Léto 1936 18. července
Španělská armáda povstává proti republikánské vládě.
19. července
V Barceloně a Madridu je armáda poražena díky hrdinskému úsilí pracujícího lidu.
20. července
Lidové masy požadují revoluci. Vláda již není schopna kontrolovat situaci.
21. července
Začíná španělská občanská válka... Poslední idealistická válka... Poslední sen lidu, snažící se dosáhnout nemožného... Utopie. Pryč s kapitalismem! Smrt kněžím! Ať žije Durruti! Ať žije pracující třída! Ať žije FAI! (anarchistická organizace) Sestry, pojďte sem. Uklidněte se. Ticho, prosím! Sestro Aguedo... Sestro Carmelo... Sestro Encarnación... Není to mnoho, ale pomůže vám to dostat se zpátky ke svým rodinám. Musíte ihned odejít. Sestro Amparo... Dávej si pozor, mluv s lidmi co nejméně. Důvěřuj pouze Bohu. On tě nikdy neopustí. Sestro Marie... Nejnevinnější, nejbezbrannější... Nejdále od svého domova. On se o tebe postará. Matko představená, bojím se. Kdo mi pomůže, když vy zůstanete zde? Matka představená neopouští svůj konvent. No podívejme. Matoušovo evangelium, kapitola šest, verš dvacet pět. Nestrachuj se o svůj život, co budeš jíst nebo pít, ani o své tělo a jak jej zakryješ. Není život více než potrava a tělo více než šaty? Pokračuj, Marie. Nebeské ptactvo neseje ani nesklízí, ale náš Otec na nebesích jej živí. A nemáš ty mnohem větší cenu než oni? Stále ještě věříš, že se Bůh o mne a vás všechny nepostará? Ne, matko představená. Odpusťte mi. Nemáme mnoho času. Matko představená! Už jsou tady! Jeptišky, odejděte odsud! Přišli jsme vypálit klášter! Ať žije CNT! (anarchistické odbory) Ať žije FAI! Vy, sestry! Kam jdete? Nehýbejte se! No tak, vstaň! My nejsme Ježíš Kristus! Revoluce respektuje všechny ženy. Pojďte se podívat, jak katedrála shoří. Vstaňte, soudružky jeptišky. - Kdo je? - Pro smilování boží! - Ukryjte mne ve jménu Panny Marie! - Pojď dál, sestro. Spodničku ne! Pro lásku boží, ne! My tě nechceme zavraždit. Když Svaté Kateřině uřezávali prsa, tak si stěžovala míň než ty. Pěkně smrdíš... Myješ se vůbec? My ano... To by stačilo, děvčata. Uložte ji do postele. Můžete jít. Hned! Chceš si zachránit kůži, nemám pravdu? Zůstaneš tady a budeš mlčet, jasné? Rozumíš mi? Měla jsi velké štěstí, drahoušku. Tady jsi v dobrých rukou. Pojďte dál, monsignore. Pojďte dál. Monsignore... Monsignore... Při vší úctě... Musíte si odložit veškeré vaše šatstvo. Hodně štěstí monsignore a ničeho se neobávejte. S boží pomocí bude všechno zase v pořádku. Jak se jmenuješ, dítě? Milicionář mi pomohl získat propustku do Barcelony. Víte, kdo je vydává? Ten švec z Murcie. Sedí za stolem a razítkuje dokumenty. Víte z čeho má razítko? Z brambory! Nikdo se nedostane z města a naopak bez propustky s tím razítkem. Fanny, drahá, přines mi bramboru a nůž. Rychle! Farář se schoval v dutém stromě, ale utekl, když do něj stříleli. Milicionáři našli 16 milionů peset v arcibiskupském paláci. To je 64 milionů realů! 160 millionů "perras". A pak, že církev je chudá. Já to nedělám pro peníze. To kvůli lásce k bližnímu. A přesvědčení, samozřejmě. Jsem velká katolička. - Já taky. - Já taky. Větší než kardinál! Větší, než papež! CNT = Co Nejmíň T... - Madam... - Ano? To jsou milicionáři. Mám je pustit dovnitř? Klid, děvčata. S revolucí nebo bez ní k nám muži stále chodí pro to samé. Pojďte do přijímacího pokoje! Už jdu! Kdo to tady vede? Myslíte Madam Colet? Uvidíme. Ta Madam, ať už je cokoli... Vy jste šéfka bordelu? Svolejte svoje děvčata. Všechny. Všechny jsou již tady. Auro, vypni tu sračku. Pokud je tohle revoluce, pak na mě můžou zapomenout. Nedělám to s lesbama. Sedněte si. Ty... Ty tam. Concho. Přátelé... Jmenuji se Concha Liano. Stejně jako moje dvě soudružky jsem členkou organizace Svobodné ženy. Naše země povstala. Symboly útlaku jsou v plamenech. Pracující obsadili továrny a bojují na barikádách. Nenáviděná armáda, která po staletí utlačovala pracující třídu, byla poražena obyčejnými muži a ženami. Španělsko je příkladem pro celý svět. Kněží a kapitalisté prchají před proletářskou spravedlností. Nyní... Konečně... Lid promluvil! Přátelé... Přišla svoboda! Pokračuj... Neustále slyšíte jedno slovo v ulicích... V našich domovech, v továrnách a dílnách. Revoluce! Toto slovo má ohromný význam. Kdo je tam? Ve jménu revoluce, otevřete! Odvahu, sestro. Řekni něco. Řekni třeba "Obsazeno!" Vyrazím dveře! No tak, řekni "Obsazeno!" "O-bsa-ze-no!" Co to děláte? Co to děláte, no!? Co asi? Šukáme! Už ne! Vyhoď to prase z postele. To je rozkaz! Vypadni odsud, šmejde... Nebo ti ustřelím koule! Nemůžeme doufat v jakoukoli spravedlnost, pokud stále přetrvává nejhorší druh otroctví. Nutí vás odvrhnout lásku, jemnost, přátelství, a mrhat vašimi životy pro sexuální nenasytnost cizích lidí. Nutí ženu prodávat vlastní tělo... V domech, jako je tento, které nejsou domy, ale chatrče lásky. Láska musí být svobodná. Ne kupovaná. Co říká? Že jsou taky děvky, jenom za to nechtěj prachy. Já něco řeknu... Už žádné pokrytectví! Žádná žena nebude žít důstojně, dokud nebudeme všechny svobodné. Musí s tím být ihned