Roboti nám berou práci, ale to je OK
Ahoj všem. Vítám vás. Jak se dnes máte? Dobře? Jo? Je krásně, ne? Dobrá, uvedu to na pravou míru. Budu mluvit o zaměstnáních. Poprosím vás o rychlý průzkum. Zvedněte ruku jestli buď sami pracujete nebo znáte někoho vám blízkého kdo pracuje v jakékoli z těchto oblastí: Co třeba řízení: kamiony, doručovací služby, autobusy, taxíky, cokoli. Zvedněte ruku. Co takhle správci domů? Úklid domu, pokladníci nebo... Nikdo? Nikdo nezná nikoho, kdo pracuje... Dobrá. Sekretářky, reality, účetnictví, maloobchod, výroba, novinařina... Dobrá, řekněme, že je to asi 70% z vás.
Dobře. Roboti vám ukradnou zaměstnání. Smích, výsměch, opovržení: Tak mě přijal establišment ekonomů před čtyřmi lety, když jsem poprvé začal přemýšlet o těchto věcech. Tehdy jsem pomáhal s rozjezdem organizace nazvané Hnutí Zeitgeist a přemýšleli jsme o způsobech jak vybudovat lepší společnost. Tou dobou nás nikdo nebral vážně, ale věci se změnily. Co se změnilo? No, směje se velmi málo lidí. V roce 2009 přišel Martin Ford s knihou "The Lights in the Tunnel" [Světla v tunelu] která líčí obrázek stále automatizovanější ekonomiky: Spoustu zaměstnání nahrazují stroje a vytváří se velmi málo nových zaměstnání. V roce 2011 přišli dva ekonomové z MIT s téměř stejnou tezí. Podívejme se na důkazy, které za tím stojí, co říkáte?
Kodak, kdysi nesporně gigant fotografického průmyslu měl 90% podílu na trhu v USA v roce 1976. V roce 1984 zaměstnávali 145 000 lidí. V roce 2012 když zbankrotoval, měl čistou hodnotu -1 miliardy dolarů Proč? Protože nepředpovídali význam exponenciálních trendů technologie. Na druhé straně firma digitální fotografie Instagram měla ve stejném roce 2012 13 zaměstnanců; a byla prodána Facebooku za 1 miliardu dolarů. Je to tak trochu ironie, protože Kodak byl průkopníkem digitální fotografie. Vlastně vynalezli první digitální fotoaparát v roce 1975 s 0,01 Mpix ale mysleli si, že je to hračka a nevěnovali tomu pozornost to se tedy děje s exponenciálami. Nevěnujeme jim pozornost.
Pojďme si zahrát jednoduchou hru, ať je to více interaktivní jako ve škole: 30 kroků. Představte si, že udělám 30 kroků lineárně: To je raz, dva, tři... kam dojdu, když se dostanu ke třicítce? Přibližně na konec pódia támhle. Co když udělám 30 kroků exponenciálně? 2-4-8-16... Kam se dostanu? Kam? Mimo? Dostanu se vlastně na měsíc. Není to mimochodem ve správném měřítku. Měsíc je mnohem dále a zpět a stále mám dost kroků, abych obešel Zemi 8 krát dokola. To znamená exponenciální.
Jak to vím? Položil jsem dotaz [webu] Wolphram Alpha. Foxconn je největším výrobcem elektronických součástek na světě. Vyrábějí skoro všechno, takže máte-li něco ve vašem notebooku nebo v kapse, co vydává zvuky a jasně bliká a teď to asi tweetuje, udělali to oni. Nejen Apple, dělají všechno. Je to nadnárodní korporace, která má cenu 100 miliard dolarů a zaměstnává 1,2 milionu lidí. Co dělají? Automatizují, samozřejmě. Chystají se uvést do provozu armádu 1 milionu robotů aby 'ořezali zvyšující se výdaje na pracovní sílu a zlepšili efektivitu'.
