Jak se připravuji na Alzheimera
Chtěla bych mluvit o svém tátovi. Můj táta má Alzheimerovu chorobu. Symptomy se začaly projevovat před dvanácti lety, oficiálně diagnostikován byl v roce 2005. Teď je na tom hodně špatně. Potřebuje pomoci s jídlem, potřebuje pomáhat s oblékáním, neví pořádně, kde je nebo kolik je hodin; je to opravdu velmi těžké. Můj táta mi byl po většinu života hrdinou a učitelem a teď ho posledních deset let vidím mizet před očima.

Táta v tom není sám. Na celém světě žije asi 35 milionů lidí s nějakým druhem demence. A k roku 2030 se to nejspíše zdvojnásobí na 70 milionů. To je spousta lidí. Demence nás děsí. Zmatené tváře a roztřesené ruce lidí s demencí, obrovské množství nemocných lidí, to všechno nás straší. Abychom tomu strachu utekli, obvykle děláme jednu ze dvou věcí: Můžeme odmítat: „Já ne, já s tím nemám co do činění, tohle se mi nemůže stát.“ Nebo se můžeme rozhodnout demenci předcházet a pak se nám vyhne, protože děláme všechno správně, takže nás nedostihne. Zvolila jsem třetí cestu: Připravuju se na Alzheimera.

Prevence je dobrá a dělám spoustu věcí, které k prevenci proti Alzheimerovi pomáhají. Jím správně, každý den cvičím, udržuji mysl aktivní – tohle byste podle výzkumů měli dělat. Výzkumy však také ukazují, že vás nic neochrání na 100 procent. Když vás ta zrůda chce, tak vás taky dostane. To se stalo i tátovi. Táta byl vysokoškolský profesor. Mluvil dvěma jazyky a rád hrál šachy, bridž a psal sloupky do novin. (Smích) A stejně je teď dementní. Když vás ta zrůda chce, tak vás taky dostane. Zejména když jste jako já, protože Alzheimer se běžně dědí. Takže se připravuju na Alzheimera.

Na základě toho, co jsem se naučila při péči o svého otce a po zkoumání toho, jaké to je žít s demencí, se ve svých přípravách zaměřuji na tři věci: Měním věci, které dělám pro zábavu, snažím se vybudovat fyzickou sílu a – a to je nejtěžší – snažím se stát lepším člověkem. Začněme s koníčky. Když dostanete demenci, je stále těžší zabavit se. Nemůžete si dlouho do noci povídat se starými přáteli, protože netušíte, co jsou zač. Sledování televize je matoucí a občas velmi děsivé.

A čtení je prakticky nemožné. Když pečujete o někoho s demencí a projdete přitom školením, učí vás zapojovat je do aktivit, které jsou jim známé, jsou manuální a nekončí. U mého táty zafungovalo vyplňování formulářů. Byl profesorem na veřejné vysoké škole; ví, jak ta byrokracie vypadá. Na každý řádek napíše své jméno, zaškrtne všechna políčka a vyplní nějaká čísla tam, kde si myslí, že by čísla měla být. Nutí mě to však k přemýšlení o tom, co budou pečovatelé dělat se mnou?

Jsem dcerou svého otce. Hodně čtu, píšu a přemýšlím o světovém zdraví. Dali by mi snad vědecké časopisy, abych si čmárala poznámky na okraji? Dali by mi snad tabulky a grafy k vybarvení? Snažím se tedy naučit dělat něco manuálního. Vždycky jsem ráda kreslila, takže teď kreslím ještě více, přestože maluju mizerně. Učím se základní origami. Už umím fakt skvělou krabičku. (Smích) A učím se také plést; zatím dokážu uplést něco, co připomíná kaňku.

Víte, vůbec nezáleží na tom, jestli jsem v tom dobrá. Hlavní je, že to dokážou dělat mé ruce. Protože čím víc věcí mi bude povědomých, tím víc jich ruce budou umět dělat – a tím spíš se budu moci něčím vesele zaměstnat, až můj mozek odejde ze scény. Říká se, že lidé zapojení do nějaké aktivity jsou šťastnější, lépe se pečovatelům hlídají a může to dokonce zpomalit postup nemoci. To všechno je pro mě vítězství. Chci být tak šťastná, jak jen můžu, tak dlouho, jak jen to půjde.

Spousta lidí neví, že Alzheimer má také fyzické symptomy vedle těch rozumových. Ztrácíte smysl pro rovnováhu, dostáváte svalové třesy a to vede u lidí k postupné ztrátě pohyblivosti. Bojí se projít dokola. Bojí se vůbec pohnout. Takže se věnuji činnostem, které dají základ mému smyslu pro rovnováhu. Cvičím jógu a tai či, abych zlepšila rovnováhu, takže i když ji začnu ztrácet, stále se budu moci hýbat. Zvedám činky, abych získala silné svaly, takže když začnu chřadnout, budu mít více času, kdy budu schopna pohybu.

A konečně ta třetí věc. Snažím se stát lepším člověkem. Táta byl hodný a milující i před Alzheimerem; a je hodný a milující stále. Zažila jsem, jak ztrácí intelekt, smysl pro humor i znalosti jazyků, ale také vidím toto: Miluje mě, miluje mé syny, miluje mého bratra a mámu i své pečovatele. A ta láska nás drží okolo něj i teď, když je to tak těžké. Když dáte pryč všechno, co se na tomto světě naučil, jeho holé srdce stále září. Nikdy jsem nebyla tak milá jako můj táta. A nikdy jsem tolik nemilovala. A musím se teď naučit taková být. Potřebuji srdce tak čisté, že i když se před demencí svlékne do naha, přežije.