konec! A právě tak tomu je. Jsme zde, abychom vám pomohli. Soudružky... Sestry, ve jménu všech španělských žen nabízíme svoji náruč, abychom vám pomohli znovu získat vaši důstojnost jako pracujících, sester nebo matek. Připojte se k osvobozování prostitutek! Ať žijí Mujeres Libres a anarchistická revoluce! Slyšeli jste moji soudružku. Nemáte nic, co byste řekly? Sakra, tohle chcete? Být děvky na celý život? Aby vás chlapi opíchali za pár šestáků desetkrát nebo patnáctkrát denně? Nebo máte sedm životů jako kočky a můžete si dovolit tenhle promrhat? - Můžete se mnou počítat. - A se mnou. - Budu střílet, pokud to bude nutný! - Jsme připraveny zemřít! - Jak zečneme? - Můžu být švadlena? V mojí vesnici jsou také ženy jako vy. Uklidněte se. Revoluce vám zaručuje důstojnou práci. - A co s tou divnou? - Tamtou? Ta není jednou z nás. - Je to jeptiška. - A je tady i kněz. - Přinejmenším biskup. - Kurva, biskup?! Šéfka si dělala z bramboru razítko CNT! Chystala se ho odsud dostat za peníze. Jsi jeptiška, holka? Sloužím bohu i tobě. Šmarjá, nesloužíš bohu ani nikomu jinýmu! Teď jsi svobodná. Ani boha, ani pána, ani vlast! Jak myslíte. Ona není jeptiškou. Je to vězenkyně kléru. Abychom zabránili milicionářům, kteří vás přijdou ošukat, tak tuhle díru zavíráme! Brambor. Sněz ho. Sněz ho! Trochu nadšení do toho. Soukromé vlastnictví je zrušeno! Spalte dokumenty z radnice! Pokud je bůh všemocný, tak ať se ukáže! Smrt kněžím! Spalte to všechno! Spálit! Spalte to! Spalte pozemkový rejstřík! Spálit! Honem. Co tam je? Biskup? Ruce pryč! Kanóny na vrabce. Spalte to všechno! Spálit! Ať žije anarchistická revoluce! Pozor! Pozor! Z Barcelony vám díky mikrofonům EAJ15 přinášíme Buenaventuru Durrutiho. Pozor! Pozor! V těchto historických okamžicích, v těchto rozhodujících hodinách, posíleni statečností a nadšením, stateční muži a ženy z lidu, kteří porazili armádu v Barceloně, se připravují vyrazit na Zaragozu, aby pomohli svým aragonským bratřím. Svébytná vůle lidových mas, které mohou dokázat vše, pokud jsou sjednocené a pozvednuté rozhodnutím zvítězit, ovlivní osud celého světa. 19. červenec značí počátek nové éry. Je konec smíru minulosti. Stojící mezi potoky prolité krve tvoříme nové Španělsko! Ať žije FAI - symbol revoluce! Ať žije Durruti! Ať žije antifašismus! Ať žije revoluce! Vítězství pracujícímu lidu! Zdravím. Tohle tvoji lidé schraňovali pro chudáky? Myslíš si snad, že nevíme co s nákladáky, abychom ti jeden dali pro spásu těch tvých holek? Slyšeli jste? Tady soudružka by ráda autobus aby mohla svoje holky odvézt do Barcelony. Viděl kdy někdo takového strašáka? No tak, ukaž se, aby se ostatní mohli taky podívat. - Idiote! - Jdi radši umývat nádobí! Ona je tu s tebou? Jo, a co má být? To jste ji našli v muzeu voskových figurín? Vypadá divně. Ne tak jako ty sám se svojí bramborou. Podívej... Ty a tvoje děvky si zítra sednete na vlak do Barcelony. Ber to jako můj dárek. A kde budeme dneska asi spát, co? V konventu Vtělení Páně. Nikdo tam není. Mysleli jsme na všechny případy a nevypálili ho. Tady to je. Pojďme. Tak. A co s vámi? Nikdo z nás vám nespolkne ten blábol, že jste "věrni Republice". Takže to uděláme následovně: Vy mi teď hezky řeknete, kde jsou kulomety a já vám budu věřit. Dobře? Tak kde jsou? Seržantova manželka je sympatizantka. Sympatizantka? A čeho? Anarchistické mládeže. - A co jako? - Ona jim dala ty kulomety. To jsem vypadla z bordelu, abych vstoupila do kláštera? - Proč je ta postel tak úzká? - Je to jednolůžko. - Kam se poděl kaplan? - Asi do nebe, kam jinam. Už vím o čem si dneska nechám zdát. O knězi z našeho města - byl to fešák k zulíbání! - Zůstanu tady. - Charo, spi sladce. Nebude to tady tak hrozné, jak se na první pohled zdá. - Jak se jmenuješ? - Aura. Dobrou noc. To budeš spát v tomhle klobouku? Jak se jmenuješ? Maria. Maria a dál? Maria De la Concepción de Azcárate y Dorronsoro. Z bohaté rodiny? Jsem služebnice boží. Takové jméno - to musíš být bohatá. Podívej se na mě. Já jsem Pilar Sánchez. Chudá jak kostelní myš. Odkud jsi? Moje rodina žije v Saragosse. Zítřek přinese nový den. Jseš rání ptáče. V tom klobouku vypadáš jak z Armády spásy. Proč ho nesundáš? Kdy pojedeme do Barcelony? Já jedu dnes. Vy pojedete vlakem. Až nějaký přijede. Co musím udělat, abych se dostala do Saragossy? Na to by ses měla zeptat Durrutiho. Všischni tam chceme. To je lepší. Vypadáš jako rolnice. Za koho jsi provdaná? Za Boha. To je skvělý. Tomu říkám manžel, kterej nepotřebuje teplou večeři. Nebo svoji postel. Uvidíme se v Barceloně. Život mezi soudruhy má své výhody. Můžete zakládat výbory. Výbor je samostatná skupina, kterou řídí přímo její členové. Žádní zastupitelé, ale přímo my samotné. Protože jen tak můžeme organizovaně řídit svoji činnost. Podívejme se, jak se takový výbor zakládá. Nejdříve potřebujete sekretářku. Při výběru sekretářky si musíte být jisté, že umí dobře číst a psát. Anita! Anita umí psát na stroji. Sekretářka bude předákem vaší skupiny při jednání s ostatními výbory. Musíte si ale pamatovat, že nad ostatními nemá žádnou