Internet jako lidské právo
Γειά σου, Αθήνα! (Zdravím Athény!) Τι κάνεις, καλά; (Jak se máte? Dobře?) Dál pokračovat nebudu. Víc už řecky neumím. Můj táta je Volosu, takže zdravím Volos. Jsem tu dnes, abych mluvil o internetu. Už jsme dvě přednášky o internetu měli: O Wikipedii v řečtině a také o používaní vaší mysli na internetu. Úžasné věci! My se domníváme, že internet by měl patřit mezi lidská práva. Víc vědět nepotřebujete - hotovo.

Jmenuji se Kostas Grammatis. Věřím, že je v naší moci zlepšit stav lidstva v globálním měřítku. Důvodem je, že dnes žijeme ve světě, který je tak trochu v krizi. Potřebujeme překonat problémy, které všichni máme - v Řecku a dalších zemích uprostřed recese, máme strádající lidi, lidi bez vody a k těmto problémům se musíme postavit čelem. Já a lidé jako jsem já jsme se jednoho dne sešli na šest týdnů v Berlíně ve skupině zvané Palomarská pětka, abychom diskutovali o těchto problémech a o tom, jak změnit svět. Přišli jsme na několik neuvěřitelných nápadů, jak tyto problémy řešit. Jako nejdůležitější se ukázalo, že lidé potřebují prostředky, aby mohli řešit své vlastní problémy.

Existuje tzv. "pomáhající průmysl" (aid industry). Určitě jste o něm slyšeli, že? Nevím, proč tomu říkají průmysl. Kdyby dělal svou práci, žádný "pomáhající průmysl" by neexistoval. Dále tu máme příběh tohoto muže, Williama Kamkwamby. Možná jste o něm slyšeli. Měl na TEDu přednášku asi před rokem. Nemohl si dovolit studium na škole, které by ho stálo 80 dolarů, jež neměl. A tak místo aby 4 roky chodil na střední školu, strávil je v knihovně. Přečetl učebnice a knihy o fyzice a dělal co mohl, aby se naučil, co chtěl vědět.

S těmito informacemi pak šel a postavil větrný mlýn. V podstatě znovu vynalezl větrný mlýn. Zabralo mu to 4 roky. Přijelo za ním několik novinářů, prohlédli si, co zkonstruoval, ptali se ho, co vyrobil, a vzali ho do Spojených států, aby mluvil o svém mlýnu, který znovu vynalezl. Byl také v Today show Jona Stewarta, který se ho zeptal: "Co si myslíte o Americe a všech těch technologických inovacích? Vy jste technologický inovátor v Africe." A on odpověděl: "Víte, Google byl zatraceně šikovný".

Poněvadž nikdy nebyl v televizní show a někdo se ho zeptal, co je Google, a on na to: "Co je to za zvíře, ten Google?" Tak před něj postavili počítač, on si na Googlu vyhledal "větrný mlýn" a našel veškeré instrukce na stavbu mlýnu podobajícímu se tomu jeho. "Kde byl tenhle Google celou tu dobu?" Tohle nám připadalo absurdní. Proč by měl tento mladý muž vynalézat technologii, která už existuje? Proč by neměl mít tyto informace na dosah? A tak jsme udělali výzkum a zjistili, že: 80 % světové populace je gramotné, 78 % světa má přístup k elektřině, ale pouze 26 % světa má přístup k internetu, což znamená, že 5 miliard lidí není momentálně připojeno. To není dobré.

Benjamin Disraeli, velký příznivce imperialismu, jednou řekl: "Obecně platí, že nejúspěšnější lidé v životě, jsou ti, kteří mají nejlepší informace." A my souhlasíme. Povím vám několik příběhů souvisejících se vzděláním. Tento muž, Sugata Mitra, míval kancelář v jednom ze slumů v Indii. Do jedné jeho stěny udělal díru a dal do ní počítač, aby zjistil odpověď na otázku: "Dokáží se děti samy naučit používat počítač, případně se u toho něco dozvědět?" Výsledky byly ohromující: Děti přicházely, hrály si s počítačem každý den a naučily se spoustu věcí. Naučily se mluvit anglicky. Nikdo těm výsledkům nevěřil. Proto vzal počítač a dal ho do pustiny, kde nikdo anglicky nemluvil. Po dvou měsících se vrátil a děti mu řekly: "Potřebujeme rychlejší procesor a lepší klávesnici." [Smích]

Zeptal se jich: "Kde jste se to naučily?" A ony odpověděly: "Z CDček, co jste nám tu nechal." A tak to pokračuje. Víte, můžete znásobit efektivitu deseti učitelů stokrát nebo tisíckrát, když dáte dětem přístup na internet. V Iránu (myslím, že většina z vás tenhle obrázek viděla) byla zastřelana Neda Agha iránskými silami jen proto, že demonstrovala. Tohle video se dostalo na Youtube a je nejzobrazovanější smrtí v lidské historii. Miliony shlednutí posílily revoluci natolik, že, jak se domnívám, to přinutilo Irán internet odpojit.