Canon dělá to samé a brzy bude plně automatizovaný. Mnoho dalších firem jde stejným směrem. Co když automatizuje Walmart? Největší nadnárodní korporace na světě, která zaměstnává 2,1 milionu lidí. Co když automatizují? No, nemohou, ne? Nemají k tomu technologii. S největší pravděpodobností mají. Amazon to ví velmi dobře. Tohle je graf spoluautora z MIT Andrewa McAfeeho. Vcelku se na analýze shodneme. Jak vidíte, zisky a investice korporací a nadnárodních korporací pořád rostou ale červená čára, což je poměr zaměstnanosti vůči počtu obyvatel stále klesá a oba se shodneme, že pokud jde o automatizaci ještě jsme nic neviděli.
Toto je autonomní Google auto. Futuristické auto, které se řídí samo bez lidského řidiče. Je mimochodem fakt super, jak to zní. Byl jsem uvnitř, tohle jsem já v NASA před pár měsíci a je to celkem pěkný kousek technologie. Mají všemožné senzory lasery, GPS a řídí se algoritmy strojového učení. Je bezpečnější, lepší než jakýkoli lidský řidič, neunaví se na silnici dodržuje každé pravidlo, nikdy nenabourá, nikdy žádné pravidlo neporuší. V podstatě jen funguje a je lepší než lidé.
Problémem je, že jen v USA pracuje 3,6 milionu lidí v řízení, tedy živí se řízením. To je 2,6% počtu obyvatel. V Rakousku a Evropě jsou čísla velmi podobná. Myslím si, že tato technologie může na tyto lidi dopadnout, nemyslíte? Účetnictví, maloobchod, výroba, překládání nikdo není v bezpečí. Novinařina, jak tomu říká Wall Street Journal "Software pojídá svět." Co děláme? Měli bychom zoufat? Co uvalit na technologii daně? Zavést více regulace? Možná udělat nějaké reformy ve vzdělání? V podstatě nacházet jakékoli chytré způsoby, abychom dali každému zatracenou práci! Tohle tito lidé navrhují. Jen o tom je jejich prezidentská kampaň a zní to dost rozumně.
Nakonec to slavně řekl Voltaire: "Práce nás zachraňuje před třemi velkými zly: nudou, neřestí a potřebou." Řekl to v roce 1759. Je to opravdu tak v dnešní společnosti? Myslím si, že nám možná chybí velká příležitost. Konfucius řekl: "Vyberte si práci, kterou milujete a už nikdy nebudete muset ani den pracovat." Brilantní, souhlasím. Problém: Sehnat práci, kterou milujete, taková, co je naplňující a která vám dnes umožňuje zachovat morální zásady nevím jak vy, ale je to celkem zatraceně těžké.
Podle studie Deloitte, která uvádí "Až 80% lidí nenávidí svou práci." 80%, to jsou 4 z 5ti lidí, kteří tráví většinu svého života děláním něčeho, z čeho zrovna nemají radost. V roce 2012, když máme před nosem takovouto technologii nepřijde vám to lidi trochu šílené? Trošku? Jsme svědky paradoxu práce. Protože pracujeme déle a tvrději v zaměstnáních, která nenávidíme abychom si kupovali věci, které nepotřebujeme abychom udělali dojem na lidi, které nemáme rádi. Geniální! [slabý potlesk]
Musíme přizpůsobit to, co nám ekonomika umožňuje udělat a smutnou skutečností je, že většina prací bohužel není ani naplňující ani nevytváří cokoli hodnotného pro společnost; a nemyslím si, že musím jmenovat o které práce se jedná. Myslím, že je znáte. Budou mimochodem brzy automatizovány a mám za to, že se toho ještě dožijeme. Takže jsme namydlení. Tady končím, sbohem. Ne, myslím si, že je tu světlo na konci tunelu, protože jsem se rok zabýval zkoumáním tohoto problému a myslím si, že jsem to možná rozlouskl. Možná jsem objevil, co je smyslem života. Teď vám to povím. Právě teď na TEDexu Vídeň. Chtěli byste to vědět?