moc. Spíše musí pozorně naslouchat návrhům a stížnostem svých soudružek. Pojedeš vlakem. To pojedeš sama? S jeptiškou. Tak nasedni! Obkročmo. Stát! - Salud. - Zdravím. - V pořádku. Co vezete? - Starý chleba. Teď se pomodli. Dneska tady projíždeli dva s kožešinou a tři s masem. Ale vy jste první, kdo převáží starej chleba. Nasaď si svoji mitru, biskupe. Brzo se setkáš se svým pánem. Čeká na tebe příjemná práce. Nějakej pracháč. Sakra! Uvidíme, jestli bůh existuje. Pojď, jdeme. Proč ho zabili? Tohle je revoluce, ne procházka růžovou zahradou. A někdo musí nést následky. Tohle je konec svobody! Ať žijí holičské odbory! Už přijíždí dodávka pušek. Barcelonští holiči podporují revoluci! Pryč s armádou! Pryč s generály! Pryč s kapitalismem! Ať žije CNT! Ať žije FAI! Ať žije anarchistická revoluce! - Vítězství pracující třídě! - Vítězství! Ať žije revoluce! Už jdu! - Pět hodin! - No tak, otevři. To je trochu moc. Muži mají v rukou revoluci. A co ty? Nech si ty vtipy a radši mi pomož. Zatlač. - Co s ní? Kdo to je? - Jeptiška. Ježiši! Do prdele! Jestli je to pravda, tak tě dneska v noci zapíchnem! Pojď dovnitř. No tak pojď! Kde máš ty hračky co mění živé na mrtvé? Tady. Jsou přímo tady. Moc pro ženy! Dřepni si. Umyj se vepředu. Neboj se, to není hřích. Co je? Viděla jak zabili biskupa. No, určitě je teď v nebi. Bůh je fašista. Nemluv nesmysly. Podívej... Přestaň brečet a já ti dám moji broskev. Na, vem si ji. Co to je? Panenský amulet! A co je tady v tom? Pár zlatejch mincí z církevního pokladu. Dostala jsem to na cestu do Saragossy. My pojedeme zadarmo. Tahle matrace je moje. Ostatní mám z venkovní barikády. Nóbl postel jak pro královnu. Bude se ti spát jak nikdy. Skoro jako ta princezna na hrášku. Podívejme! Jeptiška se umí smát! Prošel tady snad anděl? Moje matka mi vyprávěla tuhle pohádku před spaním. Ty jsi taky anarchistka? Jo, to jsem. Anarchistka, spiritualistka a mrzák. Anarchistka, protože člověk je to hlavní a stát neznamená nic. Spiritualistka, protože po smrti znamená jednotlivec všechno a bůh není nic. A mrzák jsem od narození. Už tak snad i přemýšlím. Rozumíš? Podívej, Ježíš... Ježíš byl první anarchista. - Ty věříš v boha? - Samozřejmě. Jsou to kněží koho nesnáším. A co víc - jednou jsem s duchem Ježíše mluvila. Ty? Ty jsi s ním mluvila? S ní. Ježíš není muž, ale žena. Dobrou noc. Uvidíme se zítra. Poslouchej... Nebreč kvůli tomu svému biskupovi. Nebyl nevinný. Nikdy mu nevadily hladové mzdy a držení lidí v nevědomosti. Nebo že chudí umírají a děti pracují v dolech. Po celá staletí biskupové jen tloustli v přepychu a nikdy nic nenamítali. Zabít je ale hřích. Tady. Čti a uč se. Uvidíš a poznáš co znamená "zabíjet". Tak zítra. Kniha věčnosti Nepodváděj jeden druhého. Zavrhni člověka starého a oděj se do nového šatu. Tak získáš člověka schopného myslet a cítit způsobem, jaký si ani nedokážeme představit. - Ať žije anarchistická Barcelona! - Ať žije! Byla jsi navržena jako sekretářka Výboru pro propagandu. Proč já? To nepřichází v úvahu. Já jedu na frontu. Pojďme. Obě pohlaví jsou utlačována, nejen ženy. To znamená, že existuje jen jediná emancipace, za kterou budou muset bojovat jak muži tak ženy! Vy, ženy plné ilusí, jste dali v sázku své životy, v prvních dnech hrdinského boje, kdy hrdinou byl každý člověk, a každá žena byla rovna muži! Ale statečnost není všechno. Je čas vyměnit zbraně za průmyslové stroje, a bojovnou energii za jemnost ženské duše. Kecá nesmysly! Bože! Lvice se změnila v kuře! V drsné atmosféře války, využije každá žena, svoji typickou ženskou intuici. Bude pečovat a starat se o unavené muže vracející se z fronty. Svobodné ženy přeci zdůrazňují, že nebezpečí se dá čelit jedině, s účastí ženské síly v ozbrojeném boji! Concho! Nech to na mě! Nechte mě jednou mluvit! Co se děje? Vypadá to, že jsme šílené, protože chceme bojovat. Vysvětlím to, tak dobře poslouchejte. Nechápeme, proč je revoluce v rukou pouze jedné poloviny obyvatelstva. Jsme anarchistky, ale jsme také ženy a chceme naši vlastní revoluci. Ne aby ji muži dělali za nás. Nechceme boj přizpůsobený mužům, protože by se na nás vysrali tak jako vždycky. Chceme bojovat tak, abychom se mohly pyšnit vlastním přispěním k revoluci. A kromě toho chceme jasně demonstrovat, že jsme plny radosti a odhodlání, a byla by chyba nechat nás doma zašívat ponožky! Chceme zemřít! Ale chceme umírat stejně jako muži, ne jako služky! Tleskej jeptiško. Pamatuj si, že máš duši ženy a ta musí stát při ženách. - Co? - Tleskej! Co je s tebou? Ať žijí ženy! Sláva! Sláva! Sláva! Ať žije revoluce! Na Saragossu! Ať žije svoboda! Na Saragossu! Ať žije svoboda! - Pojedeme do Leridy, příteli? - Neptej se mě. Právě jsem se dostal z vězení! Na Saragossu! [ V pozadí zní anarchistická hymna "Na barikády!" ] Měj ji vždycky u sebe. Pojď. Jedeme do Saragossy. Polez nahoru Pilar. Ty taky Concho. Ať žije revoluce! Ať žije Durruti! Ať žije anarchistický komunismus! Na Saragossu! Tohle jsou lidi z Gutiérrezovy setniny. Ti více méně pokrývají pravé úbočí. A tady jsou fašističtí bastardi se