Nechci dostat Alzheimera. Chci, aby se během nejbližších 20 let našla léčba, dost brzy na to, aby mě chránila. Ale co se mě týče, jsem na to připravena. Děkuji vám.

Terry Pratchett: Choosing To Die
Tento pořad obsahuje záběry které mohou působit na diváky znepokojivě. Ah, dobře. Skvěle. Tady je to jako v Ritzu, že? Dobrá, mohl bych trochu změnit co jsem řekl předtím? Ok? Jmenuji se Terry Pratchett a živím se psaním fantasy literatury. Je mi 62 a byla diagnostikována Alzheimerova choroba, před třemi lety. Někdy, hlavně když jsem v depresi, děsím se toho co mi přinese budoucnost. Napadlo mne, že v dnešní moderní době, by člověk neměl mít strach z těchto věcí.

Mám na mysli asistovanou smrt - eutanázii, která dnes není v Anglii legální. To co se právě chystáte shlédnout .. .. možná nebude příjemné, ale věřím že je to důležité. Lidé se kterými se setkám v tomto filmu, přemýšlejí o stejných věcech jako já, přemýšlejí o tom jak odejdou z tohoto světa. Je možné pro někoho jako jsem já, nebo jako jste vy, zemřít takovým způsobem jakým kdo chce? Život s Alzheimerem je teď pro mne plný malých, ale zahanbujících nepříjemností.

Zapomenu vaše jméno téměř v tom okamžiku co mi ho řeknete, protože mám nějak poškozenou krátkodobou paměť a říkám rovnou, že o tom nebudu vtipkovat. 'Už je to několik let co nemohu psát. 'Spoléhám teď na svého asistenta Roba, kterému diktuji. ..dorazili k houští na okraji loděnice.. jakmile ONI dorazili k houští. OK. Jsem velmi blízko k dokončení konceptu knihy. To už bude 38. Zeměplošský román. Vážně? To tedy bude. Je to dobré? Myslím.. Jmenuje se Snuff.

Což je šňupací tabák, ten starý .. .. vlastně myslím že tady nějaký mám. Ale já vím že přijde čas kdy mi budou chybět slova. Čas kdy už nebudu moci psát mé knihy, nejsem si jistý že pak budu chtít dál žít. .. přestanu bojovat až usoudím že už mám konečně dost. Chci si užívat život tak dlouho dokud z něj ještě mohu něco vymáčknout, a potom .. chci umřít. Zatím tak docela nevím jak, a také si nejsem jistý kdy. V Anglii existuje mnoho lidí kteří s eutanázií nesouhlasí, z náboženských, morálních nebo jen praktických důvodů.

Bojí se že bychom mohli rozpoutat vlnu nekontrolovatelného zabíjení bezbranných. 'Jak chcete zaručit svobodnou vůli?' A jak to poznamená pozůstalé? Je to velmi citlivé téma, ale kvůli své chorobě chci přinejmenším zjistit jaké mám v tomto směru možnosti. Chci zjistit jaké by to bylo nechat si pomoct umřít. NAVIGACE: Za 1.8 míle dorazíte do cíle. Začal jsem navštěvovat muže trpícího nemocí motorického neuronu, tato nemoc je neléčitelná. Zahněte doprava. Tento muž kontaktoval Dignitas, švýcarskou organizaci která, za poplatek, pomáhá lidem zemřít.

Dobrý den! Dobrý den. Dobré ráno. Terry Pratchett. Christine Smedley. Pojďte dál. Děkuji. Toto je můj manžel, Peter Smedley. Ah, pan Pratchett. Těší mne že Vás poznávám. Potěšení na mé straně. Promiňte mi, ale .. nebudu vstávat. A nebude vadit když já se posadím? To by bylo skvělé. Dáte si šálek čaje? Velmi rád. Mám nemoc motorického neuronu a myslel jsem že se nedožiji mých lednových narozenin, ale .. Ano. Průběh mojí nemoci není nic pěkného. A k tomu fakt že na ni nebyl žádný .. nebyla žádná možnost léčby.

Ano. Můj stav se zhoršil až do takového stavu kdy jsem měl dojem že se můj čas téměř naplnil. Mm - hm. A tehdy jste hned kontaktoval Dignitas? Ano. Víte tahle nemoc není z těch kterou chcete vydržet až do konce. Jistě. Je to hnusné, nedůstojné, a .. já vidím Dignitas jako .. ano jako cestu ven, cestu která mne může zbavit mého utrpení. Cítím, že se mohu osvobodit, a to mi pomáhá. Nemohu dělat žádná velká rozhodnutí bez své ženy. Co si myslíte vy o rozhodnutí svého manžela?

Rozhodnutí děláme společně, to ale neznamená, že když s něčím nesouhlasím tak se to nestane. Není to trochu riskantní jak pro Vás tak pro vaši ženu? To je to poslední co bych chtěl. Neučiním žádná rozhodnutí dokud nebudu ve Švýcarsku, což už bude naprosto mimo soudní pravomoc tohoto ostrova. Advokát řekl: "Pokud Vás paní Smedlyová doprovodí bude to protizákonné a paní Smedlyová může být odsouzena až na 14 let. Peter mu na to napsal: "Pokud to bude pro dobro společnosti, jsem si jist, že paní Smedlyová svou povinnost ráda splní."

TERRY SE SMĚJE. Víte, celá ta věc je nesmyslná. Strávila jsem 11 týdnů sedící u lůžka mé matky na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Sussexu, ona se na mne dívala a dělala tohle. To mne velice poznamenalo. Nenechala bych svého psa ani kočku projít... tak nepříjemným, nedůstojným koncem a nechci takové svíravé pocity cítit vůči svému muži, takže ho v tom celkem podporuji. Myslím že je to lepší .. lepší způsob než udržovat plamínek až do konce. Věc která mne znepokojuje na Dignitas je... že je to takový obchod na jedno použití.

