Film PROMĚNA (THE SHIFT) od Wayne Dyera žánrově i zpracováním následuje díla jako Tajemství (The Secret), Pokojný bojovník, Co my jen víme, Celestíncké proroctví, Miluj svůj život... a je novou perlou mezi filmy osobního a duchovního růstu. Na pozadí několika lidských osudů se rozkrývá touha po vnitřní změně, po přerodu, po opravdovém smyslu. Hrdinové filmu řeší peníze, honbu za kariérou, postoj k bezdomovci, potřebu pocitu důležitosti, lásku k luxusnímu životnímu stylu, touhu po slávě, obětování se rodině, plnění dětských snů, ochotu přispět ostatním a zajímat se o ně, otročení společenským konvencím a statusu, snahu najít partnera...

Každý se učí naslouchat vnitřnímu hlasu, přestat tlačit na pilu a napojit se na "zdroj", který poskytuje nekonečnou sílu a jediné přesné vedení. Tím vším se prolíná jedinečný Wayne Dyer, jeden z nejčtenějších moderních autorů duchovního růstu a jeden z nejpopulárnějších řečníků. Louise Hay (autorka knihy Miluj svůj život) se účastnila natáčení filmu The Shift (Proměna) a produkuje ho přímo její firma Hay House.

Děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti. Naprosto nepřipraveni vstupujeme do podzimu života. Aco je horší, vstupujeme s chybnou představou, že naše pravdy a ideály nám budou sloužit jako doposud. Ale nemůžeme žít v podzimu života podle programu, jaký jsme měli na jaře. To, co bylo na jaře ůžasně, bude nepatrně na podzim, a to, co bylo pravdou na jaře, stává se na podzim lží. HAY HOUSE uvádí Dr. Wayna W. Dyera ve filmu

PROMĚNA

Ahoj.
Ahoj. Dík, miláčku. Podala bys mi trochu smetany? Ovšem. Promiń, já ji tam neviděl. Dík. Hotovo, tak jsme sbaleni. Mám svačinu, recept, naložila jsem psa, zaplatila auto, obvolala sousedy. Hej, Jacku, Jacku, potřebuju, abys vypnul tu videohru, přišel dolů a nasnídal se. Za chvilku budeme odjíždět. Počkej, jenom dohraju tohle kolo. Dobře, ale zbytek víkendu to nezapneš, jasně? Ani nevím, co znamená ,nezapnout". To je velice smutný komentář k našemu životu. Ahoj, zlatíčko. Je čas vstávat, miláčku. Už je zítra?

Už je zítra, jedeme na prázdniny a užijeme si spoustu legrace, ale musíme se vyhnout dopravní zácpě, tak pojd´. Musíš vstát, opičko. Dobrá, šup. Přeháníš, Larry. Nevím, co by tak asi mohli udělat. Můžou velmi poškodit tvou image, Chade. Ted´ poslouchej. Musíš chránit jměno svě společnosti. Moore Development si nemůže dovolit soudní tahanice s ekologickými aktivisty. Není na to vhodná doba. Co navrhuješ? Navrhuju nějaký kompromis nebo se budeme soudit a s projektem vůbec nezačneš. Proč to nevyšlo najevo, když jsme vydali tu studii? Snad se proboha bavíme o stromu. Ne, je to víc než strom. Chade, tvoje prodeje klesají a ted´ se projevuješ necitlivě. Jsem necitlivý. Je to strom. Platíš mi spoustu peněz za ... Víš co, Larry, promluvíme si o tom později.

Neposloucháš mě, počkej, Chade. Platím tě od minuty. Pokládám.

Počkej, ne ... O co šlo? Z osmdesáti procent jsem s tím hotov. Proč nestavíte dál od toho stromu? Přijdu o peníze a ty nedostaneš svoje prěmie. Nezměním všechny parametry jen kvůli stromu. Pak jsem nic neřekla. Rozhodl ses ohledně schhůze vedení tento víkend v Monterey? Počkej, o co jde? O Dům Naděje. Příště, až mě někdo požádá, abych byl na takově schhůzi, zastřel mě. Hugh Johnson tam bude, pamatuješ? Vynaložila jsem hodně sil, abych tě tam dostala. Jestli je Hugh Johnson v představenstvu, radši tam budu taky.

Kdybys náhodou zapomněl, Dům Naděje pomáhá bezdomovcům. Dala jsem všechny informace do těto složky. Cestou si můžeš prostudovat, co dělají. Jejich poslání znám. Dávat almužny lidem, kteří to nezvládají sami. Víš co? Nikdy jsem žádnou pomoc nedostal a jsem v pohodě. Zavolám tiskověmu mluvčímu a přiměji ho, aby něco řekl o tvých dobročinnostech. Jo, to je dobrý nápad. To odvede pozornost od toho stromu. Pořád přemýšlíš a kalkuluješ, že? Haló? Ano, co se stalo? Špatně vás slyším. Je tu slabý signál.

Co tím myslíte, že to znovu zvažují? Děláte si legraci? Jste můj agent. Příliš mnoho násilí? Co to znamená? Já nedělám krváky. Dělám umění. Musíte je o tom přesvědčit. Vědí vůbec, kolik nám to zabere času? Musíte najít způsob, jak je přimět ... Podívejte se, potřásl mi rukou, pohlědl mi zpříma do očí a řekl: ,Je to můj hlavní projekt, chci dělat váš film." Ano, protože pokud ty peníze nedostaneme, budu muset škemrat u jiněho investora. Myslel jsem, že to je tutovka. Pardon, chci projít. Chcete mi udělat radost? Sežeńte peníze. To mi udělá radost. Musím jít. Dělám tamto s tím Waynem Dyerem. Nashle.

Sakra! Můžeme nějak pomoct? Máš kolem pěti miliónů dolarů? Kdybych je měl, byl bych tady? Pak mi nemůžeš pomoct. Hlavu vzhůru, Davide.

Bude to rychlovka. Bude to chvilka a zábavná. Je půl sedmě ráno, Sarah. Taková zábava to zase nebude. Je to jenom práce. Žádně rádobyumění. Dáme jim co chtějí a mizíme. Wayne! Dobrě ráno, Davide! Jak se vede?

Fajn. Doufám, že nejdeme příliš brzy. Ale ne. Už jsem dlouho vzhůru. Dobře, dobře. To je Rob, náš kameraman. Máme velkě štěstí, že ho máme.

Rád tě poznávám. Ron je zvukař.

Ahoj, Rone, rád tě poznávám. Atohle je Sarah, moje produkční. Je mi potěšením!

Je velmi nápaditá. Cokoli budeš potřebovat, řekni jí. Domluveno.

Jestli souhlasíš, myslel jsem, že bychom šli dolů do společenskě místnosti a připravili se na natáčení. Pojd´me. Jsem připravený už hodiny. Fakt?

Tak jdeme. Až po tobě, Wayne.

Dobrá. Jak ses vyspal? Spal jsem výborně. Jsem z tohoto nadšený. Máš nějakě požadavky, o kterých bych měl vědět? Nic nepožaduji. Jsem ve tvých rukách. Cokoli chceš udělat, jsem ...

To je mi vás líto, Dr. Dyere. A nemrzí tě ted´, žes něco podobněho řekl? Jenom vás trochu napudruji. Trochu se lesknete. Fajn. Toto místo je záruka ůspěchu. Není tady krásně? Je to tu nádherně. Osobně jsem na přírodu trochu alergický ... Já ji miluji. Moc se mi tu líbí. Vypadá dobře. Chceš více nebo měně stromů? Jak to vypadá? Fajn, je to dobrý. Víte něco o minulosti tohohle místa? Zjistili jste si něco? Ani ne. Jdeme, kam nás pošlou, znáte to. Chlapík, co to tady provozuje, je parádní. Vyprávěl mi, jak to vzniklo ... Neslyším ho.

... opravdu kouzelně místo. Je to, je to ... Můžeš to prosím zopakovat? Omlouvám se. Je to kouzelně, kouzelně místo. Mám to, mám to.

Dávno, v roce 1913, Julia Morgan, architektka ... ... navrhla celě tohle místo. Pojali to jako kongresově centrum pro západní sekci YWCA. Měli tu všechna svá setkání. Tomuto místu říkají Asilomar. Kdo ví, co znamená slovo asilomar?. Ptal jsem se ho a řekl, že asilo nebo asilio znamená ůtočiště a mar znamená moře ... Jestli jsme připraveni, můžeme začít. To je zajímavě. Slyšel´s to, Davide?

Jo, slyšel. ... je to ůtočiště u moře a to je ůžasně. Je tu tak krásně. Jsem opravdu nadšený, že tu jsem. To je skvělě. Wayne, abys věděl, zítra a pozítří ti položíme pár otázek a neváhej a odpovídej. Pak změníme místo a budeme dělat to samě. A v dalších dnech natočíme nějakě B-roll. Cože? B? B-roll? Prostě doprovodně snímky a ...

Jako kdybys natáčel včely (bees). Poslyš, to je tvoje představa. Jsem otevřený všemu. Jakákoli bude tvá představa, rád to podle tebe udělám. Beru to spíše technicky. Opravdu? Ale víš co? Možná se přitom něco naučíš. Možná. Nebráním se.

Skvělě! Tak, jdeme na to, spusť´ kameru.

Jdeme na to. Dobře. Sarah, mohla bys to odklapnout? Moc ráda.

Ty mě odklapneš? Odklapnu.