svojí armádní disciplínou. Kdy má přijet ten pisálek? Brzy. Ještě než padne Saragossa. Kdo zasáhne cíl na takovou vzdálenost, vyhrává cenu. Soudruhu Durruti... Čtenáři New York Heraldu by rádi věděli, zda-li anarchisté jednají na rozkazy vlády nebo jestli jsou proti ní. Fašismus musí být navždy zničen. Pokud to bude nutné, tak i navzdory vládě. Jednou, možná brzy, bude tato vláda potřebovat vojenské jednotky, aby zničily dělnické hnutí. Bojujeme za revoluci. Nečekáme pomoc od nikoho. Ukážeme vám ruským bolševikům, co znamená revoluce. Vaší zemi vládne diktatura. Rudou armádu řídí plukovníci a generálové. Moje kolona nemá žádné vůdce ani podřízené. Všichni máme rovnocená práva. Všichni jsme vojáci. Já jsem také pouze prostý voják. Říká se, že vaší koloně vládne zmatek a nepořádek. Někdo by řekl chaos. Profesionální vojáci nemají respekt. Co na to říkáte? Buržoazie vždycky nazývala svobodu chaosem. Zde panuje organizované nadšení, ne poslušnost. Každý muž a každá žena, jsou zodpovědní nejen vůči sobě samotným ale i vůči ostatním. V tom je naše síla. My, pracující, jsme předurčeni zdědit zemi. Bezpochyby to bude velice nákladné vítězství. Budete svůj triumf vychutnávat na hromadě trosek. My se trosek nebojíme. To dělníci postavili města a paláce ve Španělsku i v Americe. Postavíme je znovu. Buržoazie může zničit svůj svět, ještě než opustí scénu dějin. My ale nosíme nový svět ve svých srdcích, a tento svět roste každým okamžikem. Roste, zatímco s vámi mluvím. Tady. Slib je slib. - Jede někdo do Farlete? - Já. - Já. - Já. Jméno a profese? To je špatný začátek. Nechceme být na seznamu. Přišly jsme bojovat za naše ideály. Patříme ke Svobodným ženám. Kolik vás je? Nemám páru. Spočítej si nás. Mají kulomety. - Kolik máte kulometů? - Šest, soudruhu sekretáři. Nejsem sekretář. Promiňte, soudruhu knězi. A nejsem ani kněz. - Měli jsme asi špatné informace. - To bezpochyby. Měly byste se těch zbraní vzdát. Nasrat! Ty a tvoje společnice by jste mohli být na frontě užitečné. I bez těch zbraní. To už jsem někde slyšela. Jde ti o to, soudruhu knězi, abychom umývaly nádobí za muže. Pošlete je do Piny, tam je klid. Ne na dlouho! Modli se za nás, knězi. Svoji část už jsem dneska udělal. Hej! Pilníček na nehty je támhle kdyby jsi potřeboval. Jen se na toho kluka podívejte! Co je? Už jsi snad unavený z práce? Je čas na přestávku. Ty jsi ještě nic neudělala. Já hlídám ty kulomety. Běž klidně kopat, já je pohlídám. Víš co si můžeš. Správný zákop potřebuje bezpečný východ. Bojuje se na různých frontách. To si ujasni. Ale všechno je to kvůli dobytí Saragossy. Nebo ne? Vláda nechce abychom se zmocnili Saragossy. Tam ne! Museli bychot stát na židli aby se přes to dalo střílet! Dejte to na druhou stranu. Jinak se zastaví. Můj otec natahuje hodiny. Nevěří v boha, ale v hodiny. Myslí si, že když se zastaví, tak jeho čas vyprší. Přišel jsem dělat revoluci a ne pracovat. To chceš organizovat revoluci z postele? Záleželo by na tom, s kým bych v ní ležel. Budeme se muset dostat do Saragossy po vodě. - Umýš plavat? - To záleží na tom, co je na druhém břehu. Podívejte co jsem našla! Kdo ztratil hlavu? Spíš... - Co krásného jsem našel? - Ty prase! Vždyť jsem se právě dostal z vězení! Zkejsnul jsem tam dva roky! Dva roky se samejma hrdlořezama bez jediný ženský! Měl by sis dávat pozor na jazyk, Faneco. Jednou tě v noci vykastrujeme. Hoď mi tu tykev. Přímo sem, tady. Vykastrujeme ho hned! Přihraj! A revoluce je v prdeli! Sestup pane a uzři své anarchisty, kteří uctívají tykev. Sešli jim nepřítele, kterého si zaslouží. To byl vtip! Střílejí! Za chvíli budou pálit zase! Honem, kryjte se! Co tam děláte? Pojďte se schovat! Pospěš Marie, poslední je lezba! - Všechno v pohodě? - Jo. Slušnej kanón, ale očividně s ním neumí střílet. Co o tom kurva víš, ty chytráku? Sloužil jsem v Africe. Byl jsem proviaňťák. Vím, co je válka. - A co ta pistole? - Co je sní? Svině jedny! - Připraví nás o guláš! - Nech to bejt! To nevadí! Bude kontrarevoluční, když ti sáhnu na kozy? Zkus to. Díky. Marie! Kašli na to! - Kam si myslí, že jde? - Zbláznila se! Vrať se! Ten hrnec! - Proč jsi to udělala? - Přišli bychom tak o jídlo. Ale prosím tě! Nebojte se. Kulky mají svoji dráhu letu. Nepadají z nebe. Nemůžu ten prst dostat ven! Hledám svobodu, zpívajíc písně vánku. Hledám svobodu... Dokud ji nenajdu, zpívat nepřestanu. Zdají se ti oloupané? Nikomu nemusíš říkat, kde ty brambory bereš. Kromě mě. Tak odkud je máš? Koupila jsem je za zbytek mých peněz. A teď mi je sedláci dávají, protože se jim líbí jak s nimi mluvím. A co jim říkáš? Přišel den, kdy si rolníci ponechají, co k životu potřebují, a přebytek dají městským dělníkům, ve kterých, vůbec poprvé v životě, spatří bratry své, a nikoli vykořisťovatele. Kropotkin, kapitola 5, strana 215. Je tady někdo z pozic na La Lometě, Penasolu nebo Riohondu? Penasol! La Lometa! A z Riohonda? Ona. Durruti posílá nějaké kožené bundy od hlídek v týlu. Myslí, že budou mnohem užitečnější těm, kteří hlídají zákopy přes noc. - Kolik potřebujete? - Dej mi dvě. My