vypravěč: Jak vznikají peníze, odkud pochází? Kdo z nich má prospěch? A jakému účelu slouží?

křik: Táhněte, vy zas*aný náckové! Co je peněžní systém? Jaké peníze jsou za peněžním systémem?

vypravěč: Po staletí byl mechanizmus peněžního systému skrytý před zvědavým zrakem populace. Ale jeho dopad na národní i mezinárodní úrovni je patrně nedostižný, neboť peněžní systém je tím, co poskytuje základy pro mezinárodní dominanci and národní kontrolu.

skandování: Čí jsou ulice? Ulice jsou naše!

vypravěč: Dnes, kdy těmito samotnými základy otřásají krize, je potřeba otevřeného a upřímného dialogu o budoucnosti peněžního systému větší než kdykoliv dříve. Tato ekonomická krize je jako rakovina. Pokud budete jen čekat a myslet si, že to přejde, stejně jako rakovina to bude růst a pak už bude příliš pozdě. Každému bych radil se připravit. Tohle není správná doba na toužebná přání, že vláda věci vyřeší. Vlády světu nevládnou: světu vládne Goldman Sachs. "Jsme na pokraji dokonalé bouře".

vypravěč: V opozici stojí korupce a zavedené zájmy skrývající se v kuloárech moci, které nemají žádný důvod vzdát se privilegií, o nichž se domnívají, že na ně mají oprávněný nárok.

David Cameron: Má plán reformy zdravotnictví? [křik: Ne!] Má plán reformy policie? [Ne!] Má plán na snížení státního deficitu? [Ne!]

mluvčí v Parlamentu: Ticho! Ticho! Uklidněte se a chovejte se jako dospělí a jestli je to nad vaše schopnosti, opusťte sál. Běžte pryč. Zvládneme to bez vás! "Toto je chráněná výkrmná stanice bank-zombií." Není žádnou náhodou, že rozkvět a úpadek se staly skutečnou cyklickou záležitostí zhruba od roku 1700, kdy William Paterson založil anglickou centrální banku (Bank of England - BoE). "Sežer ji! Sežer ji hned!"

mluvčí v Parlamentu: Tohle je netolerovatelné chování, co se týče… Ne, není to směšné! Jen podle vás je to směšné. Není to vůbec směšné, je to hanebné.

skandování: Revoluci! Revoluci!

vypravěč: Systém je vnitřně nestabilní v důsledku mezinárodní moci, kterou poskytuje dominantním stranám, neboť v jeho srdcí leží myšlenka ‘Jak mohu něco dostat za nic‘. Statistická analýza zjistila, že vždy, když se nějaké impérium začalo blížit svému zániku, jeho měna se znehodnocovala. Neexistuje žádný návod k tomu, jak celý tento systém funguje. Například výzkumník BBC, který pracoval na dokumentu Roberta Pestona, šel do Bank of England a zeptal se "Můžete mi dát návod k tomu, jak vznikají peníze?" A oni prostě řekli: "Ne."

vypravěč: Tento dokument zkoumá a objasňuje tento stále se měnící systém a jeho dopad na národní i mezinárodní úrovni. 97 % Vlastněno 1. Jak vznikají peníze Bankovky a mince V roce 2010 činila celková peněžní zásoba Británie 2.15 bilionů liber. 2.6% z této celkové částky představovala hotovost, 53.5 miliard liber. Zbytek, 2.1 bilionu neboli 97.4% celkové peněžní zásoby, byly peníze komerčních bank.

3% peněz jsou vytvářeny prostřednictvím centrální banky - pokud byste vyrobili desetilibrovou bankovku, mohli byste ji prodat bance, aby ji dala do bankomatu - tuto desetilibrovku by vám banka musela splatit nebo ji za 10 liber koupit. Na tyto peníze by se nevztahoval žádný úrok, tyto peníze by se v podstatě přesunuly do státní pokladny. Tohle je způsob získávání prostředků pro vládu. Říká se mu ražebné. Ražebné: Získ vlády z vydávání peněz.

Rozdíl mezi nominální hodnotou bankovek a mincí a náklady na jejich výrobu. Když BoE vyrobí desetilibrovou bankovku, její tisk stojí ve skutečnosti asi 3 nebo 4 pence, prodá ji velkým bankám za nominální hodnotu, tj. za 10 liber, a zisk - rozdíl mezi cenou za tisk a 10 librami, za než se bankovka prodá - putuje přímo do státní pokladny. Ve výsledku tedy veškerý zisk, který máme z vytváření fyzických peněz, bankovek, putuje do státní pokladny a snižuje objem daní, které musíme platit. Za posledních 10 let se takto vydělalo asi 18 miliard liber.

vypravěč: V roce 1948 bankovky a mince tvořily 17 % z celkové peněžní zásoby. Byl to jeden z faktorů, který přispěl ke schopnosti vlády financovat poválečnou obnovu. To zahrnovalo i založení NHS (systém zdravotnictví). Během pouhých 60 let se podíl bankovek a mincí zmenšil na méně než 3 %. Před rokem 1844 byly bankovky vydávány soukromými bankami a vláda z této tvorby peněz nijak neprofitovala. Neexistoval žádný zákon, který by bankám bránil vydávat své vlastní bankovky.

Banky tedy vydávaly bankovky jako něco, co představovalo, kolik jste měli uloženo na bankovním účtu. Místo abyste si vyzvedli těžké kovové mince z banky a pak s nimi šli někomu zaplatit, mohli jste vzít papír udávající, kolik peněz v bance máte, ten někomu dát a on ho mohl použít k tomu, aby z banky vyzvedl kovové mince. Postupem času začaly být tyto bankovky stejně dobré jako peníze. Lidé začali používat bankovky, místo aby si vyzvedávali skutečné peníze z banky.

A samozřejmě, jakmile banky zjistily, že to, co vydávají, se stalo převládajícím druhem peněz v ekonomice, uvědomily si, že jejich dalším vytvářením mohou generovat zisk. Jednoduše mohou natisknout pár dalších bankovek, půjčit je a navrch přidat úrok. Tohle banky dělaly do 40. let 19. století. Pak to přeci jen poněkud přehnaly, což způsobilo inflaci a destabilizovalo ekonomiku. Proto v roce 1844 konzervativní vláda Robert Peela prosadila zákon, který komerčním bankám vzal moc vytvářet peníze a vrátil ji zpět státu.