Dobrá, tady to je: Smyslem života je aby vám roboti ukradli zaměstnání. Dobrá, teď vážně. Asi neznám svůj smysl natož váš nebo kohokoli jiného ale jsem si celkem jistý, co smyslem života není a smyslem života nemůže být pracovat, vyrábět a spotřebovávat více a více. Tady je radikální myšlenka. Cílem budoucnosti je plná nezaměstnanost, abychom si mohli hrát. Proto musíme zničit současný politický a ekonomický systém. Není to žádné světlé oznámení, vzhledem k tomu, že pochází od legendárního autora a futurologa Arthura C. Clarka.
Myslím si, že musíme skoncovat s naprosto rozsáhlou představou že každý si musí vydělat na živobytí. Dnes je faktem, že 1 člověk z 10 000 může vytvořit technologický průlom schopný podpořit všechny ostatní a tak mají dnešní mladí naprostou pravdu když si uvědomují tenhle nesmysl vydělat si na živobytí. Stále vynalézáme nová zaměstnání kvůli této falešné představě že každý musí být zaměstnán nějakou otročinou či něčím podobným protože podle Darwinsko-Malthusiánské teorie musejí ospravedlnit své vlastní právo existovat.
A tak máme inspektory inspektorů a lidí, kteří vyrábějí nástroje pro inspektory, kterými inspektoři přezkoumávají inspektory. Skutečnou náplní lidí by mělo být vrátit se zpět do školy a přemýšlet o čemkoli, o čem kdysi přemýšleli než někdo přišel a řekl jim, že si musejí vydělat na živobytí. Vím, co si myslíte. Jsou to naivní slova. Slova mladíka, nehledícího na spletité a komplexní uspořádání společnosti a ekonomický systém. Možná máte pravdu. Dobré je ale, že to nejsou má slova, ale geniálního futurologa Buckminstera Fullera z rozhovoru pro New York Magazine v roce 1970.
Dobrá, to je všechno moc hezké; ale podívej se, musíme se kouknout do tváře realitě, ok? Zítra musíme jít do práce. No, zítra je neděle, ale v pondělí musíme jít do práce koupit si něco k jídlu, zaplatit nájem, zaplatit účty. Podívej, nemůžeme všechno opustit. Tak jak teď vyřešíš ten problém? Jak jsem řekl, strávil jsem rešeršováním tohoto problému roky. Tady je krátká odpověď: Není žádná krátká odpověď. Proto jsem napsal knihu, abych to vysvětlil. Uplynulé roky jsem projel nějakých 20 zemí.
Byl jsem v NASA, studoval jsem na Singularity University a mluvil jsem s největšími mozky na této planetě abych se s tímto problémem vypořádal. Jak se ukazuje, potřebujeme plán, a ne jen ledajaký. Potřebujeme plán na mnoho let, který zahrnuje hodně lidí a každý má odlišný plán. Je to celkem složité. Mám jen chvilku a chlapci TEDu mi říkali, abych mluvil jednoduše; tak jsem nakreslil obrázek dvou možných budoucností. Nalevo máme exponenciální technologie a omezené zdroje. To je myslím si adekvátní předpoklad.
Přidáme k tomu potřebu růstu a práci za příjem To je základ každé dnešní společnosti. Pro mě se to za pár let rovná: masové nezaměstnanosti, překotné změně klimatu, vyčerpání zdrojů hladovění, celosvětovému násilí a občanským nepokojům. Nic zrovna krásného. Napravo máme stále exponenciální technologie a omezené zdroje. To opravdu nedokážeme změnit, pokud nevymažeme lidskou rasu nebo neporušíme zákony fyziky co ale můžeme změnit, je nás postoj, naše cíle a náš záměr. Otevřený kód, inovátorské kutilství, soběstačné komunity.