potřebujeme tři. - A ty? - Tři. Každému dám po dvou. Počkej. Uneseš to všechno? Pomůžu ti. Půjdu pomalým tempem. Kam máš namířeno? - Je to daleko? - Pozice na Riohondu. Přišli mi pomoc. Měj se. Mariono... Dávej si na něj pozor, je to kněz. Měl být zastřelen, ale Durruti ho zachránil. Bude vědět proč. Ale kněz je knez. Mám hroznej hlad. Je mezi váma nějakej milionář? Vsadím se, že je to důstojník. Ten určitě svůj krk nenastavuje. A vsadím se, že jí odděleně. Vojáci armády, která povstala proti lidu, vy jste lid! Umíráte, aby jste chránili zájmy svých generálů a milionářů. To stačí, Barete. Osmihodinová pracovní doba už byla vybojována. - Nechceš se najíst? - Sakra, nech mě bejt! Nemáme žádné důstojníky. Všichni jsme vojáci revoluce proti útlaku generálů a kapitalistů. Na to přišel sám? No... Zní to moc dobře. Nestřílejte proti svým bratrům. Otočte své pušky. Váš nepřítel stojí za vámi, ne proti vám. Pozvědněte své pesti a zvolejte: Svobodu! Bratrství! Ať žije anarchistický komunismus! Tak přijď sem a promluvíme si. Třeba o tvojí matce! Jestli půjdu, tak ti ten megafon narvu do prdele, ty zasranej šmejde! To nemá ode mě. V den kdy ses narodil, byla tvoje matka vožralá! Zvrhává se to v antifeminismus. Bolševickej šmejde! Kolik se dneska platí za vrásčitou kurvu, jako je tvoje matka?! Pojď dolů! Koho přesvědčíš takovejma nadávkama? Oni si začali. Já jsem mluvil vážně! To si necháme líbit narážky na naše matky? Co je tohle za válku? Místo abychom je postříleli, tak s nima mluvíme. Byl bych s nima skoncoval! Zabít je hřích. Oni jsou taky lidé. Lid, vždy štědrý a nepomstychtivý, si podá ruce se všemi, kteří vzešli z jeho lůna, vykořisťovateli i vykořisťovanými. Až se tak stane, a práce vezme nový počátek, bývalí nepřátelé naleznou sebe bok po boku v jedné dílně. - Zešílela? - Zní to povědomě. Samozřejmě, že zní. Dobývání chleba [kniha od P. A. Kropotkina] Vysvětli to i fašistům. Kdyby třeba vyhráli. Ve jménu Boha všemohoucího... Složte své zbraně! Budou si myslet, že jsme na jejich straně. Tak jest. Pana Maria. Svoboda všech lidí musí být touhou každého člověka. Bakunin [anarchistický filozof] - Opravdu? - Co to je bakunin? Řeknu ti to, když mi přestaneš sahat na zadek. Sáhni si na můj. Fakt? Přísahej přede všema. Přísahám. Je mi to jedno. Chci tím říct, že mám svoje tělo jenom vypůjčený. Klidně bych jej hodila psům. Individuální svoboda každého člověka, je možná pouze skrze kolektivní svobodu společnosti, které je součástí, díky neměnnému zákonu přirozenosti. Zatracená děvko! Než začneš mluvit, tak si vyndej toho ptáka z huby! Na co myslíš? Na to, co ty. Mohli bychom je s tímhle zničit. Kdy? Pilar, Concho... Floren se chová divně. Má hlas jako chlap. Bože! Co říkala? Nevím. Česala jsem jí vlasy, když najednou ztuhla a začala mluvit divně. - Vstoupil do ní duch. - Musíme ji vzbudit. - Jak? - Dáme jí facku! Nebuďte ji, idioti! Kdo jsi? Trezor. - Řekni nám kdo jsi. - Dynamit. - Můžeš nám říct, kdo jsi? - Dobrá rozbuška. Jsi duch nebo skřítek? A vlajka. To je všechno, co potřebujete. Jmenuji se Mateo Morral. - Nevyhodil jsi do vzduchu Operu? - To si piš! Jsem ten, kdo hodil bombu na Alfonsa XIII. Kdyby mě nebyli popravili... Kdybych byl váma, vy bando idiotů! Snažíte se přemýšlet nad tím, jestli je tohle válka nebo revoluce. Není to jedno ani druhé! Je to jen velký hovno! A vy prohrajete i to prašivý hovno, který máte na botě. Idioti! Necháte Barcelonu v rukou nepřítele a přijdete sem, abyste se nechali zabít! Dám ji pěknou přes držku... Ta mrcha říká to, co si myslí v hloubi své duše. Skřítkové, duchové a nadpřirozené síly jsou buržoázní lži. Opium lidstva. Pokračuj, duchu. No tak! Durruti je idiot. Dobije si Barcelonu a přijde sem kolektivizovat vesnice. Podvedou ho, protože je to hlupák! Má mozek mravence! To stačilo! - Auro, taháš mě za vlasy! - Ne, to jsem byla já - praštila jsem tě! Chceš ještě? To byl Mateo Morral. - Veříš tomu? - Nevěřím. Stejně jako tvým hodinám života, co se zastaví. Ale odkud se ten hlas vzal? Barete... Dokážeš potichu vykopat díru? To záleží na velikosti. Zhruba takhle široká a tak hluboká. Jo, to se dá. Jaká potřebuješ nářadí? Rýč a dvě ruce. Tak začni. - 200 kukel. - Souhlasí. - 150 přikrývek. - Souhlasí. - 80 párů vlněných ponožek. - Souhlasí. - 50 tuctů rtěnek. - Co? 50 tuctů rtěnek. To se tady píše. - Zbláznili se v Barceloně? - Tady jsou. Pokračujme. - 120 vlněných nátělníků. - Souhlasí. - Dvě petrolejová kamna. - Yes. - 50 loveckých nožů. - Souhlasí. - 300 misek. - Souhlasí. - 200 hliníkových vidliček. - Souhlasí. - 200 nožů s dřevěnou rukojetí. - Souhlasí. - 20 balíčků karet. - Souhlasí. 