Od té doby byla Bank of England jedinou organizací oprávněnou vydávat papírové bankovky. Od té doby se všechno digitalizovalo a to, co nyní používáme jako peníze, jsou digitální čísla, která mohou komerční banky vytvářet z ničeho. Problém je, že tenkrát do legislativy nezahrnuli vklady na požádání uložené v bankách jednotlivci a elektronickou formu peněz, což v podstatě tyto vklady na požádání jsou. Dnes je většina peněz v oběhu elektronická, jsou to bankovní vklady na požádání, které máme na svých účtech. Legislativa tedy musí dohnat vývoj v oblasti elektronických peněz a způsob, kterým banky skutečně fungují.

vypravěč: Peníze na bankovních účtech se nazývají vklady na požádání, což je účetní termín, který banky používají při vytváření úvěru. Banky postupují podle stejného procesu, když vytvářejí půjčky. Všechny peníze na bankovních účtech jsou účetními položkami. Peníze komerčních bank Realita je nyní taková, že většina peněz není papírová, nejsou to kovové mince, ale je digitální. Jsou to jen čísla v počítačovém systému. Jsou to vaše platební karty Visa, vaše elektronické karty do bankomatu. Je to tenhle plast. Jsou to čísla v počítačovém systému.

Přesouváte peníze z jednoho počítače do druhého. Všechno je to jedna velká databáze a tyto digitální peníze používáme k placení - jsou tím, co skutečně používáme pro fungování ekonomiky. Myslím, že mnoho lidí v Británii se pravděpodobně domnívá, že vláda nebo centrální banka kontroluje většinu peněz v oběhu a vydává nové peníze do oběhu, ale to není pravda. Jsou to soukromé banky, kdo vytváří drtivou většinu nových peněz v oběhu a také rozhoduje o tom, jak je rozděluje.

vypravěč: Oficiální termín pro tuto účetní položku jsou peníze komerční banky. Když banka někomu poskytne půjčku, vytvoří nové peníze komerční banky. Když klient půjčku splatí, peníze komerční banky se zruší. Banka si ponechá úrok jako zisk. Ohledně toho, jak banky fungují, panuje mnoho mylných představ. V anketě prováděné Cobdenovým centrem se ptali lidí, jak si myslí, že banky fungují. Zhruba 30 % veřejnosti se domnívá, že když si uloží peníze do banky, prostě tam zůstanou a jsou v bezpečí.

Je to pochopitelné, protože každé dítě má prasátko, které pak rozbije. Spousta lidí tudíž má představu banky, jakožto něčeho bezpečného pro úschovu peněz, které máte k dispozici, kdykoliv je potřebujete. Dalších 60 % lidí se domnívá, že když si nějaké peníze uloží, přesunou se tytéž peníze k někomu, kdo si je chce půjčit. Například peníze od důchodce, který celý život spoří, jsou půjčeny nějakým mladým lidem, kteří si chtějí koupit dům.

Ale ve skutečnosti takhle banky nefungují. "Je to účetní trik... Banky peníze vytvářejí. Nepůjčují je... když banka poskytne půjčku, v podstatě předstírá, že jste vložili peníze... potřebuje vytvořit závazek... tak se vytváří peněžní zásoba. (prof. Richard Werner) V současné době je v Británii tvorba a kontrola peněz z velké části v rukou soukromých bank. Asi 97-98 % peněz, které banky vytvářejí, lze nazvat "peníze na dluh", protože banky v podstatě vydávají do oběhu peníze formou půjček.

Tento fakt si málokdo dobře uvědomuje. Nejde o žádnou konspirační ani bláznivou teorii. Takhle ten proces popisuje Bank of England. Když banky půjčují, vytvářejí nové peníze. "…zdaleka největší roli při vytváření peněz hraje bankovní sektor... Když banky poskytují půjčky, vytvářejí další vklady u těch, kdo si peníze půjčují." (Paul Tucker, viceguvernér BoE) Jen pár ekonomů si je vědomo způsobu, jak peněžní systém funguje, ale když nevíte, jak peněžní systém funguje, můžete si myslet, že když budou všichni šetřit, bude to pro ekonomiku dobré.

Jakmile pochopíte, jak peněžní systém funguje, zjistíte, že když všichni začnou šetřit, množství peněz v ekonomice se sníží a nastane recese. Většina ekonomů nemají úplný obraz. Nerozumí všem složkám systému. Spoléhají na domněnky a dosažené vzdělání, aniž by skutečně šli do detailů. A peníze jsou středem ekonomiky. Pokud nechápete, odkud pocházejí, kdo je vytváří a kdy vznikají, jak potom můžete rozumět celé ekonomice?

Jestliže drtivá většina peněz, které nyní používáme, nejsou hotové, nýbrž elektronické peníze, pak ať už elektronické peníze vytváří kdokoliv, má z jejich tvorby zisk a vytváření elektronických peněz je zjevně mnohem ziskovější než vydávání hotových peněz, protože nejsou vůbec žádné výrobní náklady. Zisk z tvorby hotových peněz za 10 let činil 18 miliard liber, zatímco banky vytvořily 1.2 bilionu liber. Mezi roky 1998 a 2007 se peněžní zásoba v Británii ztrojnásobila.

Banky vytvořily 1.2 bilionu liber, zatímco státní pokladna vytvořila 18 miliard liber. Když tohle řeknu já, vy nebo Positive Money, mnoho lidí si pomyslí, že jsme všichni banda cvoků. Ale 9. března 2009 Ben Bernanke, ředitel americké centrální banky (Fed), poskytl úplně první rozhovor pro rozhlas, který kdy ředitel Fedu poskytl, což bylo den poté, co zachránil pojišťovací společnost AIG, což ani není banka, zapomoci přibližně 160 miliard dolarů. A reportér se ho zeptal: "Pane Bernanke, kde jste vzal $160 miliard dolarů na záchranu AIG?"

reportér: Jsou to peníze z daní, které Fed utrácí?

Bernake: Nejsou to peníze z daní. Banky mají u Fedu účty, podobně jako vy máte účet v komerční bance. Na poskytnutí půjčky bance zkrátka použijeme počítač, abychom navýšili účet, který má u Fedu. Spíše se to tedy podobá tištění peněz než půjčování, i když to není přesně totéž. Když jsem hovořila s lidmi v době přibližně od srpna 2009 do všeobecných voleb, které byly asi o 8-9 měsíců později, zjistila jsem, když jsme se jim pokoušeli vysvětlit, jak peněžní systém funguje, že lidé mají téměř naprogramované odmítání připustit, že tak bizarní situace skutečně může existovat.