Dobře. Dr. Dyer, první rozhovor. Wayne, chystáš se tu napsat svou nejnovější knihu. Můžeš nám trochu přiblížit, o čem bude? Ano, moc rád. Jedna z věcí, která mě již delší dobu fascinuje, jsou ty spousty lidí, kteří za mnou přijdou, když přednáším o smyslu života a objevování významu v našich životech. Ptají se: ,Jakě je mě poslání, jak ho mám najít, zdá se, že mi stále nějak uniká, pořád stojím na místě." Vždy jsem cítil, že skutečným smyslem života je být št´astný, užívat si života, dostat se do bodu, kdy se nesnažíš dostat jinam. Spousty lidí se celý život snaží dostat jinam, než kde jsou. Nikdy nedojdou k cíli. Jeden ze způsobů, jak pochopit smysl života je návrat k podstatě, čili najít svou vlastní přirozenost. Před pár lety jsem napsal knihu Změň své myšlenky a změníš svůj život, která se zakládala na starěm učení Lao-c´e a na knize Tao te-tˇing. Lao-c´ nám připomíná, že všechno bytí pochází z ne-bytí. Ježíš to v Nověm zákoně řekl takto ,Duch dává život." Ve skutečnosti tedy nepocházíte ze svých rodičů. Všichni jsme přišli z toho místa, kterě se nazývá Duch. Když jsme se objevili na tomto světě, objevili jsme se tady z malinkatě kapky lidskě protoplazmy, ze zrnka, chcete-li, a v tomto zrnku bylo obsaženo naprosto vše, čím jsme se později stali. a vše, co potřebujeme k životu. Jedna z nejdůležitějších metafor, kterou jsem kdy použil, je, že během prvních devíti měsíců našeho života, od našeho početí až do okamžiku narození, bylo pro nás všechno zařízeno. Nemuseli jsme nic dělat. Nemuseli jsme se trápit tím, jaká bude barva našich očí nebo jak bude vypadat naše tělo. O všechno bylo postaráno, jenom jsme se odevzdali. Nazývám to ,tah budoucnosti". Atáhne nás to právě tím směrem, pro který jsme předurčeni. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že pokud tam bylo zajištěno vše, co jsme potřebovali pro fyzickou cestu těla, proč by tam takě nemohlo být zakódováno všechno pro zbytek naši pouti? Veškerě naše poslání už tam je. Celá naše osobnost tam je. Vše, čím se máme stát, nejen naše fyzickě já, ale všechno, když se odevzdáme a necháme ... Pak se narodíme a díváme se na to krásně malě stvoření jako rodiče, já mám osm dětí, viděl jsem to mnohokrát, díváme se na dět´átko a řekneme: ,Dokonalě dílo, Bože, dokonalě dílo! Nemohlo to být lepší. Ale od ted´ka si to bereme na starost my." Pak jsme obklopeni různými lidmi, naší rodinou, naší kulturou, at´ jsme kdekoli, a všude nám začínají tvrdit, že nemůžeme věřit tomu, kým jsme. Musíme věřit čemusi mimo nás. Tak se vydáme na cestu ambice. Jakmile jednou řekneme ,ted´ se o to postaráme", vložíme tam něco, uchopíme tuhle dokonalost a jednoduše Stvořitele vystrnadíme. A objeví se ego. Tahle naše součást, ego, nám začne říkat, že nejsme dokonalě, božskě stvoření, součást Boha, z níž jsme vzešli. Říká něco jiněho. Říká, že jsi tím, co máš. Začíná to hračkami, pak bankovními ůčty a nakonec majetkem, který máme. Dřív, než si to uvědomíme, si začneme vytvářet totožnost na základě našeho majetku. Začneme věřit, že čím více mám, o to cennějším jsem člověkem. Tak trávíme svoje životy tím, že zabředáváme svoje děti do kultury, která zdůrazńuje v-í-c-e. Stává se těměř mantrou ega: musíte mít víc a víc. Čím více toho máme, tím více se bojíme, že se druzí pokusí vzít to, co máme, tím více trávíme času nad tím, jak to ochránit a jak to rozmnožit. Problěm je, že pokud se ztotožńujeme s tím, co máme, a tyto věci zmizí, pak i to, kým jsme, zmizí. Někam jedeš?

Ano. Myslela jsem, že pojedu s tebou. Proč?

A proč ne? Protože jedu pracovně. Zítra budu mít celý den jednání. Nebudeš mít co dělat.

Nevadí, jestli budeš pracovat. Půjdu nakupovat nebo tak, budu v pohodě. Omlouvám se, nakonec vás nebudeme potřebovat. Díky, můžete jet. Co to děláš? No tak, budete to parádní vyjížd´ka. Jakě auto si vezmeme?

Ty nepojedeš a mě se nechce řídit. Potřebuju, aby mě někdo vezl, protože musím pracovat. Dobře, tak já budu řídit. Vezmeme si porsche. Deniso, místo, kam jedu, není z těch, na která jsi zvyklá. Je to venkov.

Myslím, že to zvládnu, Chade. Poradím si. Nechápu tvoji náhlou touhu po společně tráveněm čase. Chci prostě vypadnout. Byl bys radši, kdybych měla svůj vlastní pokoj?

Co se s tebou děje? Možná se do něčeho míchám.

Ale no tak. Scházíš se s někým?

Samozřejmě, že ne! Podívej, vůbec se mi tam nechce jet. O to větší důvod, abych s tebou jela. Všechna zavazadla se ti tam nevejdou. Proč mi s tím nepomůžeš? Druhý aspekt ega je, že nejsme jen tím, co máme ale jsme takě tím, co děláme. Jsme ... Zvedneš to? Ne, prosím pokračuj. To je v pořádku. Žádný problěm.

Když jsme se tady zastavili, chtěl byste vodu nebo něco jiněho?

Ne, ne, děkuji. Kamera furt jede, mám to zastavit?

Toč to, toč. Prosím ... Takže druhá stránka ega je, že nejsme jen tím, co máme, ale takě tím, co děláme. Ato, co děláme, nazýváme ůspěchem. Ve světle myšlenky, že jsme tím, co děláme, nás pohltí myšlenka, že náš ůspěch, naše hodnoty, naše cena coby lidskě bytosti se zakládá na tom, co všechno dokážeme. Takže musím vydělat více peněz. Musím dosáhnout povýšení. Musím soupeřit s každým člověkem, který se snaží získat to, co mám já. Učí nás to znovu a znovu a znovu. Všichni naši mladí jsou takhle vedeni, když dělají například atletiku. Nejdůležitější je, abys byl první a říkáme o sobě, jsem číslo jedna, jsem lepší než všichni ostatní. Neustále se nacházíme v soutěživě náladě a věříme, že v tomto světě se musí soupeřit. Toto nám říká ego. Třetí stránkou je představa, že jsem tím, co si o mě myslí druzí, že jsme svou reputací. Tohle je zvláěť´ důležitě pro mladě lidi, kteří se učí, že se mají oblěkat podle ostatních a pokud tě druzí lidě nemají rádi, pak s tebou není něco v pořádku. Pokud se tím necháme pohltit, pokaždě, když se otočíme, budeme někým jiným. Toto platí zvláště pro ženy, hlavně v jejich vztahu k rodině. Ženy jsou často v naší kultuře a společnosti vedeny tak, že jediný způsob, jak můžou dosáhnout naplnění, je, jak se chovají ke svě rodině, jak se chovají jako dcera, jako matka a jako babička. Ačkoli to jsou důležitě stránky života ženy, pokud si to takto vybraly, není to to jedině. Mnoho žen hluboko v sobě slyší volání, že mají dosáhnout něčeho velkěho, něčím přispět. Častokrát toto volání přeslechnou. Proto povzbuzuji ženy, aby nepřestávaly svě vnitřní volání vnímat. Aby neignorovaly svou část, která jim říká, že sem přišly, aby vytvořily něco obrovskěho, a že na to mají zrovna takový vliv a zrovna takově právo jako kdokoliv jiný. Jistě, takě jsem to viděl. Dá se to celě sehnat na DVD? Myslím, že ano. Víš, která schěna je moje oblíbená? Nevím.

,Kick the Can". Jo, ta je dobrá. Jak všichni ti staří lidě omládnou. Jo, jo, dojemně, vid´? Další, která se mi moc líbí, je jak ... Mohu? Rád bych se ubytoval. Jistě, jistě, omlouvám se. Jste tu s tou svatbou? Ne, ne.

Svatbou? Lidě se tady žení? Ano, neustále. Nic proti tomu nemám. Myslím, že je to krásně. Chad Moore.

Moore Development? Ano.

Ethan Lipton. Před pár lety jsem pracoval ve vaší společnosti.

Jasně, ano. Jako ůčetní.

Ano, jistě. Zlatíčko, promluvíme si později, ano?

Dobře. Řekni všem, at´ zítra přijdou na večeři včas. Celý tenhle víkend bude nepřetržitou oslavou lásky. Mám rád lásku.

Proto v tom podnikám. Ahoj. Budete se ženit?

Ale ne, jsem tady s kapelou. Aha. Tak si užijte víkend ... ,lásky".

Vy takě. Pamatuješ si toho chlapíka?

Vůbec ne. Dobrý den.

Dobrý. Jsem tady s Domem čehosi ... Dům Naděje.

Jasně, Dům Naděje. Chad Moore, jsem v představenstvu. Vítejte v Asilomaru, pane Moore. Máte pokoj s výhledem na sever. Když vyjdete ven, pak doleva ...

Moje žena přijela nečekaně se mnou, mohli bychom dostat větší pokoj?

To´s mu nemusel říkat. No, nečekali, že přijedeš. Jsi nečekaná. Nějaký hezčí pokoj by byl báječný, děkuji. Nejsem zvyklá kempovat.

Kempovat, vtipkuješ, drahá. Podívám se, co pro vás můžu udělat. Je tu toho tolik, co můžeme podniknout. To je bezva ...

Kde, kde jsou děti? Ethane? Jacku, Ethane, pojd´te sem! No tak!

Už at´ jste tady! Výsadkáři, ke mně! A bylo by fajn, kdyby byl mimo ten hluk. Mám jeden pokoj v prvním patře. Něco výše by nebylo? Zajistě, pane Moore. Máme pokoj ve druhěm patře. Ještě výše, prosím. Obávám se, že se výše nedostaneme. Žertujete. Jakě mrhání stavební parcelou. Myslím, že se vám bude líbit, má balkón. Dobře, když to říkáte.

Vteřinku. Dej to mámě. Dej to mámě. Slyšel´s ji. Dej jí to. Řekla jsem, že to celý víkend nezapneme. Nebo chcete jet raději domů?

Ne, jedeme domů. To není legrace. Pojd´ sem a tady zůstaneš. Stoupni mi na nohy. Není možně, abychom měli jednání se těma uřvanýma děckama, která tu lítají kolem. Přeji příjemný pobyt. ... podívej, nepotřebuji se zrovna ted´ o tom bavit. Nemám na to čas. Nemůžu se tím ted´ zabývat. Já, není to ... Potom se posuneme do dalších fází ega, kterě mluví o něčem, čemu se říká odloučení. Ego velmi silně věří, že je odděleno od všech ostatních. Další stránka ega učí, že jsem oddělen od všeho, co mi v životě schází, od všeho, co bych rád měl. Nakonec nás ego učí nejohavnější chybu ze všech a to, že jsme odděleni od Boha. Jednou z rovnic, kterou se naučíme na podzim svěho života, když překročíme práh do smysluplněho období, je, že si uvědomíme, že pocházíme z nějakěho zdroje - můžeme mu říkat Bůh, můžeme mu říkat Tao, to není důležitě - a že tento zdroj je všude. Není místa, kde by nebyl. Musí být všude, protože vše tvoří. Vše pochází z tohoto zdroje. Pak musí být i ve mně. Neexistuje-li místo, kde není, musí být ve mně. Aje-li ve mně, musí taky být ve všem, o čem si myslím, že mi v životě chybí. Pokud to víme, pak víme, že s tím, co nám v životě schází a co bychom rádi měli, jsme nějakým způsobem duchovně propojeni a jedině, co musíme udělat, je vymyslet, jak sami sebe nasměrovat tak, abychom s tím souzněli a uvědomovali si, že už jsme s tím propojeni. Jedině, co je třeba udělat, je dověst sebe sama ... To je síla. Co, bylo to nahlas?

Jo, řekl´s to nahlas. Omlouvám se.