200 hliníkových lžic... Co hledáš? Trezor. Na co ho potřebuješ? Támhle, v rohu. Jak to poneseš? Pod paží? Zvládnu to. - Můžu si vzít taky tohle? - Jo. Otče... Co byste řekl, kdybych se chtěla vyzpovídat? Neříkej mi otče. Co můžu dělat? Vyčkávej. Nedělej nic. Dělej co máš, ale nic víc. A vy, pane? Neříkej mi pane. To je to, co děláte vy? - Pomáhám jim. - Proč? Ježíš, tvůj pán... Řekl, že chudí jsou obdařeni posvátným šílenstvím. Nechte mě říkat Vám otče. Nechte ulehčit mé duši svátostí pokání. Myslela jsem, že jste kněz. Jste nebo nejste? Už ne. Přestaň! Někdo by to mohl slyšet. A požehnej revoluci! Bez ní by tě nikdy nikdo nepolíbil. Řekli mi: Trezor s otvorem na víku. Tohle mi řekli. Žádný kouření, jinak jsme v prdeli. Tak... Nejošidnější část. Nádhernej měsíc! Nikdy jsme na něj nemysleli. - Zatahuje se! - Provedeme to zítra. Zatahuje se. - Co se děje, Faneco? - Nic. Ticho jak v horbě. Co to bylo? Výstřel? Na. Jestli něco uslyšíš, tak dávej bacha a potom nám to řekneš. Když se nevrátíš... Co mám udělat s tím budíkem? Natahuj ho. Nenech ho, aby se zastavil. Od teď jsme všichni součástí jednoho stroje. Je to jasné? Na. Charo, jdi tam. Máme tady pozůstatky společnosti. Jeptišku, kurvu, zloděje, uředníčka a mrzáka. - Cigaretu? - Někdo umře. Cítím to v kostech. Proč jsme tady? Celý den jsme se ženami a večer si ho honíme. Válka jednou začít musí. Naposled jsem měl ženskou v lednu '34. Za zdí. Šlapka, co neměla žádný kozy. Já už to nedělám od noci 18. července. Každou noc sním o stejné věci. Velký a pevný, s takovejma bradavkama. Tvrdý jak kámen. A komu tyhle zázraky patří? To bych rád věděl. Jako tyhle? Chceš? Fakt? Mám zrovna dobrej den. Udělám to pro revoluci. A taky abych se zbavila toho chvění po celým těle. Zrovna jsem si říkal... Jak je to divný, že muži a ženy jsou spolu a k ničemu mezi nimi nedojde. Mělo se to stát už dávno. Jestli se nás nepřítel rozhodne napadnout, tak najde nás a ty dva, co tam šukaj. Kdyby při tom použili tlampač, tak by ti na druhý straně mohli masturbovat. Dráždí tě to. - Nemám pravdu? - Ne. Nejsem podrážděná. Jak mi to jde? Normálka, v pohodě. Řekni mi, že jsem zvíře. Řekni: "Ty surovče, ty zvíře. Ničíš mě!". Zavři hubu a dělej. Už jsi? Kurva, ty by jsi odradila každýho! Někdo umře. Cítím to v kostech. Tady. - Ta řeka dělá hroznej rámus. - To je dobře. - Všude klid? - Ano, pane. - Dobrou noc. - Ať žije Španělsko, pane. Nemá smysl se trápit. Co se má stát, stane se. Je zbytečný se trápit předem. Jsem fatalistka. Během života jsi jen tělo. Po smrti jsi jen duch. Už to začne. Tak co? - Charo, Slunce už vychází. - Kdo je mrtev? Téhle operaci požehnali ti správní, Charo. Probrala jsem to s Leninem, Bakuninem a dokonce Françescem Maciou. Nikdo to dneska neodnese. Hej! Vstávej! Vstávej! Jdeme do války! Podívej. - Vlajka. - Jo, republikánská. Můj bože! Nemohli nechat věci tak, jak byly? Na. A je to. Kryjte se! Teď! Žádné slitování! Nepřetržitá palba! Střílejte! Držte je při zemi! Teď! Nikdo tam není. Krysy utekly! Ten kulomet je můj! Nedotčenej! Ani škrábanec! Tenhle malej miláček bude pracovat pro revoluci! A je to! Vyhráli válku! Nebuď hloupá. Možná nikdo neumřel. Nebo umřel jenom nějakej chlap. Malověrná ženo! Nikdo, muž ani žena, dneska bačkory nenatáhne. Hej, pojďte sem! Podívejte! Dělejte! Kam to jde? Chce přeběhnout, dostat se za svejma. Kašli na to! Barete! Do San Románu jsou to tři kilometry. - Naši lidé jsou ve městě. - Dělejte, každej zatlačte! Auro! Concho! Jdeme tam. Udělejte to samý. Všichni do San Románu! San Román je anarchistický! Jsme teď blíž Saragosse! Uvidíme se později! Ať žije Španělsko! Ať žije armáda! Ať žije Kristus Král! Vzdej se! Tvoji vojáci jsou dělníci. Přidali se k nám! Nebuď hlupák! Důstojník španělské armády se nebude vzdávat chátře! Táhněte všichni do pekla! Ten chcípák ví, že to má každopádně spočítaný. Počkej! Jen dál! Střílejte, vy buzeranti! Na co čekáte? Troufněte si zabít důstojníka slavné španělské armády! Počkejte tady, soudruzi. Ať žije Španělsko! Ty pitomej idiote! Budeš se takhle třepat alespoň hodinu. Příště použij delší lano. Chtěl jsi metál na svoji rakev? Pohřbíme tě jako psa! Chceš ulehčit? Tohle máš místo prášků na spaní. Pozdravuj svatýho Petra! Tak vidíš, že nejsme tak špatný. Pomožte nám, soudruzi! Skupina důstojníků se zabarikádovala u továrny! Pojďme! Zasraní komouši! Ukažte se a vystřelím vám mozek z hlavy! Pal! Pal! Funguje skvěle. Ty budeš držet pás s náboji. Budu řídit. Ten blázen chce z mojí mámy udělat vdovu. Zvedněte pažbu! Výš! Pal! Skoč! Vyskoč! No tak, skákej! Pojďme! Kupředu! Pomožte mi! Ježíši do prdele! Zdravím, soudruzi! Vítejte. - Zdravím! - Salud! Až napočítám do tří! Jste připraveni? Jedna... dvě...a tři! Pilar! Promiň mi. Chci být s tebou. Nechci odejít. Slyšel jsem, že jsi vzdala svoji velkou šanci. Nešla jsi do Saragossy. Je to hřích milovat bláznivě vše, co je kolem mě? Klášter mi teď připadá jako vězení. Slyšel jsem dobře? Kněz se jí dvoří. To ti řekl kdo? Lenin nebo Mateo Morral? Umím odezírat ze rtů. Můžeš být mrtvý, otče, ale poslouchej mě. Tuhle pistoli dám matce, aby mohla zabít fašistu! Ať žije anarchistická revoluce! Ať žije! Soudného dne povstane s pěstí zaťatou. Marie... Udělejme něco bláznivého. Co? Vezměme se. Co? On ji osahává. Mlč! - Tak, jaké je tvoje povolání? - Jsem předlena. Přadlena. Přadlena. Přadlena. Přadlena. Já jsem byla kurva. Ale revoluce mě spasila. Byla předlena, ale teď má knihkupectví. - Prosím, pomaleji. - Knihy. - Knihy. - Na