"To ne, to není možné... Co tím myslíte? To nejde... banky nemohou... banky nevytváří peníze z ničeho. To je směšné! To nemohou dělat. Ony půjčují peníze svých vkladatelů." Většina lidí má představu, co jsou peníze. Jsou zvyklí používat svůj vlastní způsob správy peněz a pak se pokouší aplikovat svou představu, jak funguje jejich malá domácnost na celonárodní ekonomiku. A pochopitelně, to zkrátka nejde, to zkrátka vůbec nejde.

vypravěč: V roce 2008 nesplacené portfolio půjček vytvořené bankami prostřednictvím úvěrů, zvané též peníze komerčních bank, představovalo přes 2 biliony liber. Ještě v roce 1982 byl poměr bankovek a mincí k bankovním vkladům :. V roce 2010 se tento poměr zvýšil na :, což znamená, že na každou libru vyrobenou státní pokladnou připadalo 37 liber vytvořených bankami. Během 10 let před krizí v roce 2007 se peněžní zásoba komerčních bank v Británii zvyšovala o 7-10 % každý rok.

Růst o 7 % ročně znamená zdvojnásobení peněžní zásoby každých 10 let. Dyson: Množství peněz, které banky vytvářejí z ničeho, je prostě neuvěřitelné, 1.2 bilionu liber za posledních 10 let. Tyto peníze se rozdělují podle priorit bankovního sektoru, ne podle priorit společnosti. Od roku 1980 bankovní sektor navýšil svá aktiva z 2.5 bilionu na 40 bilionů dolarů. V roce 1980 měla bankovní aktiva 20x vyšší hodnotu než tehdejší globální ekonomika. V roce 2006 to bylo podle OSN 75x tolik.

vypravěč: Jak ukazují následující grafy, celkový objem bankovních aktiv v Británii v poměru k HDP zůstával relativně stabilní, okolo 50-60 %, až do konce 60. let. Poté dramaticky narostl. Skutečné peníze ve světě dnes vznikají, aniž by se cokoliv produkovalo. Jsou to prostě spekulace. V podstatě peníze dělají peníze. To je nejziskovější a zdaleka největší forma ekonomické aktivity, která v dnešním světě existuje.

vypravěč: Dnes už banky nemají omezení, kolik mohou půjčit a tedy, kolik nových úvěrů mohou vytvořit z ničeho. Omezuje je výhradně jejich vlastní ochota půjčovat. Dyson: Co se týče povolení bankám vytvářet peníze, existují dva hlavní problémy. Zaprvé je to fakt, že tyto peníze vytvářejí, když poskytují půjčku. To znamená, že veškeré peníze pro naši ekonomiku si musíme půjčit od bank.

vypravěč: Tzn. abychom měli zdravou, rostoucí ekonomiku, musí vláda aplikovat strategie, které umožňují nekonečně rostoucí dluh. Jediný způsob, jak může vláda vytvořit další nákupní sílu, je zvýšit sobě, a tedy i nám, dluh.

Dyson: Druhým velkým problémem s povolením bankám vytvářet peníze je, že mají tendenci vytvářet stále další. Když poskytnou půjčku, vytvoří další peníze. Dostávají bonusy, poplatky a další stimuly, aby napůjčovaly co nejvíce. Je potřeba vytvořit si styl prodeje. Co udělali? Najali úžasného chlapíka - Andyho Hornbyho, který přišel z Asdy (britský řetězec supermarketů) aby z banky udělal maloobchodní provoz.

Pokud svěříte bankéřům řízení peněžní zásoby, peněžní zásoba bude prostě růst, stejně jako velikost dluhu, až do bodu, kdy dojde ke zhroucení, protože někteří lidé nebudou schopni dluhy splácet. A pak půjčovat přestanou. Slyšíte politiky a novináře říkat, že jsme si žili nad poměry, že jsme se stali závislými na dluhu, že musíme zavést úspory a žít v mezích možností. V současném systému to není možné. Důvodem, proč nyní mají všichi dluhy, nejsou nezodpovědné půjčky.

Tyto peníze jsme si nepůjčili od armády důchodců, kteří si celý život spořili. Peníze v současném systému jsou dluh. Tento dluh vzniká, když banky poskytují půjčky. A tak jediný způsob v současném systému, jak lze mít nějaké peníze v ekonomice, jak získat peníze pro podnikání, je půjčit si je všechny od bank. A to je v přímém rozporu s tím, čím dnes konzervativní strana argumentuje - že si nejprve musíme naspořit, abychom mohli pomoci zdravotnictví.

A protože ekonomové tyto dvě věci úplně zamlžili, jak co se týče termínů monetární politiky, tak ekonomického myšlení, a protože většina lidí stále žije ve staromódní představě, že si musíte naspořit, než začnete investovat, jsme dnes v téhle bryndě. Jeden z důvodů, proč nám připadá obtížné rozumět bankovnímu systému a vytváření úvěrů je, že opouštíme školu bez peněz a pracujeme jako učni u instalatéra.

Tvrdě pracujeme celý měsíc a na konci každého měsíce nám někdo vloží peníze do banky, takže naše logika říká: pracuješ a pak dostaneš peníze - získáš úspory. Ve skutečnosti byste tu práci nikdy nedostali, kdyby nebyl nejprve poskytnut úvěr. Tohle je skutečně důležité koncepční neporozumění a není to jen vina veřejnosti. Ekonomové tomu také nerozumějí.

Anne Belsey: Peníze nepocházejí z ekonomické aktivity. Spousta lidí předpokládá, že když máte podnik a necháte lidi něco dělat, že peníze se nějak objeví v důsledku toho, že lidé něco dělají, vyrábějí, pěstují, prodávají, že peníze se nějak objeví. Tak to není. Je to jako s doplňováním oleje do auta. Musí se tam nalít. Když vidím, jak David Cameron mluví o tom, že potřebujeme ekonomiku, která není založená na dluhu, nýbrž ekonomiku založenou na úsporách, prostě neví, o čem mluví.

Je to směšné. Je to úplně absurdní a ukazuje to naprosté nepochopení toho, jak náš peněžní systém ve skutečnosti funguje. Víte, to je paradox současného systému. Kdyby se veřejnost ještě více zadlužila, dostalo by se do ekonomiky více peněz a nastal by rozkvět. Když nastane rozkvět, je snazší si půjčovat, takže se lidé ještě více zadluží. A tento cyklus dále pokračuje. Je snazší a snazší se zadlužovat, dokud se někteří lidé zadluží příliš a zbankrotují.

Nejsou schopni splácet své hypotéky. Nejprve k tomu došlo u subprime úvěrů v Americe a způsobilo to vlnu bankrotů, které zaplavily celou ekonomiku. Banky se dostaly do insolvence. Pak nastala finanční krize a banky půjčovat přestaly.

