Portréty dvou zajímavých ženských osobností: Jednou z nich je kuchařka Nigella Lawson, která je známá svými vynikajícími recepty britské kuchyně, a druhou je houslistka Vanessa Mae. Nemusím snad dodávat, že obě ženy jsou krásné a tím i pro muže dvojnásob přitažlivé... Dokumenty BBC v původním znění.

Lagos je největším městem Nigérie a jedním z největších měst Afriky. Město založili v 17. století Portugalci, také jeho jméno pochází z portugalštiny a znamená "jezera", v přeneseném smyslu "Město na jezerech". Ačkoliv přišel Lagos o postavení hlavního města v roce 1991, stále je nejvýznamnějším obchodním střediskem země.
V tomto dokumentu BBC uvídíte odvrácenou stranu každodenního boje o život nejchudších lidí v Lagosu.

Juliette zemřela pokojně v časných ranních hodinách ve čtvrtek 28 května 2009 ve Švýcarském Burgdorfu. Bylo jí 96 let, měla pozoruhodný život. Svou klidnou smrtí navždy opustila neuvěřitelné dědictví.

Uvidíte krásně natočený lyrický portrét života a díla Juliette de Bairacli Levy: světově proslulé sběratelky, autorky, chovatelky afghánských chrtů, přítelkyní cikánů, kočující při hledání moudrosti a průkopnice veterinární bylinné celostní medicíny.

Pro více než 60 let žila Juliette s cikány, nomády a rolníky na celém světě, učila se umění léčit od lidí, kteří žijí v blízkosti přírody. Juliette je měla ráda a dělala klasické herbáře pro zvířata a pro děti byly zásadní inspirací pro dnešní bylinné renesanční a komplexní péče o zvířata. Mimořádný životní příběh Juliette je stejně pestrý a vzrušující, jako její nepřeberné množství rostlinných znalostí.

Film byl natočen 11 let před její smrtí. S jejími afghánskými chrty v Řecku, Španělsku, Francii, Portugalsku, Švýcarsku, Anglii a Americe. Je protkaný obrovskou sbírkou archivních fotografií, spolu s tancem cikánů a beduínů. Dokument je inspirující portrét pozoruhodného léčitele.

Juliette de Bairacli Levy: 11.11.1912 - 28.května 2009

Ben Law se pustil do stavby domu z přírodních materiálů. Používal dřevo, slámu a hlavně nadšení a naději, že se mu podaří postavit dům tak, jak skutečně chce. Trvalo to 7 měsíců a stálo 25 tisíc liber. Je to hodně, nebo málo za takový dům?

Satoyama v překladu znamená vesnice a krajina. Cílem lidí, kteří tuto krajinu rozvíjejí, je ochrana území. Místní obyvatelé zde produkují vše v souladu s přírodou. Více na webu iniciativy. Dokument televize BBC 2.

Už po nejméně 2.000 let vzkvétá kolem pobřeží největšího japonského sladkovodního jezera - Lake Biwa jedinečný způsob života. Jezero je napájeno více než 500 řekami, stékající z drsného, zalesněného vnitrozemí ostrova Honšú. Chcete-li využít bohaté horské vody, generace zemědělců proměnili podhůří kolem jezera do bludiště vynalézavého inženýrství terasovitých políček. Rovnováha mezi lidmi a přírodou se odráží v japonském jméně pro kulturní oblasti: satoyama.

Každý dům má zabudovaný bazén nebo vodní nádrži, která leží částečně uvnitř, částečně mimo jeho "zdi ... nepřetržitý proud pramenité voda je zavedená přímo do nádrže, takže čerstvá pitná voda je vždy k dispozici. Lidé vyplachující hrnce v nádrži a čisící právě sklizenou zeleninu. Pokud se jen nalít zbytky potravin zpět do vody, riskují, že znečišťuje celé vesnice dodávky. Je však možné z kapra čistit i mastný nebo spálené pánve. Tak se myjí ve vesnicích Satoyama. Toto tradiční uspořádání se nazývá metoda řeky. Je používána po celém Japonsku. Vyčištěné ryby v nádrži se nakonec vrátí do kanálu.

