Fosilní průmysl nás zabíjí
"Ti, kdo pracují pro firmy jako je Chevron, Shell či Exxon, jsou radikálové. Tito lidé jsou jenom kvůli tomu, aby vidělali peníze, ochotní proměnit chemické složení atmosféry. Nikdo se nikdy nedopustil radikálnějšího činu. My, kteří se snažíme zachovat svět v podobě, která se alespoň trochu podobá té, v jaké jsme ho znali dříve, jsme v tomto smyslu hluboce konzervativní." - Bill McKibben

"Změna klimatu je tím největším, čemu kdy lidé na této planetě čelili. Naše hnutí ji zastavit musí být ještě větší." - Bill McKibben

Mají pětinásobně větší objem uhlí, zemního plynu a ropy, než kolik je vůbec bezpečné spálit. Mají ovšem v úmyslu spálit ho veškerý. Ponecháme-li je jejich osudu, dotlačí nás až za pokraj katastrofické pohromy -- pokud se nevzchopíme a nezačneme se bránit, náš život se navždy a nenávratně změní.

Dokument „Počítejte" zachycuje úsilí vedoucího klimatické kampaně Billa McKibbena při jeho snaze pomoci postupně se rozšiřujícímu globálnímu hnutí v zápase Davida s Goliášem - snaze změnit dosavadní zastrašující bilanci klimatické krize.

Rostoucí podhoubí klimatických aktivistů se utkává v přímém střetu s fosilním průmyslem a vytváří tak hnutí podobné těm, které zvrátily velké nemorální instituce minulého století, jakou byla například politika apartheidu v Jihoafrické republice. Film sleduje jak osoby, které vlastními těly brání stavbě ropovodu Keystone XL, jímž má do USA proudit živice z kanadských ropných písků, tak přední univerzity a instituce, které zbavují velké znečišťovatele tvrdohlavého záměru bezohledně spalovat fosilní paliva.

Ve filmu účinkují významné osobnosti klimatického hnutí jako prof. James Hansen (bývalý ředitel Goddardova institutu pro vesmírná studia při NASA), Naomi Kleinová (autorka knihy Šoková doktrína), Lester Brown (prezident organizace Earth Policy Institute), Michael Brune (výkonný ředitel organizace Sierra Club), Majora Carterová (zakladatelka Sustainable South Bronx), Phil Radford (výkonný ředitel Greenpeace), Van Jones (korespondent CNN a autor knih Zelená ekonomika a Ekomie zelených límečků) a další.

VĚNOVÁNO KAŽDÉMU, KDO CHCE BRÁNIT NAŠI BUDOUCNOST A BOJOVAT ZA NI
Nejsem podobně jako většina z vás aktivistou od přírody. Opravdu je jen málo lidí, jejichž největším přáním by bylo vyjít ven a bojovat se systémem. Domníval jsem se, že napíšu knihu, lidé si ji přečtou a změní se. Ale takhle ke změnám nedochází. A tak jsem byl vlastně donucen jít sám proti sobě. Svému nejpohodlnějšímu bytí. Zdá se, že to jsou věci, kterých je teď zapotřebí, a myslím si, že je asi nutné, aby velké množství z nás dělalo věci, které jsou pro nás trochu těžké, dělalo rámus, vzdalo se části svého pohodlí, naléhalo na další lidi, aby nebyli tak pohodlní.

Tohle je skutečně boj naší doby. Je oficiálně potvrzeno, že rok 2012 byl ve Spojených státech nejteplejším rokem od doby, kdy meteorologové začali vést záznamy. Rok 2012 nebyl pouze nejteplejším v historii, ale také druhým co do extrémů, přinesl tornáda, lesní požáry, obrovské sucho. Stoupající moře v důsledku změny klimatu. Plyny zachycující teplo ze spalování ropy, uhlí a zemního plynu.

10,9 miliardy dolarů zisků, lidé se na to dívají a říkají: svět je vzhůru nohama. Když poslouchám vaše svědectví, jsem stále více přesvědčen, že, abychom zabránili katastrofální změně klimatu, musíme jednat. Těžařská firma BP si kousek po kousku razí cestu a nyní na to doplácí celé pobřezí Mexického zálivu. Jak lze zdůvodnit rekordní zisky, kterých dosahujete? Náš byznys se točí ve velkých číslech.

POČÍTEJTE
Přivítejme Billa McKibbena, environmentalistu a spoluzakladatele hnutí 350.org. Můj host Bill McKibben, přední ochránce životního prostředí v naší zemi. Začali jsme s tím, co jsme pojmenovali 350.org. Snažíme se vytvořit určitý druh politického hnutí, které by přineslo změnu. Nedávno jsme vyhlásili tuto putovní šou napříč naší zemí s cílem opravdu porozumět a postavit se fosilnímu průmyslu. Lidé se organizují, aby se pokusili do tohoto boje zapojit.

Děkuji vám všem, moc vám všem děkuji za to, že tu dnes jste. Je pro mne velkým potěšením, že tu dnes večer jsem. Jeden z darů, který mi přinesly minulé měsíce, byla možnost, ač v jistém smyslu únavná, cestovat napříč naší zemí. A jednou z úžasných věcí bylo připomenout si, jak je to neuvěřitelně krásné místo. Když jsme přijeli do Denveru, bylo to úžasné, ale vzduch tam byl plný kouře z požárů, které po vůbec nejsilnější sezóně požárů hořely ještě v prosinci.