V době rozkvětu půjčovaly nadměrně a pak půjčovat přestaly, což recesi ještě více zhoršilo. Lidé ztratili svou práci a stali se ještě závislejšími na dluhu, v podstatě jen aby přežili. Máme systém, kde si musíme půjčovat, aby mohla ekonomika existovat. Musíme bankám dlužit. To jim zaručuje ohromné zisky.

vypravěč: Jde o cyklus rozkvětu a úpadku.

Gordon Brown: "A jak jsem řekl, pane místopředsedo, už žádné návraty k rozkvětu a úpadku."

vypravěč: Objem bankovních půjček musí stále růst. Platíme úrok za každou librou. Dokonce i když si myslíte, že ty peníze patří vám, někdo někde za tyto peníze platí úrok. Bankovní systém má obrovský vliv na celý svět, ale jen proto, že poskytuje národní peněžní zásobu. Musíme je chránit. Musíme je dotovat. Musíme jim dovolit pokračovat, protože katastrofa bankovního kolapsu nás obrovsky postihne.

Kdokoliv říká, že jsme neměli zachraňovat banky, dost dobře nerozumí podstatě našeho peněžního systému. Je to jako zničit obrovské množství našich peněz. Zároveň je ale záchrana bank opakující se proces, který stejně nikdy nebude fungovat. Ať tedy uděláme cokoliv, bude k tomuto cyklu docházet, dokud neoddělíme vytváření peněz a bankovní aktivity. Pak by si banky mohly dělat, co chtějí. Bylo by to normální podnikání jako ostatní.

Je to také důležitá otázka demokracie. Soukromé banky usilující o zisk vytvářejí až 200 miliard liber ročně a v podstatě je nalévají do ekonomiky, kamkoliv chtějí, kamkoliv jim to vyhovuje, nalévají je do oněch toxických derivátů nebo dávají peníze do nemovitostních bublin, což bydlení zdražuje. 200 miliard liber nových peněz v roce 2007 bylo vytvořeno z ničeho a to, jak se peníze utrácí, v podstatě utváří naši ekonomiku.

Pokud tedy někomu dovolíme vytvářet nové peníze z ničeho, měli bychom mít alespoň nějakou demokratickou kontrolu nad tím, jak se tyto peníze použijí. Tím myslím, zda bychom raději tyto peníze použili na zdravotní péči nebo vyřešení problémů životního prostředí nebo na snížení chudoby nebo raději chceme, abychom měli dražší bydlení a nikdo nemohl dovolit bydlet v domě.

Můžete se na to dívat jako na zvláštní dotaci bankám - právo vytvářet peníze, které by měly být k užitku veřejnosti a utraceny prostřednictvím demokratického procesu. Banky jsou nejvíce dotovaným podnikáním na světě, jsou zvlášť chráněny vládami. Zatímco většině z nás peníze docházejí, největším soukromým bankán se stále daří. Je to proto, že získaly největší dotaci ze všech: licenci na tištění peněz. Je těžké tomu uvěřit?

Martin Wolf, šéfredaktor ekonomiky deníku Financial Times, nedávno prohlásil: "Podstatou současného peněžního systému je vytváření peněz z ničeho prostřednictvím často bláznivého poskytování půjček soukromými bankami…"  Slyšeli jste dobře. Soukromé banky vytvářejí peníze z ničeho. Pak nám je půjčí a navrch si řeknou o úrok. Pokud vás někdy zajímalo, proč jsou budovy bank po celém světě vyšší než ostatní paláce nebo věže, nyní máte odpověď.

Banky ale prostě netisknou peníze  na tajných tiskárnách ve sklepě. Nemusejí. Podobně jako mnoho dalších věcí dnes tištění peněz probíhá digitálně. Díky popularitě platebních karet, elektronických převodů a internetového bankovnictví, pouze 3 % peněz v Británii nyní představují bankovky a mince. Zbylých 97 % je kompletně v počítačích. Elektronické peníze jsou výhodné pro všechny, ale obzvláště pro soukromé banky, protože vlastní, řídí a ovládají celý digitální peněžní systém.

A co s tímto zvláštním privilegiem dělají?  Poskytují nové peníze, krevní zásobu národa, na věci, které potřebujeme, jako jsou nemocnice, školy, univerzity a veřejná doprava? Ne, pokud z toho nemají zisk. Místo toho používají svou licenci na tištění peněz ke spekulacím na finančních trzích a šroubování cen domů mimo dosah běžných lidí tím, že pumpují stovky miliard liber do rizikových hypoték. Přesně takhle banky způsobily finanční krizi a my ostatní to teď máme zaplatit.

Pokud si nemůžeme dovolit provoz nemocnic a stavět školy, opravdu si můžeme dovolit dotovat finanční průmysl? Máme se uskrovnit, aby bankéři mohli mít víc? To je absurdní a je na čase to zastavit. Soukromým bankám nelze svěřit vládu nad celou naší ekonomikou. Musíme vzít bankám moc vytvářet peníze z ničeho. To jím znemožní způsobit další finanční krach a nám umožní dovolit si nezbytné služby, které jako společnost potřebujeme.

Růst a inflace Pokud chceme mít v současném systému rostoucí ekonomiku, musíme zvyšovat dluh. Tohle chápe velmi málo lidí, zejména ne politici, kteří ekonomiku řídí, což je děsivé pomyšlení. HDP (hrubý domácí produkt): Tržní hodnota všech statků a služeb vyprodukovaných v zemi za dané období.

vypravěč: Jak roste peněžní zásoba, je k dispozici více peněz, které lze produktivním způsobem investovat. Lze je však také použít na spekulace a zvyšování cen aktiv. Nárůst peněžní zásoby = pravděpodobný relativní nárůst ekonomické aktivity Dopady rychlé úvěrové expanze

vypravěč: Inflace je zvýšení celkové hladiny cen zboží a služeb v ekonomice za dané časové období. Když celková hladina cen roste, za každou jednotku měny si lze koupit méně zboží a služeb. Když roste peněžní zásoba a je k dispozici více měny, je k dispozici více peněz na investice, což může vést k růstu, ale také je k dispozici více peněz na nákup zboží a spekulace, což vede k inflaci. Inflace v podstatě nastává, když je příliš mnoho peněz na příliš málo zboží a služeb, takže pro skutečné výstupy z ekonomiky existuje příliš mnoho peněz.