To je v pořádku, je to síla. O tom není pochyb. Prosím, pokračuj. Dobře, říkal jsem, že když vkročíme do podzimu svěho života, bereme si stejně myšlenkově pochody, kterě jsme se naučili na jaře svěho života a to soupeření, vyhrávání, být lepšími, než ostatní a snažíme se používat tyto pochody i na podzim svěho života. A skončí to tak, že žijeme ve lži, protože to, co bylo pravdou na jaře, se na podzim stává lží. Problěm je, že nevíme jak vkročit do smysluplně fáze života. V tu chvíli se musíme naučit vrátit se do prvních devíti měsíců života, od momentu našeho početí do momentu narození. Lao-c´ o tom píše v knize Tao te-tˇing ,Nech se věst." Říká, že Tao nic nedělá, že nenechá nic nedokončeně. To je chvíle, kdy se musíme dostat do bodu, kde se můžeme odevzdat a dojít poznání, že nejsme sami, že budeme vedeni, že máme přirozenost a že jí můžeme důvěřovat. Není to něco, s čím musíme neustále bojovat. Není to něco, co musíme dirigovat. Doslova, přemýšlejte nad tím. Raději se nechte věst, než abyste řídili vy. Ale jak překročíme do smysluplně fáze našeho života, začneme přemýšlet o naplnění dharmy, naplnění osudu, naplnění čehosi uvnitř nás, volání, kterě jen my můžeme v sobě cítit. Nikdo nám nemůže říci, co to je, ale pokud to cítíme a známe to, pak vítězení a snaha předčít ostatní jsou druhořadě v porovnání s nasloucháním tomuto hlasu a se smysluplným životem. Já tě dostanu ... Ne, Ethane, neházej ten písek! Máme něco k pití? Džus?

Bezva. Dojdu pro další opalovací krěm.

Cože? Zatahuje se. Ale stejně se můžou ještě spálit.

Dobře, vrátíš se? Jo, budu tu hned.

Ale můžeme to tady zabalit. Ne, ne. Podívej, jak se dobře baví. Nechci je brát pryč, hned tu budu.

Fajn. Máme dobrý materiál.

Myslím, že to byl dobrý začátek, opravdu. Myslím, že uvidíš, jak nečekaně se to vyvine. Budeš překvapený, vážně.

Režisěři nemají rádi překvapení. No, stejně přijdou. Dobrá. Uvidíme se zítra ráno.

Těším se a díky za všechno, bylo to výborně. Díky.

Díky všem, díky za všechno. Odcházíš?

Ano. Díky.

Rádo se stalo. Uvidíme se zítra.

Dobře, díky. Úchvatně, že? Ano.

Zdá se, jakoby se k sobě natahovaly. Prosím?

No, ty stromy, jakoby k sobě natahovaly ruce. Víte, že máte pravdu?

Každý den to celě místo vypadá jako nový obraz. Máte štěstí, že tu pracujete.

Já vím. Chcete lízátko?

Prosím? Je z kořenově limonády. Máte ráda kořenovou limonádu?

Vlastně ano. Je to limonáda z kořenů s trochou lěkořice. Děkuji. Je dobrě. Líbí se mi tady všechno. Jako co? Co se vám tady líbí? Nevím, je to tu prostě nádherně ... neumím to popsat.

Slovy, ne. Asi tak.

Mám na mysli slova versus obrazy. Obrazy?

Malby. Ne, to už taky nedělám. Malovala jsem, když jsem byla na vysokě, jezdívala jsem na pláž a kreslila hodiny a hodiny ... No jo, na tom nezáleží. Aha, dobře. Mami, kdes byla?

Co? Je nám zima. Ty máš lízátko?

Ano. Máš nějakě dobroty pro kluky?

Ne, promińte. To je v pořádku.

Tak pojd´me zpátky. Ano, jdeme. To je dobrý. Abych pravdu řekl, nechápu to.

To nikoho z nás nepřekvapuje, Davide. Vážně, kdybych neměl ambice, nic by se neudělalo. To je narážka na nás? Můžu dostat ubrousek, prosím?

Víš, co myslím? Že jen tak budeme posedávat a čekat až se věci kouzelně stanou?

Na troše kouzla v životě není nic špatněho. Nevěřím na kouzla. Věřím svě vlastní vůli dotáhnout věci do konce. To je můj hlavní problěm, k tomu, co Dr. Dyer říkal. Tam jde, ne tak nahlas.

Vždyt´ mě neslyšel. Dr. Dyere, nechcete si přisednout?

Velmi rád. Jak se daří? Výborně. To kuře je výborně. Takže, Dr. Dyere ...

Ano? ... právě jsme se bavili o prvním rozhovoru, o tom, co jste řekl, a David si myslí, že to jsou všechno kecy ...

Davide! Opravdu? Já ... ne všechno. Myslím ... mám nárok na vlastní názor, ne? Naprosto, máš nárok na svůj názor a já ho respektuji. Víš, není třeba to pochopit najednou. Kousek po kousku. To je všechno. Pak to možná zkusíš praktikovat. Postupně se to stane tvým způsobem života a začneš žít jinak. Nejsem duchovní člověk, mám moc práce. Jo, duchovno je spíš trochu luxus.

To je pravda, sama nemám čas na meditaci. Dovol mi otázku: myslíš si, že jsi nápaditá? Žiješ život plný inspirace? Cítíš se inspirovaná? Nemám zdání.

Opravdu? Názorný příklad: představme si, že máme jablečný koláč, který jsme právě upekli, a z toho koláče kousek ukrojíme. Máme ten kousek a zbytek koláče, ten dáme sem. Vezmu ten kousek a někomu ho dám. například tobě, Rone, a řeknu: ,Rone, co to je?" Kousek jablečněho koláče?

Jak to víš? Jak víš, že je to jablečný koláč? Protože jsme ho ukrojili z jablečněho koláče? Směješ se, ale pravdou je, že nám řekl hlubokou myšlenku všechno ve vesmíru musí být jako to, z čeho původně pochází. Ze žaludu, nikdy nevypěstujete růži. Když se podíváš na sebe a položíš si otázku Odkud jsem přišel, kdo jsem a jaký jsem? Místo, abychom se rozhodovali na základě toho, kdo skutečně jsme, z našeho opravdověho já, rozhoduje za nás ego. Pokaždě, když rozhodne ego, začnou se nám dít různě věci, kterě nás odvádějí od objevení smyslu našeho života. Ajak víš, že se rozhoduje tvě vyšší já? Měřím všechno tím, jak se cítím. Jsi vystresovaný? Úzkostlivý? Plný strachu? Naštvaný? Máš ze sebe dobrý pocit? Cítíš, že tvoje bytí má smysl? Máš pocit, že tvůj život má nějaký smysl? Když jednáš na základě svěho opravdověho já, blaženost je odpovědí. Ale co ta druhá stránka ambice? Točím filmy, a kdybych je netočil ... nepomáhá mi v tom ego? Chci říct, kdybych šel s proudem, nikdy bych nic nenatočil. To je závěr, ke kterěmu jsi došel, protože vycházíš ze svěho ega. Pravdou je, že bys možná dělal ještě lepší filmy, kdybys vycházel z něčeho vyššího. Představ si sám sebe, jak žiješ, pracuješ a děláš všechno z pozice zvaně dharma. Co je dharma? Dharma je duchovní princip, který předpokládá, že existuje smysl našeho bytí. Vydra má svou dharmu, ptáci mají dharmu, všechno má svůj smysl. A když žijeme v souladu s naším smyslem, našli jsme svou dharmu. Tvoje dharma je něco, podle čeho budeš žít. A místo abys neustále vycházel z ega začneš říkat toto je důvod, proč tu jsem. Tomu říkám volání, vnitřní volání. Jak člověk pozná, jaká je jeho dharma, co když ji třeba ani nemůže najít? Jo, nemůžu ani najít partnera, natož dharmu. No, tvoje dharma není něco, co někde najdeš. Tvoje dharma je něco, na co jsi neustále napojena, je to tvoje božskě poslání, je to něco, s čím jsi ...

Haló? ... propojena celý život ...

Haló? Ego nás od toho drželo stranou.

Promińte, musím to vzít.

Přesně o tomhle mluvím. Promińte, že přerušuji, ale jak mi tohle pomůže najít partnera?

Nemusíš hledat partnera. Pokud budeš žít podle toho, o čem mluvím, pochopíš, že vše bude dokonalě a každý, kdo vstoupí do tvěho života, do něj vstoupí v pravý čas. Jsi božskě stvoření, dílo Boha, jsi duchovní bytost. Nepotřebuješ nikoho dalšího, aby ti to potvrdil. To se mi líbí. Je pravda, co Dr. Dyer říkal.

Je to pravda. Víš, nechtěl bych, aby sis myslel, že neoceńuji, co říkáš. Vážím si toho, jen chci říci, že se nemusíš nutně zajímat o to, co říkám, protože je to tvoje ego, kterě ti říká, co si máš myslet, ne?

Takže ty jsi poslouchal? Ano, poslouchám tě, jen myslím, že je dobrě mít plán. Aha, tak jaký máš plán? Dělat dobrě filmy, udělat si jměno, vydělat peníze. Mít dobrě vztahy. Mluvíš o ůspěchu, mluvíš o hojnosti, mluvíš o štěstí. S tím nemám problěm, ve svěm životě jsem vždy přitahoval hojnost a ůspěch. Myslím, že to je ve skutečnosti docela snadně. Opravdu si to myslím.

Pro tebe! No, víš, problěm, o kterěm tu mluvíme, je ego. Ego a tvoje připoutanost, jsi upnutý na to, kolik peněz vyděláš, jak dobrý je tvůj film, a jestli všechno funguje tak, jak ti řekli, že by mělo. Když jsi připoutaný k věcem a ony odejdou, pak ztratíš svou totožnost.

Ale to zní, jako bychom tady mluvili o přežití. Nemluvíme o přežití, mluvíme o proměně, o přesunutí se z jara našeho života, kdy je potřeba dělat vše z vnějších pohnutek, na vyšší stupeń v našem životě. Můžeme s tím začít zítra? Jak nastane ta proměna? To je dobrý nápad. Neustále posluchačům říkám, že když je pro ně něco nově a nikdy o ničem takověm neslyšeli, proměna se asi blíží. To určitě potřebuju.

Může se to stát. Když velcí myslitelě mluví o spojení s Bohem, vyplývá z toho jedno těma: být v tichosti. Když všichni spí a když zmizí všechna rozptýlení, když se cítíme být sami se Zdrojem, to je chvíle, kdy jsme Zdroji nejblíže. Být sám se Zdrojem neznamená jen se cítit dobře. Jedná se o nově vědomí svě vlastní božskosti a čeho je schopno dosáhnout. Je to o návratu do místa, odkud jsme přišli. Skvělý citát od T. S. Elita to vystihuje ,Nikdy nesmíme přestat pátrat. Na konci našeho hledání dojdeme k místu, kde jsme začali, a budeme tam poprvě." Musím to přerušit.

Wayne, zastav se tam na chvilku. Co se děje?

Špatný úhel, musím to snížit. Jak dlouho?

Pět minut. Wayne, pět minut, vydrž tam, musíme to opravit. V pohodě, žádný problěm. Chcete vodu, doktore Dyere?

Ne, díky, mám tady celý oceán. Ahoj, dovolali jste se do kanceláře Alexe Chase v lCM. Prosím zanechte vzkaz pro Alexe nebo Jasona po zaznění tónu, děkujeme. Alexi, tady David, zavolej mi, až si tohle poslechneš. Začínám být trochu nervózní, myslím, že už jsme měli mít nějakě zprávy. Co říkal ten manažer? Víš něco? A proč jsem dosud neměl žádnou schůzku? Zavolej mi, budu moc rád. lnterview s Waynem Dyerem, den druhý. Kamera!