To myslím předefinuje myšlenku práce. Tím, že opustíme ideu nekonečného růstu a práci za příjem můžeme využít naši vynalézavost. Místo toho hledat chytré způsoby, jak každému dát novou práci (možná zbytečnou) můžeme využít stejnou vynalézavost, abychom pracovali méně, měli více volného času měli více naplňující život obnovili globální rovnováhu zdrojů a obecně měli odolnější systém. Ah ha! Vy jste, pane, techno-utopista! Věříte, že technologie všechno vyřeší! To mi říká kdekdo. Naopak! Věřím, že technologie je pouze pomocník našeho záměru.
Podívejte se zpět na obrázek. Přijmeme-li myšlenku že máme nekonečné potřeby, které vyžadují nekonečné množství práce a nekonečný růst, abychom je uspokojili (což je mimochodem nemožné) exponenciální technologie nám pomůže se k těmto strašným výsledkům dostat exponenciálně rychleji. Dobře, ale takhle jsme žili po tisíce let to se toho máme jen tak vzdát? Není to proti lidské přirozenosti? No po tisíce let jsme měli otroctví. Upustili jsme od něj. Věřím, že jsme na úsvitu nové civilizace ale můžeme se vyvinout pouze jako společnost, jsme-li připraveni přijmout že některých předpokladů, kterých si nejvíce ceníme se musíme zbavit a zanechat jich.
Technologie nikdy nebyla myšlena tak, aby zvýšila produktivitu a růst abychom jsme mohli kdekoli, kdykoli a s čímkoli pracovat déle. To je hotová šílenost. Technologie nám má zlepšit život. To není mimochodem nic nového. Lidé o tom mluví odjakživa. Aristoteles tohle přesně řekl před 2300 roky tak proč k tomu za 2300 let nedošlo? Věřím, že potřebujeme uspokojit tyto 3 podmínky abychom dosáhli masivní sociální změny: Potřebujeme vizi, zdroje a technologii k naplnění našich snů.
V minulosti jsme měli vizi a zdroje ale neměli jsme technologii. Teď máme ještě trochu zdrojů stále. Určitě máme technologii, ale ztratili jsme se. Věřím, že bojujeme prohranou bitvu. Nemůžeme proti přírodě a jejím omezeným zdrojům zvítězit. Závisíme na ní a určitě nemůžeme zvítězit proti robotům (umělé inteligenci) a jejich exponenciálně rostoucí inteligenci ale můžeme zvítězit s nimi. Dámy a pánové, bratři a sestry, souputníci a přátelé: Je před námi jako druhem mnoho výzev.
Mimo jiné překotná změna klimatu rostoucí nerovnost a masivní nezaměstnanost a já věřím, že můžeme všechny tyto výzvy i jiné vyřešit změníme-li naši vizi, naši perspektivu, naše zaměření (co směruje náš život). Napsal jsem knihu, která se nazývá "Robots Will Steal Your Job, ale to je OK" a může to být více než v pohodě. Může to být úchvatné. Věřím, že každá lidská bytost je nedocenitelné mistrovské dílo od jejího narození a my jako druh jsme nasměrováni k velkým věcem, větším, než teď vůbec dokážeme pochopit s našimi omezenými mozky.
Povinná práce kvůli přežití je překážkou která nám brání dosáhnout těchto cílů. Od doby jsem začal veřejně vystupovat po celém světě a s třemi dalšími osobami z NASA a Singularity University jsem založil korporaci, která doufám bude inspirovat lidi, aby takový svět se stal realitou aby naplnili svůj plný, kognitivní a intelektuální potenciál. Pak se podívám zpět na svou minulost a uvědomím si, že je mi 26 let téměř 27. Stárnu! Pak se podívám na budoucnost a vidím to a opravdu bych rád vytvořil budoucnost, na kterou mohu být hrdý budoucnost, ve které jednoho dne budou vyrůstat mé děti. Velice vám děkuji. [potlesk]