Za 7 let mezi rokem 2000 a 2007 se peněžní zásoba zvojnásobila a BoE měla dojem, že tentokrát to má pod kontrolou, neboť prohlásila, že ceny se nebudou příliš zvyšovat. Samozřejmě se dívali jen na ceny v místních obchodech. Nepodívali se na ceny nemovitostí a nemovitost pro většinu lidí znamená jejich největší výdaj. Na základě rostoucích cen domů můžete mít pocit, že jste zbohatli, ale jak roste vaše bohatství, ve skutečnosti bohatství vašich dětí klesá.

Faktem je, že nedochází k čistému růstu bohatství, protože vaše děti budou muset zaplatit ještě víc, když si budou chtít koupit dům. Ve výsledku tedy žádný čistý nárůst nenastane. Budou muset vydělat ještě více. Budou se muset ještě více zadlužit. Čili zvyšování cen domů nevytváří v rámci HDP žádnou čistou přidanou hodnotu pro ekonomiku. Ve skutečnosti se jen přerozděluje bohatství k lidem, kteří už domy mají, tj. bohatším lidem, od chudších lidí, kteří si nemohou nemovitost dovolit, což je další příklad velmi regresivní politiky, dovolit, aby se ceny domů jednoduše nafukovaly.

Všichni mají pocit, že všechno jde dobře a lidé utrácejí peníze za další věci. Vydávají svůj kapitál. Ale to nevytváří nová pracovní místa. Nezvyšuje to kvalitu ekonomiky. Nepomáhá to vyvážit naši obchodní bilanci. Nepomáhá to veřejnému deficitu. Je to hra s nulovým součtem.

vypravěč: V srpnu 2011 bylo 85.5 % klientských půjček zajišteno hypotékami na bydlení. Pokud máte někoho, kdo vytváří peníze, které lze utratit pouze za jednu věc, což je bydlení, pak cena této věci poroste. Mezi roky 2000 a 2010 bylo vytvořeno přes 1 bilion nových liber, 500 miliard liber během pouhých 3 let před krizí. Proto ceny domů tak vzrostly. Domy nejsou nic zvláštního. Příčinou byly zkrátka inflační peníze napumpované do trhu.

Pokud se v ekonomice utrácejí peníze, mnoho peněz jde na bydlení, například na hypotéky, což představuje nárůst množství peněz v ekonomice bez odpovídajícího nárůstu aktivity, ve výstupech, v HDP. Je to utrácení, které není založeno na HDP. To je příčinou inflace. V Británii jsme to zažili vrchovatě. Zažili jsme ten masivní boom nemovitostí. Jeho hlavní příčinou podle mne bylo obrovské množství spekulativních úvěrů na bydlení, které vytvořily banky.

Kdyby byly domy levnější, bylo by jednodušší stavět. Mohlo by se jich postavit víc. Bylo by méně velkých domů, v nichž stěží bydlí nějací lidé. Londýn by nebyl centrem spekulativních orgií, kde chtěji mít všichni nejbohatší lidé světa svoje nemovitosti, protože je to vnímáno jako výborné aktivum. Na domy by se primárně pohlíželo jako na místo k bydlení než jako na investici.

Je důležité si uvědomit, že když jste banka a máte poskytnout půjčku, máte na vybranou: Buď poskytnete půjčku malému podniku a přitom víte, že risk, že tato půjčka nevyjde, že dojde k bankrotu, je poměrně vysoký, protože ten podnik, vlastníci toho podniku, mají omezené ručení, což znamená, že pokud podnik zkrachuje, vy jako banka nedostanete zpět v podstatě nic. To je poměrně vysoké riziko ve srovnání s půjčkou peněz někomu, kdo má zástavu, kdo za sebou má dům, jako u hypotéky.

Pro banky tedy existuje jednoduchá motivace,  aby dávaly přednost poskytování peněz na bydlení než malým podnikům. Skutečný problém nastane, když se to rozšíří na celou ekonomiku, protože to znamená, že je snaha dávat peníze na spekulace místo do produktivních investic. Čili opět se musíme zamyslet, jak nastavit náš peněžní systém, aby byl více vyvážený, co se týče poměru spekulativních a produktivních investic.

Vláda předvádí ohromnou nechuť regulovat trh s bydlením a znovu regulovat množství peněz, které banky do nemovitostí dávají. My nerozhodujeme, kdo a nač vytváří úvěry. V podstatě toho rozhodování přenecháváme pár chlápkům v bance. Jak se vyhnout inflaci Inflaci se lze vyhnout, pokud je množství peněz, jež vstupují do ekonomiky, regulované tak, aby nepřevyšovalo skutečnou aktivitu, která se v ekonomice odehrává.

Podle mě nejlepší způsob, jak to udělat, je zajistit, aby se peníze do ekonomiky dostávaly jen při produktivním investování do produkce zboží a služeb, takže peníze pomohou začít malým podnikům, což vytvoří pracovní místa, která vytvoří další kupní sílu, což znamená, že nedochází k inflaci.

Je třeba mít systém, v němž jsou úvěry poskytovány na produktivní aktivity, kde jdou úvěry na vysokorychlostní železniční síť, kde jdou úvěry na výstavbu domů, místo aby peníze lidí nafukovaly cenu bydlení. Je to tedy vlastně docela prosté, ale současný systém v podstatě není nastaven, aby toto umožňoval.

vypravěč: Vytváření peněz soukromými bankami na neproduktivní využití způsobuje skutečnou inflaci a jako takové je daní z kupní síly prostředku, který slouží pro výměnu. Snižování standardu životní úrovně] Grafy pro Británii jsou skutečně dosti neúprosné. Průměrný medián reálných příjmů (střed) se pro věšinu lidí za posledních 8 let snížil. Jak postupujeme do recese, je toto snižování dosti strmé - zdá se, nejstrmější od 30. let. Čili reálné příjmy se snižují.

vypravěč: Fiat peníze vytvářené bankami jim umožňují odčerpávat bohatství z ekonomiky, což časem vede k postupnému snižování standardu životní úrovně. Když lidé chudnou, stávají se ještě více závislými na dluzích. A k tomuto dochází v době, kdy se efektivita a strojní výroba dramaticky zlepšily. V 60. letech jsme se těšili, že nás čeká věk volného času, TV programy řešily otázku, co budou lidé se svým volným časem dělat?

Dnes máme více těžce pracujících lidí, než kdykoliv před tím, utrácejících více kdykoliv před tím, což vypadá skvěle - že všichni více utrácejí - ale pokud ve skutečnosti nemají prospěch z toho, zač utrácejí - pokud musí utrácet za péči o děti, za dojíždění atd., mají náklady, které dříve nemuseli platit, protože do práce se dalo dojít pěšky a jeden z členů rodiny mohl zůstat doma a stále pečovat o domácnost - pak ve skutečnosti nejsou bohatší.