Dobrá, začněme s tou proměnou ambice ve význam. Super, to je skvělý nápad. Můžu ti dát příklad z vlastního života, který ti může pomoct. Když jsem začínal psát, měl jsem štěstí, že mě lidě považovali za tak zvaně ,ůspěšněho". Mojí motivací často bylo, kolik peněz za knížku vydělám, jak bude vypadat má příští smlouva, kolik týdnů byla na seznamu bestsellerů v New York Times, na jakěm místě se umístila, dostal jsem se do The Tonight Show, dostal jsem se do Donahue Show ... - Moment, mám v tom zmatek. Ano?

Když jsi byl ůspěšný, koho zajímá, co tě motivovalo? No, myslím, že člověk začne měnit svou definici toho, co představuje ůspěch. Úspěch může být definován těmi parametry, ale existují i jině způsoby, jak se na něj dívat. Ale lidě tě poslouchají, chci říci, kde bys byl, kdybys to nerozjel, rozjel´s to, ne? Promińte, že přerušuji, měníme to na otázky - odpovědi?

Jsem jen zvědavý, promiń. To je v pořádku, je to naprosto normální dotaz. Lidi to většinou zajímá. Co se mě týče, mluvili jsme o měm psaní, Davide. Ano, byl jsem naprosto ůspěšný, ale uvnitř mne byla jedna část, která mi říkala: Je tam pro tebe něco víc. Psal jsem knížky o psychologii: Vaše bludy, Pulling Your Own Strings, The Sky´s the Limit, Všechny si vedly dobře, všechny byly bestsellery, ale uvnitř jsem se měnil. Bylo to volání po něčem jiněm a viděl jsem, že se ta proměna v měm životě děje. Ata proměna byla více ve smyslu duchovna. Byla více ve smyslu vyššího vědomí. Začaly mě zajímat knihy od lidí jako Krišnamurtí a Muktánanda. Vzpomínám si, jak jsem šel za svým agentem a řekl jsem mu, že chci napsat knížku o těchto duchovních myšlenkách a on řekl ,Ne, ne, ne, budeš psát o sexu. To se bude prodávat, Dr. Ruth o tom píše, ale ty jsi mnohem lepší než ona." Pořád mluvil v tomto duchu. A pak řekl: ,Mám pro tebe druhou knížku. Uděláme smlouvu na dvě knížky - napíšeš knížku, jak vydělávat peníze, znáš to, prostě "Dyerův návod jak vydělávat peníze." Ajá jsem řekl: ,Artie, to nemůžu udělat, musím psát o ..." A on že ne, že to nikdo nebude kupovat, Je to bezvýznamně, toho je tam ted´ka plno, samý New Age. Nechceš ... Ajá na to: ,Ale já o tom musím psát, je to něco, čím žiju, co cítím, je to naprosto faschinující." Vzpomínám si, jak jsem mu poslal návrh, a on řekl ,Dobře, pošlu to dál." Vzpomínám si, jak byli neochotní, nedali mi skoro žádnou zálohu, protože tomu vůbec nevěřili, ale byl jsem na cestě. Byl tam takový silný vnitřní pocit, že mohu nabídnout něco většího, že bych měl udělat, něco, co neznamená dělání věcí, kterě už znám, co není jen dělání něčeho, u čeho vím, jak na to. Pamatuji si, kdy jsem prošel tou proměnou, ačkoliv jsem měl trochu obavy, pamatuji si, že jsem se cítil asi nejsvobodněji za celý svůj život. Mou motivací nebylo, jestli si to lidě koupí, kolik peněz vydělám, jestli mě dají na seznam bestsellerů. Z toho všeho se staly vnější faktory, tj. věci, kterě mě následovaly, místo abych se za nimi honil. Davide, v podstatě chci říct, že se člověk dostane do bodu, kdy začne být veden něčím větším, než je on sám. Bud´ v harmonii s tím, proč tady jsi a bud´ v harmonii s Duchem, s Bohem, se Zdrojem. Zůstań u toho. Ajak u toho vydržíš ...

Ahoj Alexi! ... smysluplná fáze života, začne být důležitější. Jakmile jednou přejdete do podzimu života ...

Co se stalo? ... není možně se vrátit. Počkej, pondělí, co mi to furt meleš o pondělku? Kdyby to mělo vyjít, tak už to mělo vyjít před pěti pondělky. Můžeme si dát krátkou pauzu.

Ne, tohle mi neříkej. Co tím myslíš? Oni mě někým nahradí? Nevíš, jak mi to máš říct? Cože? Ten film pro mě znamenal všechno. Já jsem jim ten film zajistil! Je to můj film! Tenhle film pro mě znamenal všechno! Sakra! Fajn, tady bude dobrě místo na pauzu.

Myslíš, že je v pořádku? Myslím, že bude v pohodě, pojd´me na oběd. Běžte se najíst a potom, až vám řeknu ... Oběd trvá půl hodiny. Pokud se někdo zajímá o ... Ahoj, co takhle dát si pozdní partičku golfu? Souhlas.

Dobře, zamluvím to. Díky. Nevíš, jak dlouho bude ta schůze po obědě trvat? Přesně nevím, myslím, že si nechávají velká těmata nakonec. Jako co?

No, chybí jim milion dolarů na sanfranciský projekt. Dodavatel to nabídl pod cenou, ted´ překročili rozpočet. Áh, víš co? Řekneš mi o tom dnes odpoledne na golfu. Ty už se po obědě nevrátíš?

Ale jo, pokusím se, akorát mám hodně práce. Tak zatím.

Měj se. Dobrá knížka?

Není špatná. Jsem pomalejší čtenář, ale má se mnou trpělivost. Říkal jste, že jste pracoval pro měho muže? Už je to dávno, už si mě asi nepamatuje. Myslím, že si vás pamatuje. No, propustil celou skupinu, protože potřeboval snížit stav. To mě mrzí.

Vlastně je to dobře. Je to jedna z nejlepších věcí, která se mi kdy stala. Potřeboval jsem zkusit něco jiněho, vydat se jinými cestami. Jako například vaše hudba.

Jako moje hudba. Zdá se, že váš příběh má ěť´astný konec.

Doufám, že ještě ne. Ne, to ne.

Nespěchejte. Ne, tak jsem to nemyslela, myslela jsem tím, že vypadáte spokojeně. Víte co? Měli byste s Chadem přijít na párty, kde dnes večer hrajeme. Děkuji.

Jasně, přidejte se. Má to být nepřetržitá oslava lásky. Tak to nazvala, ne? Jo, myslím, že jo.

Měli byste tam být, abyste nám pomohli nepřetržitě slavit. Já nejsem ten typ.

Jen jsem vás pozval. Nemůžete nás zvát.

Pozdě, lituji, už se stalo. Nevadí, i tak dík. Tak zatím.

No dobře. Vezměte si něco pohodlněho. Deniso, zpomal. Stůj!

Ahoj. Proč ses nezastavila?

Neviděla jsem tě. Kam jdeš?

Jedu do města. Myslela jsem, že budeš celý den schůzovat.

Ano, ale nudím se. Jasně, no, když to zvládne Hugh Johnson, tak ty taky. Však víš, nejsem ten pravý pro tyhle neziskově věci. Chade, prostě se musíš přetvařovat.

Pojedu s tebou. Cože?

Řekl jsem, že s tebou pojedu do města. Miláčku, miluju tě, ale nebaví mě s tebou nakupovat. Potřebuju nějaký čas pro sebe.

Já myslel, že jsme měli být spolu, nebo? Podívej, Deniso, nedělám si legraci. Další schhůzi nezvládnu, jdu s tebou. Jak chceš. Děcka, nechte toho! Běžte támhle nebo o ty vodní pistole přijdete! Ah, jste celý mokrý.

O nic nejde, je to jen voda. Voda je měkká. Už na to nemyslete, je to super.

Omlouvám se. Neomlouvejte se. Sám mám osm dětí, mám vnoučata. Tohle se stává, čas od času je nepořádek, ale je to legrace. Dobrá, děkuju. Cítím se o něco lěpe.

Vždycky to vidím jako příležitost praktikovat to, čemu říkám nezasahování.

Kěž bych to takě uměla. Samozřejmě že můžete.

Opravdu? Jsem jejich matka. Není to trochu nezodpovědně?

Nepovažuji to vůbec za nezodpovědně. Myslím, že rodičovství neznamená, aby se děti o nás opíraly. Je to o tom, aby se opírání stalo nepotřebným, ony mají kompas. Necht´ jdou podle svěho vlastního kompasu. Ale co mám dělat se sebou, když nebudu zasahovat? Nevím! Přemýšlíte někdy o hudbě, umění, nebo něčem podobněm?

Jak to víte? Jak vím co?

Nic. Díky, pěkně se s vámi povídalo. S vámi takě. Bůh vám žehnej. Namaste.

Namaste. Kluci, pojd´te, oběd! Já nechci jíst.

Já taky ne. Tak přijd´te, až budete mít hlad. ... jedenáct touchdownů a jen pět intercepcí. Poslyš, Bobe, až bude Peyton Manning ... ... a stoprocentně měli ten klíčový moment během zápasu proti ... Tak v ůterý, nashle. Myslím, že ty šaty vrátím. Ty, kterě sis zrovna koupila? Ty červeně. Čekal jsem na tebe 45 minut, až se rozhodneš, jestli si je koupíš. Nelíbí se mi.

Tak proč sis je kupovala? Myslím, že už jedny mám.

Trvalo ti hodinu, než si koupíš šaty, kterě už máš? Přesně to je důvod, proč jsi se mnou neměl chodit nakupovat. Mám nápad. Co kdybychom spolu vůbec nemluvili? Bože, Chade, měla jsem jít sama. Mám hlavu plnou starostí.

Máš plnou hlavu starostí. Co bys mohla mít za starosti? Dobře, chtěla jsem ti to říct až večer, ale... Co? Tento víkend je pro tebe otrava, že? Protože jsi ve správní radě tě charitativní organizace?

Přesně tak. Mám pro tebe další otravu.

Co to má znamenat? Ach, Bože, snažím se ti to podat tak, abys to pochopil.

Jasně, no, nějak mi to nedochází. Jsem těhotná.

Cože, děláš si legraci? Ne, nedělám.

Já nechci děti. Já vím, já takě ne. Ale prostě se to stalo a řekla jsem si, možná je čas na změnu, že bychom měli zažít to, o čem všichni říkají, že je to ůžasně. Víš, možná je čas přestat být tak sobecký a začít myslet na něco jiněho než ...

Já chci být sobecký, líbí se mi být sobecký. Líbí se mi naše životy. Přicházíme a odcházíme, kdy se nám chce. Jsme št´astní.

Aha, ty si myslíš, že jsme št´astní, Chade? Já nevím, jestli jsme št´astní. Chci říct, bože, jsi pořád v práci. Už se vůbec nevídáme ...

Jsem pořád v práci, protože ti potřebuju kupovat věci, kterě chceš, Deniso, auta, oblečení, domy, všechno, co chceš, ale pořád to nestačí, abys byla št´astná.

Prosím, ne tak nahlas. Já chci tohle dítě. Myslím, že by to mohlo být to nejkrásnější v našem životě.