Jdete dovnitř jako by nic a ven vyjde jen urna. Ano. Nějak to nezní správně. V určitém smyslu je to nechutné. Zdá se to jako továrna. Ano, jako továrna. A to už je jen krůček od použití slova nacistický .. Ano.. .. s čímž, ale Dignitas nechci spojovat. A fakt že jsou to Němci .. to by se asi nemělo říkat. Vlastně jsou to Švýcaři. Jsou Švýcarsko-Němečtí. Ale když s nimi mluvíte jsou mírně germánští! SMÍCH Správně. Chcete ukázat dům? Jistě, projděme se. V čem že to podniká vaše rodina? Konzervy. Smedley's.

Zakonzervovali jsme všechno. Ovoce, zeleninu, hrášek. Byli jsme první... Vy jste Smedley's? Ano. Vážně? Hrášek Smedley's? Ano, jsme Hrášek Smedley's. Já snědl ohromné množství vašeho hrášku. Tady je manželovo auto. Udělal si také model. Když jsem Petera poprvé potkala řídil tohle. A také míval letadla ve Rhodésii, odkud pocházím. Můj otec měl teké letadla v Rhodésii, a tak jsme měli hodně o čem mluvit. A on řekl: "Chtěla bys řídit?" A já na to: "Chtěla bych - bude legrace."

Tohle není auto na to abyste je chtěla jen řídit - takové auto chcete mít. Já myslím, že to auto bylo k tomu abyste v něm lovil dívky! A očividně to fungovalo! Ano myslím, že v tom byl celkem úspěšný! Jak procházíte domem, všechno se leskne a září, vidíte podivuhodné věci shromažďované léta, vinný sklep pro který bych zabil, a tak si myslíte - "Ti mají všechno." Ty jsi vstal. Pomůžu ti a pak doprovodím... 'Potkáte Petera a říkáte si, "Dobře, tak trochu strádáš, ale očividně máš dost peněz, ' "proč bys tedy měl přemýšlet o eutanázii?"

' Promiň. Pomůžu ti ke zdi. Nádhera. Poněkud větší. Mají tady opravdu velké porce. To mají. Týden nebo dva zpátky jsem upadl a zjistil jsem že nemohu ani vstát z podlahy. To jsem si uvědomil že už to nemohu dále riskovat. To je pro mne rozhodující. Zdá se že to berete velice klidně, vy také vypadáte že to berete velice klidně. Pokud bychom dali průchod emocím tak bychom se asi zhroutili. Pracujeme velmi tvrdě abychom to na sobě nedali znát. Nemyslím že jsme bůhvíjak silní.

Myslím že jen kousek pod povrchem jsme docela zranitelní. A jestli tam přijedeme a Peter řekne: "Nechci to udělat," pojedeme zpátky domů. Tak. Ano. POVZDECH O, počkej. Velmi rád Vám potřesu rukou v sedě. Já bych raději vstal jestli to půjde. Ok. Tady máš hůl. Děkuji. Tak teď se ještě otočit a bude to úžasné. Terry, bylo mi opravdu potěšením Vás potkat. Bylo velmi poučné potkat Vás, pane. A stejně tak Vás madam. Ráda jsem Vás poznala. Mohu Vás políbit na rozloučenou.

Na francouzský způsob nebo po anglicku? O..! Můžeme pokračovat Evropa má hodně zemí! Ano. 'Zasáhlo mne, že důvod toho proč se Peter rozhodl už teď, možná o něco dříve než by měl, je hlavně chránit svoji ženu.' Zákon vztahující se k asistované smrti není úplně jasný. Pokud někomu pomůžete spáchat sebevraždu.. .. můžete být stíhán. Pokud je vaším motivem láska nebo soucit, bude k tomu přihlédnuto. Nicméně stále je to nelegální. OK, Robe? 'V kontinentální Evropě je tomu jinak.'

'V Belgii je asistovaná smrt legální od roku 2002.' Dnes jedu za vdovou po Hugo Clausovi, v Belgii, velmi populárním spisovateli. 'Vybral si eutanázii. 'Měl Alzheimera.' NEROZPOZNATELNÉ Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Veerle? Rád Vás poznávám, prosím pojďte dál. Mnohokrát díky. Můj muž si uvědomil že se s ním děje něco špatného. Na začátku se to snažil skrývat... Ano. a já to viděla, ale předstírala jsem že ne. Začala jste omlouvat všechny ty maličkosti, že ano? Přesně tak.

Říkáte si:" Každý občas ztratí klíče od auta.." Tak, tak. ..ale ne všichni ztratí auto. Mm-hm. Co se stalo předtím než si uvědomil že je něco špatně? Začal si plést slova. A vzhledem k tomu že slova byla jeho hlavním zdrojem obživy, vyděsilo ho to. Vzpomínám si co mi pak řekl, "Jestli to je Alzheimer, nechci žít až do hořkého konce - "Ukončím to sám." Chtěl ale ještě napsat další knihu. Řekl: "Až dokončím tuhle knihu, udělám to rozhodnutí "a umřu, ale musím ji nejdříve dokončit."