Projížděli jsme tou nádhernou zemědělskou krajinou, na většině - 60% - území je ještě dnes státem vyhlášené sucho. Rovněž stojí za to zmínit, že zpustošit nádherný svět jen kvůli krátkodobým přemrštěným ziskům pro pár lidí je strašná věc. Dnes večer je začátkem poslední kampaně, za kterou opravdu mohu bojovat. Ne proto, že toho začínám mít sám dost, ale proto, že už toho začíná mít dost planeta.

Ve světě, který jsme vytvořili, instituce nefungují způsobem, jakým by měly, proto musíme dělat více, než bychom měli. Toto zjištění mne neskličuje. V jistém smyslu jsem z něj nadšen, protože se domnívám, že vím, co máme dělat. Myslím, že jsme již oloupali všechny vrstvy cibule a dostali se k samému jádru. Od dnešního večera se přímo postavíme fosilnímu průmyslu. Nastala chvíle, kdy musíme zaujmout skutečný postoj, narážíme totiž na limity.

Největším limitem, na který naražíme, je patrně to, že nám dochází atmosféra, do níž ukládáme odpadní produkty naší společnosti. Konkrétně oxid uhličitý, což je všudypřítomný vedlejší produkt spalování fosilních paliv. Když se spaluje uhlí, ropa nebo zemní plyn, vzniká oxid uhličitý a naplňuje se jím atmosféra. Řešení, která by si s tímto problémem poradila, známe. Četné technologie, které potřebujeme, abychom přešli od fosilních paliv na něco jiného.

Věc, která nám brání to udělat, je ohromná politická moc využívaná těmi, kterým z fosilních paliv plynou obrovské nečekané zisky. Ano, velké úsilí vědců bylo a je věnováno snaze odhadnout, jestli žijeme udržitelně. v tom smyslu zda spotřebováváme zdroje planety tempem, které nemůže pokračovat. Hrozba kombinace změny klimatu, nedostatku vody, nedostatku potravin a rostoucích cen energie dělá nesmírné starosti každému, kdo zná současnou situaci a ví, jak se může v budoucnu vyvíjet.

Na konečné planetě není možné nechat ekonomiku růst donekonečna. Jedna z věcí, jíž lidstvo čelí, je nutnost během příštích 40 let dramaticky snížit uhlíkovou stopu. A v bohatých zemích mluvíme o snížení o 80 až 90 procent. My už se nepokoušíme zastavit globální oteplování. Na to je příliš pozdě. Snažíme se ho udržet v takovém stavu, který nebude naprostou a totální katastrofou. Nemuseli bychom tu dnes večer být. Pokud by svět fungoval skutečně rozumným způsobem, nemuseli bychom se tu teď scházet.

Naši vědci nám začali o změně klimatu říkat už před 25 lety. Pokusil jsem se k tomu alespoň trochu přispět. v roce 1989 jsem o tom všem napsal první knihu určenou široké veřejnosti. Pojmenoval jsem ji Konec přírody. Kdyby svět fungoval, jak by fungovat měl, naši představitelé by těmto varováním věnovali pozornost, pustili by se do práce, udělali by rozumné věci, které by dostačovaly k nastoupení dlouhé cesty, která před námi leží. Neudělali to.

A proto jsme v potížích, ve kterých jsme. Tohle je nejhorší krizová situace, jaké kdy lidské plémě čelilo od doby, co vylezlo z jeskyně. Není nic závažnějšího. Mnoho věcí je důležitých: imigrace, zdravotní péče, vzdělání. Ale tato se skutečně týká fyzikální proměny naší planety. Všichni hovoříme o tom, že musíme zachránit planetu. Ale když o tom přemýšlím, tak planeta tu ještě nějaký čas bude. Co je teď v sázce, je sama civilizace.

Náš nejvýznamnější klimatolog, Jim Hansen, se svým týmem v NASA vytvořil studii, v rámci níž zjisťovali, jaké množství uhlíku v atmosféře je už za hranicí únosnosti. Článek, který vydali, možná nejdůležitější vědecký článek uplynulého tisíciletí, říká, že dnes víme dost na to, abychom věděli, jak moc je "příliš moc". Jakákoli hodnota uhlíku v atmosféře větší než 350 částic z milionu částic atmosféry není slučitelná s planetou, na které se vyvinula civilizace a na kterou je přizpůsoben život na Zemi.

To je ve vědecké oblasti docela silná formulace. A ještě silnější, pokud víte, že dnes má atmosféra 395 částic CO2 z milionu (pozn. dnes 400). A roste o zhruba 2 částice z milionu za rok. Všechno, co je na Zemi zmrzlé, taje. Obrovský ledový štít v Arktidě se zmenšil o více než polovinu, oceány jsou o 30% kyselejší, než byly před 30 lety, Tím, jak pohlcují z atmosféry uhlík, se mění chemické procesy v mořské vodě. A protože teplý vzduch udrží více vodní páry než chladný, je atmosféra asi o 5% vlhčí, než byla před 40 lety.

To je nesmírně velká změna. Na Zemi dopadá a je jí pohlcováno více energie, než kolik tepla je vyzařováno zpět do kosmu. Přesně to jsme očekávali. Protože když do atmosféry přidáváme skleníkové plyny, zachycuje více tepla. Jsme schopni to měřit a na tomto základě dokazujeme, že dopady lidské činnosti na složení atmosféry jsou primární příčinou klimatické změny, kterou pozorujeme. Pusťme se tedy do práce.