A někteří lidé říkají, že odpojení internetu v Iránu vedlo ke zpomalení a nakonec zastavení revoluce, kromě jiných věcí. V Papui Nové Guinei, která je 148. ze 182 zemí na žebříčku vyspělosti, předseda vlády, Michael Somare, chce umístit nad tuto zemi družici, protože potřebuje šířit mezi všechen svůj lid informační služby. Tyto služby budou informovat o jeho vládě, práci, kterou se snaží dělat a přinášet vzdělání do těchto míst. V jeho očích jde o první krok k rozvinuté společnosti.

"Máme vizi dát našim lidem přístup k informacím, aby se zlepšila kvalita jejich života a vyrovnali se svým vrstevníkům v rozvinutých městských centrech a národům světa." V New Orleans v Americe první věcí, kterou udělali po hurikánu, byla instalace WiFi služeb zdarma. Intel věnoval zařízení v hodnotě 1.2 miliardy dolarů a výsledky byly následující. "Měli jste pocit, že dáváte hladovějícím jídlo, podle reakcí lidí z ulice." (Chris Drake, manažer WiFi projektu) Používali WiFi ke koordinaci svého úsilí a bylo to úžasné.

Rozšíření internetu odpovídá HDP dané země. Čím jste chudší, tím máte horší přístup k internetu. Platí to nejen pro státy, ale i pro lidi. V Americe nemá přístup na internet 38 % domácností s příjmem méně než 25.000 dolarů ročně, což je hrozné, protože 95 % společností využívá ke hledání zaměstanců LinkedIn. Krátce jsem pracoval v kuchyni v Bostonu, kde se vařila polévka, a každé ráno jsem vídal bezdomovce, kteří přicházeli se svými notebooky, posadili se, jedli zdarma polévku a hledali si práci.

Bylo to neuvěřitelné. Internet je nástroj, který umožňuje lidem, aby si pomohli sami. Věříme, že internet je základním lidským právem a nejenže se snažíme prosadit, aby to bylo uznáno z politického hlediska, ale snažíme se to také uskutečnit, neboť 4 z 5 lidí s námi souhlasí, že přístup na internet by měl patřit mezi lidská práva. Pět zemí, včetně Řecka, s tím začalo: v roce 1999 Řecko prohlásilo, že by toto právo mělo zákonem chránit - ano! [Potlesk] V roce 1999 Řecko prohlásilo, že zákon bude chránit právo občanů na přístup k internetu, což je podle mě ohromné!

Máme v plánu toto lidské právo naplnit. Asi vás napadne otázka, jak to udělat? Máme tři velké myšlenky. Lobbovat u vlád a v průmyslu, aby byla poskytnuta část sítě zdarma. Řekněme, že máme telefonní společnost, která poskytuje mobilní služby - 25 % z toho by mělo být věnováno na služby zdarma pro každého. Případně by mohla tyto služby poskytnout vláda. Mohli bychom postavit vlastní síť, která by byla něco jako družice pro celý svět, nebo bychom mohli zakoupit existující infrastrukturu a využít ji k volnému přístupu na internet pro každého člověka na planetě Zemi.

Ohledně výsledků lobbování máme několik historek. V Americe byla společnost s názvem M2Z, o které v podstatě nikdo neslyšel. Pokoušeli se 4 roky lobbovat u FCC, aby dostali část spektra. Spektrum je v podstatě licence na využívání určitého "množství" rádiových vln. Chtěli nabídnout 768 kb/s zdarma a FCC, která vydává či zamítá povolení, řekla ne. Důvodem odmítnutí bylo, že 768 kb/s je příliš pomalé! 768 kb/s vám umožňuje stáhnout 12 MB za minutu, pokud to někomu něco říká.

Omlouvám se za všechna tahle data. Nicméně pro porovnání, průměrná rychlost stahování v největší americké bezdrátové síti v roce 2010 je 988 kb/s. Rozdíl je 768 oproti 988 - nechápu, proč by to mělo být pomalé. Není to o tolik pomalejší. Někteří lidé říkají, že důvodem je průmysl, průmyslová lobby, která se samozřejmě obává volného internetu. CTIA, která lobbuje za poskytovatele bezdrátového připojení, říká: "Jsme potěšení, že FCC uzavřela debatu o spektru a zaměří se na hledání vhodného rozdělení spektra."