Když pracujete na knížce, prostě nejde přestat. Je to tak. Knihu ale nedokončil. Už to nedokázal. Byla jste s ním když odešel? Ano. Šli jsme do nemocnice. Vzala jsem láhev velmi dobrého šampaňského a vzala jsem dokonce i cigarety, není tam sice dovoleno kouřit, ale říkala jsem si že by možná chtěl poslední cigaretu. A když jeho cigareta dohořela a my si přestali povídat, řekl: "Asi si půjdu lehnout." Lehla jsem si vedle něj a držela ho. Zpívala jsem mu píseň, začal zpívat se mnou a... .. zemřel s písní na rtech.

Ano. Často na to vzpomínám, pochopitelně a vždy mne to rozesmutní, ale svým způsobem jsem byla ráda že odešel takto. Samozřejmě to je hrozné, moc mi chybí. Bylo to tak intimní a vřelé. Jak mohou být lidé proti tomu? Nechápu to. Chtěl bych Vám moc poděkovat a políbit na rozloučenou. Přeji vám... štěstí. Děkuji. Myslím že ho budu potřebovat nezanedbatelné množství. Ano. Budu na Vás vzpomínat. Budu na Vás vzpomínat. Děkuji. Úžasná dáma. Neumím popsat jak příjemně se mi s ní mluvilo.

Moje žena nebude proti mému konečnému rozhodnutí. Raději bych.. Myslím že to je všechno co mohu říct aniž bych se opakoval. Moje manželka není příznivcem eutanázie a nechce o tom mluvit na kameru. Je pragmatička jako já. Jako já, se obává některých věcí spojených s eutanázií. 'Myslím že moje žena by se o mne raději starala až do úplného konce. 'Pro mnoho lidí je alternativou k asistované smrti hospic kam mohou jít zemřít. 'Setkal jsem se s mužem který trpí, jako Peter, nemocí motorického neuronu, 'ale narozdíl od Petra, si vybral strávit své poslední dny v hospici. Ahoj, Micku! Ahoj, kamaráde. Jak se daří? Jsi taxikář že ano? Jo. Byl jsi. Pořád jsem, v hlavě. Jsem neporazitelný. Pořád máš cesty Londýna ve své hlavě?

Ano ve své hlavě. Řekni si kam chceš zavézt? Rád bych do Athenaeum Club, prosím. Woolwich Road... dále. .. Greek Bridge, Jamaica Road, Tower Bridge... vyjíždíme z .. jo. doleva dolů Embankment... Doprava. ..na levo Athenaum Club. Jsme tady. 8.50, prosím. Co ..? SMÍCH Máš hodně šťastných vzpomínek? Á, mám miliony šťastných vzpomínek. Já ne. Mizejí mi celkem slušnou rychlostí. Někdy si říkám: "Ale vlastně to není zas tak zlé." Vůbec ne, jsi na tom skvěle, jako já.

Největší kompliment je když mne někdo potká a řekne: "Sedm a půl roku s nemocí motorického neuronu? Na to vypadáš dost dobře." Já věřím v eutanázii. Věřím že bys měl mít tu možnost když si ty a tvoje rodina myslí že to tak má být, pak bys měl mít možnost to udělat. A řekl bych to lidem... A já jsem byl v kontaktu se Švýcary, než sem odešel sem do hospice. Ano. Ale pak jsem se na to podíval z druhé strany ... a říkal jsem si, "Ale co, dám tomu ještě šanci."

A měl jsem štěstí, protože jsem měl tenhle hospic. Ano. To je moje záchrana. Jo. Hospic tu byl a zachránil MNE. Jde o to si říct, "Tak jo, zkusím to takhle." "Dobře, uvidím jestli mi tady můžou pomoct." A kde je tedy konec? Budu vědět že teď už je konec? Co pak řekneš Terry, jak poznáš že jsi na konci? Až nebudu moct diktovat, až nebudu schopen být dál spisovatel. Jasně. Až nebudu schopen komunikovat. Jestliže se někdo rozhodne odejít, měl by mít možnost odejít pokojně a..

Takže myslíš že lidé v hospici neumírají pokojně? Nechci zatěžovat svoji ženu. Tvoje žena se o tebe možná chce starat. Ano ona říká že chce, ale já vím.. Ty jí nevěříš? Ne, ne, ne.. Ona říká že chce. Já vím že chce. Ale myslím že vím o Alzheimerovi a věcech které mohou přijít více, než moje žena. 'Uvědomil jsem si že podobnost mezi Mickem a Peterem' je v tom že oba udělali svoje svobodné rozhodnutí, a to je to důležité. Každý by měl mít právo volby. Naneštěstí jsou lidé kteří s myslí že nemají žádnou volbu.

'Pokud chcete ve Velké Británii zemřít bez toho abyste byli v něčí péči, 'je vaší jedinou volbou' stará dobrá udělej-si-sám sebevražda. Jako žurnalista jsem na sebevraždy narážel stále dokola, vidět následky jen několika, je věc kterou rozhodně nemohu doporučit. 'Jel jsem navštívit muže který čelí temným myšlenkám.. 'které mohou přijít když žijete s těžkou a neléčitelnou chorobou, 'v jeho případě, s roztroušenou sklerózou.' Dobrý den? Ahoj. Vy budete asi Andrew. Terry. Jak se máte. Dobře, díky. Vy?

Promiňte, není to zrovna věc kterou očekáváte - Terry Pratchett si jen tak přijde do vašeho obýváku. Je to.. Kolik je vám let Andrew? 42. Kdy vám byla diagnostikována R.S., je to R.S.? Ano. R.S. Začal jsem pociťovat drobné příznaky někdy v devadesátých letech, ale diagnostikována mi byla v roce 2003. Ráno většinou z postele jsem vstávám tak že z ní spadnu. Potom, když je to špatné, se musím plazit z pokoje do pokoje. Vše na co se mohu těšit je to že se věci zhorší.

