Jeff Han demos
Jsem velmi nadšen, že zde dnes mohu být, protože vám chci ukázat pár věcí, které doslova právě vylezly z laboratoře, a jsem moc rád, že budete mezi prvními, kdo to uvidí naživo, protože si opravdu myslím, že tohle změní -- -- opravdu změní -- způsob, jakým pracujeme s přístroji.
Toto je zezadu promítaný kreslící stůl. Je široký asi 36 palců (91 cm) a je vybaven multidotykovým senzorem. Běžné dotykové senzory, které můžete vidět v kioscích a interaktivních tabulích, umí zaregistrovat pouze jeden bod dotyku v daném čase. Tato věc umožňuje mít několik bodů současně. Mohu používat obě ruce, mohu hrát akordy, můžu dokonce použít všech 10 prstů, když chci. Vidíte, takto.
Multidotykové senzory nejsou něčím novým. Lidé jako Bill Buxton si s nimi hráli již v 80. letech. Nicméně řešení, které jsem tady vyrobil, pracuje s vysokým rozlišením, nízkými náklady a, to je pravděpodobně nejdůležitější, je velmi škálovatelné. Takže technologie tady není ta úplně nejúžasnější věc, snad jen její nově objevená použitelnost. Opravdu zajímavé však je, co všechno s tím můžete dělat a jaké druhy rozhraní nad tím můžete postavit. Sledujte.
Máme tady například aplikaci Lávová lampa. Jak můžete vidět, používám obě ruce, abych zmáčkl a spojil tyto kapky. Mohu do systému přidat teplo nebo jej mohu roztrhnout svými dvěma prsty. Je to naprosto intuitivní, není zde žádný manuál. Rozhraní jakoby zmizelo. Tohle začalo jako aplikace pro spořič obrazovky, kterou vytvořil jeden doktorand v naší laboratoři, Ilya Rosenberg. Ale myslím, že její skutečná podstata se projevuje zde.
Na multidotykových senzorech je úžasné to, že tohle můžu dělat s kolika prsty chci, ale samozřejmě multidotykový také znamená multiuživatelský. Takže by si tady Chris mohl hrát s jinou částí Lávy, zatímco já si s ní hraji tady. Můžete si představit nový druh sochařského nástroje, kde zahřátím něčeho to můžu tvarovat a pak to nechám zchladnout a ztvrdnout do určitého stavu. Google by měl mít něco takového v hale.
Něco vám ukážu -- trochu konkrétnější případ, jakmile se tohle načte. Tohle je fotografická aplikace na prohlížení fotek. Můžu opět použít obě ruce k interakci a můžu s fotkami hýbat. Ale co je ještě lepší, když použiju dva prsty, můžu vzít fotku a roztáhnout ji opravdu velmi snadno. Mohu ji jednoduše posouvat, přibližovat a otáčet. Můžu to udělat hrubě oběma rukama nebo pouze dvěma prsty na obou rukou zároveň. Když chytnu plátno, můžu s ním dělat to samé -- roztáhnout jej. Mohu to udělat i současně, když tohle přidržuji a chytnu další, takto to roztáhnu.
Rozhraní zde opět úplně mizí. Není k tomu návod. Je to přesně to, co očekáváte, obzvlášť pokud jste předtím s počítačem nikdy nepracovali. Když teď jsou ty iniciativy jako notebook za 100 dolarů, děsím se představy, že celé nové generaci lidí představíme počítače se standardním rozhraním s myší a okny. Tohle je způsob, jakým si myslím, že bychom měli pracovat s přístroji od této chvíle. (Potlesk) Můžu samozřejmě vytáhnout klávesnici. Můžu ji vzít a dát tady. Tohle je standardní klávesnice, ale můžu ji samozřejmě zvětšit, aby byla vhodná pro mé ruce.
A to je opravdu důležité, protože dnes není důvod a doba, abychom se přizpůsobovali fyzickému zařízení. To vede ke špatným věcem, například bolesti zápěstí a kloubů. Máme dnes tolik technologií, že by se tyto rozhraní měly začít přizpůsobovat nám. Příliš málo se dnes věnujeme tomu, jak zlepšit způsob, jak v budoucnu komunikovat s rozhraními. Tahle klávesnice je pravděpodobně špatný směr, jak pokračovat. Můžete si představit, že v budoucnu, až tuhle technologii rozvineme, bude klávesnice, která se automaticky schová, když oddálíme ruku, a opravdu inteligentně rozpozná, kterou klávesu se snažíme zmáčknout. Takže znovu, není to skvělé?
