověk nemusel být nablízku.

Mohlo to mít globální účinek. Tělesná schránka měla své meze. Strážci moudrosti vytvářeli společenské struktury jako dodatečný zdroj vlivu na rozšíření energie Zlatého věku; zakládali mystické školy, které uchovávaly starobylé vědomosti. Celá koncepce mystických škol a pradávných znalostí a zachování tradic, které vznikly v těch nádherných dobách, to všechno zaniklo. Nakonec to bylo zesměšňováno a naposled muselo fungovat tajně, poněvadž lidé ty texty pálili a pronásledovali vyznavače těch tradic.

V tu chvíli jsme se ocitli v době temna. Blíží se přesný konec cyklu temnoty. Každý den zimního slunovratu před rokem 2012 se Slunce stále víc přibližuje konjunkci se středem galaxie. To znamená, že už začínáme pociťovat ten posun energie, ačkoliv k přesné konjunkci dojde 21. prosince 2012. Ze všech znamení lze tedy vyvodit, že se nacházíme hluboko v období rostoucí temnoty. Na konci tohoto sestupného směru nastává obrat. Jsem přesvědčen, že právě v této fázi dějin se nacházíme teď.

Naznačují to i mayské kalendáře pro rok 2012, poukazují na ten bod největší duchovní temnoty, ale pak v časovém cyklu nastane obrat a my máme příležitost otevřít se energiím přeměny, které nás mohou přenést do dalšího cyklu. Doufám, že mayští předkové, kteří se pokoušejí vyložit tu hrstku písemností, co zbyla, se nemýlí, že začíná docházet k jistému zrychlování nebo něčemu podobnému, poněvadž to by odpovídalo našim nejnovějším poznatkům o védských yugách. Jeden cyklus yuga se rovná jedné precesní rovnodennosti, a podle výkladu pozdějších učenců se nacházíme v raných fázích zrychlování vědomí.

Nabízí se nám příležitost otevřít se božské moudrosti, energiím přeměny. Ale vždy to spočívá v naší svobodné vůli, nic není předem určeno. Jádrem všeho je volba, kterou všichni máme, zda se uzavřít do strachu a stát se tak omezenějším ve svém vědomí, anebo se otevřít napojení na vyšší moudrost, která je v mayské tradici symbolizována středem galaxie, lůnem Velké matky, tím, co může přinést změnu a obnovu. Měli lidé v dávnověku pravdu? Možná bychom měli uvážit, že i my se můžeme vrátit k vysokým stupňům vědomí, k zvýšené vnímavosti a nápadité tvořivosti.

Posloužilo by nám, kdybychom přijali přírodu za svou a chránili životní prostředí naší planety. Umíme překročit náboženské dogma a bez bázně se zamyslet nad tím, co je po smrti? Jak by se lidstvo změnilo, kdyby naší nejvyšší hodnotou bylo vědomí, a nikoliv hmotné bohatství? Myšlenky vyjádřené v šifře pyramid od základu mění obecně přijímané názory o účelu i stáří pyramid a Sfingy. Je zřejmé, že tyto pradávné stavby nejsou hrobky, nýbrž prostředky, které zpřístupňovaly a vysílaly druh energie ovlivňující lidské vědomí.

Viděli jsme konkrétní důkazy vyspělé techniky s krystaly opracovanými laserem... leštěné černé čedičové podlahy... a zvláštní, důmyslné nástroje, například ty, které vyráběly energii ze zvuku a světla. Při pohledu na staré říční koryto je zřejmé, že Nil v průběhu času přemístil své řečiště a kdysi tekl východně od pyramid. Staří Egypťané stavěli chrámy s pomocí posvátné geometrie odpovídající dutinám v lidském těle. Měli neochvějnou víru ve význam hvězd i v to, jak jejich postavení odpovídá našemu místu ve vesmíru.

Rozeznávali velké časové cykly a vedli podrobné záznamy o pohybu hvězd a planet. Lidé v dávnověku si hluboce vážili posvátného ženského principu a chápali význam vyváženosti posvátného mužství a posvátného ženství. Od predynastické až po dynastickou dobu chovali velkou úctu k přírodě. Měli velkého tvůrčího ducha a byli umělecky založení. Z vyobrazení na chrámových zdech lze usuzovat, že naši staroegyptští předkové věděli, jak nabýt změněných stavů vědomí. Zajímali se zejména o to, jak jsme se ocitli v pozemském těle, což popisovali termíny biologickými, a o to, co se děje, když pozemské tělo opustíme, což popisovali s pomocí kosmologie.

Naši předkové nám zanechali poselství ve znacích, které měly mnohovrstevnaté významy. Byli to lidé nadaní silou i mocí plně využívat schopností všech smyslů. Dnes se naše planeta zmítá v potížích politických, ekonomických, ekologických i morálních. Mnozí se jistě shodnou, že otěže moci drží v rukou zkorumpovaní lidé, občané jsou zatěžováni přemrštěnými daněmi a bohatství je soustředěno v rukách elitářské hrstky, která řídí svět. Jsme tváří v tvář všem důkazům o vyspělé vědě dávných předků i nadále přesvědčeni, že jsme nejvyspělejším společenstvím, jaké kdy na planetě Zemi existovalo?

Je současný systém vzdělávání založený na zkoušení efektivní? Co by se stalo, kdyby místo mechanického memorování faktů byla dnešní mládež vedena k tomu, aby rozšiřovala svou schopnost vědění? Kdyby nás učili hledat pravdu a spravedlnost a žít podle pradávného zákona bohyně Maat, jak by to změnilo naši společnost? Kdybychom si vzali příklad z našich prapředků a žili v souladu s přírodou, v ovzduší tvořivosti a míru, kdybychom obnovili vazby na duchovní sféru žití, byla by to odpověď na zdravou budoucnost pro lidstvo?

Straší nás s datem 21. prosince 2012? Sugestivně se blíží. Pro pavědu věští příchod soudného dne, anebo je to brána do nového způsobu žití a myšlení? Obracíme list a vystupujeme z doby temna vstříc novému Zlatému věku? Je možné, že lidé žijící v pradávném Zlatém věku byli schopni nahlédnout do budoucích časových cyklů? Uměli předvídat, že lidstvo se zřítí do hlubin obecného zoufalství? Uměli předpovědět, že z lidí se vytratí síla a ztratí napojení na duchovní sféru žití?

Nezanechali nám monumentální stavby umně uspořádané podle hvězd a zašifrované znaky jako podnět, abychom se nyní probudili? Zdá se, že lidstvo se i bez Astrologů ocitá na zásadní křižovatce. Jsme připraveni vykročit vpřed do nové budoucnosti? Podařilo se nám konečně rozluštit tajemství pyramid? Probuďte se! Máme to. Máme to. Stačí vědět, že to máme, a povede se nám to! Na památku Abd ela Hakima Awyana 1926-2008 Tvůj odkaz bude pokračovat dál...