Představte si krajinu, kde roční doby určují rytmus, kde celá staletí zemědělství a rybolovu proměnila zemi, ale kde lidé a příroda zůstali v harmonii. Sangoro Tanaka žije v právě takovém ráji. V 83 letech je strážcem jednoho z tajných vodních zahrad Japonska.

Více než tisíc let, města a vesnice vyvíjela unikátní systém, aby se prameny a vodní toky stékaly ke svým domovům. Pak se z jejich domů potok vlévá do největšího japonského sladkovodního jezera Biwa, nedaleko starobylého hlavní města Kjóto. Jedná se o lokalitu tak vyjímečnou, že Japonci pro ní mají zvláštní slovo, satoyama, neboli vesnice, kde hory ustupují do roviny. Jsou výjimečná prostředí, zásadní pro jak pro lidi, kteří ji udržují, tak pro divokou zvěř, se kterou ji sdílí.

Včely umírají po milionech. Je to ekologická katastrofa, která přímo ohrožuje globální zemědělství. Autorka Martha Kearney v tomto dokumentu hledá důvody úbytku včelstev po celém světě. Zkoumá, co by mohlo být příčinou této devastace. Dokument televize BBC Four.

Sledujte ještě další úžasné dokumenty o včelaření. navštivte web

Výběr rozhovorů, rozhlasových i televizních diskusních pořadů s Václavem Cílkem. Temata se vždy dotýkají České krajiny, geologie, klimatu, nebo energetiky, která z České krajiny vychází.

Putování Václava Cílka za lidmi, kteří to zkusili jinak Uvidíte Pražský Toulcův dvůr, permakulturní zahradu Jaroslava Svobody i zahradu výtvarníka Jana Karpíška. Včetně dílu Ekospolečenství, které ukazuje Makovou Horu, lesní školku v Jizerských horách společenství Suchopýr a umělcem Land-artu Vladimírem Mertou.

Půvabné romantické prostředí někdejších lomů v Českém krasu bývá častým cílem nejen pražských výletníků. Věřili byste, že i tato místa byla kdysi "ohavnými industriálními jámami", jak je charakterizuje Václav Cílek? Podíváme se samozřejmě i do neutěšené krajiny Severočeské hnědouhelné pánve. Má se oblast těžby rekultivovat, nebo to nechat na matce přírodě? A co dělat v místech, kde jsou změny nevratné? Například v obřím areálu kladenské Poldovky vzkvétá umění a mladá sochařka dovede při své tvorbě zužitkovat i strojní kolosy. Vše svým slovem propojuje Václav Cílek.

Hlavní hrdina, legendární rytíř vstupuje do starobylého bludiště, aby překonal tři náročné úkoly.
Námět, animace a režie Václav Švankmajer, který s tímto filmem absolvoval FAMU, katedru animované tvorby. Jeho snímek je poetický, výtvarně i zvukově výjimečný. Je alegorií cesty k moci. Jakousi filosofickou pohádkou beze slov. Mnohá podobenství v ní odhalují poživačnost, která ovládá všechno kolem.

Norský film Tears of Gaza s českými titulky představuje strohým způsobem, prostřednictvím unikátních záběrů, jak jsou obyvatelé pásma Gazy vystaveni brutálním důsledkům moderní války. Film také zachycuje schopnost žen a dětí řešit jejich každodenní život po dramatickém válečném zážitku. Mnozí z nich žijí ve stanech nebo v troskách bez stěn a střech. Všichni jsou v nouzi bez peněz, jídla, vody a elektřiny. Jiní přišli o rodinné příslušníky, nebo jsou ponechány s těžce zraněnými dětmi. Může taková válka řešit konflikty, nebo vytvořit mír? Film sleduje tři děti v době války a v období po příměří.

Autor kuchařské knihy (a geek) Nathan Myhrvold hovoří o své práci "modernistické kuchyně" - a představuje tajemství své úžasné fotografické práce, které ukazují průřezy potravin přímo v průběhu vaření.