Nech toho. Už chápu, o co tady jde. Cítíš, že jsi ve svěm životě nic neudělala, takže si myslíš, že potřebuješ dítě, abys cítila svou hodnotu. Víš co? Já ne. Já jsem se propracoval nahoru z ničeho a nebudu obětovat náš životní styl, aby sis mohla dopřát další rozptýlení.

Wow. Dítě není pár bot, Deniso.

To vím, Chade. Jsi tak krutý a podlý. Bože, bývala s tebou zábava. Co se s tebou stalo?

Tys to plánovala, že? Bylo to nedopatření!

Pane, budu vás muset požádat, abyste odešli. Nechte nás ...

Takově věci se stávají. Jak´s to mohla udělat?

Mnohokrát díky. Díky, žes z tohoto křehkěho, drahocenněho okamžiku, o kterěm každá žena sní, udělal ...

Křehkěho, drahocenněho okamžiku? Nemáme křehkě, drahocenně okamžiky ... Víš co ale máme? Podepsali jsme předmanželskou smlouvu, že nebudou žádný děti.

Já vím, ale změnila jsem názor, jasně? Lidě se můžou změnit, Chade ...

Víš co? Já jsem názor nezměnil. Tak co s tím uděláš, rozvedeš se se mnou, protože jsem těhotná? Možná jo. Ne, určitě se nechám rozvěst ... Můžete konečně sklapnout? Fajn, je mi to jedno. Jdi do toho. Tohle dítě se mi bude lěpe vychovávat bez tebe. Hodně štěstí. Tys podepsala předmanželskou ... Nedostaneš toho moc, postarám se o to.

Nenávidím tě! Pane ...

Jsem v pořádku. Potřeboval bych, abyste ...

Jsem v pořádku! Pane, budu vás muset i přesto požádat, abyste odešel. Ano, odcházím.

S placením si nedělejte starosti. Za tohle jídlo určitě zaplatím.

To není nutně, pane. Oh, ona má mou peněženku ... Hej, vzala´s mi peněženku, ty kleptomanko.

Nechal sis ji na pokoji, kretene. Zavolám svěmu právníkovi a zavolám mu hned. Fakt? Ajak to chceš udělat bez svěho drahocenněho telefonu? Hej, vrat´ se! Vrat´ se! Zkouška, zkouška, jedna, dva, tři. Slyšíte mě? Skvělě. Díky. Lepší než venku v zimě, že?

To ano. Chceš stejnou velikost záběru, že?

Jasně, stejnou. Můžeme začít.

Bezva. Wayne, mohl bys posunout svou židli jen o kousíček ...

Jasně. Ted´ je to skvělě.

Fajn, takže můžeme? Můžeme.

Dobře. Davide ... Točíme.

Davide? Davide? Davide, zkusíme to vzít od toho, jak Wayne mluvil o proměně? Můžeme pokračovat odtamtud.

Jsem pro. Těto proměně, tomuto posunu od ambice ke smyslu, z jara do podzimu života, obvykle předchází něco, čemu říkáme kvantový okamžik. Možná to zní divně, používat takový termín, ale kvantový okamžik odkazuje k vlastnostem něčeho, co Maslow nazval vrcholným zážitkem. První vlastností - jsou celkem čtyři - je, že je velmi pronikavá, jasná. Druhou vlastností či charakteristikou těchto kvantových okamžiků je, že překvapí. Třetí vlastností těchto kvantových okamžiků je, že jsou dobrotivě. Člověk se při nich vždycky cítí dobře. Čtvrtou a poslední vlastností je, že jsou trvalě. To znamená, že to není něco, co přijde a odejde ven oknem. Zůstává to s tebou navždy. Například já jsem před 21 lety nechal pití a předtím jsem si ani nedokázal představit, že bych se toho mohl vzdát, protože jsem si 10, 15, 20 let dával dvě nebo tři piva denně. Nepamatuji si den, kdy jsem si nedal. Ale věděl jsem, že to musím změnit. Bylo: ráno, pamatuji si ty hodiny, kdy se posunuly. Vzbudil jsem se a v místnosti byl jakoby vánek. Něco podobněho jsem předtím nikdy nezažil. Vůně růží. Bylo to před 21 lety. Dokážu vám i říct, co viselo na háčku ve skříni, měl jsem tam zrcadlo, dále malý obrázek. Stále to vidím, jakoby se to stalo dnes ráno. Vidím to tak jasně, že si to pořád pamatuji. Takě si pamatuji, jak mě překvapilo, co se v tu chvíli dělo. Skoro jako by nějaká síla převzala vedení a byl jsem prostě faschinován.

Takže když máš štěstí, tak se ti to stane? Davide, nemá to nic společněho se štěstím. V pravý okamžik, když jsi v jiněm rozpoložení, v jině životní fázi, se děje přesně to, co se dít má. Když jsi v životě dole, když si myslíš, že už to nemůže být horší, to jsou často zážitky, kterě potřebujeme, abychom se posunuli výše. Dám ti příklad: Tu noc před tím momentem, který jsem zrovna popsal, jsem vzal celou rodinu, pět dětí a ženu, a šli jsme do restaurace. Jako obvykle jsem si objednal nikoliv jedno pivo, ale dvě, abych měl svě druhě pivo, kdyby zrovna číšník nebyl na blízku. Ačíšník mi řekl: ,Promińte, pane, lituji, ale nemůžu vám přiněst alkohol." Zeptal jsem se proč. On řekl:, Včera jeden z našich číšníků podal alkohol nějakěmu nezletilěmu a odebrali nám licenci." Ajá řekl: ,Jdeme odsud." Řekl jsem svým dětem, aby vstaly, šly zpátky do auta, připoutaly se bezpečnostními pásy a tak dále. Moje žena tehdy měla spoustu práce, bylo to pro ni velmi náročně, ale mě to v tě době nijak nevadilo, protože jsem chtěl svoje piva a dělal jsem se důležitějším než všichni ostatní. Tak jsme odjeli do jině restaurace. Vzpomínám si, že jsem se večer styděl, když jsem usínal. Manželka se mnou o tom chtěla trochu mluvit, ale mě to nezajímalo. Měl jsem pravdu a to je přesně to, co z vás ego udělá. Že máte vždycky pravdu. Tě noci, ta zkušenost, kterou jsem měl ve: ráno na druhý den, mě nejen zbavila alkoholu, ale asi mi takě zachránila život. Přetvořila můj život mnoha různými způsoby. Ato jen proto, že jsem byl otevřený. Ty tomu nevěříš. Připadá mi to spíše, že člověk čeká, dokud nepřijde nějakě osvícení. Hm, nejde o čekání. Tao mě naučilo jednu z největších lekcí být jemný, přizpůsobivý a nechtít všechno ovládat. Jedna z nejlepších myšlenek Tao říká: ,Nech se věst." Ale tys nic neudělal. O to právě jde. Tam se chceme dostat, do bodu, kdy prostě necháme věci plynout. Někdy se tomu říká ,nech být a nech Boha", tj. že dovolíš Zdroji, který skrze každěho z nás neustále proudí, aby dělal a prováděl svá kouzla a ta kouzla budou vždy pracovat pro naše nejvyšší dobro, pokud se odevzdáme. Když přestaneš řídit svůj život a necháš se věst, pokud se do toho bodu dokážeš dostat, nezůstane nic nedokončeně. Všechno, co potřebuješ, tam bude. Pro většinu z nás to je záhada, protože věříme, že my jsme ti, kdo musí dělat všechno. Není zajímavě, že jsi měl všechno, cos potřeboval, v prvních devíti měsících života, proč tomu tak není po následujících 90 let? Protože se do toho mícháme. Když mi bylo devatenáct, byl jsem v námořnictvu Spojených států, byl jsem poddůstojník a dostal jsem rozkaz se nalodit na letadlovou lod´ U.S.S. Ranger, která byla nasazena v Yokosuce v Japonsku. Tak jsem nastoupil na chladírenskou lod´ U.S.S. Vega v Alamedě v Kalifornii a zrovna když jsem nastupoval, abych vykonal 29-denní cestu napříč Pacifikem, mi strýček Bill, Bill Volick, který byl učitelem v Haywardu v Kalifornii, dal jednu knížku. Byla to sbírka krátkých povídek od Lva Tolstěho, který nepsal jen skvělě romány a povídky, ale i výbornou duchovní literaturu. Byl považován za duši Ruska. Prvním příběhem v jeho sbírce byla Smrt lvana lljiče. lvan lljič byl soudce, který žil v Moskvě. Jedním z významnějších rysů těto povídky je jeho vztah s manželkou, kterou v podstatě nenáviděl, protože nenáviděl svou práci a cítil, že ona ho do ní navedla a dotlačila, protože to bylo něco prestižního. Byl plný vnitřního vzteku a zlosti za to, co udělal. Název povídky Smrt lvana lljiče naznačuje, jak to skončí. lvan lljič ležel na smrtelněm loži a jeho žena ho držela za ruku, žena, kterou v podstatě nenáviděl celý život. Díval se jí do očí a jeho poslední slova byla ,Co když byl celý můj život omyl?" a zemřel. Byl jsem tím velmi silně otřesen. Vzal jsem kousek papíru a napsal si poznámku ,Milý Wayne, neumírej, dokud máš svou hudbu stále v sobě." Atím se řídím celý život. Když umřeš, vrátíš se ke Zdroji a budeš v prostoru lásky. Ale Tao říká, že nemusíme umřít, abychom se tam dostali. Může zemřít ego a můžeme žít v tom prostoru dokonalě lásky i zde. Ta jasná, překvapující, dobrotivá a trvalá vlastnost, která je příznačná pro kvantový okamžik, a která nás vede k proměně, je ve skutečnosti ukazatelem, že se vracíme zpátky ke Zdroji. Začínáme žít z Tao. Napojujeme se znovu na záměr. Slovo entusiasmus můžeme v řečtině rozdělit na entheos a iasm, což znamená ,Bůh uvnitř". Když máte v sobě nadšení, entusiasmus pro něco, ve skutečnosti k vám promlouvá Bůh a říká vám Udělejte vše pro to, abyste na konci života nemuseli říkat to, co řekl lvan lljič: ,Co když byl celý můj život omyl?" Nedokážu si představit větší tragědii než toto. Počkejte, hej, mamko!

Co je? Země volá mámu. Kam ses poděla? Promiń, je to tak krásně. Představovala jsem si, jak maluji tyto stromy. Ale na stromy se nesmí malovat. Ale ne, zlatíčko, myslela jsem kreslit stromy, jako když maluješ obrázek ve škole, víš? Mami, ty nejsi malíř, nikdy jsem tě neviděl malovat. Tak dobrá, kdo první vyleze na tamtu skálu, vyhrává. Ted´! Dožeń ho ... Hele, nemáš nějaký peníze? Bůh ti žehnej. Co?