Je to fascinující, protože co by mohlo být vhodnější, než volný internet pro celou Ameriku? Nevím, co byste chtěli dělat jiného. V Panamě to zkusili jinak. Ricardo Martinelli vlastně měl svou kampaň postavenou na myšlence: "Poskytneme internet zdarma všem našim občanům. Když budu zvolen, udělám to během 100 dní." A řekl, že tento projekt nesoutěží se soukromými širokopásmovými poskytovateli, protože jeho cílem je rozšíření digitálních služeb, a ne poskytování vysokorychlostního přístupu na internet.

Byl zvolen a nyní rozšiřuje internet zdarma po celé Panamě. Souhlasíme s ním. Souhlasíme s myšlenkou, že můžete mít bezdrátovou službu zdarma pro všechny lidi, aby bylo naplněno lidské právo na přístup k internetu, který vám umožňuje dělat mnoho různých věcí, a který nebude konkurovat místním telekomunikačním společnostem. Toho se není třeba obávat. Tolik o lobbování u vlád. A nakonec, vyzýváme i vás, abyste oslovili vaše vlády, ať už jste kdekoliv, abyste zjistili, zda to dokážete.

Na druhé frontě se pokoušíme vybudovat naši vlastní síť. Představte si přístup na internet všudypřítomný stejně jako vzduch, který dýcháte. Naše nadace se nazývá ahumanright.org a je správcem této myšlenky. Spolupracujeme s NASA a několika dalšími společnostmi na návrhu velmi levného satelitu za 2 až 4.5 milionu dolarů za kus, které bychom umístili do vesmíru díky rozvíjejícímu se průmyslu vesmírné turistiky. To je jen začátek. Nebo pomocí nízkonákladových nosičů společnosti SpaceX.

A pak bude za cenu 1 miliardy dolarů celý svět propojen, že? Jak snadné! Mám pro vás historku, kterou jsem slyšel od taxikáře na cestě sem. Říkal: "Podívejte se támhle. Vidíte? To je Olympijský stadion. První Olympijský stadion." A já se zeptal: "Páni, kdo ho zaplatil?" A on odpověděl: "Vláda ne, protože vláda neměla peníze. To lidi ho zaplatili." A byl na to skutečně pyšný. Hrozně se mi to líbilo, protože si myslím, že můžeme dokázat totéž. Pro srovnání, 48h války v Iráku a Afgánistánu stojí 1 miliardu dolarů.

Stačí dva dny příměří a máme to v kupě. [Potlesk] A jestli chce některý miliardář někomu zanechat dědictví... stačí nám jen jedna miliarda. Naší třetí myšlenkou, mou oblíbenou... už mám jen 5 minut... mou oblíbenou myšlenkou, ze které jsem opravdu nadšený, je recyklace staré infrastruktury. Jsem velký příznivce recyklace. Vezmete starou věc a uděláte z ní úplně novou. Momentálně se děje jedna zajímavá věc. Existuje společnost s názevem TerreStar, která je od 10. října 2010 v bankrotu a má na oběžné dráze jednu z nejvýkonnějších komunikačních družic světa.

Vypadá jako autobus. Měla sloužit k poskytování internetu a telefonních služeb po celé Severní Americe. Když je teď společnost v bankrotu, pojďme ji koupit! A přesuňme družici nad zemi či několik zemí, které ji využijí. Existuje spousta míst, které se o to zajímají. Jedna z nich je Papua Nová Guinea. Každý, kdo zná hodnotu internetu, vidí hodnotu poskytování volného přístupu na internet. A my se o toto velice zajímáme. Sluchátko bude dostupné kompletně jako open source, takže budeme moci postavit něco pro přístup k této družici.

Takto bychom mohli spojit miliony lidí. Tohle by byla první vlaštovka, zkrátka začátek. Není to však už jen nápad. Vytvořili jsme webovou stránku. [Smích] Můj programátor, který teď momentálně spí, právě dnes spustil web buythissatellite.org a naším plánem je získat nějaké dárce. Rádi bycom získali 150.000 dolarů, díky nimž dokončíme několik našich obchodních plánů a chystáme se oslovit světové vůdce a miliardáře, kteří by byli ochotní věnovat peníze na pořízení tohoto satelitu, jeho přesun na nové místo a jeho vuyžití k něčemu opravdu neuvěřitelnému.

buythissatellite.orgje to, oč se pokoušíme. Řekněte o tom prosím svým známým. Mé jméno je Kostas Grammatis a věřím, že přístup na internet patří mezi lidská práva. Věřím, že dokážeme toto lidské právo zprostředkovat každému občanu planety Země, a myslím, že je naléhavé, abychom to udělali co nejdříve. Děkuji vám, že jste dnes přišli. Děkuji svému týmu; máme asi stovku lidí, dobrovolníků po celém světě, kteří spolupracují online, aby tuto vizi uskutečnili. Děkuji NASA Ames a Deutsche Telekom, našim hlavním sponzorům, a všem, kdo nám pomáhají. Díky moc. [Potlesk]

TPP: Největší hrozba Internetu, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli
Největší hrozba Internetu, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli: TPP - dohoda s názvem Trans-Pacific Partnership. TPP je vyjednávaná obchodní dohoda mezi více než dvanácti státy v okolí Tichého oceánu. Má více než 26 kapitol a zabývá se různými záležitostmi od prodeje mléčných výrobků, masa, oblečení a automobilů až po regulace pracovních a finančních trhů.