čtení. Přátelíte se s milicionáři? Bojujeme, jsme jako oni. Mám na mysli sexuálně. Ty... Já ne. A ty? Ráda bych. - A... - Dávno jsem ztratila zájem. Neřek bys to do mě, ale v posteli jsem dynamit. Volná láska je jedním z našich principů. Ženy mají na své tělo stejné právo jako muži. Jo, ale chlapi si myslí, že volná láska znamená dělat si s náma co chtěj. . Jak se vede? Zdravím. A ty, Marie? - Ona? Je to jeptiška. - Ne! Ano! Jsi jeptiška, anarchistka a předlena? Všechno dohromady? Nejsem anarchistka. Ani jeptiška. Už ne. Až skončí válka, bude přadlena možná i ze mě. Někteří lidé říkají, že anarchismus je svým způsobem forma náboženství. Ani bůh, ani pán. Bakunin působí biblicky, až prorocky. Ty jsi ten typ, co říká, že je všechno pořád stejný. Ne, Angláne, tentokrát se to změní. Tak kvůli čemu zemřel můj otec? Víte, proč je tady? Aby nám řekl, že musíme opustit tohle město! Durruti tvrdí, že není strategické! Musime se vrátit za řeku! Říká, že brzy budeme mít tanky a čepice s prýmkami. A budeme si říkat Lidová armáda! Nechci armádu! Chci anarchii! Anarchii, do prdele! Nechci vypadat jako fašisti. Concho, křič se mnou. Ať žije víno! Nežádejte nemožné. Křičte: Ať žije chleba! - Dělej, že tě chytím! - Přestaňte, jste opilé! My všichni nosíme nový svět ve svých srdcích! Anarchie je nejvyšším výrazem pořádku! Nechceme být ženští nebo mužští vojáci! Muži a ženy si jsou rovni! Jsou si rovni, Angláne. Rovni. Ne stejní! Co to povídám? Někteří jsou stejní. Ach bože! Pilar... Pojď sem, lásko. Polož si na mě hlavu. Začíná se to zamotávat. No tak, pojďme. Je pozdě. Knězi! Jeptiška zvlhne vždycky, když tě vidí. Ve jménu boha nebo Bakunina, nebo kohokoli chceš... Měl by ses s ní dneska radši vyspat. Nech ji být, jenom ji děsíš. Ježíš, knězi. Je silnější než ty. Nejsem opilá. Myslím to vážně. No tak... Zkus zapomenout na svého Otce, který je na nebesích a žij tady na zemi v tomto světě. - Angláne... - Nejsem Angličan. No a? Poslouchej! Víš, proč je naše vlajka černo-rudá? Rudá jako boj... A černá, protože lidská duše je temná! Tohle si zapiš. Napiš to do své knihy. To řekla žena lidu. Co to říkám? Jdem. Stůj! Každý sám za sebe. Anglán a já se jdem spolu vyspat. Takhle to chodí. Pilar... Neopouštěj mě. Chci být s tebou. Promiň. A trhni si! - Co to znamená? - Znamená to NE. Ani za nic. Nikdy v životě. Bylo to na tebe nebo na mě? Na oba, myslím. Zatím. Je pravda, že jseš v posteli jak dynamit? Rád bych si to ověřil. Víš ty co? V předchozím životě jsi byl žena. Byl jsi rolnice nebo pradlena. - No, to si nepamatuju. - Ale já jo. Jdem. Soudružky, nezavazí vám ty kozy při střílení? Banda ženskejch s kapavkou. No tak. Pozor, dívky - Kolich jich je? - Tady deset, ale je jich víc. Sundejte si kalhoty. Klid! A vaše kalhotky. Klid! Šampusky na moč. Napište svoje jméno na cedulku. Štítek je na vaše jméno. Své jméno napište na cedulku. Slyšela jste, že? - Posílejte mi je jednu po druhé. - Výborně. - Hej! Co tady děláš? Vypadni! - To je na ty štítky. Ach, ach jakou dřinu na nás Pán sesílá, vstávat a dřepnout si zase, celý den na slunci... Tohle je všechno, holky. Jsem hotová. - Moje je plná. Co mám dělat? - Zastav to! - Nejde to! - Zakousni se, Mari. Já se počůrávám! Holky, tohle je fakt vážný. Smutný případ. Čtyři soudruzi, které všichni znáte, opancéřovali náklaďák. Chályhodný čin. Jenže ten náklaďák nebyl nikdy nasazen v akci. Dva z nich si potom jedou na frontu pochlubit se svojí prací, a druzí dva si zatím užívají volno v Barceloně nebo Leridě. A takhle se střídají každý týden bez jakéhokoli povolení. Upřímně, nechci se hádat o tom, co je zřejmé. Militarizace se mi zdá jako nevyhnutelná. Poslouchejte mě! Dávejte pozor! Radši půjdu domů, než abych nosil oficírský frčky. Nebo nechal tebe, aby jsi je nosil. A ten náklaďák v akci byl. Byl rozhodující při dobývání San Románu. Dobytí San Románu bylo strategicky zbytečné. A ty to víš, Durruti. Ano, vím to. Pozorně poslouchejte. Nemyslím si, že kdokoli z vás může pochybovat o mých záměrech. Dobrá tedy. Říkám, že jestli je to nezbytné, zavedeme železnou disciplínu. Jsem ochoten vzdát se čehokoli, kromě vítězství. Zpráva doktora Santamarii... Z deseti vyšetřených milicionářek jsou 3 těhotné a 5 má kapavku. Máme více ztrát způsobených kapavkou, než nepřátelskými kulkami. Kontaktujte transportní sbory a sežeňte tolik náklaďáků, kolik potřebujete. Shromážděte ženy z fronty setninu po setnině. Pošlete je do Sarineny a do Barcelony. - Nechci žádné ženy na frontě. - Všechny nejsou takové. Každou z nich pošlete domů. Zatím. Jsou věci, které může kněz udělat lépe než právník. Chci, aby jsi se o tenhle problém pro mě postaral. Zdravím. Vy to tady máte na starosti? Jo, nikdo jiný tady není. - Kolik? - Kolik čeho? - Kolik žen? - Žádné. - A tamhle ty? - Ty mají větší koule než ty. Soudruhu... Vynakládá se velké úsilí, aby se kolona zkoordinovala. Není to snadné. Přítomost žen to ještě ztěžuje. Nemůžeme bránit ženě, aby položila svůj život v boji proti fašismu. My jsme zdravé! Asociace Svobodných žen zorganizovala službu