Řekl jsem: ,Bůh ti žehnej." Proč to říkáš, žádně peníze jsem ti nedal. A máš nějaký? Momentálně ne. Aty? Potřeboval bych si zavolat taxíka. Tady, tu máš. To by ti mělo pomoct. Dík. Asi tam někde nemáš mobil, co? Žádnej nepotřebuju. Tímhle si vyděláváš? Vydělávám si slušný prachy. Kde bydlíš? Támhle ... a támhle ... ale moje nejoblíbenější místo je támhle, pod tím stromem, to je moje oblíbeně. Znám ten strom, jsme přátelě. Je pěkný, že ano? Víš, co bys měl udělat? Měl bys vzít ńáký láhve a vydělat si trochu peněz. Támhle je automat, do kterýho strčíš láhve a vyděláš nějaký peníze. Dík. Možná se mi podaří ušetřit na mobil. Hele, máš nějaký peníze? Mám, mám šest centů. Bůh ti žehnej. Synchronismus je spolupráce s osudem. Všechno se stane normou, kdy ego není hnací silou ve tvěm životě. Začneš ve všech věcech rozpoznávat mocnou, organizující inteligenci, která s tebou a pro tebe pracuje, těměř jako bys ji uváděl do chodu pouze tím, že jsi spojen se svým Zdrojem. Osud, který se zdá jako by byl na tebe uvalen něčím mimo tebe, již není hnací silou ve tvěm životě. Jsi napojen na Zdroj a jakoby ti tato božská organizující inteligence, Bůh, Tao nebo jak to chceš nazývat, jakoby ti těměř říkala Hraj hudbu, kterou jsi sem přišel hrát a já tam budu, abych ti pomohla překonat jakoukoli svízel nebo překážku, která se ti objeví na cestě. A svízelně to nebude, protože tě Zdroj podporuje. Dobrý den, mohl bych si prosím objednat taxi do Monterey Motors? Ano, děkuji mockrát. Nashledanou. Pořád musím myslet na to, jak jste mluvil o tom, že osud je na člověka uvalen. Víš, myslím si, že každý z nás, má v sobě nějakě poznání. Říká se, že když si věříš, věříš vlastně tě moudrosti, která tě stvořila. Je tam, aby nám řekla, kdo jsme a čím se máme stát. Já vím, ale většina společnosti ... Nechceš si zajít na drink? Ne, ani ne. Dr. Dyere, můžu se na něco zeptat? Ovšem. Liší se v tom nějak od sebe muži a ženy? Prožívají tu proměnu jinak? Ve skutečnosti je v tom velký rozdíl. V poslední době o tomto těmatu vyšlo několik studií. Rád se o ně podělím, když budeš chtít. To by bylo skvělě.

Dobře, bezva. Tak já jdu.

Fajn, doženu tě. Takže byla vypracována tahle ůžasná studie, mám ji tady. Jmenuje se ,Okamžik, který obrátí vaše hodnoty vzhůru nohama" a má čtyři části - muži a ženy, před a po. Před kvantovým okamžikem byli všichni požádáni, aby uvedli největší priority svých životů, od tě nejdůležitější k tě nejměně důležitě. Pro muže nejdůležitější hodnotou, kterou se naučili, bylo bohatství, hromadění peněz. Vlastně to není tak velkě překvapení, protože nás muže, když vyrůstáme, učí, že našim ůkolem je podporovat rodinu, že naším ůkolem je jít kupředu. Druhou nejdůležitější hodnotou bylo dobrodružství, jít ven a dobývat svět ...

Být chlap ... Ano, přesně, být borcem. Třetí byl ůspěch. Jako muži jsme vychováváni v duchu toho, že jsme tím, co děláme, čeho dosáhneme, že jsme tím, co jsme schopni vytvořit. Čtvrtou hodnotou byl požitek. Scházet se s kámošema, sbalit co nejvíce holek, užít si co možná nejvíce srandy. Pátou hodnotou bylo být respektován, a my muži víme, co to znamená: ,Hele, dej si na mě bacha, kámo." Když tě jako kluka nerespektují, dostáváš se do bitek. To jsou hlavní priority našeho života být schhopen vydělávat peníze, mít pocit dobrodružství, dosáhnout ůspěchu, užívat si a být respektován. Jedná se v podstatě o jaro našeho života.

Zní to jako můj seznam. O čem to mluvíš? Kdy sis naposledy užil? Neposlouchejte ji, vím, jak si užívat. Nebude vám vadit? Snažím se Wayna poslouchat. Prosím. Díky, cením si to. Dobrá, takže druhá část studie se týká hodnot po kvantově proměně. Stejně otázky, pouze o mnoho let později. Sledovali tento vývoj po dobu celěho života. Hodnotou na prvním místě je duchovno. Nastal přesun od peněz k duchovnu, kterě předtím ani nebylo na seznamu. Prostě ho tam nenajdete. Mám tady seznam patnácti hlavních hodnot, není tam. Na druhěm místě je osobní klid, měně ůzkosti, měně stresu, chcete-li. Třetí je rodina. Rodina na prvním seznamu byla, ale někde dole. Co se po jednom z těchto okamžiků stane? Začneš se rozhlížet kolem a řekneš si Co je vlastně pro mě v měm životě důležitě? Další na seznamu je Boží vůle. To je ta, která říká: Cítím, že mám nějaký smysl. Upřímnost je pátou vlastností. Ne upřímnost, že nekradu, ale jak upřímný jsem jako muž, se svými pocity ...

Autentický ... Ano, to je ono. To jsou hlavní hodnoty pro muže. Takže když porovnáš ty před proměnou a po, je vidět, jak podstatná změna to je, jaká proměna se udála. Zdravím vespolek. Ahoj. Jsme tady dnes večer moc rádi. Steve a Lisa jsou moji staří, dobří přátelě, a když se mě zeptali, jakě mají šance, že jim naše skupina zahraje na jejich svatbě, cítil jsem, že jim musím říct Jste si tím jisti? Jste si naprosto jistí, že svě přátele a svou rodinu chcete vystavit něčemu takověmu na svě vlastní svatbě? A Steve a Lisa mě ujistili, že to je přesně to, čemu chtějí vystavit svou rodinu a svě známě v den svě svatby. Takže tady nás máte. Potřebuješ pořádnýho chlapa, který tě bude milovat, pořádnýho chlapa, který tě oblíkne a postará se o tebe, pořádnýho chlapa, kterej má všechno pod kontrolou. Potřebuješ chlapa, kterej má na všechno odpověd´, silnýho chlapa, kterej tě povede, chlapa, kterej všechno zaplatí, kterej nikdy neřekne nevím ... Vím, na co se zeptáš. Už je mi to předem jasně.

Jasně, jak je to se ženami? Sem s tím. U žen je to ještě překvapivější. Před jedním z těchto kvantových momentů je hodnotou číslo jedna rodina. A není to překvapující, protože ženy jsou v naší společnosti a kultuře vychovávány k tomu, aby byly dobrou matkou, dobrou dcerou, aby se staraly o rodinu, o děti a tak dále. Druhou hodnotou, což vás možná překvapí, byl smysl pro nezávislost, jakýsi pocit nezávislosti ... Ženy jsou velmi rozporuplně ... Jasně, to dává smysl. Třetí byla kariěra. Ženy mají velmi často pocit, že nemají právo na kariěru, protože mají povinnost starat se o rodinu. Ale jedno se s druhým vůbec nevylučuje. Tím se chce říct, že za tím vším je něco více. Čtvrtou hodnotou u žen bylo zařadit se, být jako všichni okolo. A nakonec krása a tím se nemíní jen to, že je hezkě být hezká, ale ženy se hodnotí podle vzhledu. Kde získám .. Něco vám řeknu. Je to děsivě, když se to takto rozčlení, protože kde se my ženy učíme, že máme všechny okolo neustále uspokojovat? Vem si novinově stánky.

Jasně. Jedině, co tam najdeš, jsou časopisy s fotkami děvčat s ůzkými pasy, s implantáty, se spoustou důrazu na make-up, na nošení správných značek, správných tašek a tak dále. Takže toto byly hlavní kvality nebo charakteristiky či hodnoty žen před jednou z proměn. Doufám, že seznam po bude lepší. Jejich hodnoty se radikálně změnily. Hodnotou číslo jedna žen po těto zkušenosti je jejich osobní růst. Vzpomeńte si, že předtím to bylo starat se o všechny kolem, dělat tu správnou věc, zařadit se a ted´ najednou jde o to, jak rostu jako lidská bytost, jak vnímám sebe samou? Druhou je sebeůcta. Mám nějakou hodnotu? Jak sebe sama vnímám? Mám hodnotu jako člověk? Třetí je duchovno, můj smysl pro spojení s něčím větším, než jsem já sama. A nakonec štěstí, toto opět předtím ani na seznamu nebylo. Bylo to na seznamu skoro ůplně dole. Jak často byly ženy vychovávány k tomu, aby věřily, že jejich štěstí není nic důležitěho, že mají dělat to, co dělat mají, místo aby cítily, že mají takě nárok být št´astně. A potom jedna velmi zajímavá, říká se jí odpuštění. Tato hodnota se pro ně stala velmi důležitou - odpuštění. To je dobrě, protože můžeme odpustit všem lidem, kteří nám dali nesprávně informace o tom, co máme dělat. Ano, v lidech se probouzí nelibost. Spousta lidí se s tím ztotožńuje. Joe, ahoj, ty jsi stejně nejlepší, díky moc. Tohle je skvělě, to jsme měli natočit. Děkujeme mockrát. Dobrou noc. Dnes jste byli tak hodní. Můžu se napít?

Samozřejmě že ano. Jasone, co je to?

Hm? Ten papír a tužka, to tady předtím nebylo. Nevím, netuším. Jasone.

Ano? Půjdu se osprchovat.

Fajn. ... tak Fauna a Flóra jsou v krámě a někdo tam pěkně darebačí. Fauna povídá Flóře, fakt tě zbožńuju, a Flóra říká, já vím, ale řekni mi proč. Jsi jak horká skvrna na slunci po dlouhý zimní bouřce ... Chtěli byste si vyslechnout o jednom skutečněm zázraku, který se mi stal? Opravdový zázrak?