Dnes jsou všichni pod obrovským tlakem. Uvědomuji si, že mé čtyři synovce a neteře čekají těžké časy. Budou muset tvrdě pracovat, jen aby si udrželi střechu nad hlavou, aby vůbec získali střechu nad hlavou. Lidé jsou ve skutečnosti stále chudší, protože ceny neustále rostou kvůli inflačním penězům napumpovaným do systému bankami, které celý tento dluh vytvářejí, takže současně s tím, jak ceny rostou a věci jsou čím dál dražší, víc a víc se zadlužujeme a naše bohatství a odměna za naši práci je stále menší a menší.

S chudobou se nelze vypořádat, pokud máte finanční a peněžní systém, který přesouvá peníze od chudých k velmi bohatým. Jakýkoliv pokus tento tok obrátit je nakonec jen mávnutím ve větru. Pokud si vezmete problém jako je narůstající nerovnost, jednou ze zjevných možností je například redistributivní daňový systém. Vezmete daně od bohatých a dáte je chudým. Přesunete trochu peněz směrem dolů.

To je sice hezké, ale jestliže zcela přehlédnete fakt, že existuje jiný redistributivní systém, který bere peníze od chudých a dává je bohatým, pak ve skutečnosti tuto nerovnost neřešíte. Peněžní systém založený na dluhu garantuje, že na každou libru peněz musí existovat libra dluhu. Tento dluh typicky skončí u chudší, nižší až střední třídy. Tito lidé skončí v dluzích a zaplatí úroky za tyto peníze, které pak jdou zpět bankovnímu sektoru a proudí k lidem pracujícím v Londýnském bankovním centru nebo na Wall Streetu.

Celkově tento systém přesouvá peníze od chudých k bohatým, přesouvá peníze z chudších oblastí Británie zpět do Londýna a také je přesouvá od všech malých podniků a malých továren po celé Británii zpět do finančního sektoru. Máme systém, v němž se tvorba peněžní zásoby odhrává pod střechou stejné organizace, která je zodpovědná za zisk plynoucí z propojování věřitelů a dlužníků, tj. banky. Banka tedy vytváří naši národní peněžní zásobu a zároveň úvěry za účelem zisku.

vypravěč: Vláda si nemůže dovolit nechat bankovní systém padnout, protože 97 % všech peněz by zmizelo. Proto se v případě krize risk přesová na daňové poplatníky. Ale dokonce i v normálních časech je bankám poskytováno mnoho záruk a výhod, kromě práva vytvářet peníze. Mimochodem, Bille, vím, že Bank of America je velmi velká banka, sám tam mám uloženo 32 dolarů. Jen tak mezi námi, jakou mám záruku, že jsou tyto peníze v bezpečí? Všechny vklady do výše 10.000 dolarů jsou pojištěny u federální vlády ve Washingtonu. To je moje záruka? Ano. Slyšel jste, že federální vláda má sekeru asi 280 miliard dolarů?

vypravěč: Vláda poskytuje bankám rozsáhlou záchrannou síť. Daňový poplatník ručí 5.000 librami představujícími pojištění vkladů a BoE poskytuje zajištění likvidity v případě, že bance dojdou rezervní peníze. Je otázka, jestli se z této recese dostaneme, nebo půjdeme stejnou cestou jako dosud. Ale pokud ano, pak jakmile se dostaneme z recese a bude nastartován růst, podívejte se, co se bude s dluhem dít - bude růst a čím rychleji ekonomika poroste, tím rychleji poroste dluh a za takových 3-5 let budeme zpátky tam, kde jsme dnes.

Dluhy budou nadměrné a lidé opět začnou bankrotovat. V systému, ve kterém jsme nyní uvězněni, nemůže ekonomika růst, aniž by nerostl dluh a právě dluh je tím, co strhne celou ekonomiku dolů. Jedinou možností, jak to změnit, je reforma, která zabrání bankám vytvářet peníze jako dluh. Nápravou peněžního systému můžeme bankám zabránit způsobovat další finanční krize a můžeme také ukončit zbytečné škrty ve veřejných službách, zvyšování daní a růst národního dluhu.

vypravěč: Současný peněžní systém umožňuje bankovnímu sektoru odčerpávat bohatství z ekonomiky, aniž by za to cokoliv produktivního poskytoval. Nač máme všechnu technologii a novodobou efektivitu, když je potřeba, aby dva lidé financovali domácnost, zatímco v 50. letech stačilo, aby pracoval jeden. Příčinou není, že automatické myčky a další věci jsou dražší, je to kvůli dluhu a tomu, že bankovní sektor sbírá smetanu na úkor ostatních.

Růst bankovního sektoru není dobrá věc. Pokud roste bankovní sektor, je buďto méně efektivní, nebo se stal parazitem na zbytku ekonomiky. Jestliže bankovní sektor představuje 4, 5, 6 % HDP, co se děje se zbytkem ekonomiky? Stává se 96, 95, 94 % HDP. Musíme se na to nyní zaměřit. Pokud máme mít šanci vypořádat se s dalšími velkými sociálními problémy, musíme vyřešit otázku peněz.

Ti nejchudší na světě za krize platí, ačkoli neprofitovali z často nezodpovědného a spekulativního rozmachu, jako byl boom nemovitostí v Irsku, který krizi předcházel. Za posledních 30 let jsme svědky nárůstu rozdílu v příjmech, takže bohatí jsou mnohem bohatší, kdežto obyčejní jsou na tom stejně nebo jsou chudší, a jeden ze způsobů, kterým byla ekonomika udržovaná v chodu, bylo poskytování levných úvěrů, poskytováním dluhu lidem, kteří si tyto věci ve skutečnosti nemohli dál dovolit, takže pokračovali v nakupování, a když to zkolabovalo, musí ti samí lidé znovu zaplatit, přestože v mnoha ohledech byli v první řadě obětmi.

vypravěč: V důsledku krize BoE odkoupila korporátní dluh a poskytla ho zpět ho s nižším úrokem. Přesto má průměrný občan platit více než kdy předtím u půjček, při debetu a za kreditní karty. O dluzích mezi velmi bohatými nebo mezi vládami lze vždy znovu vyjednávat a tak tomu bylo po celou historii, nic není dané napevno. Obecně řečeno, když dluží chudí bohatým, najednou je dluh posvátným závazkem důležitějším než cokoliv jiného. Nápad znovu vyjednávat je nemyslitelný.

hlasatel: Můžete přesně určit, co by investory potěšilo, co by jim dodalo více důvěry?