Říkáme tomu "Počítejte" a teď tedy budeme chvilku počítat. Stačí tři čísla. Psal jsem o nich loni v létě v článku pro časopis Rolling Stone. V článku, který se překvapivě šířil. Bylo to číslo, na jehož obálce byl zpěvák Justin Bieber, a pak se přihodilo cosi podivného: Další den mi zavolal radaktor a říkal, "Váš článek je na Facebooku desetkrát oblíbenější než článek o Justinu Bieberovi."

Část z toho je - bezpochyby - důsledkem mého poněkud oduševnělého pohledu. Ale z větší části je to tím, že se nám právě podařilo tyto počty vyložit velmi přímočarým způsobem. Vzhledem k tomu, že jsme zažívali rok, který se ukázal být nejteplejším rokem, jaký kdy Amerika zažila, čtenáři to museli pochopit. Než se dostaneme k oněm třem číslům, řekněme si něco k současnosti: Spálili jsme dost uhlí a plynu a ropy na zvýšení teploty na Zemi o 1 stupeň.

Co to způsobilo? Loni v září v jeden den vyšly noviny s titulkem: "Chybí polovina polární ledové čepice." Doslova. Tím myslím, pokud by dnes byl Neil Armstrong na Měsíci, podíval by se dolů a uviděl by v Arktidě poloviční plochu ledu. Vzali jsme jeden z největších fyzických ůtvarů na Zemi a zničili ho. Můžeme si tedy projít ona čísla? Jsou tři a jsou jednoduchá. První číslo je 2 stupně.

O tolik bude, jak řekl svět, bezpečné oteplení planety. Pokud jde o politiku, je to jediná věc, na které se shodli všichni. Někteří z vás si pomatují klimatický summit v Kodani. V závěrečné dobrovolné dvoustránkové dohodě, která tam byla podepsána, bylo jen jedno číslo. Pouze jediné číslo: 2 stupně. Každý signatář dohody se zavázal zajistit, že se neoteplí o více než 2 stupně.

EU, Japonsko, Rusko, Čína, země, které získávají peníze prodejem ropy, například Spojené arabské emiráty, ty nejkonzervativnější, nejvzdorovitější, nejneochotnější země na světě. Dokonce i Spojené státy. Jestli svět něčemu, co se změny klimatu týče, oficiálně věří, pak tomu, že 2 stupně jsou příliš mnoho. Druhým číslem, které vědci spočítali, je, kolik uhlíku můžeme vypustit do atmosféry a mít slušnou šanci udržet se pod dvěma stupni.

Říkají, že zhruba dalších 565 gigatun. Gigatuna je miliarda tun. To není ideální šance. Vězte, že je to menší šance než v ruské ruletě. Na první poslech to na tak malou šanci nevypadá - a je to hodně, 565 miliard tun CO2. Problém je, že nyní vypouštíme 30 miliard tun ročně a každý rok o 3% více. Spočtěte si to a máte zhruba 15 let, než překročíme tuto hranici. To je alarmující zpráva. Ale děsivé je to třetí číslo.

Třetí číslo bylo tím důležitým a novým. Přinesla skupina finančních analytiků z Velké Británie. Sedli si ke všem výročním zprávám a podáním burzovní komisi za účelem zjistit, kolik uhlíku fosilní průmysl celosvětově drží, kolik ho zbývá v zásobách, a došli k číslu, které činí 2795 gigatun. Pětkrát tolik, kolik ty nejkonzervativnější vlády na světě považují za bezpečné vypustit do atmosféry. Ta čísla k sobě nemají blízko.

Čímž chci říct, že je to pětkrát tolik. Jakmile znáte toto číslo, pochopíte podstatu tohoto problému. Fosilní průmysl dělá to, že nás uzavírá do budoucnosti, kterou nemůžeme přežít. Lidstvo v ní nebude schopné přečkat. A víme to proto, že právě koncem roku 2012 jsme to slyšeli současně ze tří různých konzervativních zdrojů: Světové banky, Mezinárdní energetické agentury a Price Waterhouse Cooper. To nejsou žádné spolky hipíků.

Všechny tři nám řekly, že kdybychom vytěžily tyto zásoby fosilních zdrojů, zamíříme k oteplení o 4-6 stupňů Celsia. Tato čísla ukazují, a chci, abyste tomu rozuměli naprosto jasně, že fosilní společnosti jsou škodlivé síly. Že jsou za hranicí zákona. Nejsou za hranicí zákonů toho kterého státu. Ty ostatně do značné míry samy píšou. Jednají nezákonně vzhledem k zákonům fyziky. Pokud uskuteční své obchodní záměry, planetu totálně přeplní.

Máme všechny inženýry a podnikatele, které potřebujeme. Věc, která nás drží zpátky ze všech nejvíce, je prostý fakt, že fosilní průmysl podvádí. Jako jediné odvětví má povolen vypouštět svůj odpad, aniž by za to platil. Znečišťovat bez placení by nemělo být dovoleno nikomu. Vy nesmíte, já nesmím. Nemůžeme odsud odejít a vyhodit smetí bez placení. Uděláte-li to, dostanete pokutu.