Publikum: Kde máte laboratoř?
Jeff Han: Jsem výzkumný vědec NYU v New Yorku.
Tady je příklad další aplikace. Umí vytvořit tyto chlupaté koule. Pamatuje si moje dotyky. Můžu to samozřejmě dělat oběma rukama. Je to citlivé na tlak, jak vidíte. Co je na tom všem krásné, opět jsem vám ukázal, jak gesto dvěma prsty umožňuje velmi rychle přibližovat. Protože nemusíte přepínat mezi nástrojem ruka a nástrojem zvětšování, můžete dělat současně několik věcí při různých přiblíženích. Mohu vytvořit velkou věc tady, ale můžu jít velmi rychle zpátky kde jsem začal a vytvořit ještě menší věci tady.
Tohle bude skutečně důležité, až se to začne dostávat do věcí jako vizualizace dat. Jako příklad, myslím, že nás všechny zaujala přednáška, kterou měl Hans Rosling, který zdůrazňoval fakt, o kterém přemýšlím již delší dobu: máme všechna tato velká data, ale z nějakého důvodu tam jen sedí. Nepřistupujeme k nim. A jeden z důvodu, proč to tak podle mě je -- pomohou nám věci jako grafické, vizualizační a odvozovací nástroje, ale také si myslím, že velká část toho bude možnost využít lepší rozhraní, čímž budeme moci zkoumat detailní data, a přitom si udržíme kontext.
Ukážu vám ještě jednu aplikaci. Nazývá se WorldWind. Vytvořila ji NASA. Je to něco jako Google Earth, tohle je otevřená verze. Existují rozšíření, s jejichž pomocí můžete nahrát různá data, která NASA během let posbírala. Ale jak vidíte, stále mohu velmi jednoduše použít stejná gesta pro přiblížení a oddálení. Opět bez rozhraní. Umožňuje to každému jen tak přijít -- a dělá to přesně to, co očekáváte... Jak říkám, není zde žádné rozhraní. Prostě mizí. Mohu přepnout na další pohledy. To je na této aplikaci pěkné. Taaak. NASA je fakt skvělá. Mají tyhle hyperspektrální obrázky, které jsou obarveny, takže je to velmi vhodné pro určení vegetativního použití. Ale vraťme se zpátky.
Úžasná věc u mapových aplikací -- nejsou 2D, ale spíše 3D. Takže díky multidotykovému rozhraní mohu udělat takovéto gesto -- takže tím můžete převracet. Není to degradované na pouhé 2D přiblížení a posouvání. Další gesto, které jsme vyvinuli, položíte dva prsty -- tím určíte osu otáčení -- a můžete to naklánět nahoru a dolu. To jsme vymysleli zrovna teď, asi to není to správné, ale jsou různé zajímavé věci, které s tímto rozhraním můžete provádět. Je také docela sranda si s tím jen tak hrát.
Poslední věc, kterou vám chci ukázat -- jsem si jist, že můžeme vymyslet spoustu zábavných aplikací, které s tím půjdou udělat. Víc mě ale zajímají kreativní aplikace, které se s tímto dají vytvořit. Tady je jednoduchá aplikace -- mohu nakreslit křivku. A když ji uzavřu, stane se z ní postavička. Pěkná věc je, že můžu přidat kontrolní body. A pak s tím můžu manipulovat oběma prsty naráz. A sledujte, co se děje. Je to taková loutka, u které můžu použít všechny prsty, co mám, na kreslení a tvoření.
Je za tím docela dost matematiky, aby se tato síť dala kontrolovat a dělala správnou věc. Chci jen ukázat, že tato technika manipulace se sítí, s mnoha kontrolními body, je v podstatě úplná novinka. Byla představena loni na konferenci Siggraph, ale je to skvělá ukázka výzkumu, který mám rád: všechna výpočetní síla převedená na to, aby věci dělaly ty správné věci, intuitivně, přesně tak, jak očekáváte.
Tak tedy, výzkum multidotykové interakce je velmi aktivní v rozvoji komunikace člověka s počítačem. Nejsem jediný, kdo se tím zabývá. Věnuje se tomu plno dalších lidí. Tato technologie umožní ještě více lidem, aby se do toho zapojili, a já se opravdu těším, až se s vámi všemi během následujících dní pobavím o tom, jak to můžete využít ve svém oboru. Děkuji vám. (Potlesk)