Alessio Rastani: To je těžká otázka. Mně osobně na tom nezáleží, já jsem obchodník, mně na těchto věcech vcelku nezáleží.

skandování: Zaplaťte daň!

bankéř protestujícímu: "Narodil jste se v Anglii?"

Alessio Rastani: Když vidím příležitost vydělat peníze, jdu do ní. Většinu obchodníků nezajímá, jak bude napravena ekonomika, jak bude napravena celá situace. Naše práce je na tom vydělávat peníze. Já osobně jsem o tomto momentu snil 3 roky. Když víte, co máte dělat, můžete na tom vydělat spoustu peněz. Přiznám se, že když jdu v noci spát, sním o další recesi, sním o dalším okamžiku jako je tento. Sním o další recesi, sním o dalším okamžiku jako je tento.

Můžete na tom vydělat spoustu peněz. DÍVKA: Bruno, Virginia někomu velmi ublížila, měl byste ji nenávidět. DAV: Kupředu! Když se podíváte napříč dnešní Evropou, spatříte, že nový premiér Řecka, Papademos, který nebyl zvolen, ale v podstatě dosazen, je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs, nový premiér a ministr financí Itálie, Mario Monti, je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs, nový prezident Evropské centrální banky, je bývalý zaměstnanec Goldman Sachs, zkrátka, že tihle lidé se objevují naprosto všude.

HLAS: To je způsob změnit, co máme, vzít všem lidem moc a veškeré svobody a shromáždit je do rukou malé skupiny s absolutní mocí. Od lidí, bez lidí, proti lidem. Podle mě z toho všeho vyvstává zajímavá otázka ohledně demokracie, která v Evropě velmi prudce vyvstává - že na nás byla v podstatě uvalena vláda bankéřů. Jsou to bankéři, kteří nás více či méně do tohoto marasmu dostali, což zní drsně, ale je to dobrá první aproximace, a tak si řeknete: ok, bankéři jsou ti, kdo nás z toho zase dostane a mimochodem teď budou spravovat naši zemi.

Otevírá se tedy zde vážná otázka demokracie. Bankovní krize uvrhla zpět do chudoby více než 100 milionů lidí. Statistická úmrtnost lidí, kteří se ocitnou v chudobě, se z celé řady důvodů značně zvyšuje, takže bankovní krize není jen otázkou chudoby, ale také umírání lidí. A jak víte, nikdy jsme se skutečně nedostali k podstatě problému, nikdy jsme nikoho nepohnali k zodpovědnosti a neprovedli jsme radikální reformu, kterou skutečně potřebujeme, protože jsme se mylně domnívali: jestliže dále destabilizujeme stávající situaci, jen se to zhorší.

A kdo myslíte, že dělal tato rozhodnutí? Všichni ti lidé, kteří u toho byli v první řadě. "Myslím, že byste měli vědět, že byznys jednoho z těch byznysmenů je vraždění." "Jejich zbraně jsou moderní, jejich myšlení dva tisíce let pozadu." . Demokratizace peněžní zásoby Jak vypadá progresivní finanční systém? Chci slyšet, co si někteří z vás myslí. Kdo si například myslí, že bychom měli bankám zakázat vytvářet peníze? Kontrola nad tím, jak jsou peníze vytvářeny a nač se použijí, je záležitostí demokracie.

Nyní máte bankovní sektor, který se snaží o zisk, který není zodpovědný nikomu kromě sebe, který vytváří 200 miliard liber ročně nové kupní síly a rozhoduje, nač se v ekonomice použije. Reformátoři peněžního systému věří, že veškerá peněžní zásoba by měla sloužit k prospěchu veřejnosti a nikdy by neměla být vytvářena soukromou organizací jako dluh. Demokratizace peněžní zásoby znamená vrátit moc vytvářet a rozdělovat peníze zpět do rukou lidí a odebrat ji soukromým organizacím, které ve skutečnosti lidi nereprezentují a nejsou jim demokraticky odpovědné.

Banky nemají demokratickou odpovědnost; jsou zodpovědné svým akcionářům a nikomu jinému. My, daňoví poplatníci, za ně ručíme, ale ony nám nejsou nijak zodpovědné. To nedává naprosto žádný smysl. Čili demokratizace peněžního systému znamená uplatnit na něj stejná pravidla jako na vzdělávací systém, zdravotnictví a další veřejně potřebné služby. Není žádný důvod, aby se na peníze nahlíželo jinak. Je to fundamentálně důležitá služba, kterou potřebuje každý.

Bez peněz nemohu přežít, nikdo nemůže. Proto nemůže být ovládána malou elitou velkých bank, jako je tomu nyní v Británii. Skutečně potřebujeme jiný systém. Věříme, že poskytování národní měnové zásoby by mělo být zcela odděleno od bankovních aktivit. Musíme novelizovat zákon z roku 1844, aby se z digitálních peněz staly skutečné peníze. Elektronické peníze mohou existovat, ale musejí být klasifikovány jako peníze.

Pouze chceme, aby banky byly jako kterákoliv jiná soukromá organizace, která v ekonomice podléhá tržní disciplíně. Problém je v tom, že v dnešním hybridním systému nemáme žádnou kontrolu nad tím, jak jsou peníze utráceny a současně jsme závislí na tom, že banky naše peníze vytváří. Všichni máme neustále dluh, budeme zadluženi prakticky po zbytek života a u mladších generací to bude ještě horší než u starších.

Nedávno jsem četla zprávu programu životního prostředí OSN, která říká, že potřebujeme 2 biliony USD za rok. Dokonážete si představit dva biliony? Je to spousta peněz. Dva biliony ročně na financování zelené ekonomiky, přesunu od škodlivého uhlíku otravujícího atmosféru k alternativním zdrojům. Když banky v roce 2007-9 zkolabovaly, zjistila Bank of England (ne já), že jsme za rok vydali 14 bilionů dolarů na záchranu bank, což oproti 2 bilionům dolarů ročně na záchranu ekosystému není nic moc.

Tento model nedává žádný smysl ani z ortodoxního pohledu na volný trh, protože banky mají monopol posktytovat úvěry, takže nemusejí dbát na pravidla jakékoliv tržní disciplíny. Přitom zároveň neproskytují žádný přínos společnosti ani prostředí v ramci jakéhokoliv reálného měřítka. Vše, co nám peníze umožňují, je dělat to, co umíme, a když vystrčíme hlavu z písku, můžeme zařídit, aby peníze sloužily tomu, co potřebujeme.