Provozujete-li malý podnik, nemůžete prostě vyhodit odpadky na ulici, Za jejich odvoz musíte zaplatit, jinak dostanete pokutu. Jakmile přijde na uhlík tak jediný, kdo může bezplatně znečišťovat, jsou megaznečišťovatelé: velké ropné a uhelné firmy. Dostanete-li pokutu 25 dolarů za odhození odpadku, zaplatíte o 25 dolarů více, než kolik kdy všichni ti průmysloví znečišťovatelé zaplatili za 150 let, co vytvářejí odpad z uhlíku.

Natolik je celá tato záležitost postavená na hlavu. Vždyť takto skoro chápeme civilizaci. Posbíráte po sobě, pokud ovšem nejste fosilní průmysl. To potom vypouštíte uhlík do atmosféry bez placení, což je výhoda fosilního průmyslu, která nám brání získávat obnovitelnou energii tempem, které je potřeba. Tuto externalitu bychom měli internalizovat. Jediný důvod, proč jsme to neudělali, je, že by to trochu poškodilo rekordní ziskovost fosilního průmyslu a ten proto bojoval na každé frontě, aby k tomu nedošlo.

Jsou to škodlivé společnosti. Kdysi dávno vykonávaly společensky užitečnou funkci. Dlouhou dobu byla fosilní paliva jako ropa a uhlí motorem Spojených států, poháněla vlaky, auta, dodávala energii průmyslu. V polovině 20. století jsme si uvědomili, že to má důsledky. Podívejme se nyní na odvětví, jakým je například uhelný průmysl. Právě jsme s Harvard Medical School vydali studii, která ukazuje, že pokud by toto odvětví skutečně platilo za to, co nám způsobuje, co platíme nepřímo za elektřinu z uhlí, uhlí by stálo něco mezi trojnásobkem a mnohem větším násobkem jeho současné ceny.

Uhlí by bylo neprodejné a uhelné firmy by se ocitly ve finančním i morálním bankrotu. Když provozovatelé pálí uhlí, je to ten nejlevnější zdroj paliva, ale oni neplatí plnou cenu. Externality, dodatečné náklady pro společnost, na lidském zdraví, na životním prostředí, nejsou zahrnuty do ceny provozu podniku. Subvencujeme fosilní průmysl. Platíme jim, aby pokračovali ve znečišťování, a to znamená ledascos: jsou to daňové úlevy, jsou to půjčky, je to skutečnost, že ozbrojené složky chrání jejich produktovody a obchodní trasy.

Pomáháte jim zůstat na špici a bráníte je před konkurencí jejich alternativ, např. obnovitelných zdrojů. Potřebujeme rovnou soutěž. Mohli bychom používat tyto veřejné prostředky, peníze daňových poplatníků, k uskutečnění přechodu na zelenou energii. Oni příležitostně předstírají, že ono světlo vidí. Před deseti lety BP (British Petroleum - britská ropa) oznámila, že její iniciály nyní znamenají Beyond Petroleum - za ropu - a že mají nové logo a dali solární panely na některé čerpací stanice a investovali malinko peněz, pakatel do výzkumu sluneční a větrné energie.

Dokonce i toto se ukázalo jako příliš, před třemi lety tyto divize prodali a prohlásili, že od teď se budou soustřeďovat jen na svůj hlavní byznys. Čímž se v podstatě ukázala být devastace Mexického zálivu. Proč jsou tak fixovaní na uhlovodíky? Protože tohle je to nejziskovější podnikání v dějinách lidstva. Pět největších ropných společností loni vydělalo 137 miliard dolarů. To je 375 milionů dolarů každý den. To... je hodně peněz.

Denně dostávají úlevy na federálních daních 6,6 milionů dolarů. Na lobbování v americkém Kongresu denně vydávají 440 000 dolarů. Rex Tillerson, ředitel Exxonu, vydělává 100 000 dolarů denně. Mimochodem jedno z mých oblíbených konverzačních témat je, že si klimatologové vymýšlejí svá zjištění, kvůli penězům z grantů, jasně. Jediný problém, který tyto společnosti nyní mají, je, že vědci pozorují v reálném čase, jak si odnášejí lup a že je stále obtížnější to popírat.

Ve skutečnosti fosilní společnosti začínají svým způsobem připouštět, co se děje. Loni v létě ředitel Exxonu pan Tillerson vůbec poprvé pronesl projev, ve kterém řekl: „Ano, je to pravda. Globální oteplování existuje." Zcela zřejmě to bude mít dopad, takže já nezpochybňuji, že rostoucí emise CO2 budou mít dopad. Budou mít oteplující účinek. Ale proto, že jediný způsob, jak to zastavit, by bylo zasáhnout ziskovost společnosti, okamžitě se snažil změnit téma.

Je to inženýrský problém a má inženýrská řešení. Skutečně? Jaký typ inženýrských řešení jste myslel? Změny vzorců počasí, které promění oblasti pěstování plodin, tomu se přizpůsobíme. Podívejte se, opravdu si při vší úctě myslím, že je to řeč šílence. Nemůžeme přece přemístit oblasti pěstování plodin. Oblasti pěstování plodin jsou to, co lidé ve Vermontu nazývají farmami. Na Zemi už máme farmy všude tam, kde je slušná půda.