v séitanamské prádelně. Mohly by jste tam být užitečné. Nemusíte jít zpátky do Barcelony. Ale musíte opustit frontu. Vidíte? Stará známá písnička. Muži snad neumí prát v prádelně? Budu počítat do deseti a ty odejdeš. Někteří z vás možná s pobytem tady nesouhlasí. Pokud ano, tohle je vaše poslední šance. Ani za nic, knězi! Nikdy v životě! Čouhá ti sutana, flanďáku. Nechám se tady pohřbít. Nezradíme! Nemáte pár cigaret? Uvidíme se později. Ahoj, Faneco. Odpočni si, zůstanu tu. Máte nějaký cigarety? Jasně, už jsou na cestě. Podívej. Poručík a nekryje se. Zkusím to. Šmejdi! Proč se nenaučíte střílet? - Cože? - Ten uvidí. Zatraceně! Děláte to špatně. Necháte mě to zkusit? Tak jo. Ani vysoko, ani nízko. Přesně doprostřed. Do prdele! - Myslíš, že jsem ho dostala? - Přesně mezi oči! Tady máte důkaz! To jsem nebyla já. To ta kulka. Já jsem ani nemířila. Dali nám čepici a brašnu a udělali z nás průvodčí v tramvaji. Hloupá práce, zvlášť když lidi jezdí tramvajema a neplatí, což je správné. Nepatří snad tramvaje všem? Jednou mi Olga řekla, abych se přišla podívat na holku ze starých časů. Byly jsme překvapené, že bordely jsou populárnější než před tím. Lidi z odborů nám každopádně dali dům a my jsme se tam usadily. Milicionáři tu neustále stojí frontu. Je to lepší než dřív, protože už nejsou pasáci. Staly jsme se družstvem a založily jsme výbor, přesně jak říkala ta milicionářka. Jsem pokladnice a Julie je sekretářka. Milicionáři pro nás vylepili plakát, který říká: "Respektuj ženu, kterou si vybíráš. Mohla by být tvojí sestrou nebo matkou!" Říkala jsem si, že "matka" zní divně a navrhla jsem místo toho "sestřenice". To by stačilo! Tohle napsala. Víš, kam můžeš jít. Je to tvůj osud. Nechci. Jakýkoli šukání mě nudí. Proč tam všechny nejdeme a nešíříme sifilis mezi milicionáři? To je nejrevolučnější věc, jakou můžem udělat. Možná, ale ty vypadáš spíš jak průvodčí než jako šlapka. Dost bylo poraženectví. Každá může odejít jestli bude chtít, ale po dohodě. My ale neodcházíme. Oni nás vyhazujou. Kdokoli chce jít, ať se vyjádří. - Ne, nasrat! - Nikdo nechce jít. Nechci jít nikam. - A ty, Mariono? - Já? Budu o tom přemýšlet, až znovu otevřou kláštery. Všechno začne zase znovu. Nejdřív kasárna, potom kláštery. Máte chuť na pár dušených kotlet? Ty by jsi ji zabil? Budík se zastavil. Mysleli jsme, že za to někdo musí zaplatit. Zastřelíte ji? Prostě tý ovci podříznem krk. Zabijete tuhle bezmocnou ovečku přímo před náma? Je to beran, a navíc fašista. Jeho ducha si vyvolávej později, ale já ti řeknu to stejný. Zvířata! Jste prostě zvířata! Ty seš bestie! - Budete jíst ty kotlety? - Nebudu jíst nic! - Alespoň tomu zakryjte oči. - A teď ho jen musíme stáhnout z kůže. Jediný, co v celým životě dělal bylo, že šukal ovce! Pomozte mi, soudruzi. Ne! Mariono... Ať žije Španělsko! Vypadni! Vypadněte odsud! Mějte slitování. Mějte slitování s touto ubohou služebnicí boží. Co budu dělat Pane? Řekni mi. Kdo jsi? Proč máš tohle? Seržante, dohlídněte na tuto ženu. Zjistěte, kdo to je. Spalte to svinstvo. Lide San Románu... Dnes odpoledne, slavné síly Nacionálního hnutí, rozprášily hordy, které okupovaly toto město, přičemž zničily většinu okupačních sil. Bolševicko-zednářští mocipáni, kteří vás zotročili, uprchli jako zbabělci před trestem, který na ně čekal... To je ona. ...za barbarské zločiny, které spáchali. Poručík Solanas mi řekl, že máš nějaký přívěšek svaté Pany Pillar. Také mi řekl, že jsi se přiznala k tomu, že jsi jeptiška. Je to pravda? Odpovíš mi? Je tíha tvé viny tak veliká? Mrzí mě to, otče. Lituji, ale Bůh ví, že nechceme, aby jsi trpěla víc, než si tvé hříchy zaslouží. Za prvé. Obyvatelstvo se podřizuje stannému právu. Za druhé. Nařizuje se zákaz vycházení od sedmi hodin večer. Za třetí. Všichni obyvatelé jsou podřízeni vojenské autoritě, které jsou povinni prokazovat svoji totožnost. Za čtvrté. Nikdo nesmí opustit město, bez přednostního povolení. Za páté. Shromáždění více než tří lidí bez výslovného povolení tohoto velitelství, je zakázáno. Roztrhal jsi svůj průkaz? Neznáš mě, nikdy jsem tě neviděl. Nevím, co se stalo s mojí rodinou. Jsme na stejné lodi. Nechat je, aby tě zabili. Stejně se odsud nedostaneme živí, tak mlč. Kdo se jednou spálí, příště si dá pozor. Doktora! - Je tady někde doktor? - Já jsem ošetřovatel. Prosím vás, milicionářka ze San Románu má smrtelné krvácení. Pilar... Má podzříznutej krk. Pilar, co ti to udělali? Řekni něco. - Odpověz mi? - Nemá to cenu, nemůže mluvit. Dělejte něco. Umírá. Neumírej! Neumírej! Neopouštěj mne. Jednoho dne, až přijde Pán, se tato planeta již nebude nazývat Země... Bude se jmenovat Svoboda. Toho dne, kdy vykořisťovatelé pracujícího lidu budou vyvrženi do vnější temnoty, a kdy nastane pláč a skřípění zubů. A nebeští andělé na výsostech, krásnější a zářivější než kdy jindy, budou radostně prozpěvovat až spatří hvězdu jménem Svoboda, protože bude nastolen mír a spravedlnost, a protože nastane věčný ráj, a smrt přestane existovat.

Martin Finn martin@anarchismus.org Jindřich Lacina jlacina@anarchismus.org