Dojemný i naturalistický film o pěveckém kursu Idy Kelarové v její Mezinárodní škole lidského hlasu. Kelarová se neomezuje na pouhou výuku zpěvu, ale pomocí práce s duší a tělem otevírá skryté bloky svých žáků, učí je lásce a doslova probouzí jejich hlas... Zvláštností výuky je, že Ida Kelarová vyučuje zpěv pomocí ROMSKÉ HUDBY a písní. Jedná se o vlastní a místy drastickou techniku výuky, ke které došla jako samouk za léta své práce v tuzemsku i zahraničí. Jejími kursy prošly za posledních dvacet let tisíce žáků z mnoha zemí světa. S Idou ve filmu spolupracuje manžel Desiderius "Dežo" Dužda, sestra Regina a Vilo Dočolomanský, nynější uznávaný divadelní režisér.

Igor Chaun říká: Tohoto svého dokumentu si cením, protože je to čistě pokorný záznam neuvěřitelných výjevů z Idina kursu. Jindy jako dokumentarista napovídám divákovi, co si má myslet, jak si sled obrazů vykládat, je to mým přiznaným záměrem. Tady jsem poctivě a dokumentaristicky čistě pouze sloužil, spolu s kamarádem pomocníkem a spolurežisérem, milým Filipem Menzelem. Někdy jsme za kamerou brečeli tak, že jsme jen odstřikovali slzy a snažili se, aby byl alespoň obraz ostrý...

Návštěva Iránu a Nigerské pouště Ténéré s Davidem Adamsem dále navštěva Kamčatky a Swahilska z cyklu Výpravy na konec světa. Český dabing, Americký dokumentární cyklus.

Poutavým vzdělávacím cyklem provádí prof. MUDr. Cyril Höschl. Režie M. Rychlíková

Podívejte se na proces výroby piva. Experti, sládci a znalci nám prozradí nové způsoby výroby piva.

Česká země, vyčerpaná husitskými válkami, zůstává stále vosím hnízdem, plným půtek a nesvárů. Jeden katolík, druhý kališník, každý chce něco jiného. Pro Evropu zůstávají Čechy stále výbušnou směsí. Za této situace vkráčí do českých dějin impozantní rozložitá postava Jiříka z Poděbrad. Potomek starých husitských mazáků, syn husitského hejtmana a neznámé matky to dotáhl v patnácti na stařešinu rodu, v sedmnácti se stal na zemském sněmu ctihodných kmetem, pak správcem a nakonec i králem. Neměl to však vůbec lehké, jak se to stává těm, kteří předběhli svou dobu...

Jsou moderní léky zdrojem života, nebo dlouhodobé nemoci? Stručně k tématům kolem zdraví od Mozaika TV.

Novou Guineu rozděluje rovná severojižní hranice na dvě poloviny. Zatímco Irian Jaya patří k Indonésii, Papua - Nová Guinea je nezávislou zemí ve východní části ostrova, jenž byl ještě ve dvacátém století postrachem mořeplavců. Žily tam divoké kmeny, mezi nimi často i kanibalové a lovci lebek. Byla to země neustálých kmenových válek a zabíjení bohužel neskončilo dodnes. I v současné době tam každoročně násilnou smrtí vyhasne život více než šesti tisícům lidí. My se vypravíme do odlehlého, málo prozkoumaného světa. Nalezneme v něm více než sedm set různých kultur. Drsnou krajinou vysokých hor a hlubokých údolí protékají stovky řek plných krokodýlů. V tajuplném světě, ukrytém pod hustým porostem džungle, se příroda odhaluje v plné kráse a životodárné síle. Vydejte se s námi na výpravu proti proudu času k úsvitu civilizace.