Je pravda, že Exxon udělal vše pro to, aby roztála tundra, ale to neznamená, že můžeme jen tak přemístit Iowu někam sever a začít znovu. Není tam žádná úrodná půda. Pokud se fosilní společnosti chtějí změnit, jak poznáme, že to myslí vážně? Za prvé, musely by přestat lobbovat ve Washingtonu. Za druhé, musely by přestat hledat další uhlovodíky. První pravidlo děr je, že když jsi v díře, přestaň kopat.

A třetí věc, kterou by musely udělat, je začít s námi ostatními spolupracovat na vymyšlení plánu, podle kterého by se proměnily na energetické společnosti, ne společnosti fosilních paliv, a přijít spolu s námi na to, jak ponechat 80% svých rezerv pod zemí. Věc, která toto činí skutečně téměř patologickým, je fakt, že když už nyní máme téměř pětkrát tolik uhlíku, než kolik můžeme vůbec spálit, pak pouhý Exxon denně vykládá na průzkum dalších zdrojů uhlovodíků 100 milionů dolarů.

V tomto okamžiku vyškrabujeme dno barelu. Tím myslím, že těžíme ropné písky, děláme ropu z břidlic, provádíme hydraulické štěpení (frakování), odstraňujeme celé kopce, vrtáme v hlubokých mořích, rozebíráme planetu Zemi a hledáme poslední trošku plynu a ropy a uhlí. Zjistil jsem, že když jsem sklíčený, zdaleka nejlepším lékem je akce, a myslím si, že to platí pro většinu lidí. Se změnou klimatu je ten problém, že se každému z nás zdá být příliš velká na to se jí postavit.

A skutečně je. Naději budeme mít jen tehdy, budeme-li spolupracovat s ostatními, s tolika dalšími lidmi, kolik je jen možné. A to je důvod, proč věnuji svůj čas snaze budovat hnutí. Myslím, že to je jediná šance, kterou máme. Zapojit se může každý. Pořád je co dělat a je toho čím dál více. Právě tak vypadá hnutí. .org jsme rozjeli v roce 2008. A když říkám my, mám na mysli sebe a sedm studentů z Middlebury College.

Měli jsme velkou touhu zkusit se globálně zorganizovat, abychom vyřešili první opravdu globálního problému, jakému tato planeta kdy čelila. A rozletěli jsme se po zeměkouli a za další zhruba rok jsme našli lidi z celého světa, kteří s námi byli ochotni spolupracovat. Všechny jsme požádali, aby si vyhradili jeden den a to byl náš první velký den akcí na podzim roku 2009. Řekli jsme, připojíte se k nám všichni na jeden den?

Uděláte ten den něco, co vyzvedne ono nejdůležitější číslo, 350, a dostane ho do informačního veletoku světa? Následujících 48 hodin se obrázky jen valily, mnoho za minutu. Než to skončilo, odehrálo se 5200 demonstrací ve 181 zemích světa. CNN to pojmenovala jako den s nejrozsáhlejší politickou aktivitou v historii lidstva. Obyvatelé celého světa se ten dnes shromažďovali, aby podpořili řešení změny klimatu. Na místech po celé zeměkouli.

V Edinburghu se dnes sešly stovky ekologických demonstrantů. Od té doby jsme pokročili a udělali více takových velkých akčních dnů. Pracujeme ve všech zemích kromě Severní Korey. Máme za sebou přibližně 20 000 shromáždění. A šli jsme dál a udělali jsme přímější akce: vedeme boj proti ropovodu Keystone, zorganizovali jsme největší občanskou neposlušnost za posledních třicet let.

A nyní vedeme ostrou bitvu o to, zda má Obamova vláda vyslovit souhlas s velkým ropovovedem protínajícím USA. Dopravoval by ropné písky z kanadské Alberty dolů do Mexického zálivu. Druh ropy, který by ropovodem tekl, je mnohem toxičtější. Je to jedno z nejšpinavějších fosilních paliv vůbec. Tento ropovod se ukazuje jako velice kontroverzní. ... a federální vláda musí rozhodnout, jestli má ropovod Keystone XL dostat zelenou.

Ropné písky jsou destruktivní samy o sobě, ale jsou zároveň symbolem toho typu rozvoje, toho způsobu růstu naší ekonomiky, který prostě nemůže být udržitelný. Společnost jménem TransCanada právě teď žádá o výstavbu nového ropovodu, který by dopravil více ropy z Cushingu do nejmodernějších rafinerií na pobřeží Mexického zálivu, a já dnes nařizuji své vládě, aby žádost proplula byrokracií, odstranila byrokratické překážky a učinila z tohoto projektu prioritu.

Srpen byl počátkem občanského veta tomuto návrhu. Nevzdáme se, dokud nebude celá myšlenka ropovodu Keystone XL mrtvá a pohřbená. Ropné písky jsou zlomovým bodem naší závislosti na fosilních palivech. Základním faktem je, že dokud budou fosilní paliva nejlevnějším zdrojem energie, budou používána. Řešením je začít emise uhlíku zdaňovat. My, americký lid, bychom neměli být nuceni obětovat naši zem a vodu ve prospěch zisku společnosti TransCanada.

Právě teď zde stojíme, protože se nacházíme v pro nás historickém okamžiku jednadvacátého století. Prezidente Obamo, rozhodněte se správně! Nacházíme se v přelomovém bodu historie Ameriky. Pokud chcete riskovat zatčení, řaďte se na tomto chodníku. Když vidím projevy občanské neposlušnosti před Bílým domem, lidi, kteří říkají: Nedovolím, aby byl ropovod Keystone postaven; Nepřipustím, abychom byli odsouzeni k energetice založené na fosilních palivech.