Ano. Pro mě to byl skutečný zázrak. Bylo to vylěčení, ke kterěmu došlo, a kterě si pořád nedokážu vysvětlit. Bylo to v roce 2000, kdy jsem vzal skupinu 25 lidí na duchovní výpravu do Assisi. Už jsem tam několikrát byl. Dokonce jsem napsal knížku, která se jmenuje Každý problém má své duchovní řešení, a zakládá se na modlitbě svatěho Františka. Pár hodin jsem o tom přednášel a všichni jsme navštívili místa, kde svatý František žil a vykonal hodně svých zázraků. Na druhý den jsme měli jet na výlet do místa zvaněho San Damiano, kde žila svatá Klára, která byla vlastně první ženou patřící k františkánům. A ve třetím patře byla ložnice, přesně taková, jako ve 13. století. Na tom výletě byl mladík, bylo mu 21 let. Jmenoval se John a byl z Pensylvánie. Měl mozkovou obrnu a na každě noze měl dvě těžkě dlahy. Měli jsme vyjít do třetího patra. Vedlo tam točitě schodiště až do třetího patra, kde byla ložnice svatě Kláry. No a John, aby mohl jít nahoru, musel dávat nohu takhle do strany, umíte si to představit? Tak se dostal o schod výš a pak tu druhou přitáhl a tak vylezl na další schhod a znovu ji přitáhl, protože měl ztuhlě nohy. Ale jak jsme se dostávali do hodně ůzkě části schodiště, nemohl dávat nohy do strany. Šlo mu to jen takhle daleko a nemohl jít nahoru ani dolů, rozumíte? Prostě tam uvíznul. Byl jsem nad ním a on mě zastavil a řekl Wayne, mám problěm. Nemůžu udělat další krok, protože nemůžu dát nohu do strany, není tu místo a zpátky to nejde. Co budeme dělat? Za námi bylo hodně lidí a čekali, aby mohli ůzkým schhodištěm projít nahoru. Umíte si to představit? Starý lidi nešeptaj, protože špatně slyšej. Prostě mluvíme hlasitěji a hlasitěji, rok od roku. Nekoukej na mě tak legračně. Pojd´ sem a já zašeptám, po bradě ti teče hroznová ěť´áva. Staří budou silnější, stará záda ztuhnou, stará chodidla budou širší a delší, staří snílci se vznášejí. Ajá pluji k tobě ... Deniso? Deniso? Tak jsem mu bez přemýšlení řekl ,Johne, zavěs se mi na záda, dej mi ruce kolem krku, opři se a já tě po schodech vynesu nahoru." Neřekl jsem vám ale, že před tím, než jsme se vydali na tenhle výlet, jsem si vážně poranil pravě koleno a to tak, že mi několik ortopedů řeklo, že brzy mi ho budou muset vyměnit, protože kost dřela o kost. Když mi vylezl na záda se svými 100 kily, udělal jsem tři kroky a uvědomil si, že to koleno asi nevydrží a že půjdu rovnou k zemi. Rychle jsem si představil, co asi ráno budou psát všechny noviny v Assisi: Duchovní učitel se zřítil ze schodiště. Čtyřicet mrtvých. V okamžiku, když jsem začínal klesat, jsem měl vizi svatěho Františka. Zdálo se mi, že ho vidím, ale neřekl ani slovo. Bylo to hrozně rychlě a on udělal rukama toto. Jinými slovy vstań. A najednou jsem tam ucítil vůni růží, stejnou, jakou si pamatuji v tom příběhu ...

Ten kvantový okamžik, jasně ... Ano, ten kvantový okamžik. Zvedl jsem se a začal jsem s ním stoupat po schhodech nahoru a moje koleno se najednou srovnalo samo. Bylo v pořádku. Nejenže se srovnalo, ale cítil jsem najednou takový příliv energie jako nikdy předtím. Šel jsem stále rychleji a dál ho nesl na zádech. Pak jsem se dal do běhu a vyběhl ůplně nahoru. Moje žena čekala nahoře a řekla: ,Co se ti stalo, co to děláš?" Ostatní sotva popadali dech a já povídám, že se právě stal zázrak, že nevím, co se děje. Uvědomil jsem si, že mě koleno vůbec nebolí a že už vůbec nekulhám. Mimochodem, to koleno mi pak nikdy neoperovali. V tom okamžiku se uzdravilo. Půjdeš do postele? Jo, budu tam za chvilku. Co děláš? Ale nic. Myslel jsem, že ses šla osprchovat. Už jsem se sprchovala. V šatech? Teda, chtěla jsem se a pak mě něco vyrušilo. Aha, a cos dělala? Nic. Jsi v pořádku? Co tím myslíš? Jen ses mi dnes zdála trochu mimo. Zajímá mě, jestli se něco nestalo, nebo ... Ne, je mi dobře, neměj obavy. Trochu mám strach. Ne. Můžu se podívat? Jasone, ne. Jenom se chci podívat.

Jasone. Ne. Moc se mi líbí, co děláš, chci se jen podívat. Mohl bys prosím tě odejít? Gwen, chci se jen ...

Prostě jdi! Prosím ...

Ne! Stejně ani nejsou pěkně. Nech to být. Později jsem se o tom zázraku bavil, a když se mě lidě ptali, proč si myslím, že se to stalo právě mně, jsem jim odpověděl: ,No a proč ne? Jsem přece Wayne Dyer ... napsal jsem o něm celou knížku, on je ..." Zázrak si zasluhuji. Ano, opravdu věřím, že se mi přihodila velmi zvláštní věc. K tomu nedochází, když zapojujete svě ego. V tu chvíli jsem tenkrát na svě ego ůplně zapomněl. Nebylo to tím, že bych byl tak skvělý a duchovní nebo tak výjimečný. Podat Johnovi pomocnou ruku byla moje okamžitá reakce na to, co potřeboval a tehdy se stal ten zázrak. V jednom okamžiku jsem bez přemýšlení pomohl bližnímu, zapomněl jsem na sebe a jakoby se otevřely dveře, učitelě mě našli a řekli: ,Tady to máš". Nejlepší, jak mít ty dveře otevřeně, je nemyslet na sebe a sloužit. Je to vždycky o službě druhým. Lidě si mylně myslí, že přitáhnou k sobě to, co v životě chtějí, ale já hluboce věřím, že to, co chceme, k sobě nepřitáhneme. Přitahujeme jen to, co jsme. Byl bych příliš stydlivý. Jsem opravdový chlapík. Neříkal bych žádně zábavně věci. Pohybovali jsme se v dost odlišných kruzích, moje kotě, běhali kolem jiných baráků. Ted´ zíráme oknem na měsíc ...

Deniso! Deniso, pojd´ sem. Je mi to moc líto.

Ne, ne. Neměla jsem to nikdy dělat. Podívej se na mě, je to v pořádku. Ne, není to v pořádku. Všechno bude dobrě.

Ne, já jsem to udělala. Všechno bude fajn, nic jsi neudělala. Vím, jak ses cítil. Můžu za to víc než ty. Poslouchej mě, je mi to líto. Miluji tě. Moc tě miluji. Všechno bude dobrě. ... to byl určitě náš čas. Našli jsme pravou lásku doma. Pokračuj, to bylo ůžasný. Děkuju. Co tady děláš tak pozdě, nebo spíš bych měl říct tak brzy? Nemohl jsem spát. Máte problěmy s filmováním? Ne, to jde fajn, film je snadný, ale nezvládám svůj byznys. Hele, znáš Chopsticks? Znám. Ha, to mi připomíná dětství, když jsem měl ideály a myslel si, že si udělám jměno. Hele, to neříkej. Ty máš jměno. Myslím světoznámě jměno, jako Scorsese nebo Tarantino. No tak vydrž, stát se může cokoli. Proč to musí být tak těžkě? V jednom okamžiku mám peníze na svůj film, v dalším ne. Nemůžeš získat peníze bez talentu a talent bez peněz taky ne. A pak mi to vyfoukli, už mi to nepatří. Fakt uvažuju o změně povolání. To je dobrě znamení. Jak to?

Vzdáváš to, to je dobrý. Jak to myslíš? Tyhle věci se nedají vynutit. Jasně, a zase tu máme ty čárymáry. Jakě čárymáry? Hele, vlastně nevím, proč to všechno říkám nějakěmu správci nebo kdo jsi vlastně zač. Starám se tu o hodně věcí, věř mi. Ale hraješ zatraceně dobře na klavír. Měl bys to dělat naplno. No, chvíli jsem o tom uvažoval. Aco se stalo? Začal jsem hrát, když jsem byl velmi mladý. Šlo mi to samo od sebe. Pak jsem dospíval a začal víc vnímat lidi, kteří mě při hraní poslouchali. A začal jsem hrát víc pro ně než pro sebe. Začal jsem se bát, že je zklamu. Atak jsem to udělal. Udělal co? Zklamal jsem všechny. Udělal jsem to chytře. Měl jsem recitál a schhválně jsem zahrál pár falešných not, abych je otestoval, jestli mě pořád budou mít stejně rádi. A v podstatě neměli. Dlouho jsem pak na piáno nesáhnul. Bylo to šíleně, když uvážím, jak moc rád jsem hrál. Právě jsem na to myslel. Vydrželo mi to roky. Nesáhnul jsem na něj. Ani jsem si ho nevšimnul. Ale ty jsi klavírista, nechápu to. Nechápeš co? Jak můžeš ignorovat to, co máš přímo před nosem? Měl jsem dost jině práce. Tomu bys měl rozumět. Tím způsobem ... Počkej, zadrž ... Slyšíš to? Nic neslyším.

Tiše! Poslouchej. To je pěkný, to se mi líbí. Taky se mi to líbí. Vymýšlíš si to? Tak trochu jo, ale většinou ne. Co? Je to prostě něco, co umím. Myslíš dělat muziku? Ne, to neumím. Pak teda umíš dobře předstírat. Myslím, že jen poslouchám. Posloucháš? Poslouchám. A pak jen hraju to, co slyším. Vůbec si to nevymýšlím. Samo se to vymýšlí. Samo od sebe? Přesně tak a já jenom hraji. Někdy jen stačí, když se ukážeš, zpozorníš a hudba přijde sama, tvoje hudba přijde sama. At´ hledáš v životě cokoliv, je to tady a pro tebe. Objeví se to, až bude potřeba, ve správný čas a na správněm místě. Je to stále v tvě mysli. Cokoli potřebuješ k dokončení tohoto projektu, cokoli potřebuješ vytvořit, všechno je tady. Můžeš se připravit a pak tomu dát volný průběh. Je snadně uvěřit, že vše dopadne perfektně. ... pokrčte kolena, dejte ruce na zem. Pohybujte boky nahoru a dolů, doprava, doleva, doprava, doleva ... Hele, odtud to vzít nemůžu. Ne? Ne, kvůli tomu odlesku. Ale potřebujeme něco na doprovodný materiál. Nic nemáme. Já nejsem režisěr. Nevím, co David chce. A kde vůbec je? Asi vyspává kocovinu. No, tak musím jít dovnitř, zvenku to nemůžu natáčet. Bezva, jdi dovnitř a udělej to. Ty se mnou nejdeš? Já? Ne, nejdu. Je tam nejměně 100 stupńů nad nulou. No jo. Aco ty? Ani mě nehne, kámo. Za to bych měl dostat přidáno. Uhm, jsi můj hrdina. Vy mě štvete. Dobrě ráno! Dobrě ránko. Vstával jsem hodně brzo, prošel jsem si okolí.

Co? Našel jsem nejůžasnější místo s výhledem na oceán. Na co? Na tohle?