Cesta do pravěku nebo do Své Duše?
Nápad udělat raftingovou expedici po řece Omo se zrodil v mé hlavě ještě během první expedice do africké divočiny v roce 2000. Namáhavým pochodem jsme s kamarádem Michalem Eliášem, velkým milovníkem,, tradiční Afriky "několik dní procházeli územím divokých Surma v jihozápadní Etiopii. Dorazili jsme až do národního parku Omo kde jsem poprvé uviděl velkou africkou řeku - řeku Omo. Napadl mě projekt v duchu starých cestovatelů. No tuto myšlenka na velkou plavbu divokou přírodou k tradičním domorodým kmenům ležela v mé hlavě však už mnohem, mnohem dříve. Zrodila se ještě v době dětských snů.
Následovala expedice snů z níž Palo Barabáš udělal kultovní film Omo - cesta do pravěku. Prošli však Další 4 roky a do Etiopie pořádám v roce 2005, další výpravu. Na stejnou řeku - magické Omo. Avšak, jak říká klasika dvakrát do téže řeky nevstoupil. No ao změnách v nás ale zejména o změnách v africkém pravěku je tento film. Je to současně můj první filmařský počin. Jeho střihu se postupně věnovali dva pánové, kterým ať je odměnou alespoň polní tráva kdy ne sláva.
Námět a scénář: Peter Beck Ondrejovič Kamera střih a režie: Martin Jurza

Filmaři, kteří natáčí dokumentární filmy v přírodě s divokými zvířaty se častokrát dostanou do velmi nebezpečných situací. Podívejte se na vyprávění a zýznam co všechno se může stát za kamerou. Zachytit divoká zvířata na filmový pás vyžaduje dovednost, trpělivost a odvahu. Kameramané při tom zažívají často neuvěřitelné příhody. Přírodopisné filmy patří k nejoblíbenějším součástem programu televizních stanic na celém světě. Produkce těchto snímků je ale finančně a časově náročná a od členů štábu vyžaduje mnoho trpělivosti, nadšení, fyzické zdatnosti a odvahy. „Ohroženým druhem“ tohoto dokumentárního žánru jsou zvláště kameramané, kteří se v „první linii“ přibližují ke zvířatům často až příliš blízko. Novozélandský cyklus je věnován právě jejich práci. Zdařilým způsobem konfrontuje záběry, které natočili, s jejich vlastními zážitky. Australana Petera Colemana stálo zpočátku nevinně vyhlížející natáčení slona afrického takřka život. V Arktidě Kanaďan Adam Ravetch jen taktak unikl lednímu medvědovi. A na auto, ze kterého natáčela Angličanka Sophie Darlingtronova, zaútočil bez varování buvol kaferský. Jeden díl z Novozélandského dokumentárního cyklu.

Tři chlapi několik let na palubě repliky Magalhãesovy lodi Victorie - a jeden splněný sen. Budeme vám vyprávět o partě lidí, kteří se rozhodli obětovat pořádný kus života naplnění šíleného snu. Přestože až na jednoho z nich, nikdo neměl sebemenší zkušenosti s mořem, rozhodli se, že obeplují svět. Aby to měli těžší, tak se k tomu dali do stavby vlastního plavidla. Za vzor si vzali Magalhãesovu Viktorii, koráb z rodu těch, jaké se stavěly před pěti sty lety. Je jasné, že tito lidé nemohli dělat věci, tak jak se běžně dělávají. Stali se z nich fanatici vlastního snu. Snad proto si občas říkali Idioti. Na začátku jich bylo dvanáct. Po čtyřech letech stavby a pěti letech plavby zůstali tři: Jindřich Kuchejda, Michal Nešvara a Ivan Orel.
Victoria není dokonalou replikou původní Magalhãesovy karaky 16. století. Není ani super moderní high-tech jachtou současnosti. Je to solidně postavená dřevěná námořní plachetnice, která svou plavby schopnost a odolnost nesčetněkrát prokázala každou mílí, kterou na plavbě kolem světa uplula. A bylo jich 49 122!!! Viktorka opět popluje. Lodě jsou od toho, aby pluly. Kam? To není důležité. Důležité je, kdo s ní pluje. Třeba jste to vy, kdo ještě stihnete naskočit na palubu nebo ji stopnete v některém zastrčeném přístavu ve světě. Nebo si jen přečtete tuto knihu. Prosím, seznamte se.

Jihoafrický region Overburg v blízkosti Kapského města se zdá být ideálním místem pro krásné prázdniny i celý podzim života. Dalo by se říci ráj na zemi, jen kdyby tam nebylo tolik těch nezvykle otravných sousedů… Ve snaze vyplenit jídlem přetékající domky se paviáni naučili spoustu triků, kterými začali místní obyvatele přivádět téměř k šílenství.