Je to jako jít dolů chodbou která se .. zužuje a nejsou zde žádné dveře. Je to jako.. Méně místa k pohybu. Nemohu, a nechci, žít takový život. Zvažoval jste nějaké další možnosti? Zkusil jsem to, ale zdá se že názor nezměním. Pokoušel jste se zabít, ano? Ano. Kolikrát? ahm .. dvakrát. Jak? No... Jednou jsem si vzal tříměsíční dávku morfia najednou, a to by mělo složit i slona. Jak je vidět, nesloží. Docílil jsem jen toho že jsem odpadl na pět dní. Otevřel jsem oči a první myšlenka co mi proběhla hlavou byla, Do pr...!

Bylo to naprosto frustrující. Došel jsem do bodu kdy jsem se chtěl spolehnout na někoho jiného, zaplatit někomu aby to udělal za mě a pořádně. Chtěl bych smrt která je .. pohodlná, relativně .. bezbolestná. A jsem toho názoru - proč bych takovou nemohl mít? Myslíte že se Vám to jednou podaří? Hm, ano. Už mám něco předjednaného, vlastně už je to zařízeno. Už máte dohodnutý den? Ano mám, to mám. Kdy pojedete do Švýcarska? Letím v neděli. Vešel jsem a seděl tam .. tenhle kluk. Strašně mne překvapil.

Přál bych si Andrewa poznat víc. Sympatický člověk. Chce se Vám jej zarazit, "Ne ne ne, tohle bys přece neměl dělat,", myslím... Můžete říct:"Zvážil jsi i jiné možnosti?" a tak dál. Jenže dojdete do bodu kdy musíte uznat že, tohle není Vaše rozhodnutí, " je to jeho - jejich volba, "neznamená to že to každý musí dělat stejně, "ale tohle je rozhodnutí které chtějí udělat." Několik dní potom jsem zjistil, pár se kterým jsem se setkal dříve, Peter and Christina, si také zarezervovali letenky do Švýcarska, ten stejný týden co mladý Andrew.

Rozhodl jsem se že pojedu za nimi, 'dozvědět se více o asistované smrti - eutanázii.' Bylo to v prosinci, několik týdnů před Vánocemi. Venku už je nastartované auto a za chvíli se chystáme vyrazit, mám z toho opravdu ... Mám z toho opravdu divné pocity. Je to vskutku zvláštní věc - jet někam umřít. Nějak to nezapadá. 'Jsou to milí lidé a jedou do Švýcarska umřít, hrozný pocit... 'je to nejhorší co může být a mám z toho tak špatný pocit.' Od chvíle co jsme začali tuhle odyseu.. .. měl jsem tendenci .. Vstával jsem ráno v sedm.. 'hlavu plnou otázek, a doufal jsem že k nim naleznu odpovědi.'

"Společnost Dignitas byla založena roku 1998 Ludwigem A Minellim.. švýcarským právníkem." To jsem nevěděl. Co to bylo za prohlášení o kterém jsi mluvil? "21% lidí podstupujících asistovanou smrt u Dignitas "netrpí neléčitelnou nebo progresivní chorobou ale jsou 'unaveni životem'." Co chcete dělat s někým kdo je odhodlaný umřít i když se zdá být zdravý a v pořádku? Čí je Váš život? 'Švýcarsko je jediná země na světě 'kam si cizinci jezdí pro pomoc s vlastní smrtí.'

Pane Minelli. Dobrý den, Terry. Rád Vás poznávám. Potěšení na mé straně. V kanceláři.. 'Za zhruba 300000 CZK, zařídí nezisková organizace pana Minelliho 'veškeré náležitosti potřebné k ukončení vašeho života. 'Včetně kremace nebo převozu ostatků do vašeho domova. 'Za posledních 12 let, si tuto cestu zvolilo 1100 lidí. 'Dokonce i ve Švýcarsku je pan Minelli kontroverzní postava.' Jak jste se dostal k obchodu se smrtí? Obeznámil jsem se s Evropskou úmluvou o lidských právech, to změnilo můj život.

Článek 8, právo na sebeurčení. To je skutečné právo na smrt? Ano vskutku právo na smrt. I když nemáte neléčitelnou nebo progresivní chorobu? I když jste prostě jen unaven životem? Přesně tak. Víte, právo sebeurčení by mělo obsahovat také právo k tomu, učinit rozhodnutí o tom jak skončíme. Tady máme složky našich "členů". Bílé složky jsou těch žijících. A.. zhruba 70% z nich už nikdy nezavolá, potom co si otevřeli tuhle cestu. Vědět že můžete .. dost často znamená že to pak neuděláte. Ano. Vědět že můžete odejít Vám dává sílu.

'Pan Minelli mne vzal na projíždku '20 minut od Zurichu je byt, kam se jezdí umřít.' Tady máte Alpy, jsou čerstvě zasněžené. 'Pro mnohé je tohle jejich poslední cesta.' Vzal jsem sebou nějaký dobrý čaj, mám za to že jako Angličan si rád dáte šálek čaje. Doma mám 50 různých druhů čaje (tea) takže jsem vlastně teologem, a to je jediná forma teologie kterou uznávám. 'Švýcaři mohou ze svojí vůle zemřít ve svých domovech...' A jsme tady. '.. ale mi ciznici, 'máme tento modrý dům ve kterém končíme svůj život.'

Dáte si čaj? Velmi rád, děkuji. Tady máme jeden ze dvou pokojů pro doprovod. Buď v posteli, nebo v křesle. Tady máme další pokoj. 'Když sem přijdete doprovodí Vás dva zástupci Dignitas 'nejsou doktoři - a ti budou s Vámi během celého procesu.' Někdy se stane že zde máme dvě rodiny současně, takže potřebujeme dvě místnosti pro doprovod. Setkají se ty dvě rodiny? Obvykle ne. Nestává se že by odcházeli současně. Člověk který chce zemřít musí učinit poslední projev svobodné vůle sám za sebe.