Ale jedna kapitola představuje velkou hrozbu pro Internet: ta zabývající se vymáháním kopírovacího monopolu. Nelze přesně zjistit obsah této kapitoly, protože TPP je vyjednávána tajně. Existuje několik tajných dohod, které z vyjednávání vylučují veřejnost, a státní úředníci nechtějí zveřejnit text dohody ani nám říci, jaké jsou jejich postoje k jednotlivým záležitostem. Víme jen to, že zatímco veřejnost je z procesu vyjednávání vyloučena, soukromé firmy ne.

Hlavně velké společnosti vydělávající na copyrightu utrácejí obrovské peníze na to, aby přesvědčili politické představitele, že agresivnější a drakoničtější zákony o kopírovacím monopolu povedou k více inovacím, větší kreativitě a více pracovním místům. Ale ve skutečnosti tomu tak prostě není. Opatření ohledně vymáhání copyrightu navrhované v TPP by po schválení mohly Internet učinit děsivým a utlačujícím. Jeho uživatelé se budou bát sledovat a sdílet digitální obsah a pracovat s ním.

Na Internet unikla starší verze smlouvy a to, co se v ní nachází, by vás mělo znepokojovat. Poskytovatelé připojení (ISPs) by mohli být donuceni stát se soukromými vymahači copyrightu, jinak by nesli právní zodpovědnost za obsah, který nahrávají jejich zákazníci. Ačkoliv TPP nabízí určitou ochranu před odpovědností, zkušenosti s podobnými opatřeními v USA naznačují, že po ISPs bude požadováno, aby odstraňovali, filtrovali a blokovali legitimní obsah, a to po pouhém upozornění ze strany údajného vlastníka autorských práv.

Kopírovací průmysl je posedlý zabraňováním uživatelům vrtat se v přístrojích a v obsahu, protože se bojí, že lidé toho pak využijí pro porušování copyrightu. A proto na přístroje instalují Digital Rights Management (DRM), aby omezili možnosti uživatelů, a to navzdory dalším a dalším důkazům o tom, že DRM mnohem více škodí než pomáhá. Například brání lidem odblokovat telefon, aby změnili operátora. Umělci, jako třeba tvůrci dokumentárních filmů, kteří prolamují šifrování na DVD či samplují online videa, by mohli čelit žalobě, i když výsledek jejich práce neporušuje copyright.

Lidem se sluchovými či zrakovými vadami by mohla být znemožněna změna formátu knih či filmů, která by je učinila přístupnějšími. A to není všechno - DRM plně podporované zákonem může být využito k potlačování konkurence. Nějaká společnost může například zajistit, aby neoprávněný software či obsah na jejích přístrojích nefungoval, a to pouze zavedením DRM. Korporace tvrdí, že DRM je nutné při boji proti porušování copyrightu na internetu a proto, aby uživatelé byli chráněni před viry.

Přitom neexistují důkazy, že by DRM při řešení těchto problémů nějak výrazně pomáhalo . S fanouškem by nemělo být zacházeno jako se zločincem a společnosti by neměly mít možnost automatického veta nad uživatelovou kreativitou, volbou či vylepšením. Toto jsou jen některé z problémů v ustanoveních TPP týkajících se vymáhání copyrightu Byly by škodlivé pro všechny kromě společností, které tyto smlouvy využívají k potlačování inovativní konkurence či kriminalizování sdílení.

Namísto toho, aby peníze věnovaly na tvorbu nových produktů, které respektují Internet a nové technologie, lobbují za přijetí zákonů, které by jejich rozvoj zpomalily. Přísné zákony o kopírování potlačují naše právo sdílet, upravovat a experimentovat s obsahem a technologiemi. Inovovat bez těchto svobod lze těžko. Uživatelé Internetu potřebují vědět, co se děje v těchto tajných obchodních vyjednáváních.

Uživatelé Internetu mají právo zúčastňovat se na formulování této významné mezinárodní smlouvy, která bude mít vliv na miliony životů v příštích desetiletích. Ukažme našim politikům, že nepovolíme, aby tajné dohody určovaly to, co můžeme dělat s technologiemi. Ukažme jim, že společně stojíme proti snahám společností omezovat naše práva. Internet je náš a je na nás, abychom ho bránili. Přeložili dobrovolníci z České pirátské strany.