Moc vytvářet peníze je velká; musíte se velmi zajímat, kdo ji má. Pokud je to někdo, kdo má z vytváření peněz zisk, bude mít tendenci vytvářet jich víc, než ekonomika skutečně potřebuje. Totéž by se patrně stalo, kdybyste tuto moc dali politikům. Politikům, kteří se snaží uspokojit voliče, nemůžete věřit, aby současně měli moc nad vytvářením peněz. To je skutečný konflikt zájmů. Jediné, co opravdu můžete, je dát tuto moc někomu, kdo žádný konflikt zájmů nemá - někomu nezávislému, transparentnímu a zodpovědnému.

vypravěč: Peníze by mohly být rozdělovány podle potřeb a přání populace, bylo by možné zavést systémy umožňující přímou demokratickou alokaci fondů, ať už kompletní, nebo částečnou. Bylo by možné ustanovit rámec a pravidla pro začlenění nejnovějších ekonomických teorií o tom, kolik peněz by mělo být vytvořeno a pro které typy účelů. Vláda by nadále neměla možnost získat přístup k velkým sumám peněz na vedení válečných konfliktů, pokud by to neschválilo obyvatelstvo.

Přesně bychom viděli, jak se s mocí vytvářet peníze nakládá. Viděli bychom, kolik peněz se vytváří a kam tyto peníze jdou. A to je prakticky jediný způsob, jak můžeme získat nad mocí vytvářet peníze kontrolu a zastavit její zneužívání. V roce 2005, po všeobecných volbách, byla založena Money Reform Party (Strana za peněžní reformu). Její ideou bylo mít tuto základní hlavní tezi, na které by se lidé shodli.

V jiných otázkách by mohli nesouhlasit, to je v pořádku, existují různé způsoby, jak se na věci dívat, ale myšlenkou bylo nalézt nějaký nejmenší společný jmenovatel, který by přilákal lidi s rozličnými názory. Nechat se zvolit do parlamentu nebyl cíl - jde o to dostat myšlenku peněžní reformy do veřejného prostoru, aby o ní lidé začali diskutovat.

Bezpečné bankovnictví
Bankám by nemělo být umožněno hazardovat s vašimi penězi bez vašeho svolení, takže by musely nabízet dva typy účtů: jeden bezpečný, říkáme mu "transakční účet". Na něj si uložíte peníze a ty banka nepůjčuje, zkrátka je nevystavuje žádnému riziku. Druhým typem je "investiční účet", kam peníze uložíte na určitou dobu a banka je pak může použít pro investování. Když máte tyto dva typy účtů, pak v případě, že banka zkrachuje, peníze na bezpečném účtu tam stále máte, nejsou vystaveny riziku.

Jenom se všechny bezpečné účty přesunou do banky, která je stále zdravá, a lidé, kteří dali peníze na investice, nepřijdou o všechno, jen musí počkat na standardní likvidační proces, aby se dozvěděli, kolik z aktiv banky se jim vrátí, což znamená, že vláda by nikdy nemusela banky zachraňovat. Banky by zkrátka mohly zkrachovat. Tento systém by ve skutečnosti fungoval tak, jak si lidé myslí, že funguje, tj. když vložíte své peníze do banky, jsou opravdu v bezpečí (nebo si to aspoň mysleli do krize v roce 2008).

Je celá řada možností, které prostě momentálně nezkoumáme a mě rozčiluje, že ani neexperimentujeme, když víme, že systém, který nyní máme je fundamentálně špatně. Zažili jsme největší krizi od 2. světové války, vlastně od 30. let. Víme, že máme systém, kde tvůrcům peněz v každém případě ručíme my. Momentální situace je tím nejhorším z obou světů, což znamená, že musíme začít přemýšlet o skutečných alternativách.

Když se bavíme o tom, jak bude vypadat život po reformě systému, neznamená to, že si nebudete moci půjčovat, že musíte 50 let spořit, abyste si mohli koupit dům. Znamená to, že si nebudete moci koupit dům, jehož cena 10x nebo 12x převyšuje váš příjem. Ale na druhou stranu, dům, který chcete, by vás neměl stát 10-12násobek vašeho příjmu.

Domy by měly být finančně dostupné jako cokoliv jiného. Stále budete moci získat hypotéku, stále budete moci získat finance na auto. Stále se bude investovat do byznysu. Jen to znamená, že dluh nebude tak vysoký, nebude mít v životě lidí takovou roli. Překážky pro reformu

vypravěč: Peněžní reforma je historicky velmi citlivou záležitostí kvůli obrovské moci, bohatství a privilegiím, jež přináší. Ve věku, kdy se analytické myšlení a vědecký přístup vysoce cení, neexistuje ospravedlnitelný argument pro udržování mechanismu a dopadů peněžního procesu jako tabu. Jako demokratičtí občané máme právo žádat peněžní systém, který je stabilní a zároveň prospěšný pro společnost. Bankovní lobby je velmi mocná.

Předpokládám, že těmto modelům nebude nakloněna, přestože lze argumentovat, že by to byl pro banky mnohem stabilnější základ. Mezi vládou a bankami existuje pohodlný vztah. Uprostřed krize jsem mluvil s někým, kdo tehdy pracoval ve státní pokladně a on říkal, že prakticky každý druhý člověk, se kterým tam mluví, pracuje pro některou z velkých bank.

Čili když má dojít k rozhodnutí, jestli se má některá z těch toxických bank nechat zkrachovat nebo zachránit, jaké doporučení asi dostanete od někoho, kdo v té bance pracuje? "Toto je chráněná výkrmná stanice bank-zombií."

vypravěč: Účetní rozvahy bank představují čtyřnásobek HDP; drží veřejnost jako rukojmí. Jejich bohatství natolik vzrostlo prostřednictvím spekulací ve finančním systému, že jsme se ocitli v bodu zlomu, kde jediná banka může s sebou strhnout celou ekonomiku. "Sežer ji, pracuje ve veřejném sektoru, sežer ji hned, vysaj jí krev, vysaj ji dosucha!" Nakonec je to politická otázka, protože potřebné reformy může provést pouze parlament. Nepotřebujeme žádnou velkou aktivitu parlamentu.

Vše, co je třeba, je v podstatě zabránit zúčtovacím bankám vytvářet peníze jako dluh jejich vypůjčitelů, toť vše. To je třeba ukončit. Nelze dopustit, aby se banky vrátily k byznysu jako obvykle, protože jestli k tomu dojde, budeme mít ještě větší dluh, více chudoby, více nerovnosti a během 5 nebo 10 let další krizi, kterou budeme muset znovu zaplatit. Část čteného komentáře byla převzata z tého knihy.