Bez odporu, bez deprese. Tento bídný život dojde svého konečně svého konce. Mm-hm. Tady máme zahradu. Je to velmi klidné místo. Jak jen může být v takovém průmyslovém domě! Ano, je to z rozhodnutí Švýcarského federálního soudu, můžeme být jen v průmyslové oblasti, nikoli v obytných zónách. Myslím že se to dá pochopit. Ne na mojí zahrádce!. Ano. Nevypadá to tady nijak zvláštně. Vedle v továrně se něco vyrábí. A lidi přichází a umírají. Minelliho víra v to, že každý má mít neoddiskutovatelné právo na rozhodnout o své smrti mne tak nějak po Anglicku zneklidňuje.

Nechtěl bych žít ve světě kde může kdokoliv kdykoliv zemřít vlastně jen tak. Možná existuje nějaký lepší způsob. 'Ten večer jsem šel navštívit Petera a jeho ženu, kteří právě přicestovali do Curychu. Zaklepeš? Tohle je zvonek? Ne. 'Peter právě očekával doktorku poslanou Dignitas. Dobrý večer. Dobrý večer. Zkuste znovu vstát. Je to těžké že ano? Ano je, musím se dostat do rovnováhy. Podlaha je docela kluzká. 'Doktorka se musela ujistit že je Peter při smyslech, a že porozumí procesu vypití jedu který ho má zabít.'

Měl jste někdy deprese v průběhu vaší nemoci? Ne, nejsem člověk který by podléhal depresím. Měl, měl, měl... .. samozřejmě jsem měl smíšené pocity ale nenazval bych to depresemi. Budete muset vypít dvě různé věci. Ano tak by to mělo být. Myslím že jedna mi má pomoci udržet tu druhou kvůli nepříjemné chuti... Máte pravdu. A také váš žaludek by jed okamžitě odmítl když by "věděl" že to není dobré pro vaše zdraví. Aha, rozumím. Smrt obvykle přijde do 10-15 minut protože přestanete dýchat.

Nebudete mít kyslík. To zní docela dobře. Je to obrovská úleva. Ano. Měl byste to vypít rychle a najednou. Nesmíte to přerušit. Když to nevypijete najednou a odložíte sklenici, usnete ale nezabije vás to. Musíte vypít celou sklenici .. najednou. .. najednou. Tak. Mohli bychom dostat dvě sklenice? Ukáži Vám kde jsou. Dívejte se. Pokuste se příliš neotvírat ústa. Podívejme se jak to zvládnete. Dobře, tak je to správně. Perfektní. Nebudete mít žádný problém. Chtěla bych abyste to znovu zvážil. Ano. Do zítřka. Nespěchejte.

Správně. Vždycky můžete říct ne. Rozumím. Druhý muž kterého jsem potkal v Anglii, mladý Andrew, už měl jeho dvě sezení s doktorem a dostal zelenou. 'Termín jeho smrti byl stanoven na další den.' A tak nadešel čas se s Andrewem rozloučit. OK. Já mám všechno, jsi na to připraven? Jdeme za Andrewem. Ano, myslím že jsem na to připraven. Ok, pojďme, pojďme se rozloučit. On odchází teď, jestli to tak jde říct, protože to je to správné. A nechce už dál čekat. Neměl by teď umírat, neměl by být nucen umírat teď.

Je mi to líto i kvůli jeho rodině když si vybral dobu před Vánocemi. Bude to jako skvrna v kalendáři. Je to jeho rozhodnutí. Myslím že je špatné pro lidi kolem něj. Může směřovat ke konci svého života, ale měl by myslet taky na lidi které opouští. Rád bych si poslechl co k tomu řekne on. To můžeš, ale budeš se ho muset zeptat. Dobrý den. Dobrý den. Terry jak vám je? Dobře. Jak je tobě? Mám za sebou dlouhý den. Jednoho dne budou pro tyhle příležitosti protokoly chování.

Co myslíš? Budou k dostání přání ... "Gratulujeme k Vaší nadcházející, ehm ... smrti!" Ironické na těch posledních pár dnech je že, jsem se naprosto zamiloval do Curychu. Vím proč tu jsem, ale mají tu hory, tolik věcí co můžete vidět a pak začnete přemýšlet .. Udělám to? Musím to udělat? Argh. Sedíte tady se mnou a Terrym a říkáte že se Vám tu líbí, je to jako kdbyste nás zval "Pojďme zítra na prohlídku do CERNu, pojďme se podívat na památky." Pořád v sobě máte tolik života.

Proč chcete jít teď. Sesypalo se na mne tolik problémů tak rychle, mám opravdu strach, že pokud to neudělám co nejdříve, nebudu to schopen udělat vůbec. Bylo pro mne hodně těžké dojít až sem a to mám štěstí že mne doprovázejí moji blízcí. Nečekal jsem že budou. Neměl jsem pocit že mám.. Nemohl jsem to po nikom chtít. To by bylo to nejhorší co bych jim mohl udělat, požádat je - "Nevadilo by ti pomoct mi se zabít?" Tohle je tedy pro Vás konec? Pořád do toho chcete jít? Ano. Jste si naprosto jistý? Mm-hmm. Kostky jsou vrženy. Co víc říct.