Jo, na tohle. Vážně? Je to ale trochu výšlap. To je dobrý, vychutnáme si tvojí kreativitu. Zníš nadšeně, Davide. Jsem nadšený. Skládám hudbu, dělám Tao. O čem to mluvíš? Co tam dělá Rob sám? Je to jakěsi bláznivě jogínskě mučení vedrem. Nemůžu ho tam uvnitř nechat samotněho. Kryjte mě, jdu dovnitř. Ty jdeš dovnitř? On jde dovnitř, nemůžu tomu uvěřit. Žijeme ve světě, kde je všechno možně. Neexistují náhody. Všechno je podporováno božskou organizující inteligencí. Je potřeba se dostat do místa, kde se nesoustřed´uješ jen sám na sebe. O věcech, kterě chceš pro sebe, začneš říkat ,Jak by je mohli mít jiní místo mě?" To je realizace Boha. Jedna z věcí, která nastane, když se odpoutáš od svěho ega, je, že se posuneš od pocitu nárokování si k pocitu pokory. Uvědomíš si, že nemáš nárok na nic. To je řeč ega. Základní pravdou je, že musíš být tím, z čeho pocházíš. Jestli pocházíš z Božství, musíš být božský. Když zvedneš ruce a řekneš: ,toto jsou ruce boží", tak co pak Bůh svýma rukama dělá? Bůh pouze dává, to je vše co umí. Zdravím. Jak se dnes ráno máte? Líp než včera. To je správný. Ne líp než ostatní, prostě líp než bylo. Zajímalo by mě, jestli se tu někde dají koupit nějakě kytky? Chtěl bych jich pár přiněst svě ženě. Můžete mít některě z tady těch, jestli chcete. Vážně? Nejsou tak luxusní jako v květinářství. Tyto růže jsou starě původní odrůdy, trochu venkovskě. Myslím, že by se mojí ženě mohly právě líbit. Ukažte, já vám pomůžu. Uřízněte je tady kousek nad listnatou částí a snažte se to udělat šikmo. Ano, takhle, dobře. Poznal byste, že jsem to nikdy předtím nedělal? Nejste moc na zahradničení? Ne, obvykle lidem platím, aby se mi starali o zahradu. Lidem, kteří vědí, co dělají. Jako vy. Mě to přináší hodně uspokojení. Myslím, že jsem nikdy nechápal hodnotu květin. Copak svě ženě nikdy neposíláte květiny? Ne. To je špatný. No, dneska je nový den. Ano, to je. Víte, že existuje přes 200 druhů rodu Rosa a existuje databáze růží, která čítá myslím přes šest tisíc různých růží. Zdá se to skoro přehnaně. Moc vám děkuji. Můžu vám dát spropitně? Ne, děkuju. Jste si jistý? To je v pořádku. Určitě řeknu majiteli tohohle místa, jakě má skvělě zaměstnance. Právě jste to udělal. Vy? Vy jste majitel? Hm, jsem. Tak to se omlouvám, myslel jsem, že jste jenom zahradník. Splěst se může každý. Viděl jsem vás zalěvat rostliny ... Rostliny potřebují vodu. Ano, to ano. Ještě jednou děkuji. Můžu vás požádat o laskavost? Jistě. Jsem tu kvůli schhůzi vedení. Ano, vím. Vy patříte k Domu Naděje, že? Ano. Musím tohle dát výkonně ředitelce, ale nevím, ve kterě místnosti je. To můžu najít. Vlastně, mohl byste jí to dát ode mě? Jasně. Je to důležitě? Ne, jsou to jen nějakě papíry. Dobře. Ajestli byste jí to mohl dát dnes odpoledne, až odjedu. Ano, to můžu udělat. Jsem vám zavázaný. Atak se vaše myšlení ,co můžu získat" promění v ,jak mohu nabízet, jak mohu sloužit". Pokud tvoje pozornost není soustředěna na tvě ego, ale na dávání, vesmír na to zareaguje dáváním zpět. Vesmír se zeptá: ,Jak ti můžu posloužit?" Ale sám musíš napřed někde sloužit. Pak bude přechod dokončen, až přejdeš do místa, kde není ego. Ahoj.

Ahoj. Včera´s nám chyběl, byla to bezva hra. Jo, uvízl jsem ve městě. Chápu. Stane se. Jo, to jo. Jak proběhla schůze? Nic se nezměnilo. Pořád potřebují ty peníze. Ale jakmile je získají, uvidíme, kdo dostane ten kontrakt. Uvidíme se v městě. Fajn, nashle, Hughu. ... ne tak rychle. Nenaklánějte to, aby se nám nerozmačkaly květiny. Tak je to dobře. Nechtějte vědět, kolik ty květiny stály. Je to stejný květinář, kterěho využívá starosta. Bud´te opatrní, prosím. Děkuji. Co kdyby se jmenovala Rose, když to bude holčička? Ajak se dostáváme do smysluplně fáze života, neznamená to, že už nemáme žádně ambice. Znamená to, že máme smysluplně ambice. Toužíme po jiných věcech. A nyní se naše touha transformovala ve smysl a musíme se naučit být pozorovatelem a ustoupit do pozadí. Začneme žít a věřit tomu, kam nás Zdroj vede. Přestaneme lpět na výsledku a tento odstup způsobí, že už nikdy více nebojujeme. Dovolí, aby k nám věci přicházely a už nebudeme osobou, která koná. Dovolíme jim, aby se samy projevily. Boj je pryč. Lidě se mě neustále ptají, jestli má ego nějaký ůčel a já na to reaguji, že nemá cenu ho bránit. Ego je falešně já, a když ho bráníte, bráníte jen nějakou iluzi. Bráníte něco, čím ve skutečnosti nejste. Vaše skutečně já je egu hodně vzdáleno. Každý z nás ví, že jsme sem přišli hrát hudbu, a přesto máme tendenci věřit, že jsme odděleně bytosti, že se musíme zařadit a že to je naší ůlohou v životě. Nic z toho není pravda. K proměně může dojít mnoha způsoby. Může ji způsobit malá poznámka, shoda náhod, zvláštní událost, kterou jsme neočekávali. Může to být cokoliv, ale výsledek je vždycky stejný uvědomit se, že tu nejsme proto, abychom dělali ze života stálý boj. Jsme tady, abychom se radovali a žili v míru. K tomu dojde na podzim života. Právě jsem přemýšlela, co musím udělat, abych před odjezdem všechno sbalila. Fakt? Jsem jako chodící seznam věcí, co je třeba udělat. Myslím, že 90 svěho dne trávím zařizováním životů ostatních a řešením jejich problěmů. Moc si tě vážíme. Tak jsem to nemyslela. Hrozně ráda se o tebe a kluky starám. Opravdu. Miluji svou rodinu, ale ... Ale? Když maluji, někam cestuji. Cítím se napojena. Cítím požehnání. Ajsi v tom dobrá. Moc mi to chybí. Včera na výletě, když mi Jack řekl, že nemaluju, jsem si uvědomila, že moje vlastní děti nemají ponětí o tom, kdo jsem. Dokonce ani neví, co dělám. Tak to dělej.

Vážně? Ano, samozřejmě. Děkuji. Chci tu zůstat. Cože? Jen na týden, jenom příští týden. Ty si myslíš, že tě tu nechám ůplně samotnou? Jasone, každá buńka měho těla tu chce zůstat aspoń o trošku děle. Slyším tě, ale vůbec nechápu, co říkáš. Potřebuji se přeorientovat. Potřebuji najít cestu zpět a potřebuji k tomu samotu. Gwen, jsi máma dvou malých dětí. Samotu mít nebudeš. Jasone, musíš vědět, že tě miluji, že miluji děti, patříme k sobě, ale jsem víc než to. Dobře, ale je tu jeden problěm. Víš, neumím dělat to, co děláš ty. Ty to zvládneš. Jen jeden týden, přežijete to. A pak se vrátíme k normálu? Tak to nevím. V tomhle jsi dobrá, to není fěr. Víš, v čem budeš dobrý? V čem? V praní prádla. Vidím spoustu prádla ve tvě budoucnosti. No, to je bezva, to je bezva. Pokud chcete ve svěm životě vidět otevřeně dveře, odpoutejte se od toho, co vám říká vaše ego a žijte z božskěho místa zvaněho Duch a z toho, co Lao-c´ nazýval ctnost. Podle něho existují čtyři ctnosti. První z nich je ůcta k životu jako celku což znamená respekt. Druhou je upřímnost, což není nic jiněho než čestnost. Třetí je jemnost, která se projevuje v našem životě jako laskavost. Ačtvrtá je schhopnost podporovat, což se projevuje jako služba, prokazování služby ostatním. To jsou ty čtyři ctnosti. A Lao-c´ chce, abychom podle nich žili. Úžasný citát básníka Háfize říká, že ani po dlouhě době Slunce nikdy neřekne Zemi: Dlužíš mi. Představte si, co taková láska dokáže. Rozsvítí celý svět. Jě, Davide! Zdravím!

Jak se daří? Tak co, máš všechno, cos potřeboval? Myslím, že ještě víc. Vážně?

Dostal jsem inspiraci. Prohlížel jsem si něco z natočeněho materiálu a moc rád bych z těch rozhovorů něco udělal, něco tvůrčího.

Jako co? Třeba tohle místo. Něco se tu odehrává. To, o čem mluvíš, lidě, těmata. Myslím si, že s tím fakt můžu něco udělat ... Brzdi, brzdi, já myslel, že jsi tady jako technik. Neříkal´s to předtím? Myslím, že ne. Myslím, že to začínám chápat. Pointa, Davide, je, že to všichni nakonec pochopíme. V díle Kurz zázraků je ůžasný citát, kde Ježíš říká ,Jestli chceš být jako já, věda, že jsme všichni jedním, pomůžu ti. Chceš-li být jiný, než já, počkám, až si to rozmyslíš, a ty si to rozmyslíš." A skutečně, není to to nejdůležitější? Proč bychom měli umřít, abychom to získali? Měli bychom být schhopni to získat ještě dokud jsme tady. Bylo mi potěšením. Děkuji, ti, příteli, Bůh ti žehnej. Nikdo si nemusí klást otázku: Co je mým smyslem? Vždycky to nalezne ve službě. Kdybys jen na jeden den mohl obrátit svou pozornost k tomu, abys učinil život někoho jiněho lepším, kdybys takhle dokázal přemýšlet, takto přemýšlí Bůh. Je to velmi starě chápání věcí, ale stále má platnost. Dotknout se něčího života je cennější než jakěkoliv peníze. Moje přítelkyně, Byron Katie říká věřit, že potřebuješ to, co nemáš, je definice šílenství. Myslet si, že nemůžeš dojít naplnění, dokud nedostaneš všechny ty věci, je opravdu iluze. Nepotřebuješ nic víc. Nezáleží na tom, co děláš. Můžeš být taxikářem, učitelem, dělníkem v továrně, manažerem. Důležitě je, že se soustředíš na to, jak bys mohl sloužit. Přemýšlej o lidech, ke kterým jdeš, at´ jsi kýmkoli na svě cestě. Tímto způsobem můžeš řídit firmu, nebýt připoután k výsledku, soustředit pozornost na službu. Začneš žít svůj život v oněch ctnostech, jak můžu sloužit, jak mohu být jemný, jak mohu být ctihodný. Takto přemýšlet znamená, že tvůj život má smysl. Jaro ti vzkazuje, co můžeš a co nemůžeš dělat, jak tě společnost definuje. Ale v podzimu života, po proměně, jde o připojení se k energii, která se stará o vše, a my všichni jsme prostě byli stvořeni. Zkus zastavit dýchání, růst nehtů. Žít ve ctnostech je vše, co je třeba dělat. Skutečně cítím, že něco jiněho nás má na starosti, takže je to opravdu o odevzdání se něčemu, co je větší než my, k čemu jsme připojeni a co skutečně ovládá vše. Hluboko v každěm z nás je místo, kterě se chce cítit naplněně, chce vědět, že můj život něco změnil, že zanechávám toto místo, tuto planetu, na kterě jsem žil, v lepším stavu, než když jsem sem přišel, že něčí život byl hluboce ovlivněn díky mě existenci. Všichni toto chceme. Nemá to nic společněho s věkem nebo nalezením sebe sama. At´ jste kdekoli, jakkoli staří, stačí jen jedna myšlenka, abyste změnili svůj život.