Víte, ti lidé, kteří byli zatčeni před Bílým domem, to nebyli pouze tací, kteří by sami sebe označili za environmentalisty. Byli to sedláci a rančeři, byli to lidé patřící k domorodým společnostem, byli to ředitelé firem, byli to prarodiče a mámy a tátové. Skutečně začínáme pozorovat rozmach skupiny lidí, kteří bojují tento boj, ale musíme v tom jít ještě mnohem dál.

Byl jsem donucen dělat věci, o kterých jsem netušil, že je budu někdy dělat: postavit se na pódium před tisíc lidí, jít do vězení. Pravděpodobně nebudeme schopni je zastavit všechny, jeden ropovod, jeden důl za čas. Vězte, že budeme také muset jít do útoku. Myslíme si, že to, o co se fosilní průmysl stará, jsou peníze, takže po těch půjdeme. Chcete nám vzít naši planetu a naši budoucnost? Budeme se snažit vám vzít vaše peníze.

Budeme se snažit pošpinit vaši značku. Tento průmysl se chová tak bezohledně, že by ho společenost měla přestat přijímat, měl by přijít o svoji masku váženosti. Je potřeba, aby tito lidé byli považováni za ty, kdo jednají v rozporu se zákony fyziky. Musíme jim vzít část jejich moci a existuje mnoho způsobů, jakými to budeme dělat. Jedním nástrojem, první možností je tzv. divestice - čili opak investice.

Budeme prosit nebo žádat, aby instituce jako školy a církve prodaly své akcie těchto společností. Logika toho nemůže být prostší: Pokud je špatné ničit klima, tak je špatné mít zisk z tohoto ničení. Tato argumentace v historii Spojených států ohromným způsobem fungovala přesně jednou. V rasově smíšené čtvrti Athlone občas docházelo k násilným incidentům. Úřady reagovaly střelbou bez varování.

Organizovaní, hlasití a odhodlaní studenti naléhali na univerzity, aby se zbavily všech svých investic v JAR. To se stalo v rámci boje proti jihoafrickému apartheidu. Na 155 školách a univerzitách přesvědčili lidé správní rady, aby prodaly své cenné papíry. A když se Nelson Mandela dostal z vězení, jedna z jeho prvních cest byla do USA, ale nejel nejprve do Bílého domu, jel do Berkley, aby poděkoval studentům University of California, kteří si vynutili prodej cenných papírů poskvrněných apartheidem v hodnotě 3 miliard dolarů.

Co tedy požadujeme: Za prvé, žádné nové investice do fosilního průmyslu. Za druhé, pevný slib, že se během příštích pěti let stáhnou ze svých současných pozic. Není to nerozumné. Je to těžké, ale není to nerozumné. Povím vám jednu zprávu: První školou v naší zemi, která prodala všechny své akcie fosilních společností, byla škola v Maine, která se jmenuje Unity College a má nadaci s 13 milionovým jměním.

A nic z těchto 13 milionů dolarů v této chvíli není ve fosilních palivech. U divestice pro nás skutečně v jistém smyslu nebylo o čem přemýšlet. Když se podíváte na další instituce a jejich boj s tím, zda divestovat, nebo ne, scvrkává se to opravdu na jednu prostou věc: ochotu. Primátor Seattlu řekl: Strávil jsem odpoledne se svým radním pro finance a vymýšleli jsme, jak to udělat, abychom prostředky města dostali z fosilních společností.

Vítám vás všechny na dnešní večerní akci: Divestice z fosilních paliv, beseda se studenty ze škol Barnard, Columbia, New School, NYU a Hunter College. Studenti žádají divestici. Skutečnost, že máme více než 250 hnutí na různých kampusech po celé zemi, znamená, že jsme vážně zpochybnili onu masku společenské váženosti. Tito lidé chápou, stejně jako náboženské společnosti a města, které dělají totéž, Tito lidé chápou, co ta čísla znamenají.

Investovat nadále do něčeho, co slouží zničení civilizace, není pro tyto instituce v souladu se smyslem jejich existence. Žádáme vedení NYU, aby se univerzitní nadace zbavila aktiv ve fosilním průmyslu. Můžeme reinvestovat do vlastní zastaralé infrastruktury a zvýšit energetickou účinnost našich budov. Lidé se vždy snaží hledat zázračný všelék, přitom by měli hledat mnoho zázračných léků. Jak tato kampaň zapadá do širšího rámce této věci?

Toto je právě jeden ze způsobů, jak můžeme být aktivní. Toto je ten typ řešení, ve kterém by univerzita měla být vedoucí silou a měla by říkat, vezmeme prostředky, které jsou nastřádány v naší nadaci, které teď buď nedělají nic nebo škodí, a odebereme tyto prostředky původcům problému a dáme je na řešení problému. Jakmile víte, co je zlo - pokud jste ignorant, tak vám to bude putna - ale, jakmile víte, co je zlo, máte morální odpovědnost, přestat do toho vkládat svoji energii.

Podílíme se na ničení svého vlastního světa, dokonce i když nechceme, neboť fosilní průmysl je ve velmi mnoha aspektech tolik provázán s americkým životem. Spoléhají na naši spolupráci, aby mohli pokračovat v tom, co dělají. Ale co kdybychom řekli ne? Práce na divestici je toho součástí a to, co děláme, má ambici proměnit stovky, tisíce institucí v USA ve spojence namísto protivníků. Jako obyčejní lidé máme velikou moc.