'Andrew mi řekl že jeho matka nechtěla aby jel do Švýcarska. 'Byl jsem tedy překvapen když jsem ji zde potkal.' Jsme tady abychom ho podpořili. Pro mne jako matku bude příští týden otřesný. Měla jsem mu roztrhat pas? Nebo cokoliv jinéhuó abych mu v tom zabránila? Je to sobecké. Je to sobecké a neměl by to dělat svým bližním. Mám na to jiný pohled než Andrew. Já vždycky říkám - zítra je další den. Je to pro nás všechny velmi stresující a bolestivé muset být v jiné zemi, daleko od domova.

A já budu muset zítra odjet domů bez svého syna. A v brzké době zřejmě dostanu jen jeho popel. Ale budeme to muset nějak zvládnout, protože také nechceme, aby musel žít ležící v posteli, ve které by za určitých podmínek opravdu skončil. Trvalo mo velmi dlouho než jsem si uvědomila že kvalita života který teď Andrew má, je nepřijatelná. Nezáleží na tom co si kdokoliv jiný myslí. Je to jejich rozhodnutí a myslím že i jejich právo. Pravděpodobně jste tím proslovem udělala více dobrého než já za dlouhou dobu.

To nebyl proslov, bylo to to co cítím ve svém srdci. Přesně, je to to co cítíte. Ano, je to to co cítím. Rozhodně, to co cítím. Budeme jej velmi velmi postrádat a já bez něj budu velmi velmi osamělá. Nám bude chybět také. Ještě jednou - sejdeme se na druhé straně. Jistě. Opatrujte se. Dnes umře mladý člověk, tak jsme si říkal že se musíme napít. Hehe, tady to je! Když jsem se s ním viděl poslední noc dal mi seznam jeho oblíbených písní z nichž některé budou hrát v průběhu jeho odchodu. Nimrod je dobré album.

HUDBA: "Nimrod" od Elgar Andrew umírá, myslím že umírá právě teď. HUDBA SÍLÍ Proboha. Na Andrewa. Kéž bys mohl být v Anglii. Kéž by. 'Jeli jsme zpět zůčastnit se druhého a posledního Peterova sezení. 'abychom zjistili jestli mu doktorka dovolí zemřít.' Dobrý den! Dobrý den pane Smedley. Dobré ráno i Vám. Omlouvám se že jdu tak pozdě. U lidí s těmito nemocemi, je pro mne poměrně obtížné rozhodnout jestli už nadešel jejich čas. Když řeknu ne, pojedete domů. Nesmíte zemřít. Rozumím. Ano, já... Rozumím tomu co říkáte. Vy jste jediná osoba které může rozhodnout zda je ten správný čas. Jste si jistý že to chcete? Ó ano. Byl jsem si jistý celou dobu. Naslouchal jste sám sobě nebo jste spíše mluvil se ženou?

Ne ne, jsou to má rozhodnutí. Kdyby poslouchal mne, zůstal by doma na Vánoce. Je to zvláštní ale je to mnohem jednodušší pro ty co se rozhodli odejít než pro ty co zde zůstanou. Já tomu rozumím. Očividně nechci aby zemřel, vím že to pro mne bude těžké, ale myslím že to pro tebe bude obrovská úleva. Chtěla by abyste počkal. Ano. Ano, chtěla by to. Víte, Peter je mou druhou polovičkou už čtyřicet let bude to pro mne hrozný zvrat. Ano. Peter vypadal že učinil rozhodnutí, to moje je stále nejasné.

''Alzheimer věci komplikuje. Rozhodl jsem se že se zeptám doktorky jestli mi bude moci pomoct až to budu potřebovat.' Alzheimer nebolí, alespoň tak není popisován, ale pro mne to je.. Není až tak bolestivý pro tělo, ale je extrémně bolestivý pro mysl. Problémem Alzheimera je to, že se cítíte relativně v pořádku až do určitého bodu, do bodu zvratu. Když čekáte příliš dlouho ocitnete se v situaci kdy už nemáte čistou hlavu, kdy už se nemůžete rozhodovat a pro takové rozhodnutí musíte mít čistou hlavu.

Právě teď je moje mysl jako ocel. Ano, ale s Alzheimerem můžete mít světlé chvilky ale také velmi komplikované. To je veliké, veliké... Plně rozumím, ale předpokládejme že někdo řekne, Měl bych být i když nejsem ve stavu udělat tohle rozhodnutí, nicméně přeji si vypít cokoliv co mne zabije. Ale ten člověk nebude schopen si vzít jed sám, že ne? Ne, musel by mu být aplikován. Museli by ho vpíchnout. Myslíte že to by žádný doktor neudělal? Já bych to neudělala.

Dávám jed lidským bytostem. Oni se rozhodují a oni si jej vezmou když chtějí nebo ne když nechtějí. Je to rozdíl jestli někomu jed vpíchnete a on nemůže říct jestli to chce nebo ne. Myslím že to bych udělat nemohla. 'Problém u Alzheimera je to, že zhruba v době kdy jste připaven 'požádat o eutanázii, nemusíte už být schopen mluvit. 'Proto si pacienti trpící Alzheimerem mohou chtít zvolit' smrt .. dříve než by to bylo nezbytně nutné.

'Uvědomil jsem si že moje situace je v mnoha ohledech podobná jako ta Peterova. 'Zeptal jsem se Petera a Christiny 'zda bych je mohl nádcházející den doprovodit, souhlasili. Zdá se, že uvidím umírat člověka. Na jeho vlastní žádost. Dobré ráno, Terry. Mohu Vám vzít tašku? 'Je to příjemné místo. 'Jsou tu příjemní lidé.' Jenže zde nepůjde zrovna o ozdravný pobyt. Švýcarský zimní den. Všechno vypadá nádherně. V pořádku? Ano, zvládnu to. Jsem jen unavený. Pozor tady je schod. Aha, ano. Děkuji.

