O prádelnách a Magdalenkách
Do ruky se mi dostala knížka Nikdy o tom nemluv od Kathy O'Beirneové. Už dlouho mě při čtení neobcházelo tolik bezmoci a vzteku. Knížka je autobiografická a vypráví o autorčině brutálním otci, který ji jako malou holčičku skope na dvorku téměř do bezvědomí, nechává rodinu mrznout doma, protože je pro ně škoda dřeva na topení a dělá jim další a další hrůzy. V největší ''oblibě'' má malou Kathy, která je prý dítě ďáblovo a tak ji mučí ze všech nejvíc.

Kathy je samozřejmě fixovaná na maminku a tomu se otec rozhodne zabránit. Když je Kathy devět let, odešlě ji do církevní školy. Jeptišky děvčata používají jako levnou pracovní sílu aniž by jim daly pořádně jíst a mlátí je hlava nehlava. Všem je do hlavy vštěpováno, že o ně rodina nestojí. Při nedělních úklidech v kostelech jsou dívky pravidelně zneužívány knězem a když se Kathy i přes varování rozhodně říct o tom jeptiškám, je okamžitě druhý den odeslána do psychiatrické léčebny.

V léčebnách se na takových ''pacientech'' se testují léky. Kathy je několik týdnů víceméně v bezvědomí, protože jí pravidelně píchají ''oblbováky''. Jenže ani tím se jim nepodaří Kathy zlomit a tak nastupuje ''léčba'' elektrošoky. I tady je Kathy zneužívána a to ošetřovateli. V cca 16 letech je přesunuta do Prádelny Máří Magdaleny. Tady jsou umístěny téměř všechny dívky z církevních škol, kde se na tohle zařízení připravovaly. Jsou tu třeba i dívky, které otěhotněly příliš brzy, byly z chudé rodiny, osiřely nebo byly znásilněny.

V Prádelnách je opět krutý režim. Práce od rána do večera za trochu jídla a všudypřítomný strach z týrání. I těmto zařízením velí církev. Zde uvězněné ženy perou prádlo pro všechny větší instituce v Irsku (nemocnice, léčebny ...). Díky bělidlům a jiným chemikáliím má mnoho z nich podlomené zdraví. Navíc i tady jsou všechny vystavené zneužívání. Neděle jsou dny, kdy si mohou návštěvníci přijít vybrat ženu nebo dívku, kterou se ''půjčí''.

Díky takové návštěvě Kathy otěhotní. Narodí se jí holčička, ale není úplně zdravá. Kathy touží po tom, aby se i s dítětem mohla vrátit domů, ale otec ji opět vyhodí a ona se vrací do prádelny. Po několika letech její dcera umírá. Kathy stále pracuje v prádelně, ale několikrát se jí podaří uprchnout, je však policií vždy vrácena do prádelen. Jednoho dne se jí však podaří utéct a vyvlíct se z toho děsivého kolotoče.

Magdalenské domy byly založeny v Irsku v 19.století. Ve 20. století je začala spravovat církev. Pod vedením Sester tu ženy pracovaly 8-10 hodin denně 7 dní v týdnu zcela zadarmo. Když dívky přijely, sebrali jim osobní věci a oblečení, oholili jim hlavy a jejich pravé jméno bylo změněno na jméno některého z katolických svatých. Byly drženy bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem a svými blízkými.

Děti, které se v těchto zařízeních narodily zdravé, byly prodány do Ameriky a jejich matky musely pod tlakem podepsat, že si na ně nikdy nebudou dělat nárok. Hladovění a týrání vedlo k nepokojům v Magdalenských domech a v 70. letech jich byla většina uzavřena. Poslední prádelna byla zavřena až roku 1996!!

V Prádelnách Máří Magdaleny žilo a zemřelo asi 30 000 žen. Byly pohřbívány do jednoho společného hrobu bez jakékoliv možnosti identifikace.