Pokud jste členem církve, máte možnost spolu s dalšími členy své kongregace zajistit, aby vaše církev neinvestovala do fosilního průmyslu. Patříte-li jako student do školního kampusu, nemáte pouze možnost, ale máte, myslím, odpovědnost spolu se svými dalšími spolužáky zajistit, aby vaše vzdělávací instituce neinvestovala nadační prostředky do společností, které ničí vaši budoucnost a tuto planetu.

Musíme vyslat signál, velmi jasný signál, velkým ropným a energetickým firmám, že je povedeme k odpovědnosti a že jim vezmeme prostředky, pokud se samy nebudou chtít změnit. Na tom, o čem se tady bavíme, není nic, opravdu nic, radikálního. Vše, o co žádáme v souvislosti se změnou klimatu, je planeta, která bude fungovat způsobem, jakým fungovala posledních 10 000 let, planeta, která bude fungovat způsobem, jakým fungovala ta, na niž jsme se narodili.

To není radikální požadavek. To je, pokud se nad tím zamyslíte, konzervativní požadavek. Radikálové pracují pro ropné firmy. Jestliže se ráno budíte, abyste vydělali svých 100 000 dolarů denně, chcete změnit chemické složení atmosféry, pak se věnujete radikálnějšímu počínání než kdokoli kdy před vámi. A náš úkol je přijít na to, jak kontrolovat tento radikalismus, jak ho přivést do kolen, jak mu zabránit, aby rozdrtil všechno dobré na této planetě.

A nyní ta dobrá zpráva, jelikož jsem vám přinesl spoustu špatných zpráv, nyní také jedna dobrá: Je mnoho toho, co můžeme udělat. Dlouhodobé řešení změny klimatu je zcela jasné. Musíme udělat skok k obnovitelným energiím a musíme ho udělat rychle, což bude obtížné. Bude to ta nejtěžší věc, jakou jsme udělali od příprav na vybojování druhé světové války, ale v žádném případě to není nemožné.

Když se cítím trochu přemožen všemi těmi věcmi, jež musíme udělat, znovu si pročítám ekonomické dějiny druhé světové války. Víte, pro americký automobilový průmysl to byla záležitost pouze měsíců od výroby aut k tankům, letadlům a lodím. Předělat průmyslovou ekonomiku USA netrvalo desetiletí. Netrvalo to roky. Provedlo se to v řádu měsíců. A pokud bychom to mohli udělat dnes, tak jistě můžeme přebudovat světovou energetiku během následující dekády.

A bude to vyžadovat některá těžká rozhodnutí. Bude to vyžadovat opravdouvou změnu toho, jak získáváme energii a jak se přepravujeme. Ale dobrá zpráva je, že pro to máme řešení. Víte, způsoby existují. Víme, co musíme udělat pro svět, kde bychom nepálili takové množství fosilních paliv. Proč bychom stavěli ropovod dlouhý tisíc mil pro přepravu téměř milionu barelů ropy z uhlíkově nejnáročnějšího zdroje energie na Zemi, když je větrná energie mnohem levnější a mnohem čistší?

Proč bychom vrtali v Arktidě, když víme, že solární energie může pokrýt naše energetické potřeby v celé zemi? Proč bychom si hydraulickým štěpením (frakováním) ničili naši přírodu a krajinu a naše rozvodí, když víme, že vyšší energetická účinnost by ušetřila více energie, než můžeme z plynu získat? Domnívám se, že nyní přicházíme do bodu, kde extrémní zdroje energie jsou tak špatné, že tyto otázky a tyto výzvy budou stále jednodušší.

Celá naše ekonomika bude závislá na tom, jak odpovíme na tuto krizi. Konkurence bude mezi těmi zeměmi, které pokročí ve vývoji těchto technologií a které je budou prodávat ostatním, anebo těmi státy, které zůstanou pozadu a nechytí se této příležitosti. Nikdy nesmíme podceňovat náš důmysl a odhodlání. Jestliže lidé, kteří říkají, že v tom nemůžeme nic udělat, nevědí, kdo jsme, nevědí, co můžeme dělat, myslím, že to je okamžik, kdy bychom měli zasáhnout a říct - ok, jsme připraveni.

Ta řešení leží před námi a nikdo z nás, běžných občanů, zvolených politiků, náboženských vůdců, už nadále nemůže s čistým svědomím stát opodál. Všechny ty velké problémy, které máme, všechny je možné řešit mnohe lokálními způsoby a hledat tato řešení bude ve skutečnosti znamenat celou řadu různých benefitů, z pohledu životního prostředí, z pohledu ekonomiky i s ohledem na společenost.

Jsme v situaci, kdy do budoucna budeme mít ekologicky udržitelnou ekonomiku pro všechny, nebo nakonec nebudeme mít žádnou a pro nikoho. Chytré jednání je právě vsadit si na budoucnost a začít investovat do budoucnosti. Minulost má lobby, dobře placenou lobby, a ta pochází přímo z velkých ropných a uhelných firem. Budoucnost nemá lobby, až dosud. Musíme být sofistikovaní jako systém, který se snažíme změnit.