NESROZUMITELNÝ ROZHOVOR Dáš si čaj, kávu nebo něco jiného? Dávám si kávu drahá. Takže jeden čaj. Nechce šálek kávy? Ano, a jeden čaj. Ne kávu? Jednu kávu a jeden čaj. Petre, nebude vám vadit když se vás zeptám několikrát - jste si jistý že chcete dnes zemřít? Ano, jsem si jistý. Ano, jsem jistý. Mmm-hmm.Ano. Nemůžu uvěřit jak je klidný. SMÍCH Peter si povídá jako kdyby byl na čaji o páté. Cítím že když to vezmem kolkem a kolem tak nemám moc možností. Naneštěstí musíme vyplnit několik dokumentů.

Samozřejmě. Rozumím. Možná si vezměte taky jeden. Omlouvám se za všechno tohle papírování, ale je to nezbytné. To je v pořádku, chápu to. V pořádku, všechno to dává dokonalý smysl. OK. Mám si vzít první ...? Neptej se mne. Je to tvoje rozhodnutí drahý. Máš pravdu. Vezmu si to. Jde jen o načasování. Jsem připraven, začněme. Kdykoliv budete chtít. Ano. Ano, ano. Takže mám jít připravit kapky? Ano prosím. Za chvíli jsem zpět. Děkuji Vám Eriko. Není zač. Tak. Dobrá. Dobře. Děkuji.

Kapky na žaludek. Ano? Ano. V pořádku? Dobrá chuť? Ano, chuť není špatná. Šálek čaje, nebo něčeho na pití? Ne. Svůj drink jsem už dopil. To by mi mělo stačit. SMÍCH Musím říct že, tenhle byl celkem neškodný - ten nápoj. Ten další je.. Vrah? Ó ano. Vezmi si tohle s prášky. Které bys rád? Myslím že to není až tak důležité. Pralinkové? Modré jsou vždycky dobré. Tuhle? Ne, tuhle a tamtu. Pralinkovou ne? Mimochodem - jak jsme tu dlouho? Myslím žes říkal, že bylo čtvrt.

Deset minut .. je za pět půl. Oh. Je to zvláštní, jak různě plyne čas v různých situacích. Ne že bych tak spěchal. Jen že.. Jen jsem chtěl vědět jak dlouho tu jsme.. Posuň mi prosím nohu sem, to je lepší. Mám být od něj? No. Ne, raději bych.. Dobře pokud ti to nevadí. Neměla byste být od něj. Jistě pokud chtete být od něj tak. Ale eh.. Ne, jen jsem nechtěla aby to vypadalo jako že mu v tom pomáhám. Ne, myslím že to nebude důležité. Petre Lawrenci Smedley, jste si jistý, že chcete vypít tento medikament díky němuž usnete a umřete?

Ano, jsem si dost jistý, že to je to co chci. Dám Vám tento medikament. Jste si jistý? Ano jsem si jistý. Děkuji. Teď si můžete dát čokoládu. Oh. Příšerná chuť. Horší než to předtím? Ano. To tedy. Sbohem, Petre. Sbohem, Eriko. Děkuji že jste na mne dohlížela. A děkuji také ostatním. Byly jste skvělí. Terry .. Sbohem. Byla to čest. Moje manželka mne umí skvěle uspat jen tím, že mne hladí po rukou. Buď silná drahá. Budu. Jen odpočívej. Budu. PETER STÉNÁ Vodu. Ne, ne žádnou vodu. Ne.. vodu... CHROPOT CHRÁPÁNÍ Teď velmi tvrdě spí. Už žádná bolest.

Chrápe a spí velmi velmi tvrdě. Je jako v bezbvědomí, a pak později dech ustane, a potom i srdce. Jsi v pořádku, Terry? Ano jsem v pořádku. Jen do jaké míry je to teď možné. Takhle to chtěl. Byl připraven. Ano. Teď už můžete plakat. Nechte tomu průchod. Bude Vám lépe. Všechno co jste doposud držela v sobě, pusťte to ven. Myslím že to nezvládnu. Je těžké uvěřit, že jsem teď viděl smrt. Jsem v pořádku. Jeho žena teď něco horečně organizuje, a je naprosto jasné proč. Mohu říct, že jsem byl extrémně překvapen tím jak to proběhlo.

Myslím že to bylo úžasné. Děkuji, Terry. A díky jeho ženě se cítím pyšný na to že jsem Angličan. SMÍCH Tohle byla šťastná událost. Viděli jsme člověka zemřít v pokoji, více méně v objetí jeho ženy. Docela tiše, tak že jsme ani nevěděli.. kdy přesně zemřel. A když pomyslíte na všechny ty ostatní způsoby, kterými může člověk zemřít, a za jakých okolností, dá se to považovat, jak se říká, za dobrý výsledek. Právě teď, právě tady, jen na tom sněhu něco dobrého. Jo, je to ten správný druh sněhu.

Byl jsem nablízku nestatečnějšímu muži, kterého jsem kdy potkal. Nejsem si jistý, že bych tohle zvládnul. Nejsem si jistý, že by se mi netřásla ruka. Vlastně si nejsem vůbec jistý co bych opravdu udělal, kdybych byl na jeho míste. Chtěl bych vydržet tak dlouho jak to jen půjde a dožít se asistované smrti provedené ve Velké Británii. Jestli zemřu .. tedy ne jestli zemřu! Až zemřu - a to my všichni - chtěl bych aby to bylo někde venku ve slunečních paprscích. Hmm. No, myslím že ve Švýcarsku taky někdy svítí slunce.