Legislativa, se kterou senátor Boxer a já přicházíme s podporou vedoucích environmentálních organizací skutečně odpovídá na tuto krizi. Hlavní důraz klademe na zdanění emisí uhlíku a metanu. Mnoho lidí pochybovalo, a možná stále pochybuje o tom, zda je tohoto úkolu náš politický systém schopen. V nejširším slova smyslu si nejsem jist, jestli můžeme tento boj vyhrát. Jsou vědci, kteří si myslí, že jsme s akcí čekali příliš dlouho.

Moc na druhé straně je jistě ohromná. Každý je čas od času odrazován. Jeden TV reportér, který si mne svým způsobem podával, řekl: Zdá se to nemožné. Stojíte proti nejbohatšímu průmyslu na světě. Připomíná to jeden z příběhů o Davidu a Goliášovi. Jakou máte šanci? A já jsem si řekl, ano, máte pravdu, je to strašné. Ale pak jsem se zamyslel, a protože jsme v kostele, víte, tohle se sem hodí, pomyslel jsem si, přece vím, jak ten příběh o Davidu a Goliášovi dopadne.

David zvítězí proti zlu, nebo ne? Já nevím, jestli nakonec zvítězíme, ale skutečně máme šanci. Víme, že občanská neposlušnost pomohla dosažení velkých věcí. Ženám pomohla zajistit volební právo. Pomohla ukončit segregaci. A proto víme, že, budeme-li nadále nerozhodní, budeme-li pokračovat v debatách a neuděláme-li nic, v otázce změny klimatu nezvítězíme. Máme ve svých rukou morální katastrofu.

Musíme to udělat, protože naše demokracie byla podkopána, naše zákony byly podkopány. Říkám, že je to trestné. Neříká se mi to lehce. Pokud nemáme východisko v naší demokracii, legálně nebo demokraticky, máme nejen právo, ale máme rovněž povinnost porušit zákon, abychom projevili nespokojenost. Umíme se dát dohromady jako národ. Tohle nemá co dělat s příslušností k republikánům čí demokratům, týká se to lidskosti.

Jsme propojeni se všemi ostatními a naše organizovanost se musí stát základem pro ještě větší boj. Jsme velmi rádi, že zde můžeme být, někteří z nás jsou obzvláště rádi, že zde můžou být, neboť jsme rádi, že jsme venku z vězení, kde jsme strávili většinu včerejšího dne, na této demonstraci kvůli ropovodu Keystone, a to je - samozřejmě - důvod, proč se Američané schází tento týden v tomto městě.

Tisíce lidí pochodovali kolem Bílého domu a naléhali na prezidenta Obamu, aby přijal silná opatření v boji se změnou klimatu. ... ve druhé vysoce sledované události pořádané tento týden skupinami, mezi nimiž jsou Sierra Club a 350.org. Jsem zde, protože mám povinnost vůči svým dětem, svým předkům, našim budoucím generacím. Pokud tento ropovod projde, bude to za cenu lidských životů.

Když udeří katastrofa, nebude znát rasu, barvu nebo přesvědčení. Baroni fosilních paliv, jejich právníci, jejich manipulátoři ztrácejí vládu nad duší naší země. Dokud bude jedna strana porážet druhou, Vytvořit čistou ekonomiku se nám nepodaří. Zvítězíme teprve tehdy, až se všichni spojíme v úsilí najít řešení, která budou funkční pro nás všechny. A dobrou zprávou je, že když se v této zemi nakonec rozhodneme, že začneme řešit morální otázky, které se týkají jádra toho, čím jsme, obvykle reagujeme - a když reagujeme, tak výbušně.

To je epický zápas tohoto století a my jsme odhodláni ho vést. Neuděláme-li to, nebudeme mít dvacáté druhé století. Kdykoli nějaká velká generace povstala, povstala na základě idealismu. Povstala na základě morální odvahy a to je to, co se děje dnes. Toto je poslední minuta poslední třetiny největší, nejdůležitější hry, kterou kdy lidstvo hrálo. Realita našeho hnutí je tato: pokud neuspějeme, následky budou hrozné.

Nikdo z vás nemůže být na důležitějším místě, než právě teď jste. Být součástí bitvy s nejhlubšími problémy, jakým jsme kdy čelili, velmi málo lidí na světě může někdy říct: "Činím tu nejdůležitější věc, kterou v tento okamžik mohu na celém světě činit," ale vy to říct můžete, protože vy jste v přední linii této nejvýznamnější bitvy. Myslím si, že můžeme tento boj vyhrát.

Domnívám se, že můžeme vyhrát, budeme-li jednat jako celek, jako společenství, nebudeme-li dělat nic, co by toto společenství poškozovalo, ale místo toho budovat a tmelit toto společenství dohromady způsobem, který mu umožní podniknout silnou akci. Konec tohoto příběhu známe. Pokud nepřepíšeme scénář, je zcela zřejmé, jak to s planetou, která se prostě nekontrolovaně přehřeje, dopadne. Toto je náš úkol: Přepsat tento příběh.

Vše, co jsem kdy chtěl, bylo vidět hnutí lidí, které zastaví změnu klimatu, a nyní ho vidím. Dnes na zdaleka, zdaleka, zdaleka největší klimatické demonstraci v historii USA, dnes vím, že budeme bojovat tuhle bitvu, nejpravdivější bitvu v celé historii lidstva, která právě začala a budeme ji bojovat společně.

Překlad: Jiří Došek, Artur Linhart, František Marčík korekce: Jiří Otáhal